Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo má dále pan kol. Schubert.
Posl. Schubert (německy): Slavná sněmovno!
Nový návrh zákona o podpoře stavebního
ruchu znamená z mnoha důvodů proti dřívějšku
pokrok, především však znamená
odvrat od dřívější metody ohromného
plýtvání daněmi. Výsledky starého
zákona se stanoviska státních financí
a tedy také se stanoviska poplatníkova byly ničivé.
Od převratu až do konce května 1926 činil
stavební náklad 4.644,680.000 Kč a jen skutečně
vyplacená stavební podpora dosahuje až do této
doby 702,325.000 Kč.
To jsou číslice, které mé tvrzeni
o ohromném plýtvání státními
daněmi osvětlují sice pronikavě avšak
pravdivě. A nejsmutnější při
tom jest to, že se těmito daněmi plýtvalo
naprosto jednostranně a hlavně byl při tom
postižen venkov, neboť těchto peněz se
užívalo jednostranně pro velkoměsta
a především pro Prahu. Také zde můžeme
to doložiti úředními číslicemi.
Již ze statistiky před půl druhým rokem
vysvítá, že v příslušném
ministerstvu byly projednány projekty staveb 25.770 domů
s 54.765 byty, s tehdejším nákladem 4.000,621.000
Kč. Navržena byla podpora 3.203,000.000 Kč.
A nyní přijde nejpříznačnější
věc. Z těchto domů a bytů připadlo
na Velkou Prahu 2.103 domů s 12.160 byty a ze subvence
3.203 milionů připadlo jedině na hlavní
město Prahu 1.124 milionů, to jest doslova asi 25%.
To mluví za celé svazky a nejjasněji ukazuje,
jak byl venkov odstrčen. Přejeme každému
právo, jež mu přísluší,
než na druhé straně nechceme na venkově
býti popelkou. Tento nový návrh bude nyní
čeliti tomuto nepoměru a velkoměsta nebudou
míti žádného důvodu ani příčiny
ke stížnostem, poněvadž osvobození
od daní a přirážek jest pro ně
přiměřeným a vítaným
ekvivalentem.
Přes to přese všechno jest ovšem tvrzení
předního pražského časopisu,
že tento návrh znamená velké protežování
venkova, zřejmým omylem, přemrštěným
tvrzením. Ovšem způsobem, jak se opatřuji
peníze, a jinými ustanoveními, která
uvedu později, dosáhli jsme aspoň toho, že
jsme uchránili náš řádný,
spořivý a pracující venkovský
lid před dalším vykořisťováním
ve velkém.
Především tedy vítáme, že
předešlý návrh zákona byl vzat
zpět, neboť byl neudržitelný a každá
strana již předem mu prorokovala smrt. Nový
zákon znamená také podstatný pokrok
v tom, že ustanovuje regresní právo státu
a tím ochranu daní. Tento závazek jest, bohudík,
stanoven v §u 40 s odvoláním na všechny
státní záruky, které vznikají
z §u 34. Tuto věc přičítáme
k dobru. Slevami daní a přirážek a jiným1
ustanovenými úlevami dostane se stavební
ruch bez potíží do chodu, Svaz stavitelů
v Karlových Varech spatřuje v tomto návrhu
po této stránce uskutečnění
svých přáni. Ve starém, zaniklém
zákonu nebyl ustanoven den, kdy lze peníze požadovati
zpět, a vynikající, přední
odborník-úředník mi řekl, že
ke konečné úpravě této věci
bude třeba teprve vydati zvláštní zákon.
Dnes poznamenávám již v této věci,
že mizivě nepatrný počet zemědělských
a živnostenských pohořelých jimž
byly kdysi poskytnuty nepatrné částky, musí
býti bezpodmínečně vyřazen
z tohoto regresního práva státu, a to z důvodů
sociálních a humáních.
Pokud je o 35leté nebo 25leté osvobozeni novostaveb
od domovní daně činžovní a třídní
a od přirážek, usilovali jsme o to, aby se
nakládalo se všemi poplatníky stejně
a tím více s oněmi, kteří staví
bez státní záruky.
