Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovením první části předlohy o stavebním příspěvku povoluje se zvyšování nájemného o 350% během 7 let, takže by zvýšena byla činže ve starých domech až o 600% proti roku 1914. Toto ustanovení znamená pravou katastrofu pro veškeré nemajetné vrstvy obyvatelstva. Postižení budou nejenom dělníci, ale všichni hospodářsky slabí lidé, živnostníci, malí obchodníci, státní a veřejní zaměstnanci. Vedle tohoto naprosto nespravedlivého zatížení malého lidu obsahuje předloha zhoršení celé řady ustanovení dosavadního zákona o ochraně nájemníků a jde dokonce tak daleko, že navrhuje zrušení některých důležitých ustanovení dosavadního zákona již od počátku působení zákona nového, přes to, že dosavadní zákon o ochraně nájemníků má platnost do 31. března 1928. Kuriositou však je znění §u 54 předlohy, kde se praví: "Vzdá-li se obec ochrany nájemníků pravoplatným usnesením obecního zastupitelstva a schválí-li usnesení politický úřad II. stolice, pozbudou v obci ustanovení tohoto oddílu účinnosti počátkem nejbližšího kalendářního roku." A § 9 povídá: "Od stavebního příspěvku budou osvobozeny všechny budovy v obcích, v nichž podle §u 54 pozbudou účinnosti ustanovení oddílu II. tohoto zákona." Podle ustanovení §u 9 a §u 54 mohli by majitelé domů v obci, kde by bylo usneseno vzdáti se ochrany zákona o ochraně nájemníků, vybírati od nájemníků libovolné nájemné, aniž by byli povinni odevzdati určitou část státnímu bytovému fondu. (Slyšte!) Vedle toho by mohli majitelé domů vypovídati nájemníky bez nejmenší příčiny z bytu. Podobných reakčních ustanovení je v předloze celá řada.

Pokud se týče podpory stavebního ruchu, má býti podpora podle návrhu zákona minimální. Podpora bude se omezovati pouze na poskytnutí nebo zaručení 5% úvěru do určité výše, na II. hypotéku a na úlevy daňové. Výhody tyto zdaleka nevyváží břemena, která jsou druhou částí předlohy na obyvatele, to i na nejchudší uvalena.

To jsou pouze některé z důležitých pro pracující lid otázky, o kterých jsme považovali za nutno se zmíniti při projednávání rozpočtu ministerstva sociální péče.

Strana československých národních socialistů stojí v oposici proti dnešní vládě. Je v oposici proto, že nemá k této vládě důvěru. Nedůvěru svoji čerpá ze zpátečnického složení této vlády. Strana naše je si dobře vědoma, že v dnešní vládní většině není jediné strany, která by poctivě hájiti chtěla zájmy pracujícího lidu. Není to strana agrární, která veřejně brojí proti sociálním zákonům našeho státu, není to ani strana národně-demokratická, která vždy brzdila každou snahu socialistických stran po sociálních reformách. Není to strana živnostenská, která nedovede v dnešní vládní většině uhájiti ani zájmy malých živnostníků, a není to konečně ani strana lidová, přes to, že je v ní křídlo t. zv. křesťanských sociálů, které musí dělati politiku protidělnickou, jak ukázalo jednání o předloze celní. Přes to však, že jsme proti dnešní českoněmecké vládě v oposici, jsme ochotní spolupracovati na každé předloze zákona, která by znamenala prospěch pracujícího lidu. Nechceme a nebudeme dělati politiku demagogie a planých hesel. Nebudeme podávati nesmyslných, neproveditelných návrhů. V těchto věcech se nedáme nikdy na cesty komunistů. Postavíme se však se vší rozhodností proti všemu, co by znamenalo zhoršení dosavadního stavu sociálně-politického zákonodárství tohoto státu.

Vyčkáme klidně činnosti dnešní vlády. Vyčkáme, zda ministerstvo soc. péče, které je spravováno ministrem, jenž před lety položil první základ k budování křesťansko-sociálních organisací na Moravě, předloží posl. sněmovně návrh na zhoršení sociálního pojištění dělnického. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Vyčkáme, jestli pan ministr připustí, aby reakční předloha zákona č. 460 o stavebním ruchu a ochraně nájemníků stala se předmětem jednání soc.-politického výboru, a podle toho se zařídíme.

