Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rozpočtový výbor se usnesl na resoluci, jíž se ministerstvo školství a nár. osvěty vyzývá, aby tam, kde byly jednotřídní školy zrušeny, byly opět tyto školy otevřeny, kde se toho objeví potřeba. K tomu nutno říci tolik: Roku letošního nebyla zrušena na př. v Čechách žádná jednotřídka. Jednotřídky, a to jak německé, tak české, byly rušeny r. 1925. Činilo se tak z důvodů úsporných v takových případech, kde bylo dětem možno choditi bez velkých obtíží do blízké školy. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.) Uplynula-li 14denní rekursní lhůta, je nutno pokládati školu takovou za neexistující. Má-li se zříditi v témže místě opětně jednotřídka, je nutno provésti komisionelní řízení a dopadne-li dobře, nutno dosíci souhlasu zemského správního výboru jako vydržovatele škol. Budeme-li obnovovati jednotřídky, kde před rokem byly zrušeny, bude se každý ptáti, proč jsme je rušili, bude se ptáti, zda jsme je zrušili z důvodů věcných a zda je dnes neobnovujeme z důvodů politických. Zřizování nových škol je vždy možné z důvodů věcných i bez resolucí, jen když pro to jsou zákonné podmínky. Proti zřizování škol z důvodů politických nutno se postaviti co nejrozhodněji, neboť se tím sledují cíle docela jiné, než je skutečná potřeba. My za Rakouska zažili mnoho křivd, které byly páchány tím, že byly proti nám zakládány školy z důvodů politických. Chceme-li správně posouditi restrikci v našem školství, musíme vzíti za základ skutečné cifry. Podle stavu z 31. října 1925 bylo celkem tříd, v nichž bylo nejvýše 10 dětí, 54 československých a 57 německých tříd, kde bylo 11 až 20 dětí, bylo československých tříd 1286 a německých 598. Je z toho viděti, že obé jest nepoměr, skutečný stav byl velikou výhodou Němců. Zcela jiný je na př. poměr při počtu dětí ve třídách 70 až 80 dětí. Tu jest již takových tříd 407 československých a jen 58 německých, při 81 až 90 dětech 125 československých a jen 5 německých atd.

Vítáme úmysl ministerstva školství a nár. osvěty rozřešiti otázku slovenských nestátních učitelů. Nepodařilo-li se tuto otázku rozřešiti při platovém zákonu učitelském, je nutno řešiti ji zvláštním zákonem. Již tehdy byl dán slib vlády, že poměry učitelů nestátních budou upraveny obdobně jako u učitelů státních, ovšem za předpokladů, že státu bude zaručen také vliv na jmenování.

Důvodová zpráva praví, že byly již vypracovány normální osnovy pro školy obecné a bylo zahájeno jednání o nových osnovách pro školy mateřské. Připravují se učebné osnovy pro třídy závěrečné, učebné osnovy pro školy hluchoněmých a slepých, výchovné a vyučovací směrnice pro školy pomocné. Tedy jistě úkol veliký a důležitý. Přáli bychom si, aby tyto osnovy byly připraveny co nejpečlivěji a aby dobře uváženy skutečné poměry, za nichž naše národní škola žije. Vyučovací správa zavedla nedávno vyučování ručním pracím, jistě to vyšlo z pohnutek nejlepších, z nových myšlenek o úkolech školy. Ale skutečný efekt toho zklamal, musel zklamati, ježto tento nový předmět byl zaveden nepřipraveně, bez zřetele na to, jsou-li učitelé k tomu připraveni či nikoliv, dá-li se to prováděti v předepsaném rozsahu, či nedá. Při každé novotě nutno dobře promysliti cíle, k nimž míří, a prostředky, zda je možno jimi těchto cílů dosáhnouti.