Při této příležitosti zmínil
bych se také, pokud jde o domovní daň třídní,
o skutečně politováni hodné věci,
jejíž příčina - nedivte se tomu,
pánové - pochází ovšem již
z r. 1839. Mnoho předpisů domovní daně
třídní děje se v sudetských
zemích nespravedlivě potud, že majetník
domu platí ve skutečnosti daně z více
části budov, než má. Z našeho hornatého
pomezi mohl bych vám opatřiti velmi bohatý
materiál. Všechna zakročení, odvolání
a námitky v této věci nemohou ničeho
dosíci a jsou marná, neboť stále ještě
platí starý dvorní dekret ze dne 27. dubna
1839, č. 1338 (Prov. Sb. z. pro Čechy, sv. 12, č.
119) a jen při přestavbě - praví se
tam "dojde-li ke změně, k níž třeba
přihlížeti při vedení v patrnosti"
- poskytuje se snížení domovní daně
třídní. Náš nejvyšší
správní soud ve svém rozhodnutí toto
stanovisko znovu potvrdil. V této věci bude naším
vděčným úkolem dosíci změny
a to tím spíše, že tak starý dvorní
dekret, který jest již zastaralý, jest prehistorickým
nástrojem.
Záruku státu lze převzíti podle §u
39 za zápůjčky až do celkové
částky 120,000.000 Kč. Těchto 120
milionů se tentokrát opět vrací, ovšem
mírným způsobem, a to tím spíše,
že z čilé stavební činnosti dlužno
k tomu přičísti 3 až 4% stavebních
nákladů ve formě daně z obratu a dále
výtěžek z půjčky stavebních
losů.
Dále vítám, že každý soukromník,
který si chce vystavěti rodinný domek, musí
míti aspoň 25% na hotovosti, neboť nemá-li
této nejmenší částky, musí
nezbytně ztroskotati. Takovéto lidi chceme chránit
před vlastním jejich neštěstím,
tím spíše, že tím dochází
k nesnesitelnému poměru v mnoha obcích a
rodinách. Mohl bych vám přednésti
velké množství takových velmi smutných
případů. Musiti stavěti za každou
cenu, aniž se z toho může člověk
finančně v budoucnosti vypracovati, jest čiré
šílenství, jímž stavebník
poškozuje těžce vlastní rodinu. V této
své lehkomyslné krátkozrakosti řídilo
se mnoho těchto lidí - snad částečně
nevědomky - dosud zásadou: "Po mně potopa."
Pokud jde o paragrafy, upravující vyvlastění,
zdůrazňuji, že jsme je nespolkli jen tak beze
všeho, jak byly ustanoveny ve starém zákoně,
nýbrž prosadili jsme, že nyní také
vážně záleží na výroku
zemědělského znalce. Vedle toho politický
úřad I. stolice jest nyní také povinen
již při pozvání k prvému šetřeni
poznamenati v tomto pozvání, že všechny
námitky dlužno přednésti již při
tomto šetření, poněvadž na pozdější
námitky nebéře se zřetel. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) Touto
věcí se čelí tomu, aby majetník
pozemku, jak se dosud často stalo, neutrpěl škodu,
poněvadž opomněl přednésti své
námitky již při prvé komisi. Žádné
státní území není, pokud jde
o stavby bytů, tak pozadu, jako hornaté krajiny
na pomezí. Stavební monopol nemají si osobovati
jen hlavní města a velkoměsta. Malá
města a vesnice mají stejné právo
na podporu stavebního ruchu. Nechcete-li snad věřiti
našim slovům, jděte do našich šumavských
pohraničních okresů a přesvědčte
se na vlastní oči o obydlí našich rolníků.
Proveďte v té věci přesnou statistiku.
