Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda: Zápisy o 61. a 62. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a byly podle téhož paragrafu vytištěny.

Pan posl. dr Czech obrátil se na mne podle §u 70 jedn. řádu dotazem, v němž se dotýká dvou věcí. Jednak se táže po vyřízení svého návrhu na zřízení výboru pro jednací řád. jednak se dotýká pravidelného svolávání schůzí klubovních předsedů.

Pan posl. dr Czech zmiňuje se sám správně v prvé části svého dotazu o tom, že není ustanovena určitá lhůta pro vyřizování, respektive projednání návrhů na zřízení výborů,. a já nemohu než rovněž na tuto okolnost poukázati. Ze spisů sněmovních pak jsem zjistil, že ani praxe, jíž se pan tazatel dovolává, není příznivá stanovisku pana tazatele, podle něhož mělo býti o jeho návrhu již rozhodnuto. (Výkřiky posl. dr Czecha.)

Předložil jsem předsednictvu k rozhodnutí, má-li býti dán návrh pana poslance dr Czecha na pořad dnešní schůze. Předsednictvo rozhodlo, že prozatím nikoli. Pokud se věci druhé týče - svolávání porad klubovních předsedů - odkazuji tu na odpověď, kterou jsem dal témuž tazateli na jeho dotaz v téže věci ze dne 24. března 1926, a to. v 19. schůzi dne 6. května 1926. (Výkřiky posl. dr Czecha.)

Přistoupíme k projednávání 1. odstavce pořadu, jímž jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 851) zákona o stavebním ruchu (tisk 892).

Zpravodajem výboru soc.-politického je p. posl. Dubický, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. Rýpar.

Uděluji slovo prvému zpravodaji, p. posl. Dubickému.

Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno! Zákonodárné sbory našeho státu již několikráte zabývaly se návrhy zákonů o stavebním ruchu. Smyslem těchto zákonů bylo, aby pronikavou podporou stavební byla odstraněna velká bytová krise, která zvláště ve městech a v obvodech průmyslových dostoupila vrcholu. Posledně zabývala se poslanecká sněmovna zákonem o stavebním ruchu před 3 lety. Za onu dobu změnily se nemálo poměry, které mají vliv na stavební podnikání a jeho rentabilitu, a je proto pochopitelno, že fakt tento nemohl zůstati bez vlivu na konstrukci zákona nového.

Návrh, který dnes projednáváme, liší se podstatně ode všech dřívějších zákonů, zvláště pokud jde o finanční podporu se strany státní. Všechny dosavadní zákony o stavebním ruchu, které jsme od roku 1919 každoročně až do r. 1924 obnovovali, měly za účel pojistiti stavebníka proti poklesu hodnoty jeho domu pro ten případ, kdyby v budoucnosti poklesnul stavební náklad. Stát podporou touto snímal se stavebníka risiko stavebního podnikání, spojené s poklesem stavebního nákladu v budoucnosti, a bral je sám na sebe. Skutečnost ukázala, že stavební náklad od r. 1921, kdy byl nejdražší, klesal, až se r. 1924 ustálil na nynější výši. V důsledcích toho domy v těchto letech vystavěné mají sice menší hodnotu, než činil jejich skutečný stavební náklad, ale majitelé jejich, kteří stavěli se státní podporou, neutrpěli z toho žádných ztrát, neboť státní podpora, kterou dostali ve způsobu záruky, nebo třeba jen ve způsobu ročního příspěvku, byla vždy větší, než pokles hodnoty jejich domů.

Lze tedy říci, že dosavadní zákony o stavebním ruchu správně vystihly potřebu stavebního podnikání v letech, kdy stavební náklady nebyly ještě ustáleny, a že také dobře splnily svůj účel, uchrániti stavebníka před ztrátami, plynoucími z poklesu stavebního nákladu.

Všechny dosavadní zákony o stavebním ruchu měly však ještě další účel, a to ten, aby byty v domech vystavěných se státní podporou byly pokud možno tak laciné, aby byly přístupny i méně zámožným vrstvám obyvatelstva. Toho dosavadní zákony docilovaly tím způsobem, že vyměřovaly podporu ve způsobě záruky větší částkou, než které by bylo třeba, kdyby podpora měla sloužiti jen k pojištění stavebníka před ztrátou z poklesu stavebního nákladu. Praktické výsledky dosavadních zákonů o stavebním ruchu svědčí o tom, že státní podpora stavebního ruchu umožnila stavbu a lacinější bydlení i osobám méně zámožným. Laskavostí ministerstva soc. péče bylo mi dáno k disposici několik dat, které tuto skutečnost jasně ukazují.

