Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
143 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Hodža,
dr Mayr-Harting, dr Spina, dr Srdínko,
Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupce dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 50. schůzi
poslanecké sněmovny.
Udělil jsem dovolené na dnešní schůzi
posl. Slavíčkovi, dr Hallovi, dr
Roschemu, Dubickému a Čuříkovi,
na dnešní a zítřejší schůzi
posl. Kynclovi, Hlinkovi, Vobecké a
Neurathovi, na tři schůze posl. Fedorovi
- vesměs pro neodkladné záležitosti.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru živnostenského
posl. Šoltyse za posl. Žalobina.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy: posl. Elstnera min. vnitra, že bylo odvoláno
jmenování Alfréda Hádka členem
okr. správní komise v Tanvaldě (č.
D 504-II),
posl. Světlíka a druhů min. školství
a nár. osvěty o používání
školními úřady neschválených
knih jako učebnic na škole v Pavlovicích (č.
D 508-II),
posl. Bayera a druhů min. soc. péče o revisi
rent válečných poškozenců (č.
D 512-II),
posl. Roudnického a druhů min. školství
a nár. osvěty o opětném převzetí
učitelky Drašnerové z Chlumce do školské
služby (č. D 513-II),
posl. dr Daňka, Šamalíka, Bezděka a
druhů min. zemědělství v záležitosti
odprodeje spáleniště mlýna obci Uherčicím
(č. D 514-II),
posl. Knejzlíka min. veř. prací a školství
ve věci postavení nové školní
budovy občanské školy menšinové
v Úsově na severní Moravě (č.
D 515-II),
posl. Kreibicha min. financí o zvláštním
postupu frýdlantského berního úřadu
vůči domkářům a drobným
zemědělcům (č. D 503-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Odpovědi:
vlády na dotaz posl. dr Feierfeila ve věci manželů
Rulfových (č. D 324-II).
ministra školství a nár. osvěty na dotaz
posl. Fedora v penzijnej záležitosti Alexandra Onczayho,
učitela v Cibave (č. D 372-II).
Předseda: Výboru imunitnímu
přikazuji žádost:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádost kraj. soudu v Mostě ze dne 18. listopadu
1926, č. Tk 2369/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Knirsche pro přečin podle §u 17,
č. 1 zákona na ochranu republiky (č. J 302/II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu schůze,
na němž jest jako 1. odstavec:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 590) státního
rozpočtu republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1927 (tisk 670) - pokračování.
Budeme pokračovati v povšechné rozpravě.
Další přihlášení řečníci
jsou: na straně "proti" pp. posl. Hackenberg,
dr Patejdl, Burian, Hrušovský,
dr Dérer, na straně "pro" pp.
posl. dr Hajn, Pekárek, Nejezchleb-Marcha
a Dubický.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
panu posl. Hackenbergovi.
Posl. Hackenberg (německy): Pánové!
Jedním z nejdůležitějších
úkolů zákonodárného sboru jest
prozkoumání rozpočtu a porada o něm.
Zde však při poradě o rozpočtu nepozorujeme
veliký zájem. Není to dnes po prvé
- již když se zpravodaj dr Hnídek ujal
slova o rozpočtu, mohli jsme pozorovati, že většina
členů posl. sněmovny nejevila sebe menšího
zájmu o zprávu generálního zpravodaje.
Je-li tomu tak, musíme pátrati po příčině
tohoto zjevu a tu poznáme, že toto stálé
klesání zájmu na poradě o rozpočtu
jest zcela pochopitelné. Způsob jednání
a vyřízení rozpočtu způsobuje
ovšem, že nejen většina, nýbrž
i oposice jeví o ně stále menší
zájem. Tento nedostatek zájmu pochopíme,
vidíme-li, že všechny snahy po změně
a zlepšení rozpočtu jsou marné, že
všechna jeho kritika jest bezvýsledná, že
všechny podněty zůstávají nepovšimnuty.
