Předseda: Zápisy o 27. až 35. a 37.
až 41. schůzi byly ve sněmovní kanceláři
po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti
nim podány písemné námitky, jsou schváleny
podle §u 73 jedn. řádu a byly podle téhož
paragrafu vytištěny.
Přikazuji výboru soc.-politickému:
584. Vládní návrh zákona o prodloužení
účinnosti a doplnění zákona
o mimořádných opatřeních bytové
péče a navrhuji, aby byla jmenovanému výboru
k podání zprávy o tomto vládním
návrhu uložena lhůta 8denní.
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s navrženou lhůtou, nechť
zdvihne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůta je přijata.
Přikazuji výboru ústavně-právnímu:
561. Vládní návrh zákona o volebním
právu příslušníků branné
moci a četnictva.
582. Usnesení senátu k vládnímu návrhu
zákona (tisk sen. 45 a 107) o zahlazení odsouzení.
583. Usnesení senátu k vládnímu návrhu
zákona (tisk sen. 101 a 124) o promlčení
pohledávek připadlých československému
státu podle mírových smluv, a navrhuji, aby
byla jmenovanému výboru k podání zpráv
o těchto předlohách uložena lhůta
6 týdnů.
Kdo souhlasí s navrženou lhůtou, nechť
zdvihne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůta je přijata.
Posl. dr Šmeral a posl. dr Stern žádají
o udělení tříměsíční
dovolené pro studijní cestu do ciziny.
Kdo souhlasí s udělením těchto dovolených,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené jsou uděleny.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jimž je:
1. Volba místopředsedy poslanecké sněmovny.
Ježto dosavadní mistopředseda posl. dr Spina,
jmenován byv ministrem veř. prací, vzdal
se funkce místopředsedy posl. sněmovny, jest
nám vykonati volbu doplňovací na jeho místo.
Podle §u 61 jedn. řádu může se
voliti zdvižením ruky nebo povstáním,
nejde-li o volbu předsedy sněmovny a není-li
námitek.
Byl jsem požádán, abych pro zjednodušení
tuto volbu místopředsedy dal provésti zdvižením
ruky. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Budeme tedy voliti zdvižením
ruky.
Žádám pana tajemníka, aby přečetl
kandidátní návrh.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
Na místo místopředsedy poslanecké
sněmovny, uprázdněné jmenováním
p. posl. dr Spiny ministrem veř. prací, navrhuje
podepsaný klub p. posl. Wolfganga Zierhuta.
Vereinigter parlamentarischer Klub des Bundes der Landwirte, der
Deutschen Gewerbepartei und der Ungarischen Nationalpartei. -
Podepsán: Windirsch v. r.
Předseda: Dám o tomto kandidátním
návrhu hlasovati.
Kdo souhlasí s navrženou kandidátní
listinou, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím sněmovna vyslovila
se pro navrženou kandidátní listinu a zvolen
jest tedy místopředsedou p. posl. Wolfgang Zierhut.
Táži se zvoleného pana poslance, zda volbu
přijímá?
Posl. Zierhut: Ano, přijímám.
Předseda: Zvolený funkci přijal a
jest mu tedy podle §u 7 jedn. řádu vykonati
slib místopředsednický.
Žádám, aby byla přečtena formule
slibu, a to v jazyku českém a v jazyku německém.
Pan místopředseda přistoupí potom
ke mně a vykoná slib. (Poslanci povstávají.)
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
"Slibuji, že budu zachovávati zákony a
svůj úřad předsednický nestranně
zastávati podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí."
"Ich gelobe, die Gesetze zu beobachten und mein Vorsitzendenamt
nach bestem Wissen und Gewissen unparteiisch auszuüben."
Posl. Zierhut (podávaje předsedovi ruku):
Ich gelobe. (Poslanci usedají.)
Předseda: Slib pana místopředsedy
jest vykonán a prosím, aby zaujal své místo.
(Děje se.) Tím vyřízen jest
první odstavec pořadu.
