Předseda (zvoní): Prosím paní
a pány poslance, aby zaujali svá místa. (Děje
se.)
Osnova zákona má 11 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Míním dáti hlasovati o ní tímto
způsobem:
Nejprve budeme hlasovati o návrhu posl. Patzela a
druhů na vrácení předlohy výboru
rozpočtovému.
Bude-li návrh tento zamítnut, budeme hlasovati o
osnově této meritorně na podkladu zprávy
výborové, a to v tomto pořadí:
Nejprve o §§ech 1 až 10 najednou ve znění
zprávy výborové, neníť k nim
pozměňovacích návrhů.
Pak budeme hlasovati o doplňovacím návrhu
posl. Kleina a druhů na vsunutí nového
paragrafu za § 10 osnovy.
Konečně budeme hlasovati o §u 11 osnovy, o
nadpisu zákona a úvodní formuli ve znění
zprávy výborové, neboť rovněž
není pozměňovacích návrhů.
Jsou proti přednesenému způsobu hlasování
námitky? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati jak jsem sdělil.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s formálním návrhem
posl. Patzela a druhů, aby osnova vrácena
byla výboru rozpočtovému, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh na vrácení zamítnut.
Kdo nyní souhlasí s §§ 1 až 10 ve
znění zprávy výborové, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. §§ 1 až 10 přijaty
podle zprávy výborové.
Kdo nyní souhlasí s doplňovacím návrhem
posl. Kleina a soudr. na vsunutí nového paragrafu
za § 10 osnovy, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo konečně souhlasí s §em 11 osnovy,
s nadpisem zákona a úvodní formulí
ve znění zprávy výborové, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna tuto
osnovu zákona přijala ve čtení
prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze
příští, při kteréž
příležitosti bude hlasování o
resoluci posl. Kleina a soudr.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
odstavce druhého, jímž jest:
2. Zpráva výboru zahraničního a
rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 811), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění republiky Československé
1. úmluva o závazcích vzešlých
z hospodaření poštovní správy
uherské a císařské a královské
poštovní správy vojenské a správy
polních pošt, jakož i z hospodaření
poštovních správ států, jimž
připadla bývalá území uherská,
sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem,
Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů
a Slovinců a Československem se strany druhé,
2. závěrečný protokol k této
úmluvě, podepsané v Budapešti dne 15.
prosince 1922 (tisk 952).
Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl.
Molík, výboru rozpočtového
pan posl. dr Hnídek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, panu posl.
Molíkovi.
Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno!
Jménem zahraničního výboru dovoluji
si podati zprávu výboru zahraničního
o vládním návrhu tisk 811, kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
republiky Československé 1. úmluva o závazcích,
vzešlých z hospodaření poštovní
správy uherské a císařské a
královské poštovní správy vojenské
a správy polních pošt, jakož i z hospodaření
poštovních správ států, jimž
připadla bývalá území uherská,
sjednaná mezi Maďarskem se strany jedné, Rakouskem,
Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů
a Slovinců a Československem se strany druhé,
2. závěrečný protokol k této
úmluvě, podepsaný v Budapešti dne 15.
prosince 1922. (Předsednictví převzal
místopředseda Horák.)
Úmluva tato byla celkem sdělána podle zásad
úmluvy, sjednané s poštovní správou
rakouskou a podepsané v Římě dne 6.
dubna 1922, která se současně předkládá
zvláštní předlohou Národnímu
shromáždění k ústavnímu
schválení. Odchyluje se od ní, nehledíc
k některým méně důležitým
úpravám formálním, hlavně v
článcích 1, 3, 13, 16 a 17.
Ve čl. 1 hlavně se jedná o směrných
dnech:
Článek první musil býti hledíc
k postupu, jakým se uvázala republika Československá
v držení Slovenska a Podkarpatské Rusi, upraven
jinak, než v úmluvě římské.
Co je v této úmluvě výjimkou, t. j.
stanovení jiného směrného dne, než
1. listopadu 1918, je proti Maďarsku pravidlem, neboť
poštovní úřady na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi přecházely do československé
správy postupně tak, že byl přejímán
skoro každý úřad jiného dne,
a bylo by tudíž takové množství
směrných dnů, že by nebylo možno
za těchto poměrů súčtovati.
