Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ohledům spravedlnosti daňové odpovídá zásada všeobecnosti daňové a tudíž vyloučení jakýchkoli privilegií a zásada stejnoměrnosti čili parity, odpovídající daňové únosnosti. S hlediska daňové administrativy nutno požadovati určitost zdanění, čili trvalé určení daňové povinnosti pro jednotlivce a zabezpečení tohoto proti libovůli daňových orgánů, dále pohodlnost při vybírání daní a nejmenší výlohy správní.

Reforma našich daní přímých odpovídá těmto hlavním zásadám moderního daňového systému, a pokud snad nebylo docíleno všude žádoucí a ideální úpravy, nutno to přičísti na účet jiných naléhavých ohledů. Daňový systém představuje soustavu, která postupně vyrůstala s vývojem hospodářských poměrů a je s nimi v takové těsné souvislosti, že nenechá se radikálně přetvořiti bez rušivých účinků na hospodářský život. Proto naše reforma daní přímých zachovává základní strukturu těchto daní a omezuje se toliko na nutné modifikace určitých detailních otázek, provádí snížení daňových sazeb, upravuje jednotně daňové řízení a přechází k úpravě záležitostí s tím úzce souvisejících, totiž k úpravě finančního hospodářství samosprávných svazků, a zavádí stabilisační bilance.

Jestliže se stane skutkem, jak nás ubezpečoval pan ministr financí, že staré záležitosti daňové, jako opožděné výměry daňové, nahromaděné rekursy, nutné odpisy dani a podobné, budou zavčas vyřízeny a u našich finančních úřadů bude zjednán čistý stůl, tak zajisté uvedení nové daňové úpravy bude pro nás znamenati nové daňové období, přinášející našim poplatníkům podstatné ulehčení veřejných břemen, spravedlivé poměřování daňové povinnosti a pořádek v daňové správě. Národní důchod náš odhaduje se na 60 miliard korun ročně a z toho veřejné svazky odčerpávají asi ¹/₄, čili asi 15 miliard. Podle prohlášení pana ministra financí přináší berní reforma ulehčení asi půl miliardy u daní přímých a ¹/₄ miliardy u samosprávných přirážek, čili celkem asi 750 mil. Kč, čili jen asi 5% celkového veřejného břemene. V tomto celkovém průměru tento poměr jeví se dosti mizivým, ale poněvadž jde o daně přímé, placené od kruhů zúčastněných na výrobě, čili jde vlastně o daň z výnosů a důchodů, možno přece spatřovati v této slevě podstatné ulehčení kruhům výrobním, které se jim přináší v zájmu rozvoje hospodářského života.

Daně přímé zůstávají v nové úpravě při dosavadním poměru, takže na jedné straně máme daně výnosové, jako je daň výdělková všeobecná i zvláštní, pozemková, domovní, rentová, z tantiem a vyššího služného, které postihují určité zdroje výnosové, a na druhé straně daň důchodová, dříve příjmová, postihující důchody, takže tato daň důchodová je v našem systému ne snad hlavní a základní daní, jako tomu je v Anglii, nýbrž toliko vhodnou daní doplňující.

Daňová reforma má veliký význam pro naše zemědělství a pro naše zemědělce, kteří dosud trpí velice těžce vysokými daňovými břemeny a různými nepořádky v berní správě, a proto je důležité posouditi všechny novoty daňové reformy také s hlediska zemědělského.