Varujeme dnešní česko-německou koalici před zneužitím mocenského postavení proti stranám socialistickým. Varujeme zástupce průmyslu před pokusem řešiti současnou krisi výroby na úkor hubených mezd dělnických.

Strana čsl. nár. socialistů bude vždy pohotova čeliti každému útoku na pracující lid. Bude živým svědomím oněch stran dnešní většiny, které ve volbách ucházejí se vždy o důvěru malého lidu. Nejsou-li si toho občanské strany vědomy, poučí je o tom občanstvo samo, že se v republice Československé trvale proti pracujícímu lidu vládnouti nedá. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. dr Lukavský.

Posl. dr Lukavský: Vážená sněmovno! Z podrobných položek rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty je patrno, že největších změn doznává letos rozpočet investic. Konečné rozhodování o nich se přenáší na ministerstvo veřejných prací, a tu nelze zatajovati, že letos byly v tomto oboru vážné stesky a jsou obavy, že ani v příštím roce nebude lépe.

Je pravda, že novými stavbami vysokých škol odstraní se mnohé vážné nedostatky těchto škol, na kteréžto nedostatky bylo mnohokráte důrazně žalováno, ale ne všechny. Zůstávají tu ještě velké závady, na př. v umístění ústavů lékařské fakulty Karlovy university, bude také záležeti velice na tom, jakým tempem bude postupováno při stavbě budov české vysoké školy technické. Přáli bychom si také, aby rychleji postupovala stavba administrativní budovy Karlovy university, dále aby bylo postaráno o umístění Slovanského ústavu, což by se nejsnáze dalo rozřešiti, když by se užilo místností původně stanovených pro bohosloveckou fakultu, která, jak se zdá, se přestěhuje do arcibiskupského semináře v Dejvicích. Požadavek Československé církve, zřízení samostatné fakulty bohoslovecké jest nynějšími poměry odůvodněn a nelze jej na dlouho oddalovati. Náklad na to je takový, že nemůže býti vážnou překážkou provedení. Ministr financí v debatě o státním rozpočtu v rozpočtovém výboru upozornil, že je třeba míti na mysli, zda rozsah našich školských institucí a náklad s tím spojený je v poměru s naší hospodářskou schopností. Je jistě správné na toto pamatovati, ale, kdo bedlivě pozoruje náš hospodářský život, vidí neklamně, že mnoho neúspěchů tu prýští z nedostatku všeobecného i odborného vzdělání. Je nutno pamatovati také na to, že řádné vzdělání je podmínkou hospodářského pokroku, a kdybychom omezovali rozvoj svých školských institucí, ale též ostatních snah kulturních, že by to vyvolalo povážlivé důsledky tam, kde si toho jistě nepřejeme, v oborech hospodářských. Naši němečtí politikové ve svých snahách po zřízení velké řady nových vysokých škol u nás se naprosto neohlížejí na to, nač upozorňuje ministr financí, vidouce ve svém programu především dosažení významných posic politických. Nechtějí také slyšeti nic o tom, jak si počínali Němci vůči našim oprávněným vysokoškolským požadavkům za Rakouska, ani o tom, zda skutečně požadavky ony odpovídají kulturní soběstačnosti. Je zajímavo sledovati, kolik vysokoškolských stolic na německých vysokých školách u nás bylo v posledních letech obsazeno silami domácími a kolik silami zahraničními. Obzvláště charakteristický případ je z posledních dnů, návrh profesorského sboru lékařské fakulty německé university pražské, aby na uprázdněné místo po prof. MUDru Jakschovi byl jmenován z Berlína profesor MUDr Brugsch. Profesorské sbory vysokých škol mají při obsazování stolic velikou autonomii, mohou se rozhodovati úplně volně, a přece se tolikráte německé sbory obracejí na zahraniční pracovníky, nenacházejíce doma ve svém dorostu dostatek - podle jejich soudu - náležitě kvalifikovaných učitelů. Jsme skutečně zvědavi, právě se zřetelem k různým momentům připadu profesora Brugsche, jak vláda naše tu rozhodne.

Výdaje na potřeby vysokých škol a ústavů pro pěstování umění byly sníženy o více než 26%, na vlastní střední školy, mimo Podkp. Rus, o 23%, a na odborné školy skoro o 18%. Ve středním školství jsou tímto snížením postiženy hlavně Čechy a Slovensko.

