Zpravodaj posl. dr Josef Černý: Slavná
sněmovno! Podle zákona o společnostech s
ručením omezeným příslušelo
státním úřadům zástupčím,
to jest finančním prokuraturám v zemích
historických, generálnímu finančnímu
ředitelství v Bratislavě a hlavnímu
finančnímu ředitelství pro Podkarpatskou
Rus v Užhorodě, právo prováděti
opravné prostředky ve věcech firemních
při zápisech do rejstříku obchodního,
kdežto při zápisech ostatních společností
zůstávalo stížnostní právo
zástupčích úřadů sporným.
Zákonem ze dne 30. června 1921, č. 257 Sb.
z. a n., bylo proto stížnostní právo
úřadů zástupčích rozšířeno
na všechny případy zápisů do
rejstříku obchodního a společenstevního
a tím také odstraněna ona doposud sporná
otázka, zda zástupčím úřadům
příslušejí opravné prostředky
i v těch případech, kde nejde o zápisy
podle zákona o společnostech s ručením
omezeným.
Důvodem rozšíření stížnostního
práva zástupčích úřadů
mělo býti zavedení kontroly nad horečným
chvatem poválečného zřizování
nejrůznějších obchodních společností,
mnohdy charakteru velmi pochybného, a v důsledku
toho ulehčení příslušným
soudům, beztak ostatní agendou již značně
přetíženým.
Než státní úřady zástupčí
použily stížnostního práva v počtu
nepoměrně malém, takže prospěch,
který dotčený zákon sledoval, není
v žádném poměru jak se zatížením
soudů a zástupčích úřadů,
tak ani se zatížením, které zákonem
tímto ukládáno jest stranám.
Poněvadž tedy prakse dokázala, že soudy
naše dovedly i v největší zakladatelské
horečce rejstříkovou agendu s plným
zdarem ovládnouti, navrhuje se v projednávané
osnově zrušení zákona č. 257
z r. 1921, ježto - jak již podotčeno - ukázala
se kontrola soudních usnesení ve věcech firemních
úplně bezpředmětnou.
Zrušení zmíněného zákona
znamená tedy vrácení se v předešlý
stav, podle něhož bude státním úřadům
zástupčím příslušeti opět
stížnostní právo při zápisech
do obchodních rejstříků pouze v případech,
stanovených v zákoně o společnostech
s ručením omezeným.
Ústavně-právní výbor projednal
tento vládní návrh, vlastně usnesení
senátu, přijal jej beze změny a navrhuje
slavné sněmovně, aby jej v tomto smyslu schválila.
(Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme tedy ke hlasování.
Osnova zákona má 5 paragrafů, nadpis a úvodní
formuli.
Jelikož nebyly podány žádné pozměňovací
návrhy, dám hlasovati o celé osnově
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 5 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném panem zpravodajem
a shodném s předchozím usnesením senátu,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení prvém,
a to ve znění shodném s předchozím
usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 5. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
6. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností a výboru
zahraničního o vládním návrhu
(tisk 804), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění ke schválení
prozatímní dohoda, sjednaná mezi Československou
republikou a dominiem Kanadou v Praze dne 20. prosince 1926 a
uvedená v prozatímní platnost vládní
vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, č. 255
Sb. z. a n. (tisk 929).
Zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností jest p. posl. dr Zadina,
zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
Světlík.
Uděluji slovo prvému zpravodaji p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Až do září m. r. nebylo mezi naším
státem a dominiem Kanadou žádného ujednání
obchodně politického a Kanada dokonce zatěžovala
dovoz československého zboží zvláštní
depreciační přirážkou, vybíranou
k sazbám svého generálního celního
tarifu na základě mylného názoru o
stavu naší valuty, čímž dovoz našich
průmyslových výrobků do Kanady byl
značně ztížen.
Teprve po vydání zákona o zemědělských
clech ze dne 22. června 1926, čís. 109 Sb.
z. a n., uznala Kanada potřebu zvláštní
dohody pro usnadnění vzájemných obchodních
styků.
Na základě předchozího dorozumění
byla první opatření v tomto směru
provedena autonomně, a sice Kanada zrušila depreciační
přirážku od 6. září 1926
a československá vláda nařízením
ze dne 6. září 1926, č. 167 Sb. z.
a n., poskytla pro kanadské zboží výhody
celních sazeb čl. II zmíněného
zákona č. 109 z roku 1926 s platností do
konce roku 1926.