Již při projednávání rozpočtu
ve výboru jsme mohli od každého pana zpravodaje
slyšeti, že si přeje, aby projednávaná
kapitola byla přijata beze změny. I když se
pan zpravodaj zabýval některým návrhem
oposice, prohlásil přece, že jest nutno, aby
tato kapitola byla přijata beze změny. Pan generální
zpravodaj nám písemně sděluje, že
rozpočtový výbor zasedal čtyřiadvacetkráte
a vypočítává na minutu, jak dlouho
tato zasedání trvala, že se výbor zabýval
rozpočtem celkem po 126 hodin 22 minut a na konec se dovíme,
že ze všech návrhů, jež byly během
porad v rozpočtovém výboru podány,
nebyl ani jeden přijat. Položky přijaty tak,
jak je vláda navrhla a jak je pan zpravodaj hájil.
Nebyla provedena ani změna jich pořadu, třeba
se během porad několikráte ukázalo,
že rozpočet nevyhovuje intencím ministerstva
financí, ježto se investice neprojednávají
odděleně - jest to u ministerstva veř. prací
- jak to bylo ministrem financí a generálním
zpravodajem ohlášeno, nýbrž že se
vyskytují také v jiných kapitolách.
Jediná změna, jež byla v rozpočtu provedena,
stala se ve finančním zákonu, v němž
byl škrtnut druhý odstavec čl. XVII, což
však nezpůsobilo podstatnější změny.
Uznáváme, že jest to malým zlepšením,
ale jest přece samozřejmé, že o užití
fondu, jenž má býti nashromážděn
z přebytků, třeba to nebylo výslovně
v zákoně řečeno, má rozhodovati
ministerstvo financí.
Ve zprávě pana generálního zpravodaje
se konstatuje, že bylo přijato 27 resolucí.
To jest vše, na čem se rozpočtový výbor
usnesl. Té neb oné straně se přijetím
resoluce prokázala ochota, nebo se alespoň vzbudilo
zdání, že se chce ochota prokázati.
Jak se však těchto resolucí dbá, slyšeli
jsme během rozpravy o rozpočtu také od poslanců
většiny, kteří si stěžovali,
že vláda nedbá usnesených resolucí.
Během rozpočtové debaty jsme mohli poznati,
že vláda nedbá ani těch resolucí,
jež byly jednohlasně schváleny celým
zákonodárným sborem. Z toho již vidíte,
jak malý význam má přijetí
takové resoluce pro jednotlivého poslance, nebo
pro občanstvo.
Máme nyní generální debatu o státním
rozpočtu a účelem jejím jest nejen
zaujetí určitého stanoviska k rozpočtu
vůbec, nýbrž i všeobecně k poměrům
ve státě a zvláště k vládě.
Rozpočet byl předložen v době, kdy se
vláda sněmovně představila. Při
této příležitosti jsme slyšeli
nejen rozpočtové exposé pana ministra financí,
nýbrž promluvil ve sněmovně i pan předseda
vlády a představil novou vládu. Nepřišel
s novým programem, nepronesl programovou řeč,
nýbrž odvolával se hlavně na program
dřívější. Toto vládní
prohlášení vyvolalo politickou debatu, a my,
vlastně zástupce našeho klubu kolega dr Czech,
měl při této politické debatě
příležitost zabývati se poměry
ve státě a vytýčiti naše stanovisko
k nové vládě a vládní koalici.
V tomto směru tedy mohu promluviti poněkud stručněji,
mohu se poněkud omeziti a spokojiti se toliko pojednáním
o přítomné situaci.
Projednáváme rozpočet a přítomná
vláda má stále ještě značné
potíže, stále ještě hledá
většinu. Zatím co zde ve sněmovně
jednáme o rozpočtu, vyjednává se za
kulisami dále o získání jedné
z parlamentních stran pro vstup do vlády, vlastně
do vládní většiny. Toto jednání
nebo vyjednávání, jež se tu vede, jest
vlastně špinavý čachr. Při těchto
vyjednáváních nejde o splnění
programových zásad, nejde o to, aby byly splněny
sliby, učiněné oné straně při
založení tohoto státu, jak to slyšíme
v referátech o vyjednávání, ani nejde
o splnění programových požadavků
oné strany, nýbrž jest to špinavé
vyjednávání o ministerská křesla,
o určitý počet míst, o osobní
výhody, jež mají býti poskytnuty. Musíme
však uznati a podotknouti, že strana, o níž
jde, jest při vyjednávání velice houževnatá
a že se snaží urvati, co jen může.