A přece, kdo zná skutečné poměry na našich středních školách, musí potvrditi, že vybudování a vnitřní vybavení našich středních škol nevyhovuje. Při tom nezapíráme, že školská správa novostavbami středních škol odčinila mnohé křivdy páchané Vídní na našich středních školách. Ale fakt je, že skoro polovina českých reálek nemá uspokojující budovy, ba část jich nemá vůbec své vlastní budovy. Tážeme se, co jest s reálkou v Praze-Podskalí, na Santošce, s II. reálkou na Král. Vinohradech, s gymnasiem v Bubenči, co je s tělocvičnou gymnasia v Praze v Truhlářské ulici, co je s oběma dívčími gymnasii v Praze II? Akademické gymnasium je umístěno zcela nepříhodně v nadačním domě na Příkopech, dívčí reálné gymnasium "Krásnohorská" ve čtyřech budovách, reformní reálné gymnasium Praha XIX užíná pohostinství dnou obecných škol, čtvrt hodiny od sebe vzdálených. Reálné gymnasium v Jilemnici užívá domu bývalého městského hostince, pro školu zcela nevhodného, české reformní reálné gymnasium v Č. Lípě jest v adaptované budově z polovice 18. století, je to budova nedostačující nedostatkem dvora, záchodů, učebných místností atd.

Všecky tyto bolesti středních škol jsou hojeny v rozpočtu částkou naprosto nedostatečnou ani na přípravné práce.

Ve staré části Prahy nemáme ani jediného moderně vybudovaného středního ústavu, kam bychom mohli zavésti zahraniční hosty, interesující se o střední školství. Jediná representativní budova střední školy české, která byla ve středu Prahy, byla po převratu použita pro umístění parlamentu a akademickému gymnasiu přikázána budova stará, a jak jsem uvedl, dnes již naprosto nevhodná. Podobné poměry jsou i v jiných městech, tak na př. v hlavně městě Moravy Brně; pět z devíti středních škol nemá vlastní budovy. Ministr školství a nár. osvěty loni zdůrazňoval potřebu reformy pedagogické přípravy středoškolských profesorů. Byla také pro ni zřízena komise a podle jejího elaborátu žádá se, aby v sídle university byla za tím účelem aspoň jedna střední škola, která by byla po každé stránce moderně vypravena. Takové nemáme ani v Praze a pravděpodobně v dohledné době vůbec míti nebudeme.

Právem se pan ministr školství a nár. osvěty zmínil ve svém výkladu v rozpočtovém výboru o záslužné práci profesorů a učitelů na Slovensku. Stejně však zasluhují uznání profesoři i v tak zv. historických zemích. Po převratu zájem státu kategoricky vyžadoval zřizovati nové české střední školy. Bohužel, nebylo dosti profesorů, aby také po stránce učitelských sil mohly býti střední školy přiměřeně vybaveny. Ale tento nedostatek profesorů trvá dosud! Ba snad se v některých oborech projevuje ještě kritičtěji než dříve!

Je pravda, že právní poměry profesorů byly za republiky upraveny příznivěji, než bývalo dříve. Zmizel na př. úplně stav bývalých suplentů nezkoušených, ba za normálních poměrů by měl na středních školách zmizeti stav suplentský vůbec i s jejich dřívější bídou.

Skutečnost však jest jiná. Otázka suplentská vleče se, bohužel, rok od roku dále, suplentů nejen neubývá, nýbrž počet jich roste a máme dnes nejen suplenty, ale ještě horší novotu, tak zv. síly výpomocné, to je nezkoušené absolventy filosofické fakulty, jež státní správa láká do středoškolských služeb a odměňuje je při plném týdenním úvazku měsíčně 480 Kč!

Zdá se to býti neuvěřitelné, zvláště dnes, v době, kdy se tolik mluví o reformě střední školy, kdy slyšíme tolik krásných slov o plánech budoucí střední školy, jejím cíli a významu, a kdy také tolik slyšíme, že každý dělník je hoden mzdy své. Po této stránce to není v našem středním školství v pořádku! Dnes by se mohlo z valné části opakovati, co se vytýkalo naší správě školské asi před 5 lety, ba pokud jde o nedostatek učitelských sil a jeho vliv na školní práci, mohly by se nanésti barvy ještě sytější nežli tehdy.