Současně byly zahájeny přípravy
pro sjednání obchodní dohody, která
pak byla uzavřena dne 20. prosince 1926 v Praze výměnou
not s účinností od 1. ledna 1927. V prozatímní
platnost byla tato dohoda uvedena vládní vyhláškou
ze dne 22. prosince 1926, č. 255 Sb. z. a n.
Z obsahu dohody možno především konstatovati,
že jest uzavřena na 15 měsíců
a může býti i během této doby
vypovězena tři měsíce předem,
takže nese charakter dohody provisorní. Také
nespočívá tato dohoda na bezvýhradné
zásadě nejvyšších výhod,
nýbrž upravuje vzájemné výhody
v užším rámci, avšak obě strany
se dohodly na tom, že před jejím uplynutím
podniknou kroky pro uzavření definitivní
smlouvy.
Kanada poskytuje československému zboží
výhody svého středního tarifu (intermediátního),
a Československo přiznává nejvyšší
výhody určitým skupinám kanadského
zboží, uvedeného ve zvláštním
seznamu, obsahujícím 69 položek našeho
tarifu. Jsou v tom zahrnuty zejména výrobky zemědělské,
jako obilí, mlýnské výrobky, ovoce,
semena, dobytek hovězí, koně, maso, sádlo,
ryby, sýry, konservy, a dále řada položek
průmyslových jako papír, obuv, hospodářské
stroje a nářadí, psací stroje, automobily,
motory a sole draselnaté.
Hlavními položkami našeho vývozu do Kanady
jsou: zboží skleněné a porculánové,
výrobky textilní, hlavně zboží
vlněné a plstěné, výrobky dřevěné,
ohýbaný nábytek, hračky a hudební
nástroje.
Předložená provisorní dohoda přinesla
značné usnadnění vzájemných
obchodních styků, takže se očekává,
že vývoz našich výrobků do Kanady
bude se dále příznivě vyvíjeti.
Živnostenský výbor usnesl se na tom, doporučiti
poslanecké sněmovně, aby tuto provisorní
obchodní dohodu s Kanadou schválila obvyklou formulí
tohoto znění:
Národní shromáždění Československé
republiky dodatečně schvaluje prozatímní
obchodní dohodu mezi Československou republikou
a dominiem Kanadou, sjednanou v Praze dne 20. prosince 1926 a
uvedenou v prozatímní platnost vládní
vyhláškou ze dne 22. prosince 1926, čís.
255 Sb. z. a n. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, jímž
je p. posl. Světlík.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
Zahraniční výbor poslanecké sněmovny
pojednal ve schůzi, konané ve středu dne
16. března, o vládním návrhu tisk
804, kterým předkládá se poslanecké
sněmovně ke schválení prozatímní
obchodní dohoda mezi Československem a dominiem
Kanadou, sjednaná v Praze dne 20. prosince 1926 a uvedená
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 22. prosince 1926.
Zmíněná obchodní dohoda stala se účinnou
dne 1. ledna 1927 na dobu 15 měsíců, pokud
by nebyla vypovězena tři měsíce předem.
Vzhledem k tomu, že jde o dohodu prozatímní,
vyslovil zahraniční výbor přání,
aby v této době dojednána byla dohoda definitivní,
a zároveň schválil, aby zahraniční
výbor připojil se k usnesení výboru
živnostenského ze dne 2. března 1927. (Souhlas.)
Místopředseda Horák: Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme
proto ke hlasování.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec
a dám o něm hlasovati najednou podle zprávy
výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
toto schvalovací usnesení ve čtení
prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž je:
7. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro dopravu a veřejné práce
o vládním návrhu (tisk 772), kterým
se předkládá Národnímu shromáždění
Mezinárodní úmluva o přepravě
zboží po železnicích a Mezinárodní
úmluva o přepravě cestujících
a zavazadel po železnicích, podepsané dne 23.
října 1924 v Bernu (tisk 859).
Zpravodajem výboru zahraničního je pan posl.
dr Uhlíř, zpravodajem výboru pro dopravu
a veřejné práce je pan posl. inž. Novák.