Kdyby se to stalo, došlo by se k poznání, že
se nesmí postupovati jednostranně, nýbrž
že se musí tím více pamatovati na pohraniční
území, poněvadž jest prokázáno,
že v pohraničních územích bytové
poměry našich rolníků a živnostníků
ve většině případů jsou
při nejmenším aspoň rovněž
tak smutné jako ve velkoměstech a středních
městech. Jak stavíme my a jak se staví ve
velkoměstě? Máme vysoké nákladní
sazby na místních drahách, musíme
dovážeti několik hodin daleko stavební
materiál, což přes naše horská
sedla přijde draho. Každý pytel umělého
hnojiva, veškeren stavební materiál, vůbec
každý sebe menší předmět
spotřeby zdražuje se nesmírně těmito
nákladními sazbami dříve, než
dojde na místo určení. Pokud jde o území,
jímž projíždějí místní
dráhy, stavební materiál jest tam proto podstatně
dražší, poněvadž do dnes se na místních
drahách neužívá přímých
sazeb s ostatními drahami. Bylo by nejvýš na
čase, aby k tomu konečně došlo. Slibovalo
se to již dávno. Tisíce a tisíce se
tím odnímají venkovskému obyvatelstvu,
které bydlí u místních drah. Pan ministr
železnic může se zavděčiti venkovskému
obyvatelstvu, stavebníkům a živnostníkům,
provede-li tuto věc urychleně.
Ovšem i dnes žádáme, aby co nejrychleji
padl zákon o ochraně nájemníků.
Máme již za sebou 8 mírových let a stále
ještě nebyl úplně zrušen těžký,
výjimečný zákon z doby války.
Bytový poradní sbor již v r. 1924 prohlásil,
že největší překážkou
stavební činnosti jsou výjimečné
zákony a již tenkráte žádal bytový
poradní sbor, aby nájemné ve starých
domech bylo stejné s nájemným v domech nových.
K tomuto požadavku bytového poradního sboru
se však patřičně nepřihlíželo.
Domovní majetek - mám zde opět na mysli především
poměry ve venkovských městech a na vesnici
- jest dnes břemenem. Tak mnohý člověk
doufal, že na stará kolena bude moci skromně
aspoň částečně žíti
z nájemného ze svého domu a nyní zestárnuv
dožívá se těžkého zklamání.
Lze si tedy snadno vysvětliti, že majetník
domu, poněvadž nemá hotových peněz,
nemůže udržovati své domy v náležitém
stavu. Mnoho domů se úplně rozpadá.
Anketa odborníků, jež by měla za úkol
zjistiti stav mnohých starých domů, objevila
by strašlivý materiál. Zde měla by především
zasáhnouti anketová manie, která zasahuje
všude v malicherných případech, nikoliv
však zde, v tomto těžkém případě.
Není správné, že by rychlé zrušení
ochrany nájemníků vedlo k lichvářskému
nájemnému, pravého opaku jsme se dožili
při zrušení vázaného hospodářství
se zemědělskými výrobky, neboť
jakmile bylo zrušeno vázané hospodářství,
nastaly nejen pravidelné poměry, nýbrž
právě úplně naopak nastalo dokonce
nesnesitelné znehodnocení. Stejný případ
můžeme očekávati také při
jiných stejných zrušovacích akcích
a vedle toho by v tomto případě znovu vzrostla
chuť ke stavbě. Klasickým dokladem toho jest
Italie. Zákony o ochraně nájemníků
z doby války byly tam zrušeny, obávané
otřesy se nedostavily, nabídka a poptávka
upravila věc hravě. Nelze tedy naprosto pochopiti,
jak mohou některé strany žádati dostali
jsme tištěné přípisy - aby ochrana
nájemníků byla prodloužena, pravím,.
až do roku 1944. Takový donucovací zákaz
nedali by si zemědělští a živnostenští
majetníci domů nikdy líbiti, a to právem.
Domy nebyly kdysi stavěny proto, aby propadly robotě.
Nejsou zrovna skromní lidé, kteří
toho žádají, a jestliže páni chtějí
již naše drobné majetníky domů
na venkově dále zotročovati, bylo by již
jedno, žádají-li přemrštěně
rok 1944, kdyby navrhli snad místo sedmnácti let
hned padesát let a kdyby prohlásili tento výstřelek
za sociálně-politické dogma. Na těchto
návrzích spočívá kletba směšnosti
a nemusíme tedy vůbec nad nimi lámati hůl.
Každá přehnaná věc padá
sama sebou, aniž je třeba vůbec proti ní
bojovati.
