Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Podle usnesení předsednictva, vyhovujícího projeveným přáním, navrhuji, aby se sloučilo projednávání a rozprava o osnově této, jakož i o osnově, kteráž jest na pořadu jako odst. 9, totiž o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost (tisk 757).

Důvodem jest, že tyto dvě osnovy úzce spolu vnitřně souvisí. (Posl. Remeš: Pane místopředsedo, nemáte presenci!)

Jsou snad nějaké námitky proti mému návrhu na sloučené projednávání těchto dvou odstavců? (Nebyly.) Není jich. Projednávání a rozprava budou tedy sloučeny.

Přistoupíme tudíž k odst. 9 pořadu:

9. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje jeho platnost. (tisk 757).

Zpravodajem výboru rozpočtového je pan posl. dr Králík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná sněmovno! Zákon o dani z obratu a dani přepychové byl zaveden dne 1. ledna 1920 jako východisko z nouze, aby dosaženo bylo rozpočtové rovnováhy ve státním hospodářství. Tehdejší zpravodaj finančního výboru o vládním návrhu zákona o dani z obratu, nynější ministr financí dr Engliš prohlásil tehdy daň tuto základním pilířem sanace státních financí a dnes můžeme říci, že jeho předpověď byla úplně správná.

Jaký význam měl dosud výnos daně té ve státním rozpočtu, je nejlépe patrno z těchto dat:

R. 1920 činil výnos daně okrouhle 450 mil. Kč, r. 1921 1313 mil. Kč, r. 1922 1614 mil. Kč, r. 1923 1426 mil. Kč, r. 1924 1546 mil. Kč, r. 1925 1770 mil. Kč a r. 1926 bude výnos ten činiti přes 1800 mil. Kč.

Daň z obratu je samozřejmě daní značně tíživou proto, že se neplatí jako daně spotřební jen jednou, nýbrž platí se tolikrát, kolikrát zboží přechází z jedněch rukou do druhých, než se dostane ke spotřebiteli. Tato tíživost daně je příčinou, že daň ta jako daň obchodová má podle programu nynějšího pana ministra financí býti v dohledné době postupně snižována a konečně odstraněna, jakmile to dovolí stav financí státních a financí samosprávných svazků, které značnou měrou participují na výnosu daně.

Tato tíživost daně je právě také příčinou, že parlament se touto daní vždy po čase zabývá a prodlužuje platnost její vždy jen na kratší dobu, aby po uplynutí stanovené lhůty mohl znovu přezkoumati, trvají-li dosud podmínky pro další ponechání daně.

Daň z obratu tím, že zatěžuje nejen výrobky, nýbrž i suroviny a polotovary, působí nepříznivě na vývoz našeho zboží, neboť na tomto zboží vázne daň z obratu zaplacená při nákupu surovin nebo polotovarů, potřebných k výrobě vyváženého zboží, tímto předchozím zatížením daní z obratu snižuje se soutěživost našich výrobců se zahraničními výrobci, kteří daní tou buď vůbec zatíženi nejsou nebo jsou zatíženi jen méně, majíce nižší sazbu daňovou, jako je tomu na př. v Německu, které má od 1. dubna jen sazbu ³/₄%.

Rozpočtový výbor uvážil všechny shora uvedené okolnosti a po vysvětlení podaném mu p. ministrem dr Englišem dospěl k závěru, že nelze vyhověti některým tlumočeným přáním a snížiti daň z obratu o ¹/₂ %, t. j. na 1¹/₂ %, ježto úbytek příjmů, který by tím státní pokladně vznikl, musil by býti nahrazen jinou daní nebo dávkou.

Není-li tou dobou možno daň z obratu a daň přepychovou snížiti, je nutno daň tu aspoň učiniti poplatníkům snesitelnou. Nelze upříti, že vládní návrh tisk 704 snažil se vyhověti některým oprávněným přáním poplatníků a zavádí některé opravdu cenné úlevy a osvobození.

Tak v §u 4, č. 7 navrhla vládní osnova, aby byly od daně osvobozeny dodávky stejného množství elektrického proudu mezi elektrárnami, jejichž vedení spolu souvisí.

V §u 4, č. 12 bylo dosavadní osvobození, stanovené pro nemocenské pokladny, rozšířeno na všechny nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, na náhradní nositele sociálního pojištění a na veřejné léčebné a ošetřovací ústavy.

V §u 4, č. 15 navrhla osnova osvobození od daně z obratu pro družstva pro ty případy, kdy družstva nakupují pro své členy stroje.