Uděluji slovo prvnímu zpravodaji, panu posl. dr
Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Pane předsedo,
dámy a pánové! Obě úmluvy,
Mezinárodní úmluva o přepravě
zboží po železnicích a Mezinárodní
úmluva o přepravě cestujících
a zavazadel po železnicích, podepsané 23. října
1924 v Bernu, jsou mezinárodně právní
akty již starého, předválečného
data svým původem, jak toho světové
a zvlášť evropské komunikační
poměry a potřeby vyžadovaly. Už skoro
před padesáti lety, roku 1878, konaly se konference
o společné právní základně
pro mezinárodní přepravu zboží;
14. října 1890 byla v Bernu sjednána v tom
smyslu státní smlouva, která dnem 1. ledna
1893 vstoupila v platnost a ve všech smluvních státech
nabyla moci zákona a vydatně podporovala rozvoj
a pokrok mezinárodních hospodářských
styků.
Bezprostředně před světovou válkou
patřily k ní takřka všechny evropské
státy (chyběla Anglie, Portugalsko, Řecko,
Španělsko, Turecko). Válka znemožnila
připravované revisní konference, které
měly opraviti a doplniti různé části
úmluvy podle vývojových potřeb doby
a zemí. S koncem války objevila se naléhavá
nutnost vybudovati pevné právní základy
mezinárodní přepravy zboží, což
i mírové smlouvy stanovily, žádajíce
obnovu bernské úmluvy a uzavření nové
úmluvy pro přepravu zboží, cestujících
a zavazadel po železnicích.
Tu zvlášť rozhodující byla třetí
revisní konference, zahájená z podnětu
spolkové rady Švýcarské v Bernu 1. května
1923, která trvala skoro 40 dní. Tu shodnuty byly
dvě nové mezinárodní úmluvy,
jedna o přepravě zboží, druhá
o přepravě cestujících a zavazadel
po železnicích, které potom 23. října
1924 byly podepsány na diplomatické konferenci v
Bernu.
Protože úmluvy tyto spočívají
na mírových smlouvách, může je
Národní shromáždění republiky
Československé jen buď přijmouti nebo
zamítnouti; textu změniti nemůže.
Dlužno však konstatovati, že úmluvy tyto
Československu při jeho zeměpisné
poloze a při jeho intensivních mezinárodně-hospodářských
vztazích jsou jen prospěšné.
Zahraniční výbor pojednav o těchto
věcech, doporučuje poslanecké sněmovně
schvalovací formuli:
"Národní shromáždění
republiky Československé souhlasí s Mezinárodní
úmluvou o přepravě zboží po železnicích
a s Mezinárodní úmluvou o přepravě
cestujících a zavazadel po železnicích,
podepsanými v Bernu dne 23. října 1924."
Místopředseda Horák (zvoní):
Uděluji slovo druhému zpravodaji, jímž
jest p. posl. inž. Novák.
Zpravodaj posl. inž. Novák: Slavná sněmovno!
Mezinárodní úmluvy o přepravě
zboží po železnicích, jakož i o přepravě
cestujících a zavazadel po železnicích,
podepsané dne 23. října 1924 v Bernu, jsou
jen dalším krokem v díle mírovém.
Lze jen vítati, že vzájemné závazky
jednotlivých států válkou přervané,
směřující ke sblížení
těchto států, jsou opět navazovány,
a lze jen litovati, že poměry poválečné
nedovolují, aby se tak dálo tempem rychlejším.
Přítomná úmluva, jak již bylo
řečeno, našemu mladému státu
vzhledem k jeho zeměpisné poloze jen prospěje
a proto dopravní výbor doporučuje schválení
formule, kterou pan referent zahraničního výboru
právě byl přednesl. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava odpadá a přistoupíme k hlasování.
Schvalovací usnesení má toliko jeden odstavec.
Dám o něm hlasovati najednou podle zprávy
výborové. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celým schvalovacím usnesením
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
toto schvalovací usnesení ve čtení
prvém.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím je vyřízen 7. odstavec pořadu.
