Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Při tomto bodu se rozvinula otázka, jak se bude reformovati a je-li vůbec potřebí zákona. Kol. Votruba nám to zcela jasně řekl. Musím říci, že kol. Votruba jest z vás všech nejupřímnější. Víme, že chcete tento ubohý zákon dnes odhlasovati, abyste použili intervalu k reformě, o které falešně předstíráte, že jí chcete prospěti učňům, živnostníkům, služebným atd. Pan kol. Votruba jasně říká: My to chceme míti jako příležitost, abychom v této době udělali ostatní věci, na které právě máme jiný světový názor, než mají socialisté. Pánové, nám je známo, že jste falešnými reformátory. V Praze se schází již po 2 měsíce trojí komise, která slibuje reformu zákona o sociálním pojištění. Jednu mají fabrikanti, druhá, o které by nám mohl něco říci p. kol. dr Samek, jest při Obchodní komoře a třetí mají agrárníci. Ale pánům nejde již jen o učně v sociálním pojištění. Dobře charakterisuje dr Winter v "Právu Lidu", že všichni ti falešní reformátoři, když podávali r. 1920/21 své návrhy, pojištění učňů chtěli a dnes je nechtějí, poněvadž, jak bylo právě vytknuto kol. Mlčochovi, nejde o učedníky, ale jde o ten obnos 4 Kč 30 hal. To jest to, co je jim nejbolestivější. A dnes již také víme, že nejde jen o vyloučení učňů; všechny komise, které se v Praze scházejí, ať při Obchodní komoře, při Svazu průmyslníků nebo u agrárníků, jednaly o vyloučení všech mladistvých osob od 14 do 16 let ze sociálního pojištění, zejména invalidního a starobního. Jest jich asi 240 tisíc. Máte-li odvahu vyloučiti těchto 240 tisíc mladých hochů a dívek ze sociálního pojištění, aby jejich nárok i důchod byl menší, proveďte to, ale provedete zároveň chybu na svých vlastních zájmech. A tu bych na adresu středostavovského živnostnictva chtěl říci: což budou všechny vaše děti úředníky a živnostníky; chtěl bych říci na adresu agrárníků, kteří mají pečovati o malé domkáře: což všechny děti malých domkářů budou agrárníky, řediteli bank nebo budou míti nějakou usedlost? Nevidíte, když vyloučíte jednu čtvrtinu milionu mladých hochů a dívek, že poškozujete zájmy těchto malých lidí resp. jejich dětí? Správně vám bylo řečeno, že byste se měli styděti, že nemáte v dnešní koalici jiný úkol než se domoci toho ubohého zákona a chtíti jím provésti takovou reformu zákona o sociálním pojištění ke škodě chudých lidí. To vám bylo, pánové z majority, myslím, správně řečeno, poněvadž chcete zastupovati malé živnostníky a domkáře z řad agrárních a lidoveckých, abyste zahladili dojem toho, co jste provedli cly a kongruou a co budete dělati u daní, chcete živnostníkům přinésti také takovýto ubohý úspěch, který tu dobře charakterisoval předešlý řečník posl. dr Winter. Když jsem se dověděl, že takový návrh je podán, mluvil jsem s několika pány ze strany středostavovské, lidové i národně-demokratické, a ptal jsem se jich: co tím chcete docíliti, vždyť vidíte, že tím věci škodíte? Oni na to odpověděli: No, my na tom zájem nemáme, ale němečtí živnostníci to chtějí, kol. Tichi chodí pořád za námi a chce míti také nějaký úspěch na vánoce. Tedy Vávra a Tichi, aby přinesli také nějaký úspěch živnostníkům, zmohli se na tuto ubohou osnovu.

To to s vámi, pánové, moc uboze vypadá..... (Posl. Jiráček: Kdo vám to řekl ze strany středostavovské? Když obviňujete, proveďte důkaz!) Nebudu ho jmenovati, pane kol. Jiráčku, vy byste ho mohli vyloučiti z klubu. Řekneme si to, až budu hotov. Ale když nedovedete na vánoce po té kampani, co sloužíte v majoritě, zmoci se na nic jiného, než na tuto osnovu, to opravdu ponesete ubohý úspěch domů.