Na menšinové školy shledáváme v rozpočtu ministerstva veřejných prací celkem 36 mil. Kč, a to na stavby a pozemky menšinových škol 26 mil., a na koupi novostaveb menšinových škol národních 10 mil. Kč. Částka tato nemůže dostačovati. Nedostatečné umístění našich menšinových škol je vážnou překážkou našeho kulturního a národního rozvoje právě v těch místech, kde musíme býti vůči sousedům aspoň rovnocennými z důvodů státních.

Nedostatečné umístění našich menšinových škol, neustálé odklady nezbytných staveb pro tyto školy způsobují, že rodiče čeští nechtějí posílati dětí svých do místností nezdravých a nevhodných, v mnohých případech nemůžeme pro nedostatek místnosti školní vůbec otevříti školu.

Je ještě mnoho českých dětí, které chodí do škol německých, buď proto, že nemají v místě české školy, nebo též z důvodů jiných. Podle zpráv Státního statistického úřadu docházelo do československých škol národních v celé republice Československé včetně Podkarpatské Rusi 31. října 1925 0.8% dětí německých, do německých škol národních však docházelo 0.97% českých dětí! Stejně jest vyšší docházka dětí polské národnosti do německých škol, absolutně i relativně; jest jich 777; do československých jen 585; to činí více než 0.21%.

Naší povinností národní je zachraňovati každou českou duši, především pak v území národnostně smíšeném, a státní správa je povinna tu pomáhati, neboť je to také za daných poměrů příkaz státní. Za žádných okolností se nevzdáme práva zakládati menšinové školy, nedáme si je také ničím vykupovati, neboť bychom nebyli v pravdě svobodným a státním národem. Vláda by si měla všimnouti těch státních zaměstnanců, Čechů sloužících státu ve zněmčených krajích, kteří nemají pro své děti českých škol, a zabraňovati tomu, aby tito zaměstnanci, sloužíce vlastnímu státu, nepřicházeli k těžkým škodám na svých dětech, jednak, možno-li zřizováním menšinových škol českých, není-li to pak možno, přemísťováním takového státního zaměstnance do českých krajů.

Doufáme také, že vláda - a podle nového platového systému má k tomu možnost - vyřídí kladně požadavek našich učitelů menšinových škol za menšinový přídavek, jenž jest odůvodněn mimořádnými poměry, v nichž musejí působiti. A jako je spravedlivo upraviti funkční přídavek okresním školním inspektorům, je také nezbytno řešiti otázku funkčního přídavku menšinových školních inspektorů.