Nebude-li námitek, vyřídíme nyní
ještě imunitní zprávy zařazené
na dnešní pořad. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Přistoupíme tedy k projednávání
odst. 10 pořadu, jímž jest:
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Podbořanech za souhlas s trest. stíháním
posl. Haiplicka pro přestupek podle §u 1 zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. (tisk 685).
Zpravodajem je p. posl. dr Daněk, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Okresní soud v Podbořanech přípisem
z 20. května 1926, č. Tv 111/26, původně
žádal za trest. stíhání posl.
Haiplicka pro zločin §u 99 tr. zákona,
který spatřoval v některých výrocích
jmenovaného poslance vůči majiteli porculánové
továrny Rudolfu Grodeckému a Jos. Denglerovi v Hlubanech,
když tato firma propustila dva dělníky. Výroky
svými chtěl docíliti, aby firma ony dva dělníky
opětně do práce vzala.
Tuto původní žádost okresní soud
v Podbořanech sám změnil přípisem
ze 14. července 1926, č. T 523/26, v ten smysl,
že nestíhá posl. Haiplicka pro zločin
§u 99 tr. zák., nýbrž toliko pro přestupek
zákona o útisku.
O této opravené žádosti jednal imunitní
výbor a dospěl toho přesvědčení,
že povinností i právem poslance jest ochrana
osob sociálně slabších a že v tomto
výkonu poslaneckého mandátu nelze spatřovati
překročení mezí poslanecké
imunity, i kdyby forma této ochrany nebyla vhodnou, a že
v takové působnosti poslance omezovati nelze.
Navrhuje tudíž imunitní výbor poslanecké
sněmovně, aby posl. Haiplick k trest. stíhání
vydán nebyl.
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
pana posl. Haiplicka.
Kdo souhlasí s tímto návrhem pana zpravodaje,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se nesvoliti k trest. stíhání posl.
Haiplicka.
Tím vyřízen je odst. 10 pořadu.
Přistoupíme k projednání dalšího
odstavce, jímž je:
11. Zpráva výboru imunitního o žádosti
župana župy košické za souhlas s trest.
stíháním posl. Hvozdzíka pro přestupek
nařízení ministerstva pro správu Slovenska
ze dne 6. června 1920, č. 4916 (tisk 686).
Zpravodajem jest p. posl. Košek. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno!
Župan košický žádá přípisem
z 18. května 1926, čís. 5126/26 pres., za
souhlas s trest. stíháním posl. Hvozdzíka,
poněvadž týž řečnil dne
28. března 1926 v obci Velké Ozorovce, okres Sečovce,
na schůzi lidu, která nebyla příslušnému
úřadu ohlášena.
Poněvadž posl. Hvozdzík přijel
bezprostředně před zahájením
schůze a podával na ní svému voličstvu
informace politické a nevěděl o tom, že
schůze pro něho svolaná není řádně
příslušnému úřadu ohlášena,
usnesl se imunitní výbor navrhnouti poslanecké
sněmovně, aby posl. Hvozdzík pro tento
přestupek k trest. stíhání vydán
nebyl.
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Hvozdzíka.
Kdo souhlasí s tímto návrhem pana zpravodaje,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se nesvoliti k trest. stíhání posl.
Hvozdzíka.
Tím vyřízen je 11. odstavec pořadu
schůze.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž je:
12. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Olomouci za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Schollicha pro přečin urážky
na cti (tisk 690).
Zpravodajem jest p. posl. Votruba. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno!
Dr. Erich Riedel, advokát v Šumperku, podal u krajského
soudu v Olomouci trestní oznámení proti dr
Schollichovi pro přečin urážky
na cti podle §u 488, 7, 239 tr. z. a §u 1 zákona
čís. 124/24, jehož se prý jako pisatel
podle tvrzení soukromého žalobce dopustil tím,
že v periodickém časopise "Volksruf"
ve článku "Unerhörte Rechtsvertretung"
sdělením smyšlených a zkroucených
skutečností křivě obvinil soukromého
žalobce z určitých nečestných
činů. Stejnou žalobu podal soukromý
žalobce pro týž článek, ale v jiném
časopise uveřejněný.
Imunitní výbor jest toho názoru, že
podobné skutky nelze krýti poslaneckou imunitou,
a navrhuje proto posl. sněmovně, aby posl. dr Schollich
k trestnímu stíhání pro shora
uvedený přečin byl vydán.