Posl. Schmerda (německy): Projednávání
tohoto zákona jest jen pokračováním
onoho hanebného počínání, jaké
zahájily německo-české koaliční
strany proti živobytí pracujících vrstev
od doby, co koalice trvá. Také tento projednávaný
zákon znamená počátek jimi ohlášeného
útoku na nemocenské a sociální pojištění
a v čelo tohoto útoku staví koaliční
strany nejzpátečnější, to jest
stranu německých a českých živnostníků.
Zatím co se na militarismus obětují ročně
miliardy a jednotlivým občanským vrstvám
se házejí do chřtánu miliony, drancují
se kapsy pracujících vrstev. Touha všech zpátečníků
nachází své odůvodnění
ve vědeckých výlevech ministra financí
dr Engliše, v jeho finanční politice.
Sociální politika občanského státu
není ničím jiným než klamáním
mas, aby se smířily se soukromokapitalistickým
hospodářstvím, což se však těžko
podaří, neboť masy již poznávají
- a právě projednávání rozpočtu
nám to ukázalo - že úmysl většinových
stran směřuje k tomu, aby byla oklešťována
ona sociálně-politická zařízení,
která byly nuceny většinové strany pracujícím
vrstvám dáti. To, co se sběhlo v sociálně-politickém
výboru, naznačuje nám již, že se
chystají nyní své úmysly hezky rychle
uskutečniti. Odnětí předsednictví
českému sociálnímu demokratu a odevzdání
předsednictví lidovci Čuříkovi
svědčí, že mají v úmyslu
pomocí sociálně-politického výboru
nyní se vší silou proraziti s tím, co
chtějí míti.
Tento návrh zákona jest hájen panem Vávrou,
kterého jakožto největšího sociálního
politika postavili v čelo šiku, oním sociálním
politikem, který již při poslední rozpravě
při tomtéž bodě ukázal, jak velké
jest jeho vědění v oboru sociálně-politickém,
a můžeme klidně říci, že
jest z oněch 100%ních ignorantů oné
sociální politiky, jíž sami nevěříte.
Již při zahájení dnešní
rozpravy řekl: Odůvodnění není
zapotřebí, poněvadž to každý
zná. Co chcete se zákonem? Nechcete nic jiného,
než udržeti ony zakrslé útvary, které
jistě jsou na závadu rozvoji a vybudování
sociální politiky a sociálního pojištění.
Již v minulé rozpravě bylo řečeno,
že máte v úmyslu podniknouti útok na
socialistické bašty v nemocenských pokladnách,
avšak zároveň prozrazujete, že si chcete
sami utvořiti takové bašty, abyste v těchto
korporacích zakotvili se svou stranickou politikou. Několik
řečníků se zde již zmínilo
o výkonnosti malých nemocenských pokladen.
Myslím, že není také zapotřebí
přednášeti zde nějaké důvody,
aby se dokázalo, že vaše počínání
jest naprosto falešné, neboť v parlamentě
se vyvinul takový systém, že prostě
proti každému rozumnému návrhu, proti
každému rozumnému odůvodnění
postavíte se se svojí hlasovací mašinerií
a pošlapete všechno, co se staví v cestu vašemu
úmyslu. Jest však skutečností, že
tento návrh vychází z oněch snah,
které kotví zejména v živnostenských
stranách, že totiž živnostníci mají
dosáhnouti úspor na úkor ubohých učňů.
Chtějí sanovati své podniky tím, že
odejmou učňům to, co musejí dáti
dospělému dělníku. Jejich počínání
jest soustavným podkopáváním sociálního
pojištění. Z vaší sociální
politiky, o které ustavičně tolik povídáte,
poukazujíce při tom stále na to, že
Československo stojí v čele sociálně-politického
zákonodárství všech států,
nestává se zde tímto návrhem a vaším
počínáním, vaším postupem,
jaký se udál právě v sociálně-politickém
výboru, nic jiného než fraška. Proklubáváte
se sami jako oni bezohlední vykořisťovatelé,
kteří chtějí na úkor dělníků
zachovati soukromokapitalistický hospodářský
řád.
