Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme
ihned k hlasování.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec
a budeme hlasovati o celém najednou. (Námitky
nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 4. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
5. Zpráva výborů zahraničního,
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 658), jímž
předkládá se Národnímu shromáždění
úmluva mezi Československou republikou a Královstvím
Italským o plnění smluv o pojištění
na život a důchody, které sjednaly italské
pojišťovny s pojistníky československými
a československé pojišťovny s pojistníky
italskými, podepsaná dne 4. května 1926 v
Praze, se Závěrečným zápisem
téhož data (tisk 785).
Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl.
dr Chvalkovský, výboru ústavněprávního
pan posl. dr Hajn a výboru rozpočtového
pan posl. dr Samek.
Uděluji slovo prvému zpravodaji, panu posl. dr Chvalkovskému.
Zpravodaj posl. dr Chvalkovský: Slavná sněmovno!
Zahraniční výbor projednal ve své
schůzi dne 9. prosince 1926 vládní návrh
tisk 658, o kterém slavné sněmovně
podána byla zpráva zahraničního, ústavně-právního
a rozpočtového výboru v tisku 785 a kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
úmluva mezi naší republikou a královstvím
Italským o plnění smluv o pojištění
na život a důchody, které sjednaly italské
pojišťovny s pojistníky československými
a československé pojišťovny s pojistníky
italskými, která byla podepsána dne 4. května
1926 v Praze spolu se závěrečným zápisem
téhož data.
Účelem úmluvy je, rovněž tak
jak tomu bylo při úmluvě rakouské,
upraviti měnu pojišťovacích smluv, které
byly uzavřeny před okolkováním dne
26. února 1919 mezi našimi státními
příslušníky a italskými pojišťovnami.
Zahraniční výbor prozkoumal se svého
stanoviska vládní návrh, a s výhradou
schválení výboru ústavně-právního
a rozpočtového mám čest jménem
zahraničního výboru slavné sněmovně
navrhnouti, aby přijala usnesení:
"Národní shromáždění
Československé republiky souhlasí s úmluvou
mezi republikou Československou a královstvím
Italským, podepsanou dne 4. května 1926 v Praze
se Závěrečným zápisem téhož
data." (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Uděluji slovo
druhému zpravodaji, panu posl. dr Hajnovi.
Zpravodaj posl. dr Hajn: Ctěná sněmovno!
Ústavně-právní výbor zaujal
totéž stanovisko jako k prvnímu návrhu
i zde při tomto návrhu. Jmenoval-li jsem při
tom některé cifry, dovolte mně, abych zase
některé zde uvedl. Běží zde u
italských pojišťoven skoro o 1/2 miliardy korun;
dnes ten kapitál by znamenal asi 144 mil. Kč. Tedy
zase běží o tisíce a tisíce pojištěnců
a bude toto vyřízení znamenati velké
hospodářské a sociální ulehčení.
Proto ústavně-právní výbor
navrhuje slavné sněmovně, aby přijala
vládní návrh. (Souhlas.)
Předseda: Uděluji slovo třetímu
zpravodaji, p. posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Vyložil jsem podrobněji obsah smlouvy s Rakouskem
a důvody, které k ní vedly. Tytéž
důvody vedly také k uzavření smlouvy
s Italií. Jak již pan zpravodaj za výbor zahraniční
uvedl, dospělo se ke smlouvě s Italií teprve
v tomto roce. S Italií byla již dříve
uzavřena smlouva finančně-právní,
která byla publikována ve Sbírce zákonů
a nařízení v č. 132 z r. 1924. Pokud
se týče otázky připuštění
cizích pojišťoven u nás, má tato
smlouva z části odchylné znění
od smlouvy rakouské. Zde neplatí klausule největších
výhod, nýbrž pojišťovny italské,
které u nás pojištění na život
a na důchod budou provozovati, jsou výslovně
vyjmenovány: Je to "Assicurazioni Generali" a
"Riunione Adriatica di Sicurta". Jen tyto dvě
italské pojišťovny budou provozovati pojištění
na život a na důchod na základě jim
udělené koncese.
