Místopředseda Slavíček (zvoní):
K této věci j sou přihlášeni
řečníci. Zahájíme proto rozpravu.
Prve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby lhůta řečnická byla stanovena
45 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Sděluji, že při jednání o této
osnově zastupuje ministerstvo soc. péče pan
odb. přednosta dr Kubišta, ministerstvo financí
pp. tajemníci dr Rozvoda a dr Hrdina.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
"proti", panu posl. Langrovi.
Posl. Langr: Slavná sněmovno! Konečně
po více jak dvouleté době dostala se poslanecká
sněmovna k projednávání předlohy
o stavebním ruchu. Předloha tato byla očekávána
veřejností s velikou netrpělivostí
a je proto zájem o některá ustanoveni předlohy
pochopitelný. Musíme bohužel konstatovati,
že naděje nebydlících i těch,
kdož jinak jsou na osnově interesováni, byly
zklamány. Bude-li předloha odhlasována poslaneckou
sněmovnou tak, jak byla schválena výborem
soc.-politickým, nesplní zákon ani zdaleka
své poslání.
Nežli přejdu ke kritice a rozboru některých
důležitých ustanovení předlohy,
budiž mně dovoleno, abych se zabýval názorem
zpravodaje pana posl. Dubického, který projevil
v soc.-politickém výboru, že situace na bytovém
trhu se do té míry zlepšila, že není
nutno, aby stát podporoval stavební ruch přímými
podporami. Proti tomuto názoru pana zpravodaje dovolím
si tvrditi, že poměry bytové jsou u nás
dosud velmi zlé.
Posuďme úřední statistiku o bytových
poměrech aspoň ze dvou hlavních měst
republiky. V Praze máme dosud 32.000 rodin a v Brně
přes 3.000 rodin bez bytu. To jsou však rodiny, které
se o příděl bytů u úřadů
přihlásily. Daleko větší počet
je však těch rodin, které se o byt vůbec
nehlásí v přesvědčení,
že jakákoliv snaha jejich o dosažení bytu
by byla marná. Bytová nouze není však
také v ostatních městech republiky jako v
Plzni, v Moravské Ostravě, v Bratislavě o
nic menší. Uvážíme-li, že
stavební náklady ještě dnes dosahují,
namnoze dokonce přesahuji 30.000 Kč na jednu obytnou
místnost, vidíme, že bez dostatečné
pomoci státu s účinnějším
potíráním bytové nouze počítati
nelze.
Že v jiných státech nevyhýbají
se přispěti ze státních prostředků
na odstranění bytové nouze, o tom nás
poučí zprávy Mezinárodního
sjezdu pro bytovou péči, který se konal ve
Vídni v září r. 1926. Ve zprávě
vysokého úředníka min. soc. péče
v Anglii Raymonda Unvina čteme: "Nelze očekávati,
že soukromé podnikání by mohlo vystavěti
bez podpory v nejbližších málo letech
dostatečný počet domků. Dělnické
vrstvy nejsou s to, aby platily nájemné požadované
v novostavbě, má-li býti výnosná.
Všechny strany považují tudíž další
podporu stavby obytných domů státem za nutnou.
Zákon z r. 1924 upravuje podporu na 15 let, dovoluje však,
aby výše podpory byla čas od času znova
určena."
Prof. A. Bruggemann z Francie praví: "Soukromé
podnikáni není dosud s to, aby bez podpory stavělo
byty s nájemným, které by bylo snesitelné
dělnictvu. Další podpora organisací
pro zřizování laciných bytů
v dosavadním způsobu a míře je proto
nepostradatelná."
Min. rada dr Holz z Německa píše: "Hospodářská
situace sotva dovoluje, aby soukromé podnikání
postačitelnou měrou financovalo v nejbližších
letech stavbu obytných domů. Dokud není odstraněn
nynější nedostatek bytů, bude asi potřebí
další podpory soukromého stavebního
podnikání."
V tomto smyslu se vyslovili zástupci všech na sjezdu
zúčastněných států.
Z uvedeného je zřejmo, že otázka bytová
nevyžaduje si účinné podpory státu
pouze v republice Československé, nýbrž
že veškeré státy uznaly se zřetelem
na mimořádné poměry poválečné-za
svoji povinnost, přispěti k oživení
stavebního ruchu pokud možno nejvíce. To chtěl
jsem pouze uvésti, abych dokázal neudržitelnost
stanoviska p. zpravodaje.
