Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Ústavně-právní výbor předkládá
ke schválení plenu sněmovny zákon,
kterým má býti prodloužena platnost
předpisů zákona ze dne 2. července
1924, č. 164 Sb. z. a n., který se dotýká
některých ustanovení zákona o civilním
řízení soudním a jehož platnost
vyprší dnem 31. prosince 1926.
Tímto zákonem z r. 1924 byly zmírněny
některé předpisy starého uherského
zákona na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, podle
něhož bylo ústní řízení
před Nejvyšším soudem obligatorní.
Toto ustanovení mělo za následek neobyčejné
zdržování agendy u Nejvyššího
soudu, takže před usnesením zákona,
o jehož prodloužení se žádá,
zdrželo se často projednávání
rozepří o 1/2 2 až 2 roky, což ovšem
nesloužilo ani právní bezpečnosti ani
autoritě soudů.
Zákon z r. 1924 sistuje pouze obligatornost, to znamená,
že strany nejsou povinny býti přítomny
při projednávání rozepří
v dovoláních u Nejvyššího soudu,
že však se jim nebere právo k tomu, za určitých
předpokladů, když totiž se nezřeknou
výslovně práva k ústnímu jednání,
nebo když aspoň jedna strana o ústní
jednání žádá.
Bylo v ústavně-právním výboru
namítáno, třebaže pak bylo od námitky
upuštěno, že odstraněním obligatornosti
ústního projednávání rozepří
dovolacích před Nejvyšším soudem
budou strany zbaveny možnosti hájiti svého
práva zvláště v poslední instanci.
Je tu nutno zdůrazniti, že řízení
před Nejvyšším soudem nepřipouští
vždy možnosti, aby strany směly uváděti
nějaká nová fakta, kterých v nižších
instancích neuvedly, čímž přítomnost
stran, resp. jich zástupců nemůže se
uplatniti a stává se pouze formální,
poněvadž Nejvyšší soud rozhoduje
jen na základě spisů v řízení
nižších instancí.
Naproti tomu vždy velmi významným zůstává
tempo ve vyřizování sporů a nemůže
býti lhostejno, zdrželo-li by se projednávání
okolností nebo předpisy, které pro strany
neznamenají výhod žádných nebo
pranepatrných.
Nesmí se přehlížeti ani okolnost, že
počet soudcovských sil povážlivě
klesl, čímž včasné a rychlé
vyřizování sporů ještě
značně se ztížilo. A poněvadž
tento úbytek sil soudcovských má kořeny
v nízkých platech, přijal výbor ústavně-právní
také resoluci, odnášející se
k této otázce.
Tedy celá praxe, i to, že zákon už se
vžil, že proti němu nebylo vzneseno ani jediné
stížnosti za doby dvouleté jeho platnosti,
svědčí, že prodloužení těchto
zákonných ustanovení jeví se nutným
a naléhavým, a navrhuji tudíž jménem
ústavně-právního výboru, aby
slavná sněmovna schválila zákon tak,
jak už senát se na něm usnesl a jak beze změny
jej přijal ústavně-právní výbor
posl. sněmovny.
Stejně navrhuji, aby schváleny byly příslušné
dvě resoluce, usnesené výborem ústavně-právním.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): K této věci
byly podány řečnické přihlášky.
Zahájím proto rozpravu.
Nejprve však navrhují podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická byla stanovena
20 minutami.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Stanovená lhůta je přijata.
Ke slovu je přihlášen na straně "proti"
p. posl. dr Dérer. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Dérer: Slávna poslanecká
snemovňa! My sme v podstate za to, aby návrh zákona
bol prijatý, ovšem s určitou zmenou, ktorú
si dovoľujem navrhnúť. Zmena tá pozostáva
v tom, že návrh zákona predloženého
má byť termínovaný. Dovoľujeme
si navrhovať, aby platnosť tohoto zákona prestala
koncom budúceho roku; tedy aby len do 31. decembra 1927
ostal navrhovaný zákon v účinnosti.