Daň důchodová, dříve příjmová, zatěžovala velice těžce naše zemědělství jak absolutně, tak relativně oproti jiným stavům, poněvadž její vyměřování prováděly finanční úřady příliš paušálně podle reálního majetku, aniž by přihlížely náležitě ke všem výrobním nákladům a k jiným srážkovým položkám. Při této pochybné praxi došlo k tomu, že celková kvota zdaněných důchodů z pozemků, která činila před válkou asi 10%, vzrostla r. 1920 na 26% a pro poslední léta odhaduje se na 30%, takže tato kvota důchodu zemědělského v celkovém rámci daně důchodové se ztrojnásobila. Jestliže činí daň důchodová celkem 1.300,000.000 Kč, připadá z toho na zemědělství téměř 400 mil. Kč. Naproti tomu jest přímo křiklavý nepoměr u zdaněného důchodu z kapitálu, který činí toliko asi 3 až 4% ze všech zdaněných důchodů, což je nejlepším dokladem toho, že naší finanční správě nepodařilo se právě velké kapitály přitáhnouti ke spravedlivému zdanění. Proto naši zemědělci uvítají podstatnou slevu daně důchodové, která činí průměrně asi 40%, čili pro celé zemědělství asi 160 mil. Kč.

Při nové úpravě uplatnily se ve větší míře též sociální ohledy ve prospěch poplatníků nižších tříd. Daně prosté minimum bylo zvýšeno ze dřívějších 6000 Kč na 7000 Kč a při větším počtu příslušníků rodiny až na 11.000 Kč. Pro mnohočlenné rodiny povolují se přiměřené srážky daně a v mimořádných případech, kde jde o zvláštní zatížení výživou a výchovou dítek, vydržováním nemajetných příbuzných, dále zadlužení, nákladnou nemoc, může býti daň důchodová buďto přiměřeně snížena anebo úplně odepsána. Tyto sociální ohledy vedly též k tomu, že zavádí se zvláštní úprava vybírání daně ze služebních požitků vybíráním srážek ze mzdy, a to nižšími sazbami, které znamenají pro dělníky a zaměstnance zmenšení daňového břemene až o 40%

Jestliže takovou měrou vyšlo se vstříc dělnictvu, že zbaveno je těžkopádného řízení zdaňovacího, jako podávání přiznání, uplatňování rekursů a poměřování daně paušálními částkami, mělo by se určité zjednodušení zavésti i pro široké vrstvy našich malých a středních zemědělců. Podávání přiznání způsobuje jak jim, tak i berním správám značné obtíže. Nesprávná poměření daně vyvolávají velký počet rekursů a proto v některých státech zavedlo se podstatné zjednodušení v celém řízení, jako na př. v Německu, kde podle tamního zákona jsou zproštěni povinnosti podávati přiznání všichni poplatníci až do 8000 Mk, to jest přes 60.000 Kč. Je jim ovšem vyhrazeno právo přiznání podati. Postupuje se tam podle zvláštních průměrných neboli paušálních směrnic, které finanční správa sjednává s odborovými organisacemi a publikuje a na základě toho finanční úřady poměřují důchod. Takovéto paušály doporučujeme zavésti i u nás pro vrstvy našich malých a středních zemědělců, poněvadž jimi se provede zjednodušení nejen pro zemědělce, nýbrž i pro finanční správu. Tyto paušály budou vyjadřovati toliko průměrný důchod dani podrobený pro jednotlivé velikostní skupiny zemědělských usedlostí a jednotlivé příbuzné oblasti a budou od něho odpočítávány srážky individuelní povahy jako podle počtu dětí, zadlužení a podobně.

Daňové řízení obsahuje dále novotu, že předmětem zdanění nebude jako dosud příjem předcházejícího roku, nýbrž důchod v témže berním roce, který se bude ovšem přiznávati a zdaňovati teprve na počátku roku následujícího. Během berního roku však mají býti konány splátky na daň předem. Systém tento je napodobením systému německého, a má-li se též u nás osvědčiti, předpokládá nutně, aby v celém daňovém řízení u našich úřadů byl úplný pořádek, zejména včasné vyměřování daňové povinnosti, urychlené vyřizování rekursů a řádná evidence všech splátek. Pro zemědělce je naléhavě žádoucí, aby splátky nebyly žádány v době letní, kdy nemají žádné tržby.

Tento princip, že daně se vyměřují za běžný rok berní, ovšem až na počátku následujícího roku, byl zvolen nejenom u daně důchodové, nýbrž i u daně pozemkové a výdělkové, takže se zavádí tím systém splátek na daně vůbec. Tato okolnost, jakož i trpké zkušenosti dosavadní nás nutí, abychom s největším důrazem žádali zavedení berních knížek, které by byly nejspolehlivějším dokladem jak předepsaných všech jednotlivých daní a přirážek, tak i postupných splátek.