Právě projednávaná předloha
o stavebním ruchu může nás uspokojiti
pouze v ustanoveních hlavy I, která pojednává
o způsobu opatření stavenišť, a
ustanoveních hlavy VI o daňových a poplatkových
úlevách. Hlava I převzata byla až na
nepatrné změny ze zákona z r. 1924. V hlavě
VI, v §u 49 poskytuje se novým stavbám, přístavbám,
nástavbám a přestavbám, které
budou nebo byly stavebně dokončeny v letech 1926
až 1928, úplné osvobození od domovní
daně činžovní a třídní
na dobu 25 let a stavbám domů s malými byty
úplné osvobození od činžovní
daně domovní a třídní, byly-li
začaty v r. 1925 anebo později a stavebně
dokončeny nejdéle do konce r. 1928 na dobu 35 let.
Důležité je ustanovení §u 53, že
osvobození od státní daně činžovní
a třídní zahrnuje v sobě na stejnou
dobu též osvobození ode všech přirážek
k těmto daním, jakož i od obecních dávek,
vybíraných na podkladě nájemného,
s výjimkou těch, které mají povahu
poplatků za zvláštní výhody nebo
plnění se strany obcí a jich podniků.
Také ustanovení §u 54, že jsou převody
stavebních parcel osvobozeny od dávky z přírůstku
hodnoty nemovitostí a že tam, kde dávka byla
již zaplacena, má býti bez úroků
vrácena, je pro stavebníka velmi výhodné.
To však je vše, co tato předloha stavebníku
poskytuje. Přes to, že si ustanovení předlohy
o úlevách daňových a opatření
stavenišť velmi ceníme, nemůžeme
jinak než podrobit ostatní ustanovení předlohy
co nepřísnější kritice. Stanovisko
naší strany k této předloze není
negativní. Zástupci naši v soc.-politickém
výboru snažili se poctivě na této předloze
spolupracovati a učiniti ji způsobilou odstraniti
bytovou nouzi, která je v republice Československé
nesnesitelná. Bohužel, všechny naše návrhy,
které směřovaly k zlepšení předlohy,
byly vládní většinou v soc.-politickém
výboru zamítnuty.
Otázka bydlení širokých vrstev lidových
není a nemůže býti pro nás předmětem
provádění stranicko-politické agitace
nebo demagogie. Chceme otázku tuto řešiti se
vší vážností, jak si jí
zasluhuje. Nebudeme zde činiti žádných
návrhů, které by nebyly uskutečnitelny
nebo by měly jen nádech demagogie. Cítíme
však celou tíhu odpovědnosti, která
na nás v této pro lid tak důležité
chvíli leží. Jsme si vědomi, že
jsme povinni udělati vše, abychom vás, kteří
máte dnes shodou okolností veškeren politický
vliv ve svých rukou, přesvědčili,
že to, co chcete učiniti zákonem, bude těžkým
proviněním na zájmech a potřebách
malého lidu. Chápeme se tudíž posledního
prostředku, abychom zde v plenu poslanecké sněmovny
poukázali na všechny vady a nedostatky této
předlohy. Účelem této předlohy
mělo býti, jak je v důvodové zprávě
uvedeno, umožniti lidem méně zámožným
stavěti. Tato tendence byla však na hlavu postavena
ustanovením §§ 34 a 36, které jsou stěžejním
základem celé předlohy.
Podle §u 34 záleží podpora státu
v tom, že stát zaručí se věřiteli
za zápůjčku jen pro případ,
že by stavebník nebyl schopen plniti povinnosti v
dlužním úpise mu uložené. Jinak
musí si stavebník úrokovat a umořovat
obnos státem mu zaručený sám. Toto
ustanovení znamená velké zhoršení
proti zákonu z r. 1924, kde stát převzal
na sebe povinnost zaručenou částku sám
úrokovat a umořit. Výše záruky
je stanovena §em 36, který byl na návrh zástupce
nár. demokratického klubu v soc.-politickém
výboru podstatně zhoršen proti původnímu
znění vládního návrhu. Podle
vládního návrhu zaručoval stát
stavebníku 45% stavebního nákladu v druhém
knihovním pořadí. Zápůjčka
v prvém a druhém pořadí nesměla
přesahovati 75% stavebního nákladu.
