Predovšetkým musím naviazať svoje slová
už na jeden uzákonený návrh Československej
republiky, a to nie je iný, ako finančný
zákon, kde v čl. 17 sa hovorí: "jest
další výnos z daní těch odvésti
do zvláštního fondu, jejž jest zříditi
pro konsolidaci přechodního státního
dluhu."
V rozpočte je preliminovaná len daň na jeden
rok. Avšak koncom tohoto roku daň zo šesť
rokov. vyrubená bude so zpätnou platnosťou. Už
aj v rozpočtoch predošlých rokov nesprávne
bola preliminovaná daň, lebo, ako to záverečné
účty ukazujú, príjem z daní
bol väčší, ako to bolo preliminované.
Stalo sa to exekvovaním starých reštancií,
ktoré v rozpočte vôbec neboly ani vzpomenuté.
Preliminované bolo pol miliardy a prišly 2 miliardy.
Čo spravil s týmto plusom pán minister financií?
Kde ho dal? Ja som presvedčený, že môj
dotaz znova narazí na hluché uši, nedostanem
žiadnej odpovedi od pána ministra a preto poslúžim
slávnej snemovni malým vysvetlením. My, ako
vo všetkom, i v tomto napodobujeme Francúzsko. Francúzsko
z toho plusu zakladá mimoriadny fond. Vo Francúzsku
však použijú tohoto fondu na to, aby svoju zlú,
klesajúcu valutu postavili na dobré nohy, dali jej
pevný, silný základ. U nás sa to nerobí.
U nás na zlepšenie valuty slúžia miliardy
dávky z majetku. Keď si pán minister financií
založí takýto mimoriadny fond, s ktorým
výlučne on môže disponovať, my Slováci
musíme proti tejto nesprávnosti dvojnásobne
protestovať, a to pre nesprávnosť a za druhé
preto, že Slovensko, ktoré hodným obnosom prispieva
k tomuto dispozičnému fondu, nič z toho nemá,
nič z toho nedostane.
Musíme sa čo najrozhodnejšie postaviť
proti tomuto fondu, keďže v návrhu zákona
ani jedným slovom nie je spomenuté, že by pán
minister z tohoto fondu musel zúčtovať. Navrhujeme,
aby k záverečným účtom bola
pripojená príloha, kde by bolo dopodrobna zúčtované
z tohoto fondu a aby pán minister vydal podrobný
počet zo svojho šafárenia.
Je to skutočne kuriózum, že odteraz štát
bude mať sošporované peniaze, bude mať extra
fond. Doteraz v tom sme videli hospodársku silu každého
štátu, že jednotlivci, súkromní
ľudia mali v sporiteľniach uložené svoje
vklady, svoje peniaze. Dnes je však svet hore nohami postavený.
Dnes vkladatelia sú prinútení vyberať
svoje vklady, aby ich pchali do bezodného vreca štátneho
pod titulom daní, akcizov, poplatkov. Občania prestanú
byť vkladateľmi a stane sa nimi štát. Sme
zvedaví, že pán minister financií, ktorý
ex catedra na stĺpcoch novín tak horlive hlásal
zkazonosné účinky thesaurovania - čím
to bude môcť odôvodniť, keď sa štát
stane veľmajstrom thesaurov. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.)
Toto je obchádzanie ústavného práva.
A toto je ten klinec, na ktorý treba uderiť. Každé
zadĺženie musíme predniesť pred snem. Musí
sa odhlasovať, aby mali poslanci, senátori, odborníci
možnosť s hľadiska ústavného práva
a odborného finančného hľadiska podrobiť
vládny návrh neúprosnej kritike.
Keď sa to nestane, vtedy pán minister financií
bude mať niekoľkomiliardový fond, bude mať
príjemnú pohodlnosť, že nemusí
prichádzať s každým konvertovaním
pred snem - nebude musieť si dať odhlasovať návrh
na povolenie pôžičky - bude mať pri ruke
fond, z ktorého si vtedy a taký obnos môže
vyzdvihnúť, aký a kedykoľvek bude chcieť.