Činíme tento návrh z toho dôvodu, lebo
chceme byť konzekventnými. Už r. 1924, keď
bol predložený návrh zákona z 2. júla
1924, č. 164, poslanecká snemovňa prijala
odchýlné stanovisko od pôvodného vládneho
návrhu. Vtedy pôvodný vládny návrh
navrhoval, aby platnosť zákona nebola omedzená,
proti čomu poslanecká snemovňa usniesla sa
na termínovaní, následkom čoho platnosť
tohoto zákona koncom tohoto roku vyprší.
Slávna poslanecká snemovňa! Myslím,
že nieto tu dôvodu, aby sa poslanecká snemovňa
odchýlila od pôvodného jej stanoviska v tejto
veci zaujatého. Sú dôvody preto, aby zákon
bol termínovaný, aby ustanovenia zákona neplatily
do nekonečna, neplatily až do novej zákonnej
úpravy, o ktorej nemôžem vedieť, kedy nastane.
O čo sa jedná v tomto prípade? O to, aby
v civilných sporoch revizionálné žiadosti
pred najvyšším súdom a pred sborovým
súdom II. inštancie na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi neboly pojednávané na verejnom zasedaní
dotyčného senátu najvyššieho súdu
alebo súdnej tabule. Civilný poriadok, platný
na Slovensku, určuje ako pravidlo, že všetky
revizionálné žiadosti a všetky dovolania
proti druhostupňovým rozsudkom sborových
súdov majú byť pojednávané na
verejnom zasedaní. Proti tomu je právny stav v historických
zemiach podľa rakúskeho civilného poriadku
iný. Tam dovolania pred najvyšším súdom
nekonajú sa vo verejnom pojednávaní, ale
na i neverejnom zasedaní. Tieto rozdielnosti v civilnom
pokračovaní súdnom majú svoje zvláštné
dôvody. Do toho času, kým nie je unifikovaný
civilný poriadok, do toho času nie je možné,
aby v tomto ohľade bol jednotný postup. Na Slovensku
máme iný civilný poriadok, v historických
zemiach je tiež iný. Ale nielen civilné poriadky
sú rôzné, ale i občianske právo
je rôzné. V historických zemiach platí
občiansky zákonník, kdežto na Slovensku
a v Podkarpatskej Rusi nemáme kodifikované občianske
právo, ale právo zvykové. Bývalý
uhorský súdny poriadok, platný na Slovensku,
vychádzal z toho, že práve preto, že niet
kodifikovaného občianskeho práva a že
toto občianske právo často od prípadu
k prípadu formované je súdnou praksou, potrebná
je väčšia garancia pri rozhodovaní každého
prípadu, a preto i dovolacie žiadosti, v ktorých
sa zpravidla rozhoduje len o právnej otázke, majú
byť prejednávané na verejnom pojednávaní
a tak má byť daná možnosť strane,
aby sa o tejto právnej otázke pred dovolacím
súdom rozhovorila.
Ale nielen v tejto nekodifikovanosti civilného práva
je dôvod ustanovenia civilného poriadku uhorského,
ale i v samom civilnom poriadku a v rozdielnosti týchto
civilných poriadkov v našej republike. Podľa
rakúskeho civilného poriadku už odvolací
(apelačný) súd rozhoduje len o právnych
otázkach, kdežto na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi
súd odvalací (apelačný) môže
pripustiť nové dôkazy, ale v určitých,
v zákone ustanovených prípadoch ešte
i najvyšší súd môže nariadiť
doplnenie dokazovania, takže pred najvyšší
súd dostane sa celý prípad v celkom inom
skutkovom stave, než bol pred apelačným súdom.
Toto bol dôvod, pre ktorý uhorský civilný
poriadok dovoľoval ústné pojednávanie
pred najvyšším súdom, poťažne
pred najvyššou inštanciou niektorého civilného
sporu.