Nyní má § 36 podle návrhu p. posl. Votruby
zníti takto: "Zápůjčka zaručená
podle §u 34 musí býti na nemovitosti, na kterou
byla udělena, zajištěna zástavním
právem, a to pravidelně ve druhém knihovním
pořadí a smí činiti, jde-li o stavbu
rodinného domku, nejvýše 40% a s připočtením
zápůjček v pořadí předcházejících
nejvýše 75% a jde-li o stavbu nájemního
domu svobodárny nebo noclehárny obce, nebo obecně
prospěšného stavebního sdružení,
nejvýše 40% a s připočtením zápůjček
v pořadí předcházejících
nejvýše 80% stavebního nákladu řádně
zajištěného. U obce může býti
upuštěno od hypotekárního zajištění!"
Podle názoru pana navrhovatele má býti tato
změna zlepšením, protože u domů
nájemních povoleno bylo zatížení
v prvním a druhém pořadí místo
75% 80% a že je následkem toho družstvo nebo
obec povinna složiti pouze 20% stavebního nákladu.
Tím však, že stát převzal na sebe
povinnost záruky pouze na 40% stavebního nákladu
a že - peněžní ústavy nepůjčí
více než 25 až 30% na první hypotéku,
bude nucen stavebník složiti 30 až 35% stavebních
nákladů. Proto znamená tato změna
podstatné zhoršení proti původnímu
ustanovení §u 36 vládní předlohy.
Prakticky jeví se nám účinek této
předlohy takto: Podle dosavadních zkušeností
činil celkový náklad na stavbu včetně
pozemků r. 1923 ca 40.000 Kč, r. 1924 35.000 Kč
a dnes asi 30.000 Kč na jednu obytnou místnost.
Podle zákona o stavebním ruchu z r. 1923 přispíval
stát na úhradu celkového stavebního
nákladu 70%, družstvo složilo hotově 10%
a zbývajících 20% tvořila I. hypotéka,
kterou musilo družstvo samo úrokovati a umořovati.
Vezmeme-li v úvahu byt o 1 pokoji a kuchyni s příslušenstvím,
jehož stavební náklad obnášel ca
80.000 Kč, je činže vypočtená
podle §u 50 vládního nařízení
č. 160 Sb. z. a n. z r. 1923 tato: 1. Veřejné
dávky 40 Kč, 2. výlohy spojené se
správou domu 240 Kč, 3. výlohy spojené
s udržováním domu 240 Kč, 4. požární
pojištění 10 Kč, 5. 7% anuita z I. hypotéky
1120 Kč, 6. 6% anuita z vlastních prostředků
480 Kč, úhrnem 2130 Kč.
Z toho dostal čekatel zpět úrok ze složeného
obnosu, t. j. oněch 6% započtených v nájemném,
takže skutečně platil úhrnem 1650 Kč
nájemného ročně.
Podle zákona o stavebním ruchu z r. 1924 stát
přispíval na úhradu celkového stavebního
nákladu toliko 45%, družstvo složilo 15% a 40%
tvořila první hypotéka spolu s mezihypotékou.
V tomto případě skutečná činže
činí 2.450 Kč ročně. Podle
právě projednávané předlohy,
kdy stát poskytuje záruku toliko za druhou hypotéku
do výše 40%, ponechává však na
stavebníkovi, aby celý stavební náklad
si úrokoval a umořoval, bude nájemné
z pokoje a kuchyně při dnešních stavebních
nákladech, které činí asi 60.000 Kč,
činiti: 1. Veřejné dávky 40 Kč,
2. výlohy spojené se správou domu 180 Kč,
3. výlohy spojené s udržováním
domu 180 Kč, 4. požární pojištění
10 Kč, 5. 7% anuita z první hypotéky 1680
Kč, 6. 7% anuita z druhé hypotéky rovněž
1680 Kč, 7. 6% anuita z vlastních prostředků
720 Kč, úhrnem tedy 4490 Kč.
Srovnáme-li tuto horentní číslici
s výdělkovými poměry dělnictva,
veřejného zaměstnanectva, malých živnostníků
a malozemědělců, je patrno, že malý
člověk nebude míti z tohoto zákona
nejmenšího prospěchu. A to, prosím,
béřeme v úvahu byt o 1 pokoji a kuchyni.
Nájemné z bytu o 2 pokojích a kuchyni bude
činiti 6780 Kč ročně.
Navrhovali jsme proto v soc.-politickém výboru -
a návrh tento budeme opakovati i v plénu posl. sněmovny
- aby § 34 předlohy doplněn byl ustanovením,
že stát přispívati bude stavebníku
2% na úrokování I. a II. hypotéky.
