Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vážené Národní shromáždění! Jsem dalek toho, dělati zde advokáta gen. Gajdovi. Vyslovuji politování nad tím, že členové této sněmovny a specielně členové branného a zahraničního výboru nebyli do dnešního dne povolanými činiteli informováni o tom, jak se vlastně záležitost gen. Gajdy má. Mohu říci, že nám to dělá před celým světem ohromnou ostudu. Seděl jsem v Americe, v Chicagu, když přišla zpráva: Náčelník generálního štábu Československé republiky pro špionáž ve prospěch cizí mocnosti suspendován a zavedeno s ním trestní řízení. Tu zprávu jsem četl v Chicagu a přiběhli ke mně čelné české osobnosti - v Americe jsou dvě strany, katolická a svobodářská, obě solidárně - a řekly. Poslechněte, vy jste poslancem Československé republiky, je to možné, že náčelník generálního štábu Čsl. republiky byl špionem ve prospěch cizí mocnosti? (Výkřiky.) Je to možné, není to možné, to je otázka, která mi není jasná. (Výkřiky komunistických poslanců: Je jasná! - Hluk.) Je-li vám jasná, máte zase patrně zprávy podrobnější. Ale já musím říci, že nám v celém světě dělá ostudu a já bych si byl přál v té věci býti vším jiným než příslušníkem Československým, žijícím v cizině, poněvadž všude přicházeli k našim lidem v Chicagu, kde byli shromážděni všichni národové a kde jsem byl přítomen, s trapným dotazem: Prosím vás, jaký je to ten váš stát, že máte náčelníka generálního štábu špionem? (Výkřiky komunistických poslanců: Podle výpovědi gen. Čečka!) Pravím, že zatím jsem četl tu výpověď generála Čečka (Výkřiky komunistických poslanců.), ale generál Čeček řekl, že nemůže v té hlavní věci vypovídati, že nemá svolení, že by to nebylo v zájmu státu! Já se do toho soudního líčení nebudu pouštěti, jen říkám, že ani z výpovědi gen. Čečka nejsem moudrým, poněvadž řekl, že v hlavní věci vypovídati nemůže! Ostatně je charakteristické, že právě z této strany (ukazuje na komunistické poslance) listopadu a záležitost gen. Gajdy není vyřízena dosud. (Stálé výkřiky posl. Bolena.)

Jen tolik jsem chtěl říci: Ta záležitost propukla již v červnu, dnes se blížíme ke konci listopadu a záležitost gen. Gajdy není vyřízena dosud. (Stálé výkřiky posl. Bolena.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Volám posl. Bolena k pořádku.

Posl. Myslivec (pokračuje): Máme spolek proti týrání zvířat. Celý právnický svět by se ozval proti tomu, kdybychom chtěli zaváděti torturu ve vězeních oproti vyšetřovaným lidem, ale račte laskavě dovoliti, co je to jiného než tortura, nejen na osobě zúčastněného generála, nýbrž i celé veřejnosti, že půl roku se projednává aféra, která si vyžaduje nutně objasnění a rychlého jednání? Buď jest generál Gajda vinen, pak musí ne do pense, nýbrž bez pense musí býti vyhozen a dán do žaláře (Tak jest!), anebo není vinen a pak, vážené shromáždění, dopustil by se náš stát něčeho, co by pak varovalo každého čestného a vážného muže v budoucnosti, aby se dal do služeb naší armády, poněvadž ani jeho čest by nebyla jista před vláčením kalem. Ale za šest měsíců mohla býti prokázána Gajdova vina nebo nevina. Jsou-li dokumenty usvědčující, ať jsou předloženy především povolaným sborům Národního shromáždění a já jsem přesvědčen, že v tomto Národním shromáždění maličký úsek vyjímám - nebude se nikdo rozpakovati, prokáže-li se, že je někdo zrádcem, špionem, aby byl nad ním pronesen náležitý soud a bezprostředně následoval trest.