Ve vrstvách dělnických vzejde snad často
pochybnost o tom, proč dnes vystupujeme jako obhájci
sociálního pojištění, proti kterému
jsme hlasovali. Zde bych chtěl poukázati na dřívější
stanovisko německých sociálních demokratů,
když šlo o to, aby v Německu bylo zavedeno sociální
pojištění. Tehdy hlasovali němečtí
sociální demokraté proti zavedení
sociálního pojištění prohlásivše,
že měšťácká sociální
politika a zavedení sociálního pojištění
neznamená nic jiného, než pokus smířiti
dělnictvo s kapitalistickým hospodářským
řádem, omyl, s nímž se mají dělníci
smířiti a žíti v důvěře,
že i vy máte pro ně srdce. Z tohoto důvodu
hlasovali jsme proti zákonu, ježto se nesrovnává
s požadavky pracujících vrstev, a nyní
vystupujeme proto, poněvadž vidíme, že
vaše snaha směřuje k tomu, abyste to, co jste
byli kdysi nuceni dělníkům dáti, dnes
zase jim vzali. Ukazujete jen, že to byl podvod, kterého
jste se tehdy na pracujících vrstvách dopustili.
Vidíme, že všechny korporace, které jsou
v souvislosti se sociálně-politickým zákonodárstvím
a zejména se sociálním pojištěním,
jsou obsazeny pány, kteří jsou příslušníky
maloměšťáckých vrstev. Vidíme
pana Dubického v Ústřední sociální
pojišťovně jako náměstka předsedova,
pana Čuříka jako předsedu sociálně-politického
výboru, a vidíme nevyhnutelného pana Vávru
jako zpravodaje o tomto zákoně. Jsou to živly
z maloměšťáctva, které vysílá
měšťácká třída kupředu,
aby lámaly kopí za jejich cíle.
Bylo by škoda namáhati se zde nějak odůvodňováním.
Posledně jste se při prodlužování
zákona spokojili s půlrokem, prohlásivše,
že nám prosinec ukáže, zda dosavadní
pokladny vystačí, či zda přece jen
není radno tyto pokladny zrušiti. Tentokráte
jste se už nespokojili půlrokem, nýbrž
prodlužujete jej na celý rok. Jak již zdůraznil
řečník, který mluvil přede
mnou, sejdeme se velmi brzy v příštím
roce a pak si o těchto věcech důkladně
pohovoříme. To znamená, že už na
jaře můžeme očekávati, že
podniknete všeobecný útok na sociální
pojištění. Jest komické, že pánové
operují stále znovu s tím, že i dělníci
jsou proti sociálnímu pojištění.
Pan Windirsch prohlásil, že mají hromady
spisů, v nichž dělníci sami podepsali,
že sociální pojištění nemá
se na ně vztahovati. To je správné, ale zamlčuje,
že tyto podpisy byly vynuceny zemědělskými
organisacemi. Zamlčuje, že vykonáváte
největší teror na zemědělské
dělníky, abyste mohli sociální pojištění
snadno zvrátiti. Jestliže však dělníci
zaujali stanovisko proti zákonu o sociálním
pojištění, stalo se to jen z toho důvodu,
že sociální pojištění způsobilo
zároveň zhoršení pojištění
nemocenského. Na útraty nemocných dělníků,
na útraty jejich rodin zařídili jste svoji
sociální politiku, a jestliže si pan dr Winter
hrál na obhájce, chci poukázati na to, že
zástupce německé strany sociálně
demokratické posl. Taub přednesl na sjezdu
nemocenských pokladen také zevrubnou kritiku pana
dra Wintera. Čeští sociální
demokraté musejí dnes nahlédnouti, že
sklízejí dnes za své tehdejší
ústupky náležitý dík. Pan posl.
Horpynka z národní strany po velmi velkém
tanci mezi vejci na konec prohlásil, že budou hlasovati
pro zákon. Pan posl. Böhm na okresním
sjezdu Svazu zemědělců dne 13. března
prohlásil, že se najdou německé strany,
aby hlasovaly s českými stranami proti intencím
německých stran. Říkáme zcela
upřímně, že strana národní,
třebas pod maskou, jest právě tak nepřítelem
sociální politiky a sociálního pojištění
jako ostatní německé strany občanské.
