Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dokonce se staly případy, že podavatelé takové interpelace byli obesláni jako obžalovaní. Svého času jsem podal s kolegou Staňkem dotaz, týkající se poměru u Nejvyššího soudu v Brně. Vicepresident tohoto soudu pan dr Popelka neváhal ani na chvíli a poradil si v situaci, do níž jsme jeho tak zv. "Svatojánský senát" dotazem přivedli. Napsal mně a kolegovi Staňkovi předvolání, v němž nás vybízel, abychom se ten a ten den dostavili k Nejvyššímu soudu a tam udali ty osoby, které nás o materiálu v dotyčném dotazu informovaly. Dokonce si pan vicepresident Nejvyššího soudu vymínil i hodinu, kdy se máme k soudu dostavit. Je zcela pochopitelno, že jsme ignorovali vyzvání, poněvadž svědčí o tom, že pan vicepresident Nejvyššího soudu v Brně nezná znění našich ústavních a základních zákonů. Podle naší ústavy nemůže nikdo poslance, který na půdě parlamentu se dotazuje nebo něco konstatuje, stíhat, tím méně ho nutit, aby pověděl, odkud informace má.

Nedivte se, že za takových okolností musím také kritisovat odpověď pana ministra Engliše, kterou jsem dostal na dotaz, co bylo učiněno na záchranu peněz, býv. knížetem Salmem stržených za odprodané akcie ve výši 25 mil. Kč a do ciziny vyvezených.

Z odpovědi pana ministra Engliše se dovídám, že předpis dávky z majetku a přírůstku na majetku u býv. knížete Salma není dosud pravoplatným a že bude teprve v odvolacím řízení přezkoušen. Podotýkám, že ostatní poplatníci ve státě dávno mají dávku z majetku a přírůstku zaplacenou a že kdo ji zaplacenou neměl, stíhán byl exekucí a konečně mu nedoplatek vložen byl do gruntovní knihy.

Mne ale zajímalo, jaké opatření učinil náš stát a hlavně ministerstvo financí, aby nemohl majitel za odprodané akcie takové obrovské miliony vyvést za hranice. A tu mi pan ministr Engliš praví, že revise, která byla u Hugona Salma v Rájci nařízena, nemohla býti vykonána, protože potřebné účetní knihy nacházely se v centrále ve Vídni. Pan Hugo Salm proto přislíbil, že potřebné knihy z Vídně dá přivézt do Československé republiky, ale dosud prý se tak nestalo a revisní odbor ministerstva financí nemá prý tohoto času prostředků, aby k tomu stranu donutil.

Představte si, vážení pánové, že někdo vyveze 25 milionů Kč za hranice a že ministerstvo financí, když se ptám, jaké opatření bylo učiněno, sděluje, že jeho všemohoucnost, bývalý kníže Salm, doposud nevyhověl a nepřivezl knihy z Vídně do naší republiky.

Podotýkám, že býv. kníže Salm naši republiku opustil, jakmile tyto peníze dostal do sucha, že svým plnomocníkem ustanovil býv. hraběte Belcrediho a že se usadil v Italii, kde docela klidně žije, co zatím na jeho velkostatku jsou prudké zápasy jeho plnomocníka s personálem a zaměstnanci a to takového rázu, že Pozemkový úřad musí tam činiti případné kroky. Na panství Salmově plnomocník beze všeho a proti zákonu vypovídá kolektivní smlouvy a panují tam takové poměry, že budu míti ještě jednou příležitost o nich s tohoto místa mluvit, poněvadž toho zasluhují.

Ale dnes chci říci: To jsou pěkné poměry, když celé ministerstvo financí nemá tolik moci, aby za dvě léta přinutilo velkostatkáře, který podléhá našim zákonům a má u nás svoje statky, k tomu, aby z Vídně dovezl knihy a ospravedlnil se z obžaloby, že se dopustil valutární šantročiny!

Náš nejposlednější poplatník je donucován ihned nejráznějšími prostředky, kdyby odepřel bernímu úřadu to, co po něm požaduje. Ale bývalý kníže Salm se vystěhuje z republiky, vyveze s sebou peníze a ministr financí mi potom oznámí, že doposud delikvent neráčil převézt knihy z Vídně do Československé republiky a že ministerstvo financí ho k tomu nemůže donutit.