Nepotrebuje v budúcnosti žiadneho súhlasu snemu.
Nemusí dávať odpovedi na nepríjemné
dotazy a interpelácie. A v tomto vidím, slávna
snemovňa, úplné porušenie ústavného
a rozpočtového práva.
Preto mám česť navrhovať, aby sa táto
otázka v snemovni dôkladne pretriasala, aby sa konečne
učinila náprava.
Slávna snemovňa! Ako ste ráčili vidieť,
v hlavných rysoch som poukázal na nedostatky, stieny
a chyby tohoto návrhu. Považujúc však
tento zákon len za základ, za preventívne
opatrenie, na ktorom sa vystaví čoskoro radikálna
reforma, ktorá zodpovie a vyhovie všetkým vrstvám
nášho obyvateľstva v tejto nádeji návrh
zákona o daňovej reforme mám česť
v mene slovenskej ľudovej strany prijať. (Potlesk
slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
Nejezchleb-Marcha. Uděluji mu slovo.
Posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno!
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění
má v několika dnech schválit novou osnovu
zákona o daňové reformě. Vítám
snahu ministerstva financí, které po devítiletém
trvání naší republiky odhodlalo se změniti
celý náš dosavadní berniční
systém. Žalob, které do nynější
soustavy od převratu s tohoto místa byly vzneseny
na všechny ministry financí, je nepřehledná
řada.
Systém daňový, jak byl převzat po
starém Rakousku a jak jej doplnila naše berní
prakse, byl naprosto nemožný a je nejvyšší
čas, že dochází k jeho změně.
Musím při této příležitosti
říci, že zápas o novou daňovou
reformu byl přímo vyčerpávající.
Pan ministr financí dr Engliš předložil
nám původně návrh takového
druhu na daňovou reformu, že jsme jej musili absolutně
odmítnout, poněvadž byl by znamenal ještě
horší zatížení poplatnictva, než
tomu bylo až dodnes. Nechci nad mrtvými předlohami
ministerstva financí, resp. nad mrtvými odstavci
této předlohy odříkávat s tohoto
místa finále, musím však říci,
že některé jeho návrhy, které
se dotýkaly našeho zemědělství,
byly přímo povážlivé. Byla nám
nabízena valorisace daně pozemkové a nabízena
záměna daně pozemkové za daň
výdělkovou a konečně měla znít
soustava berní tak, že by absolutně nebyla
spravedlivá. Moji klubovní kolegové, kteří
jsou o určitých daních referenty, dotkli
se už těchto věcí. Já používám
nynější debaty k něčemu zcela
jinému, co však je v naprosté souvislosti s
daňovou reformou. Vyslovuji přání,
aby příští berní prakse nezvrhla
se takovým způsobem, jako je tomu dnes. Mám
zkušenosti, že obyčejně berní prakse
velmi se liší od toho, co je obsaženo v zákoně
a co měl na mysli sám zákonodárce.
Kdyby se měla příští berní
prakse zase tak úžasně uchylovat od znění
zákona, nebyla by nám žádná daňová
reforma nic platná a uvázli bychom zase v moři
nepřehledných stížností a protestů,
odvolání a intervencí. Dnešní
prakse berní je toho druhu, že i při nejstřízlivějším
posuzování musí býti považována
za zavržitelnou.
Slavná sněmovno! Nejhorší demoralisace
každého poplatníka v tomto státě
je vědomí, že se neměří
všem stejně, že proti jednomu se používá
exekucí, i když dluží nejmenší
obnos, kdežto druhému se čeká s nevyčerpatelnou
trpělivostí, i když dluží celé
do milionů jdoucí částky.
Musím se také dotknout, a to s ohledem na projednávanou
reformu daňovou, ještě jiné otázky.
Je to věc velmi bolavá.