Ministr školství a nár. osvěty promluvil v rozpočtovém výboru tak, že vyvolal naděje Němců po zřízení školské autonomie u nás. Němečtí sociální demokraté, opírajíce se o tato slova ministra dr Hodži, naléhají na to, aby byl v kulturním výboru projednán jejich návrh na zavedení národní školské samosprávy podaný v prosinci r. 1925. V odůvodnění tohoto návrhu se praví, že o školství národních menšin u nás rozhoduje byrokracie cizího národa, že lidu na školství není vyhrazen žádný vliv. Každému národu je prý nutno odevzdati správu jeho vlastního školství, částky vydávané dosud na školství rozdělily by se mezi jednotlivé národy v poměru k počtu jejich obyvatelstva. Podkladem školské autonomie by byl národní katastr, na základě jeho ustavili by se příslušníci každého národa v samosprávné školní obce a nadřízené samosprávné sbory (okresy, země, nebo župy), jejichž účelem by bylo obstarávati školské a osvětové záležitosti každého národa. Říšská školní rada by převzala obor působnosti ministerstva školství a nár. osvěty, pokud se týká národa, pro nějž je příslušna, jí by byly také podrobeny vysoké školy tohoto národa. Zákon o menšinových školách má býti zrušen. Místní, okresní a zemské, resp. župní školní rady by se skládaly ze dvou třetin ze zástupců obyvatelstva a z jedné třetiny ze zástupců učitelstva. Říšskou školní radu každého národa by volily okresní školní rady a po zřízení župních školních rad tyto rady. Školy by se vydržovaly z peněz přikázaných podle národnostního klíče ze zvláštních národních osvětových daní, které jest každý národ oprávněn vybírati od svých příslušníků. K požadavku Němců o školské autonomii prohlašujeme, že je nepřijatelný a také neproveditelný. Chápeme, že vzhledem k našim menšinám ve zněmčených krajích a pak ovšem také vzhledem k německým menšinám v českých krajích nemohou Němci žádati teritoriální školskou autonomii, ač tuto zase podle svého názoru o sebeurčení národů pro sebe žádají! Uchylují se tu k personální školské autonomii založené na nacionálním katastru. Takováto školská autonomie má jednak stránku finanční, jednak administrativní, ale ani z oné stránky, ani z této se nedá provésti, má-li školská správa býti prováděna spravedlivě a má-li škola sloužiti tomu poslání, které v kultuře má. Když se před válkou jednalo o pakt mezi Čechy a Němci v Čes. Budějovicích, byla v něm obsažena též personální školská autonomie, ale, ačkoliv šlo o tak omezené teritorium, jako jest obec, nebylo možno tento návrh přijati. Je skutečně pozoruhodné, že mohou sociální demokraté navrhovati, aby na př. německý továrník, zaměstnávající české dělníky, platil jen na německé školy, a nikoliv také na české. A což podniky národnostně smíšené? Což manželství národnostně smíšená? Návrh německých sociálních demokratů navrhuje tresty, jestliže by se vykonával vliv na to, aby se poplatník zapsal do toho neb onoho nacionálního katastru, ale celý návrh by byl nejúrodnější půdou pro vykonávání takového vlivu, byl by to otevřený boj od domu k domu, ba od rodiny k rodině. A po stránce administrativní nutno konstatovati, že laický živel má úplně ve svých rukách místní školní rady, dále má většinu v okresních školních výborech, je význačně zastoupen v zemských školních radách, které jsou rozděleny v národnostní sekce a jedině v nejvyšší instanci, v ministerstvu, rozhoduje živel byrokratický, jehož se Němci bojí jako živlu cizáckého. Kdyby tu rozhodovali jen němečtí úředníci, jistě by této námitky neměli. Kdyby školní úřady byly složeny jen ze zástupců občanstva, je při dnešním zpolitisování celého veřejného života vydána škola na pospas úplně politickému stranictví. Její duch by byl určován v tom neb onom kraji podle toho, jak silnou by byla ta neb ona strana, a jsem přesvědčen, že by brzo volali němečtí sociální demokraté na pomoc vládu tam, kde by rozhodovaly o škole strany, proti nimž vedou politický boj. Škola by byla předmětem politických zápasů ještě více, než je dnes. Žádná státní správa, myslí-li na budoucnost svého státu, nemůže se vzdáti přímého vlivu na školy, a nejméně ta, která vidí, že tu jsou tendence, aby se škola dostala do proudu směřujícího proti existenci státu. (Výborně!) V sousedním Německu zakázala vláda našim dělníkům emigrantům i soukromé vyučování jazyku mateřskému. Děti českých rodičů musejí tam navštěvovati německé školy, ale není ani dovoleno, aby je mimo tyto školy někdo učil jazyku mateřskému, aby se neodnárodnily. Tak hluboko zasahuje německá vláda do školství, a neslyšíme nikde, že by tamější němečtí sociální demokraté proti takovéto byrokracii protestovali. Návrh německých sociálních demokratů žádá, aby všecky školní úřady úřadovaly výlučně v jazyku národa, pro který jsou příslušné. Vzpomínáme při tom, jak se chová k českým menšinám Rakousko, pro něž platí podle mírové smlouvy obdobná ustanovení o ochraně menšin, jako platí pro nás. Jsou na vídeňských českých školách spisovány úřední spisy česky? Jsou tam vydávány listiny, vysvědčení, výnosy, dekrety atd. v jazyku českém? Němci žádají, aby zákon o menšinových školách byl zrušen. Naproti tomu s plnou rozhodností prohlašujeme, že nepřipustíme nic, čím by vývoj našich menšinových škol byl ohrožen, naopak pokládáme za svou povinnost učiniti vše pro jejich rozkvět a zakládati je všude, kde toho jak z důvodů národních, tak státních potřebujeme. Od té cesty nás nikdo neodvrátí, neboť naše osvobození by nebylo úplné a ukázali bychom neodpověditelnou lehkomyslnost k celé budoucnosti našeho státu. Budeme pak zvláště nyní státi na stráži! (Výborně!)