Já bych poradil pánům z ministerstva financí jedno: Aby se dohodli se Státním pozemkovým úřadem a posadili do Rájce státního sekvestra. To by byl špás, aby vysoké státní orgány a ministři nemohli donutit příslušníka státu všemi prostředky, které mají v ruce, ke konání jeho povinností, jako se nařizuje každému jinému občanu! (Posl. Moudrý: To je oposiční řeč!) To je, p. kolego, také v zájmu vašem. To je kritisování jednotlivých případů, které jsou. (Posl. Srba: Úplně souhlasíme!) Když nechce převézt knihy do republiky bývalý kníže Salm, nařídí je převézt vnucený správce velkostatku. Jen ho tam dosadit, a uvidíme. Ostatně, Pozemkový úřad sám má důvody k tomu a pan ministr financí to může jen přivítat, aby do Rájce vnucený správce byl dosazen a bývalý hrabě Belcredi jako plnomocník odtud odvolán. Mám celý ohromný elaborát, jak už jsem předeslal, o tom, co se na panství děje a státním úřadům je celá ta otázka také dokonale známa.

Podotýkám, vážená sněmovno, že nejenom bývalý kníže Salm sám, ale na Moravě je několik desítek velkostatkářů, kteří mají lesy, neplní zákony a neohlašují povolaným úřadům množství, které kácejí, ačkoliv jsou povinni tak učinit.

Uvádím, že lesní správa velkostatků arcibiskupských ve Vyškově, bývalý kníže Salm v Rájci, býv. hrab. Mensdorf, Boskovice, Thurn-Taxis, Biskupice, dále velkostatkář Blankenstein a četní jiní neřídí se zákonem o hospodaření na zabraných velkostatcích, vydaným Národním shromážděním republiky Československé a prostě si hospodaří na svých lesních velkostatcích tak, jak to sami potřebují. Že to k prospěchu celého národního hospodářství není, je jisto. Jsem přesvědčen, že většina těch pánů dluží velké obnosy daňové státu a bylo by potřebí, aby ministerstvo financí také řeklo, kolik tito pánové dluží a proč doposud nezaplatili.

Když jsme v této sněmovně sdělávali zákon o prozatímní ochraně lesů, bránili se tito pánové velmi houževnatým způsobem proti novému paragrafu zmíněného zákona, kterým se zamezilo, aby tak zv. probírky a kácení kalamitního dřeva nemohlo býti zneužíváno

Velmi komicky se vyjímalo, když Svaz lesních správ, který je vlastně mluvčím lesních velkostatkářů, dokonce v novinách tvrdil, že dotyčný § 5 znamená možnost devastace lesů. Ve skutečnosti jsme však toto opatření do zákona museli dáti, abychom té devastaci učinili konec a abychom ji na příště zamezili.

Slavná sněmovno! Řekl jsem však, že uvedu několik drastických případů z naší berní praxe a chci v tom pokračovati. Na pana býv. knížete Salma se podle těchto sdělení nemůže, ale za to berní správy a berní úřady si troufají na Kampeličky, družstva a záložny. Těmto jsou doručovány platební rozkazy ještě z let 1919 až 1925, a to en bloc najednou. Tyto předpisy značně zatěžují družstva, která deflační politikou ztratila svoje zisky, a berní správy neberou žádného ohledu na pozdější ztrátové bilance i tenkrát, když družstva musila být sanována.

Berní správy předpisují daně, aniž by vzaly zřetel k vnitřní hospodářské situaci družstva, která jsou nucena platiti značnou výdělkovou daň mnohdy jen z toho důvodu, že se dopustila nepatrných formálních závad. Jedná se zejména o odepření výhod podle §u 85 zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., protože družstvo provede některé obchody s nečleny, ačkoliv je mnohdy nuceno tak učiniti, aby dostálo svým závazkům.

Zřídka berou berní správy zřetel na výnos ministerstva financí ze dne 18. února 1904, č. 91.911 z r. 1903, který dovoluje hospodářským nákupním družstvům určité koupě a prodeje z nouze od nečlenů, aniž by družstva ztrácela daňových výhod.