Musíme se dále také zmíniti o potíži
při opatřování hypotekárního
úvěru. Zvláště naše německé
úvěrní ústavy trpí velkým
nedostatkem peněz, takže naše spořitelny,
i kdyby chtěly, nemohou všude vypomoci. Panu ministrovi
financí bych doporučoval thema Šluknov. Vedle
toho stát výše zúročenými
papíry odnímá spořitelnám pole
působnosti a také z důvodu mobility nemohou
spořitelny veškeré své vklady vložiti
do hypotečních půjček. Za takovýchto
nepříznivých poměrů mohly německé
spořitelny uvolniti pro úvěr jen 86 milionů
Kč. Sirotčí pokladny zúčastnily
se 19 miliony. Všeobecný pensijní ústav
poskytl 157,7 milionu ve formě hypotečního
úvěru a 165.5 milionu ve formě komunálních
půjček. Dlužno tedy jen vítati, když
Říšský svaz německých
stavebních družstev založil vlastní peněžní
ústav, společný ústav pro bytovou
péči, jehož úkolem má býti,
aby zasahoval opatřováním vlastních
peněz a samostatným poskytováním stavebních
podpor.
Zvláště mělo by se také přihlížeti
k zemědělským vrstvám a poskytnouti
našim zemědělským svazům větší
státní výhody, aby se konečně
mohly důkladněji zabývati otázkou
poskytování levného úvěru pro
zemědělské stavební účely.
V zákoně dosáhli jsme různých
výhod v této věci pro zemědělství
a živnosti a také naše skladiště
pochodila při tom velmi dobře a toto zlepšení
zákona v tomto směru také bez výhrady
uznáváme. Celkem znamená tedy nový
stavební zákon pokrok, poněvadž různé
daně, přirážky a mnoho jiných
úlev přichází k dobru nejširším
vrstvám a uvolněné veřejné
peníze nevyhazuji se bez výběru. Budeme tedy
v zájmu zemědělství a živností
a v zájmu poplatníků hlasovati pro tento
zákon, neboť jest to konečně jednou
zákon, jehož kmotry byly rozum, spořivost a
také rozhled. Hlasujeme tedy všichni pro a přál
bych si jen, aby sociálněpolitické zákonodárství
bralo se vždy podobnými cestami, jež se projevují
v tomto zákoně. (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní): Slovo
má dále pan posl. Simm.
Posl. Simm (německy): Dámy a pánové!
Předloha, o které se dnes radíme jako o předmětu
denního pořadu, vyvolána byla nutností,
všímati si sociálního zla přítomnosti,
a to jednoho z největších. Předloha
jest pokusem, učiniti přítrž tomuto
zlu, zlu bytové tísně, omeziti jeho důsledky.
Toto zlo dnes více než v době přímo
po válce dostoupilo výše, ohrožující
zkázou celé lidstvo, a leká se konečného
jejího výsledku stejně prozíravý
sociální politik, jako národohospodář.
Zbídačení rodinného života, podmíněné
bytovou nouzí, okolnost, že rodinný život
byl těmito poměry namnoze vůbec znemožněn,
skutečnost, že směstnáno bývá
nepřirozeně mnoho lidí v nedostatečných
místnostech, rozrušila nejzákladnější
význam bytu co do rozplozování a vyvolala
již v přítomné době úžasný
úbytek lidnatosti; právě vylíčené
jednotlivosti jsou také důvodem aneb aspoň
jedním z hlavních důvodů hlubokého
duševního, duchovního a mravního úpadku
převážné většiny lidu. Jsou
ještě stále lidé, kteří
si těchto poměrů nevšímají.
Sociální politik a národohospodář
vidí, opakuji to, konečný výsledek
strašných následků bytové nouze.