Pokud se týče postupu, jak má býti
zajištěno provádění pojišťovacích
úmluv u nás resp. v Italii, je postup celkem tentýž,
jako ve smlouvě rakouské s jistými odchylkami.
Blok československého pojištění
od italských pojišťoven se oddělí
a opatří se krytí, resp. technická
reserva pro toto pojištění. Odchylka od smlouvy
rakouské je ta, že úmluvy uzavřené
před 26. únorem 1919 musejí býti plněny
nejen pokud stačí technické krytí
reservy, nýbrž vůbec. Zde výhrada, jako
je v rakouské smlouvě, není, poněvadž
italské pojišťovny mají plné krytí.
I naše pojišťovny jsou povinny splniti požadavky
italských pojistníků v územích,
které připadly italskému království
v plné hodnotě. Pro tato plnění platí
relace 1 koruna 0.6 liry, pakli nebyla ujednána pro italského
pojistníka relace příznivější.
K opatření úplného technického
krytí všech reserv použije se i v tomto případě
eventuelně dluhopisů státního dluhu
rakousko-uherského do jmenovité výše
50 mil., kteréžto předválečné
dluhopisy budou u nás nostrifikovány.
Vzhledem k tomu, že touto cestou je opatřen zájem
našich pojistníků, že je to zájem
velmi důležitý, že jde ponejvíce
o lidi chudé, kteří by sami cestou soukromého
práva k svým nárokům nepřišli
buď vůbec nebo ne v dohledné době, výbor
rozpočtový ve schůzi dne 14. prosince projednal
úmluvu i návrh schvalovací, usnesl se shodně
s výborem zahraničním a ústavně-právním
doporučiti plénu přijetí schvalovacího
usnesení:
"Národní shromáždění
Československé republiky souhlasí s úmluvou
mezi republikou Československou a královstvím
Italským, podepsanou dne 4. května 1926 v Praze
se Závěrečným zápisem téhož
data. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava tedy odpadá
a přistoupíme ke hlasování.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec,
budeme hlasovati o celém najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala toto schvalovací usnesení
ve čtení prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen je 5. odstavec pořadu.
Měli bychom přistoupiti nyní k projednávání
odst. 6 pořadu schůze, byl jsem však požádán,
aby projednávání tohoto odstavce bylo zatím
odloženo.
Nebude-li námitek, přesuneme pořad jednání
tím způsobem, že ihned přistoupíme
k projednávání odstavce 7. (Námitky
nebyly.)
Námitek není. Přistoupíme k projednávání
7. odstavce, jímž jest:
7. Zpráva výborů branného a rozpočtového
k vládnímu návrhu (tisk 272) zákona
o úpravě rozpočtu vojenské správy
(tisk 761).
Zpravodajem výboru branného jest p. posl. David
a zpravodajem výboru rozpočtového p. posl.
Bradáč.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji p. posl. Davidovi.
Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno! Podle
předložené osnovy snižuje se rozpočet
ministerstva národní obrany na rok 1926 o částku
360 mil. Na opatřování výzbroje a
vybudování vojenských staveb zřizuje
se zvláštní fond pro věcné potřeby
národní obrany. Za tím účelem
bude po dobu 11 let od r. 1927 počínaje zařazována
částka do rozpočtu 315 mil. Kč. Fond
tento může býti zvětšován
dary a sbírkami. Uložen bude na běžný
účet u ministerstva financí a bude zúrokován
až do vyčerpání sazbou podle poměrů
na peněžním trhu. Fond spravuje a prostředky
jeho hospodaří ministerstvo národní
obrany za součinnosti ministerstva financí podle
výstrojního, výzbrojního a stavebního
programu, sestaveného ministrem národní obrany
v dohodě s ministrem financí. Prostředků
fondu nesmí býti použito k jiným účelům.