Zlepšení zdaňovacího řízení očekává se od nové úpravy daňových komisí, do nichž nadpoloviční většina členů bude jmenována na návrh zemědělských rad a obchodních komor, kdežto zbývající počet bude jmenován finanční správou, a to tak, aby všechny vrstvy poplatníků byly zastoupeny.

Pokud se týče daně pozemkové, ponechávala vládní osnova dosavadní úpravu dále v platnosti, přislibujíc reformu teprve v době pozdější. Proti tomu však naše republikánská strana postavila důrazný požadavek, aby došlo ihned k definitivní úpravě také u daně pozemkové jako u ostatních daní přímých. Nutnost toho byla odvozována z toho, že je nemožnosti udržovati dále poválečné státní přirážky, známých 200 až 400%, dále musilo býti odmítáno zavádění nějakého váženého průměru pro samosprávné přirážky, který přinášel nebezpečí, že by přirážky u daně pozemkové mohly býti značně vyšší než u ostatních daní, a konečně bylo potřeba provésti určité korektury v dani pozemkové s ohledem na zastaralý katastr daně pozemkové. Pokud se týče výše daně pozemkové, byla pronášena na veřejnost i řada nevěcných názorů a nechyběly ani hlasy, zejména z kruhů socialistických, aby daň pozemková byla zvýšena. Naproti tomu naše strana vyslovila důtklivý požadavek, aby zdanění zemědělského podnikání bylo upraveno paritně se zdaněním ostatních vrstev, podléhajících zejména všeobecné dani výdělkové, tedy obchodu, živností a průmyslu. Námitky pronášené z některých stran, že celkové břemeno daně pozemkové neodpovídá poměrům předválečným, jsou úplně nesprávné, poněvadž také výnosy zemědělského podnikání zůstávají daleko za výsledky předválečnými. Cenové indexy u zemědělských výrobků, třeba že nejsou správným měřítkem s ohledem na znehodnocení zlata, zůstávají u velké části zemědělských výrobků pod indexem valutovým, zejména u všech výrobků produkce zvířecí, a všeobecně jsou hluboko pod indexem výrobků průmyslových.

Nelze také přehlížeti, že majetek zemědělců pozůstává vesměs v realitách, podléhajících přesnému zjištění a poměření všech daní, takže vedle daně pozemkové nepoměrně zvýšilo se zdanění též daní příjmovou a novou daní obratovou, kterou nesou zemědělci jak při prodeji zemědělských výrobků v paušálech, tak i při nákupu zemědělských potřeb v cenách. Mimo to nutno zdůrazniti, že výnosnost zemědělských podniků je relativně daleko menší než u ostatních výrobních odvětví, při čemž výnos u malých a středních zemědělských podniků jest v převážné míře výnosem pracovním a ne kapitálovým.

Mnoho nesrovnalostí vykazuje též zastaralý katastr daně pozemkové, a to jak v poměru různých oblastí a bonity půdy, tak i v poměru velikostních skupin, poněvadž určené katastrální výnosy vyjadřují jen průměrnou výnosnost jednotlivých parcel bez zření na jiné okolnosti, jako rozsah podniku, zcelenost půdy, poměry komunikací, stupeň intensity, blízkost trhů, specialisace výroby, průmyslové zpracování a jiné, které vesměs doznaly různých změn a mají rozhodující vliv na poměry výrobní a výnosové.