Ježto byl podán návrh, aby o naléhavých
interpelacích ve věcech hospodářských
zahájena byla rozprava jednotná s rozpravou o vládních
prohlášeních, která jest druhým
odstavcem dnešního pořadu, přikročíme
k rozhodnutí, zda-li těmto naléhavým
interpelacím ve věcech hospodářských
má býti přiznána rozprava.
Jsou to tisky 585, 586, 587, 588, 591, 592 a 594.
Žádám o přečtení záhlaví
všech těchto interpelací.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
585. Naléhavá interpelace posl. dr
Czecha, Pohla, Dietla a druhů
vládě o hospodářské
krisi a drahotě.
586. Naléhavá interpelace posl.
Tučného, Zeminové a
spol. vládě o zdražování
potravin.
587. Naléhavá interpelace posl.
Tučného, Lance a spol.
vládě o výrobní
krisi a jejích následcích.
588. Naléhavá interpelace posl.
Tučného a spol. vládě
o nezaměstnanosti a jejích
důsledcích.
591. Naléhavá interpelace posl.
Tomáška, Tayerle, Hampla, Kleina,
Brodeckého a soudr. vládě
o hospodářské krisi.
592. Naléhavá interpelace posl.
Bradáče, dr Dolanského,
dr Tiso, dr Lukavského, Anděla,
Windirsche, dr Luschky a spol. vládě
o současných hospodářských
poměrech.
594. Naléhavá interpelace posl.
Jílka, Kršiaka, Zoufalého
a soudr. vládě o hospodářské
krisi, nezaměstnanosti a drahotě.
Předseda: Pp. posl. Staněk, Stašek,
Vávra, dr Lukavský, dr Buday,
Hodina a dr Luschka podali návrh,
aby o všech těchto naléhavých interpelacích
konala se rozprava jednotná s dnešní rozpravou
o včerejších vládních prohlášeních.
Vzhledem k tomuto návrhu dám o všech těchto
interpelacích hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí, aby prve jmenovaným sedmi interpelacím,
označeným za naléhavé, přiznána
byla rozprava, a to jednotná s dnešní rozpravou
o včerejších vládních prohlášeních,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím jmenovaným interpelacím
přiznána byla rozprava jednotná s
rozpravou o vládních prohlášeních.
Přistoupíme nyní k projednávání
2. odstavce pořadu, jímž jest:
2. Rozprava o vládním prohlášení
ministerského předsedy a ministra financí.
Rozprava tato je podle předchozího usnesení
sněmovny sloučena s rozpravou o naléhavých
interpelacích v otázkách hospodářských
tisk 585, 586, 587, 588, 591, 592 a 594.
Než přikročíme k rozpravě, navrhuji
podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla podle klubů, a to 4 minutami na každého
poslance a nejméně 1 1/2
hodiny pro klub a pro poslance bez klubové příslušnosti
dohromady také 1 1/2
hodiny.
Jsou snad proti navržené lhůtě nějaké
námitky? (Nebyly.)
Není jich. Lhůta řečnická jest
stanovena podle návrhu.
Ke slovu jsou doposud přihlášeni tito řečníci:
"proti" pp. posl. dr Keibl, inž. Jung,
Haken, Kreibich, Jílek, Zápotocký;
"pro" pp. posl. Windirsch, Světlík
a dr Zadina.
Dávám slovo prvému řečníku
na straně "proti", panu posl. dr Keiblovi.
Posl. dr Keibl (německy): Velectěné
dámy a pánové! V minulosti jsme se často
již octli v situaci, že jsme se dožili v tomto
státě změny politické scény,
aniž se proto politické strany nebo dokonce široká
veřejnost zvláště rozčilovaly,
poněvadž to vždy jen znamenalo změnu osob,
nikoliv však změnu soustavy.
Avšak změna ministrů, k níž zde
došlo nyní, je proto politickou událostí
prvého řádu, ba historického významu,
poněvadž se po prvé od vzniku tohoto státu
představují domácí i zahraniční
veřejnosti jako členové nového ministerstva
dva zástupci hluboce nenáviděné německé
menšiny, již ministr dr Beneš ve svém
memoiru III. přímo popřel, takže celý
svět žasne a naslouchá a všude se tato
zajisté důležitá věc podrobuje
kritickému posudku, který musí ovšem
dopadnouti zcela různě podle politické orientace
každého jednotlivce.