Podle ustanovení §u 3 osnovy má rozpočet
ministerstva nár. obrany po dobu 11 let, počínajíc
rokem 1927, činiti nejvýše 1.400 mil. Kč,
leda že by nové zákony vyžadovaly větších
nákladů rozpočtem dosud nepředvídaných.
Státní rozpočet a účetní
závěrka sestavuje se vždy pro období
jednoho roku. Podle ustanovení finančního
zákona možno z rozpočtu čerpati toliko
do konce rozpočtového roku. To však má
v zápětí značné obtíže
při projednávání dodávek vojenského
materiálu.
Při značné části objednávek
je postavení vojenské správy zcela výjimečné
a vymyká se běžnému způsobu uskutečňování
dodávek v jiných resortech státní
správy. Jde tu hlavně o objednávky z oboru
specielní techniky vojenské, na příklad
o objednávky automatických zbraní, obrany
proti letadlům, děl a kulometů nového
typu, vojenských letadel, výzbroje proti plynům
a pod. Výroba těchto předmětů
vyžaduje dobu delší jednoho roku, zvláště
jde-li o novoty, na jejichž výrobu není náš
průmysl zařízen a musí si tudíž
teprve opatřovati specielní stroje k výrobě
nutné. Dodávky takovéhoto vojenského
materiálu, ačkoliv byly učiněny objednávky
jeho již začátkem roku, uskuteční
se zhusta teprve roku příštího.
To má za následek, že placení takových
objednávek se přesunuje z roku, ve kterém
bylo na tyto objednávky v rozpočtu pamatováno,
do roku příštího, ve kterém není
úhrada rozpočtově zajištěna,
takže musí býti k jejich úhradě
použito částek, určených na opatření
jiného materiálu. Tím vnáší
se nesoulad do výzbrojního programu armády,
zaplacení účtů se vzhledem k ustanovením
finančního zákona zdržuje a firmy účtují
úroky z prodlení.
V jiných případech, aby vojenské správě
nepropadaly rozpočtové částky, je
nucena tato s veškerým důrazem naléhati
na výrobce, aby stanovenou dodací lhůtu dodrželi.
To má zas za následek, že ke konci roku jsou
dodavatelé objednávkami přetíženi,
že rozmnožují počet dělníků
a zavádějí dvojí i trojí směnu,
aby byli s to dodržeti dodací lhůtu.
Naproti tomu od polovice prosince a počátkem příštího
roku, tudíž v nejhorší zimní době,
jsou dodavatelé nuceni dělnictvo propouštěti.
Aby se těmto nedostatkům předešlo, povolovalo
ministerstvo národní obrany při velkých
a na delší dobu zadaných objednávkách
přiměřené splátky, ale zkušenosti
byly špatné, takže bylo nutno od tohoto způsobu
upustiti.
R. 1924 a 1925 bylo učiněno opatření,
že na peněžní částky, vypadávající
ze závazné objednávky, uzavřené
k tíži běžného rozpočtu,
vystavovány byly ke konci roku podmíněné
platební rozkazy, jež byly realisovány v roce
příštím, kdy objednávka byla
skutečně dodána.
Zavedení podmíněných platebních
rozkazů se však neosvědčilo, ježto
vyhotovování značného počtu
podmíněných platebních rozkazů
spadalo na konec roku, tedy do doby, v níž bylo třeba
vyhotovovati s největším urychlením
i normální platební rozkazy na materiál
již dodaný a převzatý. Tím nastal
velký nával práce. Vedle toho byly tím
způsobeny jak ministerstvu nár. obrany, tak i ministerstvu
financí další práce účetní
a hlavně evidenční, jímž možno
předejíti zavedením hospodaření
fondového ve smyslu tohoto zákona.
Navrženou formou zákonnou má tedy býti
umožněno ministerstvu nár. obrany, aby mohlo
používati peněz povolených mu rozpočtem
roku běžného i v roce následujícím.