Podle našeho návrhu činilo by nájemné
z pokoje a kuchyně po odečtení anuity z vlastních
prostředků 2810 Kč ročně a
tím by se přiblížilo k nájemnému
podle zákona z roku 1924, které činilo 2430
Kč ročně. Leč ani tento jinak střízlivý
návrh nebyl přijat vládními stranami.
Tímto činem ukázala dnešní vládní
majorita, že na odstranění nebo aspoň
zmírnění bytové nouze nemá
zájmu. Zákonem tímto nebude umožněno
ani méně zámožným jednotlivcům
ani obcím, ani obecně prospěšným
stavebním sdružením stavěti pro malé
lidi. Zákonem tímto dávány budou dlouholetými
daňovými úlevami presenty pouze bohatým,
zatím co chudí a méně zámožní
lidé budou žíti hrozným životem
lidí bez přístřeší. Naděje
ubohých nebydlících budou těžce
zklamány.
Pánové z vládní většiny
nenalezli proti našim návrhům jiného
argumentu než ten, že stát na podporu stavebního
ruchu dal již velké peníze a že se více
ze státních prostředků pro odpor ministerstva
financí dáti nemůže. Při každé
příležitosti operuje se proti nám tím,
že stát převzal na sebe závazek minulými
zákony o stavebním ruchu za více než
3 miliardy Kč, což znamená roční
náklad 200 mil. Kč.
Při tom si nikdo neuvědomí, proč přes
to, že stát převzal na sebe tak velké
závazky, poměrně málo bylo docíleno.
Pánové zapomínají, že proti našemu
odporu podporováni byli i nejbohatší lidé,
kteří stavěli přepychové vily
na státní útraty. V jiných státech
podporovány byly stavby pouze pro chudý lid a u
nás dávaly se podpory lidem, kteří
mohli stavěti i bez státní podpory. Nyní
se ovšem přichází s tím, že
pro podporu nebydlící chudiny není peněz.
Tak se provádí u nás politika bytová.
Již déle tří roků dožadujeme
se výkazu o tom, jak vysoké byly daňové
odpisy v důsledku provádění zákonů
tak zv. Rašínových, a to zákona
č. 102 Sb. z. a n. ze dne 3. března 1921 a zákona
č. 403 Sb. z. a n. z 21. prosince 1922. Zákonů
těchto bylo použito ve veliké míře
zejména bohatými průmyslníky a podnikateli,
kteří tímto způsobem placení
povinných daní chytře se vyhnuli. Ztráty
na daních těmito zákony přivoděné
odhadují se daleko přes 1 miliardu Kč.
Odvolávání se zástupců občanských
stran na odpor ministerstva financí proti podpoře
stavebního ruchu státem je neupřímné.
Kdyby převzal stát na sebe povinnost záruky
za 500 mil. Kč podle našeho návrhu, znamenalo
by to roční zatížení státu
10 mil. Kč. Má-li strana lidová tolik moci,
že si vynutila na panu ministru financí zákon
o kongrue, který si vyžádal několikanásobné
zatížení státu, měla by při
trochu dobré vůli tolik síly, aby si vynutila
zákon, kterým by umožnila tisícům
lidí slušné bydlení. (Tak jest!)
Má-li pan ministr financí ohromné sumy
do set milionů jdoucí na sanaci zkrachovaných
německých finančních ústavů,
našel by při dobré vůli také
těch 10 mil. Kč na zahojení nejhroznější
rány, která hnisá na těle tohoto státu.
(Výborně!)
Téměř všechny státy pomáhají
odstraniti největší zlo současné
doby, bytovou nouzi, jen vláda republiky Československé
nemá pro tyto věci porozumění. Takový
malý stát jako je Belgie, poskytuje zápůjčky
na 2%ní úrok a 3/4%ní
úmor na stavbu obytných budov a zařazuje
už od roku 1920 do svého rozpočtu až 150
mil. belgických franků. Dánsko poskytuje
přímé zápůjčky v hotovosti
na 5%ní úrok do výše 40% stavebních
nákladů. Francie podporuje stavby domů s
byty pro dělnictvo tím, že poskytuje buď
lacinou půjčku na 31/2%ní
úrok až do 75% stavebních nákladů
(Slyšte!) nebo přímý příspěvek,
který činí až 1/3 stavebních
nákladů. Konečně ve Španělsku
poskytuje se podpora mimo daňové úlevy od
30 do 50 let stavebním příspěvkem,
který činí 10 až 20% stavebního
nákladu a při tom zápůjčku
70% stavebního nákladu na 3%ní úrok.
(Slyšte!)