Do toho času, kým tieto materielné a formálné
pravidlá platia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, nemôžeme
v zásade súhlasiť s tým, aby táto
materia bola upravená ohľadne slovenských a
podkarpatských sporov tak, ako je upravená ohľadne
sporov v historických zemiach. Avšak uznávame
ten ťažký stav, v ktorom sa nachádzajú
najvyšší súd a i tabulárné
súdy na Slovensku následkom veľkého
počtu sporov, ktoré pred týmito fórami
ležia a nemôžu byť pre nával práce
vybavené a následkom toho resty u týchto
súdov nemôžu byť zpracované.
Z tohoto dôvodu uznáme potrebu, aby na určitú
dobu tomuto stavu odpomožené bolo, a preto vychádzame
tomuto prianiu najvyššieho súdu a justičnej
správy v ústrety, nakoľko pristupujeme tak,
ako to činila i minulá poslanecká snemovňa,
na to, aby na určitú dobu suspendované boly
predpisy uhorského civilného právneho poriadku
a aby v určitých prípadoch vylúčená
bola možnosť verejného pojednávania revizionálnych
žiadostí pred najvyšším súdom
a pred tabulárnym súdom.
Pri tejto príležitosti by som niekoľkými
slovy chcel sa dotknúť tých príčin,
pre ktoré sú na Slovensku súdy prácou
zasypané. Už priebehom rozpočtovej debaty bolo
tu poukázané p. poslancom a predsedom súdnej
tabule v Košiciach, na ten zjav, ktorý sa ukazuje
na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi, že totiž spory
sa stále množia, že u každého súdu
na Slovensku, tak u sborových súdov, ako u okresných
súdov, od r. 1921 počnúc agenda stále
a stále stúpa; u niektorých súdov,
na pr. na území bratislavskej sedrie, stúpla
agenda od r. 1921 až do r. 1925 o celých 80%. Proti
tomu v historických zemiach agenda skôr klesá
alebo kde neklesá, tam ostáva na tom samom stupni.
Je tu tedy fakt, že na Slovensku súdna agenda je pomerne
väčšia ako v historických zemiach. Proti
tomu je tu ten druhý fakt, že na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi je počet sudcov a počet súdneho personálu
menší ako v historických zemiach. Na Slovensku
a v Podkarpatskej Rusi je menej sudcov ako na Morave, kdežto
Morava má o 1 mil. menej obyvateľov ako Slovensko
a Podkarpatská Rus. I čo do počtu sporov
je na Morave pomerne značne menší počet
sporov ako na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Bolo by povinnosťou
vlády, aby učinila opatrenia proti tomuto stavu.
Jedno opatrenie je tento vládny návrh. Avšak
my nemôžeme s ním súhlasiť principielne,
aby len a výlučne takýmito opatreniami bolo
odpomožené tomuto stavu. Musí prísť
i opatrenie iné. Musí prísť k tomu,
aby bolo umožnené, že by ľudia vytrvali
v sudcovskom povolaní. Ale proti tomu vidíme zjav,
že sudcovská služba je stále a konzekventne
opúšťaná.
A ja by som sa tu dotknul jedného opatrenia ctenej vlády,
ktoré nie je spôsobilé k tomu, aby odpomohlo
tomuto biednemu stavu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi. Jedná
sa o t. zv. slovenskú výhodu. Slovenská výhoda
bola daná tým sudcom na Slovensku, ktorí
prišli z Čiech a z historických zemí
v prvých dobách budovania našej republiky vtedy,
keď na Slovensku panovala veľká právna
neistota, veľký chaos v porevolučných
pomeroch a keď nebolo dostatok sudcovských síl
na Slovensku. Vtedy týmto sudcom bola priznaná t.