V naší praksi se ukázalo, že více než 60% vyhotovených platebních rozkazů o všeobecné dani výdělkové, předepsané družstvům, musí býti opravováno.

Podané rekursy jsou vyřizovány někdy za dva až tři roky, ačkoliv družstvo musí nesprávně předepsané daně ihned zaplatiti. V rekursech zejména domáhají se družstva, aby neoprávněné zdanění spec. reservních fondů bylo zrušeno.

O tom, zdali reservní spec. fond má býti zdaněn a zda dotace od toho fondu je přiměřená, rozhoduje úředník berní správy, který nemá obchodního rozhledu a představy, jak veliké ztráty mohou se dnes vyskytnouti v hospodářském družstvu neb záložně.

V poslední době mnohým družstvům byly doručeny platební rozkazy se značnými pokutami pro nekolkování dokladů, kterých družstva potřebují k evidenci své obchodní agendy a které berní správy považují za kvitance. Tak na př. potvrdí záložna doručiteli vkladu na lístku složení peněz, kterýžto doklad berní správce chce zpoplatniti jako stvrzenku-kvitanci.

V prosinci min. roku obdrželo 235 podobných platebních rozkazů Potravní družstvo v Bošovicích. Slavná sněmovno, 235 platebních rozkazů za jeden rok jedinému potravnímu družstvu, ve kterých byly troj- až desateronásobné pokuty pro nekolkování kvitancí, t. j. dokladů, na které však se pojem kvitance nevztahuje. Podobný postup byl proti Hospodářskému družstvu ve Žďáře a jiným družstvům.

Slavná sněmovno! Mohl bych pokračovati a jsem přesvědčen, že celá řada kolegů z této sněmovny by mohla začíti tam, kde já přestávám. Jsou to příšerné číslice naší berní prakse, které neprospívají ani ministerstvu financí, které nečiní čest ani těm, kteří v berních úřadech sedí a které jenom tento stát těžce odnáší, poněvadž poplatník, jemuž se neustále zdůrazňuje t. zv. berní morálka, tento poplatník, slavná sněmovno, vidí, že je mnoho nepravdy, že je mnoho falše, že je mnoho stranictví, že se na jedné straně postupuje benevolentně, na druhé straně že ten poplatník je týrán nejen předpisy, ale také exekucemi.

Naší povinností, povinností poslanecké sněmovny, když pracujeme na nové daňové reformě, jest odkliditi všechno to, co by vrhalo domněnku na berní orgány, že nepostupují v duchu a podle předpisu zákona tak, jak to chtěli zákonodárci.

Slavná sněmovno! My republikánští poslanci budeme hlasovati pro tuto daňovou reformu. My jsme již řekli velmi mnoho námitek v příslušných subkomitétech a ve schůzích, které jsme s ministerstvem financí měli, my jsme žádali odstranění určitých závad, které by nikterak nebyly této daňové reformě mezi poplatníky na venkově posloužily.

My máme jen jedno přání, aby opravdu tato daňová reforma přinesla změnu dosavadní berní daňové prakse. Jen to přání máme, aby na příště pánové, kteří jsou v ukládacích komisích a sedí v berních úřadech, nedávali nám do rukou tak příšerných dokladů, jako jsme to měli při sepisování dávky z majetku, kde berní úřady započítaly poplatníkům koně, kterých neměli, pole, která neexistovala, majetek, kterého ti lidé vůbec neměli. Jen to jediné přání máme, když tu daňovou reformu odhlasujeme, aby bylo postupováno v duchu zákona a aby se nevyvinula táž berní prakse a tytéž zlořády, které až dosud zatěžují celý náš finanční a berní život. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Petrovický.

Posl. Petrovický: Slavná sněmovno! Reforma daňová byla u nás hospodářskou nutností. Již vládní prohlášení všenárodní koalice, utvořené ke konci r. 1922, uznávalo veliká břemena, jež na sobě měly všechny poplatnické vrstvy. Tehdáž zvěčnělý ministr financí dr Rašín prohlásil, že nelze již staré daně zvyšovati a nové uzákoňovati. Živnostnictvo, obchod a průmysl trpěl ve svém podnikání vysokými daněmi a ještě většími autonomními přirážkami. Příčina vzrůstu finančních povinností, které od převratu každého roku více a více rostly, tkvěla v tehdejším státním i ostatním veřejném hospodářství. Tehdá po většině převládal názor v hospodářství obecním, okresním, zemském i státním, že lze zhojiti v nejkratší době všechny válečné bědy a že lze prováděti různé reformy co nejrychleji bez ohledu, zda poplatnictvo postačí na tyto úkoly placením daní, autonomních přirážek a ostatních tak četných dávek.