Tím bude možno při opatření výzbroje
a výstroje naší armády postupovati podle
organisačního plánu, jenž bude sdělán
na dobu 11 let, po níž bude tento zákon platiti.
Vzhledem k tomu, že podle ustanovení §u 3 má
činiti rozpočet ministerstva nár. obrany
v příštích letech nejvýše
částku 1.400,000.000 Kč, jest tendencí
tohoto zákona mimo jiné též snížiti
i celkový rozpočet státní.
S číslicí touto nelze ovšem počítati
jako s číslicí fixní, poněvadž
není vyloučeno, že bude třeba preliminovati
v příštích letech výdaje na dosud
neznámá opatření. Také není
vyloučeno, že vojenský rozpočet bude
po případě i nižší než
uvedená přibližná jeho výše,
zlepší-li se hospodářské poměry.
Ustanovení, že fond může býti zvětšován
dary nebo sbírkami, určenými pro ten který
druh věcných potřeb armády, bylo pojato
do zákona, poněvadž se mohou vyskytnouti případy,
že vojenské instituce budou podporovány soukromými
korporacemi. Prakticky by se to hlavně ukázalo v
našem letectví.
Branný výbor jednal ve své schůzi,
konané dne 17. listopadu 1926, o tomto vládním
návrhu a usnesl se doporučiti jej slavné
sněmovně ku schválení. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Zároveň doporučuje ke schválení
obě resoluce, přijaté branným výborem.
(Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, za výbor
rozpočtový, jímž je p. posl. Bradáč.
Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor projednal se stanoviska
finančního tuto předlohu zákona a
shledal, že tkví tento zákon v rozpočtu
samotném. Připojuje se proto k usnesení branného
výboru, jakož i k resolucím, jež zde byly
doporučeny. (Souhlas.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Zahajuji rozpravu. Ke slovu přihlášen jest
p. posl. Krebs. Uděluji mu slovo.
Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno!
Příznačným zjevem zákonodárství
pražského parlamentu jest, že se téměř
v každém zákonu prokazatelně opakuje
několik nebo více tak zvaných zmocňovacích
klausulí, jež vždy více zaručují
byrokracii nejširší pole působnosti. Teprve
v minulém týdnu zaměstnávali jsme
se zákonem o dávkách za úřední
úkony, který tímto způsobem dává
stanovení poplatků prostě do rukou správy.
Tak je tomu téměř u všech zákonů
a není pochybnosti, že jde o zřízení
určité soustavy zmocnění s tím
cílem, aby vždy více byla zvětšována
moc správy a kontrola, jakož i povolovací právo
sněmovny, aby byly vždy více vyřazovány.
Protože ústava zůstala stále ještě
bez prováděcího nařízení,
jsou této praksi dvéře otevřeny dokořán.
Poněvadž však se zmocňovací klausule
přece jen tu a tam setkávají s obavami, nalezla
státní byrokracie nabyvší veliké
moci nový a přece již velmi starý prostředek
ve zřizování fondů, které jí
mají ušetřiti nepříjemnou parlamentární
kontrolu. O tom nesmí býti přeci ve vážných
kruzích zákonodárství žádné
pochybnosti, že povolování takových
fondů, jako je zákon č. 272 o fondu na zbrojení,
znamená vzdáti se parlamentární kontroly
na dobu 11 let nad částkou 315 milionů korun
ročně. Nejde zde o nic jiného, než o
veliké zmocnění vztahující
se na více než desetiletí. Poslanecká
sněmovna měla přece jen poněkud uvážiti,
jaké důsledky by musel míti tento návrh
a celá soustava fondů. Jak se s fondy hospodaří,
to bychom již přece měli věděti.
Máme přece, bohužel, již mnoho takových
fondů, o jejichž finančním hospodářství
se nedoví ničeho ani sněmovna, ani veřejnost.
Je tu na příklad v prvé řadě
fond pro pozemkovou reformu, který dokonce má právo
vydávati státní dlužní úpisy
a již do té doby má obrat mnoha miliard, aniž
by jen jedenkrát předložil vyúčtování.