Tak chceme také my, německá národní
strana, pronésti své mínění
k této věci, k níž právě
došlo. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Dlouho to trvalo, než byla skončena politická
hra intrik, intrikářská hra, která
se začala již při posledních volebních
přípravách ve stínu Hradčan,
a která od té doby trvala nepřetržitě,
až pan Švehla našel opět trvale své
zdraví, kterého mezi tou dobou z politických
důvodů několikráte pozbyl. Nuže,
pan Švehla jest opět předsedou vlády.
Pro nás je to ovšem starý známý
jako byl bývalý pan předseda vlády
Černý. Známe oba z jejich slavné
minulosti a velmi dobře dovedeme oceniti vše, co na
nás sudetských Němcích napáchali.
Jejich zásluhy o český národ pánů
znamenají pro nás zřejmé porušení
našich práv jako národa. Třebaže
tito pánové jsou pokládáni u Čechů
za vzory národní duševní velikosti a
státnické moudrosti, jež třeba následovati,
pro nás jsou jen ničiteli němectví
a každé svobody, kterou nemilosrdně kus za
kusem rvali z našeho národního těla,
vykonavateli záští proti všemu německému,
záští, které právě tak
ovládá rozhodující část
českého národa dnes jako před desíti,
dvacíti a padesáti lety.
"Podle jejich činů poznáte je,"
se praví, a my jsme je poznali, proto byli nám dosud
stejně "sympatičtí" všichni
oni páni českoslovenští předsedové
vlády od nebožtíka Tusara až do
nynějšího pana Švehly III. Je a
ty, kteří stáli za nimi, mohli jsme vždy
jen co nejostřeji odmítati. Jak mají také
míti příslušníci německé
národní strany důvěru k člověku,
který jako ministr vnitra a jako předseda vlády
vystupoval proti nám jen násilím, který
se nezalekl ani krveprolití, který podle svědectví
svých vlastních přívrženců
má césarské choutky a který nestrpěl
vedle své vůle nikdy vůle jiné. A
jeho vůle byla totožná se soustavou, která
tomuto státu vtiskuje své zvláštní
znamení, ve státě, v němž každý,
kdo smýšlí jinak než vláda, putuje
do vězení, a v němž jiné národy
mimo Čechů neměly vůbec žádného
významu.
Co pokládal nový pan předseda vlády
za svou povinnost říci nám při této
dějinné události? Vlastně totéž,
jako nic. Z vět, všelijak zkroucených, bylo
lze jen poznati, že vláda béře za základ
své činnosti vládní prohlášení,
učiněné v prosinci loňského
roku - tedy žádná změna systému,
nýbrž pokračování systému
starého - tedy činnost, která se má
vztahovati na schválení státního rozpočtu,
daňovou reformu, zákon o stavebním ruchu,
novelu k vojenskému zákonu a několik jiných
zákonů, již nejmenovaných. Dále
se říká, že musí býti
zvýšena dělnost parlamentu, a že z tohoto
vývoje vzešla nová vláda. O poměr
mezi Němci a Čechy se vůbec nezavadí,
naznačuje se jen tím, že se ve vládním
prohlášení tvrdí, že zdejší
stát je klasickým příkladem úzkého
styku různých kultur národních a že
se vládní strany sestupují ke společné
práci pro vytvoření harmonického soužití
v rámci daném hranicemi českého státu
a jeho velkým historickým posláním
ve středu Evropy. V čem však záleží
toto velké historické poslání českého
státu a jak si vláda představuje toto harmonické
soužití, se ovšem neprozrazuje. Po zkušenostech,
které jsme nabyli v tomto státě, domníváme
se však, že je známe dosti. Pan předseda
vlády je si toho vědom, že diference vzniklé
z rozličných národních kultur, nezmizí,
doufá však zřejmě, že je zmírní.
Jak, to ovšem také neříká. Po
této stránce chce nastoupiti novou cestu a tím
uskutečniti úkol českého státu.