Vážené Národní shromáždění! Když už jsem v té bolševické společnosti, prosím, abychom měli zřetel také k bolševismu, ať se jeví kdekoliv. Po té stránce musím konstatovati, že předevčírem anglický list přinesl zprávu, že mexická vláda je bolševictví západu, že podporuje povstání v Nikaragui a jinde. Já se zajímám o tu záležitost proto, že Mexiko je státem, ve kterém skutečně právo a spravedlnost byly suspendovány. Mexiko je státem, který správně byl anglickým listem - myslím "Morning Post" - označován jako bolševická vláda západu. Od východu, od západu, a ve všech státech placené agenty. Dnešní "Čech" uveřejňuje zprávu americké washingtonské korespondence, která je rozesílána po mém vědomí asi 200 americkým deníkům a v té se píše: "Mexická vláda vzala si nyní za úkol uvězniti všechny arcibiskupy a biskupy v zemi." (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Sedláčka.) To charakterisuje nejlépe tu společnost. Ale je dobře, abychom si toho byli vědomi. Já jsem se nikdy netajil tím, že máme takovou společnost v našem parlamentě a v našem státě, ale vážené shromáždění, my jsme v zájmu dobré pověsti našeho státu povinni, abychom tuto bolševickou společnost potírali, ne dělníky, ale tu zkorumpovanou, z Moskvy za rozkradené peníze placenou společnost agitátorů, tu abychom potírali. (Potlesk na pravici. Výkřiky komunistických poslanců. - Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Pokračuji v citátu: "Na přímý rozkaz vlády bylo již 8 biskupů dopraveno do hlavního města. Tito církevní hodnostáři jsou po většině k smrti vysíleni útrapami, jež jim bylo snášeti při cestě do hlavního města a již dříve.

Nad to dostal se do rukou Episkopátu opis oběžníku, vydaného vládou guvernérům všech mexických států, který je přímo vybízí, aby pronásledovali katolický klerus vším možným způsobem, zabití nevyjímaje.

Od vydání tohoto cirkuláře byl, podle dalších zpráv, zabit farář v městě Maravitia ve státě Michoacan.

Na základě zmíněného cirkuláře mohou guvernéři vězniti a i k smrti odsuzovati kněze, může-li se jim dokázati sebemenší podezření z pobuřování. A při zákonech a nařízeních, která jsou nyní v Mexiku v platnosti, jest toto věc velmi lehká.

Další úžasná, přece však naprosto spolehlivá zpráva je, že mexická vláda zamýšlí soudně stíhati všechny kněze, kteří v soukromých domech obětují mše svaté a rovněž všechny, kteří takové kněze živí a u sebe chovají, nevyžádají-li si předem od vlády povolení."

Já jsem chtěl jenom konstatovati, že bolševictví z Moskvy získalo opěrný druhý bod v Mexiku. Mám za to, že bude povinností české veřejnosti, aspoň stoupenců strany, k níž náležím, abychom vyslanci tohoto bolševického státu v naší republice dali jasným a jadrným způsobem na vědomí, zač Mexiko považujeme. (Potlesk poslanců čsl. strany lidové.)

Vážené Národní shromáždění! Kamkoliv jsem přišel do Ameriky, všude jsem narazil na úžasnou rozšířenou špatnou pověst o našem národě, poněvadž jsme v Americe považováni za bolševický stát. (Posl. Sedorjak: Obáváte se těch bolševiků?) My se jich nebojíme, my víme, že každý stát musí míti také element, který za noci vychází, aby občanstvo na majetku a životech ohrožoval, my jenom chceme, aby stát proti takovým temným elementům se chránil a tím aby svoji dobrou pověst hájil, poněvadž kamkoliv jsem v Americe přišel, všude jsem narazil na to, že náš stát jenom proto ztratil mnoho na své dobré pověsti, poněvadž je považován za stát bolševický. Pokuste se, prosím, dostati na konsulátu americkém v Praze visum do Ameriky, projděte prosím tou torturou a budete viděti, jak se i zde na konsulátě americkém na náš stát a občanstvo pohlíží.

Dovolte mně na konec ještě vysloviti jediné přání, přání vroucí, které, myslím, plným právem mohu vysloviti jménem nejméně dvou milionů voličů tohoto státu, Československé republiky, přání, aby nynější vláda odčinila tu mezeru, která se jeví v našem diplomatickém zastoupení vůči cizině, a aby napolo přerušené, nalomené styky našeho státu se Svatou Stolicí byly obnoveny. (Potlesk.) Toto přání vyslovuji, jak pravím, jménem nejméně dvou milionů katolických voličů tohoto státu, a nepřeji si ničeho vroucněji, než abychom tyto polopřerušené diplomatické styky opět přátelsky navázali, poněvadž podle svého času učiněného výroku zahraničního ministra dr Beneše právě Vatikán to byl, kde ministr náš i při tvoření tohoto státu doznal všestranné podpory. Jistě přátelství Vatikánu nám bude cenným, prospěšným, a rozhodně prospěšnějším, než koketování s bolševickým světem. Končím. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Kurťak. Dávám mu slovo.