Pokud jde o lidovýchovu, nelze zapírati, že tu byl vykonán velký kus práce, ale nejsme u konce, neboť potřeby kulturní jak rozsahem, tak obsahem rostou. Rádi bychom věděli, jakou měrou se plní zákon o obecních knihovnách pro české menšiny obcemi většinou německými, a zda mohou okresní vzdělávací sbory plniti to, co se od nich při tvoření zákona očekávalo. Rovněž je důležito míti obraz o tom, jaký jest efekt zákona o místních kronikách. Překvapilo nás, že důvodová zpráva nic nepraví o tom, že ministerstvo školství a nár. osvěty předloží osnovu zákona o ochraně historických a přírodních památek, ačkoliv tento návrh dříve slibovalo.

Také soudíme, že je nutno věnovati studiu československých příslušníků v cizině větší pozornost než dosud, již se zřetelem k tomu, jakou péči této výchově věnují jiné kulturní státy.

Ministerstvo školství a nár. osvěty oznamuje, že sleduje úpravu hranic diecesních, aby byly ve shodě s hranicemi státními. Na nezbytnost rychlého vyřízení této otázky náš klub již několikráte upozorňoval. Jest litovati, že k vyřízení této nesrovnalosti nedošlo už dávno, neboť stav, jaký jest, vážně poškozuje zájmy našeho státu. Očekávali jsme, že ministerstvo školství a nár. osvěty je tak daleko, že v nejbližší době věc bude ve prospěch našeho státu již vyřízena, ale vyjádření, jaké nám ministerstvo o své práci v tomto oboru podává, o tom bohužel, nesvědčí.