Kolik slov, tolik hádanek. Nesmírně hlubokým
stává se pak vládní prohlášení
teprve, když tvrdí, že celá dlouhá
desítiletí byla vyplněna pokusy o zjednání
lepšího způsobu soužití, zřejmě
národů, že však tyto pokusy činili
činitelé zevní, neznalí zdejších
poměrů a proto také nikdy nevedly k cíli.
Skoro se zdá, jako by tím pan předseda vlády
chtěl naznačiti mírovou konferenci versailleskou
a st. germainskou, neboť tato konference byla jistě
činitelem zevním, který na zdejší
poměry měl mocný vliv, ačkoliv jich
ve skutečnosti neznal. Dlužno se ještě
zmíniti, že se na konec ještě mění
nám příslušníkům německé
strany národní již dlouhou dobu dobře
známá fráze o tisíciletém soužití
Němců a Čechů na této půdě,
fráze, která jistě prozrazuje vliv nových
německých vládních stran na stylisaci
vládního prohlášení.
Vládní prohlášení je vzorným
příkladem toho, jak lze pronášeti slova,
aby se na oko řeklo mnoho a ve skutečnosti nic,
aby člověk své myšlenky nevyjádřil,
nýbrž je zatajil. Musíme jen konstatovati,
že dokonce je zastřena i skutečnost, že
v tomto státě bydlí několik národů,
tím, že se místo o národech mluví
o národních kulturách, věc, která
nám může dávati pro nejbližší
budoucnost příčinu k největší
nedůvěře.
Mnohem důležitější než toto,
nic nepovídající vládní prohlášení,
jest a zůstane skutečnost, že nyní dvě
velké německé strany podporují novou
vládu nejen tiše, takřka incognito, nýbrž
tím, že vyslaly do ministerstva své zástupce,
před celým světem dávají otevřeně
také na jevo, že přejímají a
chtějí nésti plnou politickou odpovědnost
za vše, co se zde příště stane
nebo také nestane za nového ministerstva. Víme,
že vstup německých ministrů je nutnou
a poslední etapou jejich dlouholeté politiky a že
by byly k tomuto kroku brzy donuceny krutou skutečností,
kdyby již nyní byly nepokládaly za záhodné
vyvoditi ze svého počínání
důsledky. A přes to tvrdím, že nejdůležitější
část tohoto, samo o sobě logického
vývoje, jest ještě zahalena v neproniknutelnou
temnotu, v temnotu, která politickou atmosféru znatelně
kalí. Je to poměr Němců k českým
vládním stranám, je to otázka: Co
chtějí ony dvě německé strany
ve vládě, co od ní očekávají,
v čem záleží u obou stran služba
a odplata? Vládní prohlášení,
a to je příznačné, o tom úplně
mlčí. Při mimořádné
důležitosti této události dlužno
přece míti za to, že mezi oběma německými
stranami a českým vládním blokem byla
uzavřena pevná smlouva, která váže
obě strany, ukládá oběma povinnosti,
avšak poskytuje také práva. Neboť politický
život se tím od základů změnil,
a to tak silně, že ještě před několika
měsíci nikdo nemohl mysliti na tuto možnost.
V každém jiném státě byl by odpovědný
předseda vlády za takovýchto okolností
zcela jasně oznámil zástupcům lidu
a tím celé veřejnosti důvody tak důležité
nové orientace, jakož i, co lze od ní očekávati.
Celá veřejnost má jistě odůvodněné
právo zvěděti, co se přihodilo, že
náhle a právě nyní je třeba,
aby se z čistě české vlády
stala vláda národně smíšená.
Neboť o to musilo by konec konců jíti, kdyby
se všechno stalo správně a čistě
a kdyby vstup dvou německých stran do vládní
většiny měl se skutečně projeviti
v zákonodárství a v státní
správě. A o těchto následcích
musilo se - domníváme se dříve mluviti
a dříve musily býti sjednány, musí
tvořiti obsah smlouvy, která byla uzavřena
mezi tou a onou stranou a kterou obě smluvní strany
veřejnosti dosud úmyslně zatajují.