Kdybych měl po ruce domácí statistiku o tom
zlu, dokázal bych to, o čem mluvím. Nemám
bohužel těchto pomůcek. Poměry v Československu
nejsou však jiné než na příklad
v Německu. Touto statistikou německé říše
jest dokázáno, že pro nedostatečné
bytové poměry zemřelo ročně
statisíce lidí na tuberkulosu, jež se úžasně
rozmáhá v domech s přeplněnými
byty, v nichž na tyto masy lidu dostane se sotva zlomek takového
množství vzduchu, jakého k zachování
svého zdraví potřebují, takže
z vylíčených důsledků může
vzejíti pohroma pro veškeren lid. Zločinů
proti klíčícímu životu přibývá
příšernou rychlosti a nechybíme odvozujíce
tento zjev většinou z okolnosti, že právě
pro bytovou tíseň nemůže se rodinný
život vyžíti. Podle statistických výkazů,
jež mám po ruce, bylo v r. 1913 v Německu 300.000
případů vyhnání plodu, v r.
1923 dosaženo prý číslice 500.000, dnes
prý jest případů těch na jeden
milion. Uvádím to proto, abych k těmto číslicím
podotkl, že poměry v Československu jsou stejné.
Popatřte jen na naše poměry. Máte velké
obce, kde byl v posledních letech sotva jeden nebo několik
jen porodů. Tyto poměry jeví se u nás
téměř ještě výrazněji
než v Německu. A jest tomu tak, že tyto děsivé
zjevy v lidu dlužno z největší části
přičísti na vrub bytovému zlu, že
však také tím hospodářská
zdatnost se oslabuje, duševní a mravní stav
lidu upadá.
Zjevy ty vyžadují pln pozornosti odpovědné
veřejnosti. Opět a opět dovolávali
jsme se jí, také v poslední době znovu
jsme se pokusili tuto pozornost opětně zesíliti.
Připomínám pouze, že všechny porady
mé strany, jež se poslední dobou konaly, obíraly
se problémem bytovým, vážně,
věcně, bez veškeré demagogie, jak jedině
tento problém může býti v zájmu
celku vyřešen. Úvahy, jak vybřednouti
z bytové tísně, zaměstnávaly
nás až do sjezdu naší strany, konaného
dne 6. února 1927. Těšili jsme se - smím
to zde prohlásiti - že náš stálý
požadavek, aby zákon o stavebním ruchu byl
konečně vyřízen, nezůstal neoslyšen,
že se vláda přičinila, aby tu věc
přivedla do proudu. To zjišťuji především,
aniž bych tím svou kritiku vládní předlohy
sám omezoval. Těšili jsme se jen vůbec,
že bylo možno, aby tento problém byl po tak dlouhé
době také se strany vlády uveden opět
do popředí, a projevili jsme kromě radosti
i naději, že bude lze nalézti při vzájemném
objektivním posuzování pohnutek a příčin
bytové tísně prostředky, jak ji napraviti.
S demagogií nelze tu pracovati a rovněž ne
s hlediska jednostranného. Tato otázka jest tou
měrou otázkou celku, společnosti, jejích
základů, že tento celek, tato společnost
může uspíšení jejího dosíci
pouze tehdy, vezme-li zřetel ke společným
zájmům. Méně než při všech
jiných problémech může tu býti
východiskem uspokojení materielního zájmu
jednotlivcova. Nesmí dojíti k tomu, aby spekulační
úsilí vykonávalo vliv na práci, čelící
k vyřešení tohoto problému. Budeme s
rozhořčením potírati každou nevěcnou,
demagogickou nebo s materielního hlediska prováděnou
práci při řešení tohoto problému.
Voláme tudíž po zákonné činnosti,
jež by vyhovovala naukám sociální prozíravosti
ve všech směrech, ve kterých dlužno je
prováděti. Budoucí stavební zákon,
upravující definitivně otázku bytovou,
musí tomuto hledisku odpovídati. Bohužel není
tomu tak při tomto zákonu.
Dovedeme zcela přesně rozpoznati prospěch,
jenž se v dohledné době dostaví, dospějeme-li
na základě vládní předlohy
nám dodané ke stavebnímu zákonu skutečně
účinnému. Když jsme se po roce 1924
octli na poli bytového zákonodárství
v stavu ex lex, který bohužel příliš
dlouho trval, viděli jsme, že čím déle
trval tento stav, tím více odumíralo to,
co se asi v letech 1920 až 1924 ukázalo na úctyhodném
úsilí, zdolati bytovou tíseň. Podkladem
k tomu byl stavební zákon, jenž zajisté
stejným způsobem jako dnešní vládní
předloha představoval stavební zákon
nedostatečného obsahu, avšak byl tu přece
základ, na němž mělo býti pak
dále budováno a jenž neměl býti
ponechán zániku. Tím přece bylo jen
zaviněno, že léta 1925 a 1926 zůstala
pro činnost stavební ztracena. (Souhlas na levici.