Posl. Kurťak (malorusky): Vážené dámy a pánové! Na pořadu dnešní schůze jest rozpočet, v němž politické, kulturní a národohospodářské zájmy autonomní Podkarpatské Rusi nezdají se býti zabezpečeny. Číslice, které se týkají výdajů a příjmů, nejsou jasné, avšak jedno jest patrné, že totiž Československá republika nedoplácí na autonomní Podkarpatskou Rus, jak se to do dnešních dob prohlašovalo.

Velmi by nás uspokojilo, kdyby Podkarpatská Rus, autonomní území Československé republiky, měla každoroční zvláštní oddělený rozpočet, v němž by jasně byly uvedeny naše příjmy a výdaje, na jaké potřeby kolik se ustanovuje a povoluje, neboť na základě nedávné zkušenosti zjišťuji, že tyto číslice z dřívějších rozpočtů nedocházejí svého splnění tak, jak by se toho vůbec vyžadovalo pro Podkarpatskou Rus. V rozpočtu na rok 1925 nalézáme 41,000.000 Kč, z nichž měly býti uhrazeny veškeré škody způsobené světovou válkou. Prohlašuji, že z této částky do dnešního dne ani jednoho haléře neobdržela ta velice chudá krajina, ten velice chudý lid jako náhradu svých škod na území, na němž takřka dlouhá leta řádila světová válka.

Jak se můžeme dívati na tyto číslice, jak je kontrolovat ve prospěch našeho podkarpatského území, vidíme-li a cítíme-li podle sebe, že v těchto 41,000.000 Kč nebylo dáno našemu chudému podkarpatskému lidu, zemědělcům, těm občanům, kteří utrpěli veliké škody ve světové válce?

Rovněž tak žádnou náhradu neobdržel náš chudý podkarpatský zemědělec za škody rumunské. Ohromné balíky všelijakých papírů jsou uloženy v civilní správě, avšak nenalezl se ještě na Podkarpatské Rusi člověk zplnomocněné dnešní správy, který by tyto listiny předložil naší vládě, aby obdrželi náhrady tito chudí lidé, kteří prožili čtyřletou válku a nezákonný vpád nemilosrdných Rumunů.

Naléhá-li se u úřadu, dostáváme poznámky za poznámkami a zájemníka vždy propouští s tím, že v budoucnosti bude možno jeho věc vyříditi.

Z dnešního rozpočtu vidím, že neobsahuje nic užitečného pro Podkarpatskou Rus. Ty číslice jsou tak promíchány, že odborník, který do této doby každý rok pracoval na rozpočtu, nemůže přezkoušeti číslic v rozpočtu na rok 1927, aby ukázal na chyby, které se tajně skrývají v tomto rozpočtu. Vidíme jen, že na naše kulturní, politické a národohospodářské věci obětuje se velmi málo peněz a obětují-li se, neobdržíme je a není také příležitosti, aby tyto částky byly poskytnuty ve prospěch Podkarpatské Rusi.

Vidíme, že na autonomním území nemáme žádného práva, že nemáme volných rukou ve svých věcech, abychom mohli spravovati svoji šťastnější budoucnost, avšak vidíme, že naše demokratická republika odstraňuje všechny naše vůdce, kteří by snad zpozorovali nějaké chyby, a dala nám vládní úředníky, kteří jsou strojem v rukou dnešní vlády.

Řekne se, že je to demagogie, avšak prosím, jistý vládní poslanec uvedl ve vládních novinách před sedmi lety, v č. 173 "Českého Slova" z r. 1925, kde Hrušovský volá, co se dělá z Podkarpatské Rusi: "Informace, které jsme dostali od senátorské komise, jsou úžasné a nápravu, zlepšení osudu tohoto podkarpatského lidu nevidíme na obzoru a dnešní vláda nechce uznati, že je podle dokladů senátorské komise nutno, aby byl zlepšen osud tohoto chudého lidu."