Z těchto všech důvodů přednášely kruhy zemědělské požadavek, aby daň pozemková byla upravena na stejnou výši, jaká odpovídá zdanění ostatních vrstev u daně výdělkové, a zejména aby podobného ulehčení dostalo se též vrstvám malých a středních zemědělců. Kdyby tomuto požadavku, zajisté spravedlivému, mělo býti vyhověno, musela by daň pozemková býti snížena téměř na polovici. Z toho důvodu je též pochopitelno, že byl vyslovován názor, aby daň pozemková byla zrušena a aby daň výdělková byla přenesena též na zemědělství. Řešení toto bylo uznáno z ohledu daňové techniky za neproveditelné. Obtížné bylo by zejména pravidelné podávání daňového přiznání každoročně od tak velikého počtu malých a středních zemědělců, což zajisté bylo by nepříjemné jak našim zemědělcům, tak i finanční správě. Vedle toho zdaňovací prakse byla by odvislá převážně od finančních orgánů, takže by se z toho vyvinula rozsáhlá agenda rekursní, jako u daně důchodové, kdežto dosavadní daň pozemková na podkladě čistých katastrálních výnosů jest stabilní, což má velkou výhodu jak pro zemědělce tak i pro finanční správu.

Toto stanovisko naší strany došlo uznání u politických stran a tak dochází k nové úpravě daně pozemkové, která všem uvedeným požadavkům alespoň částečně vyhovuje.

Nová daň pozemková bude míti tudíž dvě složky, a to základní daň, která bude také podkladem pro samosprávné přirážky, a dále zvláštní příspěvek do vyrovnávacího fondu, určeného pro podporování okresů a obcí, který nebude podkladem přirážek samosprávných. Daň i zvláštní příspěvek vyměřují se na podkladě čistého katastrálního výnosu násobeného u zemědělské půdy 17 a u lesů 20. Z tohoto násobku činí základní daň 2% a fondovní příspěvek 1·5%. Státní přirážky 200 až 400% samozřejmě odpadají. Jestliže dosud byl násobek katastrálního výnosu 22·7 a státní přirážka u zemědělské půdy 200% a u lesů 400%, byl tudíž násobek u půdy 68·1 a u lesů 113·5, kdežto podle nové úpravy bude daň s příspěvkem tvořiti násobek u zemědělské půdy 59·5 a u lesů 70, takže se zde projevuje snížení celkového zdanění u zemědělské půdy o 12·6% a u lesů 38·3%. Dosavadní daň činila okrouhle 140 mil. Kč, a to z půdy zemědělské asi 112 milionů Kč a z lesů asi 28 milionů Kč, takže snížení u zemědělské půdy obnáší 14·11 milionů Kč a u lesní půdy 10·72 mil. Kč, čili celkem 24·83 mil. Kč.

Zvláštní výhoda byla sjednána pro malorolníky ustanovením, že onen příspěvek fondovní 1¹/₂%ní neplatí zemědělci, kteří nepodléhají dani důchodové - tedy při existenčním minimu 7000 až 11.000 Kč - a kteří s ostatními členy své domácnosti nemají v téže obci berní většího pozemkového majetku než nejvýše s katastrálním výnosem 120 Kč. Při porovnání katastrálních výnosů vztahuje se tato výhoda na zemědělce: v řepařských krajích asi do 3 ha, v obilnářských asi do 4 ha, v bramborářských asi do 6, případně 8 ha a v pícnařských asi do 12 ha. Podle držby pozemkové tato výhoda se bude vztahovati na více než 80% držitelů půdy a podle přibližného odhadu asi na 30% půdy zemědělské. Výhody té nebudou ovšem požívati ti, kdož platí daň důchodovou, zejména pokud jako živnostníci nebo kapitalisté mají ještě jiný zdroj příjmů než z půdy. Kdo má pozemky v několika obcích, bude požívati této výhody za své pozemkové vlastnictví zvlášť v každé obci.

Výhoda ta znamená, že tito zemědělci budou oproti dnešnímu stavu platiti toliko právě polovici. Oproti ostatním zemědělcům, kteří platí též fondový příspěvek, platí tito malorolníci méně o 43%. Celková výhoda vyjádřena v absolutních cifrách obnáší pro malorolníky asi 8 až 10 mil. Kč.