Proto bylo nutno stanoviti směrné dny na podkladě
jiném, co možná jednotně.
Aby bylo tedy vzájemné súčtování
pokud možno zjednodušeno, bylo sjednáno, že
směrné dny budou tři, t. j. 31. prosinec
1918, 31. leden 1919 a 30. duben 1919, čili pro československou
poštovní správu 1. leden, 1. únor a
1. květen 1919, a to podle toho, jak do jednotlivých
bývalých komitátů uherských
vnikalo československé vojsko.
Pro poštovní úřad v Petržalce,
kterážto obec připadla Československé
republice teprve po vpádu rudé armády maďarské
na Slovensko, byl jako směrný den stanoven 14. srpen
1919.
Ve čl. 3 je odst. 2, který mluví o hotovostech
nalezených v poštovních pokladnách a
jejich zúčtování, proti úmluvě
římské novum a byl pojat do tohoto článku
proto, že tyto hotovosti náležejí do administrativního
zúčtování.
O věci se zmiňuje také čl. 3 závěrečného
protokolu.
Ustanovení odstavce třetího, který
mluví o vkladech vložených do poštovní
spořitelny uherské a jejich výplatách,
na rozdíl od žirových složek a žirových
přídělů v úmluvě římské,
vysvětluje se vnitřním zařízením
pokladní služby bývalé poštovní
správy uherské.
Do čl. 13 bylo pojato ustanovení, že do všeobecného
účtu mohou býti zahrnuty i vzájemné
pohledávky smluvních států vyjádřené
v korunách rakousko-uherských, tedy pohledávky
vzniklé před rozlukou měnovou toho kterého
státu. Jako podle úmluvy římské
provede všeobecné súčtování
poštovní správa rakouská, provede je
podle tohoto článku úmluvy budapešťská
poštovní správa maďarská, zašle
je však poštovní správě rakouské,
aby je shrnula v jedno se všeobecným súčtováním
podle úmluvy římské.
Podle druhého odstavce článku 16, jenž
jedná o zřízení rozhodčího
soudu, nesmí z důvodu nestrannosti jeho předseda,
volený oběma členy soudu, býti příslušníkem
žádného ze smluvních států.
Článek 17 má konečně, aby bylo
urychleno vyřízení záležitostí
dosud neujasněných, na rozdíl od úmluvy
římské, ustanovení, že úmluva,
byvši ratifikována Maďarskem, nabývá
účinnosti pro každý stát, jakmile
ji ratifikoval sám.
Tato úmluva ratifikována Maďarskem, nabude
účinnosti pro každý zúčastněný
stát dnem ratifikace tímto státem. Ale všeobecné
súčtování bude lze provésti
teprve po ratifikaci této úmluvy všemi smluvními
státy.
Zahraniční výbor projednal ve schůzi
16. března 1927 tento vládní návrh
a doporučuje jej k přijetí slavné
sněmovně. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr
Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Rozpočtový výbor zkoumal tuto smlouvu uzavřenou
mezi jednotlivými cessionářskými státy
se stanoviska finančního. Běží
totiž o vyúčtování peněz,
které byly mezi jednotlivými cessionářskými
státy zaslány, ale nevyúčtovány.
Vedle toho běží o peníze dosud nevyúčtované
za dobírkové zásilky. Dále běží
o náhrady nedoručených zásilek, potom
o náhrady za zásilky ztracené. Měli
bychom posuzovati finanční efekt, který vyplývá
z této smlouvy, ale tento finanční efekt
z této smlouvy vyplývající je ještě
neznám, poněvadž ten teprve vyplyne v důsledku
této smlouvy. Nevíme ještě, kolik peněz
máme hraditi poštovní spořitelně
uherské, a vice versa. Potom také nevíme,
kolik bylo nedoručených zásilek atd. Vyúčtování
to provede se teprve na základě této smlouvy,
jak již řečeno.
Rozpočtový výbor, zkoumaje po této
stránce tuto smlouvu, doporučuje slavné sněmovně
smlouvu zároveň s protokolem ku přijetí.
(Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá a přistoupíme proto k hlasování.