Slováci si právě vzali příklad
z poměrů ve starém Rakousku a počínají
si při vyjednávání podobně,
jako to za starého Rakouska dělali Poláci.
Československý stát není jen nástupnickým
státem starého Rakouska - již často
jsme zjistili, že se starému Rakousku podobá
i svým složením a že bude nucen prodělati
tytéž potíže, jako staré Rakousko,
poněvadž není státem národním,
nýbrž národnostním. Při těchto
potížích se ukazuje, že se užívá
také method starého Rakouska, že se musí
vyjednávati a činiti ústupky, aby se tyto
obtíže odstranily a Slováci se tu, jak jsem
řekl, ukazují značně tvrdošijnými,
nejeví chuť beze všeho, na pouhé sliby,
vstoupiti do vlády a přinésti jí to,
co si přeje. Z počínání Slováků
při těchto vyjednáváních byly
by si měly vzíti příklad ony strany,
jež již do vládní většiny
vstoupily. Myslím ony německé občanské
strany, jež náleží celní většině.
Vstoupily do vlády, připojily se k většině,
aniž jim byly učiněny nějaké
ústupky a aniž byly dány podmínky takového
vstupu. Vůdcové jednotlivých stran beze všeho
připustili, že jim nebyly učiněny žádné
sliby a ústupky a že se prohlásili bezpodmínečně
ochotnými vstoupiti do většiny. Tímto
vstupem zajisté posílili český občanský
blok, ale vládě se dosud nezdařilo nalézti
pevné většiny, jíž má zapotřebí.
Při projednávání státního
rozpočtu v rozpočtovém výboru jsme
viděli, jak málo byly dány podmínky
ke vstupu do vlády. Uvedu toliko dva příklady:
nejprve jak se zacházelo s panem ministrem spravedlnosti.
Pan ministr spravedlnosti se odvážil objeviti se v
rozpočtovém výboru, když se jednalo
o jeho kapitole. Jeho spojencům, českým stranám
to způsobilo veliké rozpaky a tak vynaloženo
vše, aby pan ministr spravedlnosti opět z rozpočtového
výboru zmizel. Na základě skutečnosti,
že pan ministr spravedlnosti byl odvolán, pokusili
se někteří pánové zjistiti,
že nebyl odvolán a že se jednání
neúčastnil jedině proto, že byl nucen
se zúčastniti jakési důležité
schůze. Jak málo to odpovídá pravdě
vysvítá nejlépe z toho, že se neukázal
ani druhého dne, kdy se ona tak důležitá
schůze nekonala. Z toho vysvítá, že
nepřítomnost ministra spravedlnosti v rozpočtovém
výboru při projednání kapitoly ministerstva
spravedlnosti lze odůvodniti jedině tím,
že tu byly obavy, aby snad panu ministru spravedlnosti nenapadlo
promluviti v rozpočtovém výboru německy.
Druhým příkladem, jenž nám ukazuje,
jak málo ohledu se bralo na potřeby menšin
a na okolnost, že strany jazykové menšiny vstoupily
do vládní většiny jest, nakládání
se zpravodajem nových vládních stran. Posl.
Windirsch pokračoval německy v referátu,
který začal ve státní řeči.
Předseda rozpočtového výboru jej ihned
přerušil a sdělil mu, že jest užívání
německého jazyka podle jednacího řádu
nepřípustné. Ti pánové tedy
opomenuli opatřiti si určité zajištění
nejen při vstupu do vlády, nýbrž opomenuli
si takové zajištění opatřiti
dokonce i tenkráte, když převzali referáty
v rozpočtovém výboru. Přenechání
těchto referátů s české strany
nebylo tedy pro německé vládní strany
žádným příjemným darem.