Počátkem letošního roku došli jsme již tak daleko, že se volali do středoškolských služeb i posluchači z universit, jako to bývalo před 30 lety!

Naděje, že letos bude třeba na středních školách méně učitelů, se nesplnily. Ministerstvo školství v tomto předpokladu propustilo před počátkem školního roku mnoho smluvních a suplujících učitelů. Avšak po definitivním zápise se ukázalo, že dosavadní síly i s nově přijatými ani zdaleka nestačí pro obsazení všech hodin vyučovacích. I uložilo ministerstvo školství úřadům, aby nutily profesory přijímati hodiny nad povinný úvazek, nejméně do výše jedné pětiny a připouštělo výjimky jen u těch, u nichž zeměpanský lékař shledal skutečnou chorobu. Bylo přijato asi 100 pragmatikálních nových sil. Ale ani toto vše nestačilo. Bylo mimo to přijato přes 60 kandidátů profesorů ze 180 ústavů, z nichž mám statistiku! Staly se i případy, že suplující profesor, který byl na počátku roku propuštěn, byl znovu přijat, ale jen jako výpomocný učitel s platem o polovinu menším, než měl roku loňského! Kromě toho však jsou přijímány na ústavy i síly, které vůbec nemají vzdělání vysokoškolského, ba ani středoškolského!

Že výpomocný učitel nemůže se 480 Kč měsíčně - a ty dostane, má-li plný úvazek učebný - vystačiti, je na bíle dni. Staly se i případy, že takový kandidát ochotně přijal v některém městě místo výpomocného učitele na střední škole, ale po 14 dnech prosil, aby byl převzaté povinnosti zbaven, ježto musí platiti za byt měsíčně 200 Kč, a ze zbývajících 280 Kč nemůže býti živ. Tento stav je naprosto neudržitelný! Při projednávání požitkového zákona jsme se bránili stále proti tomu, aby byly přijímány do státní služby výpomocné úřednické síly, které by platově nenáležely do platových stupnic a jejichž odměna by byla libovolně ustanovována. Nikdo však z nás netušil, že může věc dopadnouti tak, jak to je dnes u výpomocných učitelů na středních školách! To není jen těžká křivda na těch, kteří jsou státem takto využitkováni, nýbrž i na škole, na žactvu, a to by měli všichni rozhodující činitelé dobře uvážiti! Správa vyučovací v zájmu školy je povinna vyjmenovati ihned všecky výpomocné učitele s plným úvazkem učebným, pokud jsou ve stadiu zkušebním, suplujícími profesory a povoliti, aby i nad to mohli býti ještě přijati do státní služby jako suplující profesoři ti kandidáti, kteří se hlásí, aby mohla býti hrazena skutečná potřeba učitelů. Na střední školy - a na školy vůbec - není možno ve stejné míře aplikovati to, co se dá prováděti v jiných státních úřadech. Restrikční zákon má smysl, propouštějí-li se síly tam, kde jich je nadbytek, kde se reorganisací nebo z jiných důvodů zmenšuje agenda úřadu, kde se zmenšením počtu zaměstnanců ušetří, aniž tím trpí úřad, ale nelze stejného měřítka užíti na školách, chceme-li, aby školy žily a nikoli odumíraly, chceme-li, aby se dětem občanů poplatníků dostalo řádného vzdělání jako základní podmínky pro celou jejich budoucnost, jež je také budoucností státu!

Ve svém úsilí o "reformu" střední školy jsme dospěli tak daleko, že učí následkem nedostatku českých profesorů na českých středních školách němečtí profesoři. Novinami prolétla zpráva, že na českém stát. reál. gymnasiu v Duchcově učí němečtí profesoři, ač zrovna zde by měl býti silný zájem na tom, aby žáky učili učitelé téhož mateřského jazyka. Ale to není jen v Duchcově, to je také ve Znojmě, v Trutnově! Zrovna ve zněmčených městech! Je nesprávné tvrzení, že by tito němečtí profesoři vyučovali jen německému jazyku, tedy své mateřštině. Je případ, že německý profesor vyučuje i jazyku francouzskému, a to ve třídě II a III, kde obzvláště je potřebí znalosti jazyka mateřského, má-li vyučování cizímu jazyku míti úspěch. Je z toho také viděti, že poměry na českých středních školách jsou hodně jiné než na německých a vláda by měla býti pamětliva, že český lid, zvláště ve zněmčeném kraji, takové poměry dobře srovnává a z toho vyvozuje důsledky, jež vládě nejsou příznivy.