Jednou z hlavních příčin stagnace
ve stavebním podnikání jsou příliš
vysoké ceny stavebních hmot. Proto v předloze
těžce postrádáme ustanovení zákona
o stavebním ruchu z r. 1923 o cenových soudech.
Nepřiměřeně vysoké ceny stavebních
nákladů způsobeny byly do značné
míry příliš vysokými cenami stavebních
hmot. Dnešní abnormálně vysoké
ceny stavebních hmot nejsou podle našeho názoru
ničím odůvodněny. V republice Československé
máme nadbytek všeho, co ku stavbě potřebujeme.
Je zde dostatek hlíny, vápna, uhlí, cementu,
kamene i stavebního dříví. Podle zprávy
pana sekčního šéfa dr Kubišty pro
mezinárodní sjezd ve Vídni je indexové
číslo stavebních nákladů v
republice Československé 891 až 945. Podle
našich zkušeností je ještě vyšší.
Je-li pak indexové číslo mezd dělníků,
zaměstnaných při výrobě cihel,
vápna, cementu a stavebního dříví,
asi 600, je na prvý pohled patrno, že ceny stavebních
hmot neodpovídají normálnímu vývoji.
Dovoláváme se proto přísné
kontroly cen stavebních hmot, jejímž prováděním
pověřeny měly býti cenové soudy.
V našem přesvědčení nemůže
nás zviklati ani prohlášení zástupce
ministerstva soc. péče, že cenové soudy
se neosvědčily, a že v některých
případech uznaly pro běžný rok
ceny vyšší, nežli bylo potřebno.
To nás přesvědčuje spíše
o špatném složení a neschopnosti takového
soudu, nežli o neúčelnosti jejich zřízení.
Vedle vysokých cen stavebních hmot velikou měrou
k zdražení stavebních nákladů
přispívá lichvaření se stavebními
parcelami. Je mnoho lidí, kteří na lichvě
stavebními pozemky založili celou svoji existenci.
Je smutné, že této nepěkné politiky
stavební vedle soukromých jednotlivců chytily
se také mnohé obce. Projednávaná předloha
ani tentokráte neřeší tuto důležitou
otázku. Ustanovení §u 6 předlohy zdaleka
nestačí k potírání lichvy stavebními
pozemky.
Zajímavé je znění §u 39, kterým
se stanoví, že záruka státu může
býti převzata za zápůjčky pro
úhrnné částky 120 mil. Kč.
Zdá se býti nepochopitelné, proč se
má výše záruky omezovati na tak malou
částku, když státu ze záruky
nehrozí žádné ztráty. Podle výroku
p. referenta i zástupce min. soc. péče bude
se velmi pečlivě zkoumati, jestli stavebník
o záruku žádající bude schopen
plniti veškeré platební povinnosti, aby státu
nevzešla žádná škoda. Navrhovali
jsme proto, by § 39 byl škrtnut. Návrh náš
však byl zamítnut, jelikož ustanovení
§u 39 má sloužiti ministerstvu financí
jako donucovací prostředek k brzkému projednání
návrhu o ochraně nájemníků
a stavebního ruchu úřednickou vládou
podaného. Domnívá-li se někdo, že
dnešní vláda odvolala návrh č.
460 úřednickou vládou podaný, protože
měly býti jím zatíženy nemajetné
vrstvy lidové, byl ze svého bludu vyléčen
přečtením důvodové zprávy
k vládnímu návrhu č. 851, kde se doslovně
praví:
"Vláda, předkládajíc tento nový
návrh zákona o stavebním ruchu, neopouští
tím nikterak hlavní zásady, na nichž
spočívá návrh bytového zákona
předešlé vlády, naopak, uznávajíc
jejich správnost, trvá na nich výslovně
prohlašujíc, že v době co nejkratší,
jakmile bude schválen předložený návrh
zákona o stavebním ruchu, předloží
Národnímu shromáždění
nový návrh zákona, sledující
týž konečný cíl společné
a definitivní ochrany nájemníků a
stavebního ruchu, jako odvolaný návrh bytového
zákona minulé vlády."
Vláda zde jasně praví, že má
v úmyslu opětně předložiti návrh
zákona, kterým by se ukládala povinnost nájemníkům
ve starých domech platiti dávku do t. zv. státního
bytového fondu, z něhož by potom podporován
byl stavební ruch. Podle návrhu č. 460 mají
tyto dávky činiti první rok 50% a po dobu
7 roků mají se každoročně zvyšovati
o dalších 50%, takže by dostoupily r. 1934 350%
nájemného z r. 1914. Za toto horentní zatížení
malého lidu má býti stavebníku poskytnuta
podpora velmi nepatrná.