Při té příležitosti chci se ještě zmíniti o jiných otázkách, které souvisí nepřímo s pojištěním a pojišťovnami.

Z různých sociálních spolků a jiných humanních korporací dochází nás neuvěřitelná zpráva, že vláda učinila v minulých dnech usnesení, podle kterého výplata subvencí ve všech ministerstvech povolených pro rok 1926 k jakýmkoliv účelům se zastavuje a propadá. Uvolnění nastává až r. 1927 na účet rozpočtu příštího roku. Pozastavujeme se nad rozhodnutím tímto a ptáme se, co je příčinou tohoto opatření, které ruší ve schváleném řádném rozpočtu preliminované podpory, bez nichž se řada institucí, zvláště zdravotní péčí se zabývajících, neobejde? Opatření toto, pokud se týká Masarykovy Ligy proti tuberkulose, postihne celou řadu okresních a místních Lig v celé Československé republice, jichž existence a řádná činnost jest u velké většiny vázána subvencí ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy. Celá řada odborů Ligy a veřejných humanitních ústavů očekává subvenci na stavbu, vnitřní zařízení, udržování útulků dětských a ozdravoven. Výše uvedené usnesení vlády Československé republiky znamená vážné ohrožení celé činnosti jednotlivých odborů Ligy, ústředí, jakož i ohrožení celé řady humanních institucí.

Upozorňujeme, že celá řada lidových léčebných ústavů, spoléhajíc na písemné a ústní prohlášení ministerstva veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, objednala nebo zadala řadu často předepsaných prací stavebních a investičních, které většinou byly provedeny, a nyní nemá prostředků k úhradě. Nebudou-li subvence letošního roku vyplaceny, jest ohrožena vedle zdravotní činnosti těchto institucí i celá řada firem, které ústavům těmto se zřetelem k povoleným podporám poskytly úvěr.

Po mém názoru je povinna vláda říci, jak míní naložiti s těmito uvolněnými obnosy a co je pravdy na tom, že jich chce použíti na účet reparací.

Ptáme se, je-li možno, aby trpěn byl tento postup, který znemožňuje klidné léčení tisíce nemocných, uzavírá dispensáře, odpírá podporu dětským útulkům, a to za účelem nevysvětleným a tajemným?

Konečně chci tu něco říci o nároku provisionistů, poněvadž se ve sněmovně koná od 11 hodin porada mezi panem ministrem veř. prací Spinou a panem ministrem soc. péče Šrámkem, která se zabývá otázkou, jestli se na vánoce vyplatí drahotní přídavky hornickým provisionistům, vdovám a sirotkům. S touto věcí chodíme do sněmovny již po několikráte. Tato otázka byla v rozpočtovém výboru a soc.-politickém výboru a zde si majorita vládní vyžádala na návrh zástupce ministerstva veř. prací dr Štaucha odklad do 14. prosince, t. j. do předvčerejška, aby vláda měla možnost zaujmouti stanovisko k návrhu socialistů a lidovců ve věci, kterou navrhovali nejen strany socialistické, nýbrž i strana lidová, má-li se totiž obnoviti vyplácení drahotních přídavků provisionistům, vdovám a sirotkům. Úřednická vláda provedla v této věci čin, který odsoudily i strany nedělnické v této sněmovně. Od 30. listopadu byla vládě dána lhůta 14 dnů, aby zaujala stanovisko. Ačkoli slíbili lidovci, že i bez zákona se přizná hornickým provisionistům důchod, dosud se tak nestalo.

Pokud jsem informován, chce vláda dáti drahotní přídavek jen 50% proti stavu 1. srpna 1926, avšak jen starcům 60letým a víceletým, osobám mladším než 60 let jen 30%, tedy tak jako to úřednická vláda rozhodla. Toto opatření by nebylo řešením, a já před ním varuji dnes zejména strany vládní majority, které mají z těchto vrstev své voličstvo a povinnost, jako my, socialisté, zájmy těchto v malých lidí zastávati.