Pánové z německých vládních
stran by si tedy byli mohli uspořiti toto pokoření,
jež jim bylo učiněno, kdyby se byli předem
přesvědčili, zda se vyhoví jich potřebám
a požadavkům. Při rozpočtových
poradách v rozpočtovém výboru jsme
však zažili nejen pokoření, nýbrž
také hanebný ústup zástupců
německých vládních stran. Nebylo to
poprvé, co se zpravodaj pokusil užíti německého
jazyka. Když se sešel zvolený parlament, r. 1920,
byly také nám přikázány referáty.
Po nějaký čas se trpělo, že zpravodajové
referovali německy a na konci přednesli ve státním
jazyku toliko petit referátu. Když se však stal
první pokus brániti nám v různých
výborech užívati naší mateřštiny,
odmítli jsme dále referovati a referátů
jsme přirozeně nepřijali. Pánové
vládních stran nezachovali se stejně - vrátili
se zase jako zpráskaní psi a splnili požadavky
majority. V kulhavém prohlášení se vyjádřili,
že se přičiní o změnu jednacího
řádu, podle něhož nyní ovšem
jest nutno se říditi. Nedostalo se jim však
záruky, že jednací řád bude vskutku
změněn a nemohli se také na takové
zajištění odvolávati. Vidíte
tedy, jak s německými občanskými vládními
stranami nakládají jejich spojenci a jak nesmírný
rozdíl jest mezi Slováky a německými
vládními stranami při vyjednávání
o vstupu do vlády.
A ptáme-li se: "Jak došlo k utvoření
této koalice a jak bylo možno, že Němci
vstoupili do vlády?", jest odpovědí,
že pojítkem této většiny jsou jedině
a toliko společné zájmy občanských
stran obou národností, jež se projevily ve
clech, jimiž se bez ohledu na poškození širokých
vrstev vyhovělo agrárníkům a v kongrui,
jíž se splnily požadavky klerikálů
a křesťanských sociálů. Tyto
strany nyní zůstaly pohromadě a utužily
své spojení vstupem do vlády. Jich společné
zájmy tkví nyní v tom, že se snaží
odstraniti sociální vymoženosti revoluční
a poválečné doby. Přihlédneme-li
k programu měšťáckých stran a k
výrokům jejich mluvčí, tu seznáme
brzo, že pojítkem těchto stran jsou jejich
protisociální snahy. Když jsme to při
rozpočtových poradách prohlásili,
odpověděl nám na to pan generální
zpravodaj Hnídek, že to není pravda,
že přítomná vládní většina
není nikterak protisociální, že nemá
protisociálních tendencí, že protisocialistické
není protisociální a že není
snahou vlády působiti protisociálně,
většina, jež se tu sešla, jest prý
toliko protisocialistická. Na druhé straně
však vidíme něco jiného. Před
několika dny se ujal slova jeden z vůdců
německé většiny - pan ministr veř.
prací dr Spina, a prohlásil mezi jiným:
"Nechci tvrditi, že naše koalice jest přímo
namířena proti socialistům, ale hospodářský
vývoj nese to s sebou, že jest nutno vystoupiti proti
jejich dalekosáhlým požadavkům".
Jeden z těch pánů, vůdce českých
koaličních stran, prohlašuje: "Protisocialistická,
ne protisociální" a druhý vůdce,
vůdce německých stran občanských
prohlašuje: "Ne protisocialistická, nýbrž
protisociální." Jest očividné,
že oba vlastně myslí totéž, když
jeden připouští, že kabinet jest namířen
proti snahám socialistů a druhý chce zahaleně
a skrytě říci, že to jest většina
protisocialistická. Popírá jen, že by
chtěla jednati protisociálně. Můžeme
však prohlásiti, že pan Spina má
přece pravdu, že pan Hnídek jest se
svým výrokem v neprávu. Rozpočet,
referát o motivech, exposé pana ministra financí
dr Engliše a průběh jednání
v rozpočtovém výboru nám poskytují
dosti důkazů o úmyslech koaličních
stran, pokud tyto úmysly nebyly již uskutečněny.
Z nich můžeme seznati okolnosti, jež přivodily
sblížení nynějších vládních
stran. Z čísel rozpočtu seznáváme,
že to byly protisocialistické tendence.
Pan ministr financí zdůraznil s chloubou ve svém
exposé, že letošní rozpočet jest
opravdu aktivní a že vykazuje přebytek 20 milionů.