Na počátku r. 1924, když připravovala
bytová pětka návrh zákona o ochraně
nájemníků, byla učiněna dohoda,
že bude zavedena dávka z nájemného podle
hesla "bydlící nebydlícím".
Dávka měla býti stanovena 20% nájemného
z r. 1914 s tím, že od dávky budou osvobozeny
byty o 1 pokoji. Proto socialističtí členové
bytové pětky nechtěli povoliti většího
zvýšení nájemného za náhradu
za odstraněný § 12 zákona o ochraně
nájemníků, podle kterého směl
majitel domu veškeré výlohy s opravou domu
spojené převaliti na nájemníky. Se
zavedením 20% dávky souhlasili zástupci všech
koalovaných stran. Zástupci příslušných
ministerstev souhlasili s tím, že stavební
ruch bude za tuto dávku i nadále podporován
podle zásad zákonů z r. 1923 a 1924. Garancie
státu měla býti ovšem přizpůsobena
výši ceny stavebních nákladů.
K uskutečnění tohoto plánu nedošlo
pro neočekávaný odpor klubu nár. demokratických
poslanců, a my byli více než 2 roky bez zákona.
Z tohoto případu vidíme, že většině,
ve které byly strany socialistické, stačila
dávka 20% a poskytovány měly býti
stavební podpory daleko větši, než hodlá
poskytovati dnešní většina za dávky
350%. Vedle horentní 350% dávky byla v předloze
č. 460 celá řada reakčních
ustanovení, proti nimž se veřejnost bouřila
a činila za ně přirozeně odpovědny
strany dnešní vládní většiny.
Tedy žádné ohledy na bídu lidu, ale
obava před soudem jeho v podzimních volbách
obecních, případně okresních
a zemských, to byla příčina, proč
tato nepopulární a nespravedlivá předloha
zákona byla v soc.-politickém výboru vzata
s denního pořadu a projednáván je
nedostatečný zákon provisorní.
Opakujeme znovu, že na základě projednávaného
návrhu zákona nebude možno stavěti byty
pro méně zámožné rodiny, nebudou-li
přijaty naše pozměňovací návrhy.
Zákonem tímto přivedete řadu poctivých
a snaživých občanů do těžké
finanční situace, ne-li do záhuby. Řada
lidí a stavebních sdružení v plné
důvěře, ve které byla posilována
sliby zástupců všech občanských
stran, že zákonem budou dodatečně podpořeny
stavby poměrně tak, jak byli podpořeni stavebníci,
kteří stavěli na základě zákonů
z r. 1923 a 1924, dali se do stavby a nyní s hrůzou
vidí že jejich celé životní dílo
ztroskotalo.
Nebydlící občané, stavební
dělnictvo i stavební živnosti čekají
netrpělivě, co v otázce bytové učiní
zákonodárné sbory. Již dvě stavební
sezony byly zbytečně ztraceny. Marně jsme
se dovolávali po 2 roky rozumného a účelného
řešení otázky stavební. Přijetím
našich návrhů, aby stát převzal
garancii za 50% stavebních nákladů na II.
hypotéku a poskytl 2 % podporu na zúrokování
I. a II. hypotéky, umožnilo by se obcím a obecně
prospěšným stavebním sdružením
stavěti byty hlavně pro chudší rodiny.
Osud nebydlících rodin leží v rukou
dnešní vládní většiny. Zvednutím
ruky můžete setříti mnohou slzu a mírniti
utrpení tisíců nešťastných
nebydlících
Pan předseda vlády Švehla ve svém
prohlášení řekl, že dnešní
vládní většina chce se stranami oposičními
spolupracovati a že každý rozumný a proveditelný
návrh oposice bude respektován. Dosavadní
prakse poučila nás, bohužel, o pravém
opaku. Ač nám většina nemůže
vytknouti ani v jediném případě, že
bychom postupovali demagogicky a že bychom podávali
návrhy neproveditelné, přes to neakceptovala
dosud jediného našeho návrhu, ač musela
uznati, že byly dobré a proveditelné. Nejsme
proto v pochybnostech, že i dnešní naše
návrhy směřující k zlepšení
i projednávané předlohy o stavebním
ruchu budou zamítnuty.
Je-li však to, co dělá dnešní vládní
většina, rozumná a spravedlivá, lidu
prospěšná práce zákonodárná,
o tom nechť rozhodne lid sám. (Výborně!
- Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)