Říkají, že jsem útočil na Čechy, avšak já jsem vždy poukazoval na konkrétní věci. Opakuji z těchto novin výroky uvedené na druhé straně, kde je řečeno: "Je kulturní část Podkarpatské Rusi Evropou nebo pouze východem Evropy?" Zjišťuje se zde, jak se tito úředníci chovají na Podkarpatské Rusi.

V Berehově stal se čistě orientální výjev, že se policejní komisař vloupal do soukromého bytu, který před tím úředně zapečetil a potom vyloupil. To potvrzuje Hrušovský, "České Slovo", nikoliv já, nikoliv autonomní svaz, neuvádí to posl. Kurťak.

Uvádím zde pouze jediný fakt, jací úředníci jsou na Podkarpatské Rusi. V témže velkém městě Berehově stal se druhý takový orientální výjev, neboť tam bývalý okresní náčelník Kozler ztratil, zdefraudoval 100.000 korun, chodil svobodně, nebyl zadržen a vrchnost mu dala možnost, aby utekl. Kdyby to udělal náš úředník, byl by dodnes ve vězení. Jeden i druhý úředník jsou Češi a jeden i druhý byli jménem uvedeni v tak zvaných vládních novinách, avšak nikde proti tomu není pomoci.

Ještě jeden takový orientální případ udál se v Marmarošské Kušnici, kde jakýsi František Regula, notář, již půl roku poškozuje státní příjmy. Podal jsem protest proti tomuto notáři k civilní správě, k županátu, k ministerstvu vnitra, avšak tento notář dále terorisuje v té vesnici toho, kdož se osmělil obviňovati jej podle pravdy. Kdyby to byl nějaký vládní poslanec, který by ho obviňoval, byl by propuštěn ze služby, jelikož to však učinil oposiční posl. Kurťak, jest zřejmo, že vláda docela dovoluje olupovati tento chudý, podkarpatský lid.

Z toho je zřejmo, že se vláda nestará o takové věci na Podkarpatské Rusi a nechce zničiti zloděje toho chudého lidu. Podal jsem naléhavý dotaz ministerstvu vnitra, nevím, jakou obdržím odpověď, avšak vím, že kdyby to byl ruský úředník, byl by navždy z toho notářského místa propuštěn, takže jeho děti nemohly by obdržeti na Podkarpatské Rusi žádného místa.

Nebudu zde obšírněji mluviti o těch drobnějších věcech, o nichž denně pojednávají denní listy, konstatuji pouze to, že nemáme oněch práv, která jsme měli za starého režimu, když jsme měli selské obecní rady a volili notáře. A dnes vidíme, že každý notář je vládou jmenovaný úředník. Selské rady byly rozpuštěny jednou r. 1923 při obecních volbách, po druhé již ta práva, která jsou dána našemu podkarpatskému lidu, nejsou v náš prospěch. Příkladem jest zde užhorodský násilný čin, kde vládne veliký komisař, jenž má právo nad všemi zájmy našeho lidu svým nařízením volně rozhodovati.

V tomto díle ho podporují české strany, aby ve svůj prospěch na základě daného zákona řídil všechny události tohoto města.

Byly také ve vesnicích takové události, neboť vidíme, že vláda ustanovuje v obecních úřadech vládní úředníky a ponechává lid beze vší pomoci. V dřívějších dobách notář byl obecním písařem a dnes je obecním teroristou. Za dnešního notáře lid tolik trpí, že to nelze vypsati. Dnešní notáři nepomáhají v berních věcech, nepomáhají mu v jeho denních věcech, a může-li lid ošiditi a něco proti tomu lidu tajně udělati, tedy jsou to falešné zprávy podávané finančním ředitelstvím, které jsou ke škodě chudému lidu.