V republice jsou ministři jen splnomocněnci svých
stran. Nevládnou tedy vlastně sami, nýbrž
strany, které za nimi stojí. Tak musily si tyto
strany jistě mezi sebou objasniti všechny příslušné
otázky, než mohly utvořiti společné
ministerstvo, neboť jednotliví ministři potřebují
také pevné záruky, že v ministerské
radě v základních otázkách
nemohou býti přehlasováni. Neboť jinak
musili by se ve velmi krátké době poděkovati,
nebo byli by odsouzeni k tak smutné úloze statistů,
že by jich bylo upřímně líto
každému úřednímu sluhovi; na
druhé straně pak se domnívám, že
mezi Němci, aspoň všeobecně a mezi českým
státním systémem jest mnohá věc
sporná a měla by býti odklizena. Chci se
zde jen zmíniti o několika věcech, jež
prohlásil pan ministr dr Spina 18. prosince 1925
v poslanecké sněmovně a pan senátor
Luksch v senátě jako programové prohlášení
německého svazu. Praví se tam: "Jako
zvolení zástupci sudetsko-německého
lidu obnovujeme jménem svazu zemědělců,
německé křesťansko-sociální
strany lidové, německé národně
socialistické strany dělnické a německé
strany živnostenské na počátku druhého
zasedám slavnostně prohlášení,
jež jsme učinili ve sněmovně dne 2.
a 4. června 1920. Zároveň rozšiřujeme
protest proti porušení sebeurčovacího
práva německého národa na Hlučínsko,
Těšínsko a bývalá dolnorakouská
území. Zasíláme rodákům
těchto území své bratrské pozdravy.
Znovu prohlašujeme, že neuznáváme mírových
smluv versailleské, st. germainské a trianonské
za pramen práva. Zkušenosti, jež jsme učinili
za sedmiletého trvání československého
státu, ukázaly, že jeho národnostně
státní výstavba a jeho jednostranná
národnostní vládní soustava jsou nesnesitelné
pro národy, které k němu byly připojeny,
žalujeme na tuto soustavu, že svou podstatou i svými
snahami způsobila našemu lidu těžkou křivdu
a nezměrnou škodu. Ve vnitřní nepravdě
této vládní soustavy vidíme kořen
všeho zla, jímž stůně tento stát.
Vidíme v ní zásadu neslučitelnou především
s bezpečností a s blahem, sudetsko-německého
lidu. Stojíce pevné na půdě své
zděděné vlasti prohlašujeme, že
chceme společně a bezohledně bojovati proti
této soustavě a jejím účinkům.
Budeme vésti tento společný boj, dokud utrpěná
křivda nebude opět napravena a ve všech státních
zařízeních nebude dbáno skutečnosti,
že v hranicích tohoto státu bydlí několik
národů, jež jsou rovnocenné a rovnoprávné.
Nuceně připojení k národnostně
smíšenému státu prohlašujeme, trvajíce
zásadně na právu svobodného národního
sebeurčení, za svůj vnitřně
politický cíl: naši rovnoprávnost po
stránce jazyka, pracovního místa, školy
a půdy."
Chci tedy především předpokládati,
že stran všech aneb aspoň nejdůležitějších
stížností, které tenkráte uvedení
páni přednesli jako programové prohlášení,
došlo k příznivé dohodě mezi
německými a českými vládními
stranami, že tedy můžeme býti jisti, že
spáchané bezpráví bude také
opět napraveno a že se ve všech státních
zařízeních projeví skutečnost,
že v hranicích tohoto státu žije více
stejně oprávněných národů,
jež jest stejně hodnotiti, že se tedy nyní
stal zbytečným boj, k němuž se strany
německého svazu zapřísáhly
dne 18. prosince 1925.
Avšak táži se, proč se nám to neřekne
z nejpovolanější strany? Jestliže moje
domněnka je správná, pak ovšem nebyla
by již nynější vláda skutečně
a v pravdě čistě českou, nýbrž
národně smíšenou, neboť, nehledě
k Slovákům, mezi německými vládními
stranami je také značný počet zástupců
maďarského národa, jehož národních
práv měla by nyní vláda dbáti
z úřední povinnosti. Od nynějška
měla by vláda za povinnost s touž úzkostlivou
péči, s kterou dosud hájila jen nároky
českého národa pánů, hájiti
také práv jiných menšinových
národů.