Ve své kritice mohl jsem se dotknouti jen některých otázek. Byla by to velká kapitola, jež by obsahovala oprávněné tužby týkající se povolání učitelského. Chci jen dotknouti se toho, že je podle malého školského zákona nespravedlivé, jestliže se opravy úloh učitelů na občanských školách nepočítají aspoň určitou měrou do zákonného výměru vyučovací povinnosti, jako to bylo do vydání malého školského zákona. Jiná věc, která tísnivě působí na povolání učitele, je to, že byly zrušeny učitelské konference, jež byly veřejným forem kritiky poměrů školských a osvětových. Je nutno však říci všeobecně, že by bylo těžkým hříchem na celé naší budoucnosti, kdybychom otázkám kulturním nevěnovali stejný zřetel, jako otázkám hospodářským a sociálním, již také proto, že úspěšné řešení oněch podmíňuje úspěchy těchto. Málo by nám byly platny veliké hodnoty hospodářské a vymoženosti sociální, kdyby náš lid nebyl mravně silný a rozumově, jak ve smyslu všeobecném, tak odborném, vyspělý se zřetelem k potřebám nynější doby, (Výborně!) zvláště my dnes ve vlastním státě máme již k tomu státu povinnost systematicky pracovati o to, abychom svoji kulturou budovanou školami a též mimo školy stáli v prvé řadě kulturních národů! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo p. posl. Simm.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Jest tomu více nežli rok, kdy jsem jménem své strany mluvil o školské politice. Bylo to při debatě o loňském školním rozpočtu dne 29. září 1925. Právem poukazoval jsem v tehdejší své řeči, že boj v této síni nikdy není tak prudký, jako když jest rozprava o školské politice českého státu, části to státní politiky vůbec. Spatřujeme pak vždy navenek zřetelně znatelné vyvrcholení zápasu nečeských národů o náležitý zřetel k jejich životním požadavkům, proti kterým se pak ovšem vždy staví argumenty státní správy s úmyslem, aby naše stížnosti byly vyvráceny. Toto vyvrcholení tohoto zápasu zde v této síni jest pochopitelné, škola jest již jednou nejdůležitějším životním požadavkem kulturního národa. Slouží absolutně potřebné funkci vzdělání, jejíž porušení rovná se porušení veškerého organismu národa. Čím kultivovanější jest národ, tím zřetelněji projevuje se snaha, aby právě v této funkci nebylo překážek. Jest na tisíci příkladech prokázáno, jak takovéto překážky vrhají zpět a vedou konečně k zániku. Sociologové vědí, že musejí vyhověti národu v jeho požadavku po vzdělání. Nedovedl bych na důkaz toho uvésti nic lepšího, nežli k tomu se vztahující slova presidenta státu, který v jednom ze svých děl o vzdělání praví: "Jest prvním požadavkem lidskosti, první normou sociologie, aby každému byla dána možnost se vzdělávati. Kdo některému národu překáží ve snaze po vzdělání, dopouští se smrtelného hříchu. Právo na vzdělání má každý člověk právě tak jako právo na život." Chtěl bych tato slova zdůrazniti v jejich zvláštním významu, v konstatování, že vzdělání jest předpokladem života.

Jest tedy pochopitelno, když se při projednávání školního rozpočtu, který ani letos se neřídí lepším poznáním, vzbuzuje citový a rozumový odpor těch národů, jejichž životní práva jsou dotčena. To platí především všeobecně: ponecháme-li důkaz oprávnění svých zvláštních stížností jakožto Němců především stranou, chceme-li míti za to, že to, co nazýváme porušením funkcí vzdělání, ve skutečnosti postihuje stejnoměrně národy ve státě následkem jeho nepříznivých poměrů, již tu nebylo by to žádným pomníkem, který by sloužil ke cti. Není po našem nározu žádného důvodu pro zmenšování školství, jež vytvořeno bylo v době volného smýšlení. Toto odůvodnění muselo by státi teprve ke konci státu samého. Program státu, jeho ústavní zákony mají býti něčím nedotknutelným. Každé jejich porušení jest jedním z nejtěžších poklesků. Ale není to porušením dobrého ducha, jenž vám byl kmotrem, jestliže se neustále, aniž pro to bylo důvodů, neodpovědným způsobem postupuje proti školství, buňkám funkce vzdělání, jestliže ode dnů účelně vytvořeného, revolučního i porevolučního školského zákonodárství rozbito bylo na tisíce buněk vzdělání a trvá-li tato herostratická práce dále?

Zde slaví rozpor mezi theorií a praxí v řízení státu největší orgie.

Stěžujeme-li si s pokrokovými živly státu v do ducha reakce, který se projevuje v opatřeních školské správy, zejména presidií zemských školních rad, musíme si jakožto Němci stěžovati dále do jednostrannosti, se kterou se tento duch obrací obzvláště proti nám. Ponecháme-li oprávněnost každé stížnosti do ztráty některé školy, některé třídy, ať české, ať německé, podáváme dnes opětně důkaz, že naše stížnosti vznikly pod tlakem nejtěžších následků, jaké tak těžko žádný národ nenese. Již to, co se stalo roku loňského, byla svrchovaná míra neoprávněného zasahování do naší kultury, jehož tendence sotva zůstala nepoznatelnou některému laikovi, tím méně politikovi, národnímu hospodáři a sociologovi. Co se dnes přes to vše děje mimo to, jest zkrátka nesnesitelné.

