Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kdežto pan ministr pro věci zahraniční mluví o mírových problémech a o odzbrojení, pan ministr nár. obrany sám není spokojen s vojenským stavem, jak jsem jej vyjádřil v číslicích. Vůbec nemyslí na odzbrojení, nýbrž soudí, že militarismus dlužno v tomto státě ještě zcela jinak pěstovati, a pokládá do jisté míry za povinnost všech státních občanů projeviti porozumění a nadšení pro vojenskou moc a její zesilnění v tomto státě. Podle jeho názoru musí státní občané vynaložiti vše a domnívá se, a řekl to ve své řeči, že nejlepší zárukou míru podle jeho názoru jest zesílení a vyzbrojení militarismu, kdežto my velmi dobře víme, že zbrojení vlastně vedla k válce. Odzbrojení jest jistě cestou ke skutečnému míru a celý mravní svět se snaží po zkušenostech, jichž jsme nabyli ve světové válce, v tomto směru pracovati, dokonce Anglie a Francie. Francie, vojenský protektor tohoto státu, snižuje nebo musí k tomu přistoupiti, aby značně snížil břemena na militarismus, kdežto u nás se má státi právě opak. Má býti ustanoven po dobu 11 let 315-milionový fond, zároveň pak má býti pojato do zákona ustanovení, že od roku 1927, po zřízení tohoto fondu, veškeré vojenské výdaje nesmí přesahovati 1400 milionů Kč; v tomto zákonu se však již praví: avšak jen tehdy, neusnese-li se zákonodárná korporace na jiném zákoně, jímž se ustanovují vyšší výdaje. Tento fond jest tedy především určen pro zbrojení a z části má také býti zastrčenou, nekontrolovatelnou položkou na mnoho jiných vojenských výdajů. Jest velmi zajímavé, že ve všeobecném rozpočtu mimo to ještě pod mnoha jinými kapitolami jsou zařazeny dosti velké částky na vojenské stavby atd., kdežto z toho fondu má se především uhraditi válečný materiál, střelivo a výbušné látky. Uvážíme-li nyní, že na střelivo a výbušné látky bylo vydáno dosud r. 1920 106 milionů, r. 1921 125 milionů, r. 1922 225 milionů, r. 1923 299 milionů, r. 1924 181 milionů, r. 1925 144 milionů a r. 1926 143 milionů, zjistíme-li dále, že r. 1925 na všechny tyto výdaje dohromady, jak jsou v rozpočtu, na dělostřelecké a ruční zbraně bylo vydáno 149 milionů, na zbraně 21 milionů, na zvláštní bojové prostředky 21 milionů, na reflektory, plynové masky a tanky 144 miliony, a uvážíme-li, že rok 1925 vyžádal si pro tyto účely nejvyšší výdaje, a srovnáme-li s tím nyní částku 315 milionů usnesenou na dobu 11 let, tedy přes 3 miliardy, můžeme jistě dojíti k závěru, že se pomýšlí, vynaložiti na tyto účely ještě mnohem větší částky než byly vynaloženy i r. 1925. (Výkřiky na levici.) Nejhorší však jest, že tyto ohromné částky nejsou nikým kontrolovány; uvážíme-li, že sněmovna nemá žádného disposičního práva, že fond spravuje ministr financí v dohodě s ministerstvem nár. obrany, že kontrola záleží jen v tom, že nejvyšší účetní kontrolní úřad provádí jen číselnou kontrolu, věcné výdaje že však leží úplně v rukou generálů bez kontroly, pochopíte již, že nad takovýmto nekontrolovatelným fondem musilo se zmocniti pobouření širokých vrstev obyvatelstva v tomto státě. Pokusili jsme se podati v branném výboru návrh, který pojednával o kontrole. Byl ovšem zamítnut.