V §u 4, č. 16 bylo dosavadní osvobození, stanovené pro domácké dělníky, rozšířeno na všechny domácké pracovníky, t. j. domácké dělníky, domácké mistry, ať mají živnostenské oprávnění nebo nikoliv, a na jiné osoby, které podomácku zpracovávají ve mzdě suroviny pro podnikatele.

V §u 4, č. 17 navrhla osnova, aby od daně byly osvobozeny také ty státní dodávky, které drobní výrobci provádějí prostřednictvím družstev nebo společenstev. Tímto osvobozovacím ustanovením budou umožněny státní, zejména vojenské dodávky drobným živnostníkům, na př. krejčím, obuvníkům, soukeníkům atd.

Velmi cennou úlevu navrhla vládní osnova v §u 4, č. 18, podle níž budou osvobozeny od daně všechny výkony, prováděné v tuzemsku prokázaně pro cizinu. Ustanovení to má velký národohospodářský a sociální význam, ježto se jím pomáhá zmírniti průmyslová krise a odstraňuje se jím aspoň poněkud nezaměstnanost dělnictva

Cenným je také osvobození navržené v §u 4, č. 20 vládní osnovy, kterým má býti umožněna z důvodů národohospodářských fuse nebo přeměna právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, jakož i umožněna přeměna pravovárečných měšťanstev ve společnosti akciové.

Vedle těchto osvobození přináší vládní osnova některé další úlevy, z nichž zejména bych vytýčil úlevu, stanovenou pro poplatníky, kteří zdaňují účtované ceny. Poplatníci ti budou si nyní moci z účtovaných cen sraziti různé položky, které dosud musili zdaňovati, na př. povolené slevy nebo vrácené částky.

Rozpočtový výbor po zevrubné debatě, která se pohybovala na vysoké úrovni, schválil všechna vládou navržená osvobození a úlevy a provedl ze své iniciativy na vládním návrhu v zájmu poplatníků některé další změny.

Rozpočtový výbor vzal také na vědomí prohlášení p. ministra financí dr Engliše, že daň přepychová, která je daní ještě daleko tíživější než daň z obratu, bude v brzké době novelována v tom směru, že dosavadní seznam přepychových předmětů a přepychových výkonů bude značně restringován a přepychová daň že bude vybírána jen z takových předmětů, které mají skutečně ráz přepychový.

Vzhledem k vylíčenému stavu navrhuji, aby zpráva rozpočtového výboru o vládním návrhu (tisk 704) zákona, kterým se pozměňuje zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové a prodlužuje se jeho platnost, byla schválena a vládní o nova zmíněného zákona byla přijata ve znění schváleném rozpočtovým výborem. (Souhlas.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Nyní přikročíme ke společné rozpravě o odst. 8 a 9 pořadu, t. j. o osnovách tisky 756 a 757.

Prve než udělím slovo prvému řečníku, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická byla stanovena 2 minutami na člena klubu, nejméně však 30 minutami pro klub.

Jsou snad proti navržené lhůtě nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Stanovená řečnická lhůta jest přijata.

Ke slovu jsou dosud přihlášeni řečníci na straně proti: pp. posl. Hackenberg, Netolický, dr Schollich, R. Chalupa, Štětka, Dietl, Krebs.

Uděluji slovo prvnímu řečníku "proti", jímž je p. posl. Hackenberg.

Posl. Hackenberg (německy): Pánové! Ačkoliv jsem v rozpočtovém výboru podal návrh na změnu projednávané osnovy a část tohoto mého návrhu výbor jednohlasně přijal a nyní se takto změněná předloha projednává, jsem přece nucen mluviti proti ní, a to s odůvodněním, s jakým jsme předlohu potírali v rozpočtovém výboru sněmovny.

Kritisujeme-li tuto předlohu, musíme si připomenouti ústavní zákon, neboť § 111 ústavní listiny praví výslovně, že daně a veřejné dávky vůbec mohou býti vybírány jenom na základě zákona. Máme v ústavní listině ještě jiné ustanovení, které nutno při této příležitosti vzíti v úvahu, t. j. § 55, který praví, že vláda jest oprávněna vydávati nařízení jenom k provedení zákonů, tedy prováděcí nařízení. Jistě nebude v této slavné sněmovně nikoho, kdo by přiřkl vládě právo, aby stanovila nařízením jednotlivé daňové sazby, nýbrž každý vyčte z ustanovení §u 111 úst. listiny, že když dávka smí býti vybírána jenom na základě zákona, musí zákon obsahovati nejenom sumu vybíraných poplatků, nýbrž musí také udávati jednotlivé sazby, které mají býti obyvatelstvu uloženy.

