Chápajíce kulturní potřeby demokracie
a přítomné doby, žádáme,
aby postupně rozšiřovala se i na venkově
síť občanského školství,
neboť víme, že nedostatek občanských
(měšťanských) škol je na škodu
našeho venkova. Nejde nám však v péči
o národní školství jen o počet
obecných a občanských škol, nýbrž
i o jejich kvalitu a jejich ducha. Bylo by na škodu občanstva,
kdyby velké výchovné a vzdělávací
poslání národní školy bylo rušeno
uplatňováním stranicko-politických
třídních nebo konfesionálních
zájmů na školách. Proto bychom těžce
nesli, kdyby se ukázaly odůvodněnými
námitky, vyslovované proti duchu šířenému
školními učebnicemi, jako by všechno,
co má původ na venkově, bylo nižší
a zaostalejší než to, co se rodí ve městě.
Školní učebnice musí býti prosty
všeho, čím by se mohla šířiti
mezi mládeží zaujatost občanská
nebo jiná. Nepochybuji o tom, že rozhodující
činitelé budou věnovati bedlivou pozornost
této otázce, o což také důrazně
žádám.
Při této příležitosti pokládám
za svatou povinnost, abych jako příslušník
venkova vzdal upřímný dík venkovskému
učitelstvu národních škol, totiž
té jeho části, která ani v dobách
pro ně zlých nedala se strhnouti agitací
a zaujatostí a věrna ideálu svého
vznešeného povolání pracovala pilně
a neúnavně nejen ve škole, nýbrž
i mimo školu mezi lidem na šíření
všeobecného vzdělání a pokroku
v československých dědinách, obětujíc
všechny své síly a schopnosti venkovu, ze kteréhož
vyšla a k němuž se hrdě hlásí.
(Výborně!)
Přáli bychom si, aby také ta druhá
část venkovského učitelstva, která
na venkově našla svou existenci, více přilnula
ke svému povolání a k lidu, mezi nímž
působí, a nechala všech mnohdy rozkladných
bojů, při kterých někdy, bohužel,
nehledá se zvláště vybraných
prostředků, což nesrovnávalo by se s
ideálním posláním učitele na
venkově. (Tak jest!)
S naším národním školstvím
souvisí do jisté míry lidové školství
hospodářské, na které jest v rozpočtu
ministerstva zemědělství pro příští
rok vložena částka 3 mil. Kč. Naproti
tomu v rozpočtu ministerstva školství a nár.
osvěty položka na živnostenské pokračovací
školství a odborné kursy činí
úhrnem 17,041.637 Kč. Nad těmito položkami
zajisté se zamyslíme, ježto jeví se
značná nesrovnalost, která nemůže
uspokojiti zejména nás, kteří známe,
jak na venkově lidových škol hospodářských
je zapotřebí a jak dlouho jsme po jejich zřizování
toužili. Musíme trvati na tom, aby zákon o
lidových školách hospodářských
z 29. ledna 1920, č. 75 Sb. z. a n., byl také všude
prováděn, aby byl pro tyto školy zajištěn
dostatečný počet náležitě
vyškolených učitelů.
Správa školství i správa zemědělství
má povinnost se postarati, aby počet lidových
škol hospodářských byl úměrný
k počtu venkovského obyvatelstva, neboť odborně
vzdělané obyvatelstvo venkovské náležitě
vzdělá půdu, využije vymožeností
vědy a tím zajistí chléb a blahobyt
všem vrstvám státu. V té příčině
zdůrazňuji znovu, že není na místě
způsobem takovým, jako se děje doposud, odstrkovati
venkov, zemědělskou produkci, zejména i v
oboru školského vzdělání. Je
nutno také, aby učitelstvu národních
škol byla umožněna řádná
příprava vyučování na lidových
školách hospodářských a aby přiměřenými
platy byly získány pro tyto školy síly
nejlepší.
Stejně tak náleží do rozpočtu
ministerstva nár. obrany částka na pořádání
vzdělávacích kursů pro vojíny
zemědělce a pro řemeslníky, které
však v poslední době těší
se velmi malé přízni příslušných
kruhů. To soudím zejména z okolnosti, že
tato částka, která jindy činila 200.000
Kč, v letošním rozpočtu snižuje
se na pouhou čtvrtinu. Zájem na pořádání
kursů těchto mají jak kruhy živnostenské,
tak i zemědělské, a podle informací,
kterých se mi dostalo, bývají kursy tyto
velmi četně navštíveny. Správa
vojenská má povinnost, aby na vzdělávací
činnost ve vojsku bylo věnováno mnohem více
prostředků než doposud. Vojenská služba
musí býti nejen službou výcviku národní
obrany, nýbrž i školou života.