Zajímavé jest však také další ustanovení v tomto zákoně, kde se praví, že fond může býti také zvětšován dary, odkazy a sbírkami. Jsme jistě jediný stát, který tímto způsobem chce do jisté míry výzvou k veřejné dobročinnosti opatřovati si peníze na militarismus. Vyzývá se ke sbírkám, k darům, vyzývá se, aby byly činěny odkazy a při tom se úplně zapomíná, že by se v tomto státě potřebovaly peníze mnohem více pro pensisty, válečné poškozence a nezaměstnané. Vyzývá se ke sbírkám na militarismus. Zároveň se vyzývá, aby byly poskytovány dary. Vzniká jen otázka, kdo má poskytovati dary? Kdo má na tom zájem, aby tento fond, tento fond na vojenskou výzbroj byl rozšířen dary? (Německé výkřiky: Snad korupčníci!) To jest správné, snad korupčníci, ti, kteří dodávají tak špatný benzin a mnoho při tom vydělávají a jsou vinni leteckými neštěstími nebo snad také podloudníci zbraněmi, kteří jsou v ministerstvu mnohdy jako doma, nebo dodavatelé střeliva, kteří vydělávají miliony na špatném a nebezpečném střelivu, které dodávají a dále také dodavatelé potravin, kteří nyní, po zavedení cel, vydělávají dosti značné částky při zásobování vojska. Jednou se však může v praksi vyskytnouti, že zadávání dodávek bude se díti podle výše darů a že teprve bude řádně podporována korupce, již jsme v tomto státě měli zvláštní příležitost pozorovati. Již z důvodu čistoty mělo by podle našeho mínění toto ustanovení ze zákona zmizeti. Zaváděti takovéto sbírky znamená vnášeti vojenského ducha mezi civilní obyvatelstvo. Jiného úmyslu to nemá, než upraviti v tomto státě cestu fašismu.

Všechna naše úsilí, abychom, jak v branném výboru, tak také v rozpočtovém ukázali, že tento zákon jest nemožný, že odporuje demokratickým názorům, že jest přímo v odporu s tím, co říká pan ministr zahraničí v cizině, že to není odstraňování militarismu, že to není odzbrojení, nýbrž zesílení zbrojení všechno to bylo marné. V obou výborech byl zákon přijat nejen stranami české většiny, nýbrž i hlasy německých stran, týchž německých stran, které před nedlouhou dobou na svých schůzích a v časopisech líčily ještě vojenská břemena jako nesnesitelná a ohromná, týchž stran, které po léta žily z antimilitarismu jako hesla pro své schůze. Tytéž strany opustily své zásady, svým voličům vypravovaly něco jiného a dělaly také něco jiného. Hlasovaly pro zákon a tak se dopustily zrady na tom, co slíbily svým voličům. Nelze ani pochybovati, že tyto německé strany, které pronesly tolik bojovných řečí proti militarismu, budou hlasovati pro tento fond na zbrojení také zde ve sněmovně, právě tak jako hlasovaly ve výboru. Nemůžeme jim v tom zabrániti, avšak venku voličům ukážeme, jak se všechny tyto strany chovají na schůzích a jak ve sněmovně. Jest úplně samozřejmé, že my němečtí sociální demokraté budeme hlasovati proti celému tomuto zákonu. (Souhlas a potlesk něm. soc.-demokratických poslanců.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo pan posl. Bolen.

Posl. Bolen: Slavná sněmovno! Ve chvíli, kdy není peněz na řádnou podporu nezaměstnaných, kdy se zavádí nebo prodlužuje platnost řady tíživých poplatků a veřejných dávek - aby prý se mohly vyplatiti hubené mzdy státních zaměstnanců a železničních zřízenců - kdy není peněz na školy a učitelské platy, kdy se táhne a útočí na bídné podpory invalidů, ve chvíli, kdy se čeká další vlna hospodářské krise a kdy není prostředků finančních na nutné investiční práce, kdy sociální péče je naprosto nedostatečná a pensisté zmírají hlady a kdy ministerský předseda razí frázi, že "sociální vymoženosti udržíme jen tehdy, když si na ně vyděláme" - dostává se nám důkazů, že všechna "starostlivost" vlády, resp. ministra financí dr Engliše o rovnováhu státních příjmů a vydání byla a je jen velikou přetvářkou vypočítanou na oklamání široké veřejnosti. (Tak jest! Výborně!)