Opětuji několik již roku loňského podaných číslic: my jako Němci ztratili jsme do konce školního roku 1924/25 z původních 11.747 tříd v celém státním území 2779 tříd, to jest 24%. Kolektivní rdousící výnos z r. 1925 přinesl nám jen v Čechách další ztrátu 635 škol resp. tříd, počet to, který se zrušením několika případů uzavření škol ztenčil na 535. Ale již tehdy dlužno bylo zaznamenati celkovou ztrátu německých škol a tříd počtem 4000. Počet tento nebyl popřen, podle toho právem zajisté platí. A ještě prý se dosti nevykonalo. V posledních týdnech vydána byla nová opatření o zavírání škol. O tom nemůžeme posud udati přesná čísla, ale zdá se, že alespoň novými opatřeními s konečnou platností ztraceno bylo oněch 100 tříd, které jsme loňského roku ještě mohli zachrániti. Podle sdělení moravského školního výboru jedná se na Moravě samotné o zrušení 22 tříd. V této zemi bylo od převratu zrušeno 106 škol obecných a 25 škol občanských s úhrnným počtem 771 tříd na německých školách obecných a 83 na německých školách občanských.

Toto nové zavírání škol jest účinkem ministerského výnosu, jehož autor posud nebyl nalezen. (Posl. inž. Jung [německy]: Deus lex. Sto osob hledá autora!) Tak jest! Jedno jest jisto, že tento ministerský výnos, tedy kolektivní výnos podobně jako předloňský výnos o zavírání škol existuje. Odpovědní funkcionáři presidií zemských školních rad omlouvají se jím za svá správní opatření. Při posledních intervencích v zemských školních radách, jež platily korektuře nového rdousení školství, slyšeli jsme tak. Výnos a jeho autorství zajímá nás již vzhledem k tomu, že jeho obsah jest opakem obsahu posledních projevů šéfa školské správy v rozpočtovém výboru. Jest pan min. Hodža autorem nového rdousícího výnosu a zjednal si tím, že při jeho vydání se dostal do rozporu se svými slovy, nepříznivý poměr k nám vědomě? Či jest autorem výnosu někdo jiný? Slyšeli jsme, že datem výnosu jest 1 říjen. Expedován však byl teprve později. Kdo je tedy autorem? Nám, kdož provádíme kritiku, jest velice zapotřebí to věděti. Pan Hodža nemá býti od nás nezaslouženě kritisován.

Projevil jsem tuto kritiku již na moravském příkladě. Číslice zde jmenované dlužno však ještě zvláště osvětliti: školy, které ještě před 4 lety měly 6 tříd, klesly loňského roku na 3 třídy, nyní na 2. Věci mají se dnes tak, že o řádném vyučování vůbec již nelze mluviti. Ve zbylých třídách stísněni jsou pestře dohromady žáci nejrůznějších školních roků. (Posl. Krebs [německy]: Měli by tam poslati pány ze zemské školní rady!) Tak jest! Který učitel mohl by za takovýchto okolností, jaké dnes jsou, ručiti za výsledek vyučování? Sám jsem se příležitostně osobně podíval do jednotlivých školních tříd a pravím zde bez přehánění, že jsem užasl nad tím, co jsem viděl. Nemohu se při studiu důvodů posledních opatření zbaviti dojmu, jakoby v roce před platností mírnějších podmínek o počtu žáků, stanovených v §u 5 malého školského zákona - od r. 1928 platí počet 70 místo 80 - využita býti měla poslední možnost poškození našeho školství. Zdá se - v této příčině neptal jsem se pana Hodži bezdůvodně po autorství posledního rdousícího výnosu - jakoby hrstka lidí ve školské správě přímo vědomě se přenášela přes opatření vlády, jež sloužiti mají tomu, aby polevila atmosféra, která tu jest mezi národy ve státě. Zdá se, jakoby této hrstce lidí sabotáž míru byla orgií. Kdo jen poněkud z vlastního názoru zná poměry ve školské správě, ví, co tato slova mají znamenati.