Musím zde prohlásiti, že dnes v revírech, kde jsou provisionisté horničtí ze státních podniků, se konají projevy, kde lidé přímo pláčí, poněvadž je nesporno, že zejména na Příbramsku, nejde o vrácení drahotních přídavků, nýbrž o almužnu. Celá řada vdov a sirotků v pravém slova smyslu nemá co jísti. Vláda bude páchati veliké zlo, jestli tuto věc nerozřeší do svátků a zejména jestli nepřizná drahotní přídavek v té výši, jako byl vyplácen do 1.srpna 1926. Jde celkem o částku 14 mil. Kč, tedy o vydání, když se uváží, že Rakousko drahotní přídavek horníkům vyplácí, poměrně celkem nepatrné. Jestliže vláda již chce šetřiti, v apeloval bych zejména na pana ministra dr Engliše, který je aranžérem toho vzetí drahotních přídavků hornickým provisionistům, ať hledá položky jiné, ale těm ubohým lidem ten obnos, který je vlastně almužnou, ať ponechá.

Tyto otázky, jak zdravotní, tak provisionistů, přináším do diskuse, a poněvadž sněmovna má skončiti své práce a má provésti takový ubohý zákonek, jak jej naznačil - ne přednesl - pan kol. Vávra, činím tak v domnění, že i strany nedělnické uznají naše v dobré snahy a přičiní se, aby byly uskutečněny. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dávám slovo panu posl. Tichimu.

Posl. Tichi (německy): Slavná sněmovno! Pan kol. Johanis podal včera přímo před skončením schůze návrh na vzetí našeho návrhu s denního pořadu. Třebaže tento návrh byl pouze návrhem demonstračním, ukazuje v přece s plnou jasností, s jakou nenávistí se bojuje právě s této strany proti všem našim požadavkům, s jakou nenávistí chtějí potlačiti veškerá naše přání. Poslanci občanských stran podporovali po celá léta požadavky dělnictva, dělali alespoň dohody, šli často při dělání takových kompromisů přímo příliš daleko a zástupcové proletářských vrstev nemohou si zajisté stěžovati na to, že, když se to nestranně uváží, právě tento stát nešel daleko na poli sociálního pojištění. Ať žádáme cokoliv, ať je to spravedlivá daňová reforma, ať je to zákon proti nekalé soutěži nebo o průkazu způsobilosti pro ten či onen druh živnosti, ať je to zrušení zákonů o lichvě a pod., vždy je náš požadavek zpátečnickým a je potírán zvláště soc. demokratickou stranou, jež zřejmě při každé příležitosti ukazuje nepřátelství proti výdělečnému střednímu stavu, živnostenskému a obchodnímu. A je jen samozřejmým, že také náš návrh na prodloužení zákona z 1. července 1926, č. 118, musí naraziti na takový odpor, zvláště u sociálnědemokratické skupiny, poněvadž zde jde o společenstevní nemocenské pokladny, jejichž správa většinou není v rukou sociálně demokratických. Páni sociální demokraté považovali dosud nemocenské pokladny za svou nedotknutelnou domenu a snaží se z důvodů, jež nám nejsou neznámy, udržeti tuto svou samovládu v nemocenských pokladnách nedotčenu.