Z tohoto vylíčení je patrno, že zemědělci, kteří platí daň z příjmu, získávají z pozemkové reformy u daně pozemkové slevu 12·6% a u daně důchodové asi 40%. Naproti tomu zemědělci, kteří neplatí daň důchodovou, tedy malorolníci, domkáři, získávají z daňové reformy výhodu tu, že mají daň pozemkovou sníženou proti dnešnímu stavu o 50%.

Pokud se týče samosprávných přirážek k dani pozemkové, možno poukázati na to, že největší nebezpečí hrozilo našemu zemědělství z vládní osnovy právě u těchto přirážek. Kdežto u všech ostatních daní měl býti stanoven přirážkový limit na 470% a toliko v případě amortisování a úrokování dluhů limit 610%, měl býti pro daň pozemkovou stanoven zvláštní, tak zv. vážený průměr obecních a okresních přirážek podle stavu z r. 1926, takže všechny přirážky u daně pozemkové byly by obnášely v prvém případě asi 1000% a v druhém případě asi 1300%, tedy více než dvojnásobně než u ostatních daní. Avšak podle nové úpravy daně pozemkové bude se také na ni vztahovati limit přirážek jako u ostatních daní, tedy 470% a případně 610%. Tím se stává, že hranice přirážek se snižuje o více než 50%, při čemž ovšem přirážková základna se zvyšuje, a to u zemědělské půdy o 50% a u lesů o 76%. Jak se projeví tato nová úprava v našich obcích a okresích, odvisí od individuelních poměrů, které mohou býti velice rozmanité, avšak ve velkém průměru možno odhadnouti, že také přirážkové břemeno pro naše zemědělství tímto způsobem se zmenší asi o 15%. Jelikož se přirážky platí ze základní daně 2%, platí všichni zemědělci všechny přirážky samosprávné ve stejné výši.

Otázka snížení daně pozemkové při živelních pohromách upravuje se zvláštním způsobem, a to zvláště u půdy zemědělské a zvláště u lesů. Ohledně půdy zemědělské zřizují se u zemědělských rad zvláštní fondy k tomu účelu, aby z nich v případě živelních pohrom byla poškozeným poplatníkům poskytována náhrada daně pozemkové spolu se zvláštním příspěvkem, jakož i přirážkami samosprávnými, odpovídající části naturálního výtěžku, zničeného živelní pohromou. Do těchto fondů zemědělských rad odvádí stát 30% zvláštního příspěvku 1·5%ního a obce 10% daně pozemkové v obci předepsané, a to v obou případech s vyloučením lesní půdy. Tento fond bude činiti asi 17¹/₂ milionu Kč. Přebytků fondu může býti použito ku poskytování mimořádných podpor hospodářsky slabým zemědělcům, jimž se zřetelem na živelní pohromu je potřebí zvláštní pomoci. V důvodové zprávě, jakož i ve zprávě rozpočtového výboru je vyslovena velmi správná myšlenka, že tohoto fondu může býti použito jako základu k vybudování veřejné organisace živelního pojišťování zemědělského, ke kterémužto účelu byl povolen zákonem ze dne 4. července 1923, číslo 149, zvláštní fond ve výši 50 mil. Kč, který později byl redukován na 40 mil. Kč. Proto je při této příležitosti na místě, aby vysloven byl důrazný požadavek, aby vláda tuto otázku zveřejnění živelního pojišťování zemědělského přivedla co nejdříve k parlamentnímu projednání a s největším urychlením předložila Národnímu shromáždění připravené již osnovy o pojištění krupobitním a o pojišťování proti pádu dobytka.

Pokud se týče živelních pohrom u lesů, přiznává se sleva daně pozemkové na zvláštní žádost u berní správy podané, a to v těch případech, když dřevní porost byl zničen aspoň na čtvrtině plochy celého spojeného lesního komplexu, témuž majiteli náležejícího. Se slevou daně je spojena i sleva zvláštního příspěvku 1·5%ního, avšak neslevují se samosprávné přirážky.

Tato celková úprava daně pozemkové znamená spravedlivé zlepšení proti dosavadnímu stavu a bude zajisté uvítána všemi vrstvami našich zemědělců jakožto částečné zmírnění dosavadního břemena.