Tento zákon, o jehož prodloužení se touto předlohou jedná, zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 53 Sb. z. a n., však neobsahuje sazeb poplatků a dávek, jež mají býti vybírány, nýbrž zmocňuje pouze vládu, aby vybírala z úředních úkonů poplatky a dávky, a § 9 tohoto zákona ze dne 3. dubna 1925 pouze předpisuje, že je vláda povinna předložiti ke schválení zákonodárným sborům nařízení, která na základě tohoto zákona vydala, odepře-li se schválení, ztrácí nařízení účinnost.

Podle tohoto zmocňovacího zákona vydala vláda od 3. dubna 1925 již dvě nařízení, jimiž byla úřední jednání zatížena velmi značnými poplatky a dávkami. Jednotlivý občan, v jehož zájmu se úřední úkon provádí, musí zaplatiti tisíce korun poplatků za jediný případ, a to nikoliv teprve když bylo rozhodnuto v jeho prospěch, jak jest stanoveno v zákoně, nýbrž musí zaplatiti dávku již při žádosti o takový úkon úřední, aniž ví, zda bude rozhodnuto k jeho prospěchu, čili nic.

Již r. 1925, když se projednával zákon, jehož účinnost má býti nyní prodloužena, se namítalo, že tehdejší předloha odporuje ústavnímu zákonu. A popíralo se tenkráte, že jde o zákon zmocňovací, naopak bylo tehdy prohlašováno, že dávky byly stanoveny již zákonem samým. Jak nám při projednávání a při poradách o dnešní předloze prohlásil finanční ministr dr Engliš, byl r. 1925, když byly projeveny ústavo-právní pochybnosti, vyžádán posudek znalců a jako expert slyšen pan prof. dr Horáček. (Posl. dr Černý: Pan prof. Hötzel!) Nezáleží skutečně na jménu, pane kolego dr Černý, neboť právě jsem chtěl říci: potřebujete-li pro sebe vhodného posudku, abyste dokázali, že nebyla porušena ústava, vždy jsou ochotni k tomu ti pánové, kteří spolupůsobili při ústavních zákonech, aby takový posudek podali.

Tedy: Naprosto nás nepřekvapilo, že jste si takový posudek dovedli od prof. Hötzela opatřiti. Již jsme se dožili toho, že týž pán v jiných otázkách ústavně-právní povahy vždy vyhověl vůli většiny této sněmovny. Bylo by nám mnohem milejší, kdyby nám ústavní zákon poskytoval možnost, nikoliv abychom slyšeli experta anebo znalce, zda byl ústavní zákon porušen čili nic, nýbrž kdyby nám naše ústavní listina poskytovala možnost jíti před ústavní soud. Avšak my přece víme, že můžeme přijíti k ústavnímu soudu zase jenom vůlí většiny zákonodárného sboru, jen tehdy může býti rozhodnutí vyvoláno. Jinak přece nikdo nemá práva dovolávati se ústavního soudu, než právě zákonodárný sbor sám. Jest jediná výjimka: Usnesl-li se na opatření Stálý výbor, pak jest ústavní soud povinen rozhodnouti, zda taková opatření Stálého výboru neodporují ústavnímu zákonu. Avšak když tvrdíme, že zákonem ze dne 3. dubna 1925 již byl porušen ústavní zákon, nemá nikdo jiný možnost dovolati se ústavního soudu než většina zákonodárného sboru. Vidíte tedy, že i v tomto směru jsme bez ochrany vydáni většině zákonodárného sboru. Nyní však také senát při poradě o zákonu ze dne 3. dubna 1925 zabýval se těmito ústavně-právními pochybnostmi a tehdy v resoluci, vytištěné v tisku 2127 vyzval vládu, aby pracujíc o zákonech, dbala předpisů ústavního zákona, při čemž senát poukazoval v této resoluci na nález ústavního soudu ze dne 7. listopadu 1922. A poněvadž tímto zákonem z r. 1925, jenž má nyní býti prodloužen, byla porušena ústava, jsme nuceni, nehledě k obsahu zákona samého, hlasovati proti tomuto zákonu.