Ale ani uvedená opatření nestačí, aby udržela život české střední školy. Normální učební závazek týdenního vyučování je stanoven pragmatikou pro filology na 17, nefilology 20 hodin. Pro nedostatek sil učí profesoři již několik roků nad tento maximální úvazek, a sice: filologové 20 a nefilologové 24. Ale poněvadž by ani takto nebyla hrazena potřeba učitelských sil, zvláště v oborech filologických, berou na sebe čeští profesoři úvazek ještě větší. Tak na př. na gymnasiu v Ml. Boleslavi mají filologové 25-27 hodin, po 25 hodinách mají na reálném gymnasiu v Chrudimi. Něm. Brodě, Duchcově, Liberci, Č. Lípě, Náchodě, Trutnově atd.

Z oněch 180 ústavů, z nichž mám statistiku, je celkem 40, na kterých jsou filologové, kteří učí 8 hodin nad maximum učebné. 23, kteří učí více o 9 hodin, 10 ústavů, na kterých učí o 10 hodin více a 2 dokonce o 11! V Duchcově je restringována čeština v 6 třídách o 7 hodin!

Restrikce postihuje však i jiné předměty. Latina je restringována úhrnem na 16 ústavech z oněch 180 ústavů v 51 třídách o 57 hodin, francouzština na 12 ústavech ve 29 třídách o 30 hodin, němčina na 18 ústavech v 88 třídách o 88 hodin, zeměpis a dějepis na 4 ústavech v 11 třídách o 11 hodin, matematika a geometrie na 5 ústavech v 19 třídách o 19 hodin atd. V Jilemnici je pro celé reál. gymnasium jediný profesor francouzštiny, který mimo francouzštinu musí učiti též jiným předmětům a má 24 týdenních vyučovacích hodin. Učí se tam ve všech třídách jen po 3 hod. francouzštině, což znamená restrikci 5 hod. týdně. V Sušici na reál. gymnasiu ředitel zkoušený z matematiky a geometrie převzal vyučování 20 hodin francouzštiny a němčiny, poněvadž jinak by se musilo těchto 20 hodin restringovat. V Náchodě na reál. gymnasiu je restringováno celkem 7 hodin němčiny a k tomu ještě ředitel aprobovaný z matematiky a fysiky učí 6 hodin týdně latině. Ještě horší jsou případy, že se některým předmětům buď na čas anebo vůbec ještě od začátku letošního školního roku neučilo. Na př. matematice a geometrii na 2 ústavech ve 13 třídách 33 hodin týdně, dějepisu a zeměpisu na 2 ústavech v 10 třídách 27 hodin týdně, kreslení na dvou ústavech v 11 třídách. Na II. reálce v Plzni neučí se kreslení v 7. třídě, poněvadž profesor onemocněl a není náhrady. Němčině se neučí na ústavě v jedné třídě. Tělocviku se neučí buď úplně neb jen dívčímu tělocviku v Čechách na 7, na Moravě na 1 ústavě, na Slovensku na 5. Některé ústavy jsou touto restrikcí zvláště postiženy. Nejvíce reál. gymnasium v Lipt. Sv. Mikuláši, kde je restringováno 41 hodin, dále ref. reál. gymnasium v Jihlavě 32 hod., reál. gymnasium v Jindř. Hradci, kde bylo do 23. listopadu t. r. restringováno 31 hodin, ref. reál. gymnasium ve Zvoleni 26 hodin, ve Zl. Moravcích na r. gymnasiu 23 hodin, na r. gymnasiu v Uherském Hradišti 20 hod. atd.

Tyto závady jsou ještě zvyšovány tím, že namnoze učí předmětům, zejména filologickým, neodborníci, ba i učitelé bez středoškolského vzdělání! Na př. na jednom ústavě nefilologové učí 31 hodinám filologickým, na jiném 47 hodin, ba na jednom 109 hodin!

Již z těchto cifer, které jsou čerpány na základě získané statistiky, vychází, že jsme se octli se svým středním školstvím na cestě významu a vývoji jeho velmi nebezpečné, a chceme-li reformovati, že je nutno především zjednati zde nápravu.