Na věci a opatření prospěšná masám pracujících lidí měst i venkova peněz nebylo a není, ale na nové další šílené zbrojení, na nové kanony, kulomety, tanky, vrhače otravných plynů a bombardovací letadla troufá si vláda opatřiti ihned 3 miliardy Kč.

Když byl projednáván branný zákon r. 1920, tvrdila vojenská správa shodně s vládou, že náklady na militarismus budou při činné službě s mírovým početným stavem přibližně 150.000 mužů činiti okrouhle 705 mil. Kč, k čemuž přistoupí ještě drahotní a nákupní přídavky, pak invalidní požitky a pense gážistů i mužstva 224 milionů Kč; mimo to že budou činiti první dobu výdaje mimořádné výzbroj atd. - okrouhle 474 mil. Kč, takže bude činiti celkový náklad na armádu pro první dobu asi 1408 mil. korun. Absolutní výše těchto nákladů na vojsko nesmí prý zastrašiti. Dlužno prý tu přihlédnouti k tomu, že je tu naprosté znehodnocení peněz. Ale teď, kdy kupní síla koruny podle tvrzení ministra financí dr Engliše je daleko větší, nežli byla roku 1920, a kdy již na militarismus bylo vydáno přes 18 miliard Kč, vyžaduje ministerstvo nár. obrany ročních 1.400 milionů Kč a pod titulem "fondu" dalších 315 mil. Kč, úhrnem tedy 1.715 mil. Kč ročně. A při tom utěšuje ministr financí veřejnost a poplatníky, že až se někdy zlepší hospodářské a mezinárodní poměry, bude prý snad možno přikročiti ke snížení nákladů vojenských.

Tvrzení §u 3 projednávané předlohy, že totiž rozpočet ministerstva nár. obrany nesmí přesahovati po dobu 11 let částku 1.400 mil. Kč ročně, je klamem a současně militaristickou arogancí. (Tak jest! Potlesk poslanců strany komunistické.)

Půl druhé miliardy je obnos více než vysoký. A když ještě obsahuje zmíněný paragraf výhradu, že nové zákony vojenské mohou si vyžádati větších nákladů rozpočtem dosud nepředvídaných a když zejména víme, že v ministerstvu nár. obrany je nejvíce t. zv. přesunů a položek nepreliminovaných, pak je tu jistota, že rozpočet vojenský bude obnášeti v budoucích letech nejméně 2 miliardy Kč ročně. Téměř polovinu rozpočtu pohltí jen úroky z dluhů a náklady na militarismus. To je strašné hospodářství. Kam povede, je na snadě. Ministr financí má povinnost vyjádřiti se zde především o tom, z čeho a jak se chce oněch 315 mil. Kč ročně získati. A za druhé ať nám poví, jak to přijde, že na potírání bídy, nouze a zoufalství nebylo peněz, že samospráva má šetřiti na věcech obecně prospěšných, ale pro molocha militarismu jsou zde najednou 3 miliardy, jejichž použití nebude moci parlament ani kontrolovati. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Všechny v poslední době podané vojenské předlohy a to: návrh na zrušení volebního práva vojáků, na prodloužení doby služební ze 14 na 18 měsíců, na změnu kázeňského a kárného práva, tvoří s návrhem právě projednávaným jeden celek. Je to rub buržoasního hesla z r. 1918, které znělo, že válka z r. 1914 je válkou poslední. Je to rub buržoasních slibů, že armáda československá bude opakem toho, co českého vojáka utlačovalo, trýznilo a ponižovalo v armádě habsburské dynastie.

Je to plán učiniti z vojáků pouhé vykonavatele rozkazů a uschopniti armádu zase k tomu, čeho byla schopna r. 1914. (Potlesk komunistických poslanců.) Militarism má míti zase nadvládu nad masou pracujících. Dnes už buržoasie a její vojenská správa nepovažuje za nutné, jako po převratu, zakrývati svoje úmysly. Dnes už docela otevřeně a cynicky se prohlašuje, že armáda je zde i proti vnitřnímu nepříteli, t. j. proti třídně vědomému proletariátu.