Tento fond koupil, vyvlastnil a opět prodal veliké
majetky, aniž sněmovna by byla dostala byť jen
jedenkrát k nahlédnutí účetní
uzávěrku. Ani pan ministr financí nebude
ochoten nebo s to, aby nám podal zprávu o těchto
miliardových sumách. Kde jsou vykazovány
zisk a ztráta tohoto státního zařízení?
Nebo jiný pikantní fond: Fond na podporu bank. Kdo
kdy zvěděl, jaké miliony a kterým
bankám byly rozděleny? Kdežto spořitelny
nechtějí uznati ani za ústavy pracující
ve veřejném prospěchu, kdežto při
sanaci, jež se stala nutnou, ne pro spekulace a lotrovské
hospodářství, nýbrž pro nešťastné
vyřešení otázky válečných
půjček, byly neslýchaným způsobem
zanedbávány, a tak ohroženy úspory statisíců
drobných lidí, zbývají pro zkrachované
spekulační banky milionové částky.
Ani tento fond nepředkládá účtů,
ač jeho prostředky jdou do set milionů.
Pak byl u nás také fond z dávky z majetku,
o němž již ode dávna není vůbec
ničeho slyšeti. Žádný člověk
neví, jak je spravován, kde vězí a
jaké úkoly vykonává. I zde jde o veliké
částky. 7.888 milionů korun bylo v posledních
letech zaplaceno, a to ještě k tomu většinou
hotově. V poslední době pan ministr financí
dr Engliš a pan ministr veřejných prací
prof. dr Spina ohlásili nový fond, fond na
stavbu silnic. Fond pro stavbu bytů, kterého již
po několik let není, bude obnoven a mimo to je úmysl
založiti ještě mnoho jiných fondů.
Jak takové fondy vznikají a mizí, ukazuje
na příklad fond na umělá hnojiva.
Kde jsou jeho vyúčtování, kdo provedl
rozdělení a do čí kapes spadly ty
peníze, co se stalo s těmi miliony? Nevím,
zda tento výpočet těchto fondů může
si činiti nárok na úplnost. Všechny
mají jen jedno společné: Že bez kontroly
tráví život, že byrokracie je bez omezení
řídí a spravuje a že sněmovna
nemá ani nejmenší možnosti, aby tyto fondy
nějak přezkoušela. Sněmovna však
má přece nejen právo, nýbrž i
povinnost kontrolovati, co se děje s těmito výtěžky
daní, s tímto jměním veřejnosti.
Má právo zvěděti, kde byly vybudovány
ty domy ze stavebního fondu, kde se staví silnice
z budoucího silničního fondu, kterým
bankám a spořitelnám byly dány podpory
z fondu pro sanaci bank, jak hospodařil státní
pozemkový úřad s pozemkovým fondem
a kam přišel fond z dávky z majetku a kdo jej
spravuje. Sněmovna musí se nejrozhodnějším
způsobem ohraditi proti úmyslu, aby byly tvořeny
ještě další fondy a musí trvati
na kontrole starých, dosud ve tmě stranického
hospodářství skrytých fondů.
Poukazuje-li se na to, že i ve starém Rakousku již
fondy byly, je přece jen dovoleno prohlásiti, že
pocházely z doby absolutismu a nebyly nikterak moderním
zařízením. Jedním z těchto
fondů byl v roce 1771 utvořený fond pro normální
školy, po němž později následoval
ex-jezuitský fond z r. 1773 a konečně 1782
katolická náboženská matice. Všechny
tyto a také pozdější fondy odvozovaly
vznik z tehdejší vládní formy, jež
byla bez sněmu a bez zastoupení stavů, a
proto také neznala veřejného účtování
a kontroly ve smyslu demokratického parlamentarismu. Avšak
i tehdy, kdyby snad bylo nutným zříditi fondy
pro určitá odvětví správy,
byla by v demokratickém státě správa
fondů přece jen podle jiných zásad
než v dřívějších monarchistických
nebo dokonce absolutistických státech veřejnou
a bylo by ji podrobiti sněmovní kontrole. Tato kritika
soustavy nynějších fondů zdála
se býti dvojnásobně nutnou proto, že
poslanecká sněmovna má dnes jednati a rozhodnouti
o novém fondu, fondu na výzbroj.