- Výkřiky posl. Patzela.)
Chtěli jsme, aby r. 1927 nebyl jako léta předchozí.
Chtěli jsme, na místo aby r. 1927 byl ztracen pro
stavební činnost, učiniti tento rok rozhodným
stavebním rokem, představujícím generální
útok proti bytové tísni. Uplatňujíce
tuto myšlenku ve svých poradách, namnoze také
v tisku, byli jsme vedeni úmyslem, aby Československo
projevilo ochrannou péči stejnou měrou jako
ony země, které r. 1927 použily k takovému
útoku proti bytové nouzi. Volali jsme tudíž
v pravý čas po stavebním zákonu, jenž
by obsahoval veškeré jednotlivosti problému,
jak opatřiti obytné budovy. Poukazuji v této
souvislosti na mimořádnou a ucílenou činnost
našeho velkého sousedního státu Německa.
Opatřil jsem si před krátkou dobou ve dvou
jeho spolkových státech zprávy o stavebních
cílech, jež si tyto pro r. 1927 vytkly, a dověděl
jsem se, že Prusko usneslo se o stavebním programu
pro r. 1927, podle kterého bude v tomto roce vystavěno
150.000 až 200.000 bytů. Bavory předložily
svým sněmem vládě návrh, podle
kterého se povoluje k pokračování
ve stavby obytných budov v r. 1927 37.2 milionů
marek, t. j. okrouhle 300 milionů korun, z kteréžto
částky připadá na státní
stavební zápůjčky a tak zvané
zaměstnanecké zápůjčky pro
zřízení dělnických obydlí
33 milionů marek. To podnikají oba největší
spolkové státy jako země. Soukromá
iniciativa, jsouc podporována dobře promyšleným
zákonem o stavebním ruchu, postupuje souběžně
s veřejnou stavební činností. Tak
bude Německu umožněno. vyřešiti
ohromnou -část bytového problému a
přiblížiti se co možná době,
kdy nastanou v ohledu bytovém normální poměry.
Snad dlužno připomenouti, že stavební
činnost v Německu vykazovala od převratu,
ba dokonce ve smutné inflační době
podivuhodnou promyšlenost. O tom svědčí
počet oněch bytů, které byly v Německu
od převratu za účelem vyřešení
těchto poměrů vystavěny. Od převratu
bylo v Německu z veřejných peněz opatřeno
na jeden milion bytů, ovšem z části
bytů nouzových.
Nesmí se tvrditi, že by u nás nebylo bývalo
pochopení pro otázku bytové tísně.
Nikoli, naopak, také u nás bylo leccos provedeno.
Co podnikly dosud v oboru staveb obytných budov obce a
okresy, slouží těmto správním
celkům ke cti, chvály zasluhuje, co stejným
způsobem vykonaly, uvědomujíce si svou povinnost
k podpoře stavby obytných budov, spořitelny
a jiné hypoteční úvěr ústavy,
často přes těžce ohrožený
svůj stav - poukazuji jen na škody vzešlé
jim zákonem o válečných půjčkách.
Co stát svou pomocí poskytl, není nepatrné,
ačkoliv tato pomoc po našem názoru nebyla vždy
stejnoměrně a spravedlivě, rozdílena.
Bylo tedy i u nás kus práce vykonáno. Budiž
to zjištěno právě tak, jako i okolnost,
že jiní činitelé " jako banky,
zaměstnavatelé, měli možnost ještě
dále v sociálním směru se uplatniti
poskytnutím stejné pomoci, o jaké byla právě
učiněna zmínka. Promluvím však
o tom ještě zevrubně.