Je to dobře, že naše buržoasie kopla do pacifismu, že odmítla milici a že přestala s pohádkami o tom, že "armády nebude zneužito" a pod. Tím vším až dosud mátla pracující lid. Pro nás bude nyní snadnějším masám pracujících dokázati, že v měšťácké republice, zrovna tak, jako kdysi v monarchii, jsou v plném proudu hospodářské, politické, duševní i technické přípravy k nové válce. (Tak jest!)

Pro nás bude nyní daleko snadnějším dokázati, jakým švindlem je všechno volání buržoasního i reformistického tisku po "odzbrojení" a jakým švindlem je také všechno to povídání o tom, že Svaz Národů zamezí příštím válkám.

V době přítomné byli jsme svědky demonstrace imperialistického loďstva před Hankou. Imperialistický režim Chamberlainův béře si za úkol potlačiti mohutné revoluční hnutí v Číně. Je nutné, aby mezinárodní proletariát vznesl působivý protest proti intrikám a útočnému plánu imperialistických vlád a aby zmařil tažení imperialistů proti osvobozenskému hnutí v Číně. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)

Pracující masy musí vystoupiti i proti hanebné politice vůdců II. Internacionály, zastávajících v domácí politice heslo "obrany vlasti", to jest obrany kapitalistického státu, a v mezinárodní politice heslo "obrany civilisace", rozumí se, že kapitalistické civilisace.

Kdykoliv v některém kapitalistickém státě vyrostlo a zesílilo osvobozenecké hnutí pracujících mas natolik, že místní buržoasie se svým mocenským aparátem nestačila na jeho potlačení, vždycky buržoasie ostatních kapitalistických států spěchala se svými armádami intervenovati na prospěch vládnoucí třídy pod heslem "obrany civilisace".

Buržoasie všech států je v takových případech solidární. To jsme viděli ve chvíli, kdy ruští dělníci, vojáci a sedláci sestřásali se sebe carské a kapitalistické pijavice. Reakce celého světa spěchala na pomoc ruským velkoknížatům, statkářům a kapitalistům. Její pomoc nebyla sice nic platná, ale mezinárodní buržoasie nevzdala se přece až dosud úmyslu "ochrániti kapitalistickou civilisaci" proti sovětům.

Vítězná revoluce a plánovitá výstavba socialistického státu v Rusku je velmi nepříjemná nejen ruské monarchistické emigraci a monarchistickým státům, ale také "demokratickým" vládám a měšťáckým republikám.

Vítězstvím ruské sociální revoluce cítí se ohroženy vládnoucí třídy ve všech kapitalistických státech. Vítězství pracujícího lidu v Rusku posílilo a povzbudilo potlačený lid v celém světě. Není divu, že reakcionáři dohodových států přes všechny diference shodli se na nové "svaté alianci" a že tajně připravují tažení proti sovětskému Rusku. Nemusí k němu dojíti přímo, může dojíti k němu oklikou, jako došlo přes Srbsko a Rakousko k válce Anglie a Ameriky s Německem. Proletariát musí státi na stráži. Proti takovému zločinu museli by se všichni uvědomělí dělníci a pracovníci opříti veškerou svou silou. (Tak jest!)

Pracující třída u nás nemá nejmenší chuti dáti se hnáti proti ruským dělníkům a rolníkům. Také se však nedá hnáti proti dělníkům a rolníkům jugoslávským, rumunským nebo italským, kteří určitě při vhodné příležitosti svrhnou buržoasii a nastolí vládu dělníků a rolníků. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.) Vítězství dělnické třídy kteréhokoliv státu - zejména pak vítězství pracující třídy sovětského Ruska - je vítězstvím i naším a porážka její byla by i naší porážkou.

Proletariát nesmí se dát ničím uspat, ničím oklamat, ničím uchlácholit. Nezapomeň imperialistické války! Toť první, s čím se obrací komunistická internacionála na každého pracujícího, ať kdekoliv žije, ať kteroukoliv řečí mluví.

Nezapomeň toho, že díky kapitalistickému řádu bylo možno malé hrstce imperialistů po dlouhá 4 léta nutiti dělníky nejrůznějších zemí, aby si vzájemně podřezávali hrdla.