Zmenšení počtu obyvatelstva a finanční pouze mohou jen pokrytecky býti uváděny k odůvodnění posledních opatření. I když depopulaci, přiznejme to, při loňských opatřeních konečně bylo lze uváděti za důvod, jest na druhé straně přece jisto, že letos zmenšený počet porodů jakožto následek války již zase přestává. Obráží se to přece právě zase v nynějším počtu žáků. Ostatně uvedli jsme již také dříve na pravou míru odůvodnění redukčních opatření poukazováním na depopulaci. A finanční nouze státu? Neměla by se tato raději projevovati v jiných rozpočtových položkách nežli při položce školství? Do omrzení skoro sobě samým klademe opětně tuto otázku.

Mluvil jsem o tom již v úvodě, že jsme ztratili od převratu na 4000 německých tříd na školách obecných a občanských. Předpokládáme-li, že průměrný plat učitele činí ročně 20 tisíc korun, dá to obnos 80 milionů korun, který státu ročně již na německém školství zbude. Myslím, že mohu říci, že tímto způsobem dostatečně byl vzat zřetel na kategorický imperativ státních financí, pokud jde o německé školství. Konstatovali bychom to všechno s mnohem menším vzrušením, kdybychom viděli, že se stejně zdůrazňují nesnáze státu také vůči českému školství. Ale co se zde neděje právě naopak?

Zajisté také českému národu odňaty byly školy a třídy. Ale kolik se českému národu od r. 1919 dalo, to se plánovitě zamlčuje, poněvadž se na vládní straně chystají k tomu, aby se odškodnili. R. 1925 a r. 1926 nenalezli jsme o tom spolehlivých zpráv ani ve státních rozpočtech. Státní rozpočet na r. 1927 jest trochu upřímnější. Udává počet menšinových škol cifrou 954, z čehož jen 16 jest německých. Češi tedy od převratu dostali 938 nových škol, což zajisté činí asi dvojnásobný počet tříd. Není to žádné poškozování německého lidu, jež z toho vyplývá? (Posl. inž. Jung [německy]: Tím spíše, že v celé řadě těchto menšinových škol jest velmi mnoho německých dětí a v některé vůbec jen němečtí žáci!) Zajisté, existence těchto menšinových škol jest přímo vybudována na vynucené návštěvě školy se strany německých dětí. Dovídáme se ze státního rozpočtu, a to z jeho kapitoly o školství, ža náklad na národní a menšinové školy činí 220 milionů korun, z kteréžto sumy německý podíl lze oceniti nejvýš částkou 2 milionů korun.

Žádáme, aby školská správa konečně vyřídila naše žádosti podané o německé menšinové školy, aby se však také odvážila zřizovati potřebné německé obecné a občanské školy na Slovensku.

Obrátíme se v budoucnosti na školskou správu také s novými žádostmi o zřizování německých menšinových škol. Jsou výsledkem překládání německých úředníků do českého území, které patrně zůstává trvalým. (Souhlas na levici.) Jejich dětem musí býti dána možnost navštěvovati německé školy, právě tak jako dětem českých úředníků, kteří se nalézají v německém území, zaručeno jest vyučování v českých školách. (Potlesk na levici.) Zde jest alternativa: buďto bude německý úředník přeložen zpět do německého území, a to jest nám zásadnějším požadavkem, anebo se založí německé menšinové školy v českém území. Tento požadavek jest přiměřený vzhledem k době, kdy shledáváme u vesla vládu, která sobě stanovila zásadu, že stejně bude nakládati se všemi kulturami ve státě.