Úctyhodné výsledky, kterých docílilo
osvětové oddělení ministerstva nár.
obrany svými výborně organisovanými
kursy pro negramotné, musí býti dostatečným
důvodem, že v této uznáníhodné
činnosti musí býti vojenskou správou
nadále pokračováno. Vojenská služba
tímto způsobem musí brancům nahraditi,
oč přišli nedostatečnou péčí
o školství v době válečné.
Vedle národního školství je na prvém
místě předmětem naší pozornosti
státní péče o mimoškolní
výchovu, t. j. o lidovou výchovu. S potěšením
musím konstatovati, že stát a obce provádějí
intensivně a s úspěchem lidovýchovné
zákony. Pořádání občansko-výchovných
přednášek, kursů lidovýchovných
škol se ustaluje, počet obecních knihoven dosáhl
krásné výše, téměř
14.000 knihoven veřejných, je pokrok také
v provádění zákona o pamětních
knihách obecních. Jsou to potěšující
výsledky, které musí býti objektivně
konstatovány.
Přece však nemohu přejíti mlčením
okolnost, že rozpočet na lidovou výchovu je
nejnižší ze všech titulů školského
a osvětového rozpočtu, a jeví se v
tomto titulu od r. 1924 stále snaha příslušnou
položku snižovati. Na rok 1926 činila položka
na lidovou výchovu, lidové knihovnictví,
kulturní kinematografii, Státní knihovnickou
školu 4,120.000 Kč, na rok 1927 činí
4,090.000, tedy o 30.000 Kč méně. Má-li
se i šetřiti na lidovýchově, nutno šetřiti
na pravém místě, především
na zbytečných výlohách administrativních.
Bude nutno všimnouti si pozorně, jak se hospodaří
s prostředky státními v Masarykově
lidovýchovném ústavě, aby tam náklady
osobní nevzrostly přespříliš
na úkor vlastní lidovýchovné práce.
Nedávno stěžoval si tento ústav veřejně
v "Československé republice", že
zájem o vzdělání širokých
vrstev lidových ve městech klesá, a je prý
to jeden z příznaků poklesu zájmu
širokých vrstev lidových o kulturní
a osvětovou práci vůbec. Tato stížnost
byla podnícena zmenšeným počtem přihlášek
do kursů Husovy školy Svazu osvětového
v Praze.
Já mohu naproti tomu jako příslušník
venkova a předseda Říšské jednoty
republikánského dorostu československého
venkova prohlásiti, že na venkově zájem
o vzdělání mezi dorostem neustále
stoupá, neboť každé neděle koná
se na sta přednášek a veliký počet
přihlášek do vzdělávacích
kursů z řad venkovské škole odrostlé
mládeže nutí naše ústředí
ke stále většímu napětí
všech sil. A tato lidovýchovná práce
je konána bez přispívání z
prostředků ministerstva školství a nár.
osvěty. Konají se přednášky ze
všech oborů vědění a také
z občanských nauk, poněvadž jsme přesvědčeni,
že pravá demokracie je možna jen tehdy, bude-li
demokracií vzdělaných lidí.
Při této příležitosti, mám-li
mluviti o osvětových sborech, jen mimochodem poznamenávám,
zda není nutno zkoumati, že částečná
vina - mimo poválečné zpovrchnění
občanstva vůbec - je též na straně
přednášejících a zvláště
ve volbě vhodných themat. I zde platí "méně
theorie, více praxe", nebo lépe theorie o užitcích
ve prospěch potřeb skutečného života.
Práce těchto sborů je zajisté chvályhodná
a bylo by si jen přáti, aby osvědčený
idealismus naší venkovské inteligence neochaboval,
nýbrž zvláště ve prospěch
venkovského lidu se uplatňoval. Je známo,
že politický klíč při složení
osvětových sborů není nejšťastnějším
řešením a bylo by proto záhodno, aby
politické strany samy při výběru svých
delegátů do lidovýchovných sborů,
knihovních rad a pod. hleděly vysílati své
nejlepší lidi, kteří o činnost
lidovýchovnou mají opravdový hlubší
zájem, nežli jen čistě agitační
k uhájení politické prestiže. Vědomí,
že lidovýchovná činnost jest mravní
povinností inteligence vůbec a venkovské
zvláště, musí se šířiti,
a to již na školách středních i
vysokých a zvláště na ústavech
učitelských.