V minulé své řeči v poslanecké
sněmovně jsem se zmínil, že velkostatkář
Skene, majitel panství na Mitrově na Moravě,
několik let nemá zaplacenou dědickou daň.
Sdělil jsem, že dotyčný nemá
také zaplacenou dávku z majetku a že mu dokonce
teprve loni byla předepsána. Mohu tyto svoje informace
doplnit tím, že lesní inspekce v Jihlavě
už dávno panu velkostatkáři Skenovi
povolila skácet 3.000 m3 dřeva mimořádným
způsobem, poněvadž dotyčný pán
se odvolával, že potřebuje peněz na
zaplacení dávky z majetku.
Malý rolnický pivovárek má předpis
na 81.000 Kč daně, velký cukrovar má
podle našeho způsobu předpis na 600 Kč
a velká cementárna na 6.000 Kč.
Několikrát jsem intervenoval, aby nám bylo
vysvětleno, jak to přijde, že velkopavlovický
cukrovar na Moravě platil v minulých letech při
nejlepší cukrovarské kampani pouze 600 Kč
ročně výdělkové daně,
tedy asi tolik, kolik platí ročně docela
nepatrný malý živnostník na venkově.
Žádal jsem, aby byla vyslána do tohoto cukrovaru
revise, ale veřejnost naše se doposud nedověděla,
jak to přijde, že velký soukromokapitalistický
cukrovar platí tak malou výdělkovou daň.
V Uh. Ostrohu na Moravě byl zakcionován nevelký
pivovar, který má výstav piva 8 až 10.000
hl ročně. Pivovar byl dříve německý,
ale přešel nyní do rolnických rukou.
Tento pivovar obdržel těsně před novým
rokem 1927 od berního úřadu v Uh. Hradišti
předpis výdělkové daně na r.
1925 obnosem 76.980·20 Kč, na r. 1926 obnosem 81.429·54
Kč.
Vážení pánové, račte srovnati
tento nepatrný rolnický pivovárek v Uh. Ostrohu
s velkým, dobře prosperujícím cukrovarem
ve Vel. Pavlovicích, a jsme hned doma. Dobře prosperující
cukrovar zaplatil 600 Kč výdělkové
daně, nepatrný rolnický pivovárek
81.000 Kč.
V městečku Tlumačově - uvádím
jiný případ - je cementárna, která
patří bratřím Seilernům. Cementárna
tato zaměstnávala v dobách před válkou
asi 200 dělníků, válka ji poněkud
ve výrobě zdecimovala. R. 1921 měla už
zase přes půl druhého sta dělníků
a vyrobila asi 108 vagonů cementu a 100 vagonů kuroviny.
Od té doby výroba v závodě neustále
stoupá. Poměry však v této německé
cementárně jsou velmi neutěšené,
ačkoliv podnik co nejlépe prosperuje. Je přece
známo, že naše cementárny, které
jsou dokonale zkartelovány, vydělávají
ohromné sumy peněz a dobře prosperují
a že tudíž mohou řádně státu
daně odváděti. Upozorňuji, že
na př. t. zv. "Maloměřická cementárna"
se rok od roku rozšiřuje a vydělává
závratné miliony. Český kapitál
tyto podniky nepřipustil a akce, které za tímto
účelem byly podniknuty, úplně všechny
ztroskotaly.
Ale o těchto věcech není na místě
mluviti dnes. Chci jenom říci, že cementárně
v Tlumačově na r. 1925 bylo předepsáno
daně výdělkové pouhých 6.000
Kč a na r. 1926 toliko 11.000 Kč. R. 1913, kdy stál
cement 4 Kč, platila tato cementárna základní
daně 13.132 Kč, nyní, když stojí
cement průměrně 35 Kč, čili
když se jeho cena devětkráte znásobila,
je poměr poplatníků daně výdělkové
k cementárně jako 3 : 2.
Vypočtu to percentuálně podle přirážek
a poplatnosti do městečka Tlumačova. Poplatníkem
městečka Tlumačova jsou státní
dráhy, cementárna a potom různí živnostníci.