Daň výdělková, třebaže se nevztahuje na zemědělské podnikání, dotýká se přece jen některých zemědělských zájmů. Ze zemědělců platí ji toliko pachtýři, vyjma pachtýře malé, kteří hospodaří sami nebo přibírají dělníky toliko občasně a výjimečně. Proti dosavadnímu stavu formuluje se jasněji osvobození zahradnictví od daně výdělkové, vyjma ovšem zahradnictví obchodní, provozované po živnostensku. Tato otázka zasluhuje ještě přesného objasnění v prováděcím nařízení, aby toliko obchodní podnikání tohoto druhu bylo podrobeno dani výdělkové. Jasnější formulace dostává se též ustanovení, že od daně výdělkové je též osvobozeno vedlejší zaměstnání provozované zemědělci, a toliko dočasně, nikoli po živnostensku, jakož i prodej takto zhotovených výrobků. V zákoně se výslovně uvádí, že sem spadá povoznictví, orání za mzdu, výroba dřevěného nádobí, dřeváků, dřevěných krabic, tření lnu a pod.

Základní daňová sazba u této daně stanoví se na 2¹/₂%, avšak z ohledů sociálních byly přiznány menším poplatníkům četné výhody. Tak především jest ustanovení, že z prvních 30.000 Kč daňového základu snižuje se sazba na půl procenta, kterážto výhoda přiznává se všem poplatníkům - zde se hovoří o tom zvláštním způsobu proštaflování - takže daň potom vykazuje určitou progresi na rozdíl od daně pozemkové, která je lineární, stabilní. Vedle toho je zavedena řada dalších výhod. Za každého společníka, pracujícího v podniku, zvyšuje se uvedená, níže zdaněná částka o další obnos 30 tisíc Kč. Při daňovém základu do 15.000 Kč činí sazba ¹/₄% a při daňovém základu do 7000 Kč činí sazba ¹/₃%. Při daňovém základu do 4000 Kč je úplné osvobození od daně a poplatník platí toliko samosprávné přirážky, vypočítávané na podkladě sazby ¹/₈%.

Při podnicích, jejichž výnos je podmíněn osobní činností, snižuje se daň o 20%. Zvláštní výhody se poskytují nuzným poplatníkům, jakož i starším poplatníkům daně výdělkové. Při zavádění nové výroby, která se oceňuje s hlediska národohospodářského, může býti poskytnuta dotčeným interesentům sleva daně výdělkové na dobu 5 až 10 let. Při novostavbách budov a rekonstrukci strojů přiznává se mimořádná amortisace po dobu 5 roků, a to jak u daně výdělkové, tak i u daně důchodové. Další výhoda spočívá v tom, že daň výdělková s přirážkami se odpočítává od daňového základu, což souvisí s pojmem ryzího výtěžku, který je tu základem zdaňovacím.

To jsou zajisté všechno pronikavé výhody, které se přiznávají u daně výdělkové pro široké vrstvy, zejména malé živnostníky. Jsem pevně přesvědčen, že u nás živnostníci na venkově uvítají tyto úlevy jako úspěch naší politiky.

Pokud se týče zvláštní daně výdělkové, poukazuji na to, že sazba u této daně byla snížena z dosavadních 10% na 8% a vedle toho vybírá se zvláštní rentabilitní přirážka, odstupňovaná podle výnosnosti podniku od 2% do 6%. Při úpravě této daně byly zachovány též určité výhody pro zemědělská společenstva, kteréžto výhody jsou odstupňovány asi trojím způsobem. Úplné osvobození přiznává se těm družstvům zemědělským - nákupním, výrobním nebo prodejním, strojním atd. - která podle svých stanov a také ve skutečnosti nevyplácejí žádného čistého zisku mezi své členy. U jiných družstev, která vyplácejí eventuelně čistý zisk v jisté míře svým členům, je třídění na dvě skupiny, a to: družstva, která udržují obchodní spojení jen se svými členy, mají daňovou sazbu 2‰ ze základního kapitálu, pokud podle stanov a ve skutečnosti, jak jsem říkal, omezují činnost svou na své členy; družstva, která neomezují činnost na své členy, podléhají zdanění, a to na základě docíleného ryzího výtěžku jejich činností sazbou, která se pohybuje od 2 až do 5%. Mimo to rentabilitní přirážka je stanovena od 2 do 4%. Úplného osvobození také požívají okresní hospodářské záložny, pokud omezují svou činnost na zužitkování vlastních kapitálů.