Uznává-li se činnost státu, zemí,
okresů a obcí, uznává-li se práce
vykonaná spořitelnami, nevylučuje to kritiku
této práce. Jaké chyby staly se při
veškeré dobré vůli? Dlužno kriticky
je objasniti a mám na věc tento názor: Naše
stavební činnost byla prováděna příliš
byrokraticky. Úmysl, který snad se projevil platným
zákonem, nebyl špatný, avšak při
provádění bylo často dobré
jádro zákona zničeno. Má-li v budoucnosti
dojíti ku podpoře a poskytnutí výhod
stavbám obytných budov, byť i jen ve skromné
míře, jak to podle návrhu zákona jest
možno, pokládáme za nutné, aby veškeré
podpory a výhody byly poskytovány automaticky bez
brzdících byrokratických úkonů.
(Souhlas na levici. - Výkřiky posl. Krebse.)
Právě pro rozvláčnost byrokratického
postupu byla u nás již předem větší
čásť uvolněných peněz
vyčerpána. Z této rozvláčnosti
musíme se vymaniti, patří to k hospodárnosti
provozu. Mluvím-li o hospodárnosti při provádění
staveb, mohl bych dále poukázati také k metodám
této hospodárnosti, jak je provádějí
jiné státy. Prakse racionelního postupu stavebního,
prováděného v Anglii, Švédsku
a Německu, musí také u nás doma býti
prováděna. Již při projednávání
vládní předlohy o stavebním ruchu
poukázal jsem v soc.-politickém výboru k
tomu, že jsme, nedbajíce zkušeností jiných
států v tomto oboru, přišli o velkou
část výsledků své práce,
jako při výdajích svých prostředků.
Vydali jsme od převratu v Československu na péči
bytovou přibližně 4 miliardy Kč a nedosáhli
jsme takového prospěchu, jakého bychom byli
musili dosáhnouti. Jsem tudíž v plném
právu, kritisuji-li rozvláčnost našeho
stavebního postupu. Touto kritikou sledují účel,
aby orgány zákon provádějící
byly donuceny přihlížeti k veškerým
jednotlivým zkušenostem, které nejen u nás,
nýbrž i kdekoliv jinde byly získány.
Představoval jsem si, že by se dosáhlo stavbou
domů podle typů mimořádných
úspor. Odmítnutí tohoto způsobu stavby
nelze odůvodňovati poukazem ke dvěma nebo
třem nezdařeným pokusům. Myslím,
že nelze - má-li se dosíci okamžité
pomoci - tak zcela postrádati racionelního a, chci
zcela zřetelně prohlásiti, levného
způsobu stavby. Byl projeven názor, že laciný
způsob staveb není nejlacinějším.
Domy, jež třeba postaviti, musí míti
určitou svou životní dobu a tou jest prý
doba nejméně 2 nebo 3 generací. Díváme
se na věc jinak v okamžiku, kdy statisíce lidí
trpí bytovou nouzi. Těmto lidem dlužno rychle
pomoci. Musí se přikročiti ku hromadné
výstavbě domů, kteréž třeba
by neumožnily třem generacím, kde bydliti,
uchrání přece jednu generaci, nyní
žijící, před fysickým a duševním
úpadkem. Nepropadli jsme klamu, že stavební
činnost v Československu jest taková, že
není s to, aby vyřešila problém, jak
pomoci nynější generaci. Uvedl jsem ve svém
návrhu na postavení domů pro jednu rodinu
průmyslového i zemědělského
dělnictva čísla, jež musí býti
rozhodná pro naši stavební činnost,
a myslím, že mohu tvrditi, že jsem poukázal
na postup, jenž, kdyby byl býval podržen, nebyl
by nikterak uchoval zmíněnému návrhu
ráz utopie. Musíme se vymaniti ze svého úzkého
hlediska, musíme odhodlaně, s poněkud větší
velkorysostí zaujati stanovisko k tomuto problému.
Pravím tak, aniž bych přehlížel
prostředky, jež máme po ruce. Vývody
moje směřují přece právě
k tomu, aby byl proveden důkaz, že i s prostředky,
jež tu byly po ruce a dále byly poskytnuty, něco
jiného mohlo nebo může býti vykonáno,
než co vykonáno bylo.