K tomu hodně ještě sociální zákonodárství zatěžovalo poplatnické vrstvy, jichž nejvíce se po stránce finanční dotýkalo. Proto nebylo divu, že se ozývaly důraznější protesty se strany poplatnictva, najmě živnostnictva, obchodnictva a průmyslu proti předaňování, jež bylo namnoze ještě neúprosně berními správami vymáháno. Byly pořádány různé protestní schůze, tábory i průvody poplatnictva, jež tímto způsobem demonstrovalo proti velkému finančnímu útisku.

Bohužel, musím s tohoto místa konstatovati, že na těchto protestních schůzích nebylo zpravidla těmi, jež je vyvolávali a aranžovali, poplatnictvo náležitě a pravdivě informováno. Bylo těchto protestních schůzí využíváno stranicky a často stranictví se zvrhlo na pustou demagogii. Pravidelně se útočilo proti státu, paušálně proti berním správám a všemu bernímu úřednictvu a nejvíce byly také řízeny útoky proti straně národně demokratické a jejímu zasloužilému finančníku a národohospodáři zesnulému dr Rašínovi. Neodsuzoval jsem nikdy ani tolik těch, kteří se podobných schůzí zúčastňovali, avšak velmi často odsuzovali se sami před tou částí soudného poplatnictva, živnostnictva a obchodnictva ti, již tak často nesprávně informovali. Každý nepředpojatý pozorovatel musil uznati, že velká břemena daňová vznikla poplatnictvu jednak z poválečných poměrů, jednak nešetrným hospodářstvím kterékoli veřejné správy. A právě na toto nehospodářství ukazovali jsme každou chvíli a předpovídali jeho katastrofální důsledky, jež potom také se objevily ve velkém zatížení všeho poplatnictva. Bohužel, že na zmíněných protestních schůzích daňových nebylo řečníky poukazováno na tyto smutné poválečné zjevy a nikdy nebyly činěny výtky proti těm, kteří nehospodárně ve veřejné administrativě si počínali. Největší břemena a vysoké daně se všemi přirážkami byly předpisovány živnostnictvu, obchodnictvu a průmyslu od r. 1920 do r. 1923. A nejhorší v této době byl zjev ten, že platební předpis následoval jeden za druhým a že nikdy poplatník z nich nemohl se přesvědčiti, že je již se svými finančními povinnostmi práv vůči berním úřadům. S obavou otevírali živnostníci a obchodníci denní poštu, aby v ní nenašli zase nějaký platební rozkaz. A v té době bylo také nejvíce exekučních zájmů, při kterých v živnostenských rodinách odehrály se srdcervoucí scény. Tenkrát zakročil jsem se svými klubovními kolegy u ministerstva financí, kde vylíčili jsme často příliš prudké a nehorázné vymáhání daní na poplatnících hospodářsky nejslabších a domáhali se úlev pro ně.

Jelikož doložili jsme četnými konkrétními případy naše tvrzení, uznalo konečně ministerstvo financí naše informace za správné a vydalo po sobě tři různé výnosy, jimiž nařizovalo určité ohledy vůči poplatnictvu v historických zemích a později také na Slovensku a Podkarpatské Rusi.

Tyto poměry byly velmi a nejlépe známy zesnulému dr Rašínovi. Proto při druhém vstupu do vlády jako ministr financí slíbil, že bude postaráno v krátké době o reformu daňovou. Bohužel, nemohl dokončiti tento velký berní zákon, jehož provádění převzal po něm nastoupivší ministr financí inž. Bečka. Inž. Bečka ujal se opravdu tohoto dědictví po dr Rašínovi a vydal za svého ministrování studii k návrhu zákona o přímých daních. Proč tato studie nestala se vládním návrhem zákona, tkvělo v příčinách a překážkách politických.