Všech domů, které byly vystavěny s podporou jinými osobami než obcemi a stavebními družstvy, zejména tedy soukromníky, je okrouhle 11.850, a rodinných domků vystavěných stavebními družstvy celkem 12.236, dohromady tedy okrouhle 24.100 domků. Z tohoto celkového počtu domů připadá, seřaděno podle povolání vlastníků neb čekatelů domků, na železniční zaměstnance přes 14%, na samostatné živnostníky mimo stavební živnostníky přes 13¹/₂%, na samostatné zemědělce přes 12%, na tovární dělníky 11¹/₂%, na státní a jiné veřejné zaměstnance skoro 9%, na stavební živnostníky skoro 6%, na soukromé zaměstnance přes 5%, na horníky přes 5%, na stavební dělníky přes 5%, na nádeníky přes 3%, na živnostenské dělníky přes 2¹/₂% a na zemědělské dělníky přes 2%.

Podle toho připadá ze všech staveb soukromníků a rodinných domků družstevních na dělníky a zaměstnance ať veřejné, ať soukromé, dohromady okrouhle 16.500 domků, t.j. 68,5% čili více než ²/₃ a na stavby osob samostatně výdělečně činných okrouhle 7600 domů, t.j. 31¹/₂%, čili méně než ¹/₃.

Uvážíme-li, slavná sněmovno, že zemědělcům byla udílena podpora jen tehdy, šlo-li o drobné zemědělce nebo o přídělce půdy v reformě pozemkové a že těchto stavebníků jest přes 12% a že stejně se to má s domky, na které byla udělena podpora drobným živnostníkům, pak vidíme, že na dobrých 90% všech domků byla udělena podpora osobám opravdu málo zámožným. O čem svědčí také tato data? Že není správné, poukazuje-li se zejména ve veřejnosti paušálně na to, že dosavadních zákonů o stavebním ruchu použily většinou jen osoby zámožné a že nezámožní byli z dobrodiní těchto zákonů vyloučeni. Cifry, které jsem předeslal, svědčí naopak o tom, že nehledíc k obcím, byly to právě nezámožné vrstvy obyvatelstva, u nichž nalezly dosavadní zákony pochopení a které proto stavěly. Lze jen litovati, že dobrodiní zákonů nebylo dostatečně využito i osobami zámožnějšími, které zklamaly očekáváni zákonodárce, že budou s pomocí zákonů o stavebním ruchu více stavěti.

Bylo by zajímavé znáti rozvrstvení podporovaných staveb podle velikostí obci. Je nasnadě se domnívati, že nejvíce zákonů využila velká města, ve kterých nouze bytová byla větší než na venkově. Zemědělské kruhy zvláště zajímá, že podpora byla udělena celkem na stavbu 2133 domků samostatných zemědělců, t. j. 18% všech staveb provedených soukromníky a že u 1804 rodinných domků drobných zemědělců byla udělena podpora současně také na stavbu potřebných hospodářských budov a dále že byla podpora udělena i na stavbu 421 domků zemědělských dělníků, t. j. přes 3¹/₂ % všech domků, že tedy přes 21¹/₂ % veškerých domků postavených soukromníky připadá na samostatné zemědělce a zemědělské dělníky. Ze všech 2133 domků samostatných zemědělců připadá na Čechy 899, na Moravu 608, na Slezsko 61 a na Slovensko 565. Ze všech 421 domků zemědělských dělníků připadá na Čechy 217, Moravu 128, Slezsko 11 a na Slovensko 65.

Podle sděleni ministerstva soc. péče bylo s podporou vystavěno celkem přes 4000 nájemních domů se 38.400 byty a skoro 24.000 rodinných domků se 26.900 byty, tedy na 28.000 domů se 65.300 byty. Úhrnný náklad všech těchto staveb, který byl vzat za základ pro vyměření státní podpory, činí skoro 4.800,000.000 Kč. Ve skutečnosti je ovšem tento náklad alespoň o 10% větší. Z tohoto celkového stavebního nákladu činí zaručené zápůjčky celkem okrouhle 3.150,000.000 Kč a částka, z níž se platí jen příspěvek na úmor a úrok po dobu 25 let, činí okrouhle 550 mil. Kč. Roční anuita ze zaručených zápůjček činí okrouhle 200 mil. Kč.