Zde jde však jen o něco málo nemocenských pokladen, které - máme přece doklady toho po ruce - jsou nejen dobře vedeny, ale i dobře fundovány a které jmenovitě vládnou velikými reservními fondy, jež při jich rozpuštění by pak přirozeně připadly okresním nemocenským pokladnám. Prohlašuji otevřeně, že musíme již proto trvati na prodloužení zákona z 1. července 1926, protože nejen chceme udržeti nynější společenstevní nemocenské pokladny, nýbrž protože považujeme za určitý požadavek naší skupiny, že nám musí býti také dána možnost, abychom mohli zřizovati vlastní společenstevní nemocenské pokladny. Se zemědělskými stranami byla ovšem při sdělávání tohoto zákona uzavřena dohoda, agrárním stranám byla dána možnost, aby mohly zříditi bez rozdílu počtu osob, jež měly býti pojištěny, vlastní zemědělské pokladny. Nám však chtějí vzíti nemocenské pokladny, jež čítají téměř 4000 členů, kdežto zemědělcům dává se možnost - a my jim to přejeme - aby bez ohledu na počet pojištěnců zřizovali vlastní nemocenské pokladny. Žádáme v rámci budoucí novelisace tohoto zákona, aby nám byla dána stejná možnost. Jsme přece skromní, jsme spokojeni, vezme-li se za základ vytvoření vlastních společenstevních pokladen 1000 pojištěnců v okrese. Avšak i tento požadavek je potírán a prohlašován za zpátečnický. Divíme se jen, že páni sociální demokraté, kteří jinak jsou proti monopolům a kartelům, bojují proti omezení soutěže právě v tomto případě a zde opouštějí své jinak obvyklé zásady. Shledával bych správným, kdyby zástupci dělnictva se s námi posadili k společnému poradnímu stolu a s klidem a s rozvahou jednali o novelisaci zákona o sociálním pojištění, která by byla žádána nejen námi, nýbrž i dělnictvem.

V dnešním čísle "Práva Lidu" obírá se dr Winter vyloučením učňů ze sociálního pojištění a dokazuje, že žádná z českých měšťanských stran nebyla pro tehdejší návrhy na vyloučení učňů. Ministr dr Winter zapomíná však poznamenati, že při projednávání zákona v soc.-politickém výboru bylo vyloučení učňů odmítnuto jen zcela nepatrnou většinou. Ministr dr Winter míní, že měsíční příspěvek za 1 učně činí jen 17.20 Kč a že nemůže tak příliš živnostenský stav zatěžovati. Avšak, velevážení, musíme se přece jednou na tuto věc rozumně a nestranně podívati a uvážiti, že hospodářské postavení nezatěžuje a netlačí jen dělnictvo, nýbrž i stav řemeslný. Nouze a bída drobného stavu řemeslného je přece známa. Víme a známe poměry, jak se zvláště v našich průmyslových krajích vyvinují. Uvážíme-li dále, že vedle příspěvků měsíčních 17.20 Kč platí se ještě příspěvek na nemocenskou pokladnu a ohromné částky, které jsou drobným živnostníkům vytahovány z kapes jako daně, pak jistě pochopíte, že se příspěvkovou povinnost pro sociální pojištění, pokud jde o učně, kterou musíme nésti v plné výši, snažíme vyloučiti.

Jestliže dále nejen v novinářském článku mnou citovaném, nýbrž i jinak se o tom mluví, že pojištěnec přece po uplynutí několika let, totiž dosažením 65. roku věku dostane důchody, pak jsou tyto důchody velmi hubené. Je to přece jen měsíčně 7.- Kč, které pak dostanou a které dostává více člověk, který platil více jak 50 let. Vybudování sociálního pojištění a jeho zásad nemohlo by přece také otřásti nějak vyloučení učňů, máme přece 3 1/2 milionu pojištěnců a učňové čítají přece sotva 80.000, tedy jen 4% pojištěných. Nežádáme ničeho jiného, než aby učňové, kteří nedostávají žádné mzdy, byli ze sociálního pojištění vyloučeni. To není mnoho, proto musíme na tom trvati. (Posl. Koudelka: Když těm učňům nic neplatíte, tak jim dejte alespoň sociální pojištění!) Oni také v prvém roce nepracují. (Výkřiky posl. Koudelky.)

Velevážení, to jsou důvody, jež musíme uplatňovati. Pan kol. Schäfer mluvil zde o neodpovědném štvaní, jež právě svaz zemědělců a živnostenská strana inscenuje proti sociálnímu pojištění. Pánové, to není neodpovědné štvaní proti sociálnímu pojištění samému, jsme jen proti nesnesitelným tvrdostem tohoto zákona, které drobný člověk nemůže prostě snésti. Nikdy jste neslyšeli, že bychom byli proti zásadě sociálního pojištění. Kol. Johanis mluvil na konec o tom, že kol. Vávra a já běháme za druhými stranami, abychom přinesli domů nějaký vánoční dárek pro živnostníky. Nebylo by také žádným neštěstím, kdybychom také tento dárek přinesli domů živnostníkům. Já však tvrdím, že to, co dnes žádáme, není žádným darem, nýbrž požadavkem, který musí živnostníci klásti.