Studie zákona o přímých daních byla dána k posouzení všem příslušným hospodářským institucím, jakož i politickým stranám. Je samozřejmé, že byla podrobena kritice. Kritika byla různých názorů. Tam, kde zejména politická strana stála nepřátelsky proti straně národně demokratické, byli pánové s kritikou velmi krátce hotovi, aniž by podrobili předlohu náležitě a věcně důkladnému studiu a úvaze. Jim stačilo, bohužel, jak ustavičně v našem politickém životě se ukazuje, že studie o přímých daních byla předložena veřejné kritice ministrem, který byl příslušníkem strany nár. demokratické. Přes to však studie Bečkova byla strukturou budoucího vládního návrhu, podaného nynějším ministrem financí dr Englišem. Byla při srovnání s pozdějším návrhem daňové reformy ministra dr Engliše daleko příznivější, a to jak ve stylisování zákona o dani důchodové, tak o všeobecné a zvláštní dani výdělkové. Jako mnohé bylo změněno při projednávání nynějšího vládního návrhu jak v "šestnáctce daňové" tak v "osmičce" a konečně v rozpočtovém výboru, tak by byly jistě ještě zlepšující změny určitě provedeny při projednávání reformy daňové ministra inž. Bečky, kdyby byl býval jemu poskytnut dostatečný čas. Historie daňové reformy, její iniciativy, vývinu a konečného uzákonění nikdy nemůže upříti, že základ k ní byl podán ministrem dr Rašínem a silné jeho rozvedení ministrem financí inž. Bečkou.

Reforma daňová mohla býti projednána již dříve, mohla již dnes míti své určité zkušenosti a zejména blahodárný vliv na úlevy pro živnostnictvo, obchod a průmysl. Že se tak nestalo, zavinily strany, které vyvolaly předčasné volby do obou zákonodárných sborů. Důsledky těchto předčasných voleb se dostavily, jak jsme zejména my předpokládali a předpovídali. Jestliže dnes ještě živnostnictvo a obchodnictvo úpí pod vysokým zdaněním a teprve ještě po určité, pro ně jistě velmi těžké době může očekávati výsledek nynější daňové reformy právě projednávané, nesou vinu všichni ti činitelé, kteří z důvodů ať již stranických nebo jiných vymohli předčasné volby a tak ukázali pravou svoji tvář živnostnictvu a obchodnictvu, kterou vždycky krásně líčili a s úsměvem jemu představovali na protestních schůzích dříve mnou zmíněných.

Proto konstatuji zde veřejně, že o reformu daňovou, která by přinesla positivní výsledky očekávané od ní živnostnictvem, obchodnictvem a průmyslem starala se stejně strana národně demokratická s ostatními stranami, jež nejenom svými ministry financí, nýbrž všemi orgány se jí domáhala a k dnešnímu stavu, ve kterém v této chvíli je, usilovně a z přesvědčení pracovala.

Ke konci roku 1926 volání po reformě daňové bylo častější a intensivnější. Když byl podán vládní návrh reformy daňové, ihned jsme se starali o její zpopularisování mezi živnostenskými kruhy. Výbor živnostenský, zemský i ústřední výkonný výbor živnostenský strany národně demokratické spolu s oběma našimi kluby, jak poslaneckým, tak senátorským, konaly šest velmi důležitých porad, kde zkušení a odborně vzdělaní zástupci živnostnictva a obchodnictva podrobili reformu daňovou velmi důkladné úvaze, po které přičinili k ní své náměty a opravy. Těchto oprav vřele se ujali naši zástupci v rozpočtovém výboru kolegové dr Matoušek a dr Samek.

Mimořádný zájem na reformě daňové vysvětluje se také tím, že každá vrstva národohospodářského života přijala nejnovější návrh zákona jako východisko ze svízelné hospodářské situace, ve které se předaněním octla. Přes krátkost času, který byl poskytnut všem hospodářským zástupcům, institucím, Státní živnostenské radě a Zemským živnostenským radám, Obchodním a živnostenským komorám a Ústředně těchto komor, přece vykonán velký kus záslužné práce vzhledem k posouzení velkého tohoto finančního díla. Ústředna obchodních a živnostenských komor dvakráte podala po zralé úvaze své vyjádření o všech daních přímých i o zákonu, týkajícím se autonomních přirážek.