Není zapotřebí uváděti, že
jakožto oposiční strana vystupují sice
proti soustavě dnešní koaliční
většiny, ale na konec budou pak přece jen hlasovati
pro zákon, poněvadž právě jsou
nepřátelé každého sociálního
pojištění.
Z výkřiku pana posl. Mlčocha na posl.
Wintera: "My vám máme dáti peníze
a vy je budete rozhazovat!" bylo pozorovati jednu věc.
Pan Mlčoch při tomto výkřiku
ukázal, co vlastně chcete. Vy chcete hospodařiti
také s penězi, které nashromaždí
dělníci z vlastních kapes pro své
účely. Prohlásil jsem, že do boje byly
vyslány předem nejreakčnější
strany, to jsou strany německých a českých
živnostníků, strany malých lidí,
kteří musejí žíti často
v týchž bídných poměrech a jsou
vydáni bídě právě tak jako
dělník. Snad s výjimkou pana Vávry,
který je poválečným zbohatlíkem.
Avšak útoky na sociální pojištění
nejsou podnikány jen v parlamentě a ve výborech.
Pánové staví celý státní
aparát do služeb boje proti sociálnímu
pojištění, o tom svědčí
rozhodnutí okresních správ politických
v otázce, kde se má rozhodnouti, zde jest platiti
příspěvky pro sociální pojištění
za 6 nebo 7 dní. Zajímavé jest rozhodnutí
okresní správy politické v Šumperku
na Moravě, která rozhodla, že se mají
platiti příspěvky za 6 dní v týdnu,
a to s odůvodněním, že se v neděli
nepracuje a tudíž, že nastává přerušení
pracovního poměru. Bude-li se takovýmto způsobem
rozhodovati, že v neděli nastává přerušení
pracovního poměru, můžeme se ještě
dočkati, že panstvo o každém svátku,
ať státním nebo církevním, prohlásí,
že pracovní poměr jím byl přerušen
a z toho důvodu by nebylo nutno platiti žádných
příspěvků. (Posl. Wünsch [německy]:
Brzy bude prohlašována i polední přestávka
za přerušení!)
Přečtu vám kuriosní rozhodnutí
zmíněné okresní politické správy.
Praví se v něm: "Zaměstnanci pracují
v podniku vzhledem k ustanovení čl. 1 zákona
z 16. ledna 1895, č. 21 ř. z., podle něhož
v neděli všechny živnostenské práce
mají odpočívati, a vzhledem k ustanovení
§ 1, odst. 1 zákona z 19. prosince 1918, č.
91 Sb. z. a n., podle něhož v podnicích po
živnostensku provozovaných skutečná
pracovní doba zaměstnanců nesmí činiti
zásadně více než 8 hodin v době
24 hodin nebo nejvýše 48 hodin v týdnu, skutečně
jen 6 dní v týdnu, a podle ustanovení §
160, lit. a) zákona z 9. října 1924, č.
221 Sb. z. a n., jest pojišťovací příspěvky
platiti za dobu, po kterou pojištěnec koná
práce nebo služby pojištění podléhající".
Padl zde výkřik, že bude snad také rozhodnuto,
že jest nutno vyřaditi také polední
přestávku, poněvadž i tu se nekoná
žádná pojištění podléhající
práce. Bude-li vaše sociální politika
tak pokračovati, můžeme se ještě
dočkati, že skutečně snad dojdete tak
daleko. Odůvodnění tohoto rozhodnutí
jest ovšem nezákonné a vybízí
k nejostřejší kritice, poněvadž
zákonodárné sbory v důvodové
zprávě k §u 160 výslovné prohlásily:
Zásada, že pojišťovací příspěvek
jest platiti za dobu, po kterou trvá zaměstnání
osoby pojištěním povinné, jest samozřejmá;
to tedy znamená, pokud dělník není
propuštěn, za tu dobu musí býti placen
příspěvek. Ale vidíme, že nějaké
poučování vládní koalice jest
ovšem podle mého mínění bezvýsledné,
neboť vy to prostě se svou mašinerií odhlasujete
a uděláte zákonem to, co jste si vytkli za
cíl.