Přicházím ke konci své řeči a prohlašuji, že ze všech těchto důvodů musíme žádati novelisaci sociálního pojištění a že také musíme hlasovati pro prodloužení zákona z 1. července 1926 a že musíme trvati na jeho provedení. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Tučný.

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Za klub poslanců čsl. strany národně socialistické činím k projednávané osnově zákona toto prohlášení:

Opatření, jímž má býti prodloužen zákon č. 118 z 1. července 1926, není ani potřebou správní, tím méně naléhavostí přítomné doby. Je výronem nebezpečné domýšlivosti dnešní vládní většiny, jež chce ukazovati i v malichernostech, že dnes má možnost široké vrstvy lidové přehlížeti a drážditi. Jen z takových podnětů byl tak uměle a násilně částí soc.-politického výboru projednán za okolností, které mají milionům pracujících doslovně vnucovati přesvědčení, že kurs politiky nynější vládní většiny je a chce býti důsledně protilidovým.

Schůze soc.-politického výboru na úterý dne 14. t. m. svolaná měla projednávati jiné záležitosti, nežli prodloužiti platnost zákona čís. 118. Měla projednávati v prvé řadě úpravu poměrů okresních cestářů, kategorie to zaměstnanců, kteří v četných okresech naší republiky jsou odměňováni měsíčním platem 30 až 35 Kč za tvrdou práci na silnicích, kategorie, která v nejpříznivějších případech dobrovolného uspořádání odměny za práci nedosahuje příjmu ani 300 Kč měsíčně. Jenom lidé úplně bezcitní mohou v tomto případě popírati naléhavost rozřešení otázky cestářské, historie její však od r. 1921 je skutečnou skvrnou na duchu naší státní správy i na duchu politiky zákonodárných sborů a důkazem více než přesvědčivým, že sociálního cítění odpovědných činitelů je nejméně tam, kde je ho nejvíce potřebí. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Tak nevážně a lehkomyslně, jako s otázkou cestářskou, nenakládalo se dosud se žádnou jinou. (Výborně!) O tom přesvědčivě mluví za všechny jediný fakt, že iniciativa k řešení přišla r. 1921 a že byla stále oživována pamět na akutnost otázky, ale přes všechno toto úsilí a přes mnohé závažné sliby a ujišťování vládních orgánů dodnes se k positivnímu řešení nepřikročilo ani nejmenším činem.

Na druhém místě jednacího pořadu byla otázka zaopatření přestárlých osob, jež nejsou překročením 60. roku věku pojaty v okruh pojištěnců pro starobní a invalidní dělnické pojištění. Ačkoli tato věc měla býti vyřešena do 1. července t. r. a ačkoli pro kladné vyřešení platí dosud daný závazek všech českých politických stran nynější koalice, podivnými praktikami minulé i nynější vládní je konečné řešení stále oddalováno a zájemníci utěšováni stále jen sliby, že vláda na věc pamatuje, že o ní resortní ministerstvo pracuje. Uvědomíme-li si, že vládní orgány již po dvakráte podklad k řešení vypracovaly, objevuje se nám z tohoto fakta i zde jasná nevážnost a lehkomyslné hazardování s nepopřeným morálním nárokem oné části pracujícího davu, na něž jako nejzasloužilejší z armády, jež svou prací udržuje stát a jeho společnost, mělo býti v prvé řadě pamatováno. (Výborně!)