My jsme chtěli, aby poplatkové sazby byly pojaty do zákona. Nám nestačí, když se vládě ukládá, aby ve 14 dnech podala zákonodárnému sboru zprávu. Již dříve jsem mluvil o tom, že mají býti tato nařízení, která dosud byla vydána, předložena zákonodárnému sboru. Interpelovali jsme vládu, proč dosud opomenula nařízení předložiti. Dosud jsme sice nedostali odpovědi na interpelaci, ve výboru však při projednávání předlohy byli jsme ujištěni, že ona nařízení byla zákonodárnému sboru skutečně předložena. Jsem členem rozpočtového výboru a vím, že tato dvě nařízení, v nichž se ukládá jednotlivým občanům tak značné zatížení dávkami a poplatky, dosud se nedostala ani do rozpočtového výboru k projednání a schválení, neřku-li do pléna sněmovny.

A nyní víme, jak to vypadá s předkládáním zákonodárnému sboru těch nařízení, která podle zákona mají býti zákonodárnému sboru předložena. Již opětovně poukazovali jsme na zneužívání, jež se při tom provádí. Pánové z většiny myslí, že jest učiněno zadost předpisu zákona, v němž se žádá, aby nařízení bylo předloženo zákonodárnému sboru, když taková nařízení se pošlou kanceláři tohoto sboru. Odtud jsou zaslána výboru, zpravodaj výboru vláčí je s sebou celé měsíce, podá výboru zprávu a pak se nařízení uloží ad acta. Dosud jsme se nedočkali, aby takové nařízení bylo předloženo ke schválení zákonodárnému sboru, plenu obou sněmoven Národního shromáždění.

Abychom tomu odpomohli, ačkoliv jsme zásadně proti prodloužení zákona ze dne 3. dubna 1925, pokusili jsme se aspoň dosíci změny v §u 9 zákona z r. 1925. Poněvadž však nebylo vyhověno všem našim pochybám proti tomuto zákonu, nemůžeme hlasovati pro předlohu, ačkoliv byl náš pozměňovací návrh přijat. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Netolický. Uděluji mu slovo.

Posl. Netolický: Slavná sněmovno! Náš daňový systém jest snůškou všech možných způsobů zdanění. Vedle daní ze samostatného podnikání, daně výdělkové a pozemkové, jsou to daň osobní z příjmu, daně spotřební, cla, monopoly, daně z držby domovní, daň rentová, z vyššího služného, dávka za úřední výkony a konečně daň z obratu a přepychových předmětů, o jejíž prodloužení právě jednáme.

Je zajímavý postup, vývoj i výnos těchto daní i jejich odůvodnění. Všimněme si výnosu daní přímých a nepřímých. Výnos ten lze vyjádřiti poměrem 1:4, čili daně nepřímé figurují ve státních příjmech ⁴/₅, kdežto daně přímé pouze ¹/₅. Z toho už možno souditi na nerovnost a nesprávnost zdanění vyjádřené tím, že vrstvy nezámožné, ba chudé, ze svého skrovného, ba nedostatečného příjmu, musejí odváděti stejnou přirážku uvalenou na poživatiny a předměty denní potřeby jako vrstvy zámožné. A tato nespravedlnost stupňuje se ještě tím, že vidíme patrný sklon zaváděti a prodlužovati tento způsob zdanění, který zdražuje a v nynějších kritických poměrech ohrožuje životní úroveň malých a středních vrstev našeho státu. Místo, co by se mělo ulehčovati vrstvám sociálně slabým a tím umožňovati jejich existenci, činí se pravý opak. Vytýkáme to a varujeme před tímto počínáním.

Zatím co finanční správa našeho státu má odvahu tento systém hájiti a podanou reformou daňovou jej upravovati, o dani z obratu soudí jinak. Uvádí, že tato daň, původně jako spotřební míněná, vinou nepříznivé hospodářské a výrobní konjunktury stala se z části daní osobní. Mimo to postihujíc suroviny a materiál nutný k výrobě, zdražuje výrobky určené k vývozu a ztěžuje tak zahraniční obchod a vývoz, stávajíc se daní obchodní. Že však zdražuje a životní úroveň snižuje, toho se nedbá. Na to také v důvodové zprávě se strany finančních orgánů našeho státu nebylo ani vzpomenuto. Pro uváděné důvody považuje se daň tato za neregulérní, do našich obchodních a výrobních poměrů se nehodící a proto k zmenšení na minimum určenou. Nevidíme toho však nikde ani známky, natož vážné důsledky. My též nejen z těchto důvodů, nýbrž ještě i z celé řady jiných pokládáme daň tuto za neudržitelnou a její prodloužení za dosavadních modalit za nemožné.