Chování německých stran, svazu zemědělců,
křesťanských sociálů a strany
živnostenské, které se postavily do vašich
služeb, které pomáhají, aby ona reakční
soustava pevně zakotvila, musíme za všech okolností
přibíti zde na pranýř, neboť
stále ještě velká část
německého dělnictva žene se za těmito
stranami v důvěře, že tyto německé
strany budou hájiti jejich požadavky. Že tomu
tak není, na důkaz toho uvedu zde, co vykládal
posl. Böhm na kterémsi okresním sjezdu
svazu zemědělců, čím motivují
pánové své stanovisko a chování
v dnešní vládě. Posl. Böhm
pravil: "My jsme stranou pořádku, stranou,
která staví, a musíme se zásadně
obraceti proti každému podkopávání
kázně a autority, zrovna tak jako vždycky vytáhneme
do pole proti teroru, ať přijde s kterékoli
strany. Připomínám, že musíme
míti na zřeteli také odpor a intriky oněch
českých stran, které dnes nejsou ve vládě
a kterým žádný prostředek není
dosti špatný, aby nás zatlačily z vydobytého
postavení". Tedy obava, že byste mohli býti
českými stranami vytlačeni ze svých
posic, z ministerských křesel! A dále praví:
"Sabotují spolupráci svých českých
kolegů s námi právě tak, jako sabotují
na př. naše socialistické a národní
strany naši práci". Pan Böhm myslil,
že německé oposiční strany budou
podporovati jejich politiku, a proto jim vyčítá
sabotáž. Co řekl pan Böhm, ukazuje
nám jasně, že pánové bezohledně
podepíší a budou podporovati všechno,
co od nich budou české vládní strany
žádati.
Jestliže jsme se dnes přihlásili ke slovu,
abychom zaujali stanovisko k tomuto bodu, stalo se to proto, poněvadž
vám chceme vmésti ve tvář, že
vaše sociální politika není ničím
jiným, než klamáním mas, pokusem smířiti
dělnictvo s kapitalistickým hospodářským
řádem a s vykořisťovacími opatřeními
v tomto státě. Politika každého kapitalistického
státu není ničím jiným než
podvodem. (Souhlas a potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Johanis.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Pan zpravodaj
ke zprávě soc.-politického výboru
mimo jiné řekl stručně, že prý
netřeba zprávu odůvodňovati. Nejen
ústně, ale také písemně fakticky
se pan zpravodaj nepokusil, aby jednou řádkou zprávu
soc.-politického výboru odůvodnil. On tak
neučinil ani písemně ani ústně,
a myslím, že opravdu toto je charakteristickým
zjevem, že pan zpravodaj nenašel nejenom ústně,
ale ani písemně jediného důvodu, aby
hájil usnesení soc.-politického výboru.
V oné schůzi, v níž výbor návrh
kol. Pekárka a soudr. schválil a suspendoval
také předsednictvo, které léta fungovalo,
zmohl se tento výbor jen na suché usnesení
otištěné ve zprávě, k němuž
kolega zpravodaj nemá slova odůvodnění.
Charakterisuji to jako zajímavost, že, pokud znám
zprávy výborů, ať již ve sněmovně
rakouské nebo ve sněmovně československé,
v prvním Národním shromáždění
nebo zde nebo v senátě, není ještě
takového krásného díla, jako je dílo
toto, totiž, aby zpravodaj nenašel slova odůvodnění,
aby aspoň to, co ta většina udělá,
hájil. Myslím, že tato charakteristika je nejlepším
důkazem, že pánové z majority opravdového
důvodu nemají. Jeden náš kolega nás
nyní v lavicích přesvědčoval,
že tuto většinu nikdo věcnými důvody
nepřesvědčí. Tím chtěl
říci patrně, že máme tuto většinu
přesvědčovati jen důvody nevěcnými,
a pan kol. Vávra jako zpravodaj také tímto
negativismem a řekl bych lhostejností zahajuje svou
zprávu. Lituji, že kolega zpravodaj již delší
dobu sedí ve výboru soc.-politickém, že
sedí dokonce v Ústřední soc. pojišťovně,
středostavovská strana ho posílá do
různých porad, které jednají o soc.
pojištění, a on se zmůže na takovou
ubohost, která nám byla včera rozdána.