Fond na výzbroj předkládá se nám
ve chvíli, ve které ministr pro věci zahraniční
dr Beneš byl jmenován zpravodajem o odzbrojení
při ženevském svazu národů. (Výkřiky
na levici.) To je jako surový vtip ve světových
dějinách a pan ministr zahraničních
věcí skutečně v Ženevě
bude jednati tak, jako by i Československo vážně
přistupovalo ku snížení zbrojení.
Může pyšně poukazovati na to, že
jeho stát v letošním roce snížil
výdaje na vojenství o 360 milionů korun.
Přirozeně zamlčí, že na místo
této částky nastupuje částka
315 milionů korun na výzbrojní fond, který
si tuto částku zajišťuje hned na 11 let.
(Posl. inž. Jung [německy]: Jednou zmenšen
o 360 milionů a 11kráte zvětšen o 315
milionů korun!) Tak jest!
Podle §u 1 předloženého návrhu
zákona č. 272 se skutečně požadavek
vojenské správy zmenšil o 360 milionů
korun. Zároveň ustanovuje však, že se
zřizuje zvláštní fond, fond na výzbroj,
že se zařazuje do státního rozpočtu
každoročně, prozatím na 11 let 315 milionů
korun. Neméně než téměř
1 milion korun denně zajišťuje se po 11 let vojenství,
takže náklad na vojsko v Československu činí
denně téměř 5 milionů korun.
Přirozeně bude se chtíti zamlčeti,
že republika vydala v těch několika málo
letech svého trvání již téměř
20 miliard korun jen na vojenské výdaje a že
se nyní požaduje znovu 3 1/2 miliardy na výzbrojní
fond. V době, kdy byla povolena téměř
nesnesitelná daň z cukru, kdy v důsledku
cel nastalo zdražení železničních
sazeb, zdražení životních potřeb
atd., v téže době, kdy ministr financí
nám předkládá daňovou reformu,
jež požaduje od širokých mas lidu nových
velikých peněžitých obětí,
přistupují veškerá ministerstva a většina
sněmovny k tomu, aby výdaje na vojsko učinila
trvalými.
§ 3 návrhu zákona není však ještě
spokojen s touto dávkou. Zabezpečuje si dolní
hranici vojenského rozpočtu a stanoví pak
výslovně: "leda že by nové zákony
vyžadovaly vyššího nákladu, na který
by v rozpočtu dosud nebylo pamatováno." To
znamená tedy, že celý zákon znamená
jen nejmenší výměru toho, co se žádá
na vojenských výdajích, že výdaje
na vojsko mohou býti vždy dále zvyšovány.
Zvláště krásný je odst. 3 §u
2, který stanoví zvýšení příjmů
výzbrojného fondu dědictvími, dary,
sbírkami atd. Tato ustanovení jsou nejen směšná,
jak by se zprvu mohlo věřiti, skrývají
spíše možnosti, na které prostý
člověk zprvu vůbec nemyslí. Můžeme
si jen vzpomenouti, že za války bylo možno zakoupiti
si jistá vyznamenání Červeného
kříže. Tedy vlastencům i zde v této
zemi naskytají se možnosti poskytnouti peněžité
prostředky k účelům vojenským.
Co vše bude si moci člověk opatřiti
štědrostí k tomuto fondu? (Výkřiky
posl. Patzela.)