Lidové výchově přibylo úkolů
velikými pokroky technickými, jichž dobrodiní
je nutno využíti na prospěch venkova: jsou
to radiorozhlas a film. Ministerstvo školství a nár.
osvěty je na svém místě k tomu povoláno,
aby obou uvedených prostředků využilo
ve službách lidové výchovy. Chceme-li,
aby film sloužil více kultuře občanstva
než dosud a rovněž radiový rozhlas, musíme
mu věnovati nejen morální podporu, nýbrž
i stát musí přispívati na jejich rozvoj
s hlediska lidovýchovného finanční
podporou.
Nechápu, proč by nemělo ministerstvo školství
a nár. osvěty pečovati, aby svérázný
národní život a krásné kraje
naší vlasti byly zachyceny také filmem, aby
československý film šel do světa šířiti
známost o našem státě a národě,
který ostatně pro pokrok lidstva tolik učinil,
že by si více známosti mezi národy zasloužil.
V poslední době mnoho jsme slyšeli o filmech,
které zobrazují scény z velké ruské
revoluce. Zdá se, že moskevská sovětská
vláda pochopila dobře, co znamená pro propagaci
revoluční myšlenky tento skvělý
vynález moderní techniky osvětové.
Bylo by žádoucno, aby naše státní
správa použila filmu k šíření
ušlechtilých tendencí a doplňovala vhodně
naše vzkvétající filmové umění.
S hlediska venkova žádáme dále, aby
státní správa věnovala větší
pozornost ochotnickému divadlu, které je především
venkovu, který nemá stálých divadel,
mnohdy jediným zábavně-poučným
podnikem.
Myslím, že větších prostředků
na lidovou výchovu na venkově bylo by možno
věnovati, aniž by se musil celkový rozpočet
ministerstva školství a nár. osvěty
zvýšiti.
Z přednesených čísel státního
rozpočtu, pokud se týče ministerstva školství
a nár. osvěty v případě jiných
ministerstev je patrno, že stát náš bez
ohledu na národnost jednotlivých příslušníků
hledí plně zabezpečiti jejich kulturní
potřeby, že stará se s plným porozuměním
podle svých sil o všechny složky občanstva.
Mám za to, že nejsou na místě výtky,
které se pronášejí oproti našemu
státu, ať již motivy těchto výtek
jsou jakékoliv, jako by se stát náš
nestaral řádně o kulturní a osvětové
vzdělání svých příslušníků.
Cesta, která v tom směru naznačena je v rozpočtu
státním pro příští rok,
bude jistě trvati i nadále.
Z důvodů těchto také strana naše
uznává, že musí hlasovati pro státní
rozpočet nám předložený ke schválení.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání pořadu a přikročím
k ukončení schůze.
Prve ještě učiním některá
presidiální sdělení.
Dovolené udělil jsem: na dnešní schůzi
posl. Al. Chalupovi, Srbovi, Hruškovi,
Neurathovi; na tento týden posl. Remešovi
- vesměs pro neodkladné záležitosti.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců čsl. soc.-dem. strany dělnické
vyslal do výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností posl. Geršla
za posl. Al. Chalupu.
Klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei"
vyslal do výboru pro dopravu a veř.
práce posl. Oehlingera za posl. Kunze.
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců
komunistické strany Československa posl. Kreibicha
za posl. Hrušku; klub poslanců čsl. strany
nár.-socialistické posl. Červinku
za posl. Pechmanovou; klub poslanců čsl. nár.
demokracie posl. Ježka za posl. dr Hajna.
Předseda: Došla písemná žádost
posl. Hlinky, jakožto předsedy slovenské
ľudové strany, aby proti posl. Kreibichovi
zakročeno bylo podle §u 51 jedn. řádu
pro výroky, jichž proti slovenské ľudové
straně použil ve 49. schůzi posl. sněmovny
dne 19. listopadu 1926 ve své řeči při
projednávání státního rozpočtu
na rok 1927 a jimiž se posl. Hlinka cítí
uražen.
Přikázal jsem tuto žádost výboru
imunitnímu.
Došel návrh posl. Kreibicha a soudr., aby se
posl. sněmovna usnesla uložiti výboru iniciativnímu
lhůtu jednodenní od usnesení sněmovny
k projednání návrhů posl. Kreibicha,
Bolena a soudr. (tisk 707) a posl. Tomáška,
dr Wintera, dr Dérera, Hampla a soudr. (tisk 708) o aféře
Eislerově a Koburkově.
Konstatuji, že návrh tento není podle jedn.
řádu přípustný, poněvadž
podle § 35 jedn. řádu návrh na lhůtu
výboru přísluší pouze předsedovi
sněmovny.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra ve čtvrtek dne 25. listopadu
1926 v 9 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu 52. schůze.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Končím schůzi.