Tento přebytek prý není zkonstruován,
nýbrž jest tu vskutku a byl by ještě značně
vyšší, kdyby rozpočet byl sestaven stejně,
jako rozpočet loňský. Pan ministr financí
uvedl, že tento příznivý poměr
rozpočtu byl způsoben tím, že tu byla
snaha nejen zvýšiti příjmy, nýbrž
také co nejvíce ušetřiti. Přihlédneme-li
k těmto přebytkům, s nimiž pan ministr
financí počítá, jest tu rozhodující
položkou 1.044,400.000 K, jež jsou uvedeny jako přebytek
položky ministerstva financí. Tohoto přebytku
se má dosíci, aniž se při sestavování
rozpočtu přihlíželo k daňovým
zákonům, jež mají býti projednány.
Přebytku má býti dosaženo nejen splacením
daňových nedoplatků z předešlých
let, nýbrž také tím, že se má
zvýšiti výtěžek některých
daní - hlavně daně z obratu a přepychové.
Pan generální zpravodaj také ve svém
referátu připouští, že se má
z části dosáhnouti tohoto přebytku
z cel na základě celního zákona, usneseného
zákonodárným sborem. V rozpočtovém
výboru jsme se samozřejmě důkladně
zabývali největší daňovou položkou
- daní z obratu a připomněli jsme panu ministru
financí dr Englišovi jeho názor na daň
z obratu, jejíž výtěžek chce pokud
možná zvýšiti. Přečetl jsem
panu ministru financí dr Englišovi několik
vět z jeho brožury o dani z obratu a poukázal
jsem na to, že on to byl, kdo nazval daň z obratu
nemorální a protisociální, jež
bude svalena na nejchudší obyvatelstvo a je nejtíže
postihne, a že ve své brožuře došel
k závěru, že tato daň nemůže
dlouho existovati a že zákon jest jen dočasný,
neboť tato daň jest protisociální a
nemorální a musí opět se světa
zmizeti. Na to nám pan ministr financí odpověděl
a prohlásil, že nejlepším prostředkem
k tomu, aby byla daň z obratu o půl procenta snížena,
jest péče o větší její
výtěžek. Teprve až bude tohoto vyššího
výnosu dosaženo, bude prý možno pomýšleti
na snížení daně z obratu. Není
tu tedy ani pomyšlení na zrušení daně,
která obyvatelstvo tak krutě tíží,
nýbrž jde o ještě větší
tlak, aby výnos daní byl zvýšen. Vysoce
zajímavé jest také stanovisko pana ministra
financí ke clům. Slyšeli jsme v exposé
pana ministra financí, v jeho odůvodnění
a v jeho výkladech v rozpočtovém výboru,
že podle jeho názoru způsobí zavedení
pevných cel ozdravění hospodářství
tohoto státu, poněvadž jich zavedením
se zvýší kupní síla obyvatelstva
státu. Musil ovšem uznati, že zvýšení
kupní síly lze čekati toliko u nepatrné
části obyvatelstva a že výsledkem cel
a obchodní politiky, která se vedla, bude další
zubožení širokých vrstev obyvatelstva
tohoto státu.
A nyní několik slov o úsporách. Pan
ministr financí si nesmírně zakládal
na tom, že se nejvíce šetřilo tam, kde
k tomu byla nejlepší příležitost,
totiž u ministerstva národní obrany, pro něž
do rozpočtu zařazena položka o 505 mil. 380.000
Kč menší, než pro rok 1926. Prohlédneme-li
si však tuto věc důkladněji, tu seznáme,
že úspora, jež se tu má státi,
jest hrubým podvodem. Výdaje položky ministerstva
národní obrany jsou o 505 mil. menší,
ale zároveň jest tu 315 milionů korun, jež
se mají po 11 let každoročně vynakládati,
bude-li předloha o zbrojení přijata. Těchto
315 milionů však není zařazeno do položky
ministerstva národní obrany, nýbrž do
všeobecné pokladní správy. Nelze tedy
vůbec mluvit o tom, že se na militarismu ušetři
500 milionů, nýbrž ušetří
se toliko obnos o 315 milionů menší a za to
jest v předloze o zbrojení ustanoveno nejen, že
se má po 11 let každoročně vydávati
315 milionů, nýbrž potřeby armády
nemají býti po těch 11 let o nic menší
a stanoví se, že výdaje armády také
mají zůstati beze změny. A kde jsou ty ostatní
úspory, k nimž má dojíti v položce
militarismu? Jest to zcela neodůvodněné zastavení
drahotních přídavků a úspory
na mužstvu. Vidíte, že se i při těchto
úsporách postupovalo protisociálně.