Důvodová zpráva ke státnímu rozpočtu doznává již po druhé chybu, která podpreliminováním postihla střední školy tím, že před dvěma lety položka na osobní výdaje byla neúměrně snížena. Středoškolští profesoři poznali letos tento nedostatek velmi názorně. Zvýšené odměny za přespočetné hodiny a jiné mimořádné výkony jsou jim sice přiznány, ale pro nedostatek peněz nemohou jim býti vyplaceny, aspoň ne těm, pro něž je nutno hledati úhradu těchto nákladů v položkách středních v škol a učitelských ústavů.

Ježto v letošním rozpočtu je zřejmá snaha po nápravě, jak vidno ze zvýšené položky na odměny za přespočetné hodiny, lze doufati, že v příštím roce několikaleté tyto stížnosti konečně odpadnou, jestliže ovšem skutečnost nezvrátí všechny výpočty a všechnu theorii, jako se stalo všem úředním i poloúředním předpokladům o brzkém naprostém dostatku sil na středních školách.

Nezatajujeme si, že je třeba - vedle odčinění uvedených závad - reformy střední školy, máme však o tom jiný úsudek, než k jakému dospěla komise pro reformu střední školy. Především soudíme, že nechceme-li vážně otřásti naší střední školou, nesmíme do jejího vývoje zasahovati násilně, nýbrž zlepšovati, zdokonalovati organicky.

Vítám prohlášení pana ministra školství a nár. osvěty, že vnitřní reforma, t. j. reforma osnov a učiva, resp. metod, se bude prováděti po etapách.

Při reformě střední školy nejde však pouze o typy a osnovy, nýbrž také o přípravu kandidátů učitelství ke středoškolskému působení. Překvapilo mne velice, že ministerstvo školství a nár. osvěty zamítlo žádost za povolení vysokoškolských kursů pro středoškolské profesory, v nichž by se jim dostalo informací od profesorů vysokoškolských o nových vědeckých výzkumech, o nových metodách výkladu atd. Takové kursy byly za Rakouska pořádány a měly nepopiratelný význam. Náklad na ně - zvláště, když by se pořádaly v jednotlivých letech po odděleních - by byl celkem malý, nepatrný, ale ani této úhrady tu není.

Z diskuse o střední škole velkou většinou znalců a jinými interesenty uznáno, že humanistické gymnasium je nezbytnou složkou našich kulturních institucí, že však potřebuje jisté úpravy osnovy, hlavně doplněním moderním jazykem, dále, že reálky potřebují reformy především v tom směru, aby poskytovaly větší formální vzdělání, a reformní reál. gymnasium - jeho vyšší oddělení - že trpí ze všech typů nejvíce tím, co nazýváme přetěžováním žactva.

Pokud jde o hmotné poměry středoškolských profesorů, byla poslední platová úprava jimi přijata jako výsledek dlouhého jednání, na němž nebylo možno již nic změniti a jenž může znamenati jen etapu v úsilí po konečném spravedlivém hodnocení práce středoškolského profesora. Vždyť jest jen nepatrný zlomek středoškolských profesorů, kteří dosáhnou platu III. platové stupnice úřednické. Je to pouze těch 40 ředitelů, kteří byli zařaděni do I. stupnice funkčního služného. Uvážíme-li, že je českých profesorů asi 4000, dostáváme právě 1%, což je jistě i proti ostatním kategoriím vysokoškolských úředníků málo. Platový zákon zakládá se mimo jiné též na odpovědnosti zastávané funkce. Je proto nutno, aby platy zemských školních inspektorů prováděcím nařízením platového zákona byly upraveny tak, aby byly vyšší než platy ředitelů. Jsou případy, a nikoliv řídké, že zemský školní inspektor má podle platového zákona menší plat než mnohý jemu podřízený ředitel. Při projednávání zákona nepodařilo se tuto nesrovnalost odstraniti, je tu však možno v prováděcím nařízení podle paragrafu o služebním přídavku věc spravedlivě vyříditi. Rovněž tak je nutno vyříditi vzhledem k zastávané funkci služební přídavek profesorů přidělených službou ministerstvu a zemským školním radám. Inspektoři pokračovacích škol měli dříve hodnost ředitelů průmyslových škol. Je spravedlivo upraviti jejich plat způsobem funkčního služného, rovněž tak u přednostů odborů na školách průmyslových.