Proto tak uboze vypadá naše podkarpatská daňová otázka. Daně se zakládají na falsifikátech, na nepravdivých informacích. Již kolikráte jsem prohlašoval, že není na světě takového území jako Podkarpatská Rus, kde se vyměřují daně bez jakéhokoliv základu. Daně se mají vyměřovati podle zákona, podle tak zvaných katastrů. Katastry byly špatné již v roce 1867 a dnes se na základě těchto katastrů vyměřují daně. Vyměřují-li se tyto daně, dělá se to jako v Hustě, kde se takový finanční komisař Balcar dopustil falšování zápisu, jímž se vyměřovaly daně, a za to dosáhl vysoké hodnosti. Je dokázáno, v že se dnes pokračuje v exekuci těchto daní a tento finanční ředitel dostává za svoji činnost vyšší hodnost. Poněvadž není žádné kontroly ani nad notářem ani nad okresním náčelníkem, stávají se zloději, okrádají, a když si dost naberou, vrchnost je propouští.

Prohlašuji, že čistí úředníci, spravedliví notáři jsou bílými vranami a jest jich tak málo, že v obcích vůbec nejsou. Tito úředníci jsou příliš slabí, než aby zlé úředníky, jichž jest veliké procento, uváděli na správnou cestu.

Očekávali jsme vždy od naší vlády, že až se naše inteligence "probudí z toho snu", podle slov našeho velikého Duchnoviče, že umístí naše úředníky v našich úřadech a pomůže nám při všeobecné konsolidaci. A co vidíme? Vidíme, že vláda vydala jazykové nařízení ze dne 3. února 1926 a že se do dneška úřaduje česky, co nás do dneška provokuje.

Dokazuji zde, že není ruštiny v úřadech na podkarpatském území, jen čeština, že tam není ruského úředníka, který by si dovolil psáti rusky, neboť dnes jest úředníkem a zítra již nikoliv. Takovým terorem rdousí vláda podkarpatoruský lid až do posledního dechu.

V ruských školách oněmělo ruské slovo. Ruské církevní školy, základ naší ruskosti, jsou pobořeny a které jsou v dobrém stavu, v těch jsou ubytovány mlékárny, družstva, krejčí a ševci. Není výpomocí pro naše církevní školy, jež učily nás a naše děti čistému životu a mravnosti. Tyto školy měly samosprávnou dozorčí radu, těchto škol vláda nepotřebovala, tyto školy bylo nutno umrtviti. Maďaři nebyli s to, aby za 1000 let zničili tyto školy a hanba vám, bratři Češi, že je ničíte!

Maďaři dovolovali, poskytovali možnost učiti se rusky. Těchto škol dnes není, není jich zapotřebí, nýbrž jest zapotřebí takových státních škol, kde jest definitivní učitel oddaný naší vládě, kde se nevyučuje reálným předmětům, pouze jazykům všelikého druhu, kde se učí násilím, nikoliv s citem v této škole, kde nad učitelem není dozorčí rada, jak to bylo dříve za bývalého režimu, nýbrž kde nad ním visí Damoklův meč, užhorodské školní oddělení, kde jest 90% Čechů úředníků, kteří se pletou do našich školních věcí, do našich školních otázek. Tato tvrzení od prvního do posledního písmene souhlasí s čistou pravdou, to ví nynější vláda, ale chce, aby bylo veliké vzbouření na Podkarpatské Rusi.

Tam jsou četníci velikými pány, na něž nynější rozpočet stanoví  1/4 miliardy.

Jest to smutný obraz, že na Podkarpatské Rusi v ruských obcích jest 50 českých škol. Jaký účel mají tyto české školy?

Řeklo se o mně u soudu, že jsem protivníkem panslavismu, ale to nesouhlasí s pravdou. Jsem protivníkem pouze počešťování, protože chci, aby naše ruskost dále zkvétala, chci to a budu to chtíti až do posledního dechu.

Nynější vláda drží státní úředníky v rukou jako stroj. Když přijdou volby, tito úředníci jako agitátoři vládních stran opouštějí práci v kanceláři, svým úřednickým vlivem ubíjejí tento nevinný, dobromyslný lid a terorisují jej. Ale do nynějška nepodařilo se vládě získati velké úspěchy. A proč? Protože náš Rusín, ačkoliv se mu dostalo od nynější vlády pojmenování, že jest hloupý, že jest bagán, přece náš Rusín bude znáti svou čest, a čím větší bude jeho útisk, tím spíše se v něm probudí cit ruskosti, občanství a bude věděti, co má dělati při volbách.