zv. slovenská výhoda. Teraz pri uvádzaní
do života nového platového zákona je
snaha odbúrať túto slovenskú výhodu
sudcom prišlým na Slovensko. Myslím, že
to nie je správné, poneváč je to veľký
nevďak proti tým, ktorí v najťažších
pomeroch prišli na Slovensko, ktorí museli študovať
a učiť sa celkom inému právu, ako ktoré
znali, a následkom tohoto dvojnásobne boli obťažení
prácou v tých ťažkých pomeroch,
ktoré na Slovensku vtedy boly. Celým radom sudcov
bola táto slovenská výhoda v ich menovacom
dekréte uznaná, a vzdor tomu, že takým
spôsobom nadobudli nárok na slovenskú výhodu,
teraz pri systemizácii sudcovských miest podľa
nového platového zákona je im táto
výhoda odbúravaná a celý rad rekurzov
leží u ministerstva spravedlnosti. Som tak smelý
vyvolať pozornosť pána ministra spravedlnosti
na tieto rekurzy. Jestli chce pán minister spravedlnosti,
aby sudcovia udržali sa na Slovensku, tedy nech rešpektuje
tieto nadobudnuté práva sudcov na Slovensku a nech
priznáva im to, čo im už jeho predchodcami
priznané bolo.
Ale, slávna poslanecká snemovňa, nestačí
len podržať tú slovenskú výhodu
pre tých sudcov, ktorí ju už majú a
neodbúrať im túto výhodu, ale je potrebné,
aby táto výhoda bola rozšírená
na všetkých ostatných sudcov a i na celý
súdny personál.
Slávna poslanecká snemovňa! Justičná
správa a súdnictvo je tým oborom štátnej
správy na Slovensku, ktorý by sme mohli pomenovať
za najlepší z ostatných oborov verejnej správy.
Odhliadnuc od politických prestrelkov, ktorých sa
dopustili, a ohľadne ktorých podliehali súdy
na Slovensku starému režímu maďarskému,
predprevratovému, predsa možno povedať, že
i býv. uhorské súdnictvo na Slovensku stálo
na veľmi vysokej úrovni. A slávna poslanecká
snemovňa, niet príčiny, aby sa republika
zachovala proti sudcom, prevzatým zo starého režímu,
macošským spôsobom a aby týmto sudcom
nemerala rovnakým spôsobom tak, ako zalhádza
ona i so sudci druhými. Slovenská výhoda
bola upravovaná i v iných rezortoch. V ostatných
rezortoch nebola daná len tým zamestnancom štátnym,
ktorí prišli z historických zemí, ale
sú rezorty, kde slovenská výhoda sa zgeneralizovala.
U železníc, na pošte slovenskú výhodu
dostal každý, či prišiel z historických
zemí, či nie. I v rezorte národnej obrany
bola úprava slovenskej výhody riešená
na podklade všeobecnosti. Jedine rezort spravedlnosti bol
ten, ktorý zachovával v tomto ohľade veľmi
úzkoprsé stanovisko, a práve v tomto rezorte,
kde zamestnanci, sudcovia a súdny personál sú
najviac prácou zaťažení.
Slávna poslanecká snemovňa! Nemáme
takmer týždňa na Slovensku a v Podkarpatskej
Rusi, kde by nebol klesol nejaký sudca pod ťarchou
veľkej práce. V Bratislave práve minulý
týždeň odviezli zase sudcu zo súdnej
siene z pojednávania do nemocnice, lebo utrpel z prepracovanosti
nervový šok, a je celý rad sudcov, ktorí
vykonávať nemôžu ich zamestnanie pre prepracovanosť.
Sudci na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi a súdny personál
sú nepomerne viacej obťažení prácou
než v historických zemiach.
Preto, slávna poslanecká snemovňa, dovoľujem
si tieto pomery tu do pozornosti pána ministra spravedlnosti
poukázať a dovoľujem si v tomto ohľade podať
i rezolučný návrh, a žiadame úctive
slávnu posl. snemovňu, aby si osvojila tento náš
rezolučný návrh, podľa ktorého
žiadame ctenú vládu, aby pri systemizovaní
sudcovských miest podľa platového zákona
dbala po prvé na nadobudnuté práva tých,
ktorým výhoda tá bola už raz vládou
republiky priznaná, a po druhé, že by rozšírila
túto výhodu i na tých, ktorí ešte
túto výhodu priznanú nedostali. (Výborně!)