Podle předválečných let stoupla poplatnost
u státních drah o 500%, u živnostníků
o 280%, kdežto u cementárny nenastalo žádné
zvýšení, naopak snížení
o 50%. Následkem toho má městečko
Tlumačov 75.000 Kč schodek v obecních účtech
za uplynulý rok.
Slavná sněmovno! Mluvil jsem o cukrovaru velkopavlovickém.
Nyní si představte, že nedaleko tohoto cukrovaru
leží obec Brumovice, kde je veliká řada
malých rolníčků a domkářů.
Berní správa v Hustopeči předepsala
takovému domkáři, který má
9 měřic půdy, - to je necelé dva hektary
- osobní daň z příjmu 192 Kč,
tedy jenom asi 400 Kč méně, nežli platí
výdělkové daně velkopavlovický
cukrovar, který prožíval nejlepší
konjukturní léta. Ať mi tedy někdo řekne,
kdo porozumí těmto záhadným číslicím
ukládací daňové komise.
Vážení pánové! Řekněte
mi, jak se potom dojemně vyjímá starost našich
berních orgánů, když na jedné
straně nemá velkostatkář pětiletou
zaplacenou dědickou daň a na druhé straně
se exekvuje chudák pro nezaplacení 4 Kč obratové
daně. Nechci ani mluviti o těchto nesčetných
exekucích, kterými se po venkově honí
naši sedláci a domkáři.
Právě v době, kdy jsem mluvil v poslanecké
sněmovně o velkých nezaplacených daních
velkostatkářů, na chudobných horách
vyškovských vymáhali na lesních dělnících
4 až 10 Kč obratové daně.
Občanu Cyrilu Dvořáčkovi, docela chudobnému
člověku, který má jenom duši
a tělo, který bydlí v Rychtářově,
který má 4 děti a bydlí u sedláka
v podnájmu a nemá vůbec žádného
majetku kromě toho, co má na sobě, poslal
berní úřad upomínku na 4 Kč
daně a pohrozil mu, jak to hned nezaplatí, že
mu provede zájem v gruntovní knize na jeho útraty.
Vážení pánové! Tento chudák
byl upomínán, ačkoliv několik dní
před tím i ty 4 Kč zaplatil.
Druhý takový chudák, Škůrek,
dostal upomínku na 10 Kč obratové daně
s touže poznámkou.
Já bych rád věděl, z čeho tito
lidé platí obratovou daň a kteří
to mudrci na berní správě jim tuto daň
předpisují a předepsat mohou.
Svého času jsem se domáhal na ministerstvu
financí, aby byl podán důkaz o tom, které
vrstvy poplatníků nezaplatily doposud daň
z majetku, ačkoliv od několika let skoro všichni
drobní poplatníci buď byli exekucí k
zaplacení daně donuceni, anebo jim prostě
byla zařaděna do gruntovní knihy. Tohoto
výkazu jsem se ani já, ani ostatní poslanci
ve sněmovně nedočkali a já musím
oznámiti veřejnosti, že nedávno kolovala
novinami zpráva - a tu by bylo dobře, kdyby pan
ministr financí takové zprávy buď dementoval,
nebo k nim přičinil, co na nich je pravda - že
řád německých rytířů
v Československé republice dluží doposud
našemu státu celou dávku z majetku ve výši
37,000.000 Kč. Mimo velký majetek má tento
řád 23.000 ha lesa. Na majetkovou daň tedy
ničeho dle těchto zpráv nesplatil a je otázka,
proč ministerstvo financí a příslušné
berní instituce nemají kuráž postupovat
tímže způsobem, jako proti malým lidem.
Vážená sněmovno, aby mně nebylo
vytýkáno, že kritisuji toliko nezaplacené
obnosy určitých řádů, podotýkám,
že se to může týkati všech těch,
kteří tyto dávky a daně dosud zaplaceny
nemají, kdežto na druhé straně tak,
jak jsem již uvedl, drobní lidé k tomu byli
donucováni exekucí.