Třetí v pořadu byla otázka státní podpory stavebního ruchu. Její potřeba je evidentní, a byla by i tenkráte, kdyby nebylo výrobní krise, již prožíváme. Co však znamená realisace této podpory za výrobní krise, je tím jasnější, ale poněvadž s řešením podpory stavebního ruchu spojují se bůhví jaké, dosud zřetelně neprojevené úmysly nynější vládní většiny, nedbá se na nezaměstnanost a zoufalý existenční zápas desetitisíců lidí, postižených pracovníků, a nedbá se příležitosti, kterou by se tíseň tato značně zmírnila. Zástupcům stran nynější vládní většiny šlo neskrývavě o to, aby všechny tyto záležitosti, na jichž řešení byly interesovány dělnické a zřízenecké vrstvy, byly z pracovního programu odstraněny. A aby příští práci soc.-politického výboru mohly vtisknouti nerušeně a naprosto bezpečně protilidový ráz celkové politiky dnešní vládní většiny, sáhly k opatření se stanoviska parlamentní morálky nezvyklému, ba překvapujícímu. Bez nejmenší příčiny a také odůvodnění odstranily svojí mechanickou většinou dosavadní předsednictvo výboru, které přísně v mezích jednacího řádu respektovalo vždy vůli většiny a jemuž nelze vytknouti nejmenší nekorektnosti, a do nového předsednictva výboru, v němž se má koncentrovati práce pro nejširší vrstvy lidové, nepřipustily jediného zástupce vrstev pracujícího lidu, aby nová tendence práce tohoto výboru byla s nejpečlivější důkladností zajištěna.

Prvním výronem této tendence je projednávaná osnova. I ti, jimž záleželo na této malicherné provokaci, jsou přesvědčeni, že cílem jejím je toliko prodloužiti zbytečné mrhání penězi pojištěnců, které pohltí administrativa zbytečných a života neschopných institucí pojišťovacích. A k prosazení této skutečnosti volila se cesta násilí a neústavnosti. Konstatuji zde pouze fakta, že nový předseda soc. politického výboru skončil legálně svolanou schůzi, aby se nemohly projednávati mnou vzpomenuté tři otázky dělnické a zřízenecké, a aniž by navrhl schváliti pracovní pořad schůze příští, svolal tuto podle novinářských zpráv za 15 minut po ukončení schůze a ani všechny členy soc.-politického výboru do ní nepozval.

Tendencí, jež byla vtisknuta této osnově a okolnostmi, které provázely její projednávání, je také určeno naše stanovisko k ní. Nesouhlasíme s věcným jejím obsahem a odmítáme odpovědnost za frivolní mrhání penězi pojištěnců. Budeme hlasovati proti ní.

A vy, pánové z vládní většiny, kteří si svojí mechanickou většinou tuto předlohu odhlasujete, vezměte na vědomí, že svým rozhodnutím neodstraníte z tohoto zákona stínů násilného a neústavního uplatnění. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Klein. Dávám mu slovo.

Posl. Klein: Slavná sněmovno! Když se u nás budovalo dílo sociálního pojištění, všechny strany bývalé koalice odvolávaly se na vyspělou sociální politiku v Československu a veliký důraz kladly zejména na odborné vypracování osnovy, která nejen doma, ale i za hranicemi prošla kritikou způsobem naprosto prvotřídním. A je podivuhodné, že dnes, kdy za hranicemi pohlíží se na praktické provádění našeho sociálního pojištění, jsou snahy, aby toto dílo bylo okleštěno.

Měl jsem příležitost před 14 dny navštíviti jako expert jedné porady Mezinárodní úřad práce v Ženevě a zjistil jsem, jistě na místě kompetentním, s jakou úctou pohlíží se na vývoj sociálních otázek v republice Československé. A nevím, jestli dnešní vládní majorita s klidem zodpoví důsledky, které se projevují v tomto i v jiných opatřeních dnešní vlády, neboť je jisto, že podobné pokusy nesmírně naše dobré jméno za hranicemi poškodily. Je jisto, že nejde pouze o tuto malou osnovu - o tom už zde bylo mluveno - nýbrž i o systematický pokus, sahati také na jiné sociální politické zákony, a jestliže pan zpravodaj před dvěma dny, kdy obdržel z ruky předsedy soc.-politického výboru tuto osnovu, mně připomněl, že také jde vlastně o zájem obchodních pomocníků a zřízenců, dovolte mi, abych také s hlediska zaměstnanců obchodních a soukromých v celku zaujal k této osnově stanovisko.