Nezapomínejme, vážení pánové, že náš lid má pouze jedno právo, právo volební, do něhož se pletou sami úředníci jako agitátoři. Tam, kde vidí silnou oposici, četníci, komisaři odhánějí lid od volebního osudí, a potom veliké balíky papíru přicházejí za trest, že se lidé nedostavili ke hlasování, k volbám.

Mám důkazy v rukou, ale marně. Obracíme se k okresnímu náčelníkovi, není u něho milosrdenství, neboť co rozhodl pán života a smrti, četník, proti tomu není odvolání, i kdybychom sebrali celou Podkarpatskou Rus, aby v proti němu svědčila.

Jsou obce, kde se nezačaly volby přesně v 8 hodin, začaly se v 9, 10 hodin, a skončily se již v jednu, ve dvě hodiny, a tehdy lid, jenž přicházel jako do úle odevzdávati své hlasy, četníci bodáky odháněli a potom tito lidé byli trestáni. Kdo by zde měl býti trestán? Dlužno trestati ty, kdož se sami nazývají inteligenty, úředníky.

Neuznáváme dvě třídy na Podkarpatské Rusi, panující a utlačenou. My, kteří udržujeme stát, abychom byli sluhy u nohou druhých? Já zde tvrdím jen jedno, že mi bylo dokázáno z českých úst, že naší straně bylo ukradeno 15 až 17 tisíc hlasů na rozkaz našeho hlavního úředníka, viceguvernéra Rozsypala.

Zápisy byly odevzdány okresnímu náčelníkovi a on je zredigoval podle svého vkusu. Jest dokázáno, že sami úředníci vyházeli volební lístky z osudí a tak postrašili naše voliče, že byli by ihned opustili i svou obec. Ale jedna obec ukázala našim vládním agitátorům toho druhu, jako Šimčíkové, Vágnerové, kteří nyní dostávají zbytkové statky, že z Zariča oknem byli nuceni utíkati z volební místnosti. Byl to notář a jeho manželka. Ale oni nebyli trestáni, nýbrž obyvatelstvo, které sebevědomě přistupovalo k osudí a nedovolilo paní notářce, aby se do toho pletla. Lidé byli za to potrestáni 300, 400 Kč pokuty, úhrnem 2800 Kč správních pokut.

Pomoci nebylo lze se dovolati ani u ministra spravedlnosti ani u ministra vnitra a naši drazí bratři na periferii Podkarpatské Rusi - kteří tam přišli tak, jak řekl posl. Myslivec, v papírových šatech, v nichž chodili za války, a v těchto šatech přišli na Podkarpatskou Rus - neznali milosrdenství, odmítali v každých dveřích, že to nepatří do jejich kompetence, že ještě nedošly informace. Vyšetřovací komise sevljušského soudu přišla do této obce, do Zariča, a zjistila nevinnost těchto lidí, ale berehovská sedrie podala obžalobu proti nevinným.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Čím více s násilím se jde proti nám, tím spíše se obrodíme v jednotě.

Ničte naši školu, ústavu, jazyk, umrtvujte naši budoucnost, přijde čas, kdy bude pozdě činiti účet za tato zločinná díla, kdy budete nuceni stanouti před soudem světa, jehož se nyní nestydíte a jehož oči jsou již dávno upřeny na tutéž Podkarpatskou Rus. Přijde čas, kdy se budete musiti odpovídati za tato strádání toho ubohého ruského lidu, ale bude již pozdě.

Kol. Gáti pravil, že mluvím proti Čechům. Mohu říci pouze tolik, že uklidňují toho Rusína, dokud jest jen možno, ale přijde čas, kdy se tato silná vlna pohne sama, a nebude síly, jež by tuto vlnu zadržela.

Padělejte naše zájmy v těch rozpočtech, neuznávejte, že existujeme i my, kteří jsme se k vám dobrovolně připojili na tom základě, že budeme míti autonomní práva, jež nám dal svět, utlačujte nás i dále - my víme jedno, že jsme totiž ve vašem bratrství nedostali bratrství, nýbrž velkého nepřítele.

Kde vy světíte svobodu, tam my světíme otroctví. Důkazem toho jest letošní svátek na Podkarpatské Rusi, kdy hustské zastupitelství, nevím, s čí dovolením, věnovalo pluku prapor, a při slavnostním odevzdání praporu nebyla hrána ani naše hymna, ani vztyčena naše vlajka.