Slavná sněmovno, pokud mluvím o těch
exekucích, není to ještě všechno.
Starost berních orgánů při nynější
praksi daňové a při nynější
soustavě jde ještě dále.
Jak známo, musí na vesnicích rolníci
platit daň ze zabíjaček. Praktikují
to obyčejně tak, že než se takový
kus dobytka zabíjí, pošlou složním
listem státu, co jim ze zabíjačky předepsal
nebo co mají zaplatiti. Je mnoho vesnic, které nemají
poštovních úřadů a peníze
sbírají listonoši. Ti dojdou na poštovní
úřad odpoledne a poněvadž poštmistři
podle zvyklostí na poštovních úřadech
mají uzavřenu pokladnu, pošlou obnos druhý
den. Někteří poštmistři posílají
obnosy dokonce i třetí den, jak mám o tom
zkušenosti.
A tu si považte tu úžasnou bdělost našich
důchodkových kontrolních úřadů.
Tam patrně pánové nemají co dělat
a proto hledají dvě až tři léta
dozadu, který sedlák nebo chalupník poslal
o 12 až 24 hodin později státu povinnou daň
ze zabíjaček. Berou jednu obec za druhou a kontrolují
všechny útržky a kupony s takovou přesností,
že to člověka až dojímá
a že si musí opravdu mysleti, že páni
mají dost času, aby si v úřadech hráli
s papíry. Nyní, když to všechno zkontrolovali,
vypraví se úředník do obce, vezme
si obecního policajta a píše předvolání.
Za 2 až 3 roky se takových zásilek opožděných
o 12 až 6 hodin najde vždy několik set. A tu
policajt předvolá lidi na obecní úřad
a tam jim pán od důchodkového úřadu
uděluje pokutu. Měl jsem takový případ
ve své župě, kde po celých stovkách,
vážení panové, byli lidé předvoláváni
na obecní úřad a tam pokutováni. Já
bych přál p. ministru financí, aby slyšel
všechno to, co lidé, kteří jsou předvoláni
v takovém případě na obecní
úřad, vykládají a co vykřikují.
Ani ministru financí, ani republice, ani berním
úřadům, ani nám, kteří
tento stát všude ve veřejnosti hájíme,
nikomu to neslouží ke cti, co tito lidé po
vesnicích v takovém případě
vyprávějí a jak tento postup proti nim komentují.
Taková bdělost a horlivost není nic jiného,
než sekýrování lidí, kteří
ve skutečnosti, v principu daně zaplatili, ale jsou
předvoláváni a trestáni jen z důvodů
formálních.
Chápu, že musí platiti zákony a nechci
nikterak obhajovati toho, kdo zákony neplní; ale
zemská finanční ředitelství
by měla věděti, že takhle není
potřeba naše vesnice proti vlastnímu státu
podpalovati a že náš stát z toho kromě
těch několika mizerných pokut absolutně
ničeho nemá. V zájmu státu to není,
zejména když lidé vědí, že
je celá řada stížností, že
velcí poplatníci svých povinností
nekonají.
Když jsem u těch velkých poplatníků,
musím jaksi v zájmu nás poslanců,
kteří vyplňujeme tuto sněmovnu, i
vládní většiny, říci ještě
několik slov. Uvedu doklady o tomto: Byl jsem informován
z naprosto spolehlivých pramenů, že bývalý
kníže Salm v Rájci, který dnes mešká
mimo republiku v Italii, prodal za 25 mil. Kč svých
akcií Báňské a hutní společnosti,
jakož i jiným a tyto peníze vyvezl za hranice.
Použil jsem svého práva a učinil jsem
dotaz na pana ministra financí. Dotaz učiněn
byl více než před 11/2
rokem. Čekal jsem marně na jakoukoliv odpověď.