Len takým spôsobom, slávna posl. snemovňa,
budeme môcť vyhnúť sa takým provizórnym
opatreniam, ako je i predložený návrh zákona,
len takým spôsobom bude možno, aby sa hlásili
mladí ľudia do sudcovskej služby, aby neutekali
sudcovia zo služby, nedávali sa penzionovať,
nedávali sa k zamestnaniam iným, neutekali od sudcovstva
k advokácii a inam. (Výborně! - Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Byly podány návrhy. Žádám o jich
přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. dr Dérera
a soudr.:
§ 1 nechť zní:
"Platnost ustanovení §u 1, bodu 12 a 15 zákona
č. 164/24 Sb. z. a n. prodlužuje se do 31. prosince
1927."
2. Resoluční návrh posl. dr Dérera,
inž. Nečase a soudr.:
Vláde sa ukladá, aby pri systematizácii sudcovských
miest a miest pomocných úradov u súdov na
Slovensku a Podkarp. Rusi a pri úprave platovej vzala ohľad
na nadobudnuté práva ohľadne tak zv. slovenskej
výhody a udelila túto výhodu aj tým,
ktorí ju dosiaľ priznanú nemali.
Předseda (zvoní): Oba návrhy
mají dostatečný počet podpisů
a jsou předmětem jednání.
Uděluji panu zpravodaji posl. dr Daňkovi
slovo k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Páni kol. dr Dérer a soudr. především
navrhují, aby se terminovala osnova tato do 31. prosince
1927. K tomu dovoluji si podotknouti, že takovéto
terminování bylo by jistě nevhodné
již z toho důvodu, poněvadž je jisto,
že je třeba, aby civilní soudní řád
byl upraven takovým způsobem, aby platil stejně
jak pro historické země tak i pro Slovensko. Práce
ovšem, která by byla spojena s touto úpravou
změny celého soudního řízení,
je jistě tak obrovská, že za jediný
rok není naprosto možno tak velkou úpravu provésti,
ba ani není možno, vzhledem k tomu, že bude třeba
celé řady anket, aby se stanovila vůbec nějaká
lhůta pro tuto úpravu. Proto trvám na usnesení
ústavně-právního výboru, aby
platnost zákona byla stanovena až do doby jinaké
úpravy právní.
Pokud se týče resolučního návrhu
pp. posl. dr Dérera a soudr. o t. zv. slovenské
výhodě, navrhuji vzhledem k tomu, že jde o
otázku systemisační, aby tento resoluční
návrh byl přikázán rozpočtovému
výboru. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k hlasování.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Jelikož byl podán pozměňovací
návrh, míním dáti hlasovati takto:
Nejprve o celé osnově, t. j. o jejích dvou
paragrafech, nadpisu a úvodní formuli, v úpravě
návrhu pp. posl. dr Dérera a soudr.
Nebude-li tato úprava přijata, pak podle zprávy
výborové.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími
2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, v
úpravě návrhu pp. posl. dr Dérera
a soudr., nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tato úprava nebyla přijata.
Kdo nyní souhlasí s osnovou zákona ve znění
zprávy výborové, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém podle zprávy výborové, a
to ve znění shodném s předchozím
usnesením senátu.
Druhé čtení dám na pořad příští
schůze. (Hluk.)
Prosím o klid.
Zbývá nám ještě hlasovati o resoluci
pp. posl. dr Dérera a druhů.
Pan zpravodaj navrhuje, aby tato resoluce byla přikázána
výboru rozpočtovému.
Kdo s tímto návrhem p. zpravodaje souhlasí,
prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Poslanecká sněmovna přikázala
tuto resoluci výboru rozpočtovému.