Chci však přes to se pokusiti - ne že bych chtěl
přesvědčiti pana zpravodaje a majoritu, o
které říká pan ministerský
předseda dr Švehla, že ji má na
cement, neboť vím, že ona odhlasuje, jak to bylo
řečeno, každou nesprávnost, ba, abych
tak lidově řekl, každou hloupost - uvésti
důvody, protože kol. Votruba, který
polemisoval zejména s kolegou našeho klubu dr Wintrem,
řekl: když nás přesvědčíte,
budeme jiného hlediska. Pokusím se proto přesvědčovati
a chtěl bych dodati k tomu, co řekl kol. dr Winter,
několik zajímavostí.
Pánové z majority, počínaje krajní
pravicí a t. zv. středem, kteří sedí
nad našimi lavicemi, s t. zv. středem středostavováků
říkají, že se musí na pojištění
šetřiti. Neuvedli jiného důvodu mimo
to, co řekl kol. dr Winter, aby pojištění
organisačně řešilo se tak, jak jest
aspoň v zákoně číslo 221 z
r. 1924 narýsováno. Víme, že jest tam
velká vada organisační tím, že
zaměstnavatelé zemědělští
si vynutili zemědělské pojištění,
a dnes odpoledne právě bude jednáno v Ústřední
soc. pojišťovně, aby toto drtivé dílo,
které horší organisaci, bylo stupňováno.
Pánové ze strany středostavovské,
kam náleží pan zpravodaj, a z majority, kteří
říkají, že pojištění
by se mělo zlevnit, nejednají správně
a proto uvádím důvody věcné,
poněvadž pokladny, kterých se zpráva
výboru dovolává, aby zůstaly i po
1. lednu 1926, jsou takové pokladničky, které
mají 602, 553, 861 i méně pojištěnců.
Kdo pak může míti ze živnostníků
zájem na tom, aby existovala cukrářská
pojišťovna v Praze, která má 1443 členů,
když sami dělníci - a v tom bych polemisoval
s kol. Votrubou - chtějí zrušení.
Kdo má zájem ze živnostníků na
tom, aby existovala pekařská pokladna v Duchcově,
která má 602 pojištěnců nebo
gremiální pokladna kupců v Chebu, která
má 861 pojištěnců, živnostenská
pokladna v Mimoni, která má 553 pojištěnců
nebo pokladna řemeslných a koncesovaných
živností v Loštici, která má 459
pojištěnců nebo společenstevní
pokladna v Mor. Třebové, která má
798 pojištěnců nebo dokonce pokladna prádelníků
v Praze, která má 609 pojištěnců?
Kol. Votruba řekl, že se zastává
těchto pokladniček, protože prý je to
staré zřízení, že předcházely
před ostatními pojišťovnami. To je právě
to stanovisko nesprávné. Vždyť mluvíme
stále o hledisku, že jenom velký ústav
je schopen obstarávati takový důležitý
úkol, jakým je pojištění sociální.
My jsme někteří rostli ve společenstevních
pokladnách, a musím jenom potvrditi, že malé
ústavy - ne že by nebylo dobré vůle,
ale protože není možnosti, nejsou na to příjmy
- nemohou zařizovati to, co je potřebí pro
provádění sociálního pojištění.
Chtěl bych proto vývody kol. dr Wintra doplniti
ještě jinými hledisky.
Podle úřední statistiky mají společenstevní
pojišťovny, jichž je ze všech pojišťoven
13.79%, pouze 5.20% všech pojištěnců.
Z toho již je zjevno, že jde o pojišťovny
malé, s malým počtem pojištěnců,
a udržování jejich znamená skutečné
tříštění soc. pojištění
ve směru organisačním, což je národohospodářsky
a sociálně-zdravotně škodlivým
zjevem. Zde bych chtěl zejména vyzdvihnouti jako
odpověď kol. Votrubovi, že páni
z nár. demokracie jsou to, kteří občas
nás přesvědčují v "Národních
Listech", kam píší věcně
i autoři odborně zasvěcení, že
je třeba šetřiti. Na tom faktu bych chtěl
kol. Votrubovi dokázati, že se on neřídí
ani těmi hledisky, kterými se řídí
vlastní list, aby totiž zastával názor,
že malé ústavy nemohou takové opatření,
jakým je sociální pojištění,
obstarávati.