Povšimneme-li si ještě nyní, že tento
fond nebude nikterak odpovědný poslanecké
sněmovně, že jím bude disponovati nějaký
jenerál, pak ovšem každý pochopí,
proč za všech okolností trváme na sněmovní
kontrole nad tímto fondem. Poslanecká sněmovna
má nejen za úkol povolovati, nýbrž i
důležitou povinnost kontrolovati všechny státní
příjmy a výdaje. Kdo omezuje toto důležité
právo sněmovní kontroly, prohřešuje
se proti duchu zákonů. Varujeme strany, aby nedaly
zavládnouti soustavě fondového hospodářství
bez jakékoliv kontroly. Ze zásadních a politických
úvah budou proto němečtí národní
socialisté hlasovati proti zákonu o výzbrojním
fondu. (Potlesk poslanců něm. nár. soc.
strany dělnické.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Heeger.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
Kdežto jiné státy začínají
snižovati vojenská břemena, poněvadž
jsou přesvědčeny, že tyto ohromné
vojenské výdaje téměř nesnesitelně
zatěžují nejen celé národní
hospodářství, nýbrž i státní
finance, u nás v tomto státě, vojenská
břemena co možná ještě zvyšujeme.
V tomto státě se provozuje přímo dvojaká
hra. Pan ministr nár. obrany a především
pan ministr financí vyřkli v rozpočtovém
výboru krásná slova o snížení
vojenských břemen. Zdánlivě byl také
číselně na venek učiněn pokus
výdaje na nár. obranu snížiti o 360
milionů. Avšak současně - a to se má
státi usnesením dnešního zákona
- má býti zřízen nový fond
na výzbroj v částce 315 milionů, který
rozpočten na dobu 11 let bude činiti přes
3 miliardy (Výkřiky posl. Hackenberga.) a
který nebude ani pojat do rozpočtu mezi výdaje
na vojsko, nýbrž jest zařazen pod titul "Pokladní
správa" a proto jej budou bez kontroly spravovati
jednotliví generálové.
Především jest velmi zajímavé
zjistiti, že v době, kdy pan ministr pro věci
zahraniční přerušuje svou zdravotní
dovolenou, odjíždí do Ženevy a pronáší
tam uklidňující mírové řeči,
a do jisté míry líčí tam věc
tak, jako by Československá republika byla největší
baštou míru, ve vlastní zemi pan ministr nár.
obrany usvědčuje ministra pro věci zahraniční
ze lži a provozuje politiku právě opačnou.
V Československém státě se neprovozuje
politika odzbrojení, nýbrž vyložená
politika ozbrojení, jak jí neprovozoval nikdy žádný
stát před válkou.
Pohledněme jen na několik čísel! Staré
Rakousko-Uhersko asi s 52 miliony obyvatelů mělo
stav vojska 200.000 mužů. Československá
republika, která tolik mluví o odzbrojení,
milici a mírových myšlenkách, má
při 13 1/2 milionech obyvatelů podle nových
plánů 120.000 respektive 140.000 mužů
vojska. Nahlédneme-li do zprávy, kterou československá
vláda podala generálnímu sekretariátu
Svazu národů, najdeme tam zcela zvláštní
čísla. Počet důstojníků
se uvádí 10.629, poddůstojníků
11.740, desátníků 12.763, svobodníků
17.863 a vojínů 91.887. Údaje o stavu zbraní
jsou také zajímavou kapitolou. Pušek a karabin
120.000, pistolí a revolverů 40.000, automatických
pušek 1814, kulometů 1076, lehkých děl
560, těžkých děl 152, bojových
letadel 94, výzvědných letadel 134 a 4 balony.
(Posl. Kaufmann [německy]: Jsou ta čísla
správná, jak jsou uváděna v rozpočtu?)
Čísla jsou zvláště zabarvena,
což vysvítá již z toho, že československá
vláda oznámila tenkráte Svazu národů
vedle těchto údajů, že v Československu
jest 14měsíční vojenská služba,
která sice nyní má vejíti v platnost,
avšak novým zákonem bude opět prodloužena
na 18měsíční.