Tím vyřízen jest odst. 1 pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
2. Zpráva výboru rozpočtového k
usnesení senátu (tisk 736) o vládním
návrhu zákona (tisk sen. 224 a 246), kterým
se mění zákon ze dne 3. července 1923,
č. 143 Sb. z. a n., o finančních a právních
výhodách na podporu soustavné elektrisace
(tisk 777).
Zpravodajem jest p. posl. dr Hnídek. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Elektrické podniky, kterým byla přiznána
všeužitečnost, měly podle zákona
143 z r. 1923 zvláštní finanční
výhody. Tyto finanční výhody spočívaly
v tom, že byly dílčí dluhopisy osvobozeny
od poplatků, které měly býti splaceny
před vydáním těchto dílčích
dluhopisů. Zároveň také byly osvobozeny
od kolků a poplatků listiny, vydané k zápisu
a k výmazu závazků za kauci k pojištění
těchto dílčích dluhopisů, jakož
i knihovní zápisy z té příčiny
vykonané. Účelem těchto výhod
finančních bylo, aby si tyto všeužitečné
podniky opatřily finanční prostředky.
Lhůta, do které měly býti tyto dílčí
dluhopisy vydány, byla stanovena koncem r. 1926, ale ze
všech těchto podniků všeužitečných,
kterých je dosud 21, toliko 9 použilo této
výhody a vydalo, ale jen částečně,
dluhopisy, takže velká většina podniků
těch dluhopisů nevydala. Ale důvody, pro
které byly tyto dluhopisy osvobozeny na základě
zákona z r. 1923, ještě nepominuly, a proto
je nutno, aby lhůta pro tyto výhody se prodloužila
dále, a tu navrhuje usnesení senátu, aby
tyto výhody se prodloužily do konce r. 1930, kdy konečně
snad tyto dílčí dluhopisy budou vydány.
Rozpočtový výbor navrhuje, aby posl. sněmovna
přijala osnovu zákona tak, jak byla usnesena již
senátem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K tomuto odstavci
pořadu jsou zde řečnické přihlášky,
zahájím proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby řečnická lhůta stanovena byla
20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest tudíž přijata.
Ke slovu jest přihlášen na straně "pro"
p. posl. Kříž. Dávám mu
slovo.
Posl. Kříž: Slavná sněmovno!
Usnesení senátu o prodloužení zákona
o finančních a právních výhodách
soustavné elektrisace až do konce r. 1930 jest dokladem,
že soustavná elektrisace plní v našem
státě své poslání. Nepochybuji,
že také v poslanecké sněmovně,
a to nejen v řadách vládní většiny,
nýbrž i v řadách oposice, nalezne prodloužení
zákona č. 143 Sb. z. a n. z r. 1923 pochopení
a podporu. Vždyť stačí jen podívati
se několik posledních roků zpět, abychom
se přesvědčili, co na tomto poli hospodářského
podnikání u nás v posledních letech
bylo vykonáno.
Soustavná elektrisace celých oblastí republiky
dávno již není jen problémem theoretických
diskusí, nýbrž stala se velmi důležitým
článkem celého našeho hospodářského
života a sítě všeužitečných
podniků elektrárenských spějí
mílovými kroky, aby plnily druhou kapitolu svého
poslání a tvořily v celé republice
celek, technicky a hospodářsky tak uzpůsobený,
aby vždy a za každých okolností měl
konsument na jihu, na západě, na severu nebo na
východě státu jistoty, že elektrická
energie v žárovce nebo motoru jest mu každé
denní chvíle k disposici!
Soustavná elektrisace plní již dnes hospodářsky
své poslání a, pokud mi známo, došlo
v tomto roce na podkladě bilancí z r. 1925 ke snížení
cen elektrické energie v řadě případů
a jistě tak tomu bude také v období, kde
bude určována cena elektrické energie podle
výsledku hospodářství roku letošního.