Skutečný stav v této době je daleko
menší, poněvadž do této doby již
řada společenstevních pojišťoven
splynula s pojišťovnami okresními, jak to žádal
původní zákon č. 221 z r. 1924. Zde
úmyslně doplňuji to, co řekl kol.
dr Winter, abych přesvědčil věcnými
důvody a hleděl většinu získati
pro stanovisko naše. Roku 1920 okresní pojišťovny
měly správní náklady 14.10%, společenstevní
23.01%, r. 1921 okresní 8.18%, společenstevní
10.95%, r. 1922 okresní 11.80%, společenstevní
již 16.45%; r. 1923 - jinou statistiku nemám, my ji
máme ve svazech, ale já uvádím jako
dr Winter jen data úřední - měly
okresní pojišťovny nákladů 14.73%,
společenstevní již 16.08%. Z těchto
nákladů správních činí
služné, odměny funkcionářů
a důvěrníků u okresních pojišťoven
68.53%, u společenstevních 75.20%.
Teď přicházím k dávkám,
o čem nechtěl mluviti kol. Votruba, ač
jsem ho o to žádal, když nás přesvědčoval
statistikou ministerstva soc. péče z r. 1921, že
prý společenstevní pojišťovny mají
větší reservní fondy než pojišťovny
okresní. Ale tu je právě háček.
Nejdůležitější otázka, kterou
my vytýkáme malým ústavům jako
znalci, je, že ony nemohou zejména v dávkách
plniti ty povinnosti, a statistika úřední
nás o tom přesvědčuje.
Na dávkách členům a rodinným
příslušníkům vydaly okresní
nemocenské pojišťovny z celkového příjmu
příspěvků r. 1922 87.27%, společenstevní
jenom 64.07%, r. 1923 okresní pojišťovny 80.15%,
společenstevní jenom 70.79%. Ze sta členů
bylo průměrně nemocných: u okresních
pojišťoven r. 1922 55.31%, u společenstevních
39.31%, r. 1923 u okresních 48.42%, u společenstevních
jenom 37.66%.
Z toho je vidno, že při uznávání
nemocných zavádějí společenstevní
a zemědělské pojišťovny daleko
přísnější praxi než pojišťovny
okresní proto, aby ušetřily na dávkách
členských, oč více se musí
vydati na nákladech správních atd. To zobrazuje
se na horším zdravotním stavu pojištěnců
těchto pojišťoven.
Morbidita. V tomtéž poměru jako nemocnost jeví
se počet prostonaných a odškodněných
dnů, připadajících na jednoho každého
pojištěnce. Roku 1922 okresní pojišťovny
měly morbiditu 14.94%, společenstevní 10.48%,
r. 1923 okresní 12.86%, společenstevní 10%.
Na nemocenské podpoře vyplatily okresní pojišťovny
r. 1923 44.18 Kč, společenstevní jenom 38.37
Kč na jednoho člena.
Neuvádím tato data jako výtky těm,
kdož pojišťovny zemědělské
a společenstevní vedou, nýbrž uvádím
je za účelem konstatování, že
tyto pojišťovny ve svém celku jsou pojišťovnami
malými, draze pracují a méně mohou
svým pojištěncům poskytnouti.
Z praxe můžeme potvrditi, že vedení společenstevních
pokladen bylo naprosto nedostatečné, a dnes je dosud
nedostatečné. Ukazuji pouze na drastický
případ nemocenské pojišťovny prádelen
v Praze, jak tam se to vede. Tyto společenstevní
pokladny mohly jen ve výjimečných případech
držeti krok s okresní nemocenskou pokladnou. Rok 1919,
kdy likvidovaly většinou společenstevní
pokladny, nás přesvědčil, jaký
zmatek byl v tehdejším provádění
nemocenského pojištění. Přebírající
okresní nemocenské pokladny nedostaly namnoze ani
těch nejprimitivnějších záznamů
o vydáních a příjmech těchto
pokladen. Tak na příklad ještě dnes,
ač máme již 16. prosince, z 31 pojišťoven,
o nichž mluvil kol. dr Winter, 7 pojišťoven
nedodalo výkazy za r. 1925. Tedy v Ústřední
sociální pojišťovně, ani v ministerstvu
soc. péče nevědí, kolik těch
7 pokladen, které nepodaly výkazy, má pojištěnců,
jaké příjmy, jaká vydání
a jaké jsou dávky. To je nejlepším důkazem,
že tyto pojišťovny nejsou života schopny,
resp. že jsou vedeny tak laicky, že nemají ani
tolik smyslu pro odpovědnost, aby poslaly úřadu
příslušná data. (Hlasy: Tomu říkají
vzorně vedeni!) Ano. Neodborné vedení
těchto malých ústavů způsobilo
také mnoho škod tím, že uložené
jmění bylo bez evidence; nepřihlášené
renty, válečné půjčky, značné
vklady u vídeňské poštovní spořitelny
atd.