Pokládal jsem, slavná sněmovno, za nutné cifry tyto sděliti, neboť ve veřejnosti koluje řada zpráv, které neodpovídají skutečnosti.

Všechny ony státní výdaje na podporu stavebního ruchu ve formě anuity ze zaručené zápůjčky nebo ve formě ročního příspěvku na úrok a úmor stavebního nákladu hradí se z běžných příjmů států, t. j. z výnosu daní, cel a jiných státních příjmů. Na úhradu jejich musí tudíž přispívati všichni občané státu bez rozdílu.

Řekl jsem již, že ve veřejnosti se často nesprávně tvrdí, jakoby stát vydal již na podporu stavebního ruchu miliardové obnosy. Tyto obnosy představují však správně pouze stavební náklad podporovaných staveb, na který musí přispěti také z vlastních prostředků každý stavebník. Z cifer, které jsem uvedl, je patrno, že stavebníci musili sami na vlastních prostředcích a na prvé hypotéce uhraditi aspoň 2 miliardy korun. Že přes tyto miliardové stavební náklady není nedostatek bytů odstraněn, toho vina není ani v zákonech o stavebním ruchu, ani v jejich prováděni. Mám za to, že to souvisí s povahou bytového problému vůbec. Poradní sbor pro otázky hospodářské ve svých návrzích na řešení stavební a bytové péče velmi případně praví, že příčiny bytové nouze vznikají v našem hospodářském řádu vždy znovu samy od sebe. Je také potřebí stále nových a nových bytů pro přirozený přírůstek obyvatelstva a náhradou za byty staré, které se stanou k užívání nezpůsobilými.

Všeho toho je si vědoma také vláda i parlament. Nynější vláda osvědčila tuto skutečnost svým stanoviskem k vládnímu návrhu bytového zákona, který v červnu 1926 předložen byl poslanecké sněmovně předešlou vládou úřednickou. Návrh bytového zákona. úřednické vlády upravoval, jak známo, nejen podporu stavebního ruchu, nýbrž i ochranu nájemníků, a to na celých příštích 7 let takovým způsobem, aby po uplynutí této doby ochrana nájemníků vůbec přestala a podpora stavebního ruchu byla omezena jen na pouhou záruku za byty stavěné obcemi a družstvy pro osoby méně zámožné. Po dobu těchto sedmi let chtěl však stát udíleti i nadále také finanční podporu na stavby domů, ale tato podpora měla míti pouze účel snižovati nájemné, a nikoli účel pojišťovati stavebníka proti nebezpečí poklesu hodnoty jeho domu. Výdaje spojené s touto další podporou stavebního podnikání neměly však býti jako dosud hrazeny ze všeobecných příjmů státních, nýbrž z výnosu zvláštního stavebního příspěvku, ukládaného vlastníkům starých domů a placeného ze zvýšeného nájemného. Výnosu zvýšení nájemného ze starých domů mělo býti také užito k další podpoře stavebního ruchu.

Ve veřejnosti tento plán úřednické vlády nemohl ovšem nenaraziti na překážky a námitky zejména majitelů starých domů a jejich nájemníků. Ve všech odborných kruzích proto bylo shledáno správným, že jest nejen účelno, nýbrž i nevyhnutelně nutno ochranu nájemníků a podporu stavebního ruchu řešiti současně a definitivně pomocí dlouhodobého plánu a že zvýšeného obnosu nájemního ve starých domech lze aspoň z části užíti k další podpoře stavebního podnikání. Sporným ovšem zůstalo i mezi odbornými organisacemi, v jaké míře a jakým způsobem lze užíti zvýšeného nájemného k podpoře staveb. Každému znalci našich hospodářských a politických poměrů je jasno, že docíliti mezi tolika stranami dohody o otázce tak sporné, bude vyžadovati tolik času, že zatím byla by ztracena letošní jarní stavební sezona. Jedině tato okolnost byla příčinou, že nynější vláda odvolala návrh bytového zákona, podaný vládou úřednickou, a nahradila jej krátkodobým provisoriem, omezujícím se jen na podporu stavebního podnikání. Nynější vláda však nedala tím padnouti návrhu bytového zákona, neboť prohlásila důvodové zprávě ke svému návrhu zákona o stavebním ruchu, že návrh bytového zákona, sice přepracovaný, ale spočívající na stejných hlavních zásadách jako odvolaný návrh úřednické vlády, zase - a to co nejdříve - obnoví.