Nezapomeň toho, že válka buržoasie v Evropě a v celém světě vyvolala nejstrašnější hlad a nejhroznější bídu. Nezapomeň toho, že bez pádu kapitalismu podobné loupeživé války budou nejenom možny, ale nevyhnutelny. Pro pracující třídu platí jen jedna parola. To je parola daná Leninem při vypuknutí války v r. 1914: "Válku imperialistickou proměniti ve válku občanskou." (Výborně! - Tak jest! - Potlesk poslanců komunistických.) Proti válce je však nutno bojovati i tehdá, když bezprostředně nehrozí vypuknouti, kdy je a trvá t. zv. mír. V tomto období je jedině účinným bojem proti militarismu, imperialismu a válečnému nebezpečí boj proti nacionálnímu šovinismu, boj za třídní uvědomění pracujících mas měst i venkova, důsledný boj proti sociálpatriotismu a proti jakékoliv koalici socialistů s kapitalisty a s buržoasií. Jen mezinárodně sbratřená a nad buržoasií a kapitalismem zvítězivší pracující třída, jen vláda dělníků a pracujících rolníků ve spojených socialistických státech evropských jest s to, zbaviti lidstvo strašlivých militaristických břemen a zabezpečiti skutečný a trvalý mír. (Souhlas poslanců komunistických.) Socialističtí vůdcové, ať už budou hlasovati pro předložený návrh nebo proti němu, ponesou v každém případě odpovědnost, poněvadž svou dosavadní politikou a tím, že povolovali až dosud všechna vojenská vydání, umožnili podání přítomného návrhu, který my co nejostřeji jménem celé pracující třídy v Československu odmítáme. (Výborně! - Potlesk poslanců komunistických.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Geršl, jemuž uděluji slovo.

Posl. Geršl: Slavná sněmovno! Projednávaný vládní návrh, kterým se upravuje rozpočet vojenské správy, je velice sympaticky zdůvodněn. V §u 1 především se snižuje rozpočet ve výdajích na r. 1926 o částku 360 mil. Proti r. 1922, kdy byl náklad největší, t. j. 3.193.120.000, poklesl by skoro o 50% proti r. 1926. R. 1926 činil celkový náklad 1.935,402.500 Kč, kdežto na r. 1927 je preliminován jen 1.685,000.000, čili pokles je 250,402.500 Kč, tedy téměř o 13%. Počítáme-li s touto úsporou po 11 let, dosáhla by úctyhodné výše, více než 2754 mil. Než to předpokládá, že ministr financí chce v poctivé vůli šetřiti. Žel, že však tato vůle dostává silnou korekturu v §u 3 předlohy, kde se praví, že rozpočet ministerstva národní obrany nesmí přesahovati se zřetelem k věcným potřebám národní obrany opatřovaným z fondu uvedeného v předchozím paragrafu po dobu 11 let, počínaje r. 1927, částku 1400 mil. Kč, leda že by nové zákony vyžadovaly větších nákladů rozpočtem dosud nepředvídaných. Jak známe chod věcí v našem ministerstvu nár. obrany, je vždycky možno, že mohou býti předloženy zákony, jež vyžadovati budou větších nákladů než předvídal rozpočet, a tím tato slibovaná úspora zmizí.

Úprava rozpočtu vojenské správy zdůvodněna je také v důvodové zprávě vládního návrhu tím, že propadají jednotlivé částky uvedené v rozpočtu a že ministerstvo nár. obrany není s to vyčerpati, resp. dáti si zhotoviti povinnou výzbroj a výstroj tak, jak ji v rozpočtu má uvedenou. Divím se právě, proč ministerstvu nár. obrany má býti poskytnuta výhoda v tom, že se zřizuje zvláštní fond, že ministerstvo nebude vázáno na rozpočet, že může přesouvati jednotlivé položky z výzbroje na výstroj a z výstroje na výzbroj, kdežto jiné resorty státní správy vázány budou a jsou dosud vázány přísně na rozpočet. Jiným ministerstvům a resortům, na př. ministerstvu školství, propadají částky, které nebyly v běžném rozpočtu vyčerpány.