Teprve po minulé rozpočtové debatě
a po novinářských zprávách,
které o této věci byly zaznamenány,
pojednou s velikánským chvatem dostal jsem od pana
ministra financí na svůj dotaz dlouho očekávanou
odpověď. Než ještě přikročím
k rozboru této odpovědi, mám ještě
malou zmínku a prosbu.
Nám poslancům, kteří hájíme
veřejné zájmy, za dnešních poměrů
nezbývají než tři cesty. První,
to je intervence u úřadů, kde se nápravy
domáháme a kde nebýváme zrovna dvakrát
rádi viděni. To se nám také ve veřejnosti
vyčítá a veřejnost si myslí,
bůhvíco za to máme, když intervence
provádíme. Konstatuji, že je děláme
v zájmu veřejnosti.
Druhou cestou je interpelace anebo dotaz na toho ministra, když
jsme na úřadech ničeho spraviti nemohli.
Třetí cestou jest řečnická
tribuna poslanecké sněmovny, když to u první
a u druhé instance nedokážeme, abychom to odtud
veřejnosti docela otevřeně řekli.
Na úřadech intervenujeme velmi často bez
výsledku. V poslanecké sněmovně se
naše řeči buď poslouchají nebo
neposlouchají a zapadnou do stenografického protokolu,
a není mi ani známo, zdali páni ministři
a úředníci z jejich resortů také
tyto řeči čtou a zdali je ministrům
aspoň předloží, jako jim předkládají
vždy extrakt z tuzemských i zahraničních
listů, týkajících se různých
politických i státních otázek.
Vážení pánové! Třetí
cestou, jak jsem již uvedl, jsou interpelace a dotazy, a
musím to otevřeně říci v zájmů
kolegů, že ty už nám vůbec zahořkly,
poněvadž se zodpovídají takovým
způsobem, že to někdy budí i veselost
a jindy to zase působí velmi trapně. Vzpomínám
si, že jsem před lety interpeloval jednání
německých důstojníků u jezdeckého
pluku v Brně, kde jsem poměry z autopsie znal, znám
tam všechny důstojníky osobně i podle
jmen. Tehdejší ministr národní obrany
mi odpověděl, že "u dotyčného
pluku žádní němečtí důstojníci
neexistují" - ačkoliv jich tam byla celá
řada, kteří ani česky neuměli.
Jindy jsem intervenoval, proč starobrněnský
klášter v Nov. Hvězdlicích na Moravě
směl vykácet alej, když zákon o pozemkové
reformě toho nepřipouští. Dostal jsem
odpověď s podpisem tehdejšího ministerského
předsedy úřednické vlády, že
stromy byly vykáceny proto, poněvadž stínily.
Podotýkám, že když jsem se domáhal
u erární silnice u Slavkova vykácení
starých topolů, které tam vyssávají
půdu rolníkům - přes to, že se
zavázali vysázet stromořadí ovocnými
stromy - přišel i památkový úřad
na pomoc a, ačkoliv velkostatku úřad vykácení
povolil, rolníkům povolení zamítl,
takže když po té silnici jedete, vidíte,
že tam, kde se táhnou pole velkostatkářů,
jsou všechny topoly vykáceny, ale kde jsou pole rolníků,
všechna ta pometla stojí.
Já to pravím jen proto, že máme v zákonech
o pozemkové reformě opatření, aby
se nesměla alej jen tak hravě bez ohlášení
vykáceti. A teď u starobrněnského kláštera
mi odpovídá min. předseda, že stromořadí
bylo vykáceno jednoduše proto, poněvadž
stínilo. Je zajímavo, že po celou tu dobu,
co alej rostla, nestínily stromy, až pojednou v roce
1926 stínily takovou měrou, že to musil uznat
i sám min. předseda a musil mi v té věci
dáti takovou odpověď.
Chci tím říci, že obyčejně
úřady, jichž se interpelace týká,
všelijak odůvodní takovou záležitost
a ministři beze všeho takové famosní
věci podepíší.