Jsem si vědom, že řešení úkolu, který jsem naznačil, bude obtížné. Není možno držeti za všech okolností ochranu nájemníků do té míry, jak nynější zákony stanoví. Dosavadní ochrana nájemníků končí posledním březnem příštího roku. Při projednávání nového bytového a stavebního zákona musí býti brán zřetel nejen k nájemníkům, nýbrž i k majitelům, zvláště malých domů, aby tak soukromý jejich majetek nebyl nadále spoután. Účel krátkodobého zákona o stavebním ruchu, který projednáváme a skutečnost, že k úhradě výloh, spojených s další podporou stavebního ruchu, musí vláda zase sáhnouti jen k výnosu daní, cel a jiných rozpočtových příjmů, sdostatek vysvětlují užší rozsah zákona a obsah státní podpory, zaručené tímto vládním návrhem.

Návrh zákona má především za účel podporovati stavbu rodinných domků, podnikaných po širých vlastech jednotlivci, kteří jsou s to, aby platili úrok a úmor ze zápůjček na stavbu učiněných, a u nichž nebezpečí, spojené s převzetím státní záruky za druhořadou zápůjčku, hypotéku, jest nepravděpodobno a risiko celkem nepatrné. Tyto hlavní a přední účely zákona doplněny byly změnami, které na vládním návrhu učinil v souhlase s vládou sociálně politický výbor této sněmovny.

Zaručená zápůjčka smí činiti 40% nákladu a s předcházející I. hypotékou 75% nákladu u domků rodinných a 80% nákladu u domů nájemních. Zaručenou zápůjčku musí ovšem úrokovati a spláceti vlastník domu sám, a v tom je právě podstatný rozdíl od záruky podle dřívějších zákonů, kde zaručenou zápůjčku úrokoval a umořoval stát. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)

Důležité je ustanovení o úlevách daňových, které spočívá v úplném osvobození od domovní daně činžovní a třídní u domů s malými byty na 35 let, u jiných staveb a úprav na 25 let. Osvobození daňové přináší s sebou také osvobození ode všech přirážek k těmto daním, jakož i osvobození od dávek obecních, pokud se neplatí za zvláštní výhody nebo plnění se strany obcí a jejich podniků.

Převody stavebních parcel v letech 1924 až 1927 jsou osvobozeny od dávky z přírůstku hodnoty nemovitostí a byla-li již zaplacena, lze ji žádati stavebníkem zpět.

Záruka státu může býti podle zákona převzata na zápůjčky do úhrnné výše 120 mil. Kč. Podle výpočtů ministerstva soc. péče bude tím možno opatřiti stavby za náklad 266 mil. Kč. Další. podpora stavebního ruchu záleží na úhradě státních výdajů. Podaří-li se nám, jak pevně doufáme, nalézti takové řešení ochrany nájemníků, jež bude umožňovati získati aspoň části zvýšeného nájemného ve prospěch podpory novostaveb, pak bude moci býti státní podpora stavebního podnikání podle vládou slíbeného nového zákona bytového vydatnější než tomu je podle zákona, o němž jednáme.

O dalších detailech osnovy zákona nehodlám se šířiti. Důvodová zpráva připojená k vládnímu návrhu a zpráva soc.-politického výboru připojená k textu zákona ve znění usneseném soc.-politickým výborem, je tak podrobná, že úplně informuje, zejména o všech změnách a doplňcích, které soc.-politický výbor učinil u vládní osnovy.

O nový zákon jeví se na všech stranách pochopitelný zájem. Tato skutečnost je sama dokladem toho, že i poměry ve stavebnictví za posledních 3 let od posledního zákona o stavebním ruchu na tolik se skonsolidovaly, že lze stavěti nové domy i pomocí j enom té prosté záruky, jaká byla v našich zemích obvyklou v normálních dobách předválečných. Tato skutečnost opravňuje nás k naději, že i tento zákon splní svůj účel a přivede nás blíže k definitivní úpravě stavební a bytové péče v novém vládou slíbeném návrhu bytového zákona.