Předložená osnova i s navrhovanými změnami, pokud se týče obratové a přepychové daně, nevyhovuje těmto předpokladům. Daň obratová má býti zachována v dosavadní výši i se všemi ostrými ustanoveními. (Slyšte!) Sedmileté trvání této daně a praxe v provádění má svou neblahou pověst a důsledky, které vzbudily všeobecný odpor. Jsou rázu věcného i formálního. Věcné důvody: Daň tato zaviňuje zdražování, ukládá malým a středním kruhům výrobním a obchodním nesnesitelná břemena. Formálně vydává poplatníka na milost a nemilost berních správ, které zneužívají zjištěného obratu k vypočítávání zisku upotřebením nějakého násobku bez ohledu, vydělá-li podnikatel, či nikoliv. Se zvláštním důrazem musíme se proti tomu ohraditi a o nápravu žádati. Podle toho by musil podnikatel vydělávati vždy a tolik, kolik berní správa mu určí. Kdyby to bylo alespoň pravda, anebo kdyby berní správa to doplatila v případech, kdy přestřelí - a těch by bylo dosti - pak by ovšem věc vypadala jinak. Ale v době krise a váznoucího odbytu je to přímo zločin, páchaný na existenci postiženého podnikatele. (Tak jest!)

Odiosní je tato daň už tím, že nutí živnostníky a obchodníky, aby byli jejími výběrčími a tak stávali se v očích svých konsumentů zdražovateli. Její rapidně stoupající příjem, který na př. r. 1924 byl rozpočten na 1.593 mil. Kč a vynesl o 169¹/₂ mil. více, na rok 1927 je preliminován 1.940 mil. Kč (Slyšte!) a očekává se také více, ukazuje, jak velikým zatížením je tato daň, která dá celkem 37% všech daní a dávek.

Výši obratové daně pokládáme za neudržitelnou. Uznává-li pan ministr tíživost a neregulérnost této daně, bylo by povinností přijíti s podobným návrhem. Neděje se tak. Proto tak činíme my, navrhujíce snížení o ¹/₂%. Bylo by potřebí snížení podstatnějšího, ale je nutno uznati, že částka jedné miliardy, která by tímto způsobem byla pro státní rozpočet ztracena, dá se těžko jinde opatřiti nebo ušetřiti. Navrhovaná sleva netanguje ani přijatý rozpočet, uvážíme-li, že očekává se příjem daně obratové daleko vyšší, takže i nižší sazba dá preliminovanou částku. Ukázala by se však dobrá vůle a čin po pěkných slovech a poplatnictvo naše omrzelé a nedůvěřivé, ba roztrpčené nabylo by klidu a důvěry. (Výborně!)

Vedle snížení daňové sazby pokládáme za nutnou i opravu některých ustanovení. Tak zvláště upozorňujeme na § 19. Podle něho, nepodá-li poplatník v určené době přiznán nebo neodpoví-li na zaslaný dekret, je za to dvakráte trestán. Nejprve tím, že se mu zvýší daň o 5%, a za druhé pozbývá práva rekurovati a dovolávati se nápravy. (Slyšte!) Je pravda, poplatník může těmto následkům ujíti, učiní-li přiznání včas a na zaslané dekrety odpoví. Je však u poplatníků jednomyslným téměř mínění, že učiněná přiznání jsou zřídka berními správami respektována, ať již jsou správná či nikoliv. Ve většině případů hledí berní správy na poplatníky jako na lháře a simulanty a zvyšují předpisy bezohledně. Roztrpčení poplatníci pokládají pak přiznání za zbytečné a vyjadřují tím také určitý protest proti této praksi. Byli by jistě dostatečně potrestáni zvýšením daně, bráti jim však právo obrany, pokládáme za nespravedlivé a proto navrhujeme, aby druhá věta odstavce 3 §u 19 byla škrtnuta. (Tak jest!).