Šetří se na mužstvu. Pohlédněme
nyní na ostatní úspory. Najdeme je hlavně
v položce "sociální péče",
kde mají býti výdaje sníženy
o 12,200.000 Kč, v této kapitole se však projeví
teprve u jednotlivých položek. Má se šetřiti
tam, kde tím bude obyvatelstvo nejvíce postiženo
- jednak na péči o nezaměstnané, jednak
na péči o válečné poškozence.
Pan ministr financí prohlásil ve svém exposé,
že jest nutno provésti reformu zákona o válečných
poškozencích a dále že jest nutno zrušiti
malé důchody, aby se mohlo poskytnouti více
stoprocentním invalidům. To však není
pravým účelem věci, neboť pan
ministr financi řekl výslovně ve svém
exposé, že nebude možno udržeti rozpočet
aktivním bez reformy zákona o válečných
poškozencích. Když mu bylo vytýkáno,
že i tato jeho snaha jest protisociální, tu
prohlásil, že by se chtěl pustiti do diskuse
o tom, je-li protisociálním jednáním
zrušení malých důchodů a zvýšeni
důchodů těch, kteří jsou nejvíce
poškozeni. Odpověděli jsme mu na to, že
to činem protisociálním jest a že jeho
protisociální úmysly jsou zřejmy z
toho, že nemá jen v úmyslu stlačiti
malé důchody a důchody více poškozených
zvýšiti, nýbrž že z jeho slov,Bez
reformy zákona o válečných poškozencích
jest nemožno udržeti rozpočet aktivním"
jest zřejmo, že chce zákon o válečných
poškozencích změniti tak, aby stát ušetřil.
Víme, že i nyní jest stav válečných
poškozenců bídný, že by bylo nutno
splniti přání organisaci válečných
poškozenců. Nedávno se dostavili do zákonodárného
sboru deputace organisací válečných
poškozenců, jež přednesly svá přáni
zástupcům různých stran této
sněmovny. Bylo to zcela zábavné viděti,
jak zástupce křesťanských sociálů,
pan Bobek, s nímž zástupce německých
válečných poškozenců mluvil,
tyto ujišťoval, že se strana křesťanskosociální
se vší rozhodností přičiní
o uskutečnění požadavků válečných
poškozenců. Váleční poškozenci
pořádali a ještě pořádají
v celém státě schůze. K těmto
schůzím zvou také zástupce občanských
stran. Pánové ze strany většiny, z celní
koalice, přicházejí na tyto schůze,
uznávají oprávněnost požadavků
organisací válečných poškozenců
a slibuji závazně, že se přičiní
o splnění přání válečných
poškozenců. (Výkřiky.) A jako
příklad toho, jaký podvod se tropí
s nejbídnějšími z ubohých, uvedu
opět jednání o rozpočet. Ministr financí
přiznává, že pro válečné
poškozence byl zařazen týž obnos jako
v r. 1926, třeba se v roce 1925 pro ně potřebovalo
o 145 milionů více, než bylo v rozpočtu
stanoveno. Jak pan zpravodaj, tak i pan ministr financí
nám vyložil, že rozpočet je zcela správný,
neboť za základ k sestavení rozpočtu
byla vzata skutečná čísla z r. 1925,
a to zvláště čísla o příjmech,
a tu prý jest viděti, že to nejsou čísla
fingovaná, nýbrž správná. Musíme
podotknouti, že v této významné položce
výdajové bylo zařazeno o 145 milionů
méně, než se v roce 1925 vydalo. Jest samozřejmé,
že jsme v rozpočtovém výboru při
projednávání rozpočtu podali návrh,
aby položka "péče o invalidy" byla
zvýšena o částku, o kterou se v r. 1925
více vyplatilo. A všichni poslanci stran, jež
na schůzích válečných poškozenců
slibovali a ještě slibuji, měli v rozpočtovém
výboru odvahu náš návrh přehlasovati.