Mluvil jsem o účincích depopulace na školy a o tom, že jakožto následek války vždy víc a více přestává. Zmizí po našem názoru úplně, až nastanou spořádané bytové poměry a zlepšení životních podmínek občanů ve státě. O to může jen stát přiměřeným způsobem pečovati. Ve škole počínáme obrat již pociťovati. Můžeme v letošním školním roce vykázati třídy se 60. 70 a více dětmi, i vyplývá z toho nutnost zříditi pobočky k těmto třídám. Malý školský zákon předpisuje pro zřízení nové třídy pro tento rok ještě 80 žáků. Teprve školní rok 1927/28 přináší úlevu potud, že se tento počet snižuje na 70. Avšak naše třídy nejsou tak veliké, aby snesly také jen 70 žáků. (Výkřiky posl. Krebse.) Musí tudíž přes ustanovení malého školského zákona, třebas tichou praxí, dojíti ke zřízení odboček u všech tříd, které roku 1926/27 vykazují přes 70 žáků. Opětně poukazuji na 80 milionů korun osobního nákladu jakožto úsporu ze 4000 zrušených německých tříd na obecných a občanských školách.

Od ministra vyučování slyšeli jsme krásné slovo o tom, že se vyvaruje každého dalšího zrušování škol. Ale je třeba toto slovo rozšířiti. Jest nutno, abychom mohli dospěti k zakládání nových škol. Největší odpor bude nutno očekávati od zemských výborů. Také ministerstvo financí bude chtít brzditi. Oproti tomu konstatujeme sociologickou sílu svých požadavků. Vzhledem k tomu musím se tedy zabývati poněkud blíže zemskými výbory. Praktiky, kterých obzvláště používá český zemský výbor, zajisté ve spolku s českou zemskou školní radou - dlužno to, bohužel, zde konstatovati - jsou zkrátka neudržitelné. Nelze je nikterak odůvodniti zákonem. Co nejostřeji budeme potírati zvláštní výklad zákona u těchto obou korporací, označil jsem jej loňského roku slovem "právnické úskoky". Kritisujeme obzvláště provádění nemožného výnosu ministerstva školství ze dne 15. května 1925. č. 16137/I. Kritisujeme dále praxi, že se definitivní paralelky na občanských školách, stávající u tříd, jejichž počet dětí v letošním školním roce obnáší méně než 75, avšak ještě přes 60. řadí k oněm třídám, které mají provisorní paralelky, aby na základě toho mohly býti provisorní paralelní třídy zrušeny. V této praxi spočívá zřejmé obcházení §u 7, odst. 2 a §u 6, odst. 2 zákona ze dne 13. července 1922. č. 226 Sb. z. a n. Rozpuštěním postiženy bývají namnoze také prozatímní paralelky, které vlastně již na základě posledních vět odstavců 2 §ů 5 a 6 uvedeného zákona měly býti vedeny jakožto definitivní třídy. Zákon ze dne 13. července 1922. č. 226, nezná žádných obtíží, jako jest obtíž, že trvání prozatímní paralelky vyžaduje jako předpoklad, že by se tato třída každoročně musela vždy znovu zřizovati na základě zákonitých ustanovení, to jest při počtu žáků přes 80. Proti tomuto výkladu platných školských zákonů se strany zemského výboru a zemské školní rady protestujeme zcela energicky.

Zemskou školní radu resp. její zodpovědnou správu žádáme, aby se příště chovala jako školský úřad. Shledáváme-li u ministerstva financí a u zemských výborů fiskální náladu ve věcech školských, lze to konečně ještě pochopiti. Zemská školní rada však má býti obhájcem školy, má se společně s námi stavěti proti úmyslům škole nepřátelským. To jest nejen jejím právem, nýbrž také její největší povinností. Ale jak to vypadá, když zemská školní rada pro třídy, jež zemský výbor povolí, nedá k disposici učitelské síly? Že se tento případ stal, zavdává nám příčinu s největší nedůvěrou pohlížeti na vedení zemského školního úřadu.