Je nutno, abych se při této příležitosti zmínil také o praxi po zkušenostech, které zde po 5 letech jsou, jak jsou zadávány vojenské dodávky a jak se při jejich přebírání postupuje. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Je nutno konstatovati, že zadávací řád, tak jak je dnes v platnosti, nevyhovuje, a nevyhovuje zejména ministerstvu nár. obrany, které by si ho v prvé řadě mělo všimnouti a jej zkorigovati. Mimo to vojenská správa má takovou spoustu podrobných předpisů pro každý druh zboží ohledně jakosti a všech ostatních podmínek obchodních, že jen velmi těžko je možno veškerým ustanovením dostáti. Přes to však objevuje se největší stížnost všech řádných dodavatelů na způsob přejímání objednaného zboží. Ve skladištích je zřejmý nedostatek dílovedoucích odborníků, kteří jsou pouze placeni jako rotmistři, přetížení jsou prací a často v této své nervositě dopouštějí se snad i šikán, kterých by se jinak nedopouštěli.

Není snad jednoho dodavatele, který by mohl prohlásiti, že dodal svůj výrobek vojenské správě bez různých pozastávek a výhozů.

Nezmiňuji se zde o tom proto, abych chránil snad dodavatele, nýbrž proto, že tato opatření vždy postihnou dělníky. Podnikatel má vždycky možnost, aby se za výhoz nebo pozastávku na vojenské dodávce učiněnou hojil na mzdě dělnické, poněvadž tyto věci, které jsou přebírány a kde jsou různé chyby často zbytečně vynalézány, na konec zaplatí dělník svou mzdou.

Dokonce staly se i případy - a stávají se často - že vojenská správa vrací zboží, které je lepší nežli bylo to, co si předepsalo ministerstvo nár. obrany, protože to není podle předpisu.

Chci se při této příležitosti zmíniti také o reakčním duchu, který v poslední době počíná se ozývati v branném výboru. Četl jsem, že dnešní většina protestovala proti tomu, aby byla nazývána většinou reakční. Jestliže jsem minule poslouchal p. kol. Zierhuta, který si stěžoval v branném výboru na to, jak jsou dnes prováděny vojenské úlevy a vytýkal ministerstvu nár. obrany, že poskytuje často úlevy v branné povinnosti osobám, dělníkům, kteří potom musejí býti podporovány z fondu pro nezaměstnané, je to úkaz, jak by si snad klub pana kol. Zierhuta přál, aby úlevy v branném zákoně byly prováděny. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Pánové chystají se předložiti také osnovu zákona o prodloužení vojenské služby. Ovšem za takové prakse, jak si ji představuje klub německých agrárníků, bylo by to zajisté prodloužení povinnosti branné pro ty druhé, ale selští synkové měli by býti vojenské povinnosti vůbec zbaveni, nebo by měli odsloužiti pouze 6 měsíců. Pro ně všechny by platily úlevy. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Varuji ministerstvo nár. obrany před prováděním úlev branců v armádě podle ducha, jak si to představuje kol. Zierhut. Tato nespravedlivost by jistě byla s to, rozvrátiti naši armádu a žádná disciplina nebyla by tak silnou, aby dala zapomenouti nespravedlnosti, kterou by pocítili synové vdov a nemocných rodičů, kteří z těchto důvodů jako dělníci jedině mohou použíti zákona o úlevách v branné službě.

Podali jsme k tomuto zákonu opravný návrh, a to k §u 2, k odstavci poslednímu. Žádáme, aby poslední věta tohoto odstavce zněla: "K jiným účelům nežli v rozpočtu uvedeným, prostředků fondu nesmí býti použito". Chceme takto parlamentu zachovati kontrolu, která mu právem patří, neboť nestačí jenom ustanovení §u 4, že roční účty tohoto fondu schválené ministerstvem nár. obrany a ministerstvem financí předkládají se nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, chceme, aby obě sněmovny měly a mohly také míti právo kontrolovati vojenské hospodářství. Jestliže všechny ostatní resorty státní správy jsou nuceny podříditi se tomuto ustanovení, nechápeme, proč není tomu tak právě u ministerstva nár. obrany, kde jest té kontroly, jak několikráte minulá doba ukázala, zapotřebí. Právě zde trváme na tom, aby parlament měl možnost kontrolovati také rozpočet vojenské správy a použitých z něho obnosů. Bude-li náš návrh zamítnut, budeme hlasovati proti vládní předloze. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Žádám o přečtení podaných návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