Předmětem daně domovní jsou všechny budovy, při čemž však jsou osvobozeny od této daně takové budovy, které slouží výlučně a trvale pro účely výrobní, a výslovně je řečeno v zákoně, že jsou osvobozeny od daně domovní všechny ty prostory, které slouží k účelům polního hospodářství. Tím byly odmítnuty všechny pokusy, nesoucí se k tomu, aby také u zemědělství některé budovy hospodářské byly podrobeny dani domovní. Sazba daňová je poměřena u domovní daně třídní nízkými obnosy - za 1 místnost 5 Kč, za 2 místnosti 10 Kč, za 3 místnosti 15 Kč a za 4 až 5 místností 30 Kč - což znamená zajisté výhodu pro budovy našich venkovanů, jmenovitě našich zemědělců.

Činžovní daň se sazbou 8% z nájemní hodnoty měla býti podle vládní osnovy rozšířena na všechny obce, kde je pronajata aspoň čtvrtina místností. Z toho hrozilo nebezpečí, že by celá řada venkovských obcí byla vtažena do zásahu daně činžovní, která je ovšem daleko vyšší než domovní daň třídní. Na návrh našich zástupců byl uplatněn požadavek a také je navrhováno v upravené osnově zákona, že podmínkou tu je ne čtvrtina, nýbrž třetina pronajatých místností.

Ohledně daně rentové činím toliko malou zmínku, že od této daně jsou osvobozeny selské výměnky, pokud se odvádějí převážně z výtěžku postoupeného zemědělského majetku a nepřesahují míru v místě obvyklou.

Přistupuji k posouzení další osnovy o finančním hospodářství samosprávných svazků. Tato úprava může býti přivítána potud, pokud vyjadřuje správnou tendenci, aby také naše samospráva zaváděla již pronikavěji úspornost a snižování samosprávných přirážek, tím spíše, když tak činí i stát, který spoří ve svém rozpočtu a přikročil k pronikavému odbourání a snižování daní, zejména přímých. Při tom nutno ovšem na obranu naší samosprávy zdůrazniti, že převážná většina našich obcí a okresů, zejména naše obce venkovské skutečně hospodařily dosud velmi úsporně a šetřily poplatníky před velkým vydáním. Ze skrovných často prostředků naše samospráva lokální plnila velké úkoly v ohledu hospodářském, kulturním i sociálním a prováděla namnoze důležité akce všeobecného, celostátního významu, na které vlastně by se měla vztahovati péče státní.

Proto možno předpokládati, že přísná ustanovení nového zákona budou doléhati především na ty obce a okresy, které často pod vlivem neodpovědných a neplatících činitelů zacházely přes hranice rozumné hospodárnosti, plýtvaly namnoze penězi svých poplatníků a přicházely do nezdravého a příliš tíživého zadlužení. Tento zjev bylo by možno dobře posouditi, kdyby byl k disposici podrobný materiál statistický o zadlužení našich obcí. Jako ukázka mohou sloužiti data sestavená za rok 1926 pro Moravu a Slezsko. Všechny obce v těchto dvou zemích v počtu 2917 měly dluhů 1.100 mil. Kč. Z toho však 87 měst mělo dluhů 920 mil. Kč, kdežto na ostatní obce v počtu 2830 připadalo toliko zbývajících 180 mil. Kč. To jsou většinou obce venkovské a menší města, které hospodařily úsporně, kde bylo rozumné nazírání na veřejné hospodaření a kde i tyto dluhy byly založeny na rozumné hospodářské akci, zejména na elektrisaci.