Schvalovací usnesení má jeden odstavec, obsahující
dvě čísla, a dám o něm hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
ve znění zprávy výborové, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
toto schvalovací usnesení ve čtení
prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce pořadu, jímž jest:
3. Zpráva výboru zahraničního a
rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 810), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění republiky Československé
1. úmluva o závazcích vzešlých
z hospodaření bývalé poštovní
správy rakouské a poštovních správ
států nástupnických, 2. závěrečný
protokol k této úmluvě, podepsané
v Římě dne 6. dubna 1922 (tisk 953).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl.
Molík, zpravodajem výboru rozpočtového
p. posl. dr Hnídek.
Dávám slovo prvnímu zpravodaji, p. posl.
Molíkovi.
Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno!
Zpráva výborů zahraničního
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 810), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění republiky Československé
1. úmluva o závazcích vzešlých
z hospodaření bývalé poštovní
správy rakouské a poštovních správ
států nástupnických, 2. závěrečný
protokol k této úmluvě, podepsané
v Římě dne 6. dubna 1922.
Úmluva o závazcích vzešlých z
hospodaření bývalé poštovní
správy rakouské a poštovních správ
států nástupnických vznikla, že
rozpadnutí bývalé říše
rakousko-uherské nepřerušilo obchodních
hospodářských a jiných vztahů
obyvatelstva ve státech, vzniklých na jejím
území, t. j. ve státech cessionářských,
a že tudíž činnost poštovních
úřadů v jednotlivých územních
částech automaticky pokračovala obvyklým
krokem. Bylo tím nezbytnější, že
hranice nových států nebyly dlouhou dobu
pevně vymezeny, dále že v jednotlivých
územích, jmenovitě pokud jde o náš
stát, v zemích t. zv. historických, poštovní
úřady podřízené poštovní
správě rakouské působily již
druhý den po převratu jako poštovní
úřady československé, kdežto
některá území u nás, zvláště
Slovensko a Podkarpatská Rus, teprve postupně přecházela
v moc nové státní správy.
Z toho vznikly mezi poštovními správami shora
zmíněnými a poštovními správami
států cessionářských, tudíž
i poštovní správou československou,
vzájemné závazky nejrůznější
povahy.
Aby závazky tyto byly vypořádány,
bylo třeba, aby zúčastněné
státy sjednaly o tom zvláštní úmluvy.
Tak došlo k úmluvě s poštovní správou
rakouskou, podepsané dne 6. dubna 1922 v Římě.
Jako den, od kterého jednotlivé poštovní
úřady připadly do oblasti států,
které vznikly rozpadem bývalého Rakouska,
byl vzat formálně 3. listopad 1918 jako den rozkladu
armády rakousko-uherské na frontě italské
a sjednání příměří
mezi Italií a Rakouskem.
Ježto pro účtování poštovních
úřadů, které se dálo a děje
měsíčně, byl tento den spojen s různými
technickými a praktickými obtížemi,
bylo smluveno, aby pro vzájemné odúčtování
byl vzat za základ 1. listopad 1918.
Den odpočtu 1. listopad 1918 je ovšem všeobecnou
zásadou. Nemůže se týkati poštovních
úřadů, které po 1. listopadu 1918
byly ještě nějaký čas anebo přechodně
v cizí poštovní správě.
Tato úmluva bude ratifikována všemi smluvními
stranami. Jakmile dojdou veškeré ratifikace, sepíše
se protokol, jehož datum bude dnem, jímž tato
úmluva nabude účinnosti.
Zahraniční výbor projednal ve schůzi
dne 16. března 1927 shora jmenovaný vládní
návrh a doporučuje jej slavné sněmovně
ku přijetí. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Zpravodajem výboru rozpočtového je pan
posl. dr Hnídek. Prosím, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Smlouva, uzavřená mezi cessionářskými
státy a mezi Rakouskem, je skoro totožná se
smlouvou, která právě byla projednána,
a rozpočtový výbor ji zkoumal s téhož
hlediska jako onu.
Obě smlouvy až na nepatrné změny jsou
skoro totožné a proto z týchž důvodů,
ze kterých jsem si dovolil doporučiti slavné
sněmovně přijetí první smlouvy,
doporučuji také přijetí smlouvy druhé.
(Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme proto ke hlasování.