1. Pozměňovací návrh posl. Geršla, Hampla a druhů:

V §u 2, odst. 5 budiž v poslední větě za slova "K jiným účelům" vloženo "než v rozpočtě uvedeným".

2. Pozměňovací návrh posl. Krebse a druhů:

V §u 2 budiž škrtnut odst. 3.

3. Pozměňovací návrh posl. Krebse a druhů:

§ 4 nechť zní:

"Roční účty schválené ministerstvem nár. obrany a ministerstvem financí předkládají se Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, který súčtování předloží posl. sněmovně".

4. Resoluční návrh posl. Krebse a druhů:

Vláda se vybízí, aby podala poslanecké sněmovně ve lhůtě jednoho roku návrh zákona o správě státních fondů (zákon o správě fondů). Účelem tohoto zákona má býti, aby všechny státní fondy byly spravovány jednotně, a aby nad nimi vykonával kontrolu sněmovní výbor.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji branného výboru, panu posl. Davidovi, k doslovu.

Zpravodaj posl. David: Slavná sněmovno! Páni řečníci si stěžovali na hospodaření s různými státními fondy a snažili se dokazovati, že prý podle tohoto zákona není zaručena do statečně kontrola fondů pro věcné potřeby armády. Upozorňuji na § 4 navrhovaného zákona, v němž stojí: "Roční účty fondů schválené ministerstvem nár. obrany a ministerstvem financí předkládají se nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu." Tím je tedy kontrola fondů plně zaručena. Bude-li si parlament přáti znáti detailní hospodaření s fondem, má právo vyžádati si je jako při každé jiné položce. Parlament má také právo vyžádati si informace, jak bylo užito darů na fond.

Páni řečníci si dále stěžovali, že prý v Československé republice se tímto fondem ještě více posiluje militarismus a že se podivně při tom vyjímají mírumilovná slova dr Beneše v Ženevě. Zřízením tohoto fondu se neposiluje nijak imperialistický militarismus v tomto státě, proti němuž se i my stavíme co nejrozhodněji. Ale když již armádu musíme míti, a budeme jí potřebovati do té doby, dokud v okolních státech neodzbrojí, musíme jí dáti vše, aby se stala armádou vojensky zdatnou.

Pan posl. Bolen při ostré kritice naší armády opomenul sděliti, že i sovětské Rusko má silnou armádu. (Výkřiky poslanců strany komunistické. - Předseda zvoní.) Tam armáda spočívá na branné povinnosti. V čele sovětské armády stojí většinou staří carští důstojníci, disciplina v sovětském Rusku je nejpřísnější. Vyznamenání a pocty udělují se tam jako ve všech ostatních armádách světových.

Pan posl. Geršl a spol. podali návrh, aby v §u 2, odst. 5, v poslední větě za slova "K jiným účelům" vloženo bylo "než v rozpočtu uvedeným". Návrh ten podle mého názoru odporuje základnímu účelu fondu, který právě sleduje cíl, aby ministerstvo nár. obrany mohlo činiti objednávky a uzávěrky několikaleté a tím umožniti pravidelné a normální zaměstnání továren. Zákonem bude také revise fondů plně zajištěna, jak jsem již sdělil.

Stavím se tedy proti přijetí tohoto návrhu a taktéž se stavím proti přijetí návrhu pana posl. Bolena a proti ostatním návrhům pana posl. Krebse a soudr. a navrhuji, aby posl. sněmovna schválila tuto předlohu zákona tak, jak byla přijata branným výborem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji výboru rozpočtového, panu posl. Bradáčovi.

Zpravodaj posl. Bradáč: Vzdávám se slova. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)