Nám sociálním demokratům se vytýká stranami občanskými, že nevěnujeme dostatek pozornosti a péče soukromým zaměstnancům. Mohl bych to velmi lehce vyvrátiti prostým konstatováním, že jedna z nejsilnějších organisací soukromých zaměstnanců - Jednotný svaz - je právě v naší odborové ústředně, v Odborovém sdružení československém, a její síla je dokladem, že zájmy zaměstnanců v této organisaci jsou dostatečně chráněny. Avšak já se nevyhýbám ani tomu, abych se zcela otevřeně podíval, zdali sociální demokraté i na půdě parlamentní zájem soukromých zaměstnanců hájí.

Už bývalý ministr soc. péče soudr. Habrman dosadil před dvěma lety zvláštní komisi s úkolem, aby připravila osnovu zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců. Ministr nečinil námitek, když se tato komise ministerská rozložila na 3 subkomise, a to: na subkomisi pro pensijní pojištění, na subkomisi pro nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců a konečně na subkomisi pro pojištění v nezaměstnanosti. Jestliže tyto tři komise ujaly se své činnosti a mohly bez každého nátlaku se strany ministra pokračovati ve svých pracích, je to jistě dokladem, že ministr soc. demokratický nejen nečinil obtíží, ale dokonce umožnil, aby v tomto oficielním foru tyto důležité otázky sukromo-zaměstnanecké byly projednávány.

Komise pro pensijní pojištění i komise pro nemocenské pojištění pracují a elaborát k zákonům jest až na část matematickou dohotoven. Ovšem příprava k pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců bez naší vůle a i proti našim návrhům se zdržela a my jsme zejména odsoudili rozhodnutí majority této komise ministerské, že se má dříve projednávati nemocenské pojištění soukromých zaměstnanců před pensijním pojištěním. Toto rozhodnutí vlastně zabilo obě dvě předlohy, poněvadž není možno technicky ani lidsky zdolati ohromnou průpravnou práci na oddíle materielním, neboť nemáme přebytek matematiků, kteří by byli po stránce odborné schopni, tato dvě díla značného významu a rozsahu úplně dokončiti. Proti našim hlasům v této komisi bylo usneseno, aby přednostní právo dalo se nemocenskému pojištění soukromých zaměstnanců. My jsme tehdá varovali před tímto usnesením a říkali, že daleko důležitější jest otázka pensijního pojištění soukromých zaměstnanců, která opravdu již zasluhuje spravedlivého a rychlého řešení. Zákon původní, který byl projednáván v rakouské říšské radě r. 1906 a který vstoupil v činnost r. 1909 a byl pak novelován r. 1914 a 1920, vyžaduje pronikavé reformy. Jestliže ten, který jest od r. 1909 v tomto pojištění soukromých zaměstnanců pojištěn i v té nejvyšší třídě, má dnes za pomoci ne tohoto zákona, nýbrž v mnoha případech za pomoci zvláštního zákona o drahotních přídavcích nárok na nejvyšší rentu 600 Kč měsíčně, uznáte, že je to pojištění, které neodpovídá dnešním drahotním poměrům. Není ve státě nikoho, kdo by popíral oprávněnost a věcnost našeho požadavku, aby co nejdříve novela k pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců byla dohotovena.

Měli jsme pravdu v oné březnové schůzi tohoto roku v komisi pro pensijní pojištění, když jsme varovali, aby se dříve projednávala sporná otázka nemocenského pojištění soukromých zaměstnanců. Dnes, kdy již máme prosinec a poslední schůzi sněmovny v tomto roce, je to dokladem toho, že ani ona osnova o nemocenském, ani důležitější ještě o pensijním pojištění se neprojednávají. Reklamujeme, aby osnova k pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců co nejdříve byla parlamentu k projednávání předložena, poněvadž ji označujeme ze všech pojišťovacích osnov za nejdůležitější.