Pak ovšem český národní jednotný
stát, pro nějž Masaryk, Beneš
a mnoho jiných uprchlo do ciziny a mnoho jiných
na se vzalo největší strádání,
český národní stát, který
oni všichni společně s podivuhodnou fanatickou
láskou vybudovali a splnili, náleží
minulosti. Pak zvítězilo by ovšem uznání
moci daných skutečnosti, pak podala by se bratrská
ruka rebelům, s nimiž se roku 1918 nevyjednávalo
a byli by přibrání jako rovnocenní
účastnici na státní moci, pak sjednal
by se mír uvnitř a s nejbližší
cizinou, s níž od založení státu
trval neustále otevřený hospodářský
i zakrytý politický boj. Vidím již,
že byla znovu dána na denní pořad otázka
válečných půjček, zavřené
německé školy otevřeny, vidím
úplně novou německou universitu, techniku,
báňskou vysokou školu, vysokou školu obchodní,
výtvarných umění a vysokou školu
lesnickou, vidím ústřední úřady,
zvláště však pozemkový úřad
a ústřední pojišťovnu, rozdělené
podle národů, s německými úředníky,
vidím, že propuštění němečtí
úředníci, zaměstnanci a dělníci
byli opět povoláni a dána jim náhrada,
spotřební daně téměř
odstraněny, nezaměstnanost, o niž pan ministr
financí ku podivu nechce nic věděti, vzrůstající
drahotu a hlad zažehnány - zkrátka začíná
zlatá doba nového rozkvětu, noc stává
se dnem. Či mýlil jsem se nakonec a učinil
jsem si špatný předpoklad? O okolnosti, že
smlouva mezi německými vládními stranami
a českou vládní většinou nebyla
oficielně oznámena, lze si konec konců mysliti
všelicos. Jak se zdá, strany nemají docela
čisté svědomí, stydí se za
nový poměr - české vládní
strany či německé strany či dokonce
obojí?
Nad všemi těmito poměry leží neproniknutelná
temnota. Tak jako antickou tragedii provází chor,
provází chod této události chor tisku.
A zaznívají z něho nejrůznější
tony. Tu český tisk tvrdí, že německým
vládním stranám nebylo v žádné
národně důležité věci
nic slíbeno, že by Češi nikdy neupustili
od své politické metody k menšinovým
národům. Mává se zde mocně
bilo-červeno-modrou vlajkou a páni kolem dra Kramáře
projevují svou nevoli nad novým stavem věcí
tím, že nevyslali ze sebe do nového ministerstva
žádného člena sněmovny.
Dříve, když strany všečeské
koalice mezi sebou vyjednávaly, bylo ovšem všechno
objasněno a zřetelně sjednáno. S německými
stranami nakládá se, jak se zdá, jinak. Není
tomu ještě tak dávno, co se jim slíbilo
za jejich ochotu velice mnoho krásných věcí,
o nichž ve veřejnosti byly rozšířeny
všelijaké pohádky, avšak schválně
se zapomnělo tyto sliby splniti. A tak české
listy opět nyní tvrdí, že mzda německých
vládních stran záleží takřka
v pouhém dobrém činu. Tím, že
pomáhají postrkovati kupředu tuto státní
káru, uchrániti státní ústroji
před zastavením, dostane se jim samo o sobě
účasti na všech přednostech a výhodách,
kterých se dostává, jak je tomu zde zvykem,
vládním stranám, že není tedy
vůbec třeba, aby byla učiněna formální
smlouva, která by tento dobrý čin odměňovala
ještě vedle toho.
A ku podivu, také oba němečtí ministři
vyjádřili se úplně podobně
k několika žurnalistům na zpáteční
cestě z Topolčianek. Prohlásili podle "Bohemie",
že cílem jest a zůstane praktické uskutečňování
národní rovnoprávnosti, která již
nyní vyjádřena na venek účasti
Němců na vládě, musí záležeti
v postupném uplatňování národních,
osvětových a hospodářských
požadavků Němců. Jaké mají
býti tyto požadavky, o tom se ovšem velmi moudře
odmlčeli.