Schvalovací usnesení má jeden odstavec, obsahující
dvě části. Dám o něm hlasovati
najednou podle zprávy výborové.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky?
(Nebyly.)
Námitek není.
Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením
podle zprávy výborové, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
toto schvalovací usnesení ve čtení
prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž je:
4. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o usnesení
senátu (tisk posl. sněm. 837) k vládnímu
návrhu (tisk sen. 264 a 274) zákona o vysvědčeních
škol a veřejných orgánů, pokud
tato vysvědčení opravňují k
úlevám při nastoupení živnosti,
nebo jsou součástí průkazu způsobilosti
při nastoupení živnosti (tisk 931).
Zpravodajem je pan posl. Náprstek. Uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. Náprstek: Slavná sněmovno!
Předložená zpráva výboru pro
záležitosti průmyslu, živností
a obchodu týká se usnesení senátu
Národního shromáždění
republiky Československé ze dne 7. prosince 1926
o osnově zákona o vysvědčení
státních škol a veřejných orgánů,
pokud tato vysvědčení opravňují
k úlevám při nastoupení živnosti,
neb jsou součástí průkazu způsobilosti
při nastoupení živnosti.
Největší potíže našeho zákonodárství
po stránce živnostenského řádu
vznikly tím, že na území československém
platilo ustanovení uherského zákona z r.
1884 a na území mimoslovenském živnostenský
řád dříve rakouský.
Potíže tyto neodstranil úplně ani živnostenský
zákon ze dne 10. října 1924, č. 259
Sb. z. a n. Aby vláda odpomohla nesnázím
vzniklým tím, že r. 1920 nebyla uznávána
na území mimoslovenském vysvědčení
státních průmyslových škol, vydaná
na Slovensku, v ohledu živnostensko-právním,
vydala vládní nařízení ze dne
13. září 1920, kterým byla vysvědčení
vydaná na státním území dříve
uherském prohlášena za rovnocenná s
vysvědčeními, vydanými státními
průmyslovými školami a veřejnými
orgány v území mimoslovenském. Tím
zabezpečeny úlevy při nastoupení živnosti
případně nahrazen průkaz způsobilosti
absolventům škol na bývalém území
uherském pro celou Československou republiku. Oproti
tomu nebyla na Slovensku a Podkarpatské Rusi uznávána
zvláště po vydání zákona
ze dne 10. října 1924, č. 259 Sb. z. a n.,
vysvědčení, vydaná na území
mimoslovenském. Nespravedlnost tuto odstraňuje návrh
zákona usnesený senátem k vládnímu
návrhu (tisk posl. sněmovny 837) tím, že
sjednocuje živnostenské právní normy
v tomto státě ve věci vysvědčení
státních průmyslových škol a
veřejných orgánů. V §u 1 se vypočítávají
jednotlivé kategorie vysvědčení, která
budou opravňovat k úlevám při nastoupení
živnosti v celé Československé republice,
a to: pod lit. a) vysvědčení vydaná
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, pod lit.
b) vysvědčení vydaná na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, pod lit. c) vysvědčení
vydaná do konce školního roku 1918 až
1919 na území bývalého státu
uherského. V tomto případě jde o zabránění
poškození mnohých příslušníků
československého státu.
Konečně upravuje zákon platnost vysvědčení
vydaných o zkouškách stavebních živností
pro veškerá území Československé
republiky. Navrhuji proto jménem výboru pro záležitosti
průmyslu, živností a obchodu slavné
posl. sněmovně návrh zákona k ústavnímu
schválení. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.
Osnova zákona má 4 paragrafy, nadpis a úvodní
formuli.
Jelikož nebyly podány žádné pozměňovací
návrhy, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 4 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném panem zpravodajem
a shodném s předchozím usnesením senátu,
nechť pozvedne ruku. (Děje se)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení prvém,
a to ve znění shodném s předchozím
usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 4. odst. pořadu.
Přistoupíme k projednání dalšího
odstavce, jímž je:
5. Zpráva výboru ústavně-právního
o usnesení senátu (tisk posl. sněm. 838)
k vládnímu návrhu zákona (tisk sen.
3 a 260) o opravných prostředcích státních
úřadů zástupčích ve
věcech firemních (tisk 972).