Žádám slavnou sněmovnu, aby přijala vládni návrh zákona o stavebním ruchu ve znění, jak se na něm usnesl výbor soc.-politický. (Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo druhý zpravodaj, p. posl. Rýpar.

Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor projednal zákon o stavebním ruchu, který projednal soc.-politický výbor dne 3. března 1927, ve své schůzi dne 8. března 1927 a přijal vládní návrh se změnami tak, jak byl přijat soc.-politickým výborem.

Rozpočtový výbor zabýval se hlavně otázkou úhrady, která je spojena s tímto návrhem o stavebním ruchu, prozkoumal otázku úhrady státních výdajů spojených s prováděním tohoto zákona a přišel k poznání, že pro rok 1927 nevyžádá si provádění ustanovení zákona o státní záruce podle povahy věci žádných zvláštních nových výdajů, které by nemohly býti uhrazeny z rozpočtového úvěru ministerstva soc. péče v kap. XVII, tit. 1, § 3, pol. 3.

V rozpočtech na příští léta bude ovšem musiti býti na úhradu pamatováno.

Rozpočtový výbor považuje za nutno připomenouti k §u 5, odst. 2, že, střetne-li se ve vyvlastňovacím řízení soukromý zájem vyvlastnitele s veřejným zájmem, který se váže k vyvlastňovanému pozemku, na příklad při vyvlastňování pozemku, na němž by se dalo těžiti uhlí, rudy a pod., bude tento veřejný zájem náležitě uvážen a chráněn.

Dále vzal rozpočtový výbor na vědomí prohlášení zástupce vlády k §u 11, že ustanovením tohoto paragrafu neruší se práva nabytá podle starších zákonných ustanovení o vyvlastňování pozemků pro stavební účel.

Záruka státu, která byla povolena rozpočtovým výborem činí 120 mil. Kč. Bylo sice s několika stran požadováno, aby tato částka 120 mil. Kč byla zvýšena, ale dlužno uvážiti, že tímto obnosem není stanovena konečná hranice, poněvadž stát žádných peněz podnikateli nevyplácí, nýbrž béře pouze záruku.

Další, čím se zabýval rozpočtový výbor, týká se hlavně daňových a poplatkových úlev podle §u 49. Úplné osvobození od domovní daně činžovní a třídní přísluší 1. novým stavbám, přístavbám, nástavbám a přestavbám, které byly nebo budou stavebně dokončeny v letech 1926 až 1928, na dobu 25 let, 2. stavbám domů s malými byty, byly-li začaty r. 1925 nebo později a stavebně dokončeny nejdéle do konce r. 1928, na dobu 35 let.

Lze-li stavbu považovati za dům s malými byty, či za jinou stavbu, budiž posuzováno podle platných ustanovení o dani domovní.

Totéž osvobození platí také o přístavbách, nástavbách nebo částečných přestavbách, kde je osvobozena ta část hodnoty celé budovy, o níž se prokáže, že připadá na tyto částečné stavby.

Osvobození od státní daně činžovní a třídní zahrnuje v sobě na stejnou dobu též osvobození ode všech přirážek k těmto daním, jakož i od obecních dávek, vybíraných na podkladě nájemného a ostatních poplatků s tím spojených.

Pak jednal rozpočtový výbor o osvobození převodů stavebních parcel, uskutečněných v letech 1920 až 1923, a převodů pozemků, uskutečněných v letech 1924 až 1927, od dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.

Pokud se týká resoluce soc.-politickým výborem usnesené, navrhuje též rozpočtový výbor její schválení, a to ve znění, jak byla přijata soc.-politickým výborem.

Dále rozpočtový výbor navrhuje tuto resoluci:

"Vláda se žádá, aby na ony peněžní ústavy, jež formou svých obchodů jsou způsobilé k poskytováni dlouhodobých úvěrů (hypotek), zejména spořitelny, pojišťovací ústavy a banky, co nejvíce působila, aby své peněžní prostředky větší měrou než až dosud činily, věnovaly k oživení ruchu stavebního a tím k odstranění bytové nouze."

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby vládnímu návrhu zákona o stavebním ruchu (tisk 851) ve znění, jak se na něm usnesl soc.-politický výbor ve schůzi dne 3. března 1927, dostalo se ústavního schválení. (Souhlas.)