Pokud vymáhání této daně se týče, je nutno postaviti se na nové, moderní a poplatnictvu příznivější stanovisko. Až dosud je splatná a také vymahatelná celá částka předepsané daně. Kam vede toto ustanovení, vidíme na četných exekucích a prodejích. Také zde je třeba nápravy, kterou vidíme v tom, že splatnou by byla část, která odpovídá přiznání, a ostatní, až by o ní bylo rozhodnuto. Důvod finanční správy, že by pak poplatníci zneužívali této výhody všeobecným nízkým fatováním, že by počet rekursů stoupl a tím administrativa berní velmi se zatížila, není v správný. Vždyť nejsou zde poplatníci k vůli berním správám a poplatníci jako občan státu mají právo také na ochranu. Berní správa ze zákona má tolik prostředků nutiti poplatníka ke správným přiznáním, že musím vysloviti politování nad uvedenou obavou. A což zájem a ochrana poplatníka není ničím? Poplatník má býti vydán bez ochrany nesvědomitému nebo zaujatému někdy úředníku? Což přecenění poplatníka tak časté a vysoké je nutno snášeti mlčky a bez obrany? Domnívám se, že každý poplatník a občan má právo na ochranu i obranu, a je jistě spravedlivé, aby stát a občan ve vzájemném poměru byli zákonně sobě rovni a ne aby jeden v měl nadpráví a druhý, aby byl méně anebo úplně bezprávný. (Výborně!)

Pokud se týče dalšího důvodu, že nelze připustiti tuto okolnost ani podle našeho platného finančního práva, myslím, že i tento důvod přestává býti důvodem po uvedených námitkách, prostě proto, poněvadž myslím, že chrániti poplatníka a dávati mu určité právo na ochranu je tak vážným činem, že finanční právo jím nemusí býti nikterak dotčeno.

V účetní uzávěrce státní za r. 1924 figuruje v nedoplatcích daň obratová částkou okrouhle 472 mil. To musí překvapiti a nutí k přemýšlení. Daň obratová má podle ustanovení zákona býti nejdéle ve třech měsících odvedena. Není-li, musí k tomu býti zvláštní důvod, a ten je v přeceňování. Toto zaviňuje rekursy a zadržuje platbu. Že by berní správy měly ve všem pravdu a poplatníci byli vždy chybujícími, prostě nevěřím. Z tohoto fakta jeví se nutnost chrániti poplatníka, nevydávati jej na pospas. Krásná slova nepomohou, ale čin, a ten žádáme a očekáváme.

Dále se všeobecně žádá paušalování této daně, pokud finanční poměry státu zrušení její nepřipustí. Námitky se strany finanční správy, že by tím mohl býti postižen náš vývoz, kdyby paušalování zdražilo výrobky, odpadají, uvážíme-li, že finanční správa ze zákona má právo v takovém případě vyjíti dotčenému vstříc.

Poukazuji na zmocnění §u 14 téhož zákona. V důvodové zprávě se odmítá požadavek paušalování této daně u malých podnikatelů, paušalování celkové daně u jednotlivce se prý hojně používá. Pokud z prakse se mohu o této paušalované dani u jednotlivce vyjádřit, konstatuji, že neviděl jsem ani jediný podobný případ, ačkoliv finanční správa ukazuje na to, že prý takový odhad, takové paušalování u jednotlivého poplatníka, živnostníka se stává. U zemědělce je to jinak, poněvadž se tam platí paušalovaná daň z 1 ha půdy určitou cifrou a odůvodňuje se to tím, že právě u malého zemědělce tím, že béře užitek z půdy pro život rodiny, by se dal příjem takový těžko zjistiti, takže paušalování obratové daně odpovídá zde skutečnosti.

Já však vím ještě, že malozemědělci činí ještě další návrh, aby totiž malozemědělec do výše 3 ha pozemků byl obratové daně úplně osvobozen. Odůvodňuje se to tím, že existence u těchto malých zemědělců není jistě záviděníhodná a že tam paušalovaný poplatek z 1 ha jest zatížením takovým, že se oni dovolávají osvobození úplného.

Totéž snad i více mělo by platiti pro malé živnosti a obchody, poněvadž u nich břemeno obratové daně je daleko tíživější, snad nepoměrně tíživějším, poněvadž ji musí platiti ze svého skromného výdělku a zisku, což v porovnání se zemědělcem je totéž.

Pro usnesenou resoluci, aby takovéto poplatky u jednotlivých obchodníků a živnostníků určovaly se paušálem, nemůžeme nikterak býti nadšeni, poněvadž resoluce nepovídá, na základě jakých podmínek se takové paušalování má státi, a v určení, že o takovém paušalování jest nutno podati zvláštní žádost a že záleží na vzájemném dobodnutí, nemáme důvěry, poněvadž při takových příležitostech bude poplatník více méně odkázán na odhad, který provede berní správa a který, myslím, nebude jemu samému ku prospěchu.