Ale ani ty pokladny, které zůstaly trvati, nebyly
a nejsou namnoze řádně vedeny a bylo pozorovati
laxní provádění nemocenského
pojištění jak se strany správ těchto
pokladen, tak také se strany představenstev a dozorčích
výborů. Poukazujeme na případ společenstevní
nemocenské pokladny ve Vysočanech, nebo společenstevní
pokladny v Hradci Králové a jiné a jiné.
Při tom nelze zapomínati faktu, že tyto společenstevní
pokladny nemohou splniti dnešní úkoly pojišťoven
v oboru léčebné péče.
My, kteří spravujeme svazy, vidíme, jaké
jsou vady právě u těch malých ústavů
a co dá práce revisorům a instruktorům
ve svazech, aby se jakž takž zaostalí funkcionáři
naučili úřadovati.
Je třeba učiniti porovnání se založenými
zemědělskými pojišťovnami, kde
správní náklady pohltí namnoze 1/3
všech příjmů a v dávkové
činnosti pokulhávají tyto zemědělské
pojišťovny daleko za pojišťovnami okresními,
jak se každý může z úředně
vydaných statistik přesvědčiti.
Teď k té námitce kol. Mlčocha
o tom vyhazování. Kol. Mlčoch jest
jeden z pánů, kteří stranu středostavovskou
vedou. Kdysi koketoval také se socialismem. My ho někteří
sledujeme několik roků, zejména v posledních
letech, když se udělal s ostatními kolegy pro
sebe. Vidíme, že mívá často názor
nejen protisociální, ale i že, ač je
to člověk, který má vésti malého
živnostníka k určitému prospěchu,
obyčejně veliké věci, které
by prospívaly malým živnostníkům,
vůbec opomíjí. Ukazuji jen na reformu daňovou,
cla, kongruu atd. Tam vedoucí páni i p. Mlčoch,
zapomínají zájem malých živnostníků
chrániti. Kol. Mlčoch něco říkal
o rozhazování. Já bych mohl poukázati
na Nechanice, tam má kolegu stavitele stranníka,
tam ať se podívá, jak se rozhazovalo, když
tamní pan starosta stavěl pojišťovnu,
a jak se hospodařilo od 10 k 5. Když děláme
opravy a nápravy, aby se dobře hospodařilo,
musím říci, že páni stranníci
kolegy Mlčocha hájí často jiná
hlediska a z kamarádšaftu hájí i věci,
které často zavánějí trestními
paragrafy.
Kol. Votruba mimo jiné řekl, že prý
také dělníci chtějí zachovati
společenstevní pojišťovny. Nepopírám,
že také dělník má často
názor nesprávný; v našich pokladnách
setkáváme se mnohdy s hlediskem, že některý
kolega úředník nebo funkcionář
ve společenstevní pojišťovně má
názor, aby společenstevní pokladny zůstaly.
Ale zpravidla je to jedinec a tento názor neobstojí.
A kdybychom, pánové, měli věc posuzovati
politicky, a to chci právě adresovati stranám
majority, tu bych vlastně měl mluviti také
pro zachování společenstevních pojišťoven.
Zde jest vlastně jádro věci, na které
upozornil p. dr Winter, že, i když narážíme
na nesouhlas někdy ve vlastních řadách
dělnických - to platí nejen o nás,
ale také o německých soudruzích, komunistech
a českých socialistech - zastáváme
hledisko, že věc má jíti nad zájmy
stranické a stavovské a statistika úřední
každého roku jest nejlepším dokladem,
že vaše stanovisko je nesprávné.