Již mnoho měsíců se nevyřizuje jmenování ředitelů středních škol. Čeho se tím má dosíci? Věří tomu vláda, že zatímní správy jsou středním školám prospěšny? Je pravda, že se toto jmenování odkládá proto, že není dosud provedena systemisace?

V důvodové zprávě státního rozpočtu se praví, že péče o rodinné školství je velmi zatěžována neutěšenými finančními poměry těchto ústavů a že bude snahou vyučovací správy prováděti zestátňování učitelských sil na těchto školách.

Nutno si uvědomiti, že odborné školy pro ženská povolání zákonem restrikčním byly zasaženy ve svých základech. Podle zákona ze dne 17. února 1922, č. 75 Sb. z. a n., má stát hraditi osobní náklad ženských odborných škol, avšak zákon o úsporách ve státní správě zakázal pro přechodnou dobu přijímání dalších sil vůbec a tak se stalo, že postátňovací akce na ženských odborných školách, trpících vždy velikým nedostatkem interního učitelstva, byla zastavena, a dnes je na těchto školách nejen mnoho učitelských míst neobsazeno, nýbrž nejsou obsazena ani místa ředitelská. Ze 74 českých, slovenských a německých ženských odborných škol má pouze šest definitivní správu nebo ředitele.

Obcím se dostalo od vyučovací správy slibu, že když opatří vhodné budovy školní a vybaví je vhodným zařízením, budou učitelské sbory zestátňovány. Obce sice převzatou povinnost splnily, stavbami se zadlužily, ale správa školská neplní, k čemu se zavázala. Obce nemohou již platiti úroky a úmor na dluhy stavbami způsobené a k tomu ještě hraditi osobní náklady učitelského sboru. Zde je potřebí rychlé pomoci, nemá-li dojíti k rozvratu tohoto školství, jež frekvencí, výší svou a významem pro náš hospodářský a rodinný život bylo dosud naší chloubou.

Pokud jde o pokračovací školství, praví důvodová zpráva, že osnova zákona byla v ministerstvu školství a nár. osvěty již vypracována. O tomto zákoně již v tisku i zde v parlamentě bylo promluveno mnoho slov. Rok za rokem utíká, ale předložení tohoto zákona, přesto že byl už tolikrát vládami ohlašován, se dočkati nemůžeme. Také ani nyní nevíme, kdy vládní návrh bude parlamentu předložen.

Podobným způsobem se vyvíjí otázka vydání zákona o zřizování, vydržování a navštěvování národních škol. V důvodové zprávě se praví pouze, že se tato osnova zákona v ministerstvu školství a nár. osvěty projednává. Jde tu především o občanské školy. Věcný náklad na ně má býti spravedlivě rozvržen na všecky obce z okruhu, ze kterého děti do té školy chodí. Dnes školní úřady nutí obce, aby stavěly školní budovy pro občanské školy, nebudou-li stavěti, bude jim škola, třebas utěšeně zkvétala, zavřena, ježto dosavadní umístění neodpovídá školským předpisům. Obce se zdráhají samy nésti náklad, jenž je dnes veliký, a okolní obce se zdráhají přispívati. Nechce-li obec přijíti o občanskou školu, pustí se do stavby, očekávajíc, že nový zákon jí v břemenu tom ulehčí, osnova zákona však stále jest odkládána. Máme také takové případy, že obec si chce vlastním nákladem postaviti budovu pro občanskou školu, o jejíž povolení žádá, ježto děti do nejbližší školy občanské mají příliš daleko. Avšak tato není jí povolena - z důvodů úsporných. Tážeme se však, proč mají děti těchto rodičů býti proti jiným dětem ve vzdělání ochuzovány, když rodiče jsou ochotni nésti věcné náklady? Zvláště když jde o kraj, kde občanská škola může býti nejvyšším školním ústavem a kde i z důvodů hospodářských je nezbytno zvýšiti úroveň vzdělání obyvatelstva? Všem těmto nesnázím a nesrovnalostem by se hodně odpomohlo připravovaným zákonem o újezdních školách, ale věru, ač jde o širé kraje venkova a venkov po tomto zákoně dávno volá, zdá se, že bude ještě volati dlouho. Také se, bohužel, opět ničeho nedovídáme o právních základech čtvrtých ročníků občanské školy a jejich vydržování školními obcemi, ač dnešní stav je neudržitelný.