Ukázalo se, že jim nejde vážně
o splnění toho, co slíbili. (Výkřiky
něm. soc. demokratických poslanců.)
Když jsem se již o tom zmínil, že ministr
financí a generální zpravodaj se odvolávali
na čísla z r. 1925, aby zjistili, že rozpočet
jest aktivní, tu bych si dovolil dotaz na pana generálního
zpravodaje a na pana ministra financi, zda vskutku soudí,
že výdaje, učiněné podle paritního
zákona, budou vskutku vráceny, že při
těchto výdajích šlo o zálohy,
poskytnuté autonomním sborům. K těmto
obnosům totiž, jež tu byly vyplaceny, se při
sestavení rozpočtu nepřihlíželo.
Kdyby se jich bylo dbalo, nebyl by rozpočet skončil
přebytkem, nýbrž deficitem. Tedy také
již z toho vidíte, že se nejen při položce
"péče o invalidy", nýbrž také
jinde nedbalo čísel z roku 1925.
Při péči o nezaměstnané seznáváme,
že rozpočet pro 1927 uvádí toliko 11
milionů korun, kdežto ještě v rozpočtu
na rok 1926 bylo pro péči o nezaměstnané
zařazeno 27 milionů. Porovnáme-li výdaje,
učiněné v r. 1925 a ještě v prvém
čtvrtletí 1926, musíme konstatovati, že
již 27 milionů v rozpočtu pro r. 1926 bylo
značným zmenšením nákladu na
nezaměstnané, že bylo zmenšením
na základě gentského systému. Když
byla v zákonodárném sboru ujednána
zásada o gentském systému a do ní
pojat passus, že zákon nabude účinnosti
teprve v době stanovené nařízením,
nebylo v zákonodárném sboru nikoho, kdo by
se domníval, že by zákon mohl býti uveden
v činnost v době hospodářské
krise. Péče o nezaměstnané na základě
gentského systému neb povinného pojištěni
proti nezaměstnanosti nemůže býti zavedena
v době stagnace a krise, nýbrž toliko v době
příznivé obchodní konjunktury, kdy
si dělníci mohou pojištění zajistiti
placením příspěvků. Jest samozřejmé,
že provádí-li se péče o nezaměstnané
pojištěním neb na základě gentského
systému v době krise, dostane se jen zcela nepatrné
části nezaměstnaných podpor. Jsme
tedy toho názoru, že v době krise takový
systém, ať je to systém gentský nebo
pojištění, nemůže býti prováděn,
nýbrž že právě v době krise
musí stát vydatně pomáhati, nebyla-li
učiněna jiná opatření. Nezastáváme
se bezvýhradně neproduktivní péče
o nezaměstnané, stavíme se za t. zv. produktivní
péči o nezaměstnané. Opatříte
příležitost k práci, užijte příslušných
prostředků a zařiďte celé své
jednání tak, aby byla dána možnost pracovati
- tím uspokojíte davy dělníků
lépe, než tou nejlepší péčí
o nezaměstnané. Neopatří-li se však
příležitost k práci, jest povinností
státu zasáhnouti a zabrániti zubožení
mas. A rozpočet nám opět ukazuje, jak málo
se to děje. Odpovědí pana ministra financí
jest 11 milionů povolených na rok 1927 tomuto účelu.
A když jsme toto snížení kritisovali,
mínil, že zákon o péči o nezaměstnané
může býti změněn a zlepšen,
ukáže-li se, že je nutno poskytnouti vyšší
příspěvky, a že nic nebrání
žádati tyto vyšší příspěvky
v dodatečném úvěru, jako již
nyní by byly nějaké vyhlídky, že
bude v budoucnosti lépe, že budeme v budoucnosti potřebovati
méně na podporu nezaměstnaných.