Poplatnictvo všech kategorií mělo oprávněnou již obavu, že projednání se zpozdí tak daleko, že nebude reforma daňová míti zpětné platnosti od 1. ledna t. r. Zatím tyto obavy se nesplnily a lze snad dnes již pevně očekávati, že stanovená lhůta k projednávání reformy daňové v plenu sněmovny do 12. května t. r. se dodrží, a že ještě před volbou nového presidenta Československé republiky projedná reformu daňovou rozpočtový výbor senátu a po volbě presidenta že přijde do pléna senátu a potom k podpisu nově zvolenému presidentovi. Reforma daňová je očekávána od všech poplatnických vrstev s nadějí, že zjedná úlevu ve finanční tísni, ve které octly se u nás všechny vrstvy výrobní i obchodní bez rozdílu svého hospodářství.

Předem nutno předeslati, že určité výhody poplatnictvu z reformy daňové se dostaví. Tyto výhody ovšem nebudou pro všechno poplatnictvo stejné a proto také každého poplatníka neuspokojí. Jako nelze nikdy a nikde každého uspokojiti tak, aby spokojenost byla jednotná, tak i vyřešení reformy daňové nedojde plného uspokojení u poplatnických vrstev, tím spíše ne u jednotlivců. Naše staré dobré přísloví "Všem se nelze zachovati", platí i v tomto případě. A tak poznáme v krátké době, že malý člověk, jak říkáme, hospodářsky slabý, tak i střední úlevu z reformy daňové pocítí více nežli poplatník hospodářsky silnější. Důvěra ve výsledky reformy daňové byla by všeobecně větší, kdyby byly oposiční strany posuzovaly reformu daňovou při projednávání jejím v rozpočtovém výboru kritikou věcnou a cílevědomou. Bylo však znáti, že oposiční strany někde překročovaly mez věcnosti a účelu, pro který reforma daňová se projednává. Nelze ovšem také upříti, že i v některých pozměňovacích návrzích, které oposiční strany při projednávání reformy daňové podaly, měly pravdu a návrhy byly také koaličními stranami akceptovány.

Reforma daňová může míti jenom tenkráte zdárný výsledek, jestliže budou stavěny rozpočty našeho veřejného hospodářství a to jak státního, tak zemského, okresního a obecního tak, že bude všude dbáno zásady šetření, kterou měl vždycky na paměti a ji v praxi prováděl zesnulý finančník dr Rašín. Musí býti šetřeno u nás od shora dolů, to jest příklady šetření mají býti také dány těmi, kteří jsou odpovědni za celé veřejné hospodářství. "Verba movent, exempla trahunt", toto latinské přísloví má platiti právě v zásadě šetření vzhledem k očekávaným výsledkům z reformy daňové. Nesmí se nikde a nikým zapomenouti, že podnikatelské vrstvy jsou úplně u nás vyčerpány, že příliš vysoko a silně je napjata daňová tětiva, jež již často v některých výrobních třídách hrozila prasknutím. Jsou velmi četné případy, že jednotlivci stáli a stojí dodnes nad propastí úplného hospodářského zhroucení. A právě ti upírají svoji jedinou naději na očekávané výsledky, plynoucí z reformy daňové. A jich naděje, jakož i ostatních, chovajících důvěru v reformu daňovou, nemůže a nesmí býti zklamána. Bude také třeba, aby depurační akce, nařízená ministerstvem financí, u všech berních úřadů byla s urychlením provedena, aby do statisíců jdoucí ještě nevyřízené rekursy daňové byly vyřízeny a aby skutečně vzaly berní správy ohled na poplatnictvo, zejména z vrstev středních a malých.

Živnostnictvo, obchodnictvo a průmysl zajímá z reformy daňové hlavně daň důchodová, všeobecná a zvláštní výdělková daň.

Daní důchodovou bylo dosaženo pro všechny poplatníky jí podléhající největší úlevy, která hraničí až do 40%. Je možno všeobecně tvrditi, že téměř každý poplatník, podléhající dani důchodové, bude na tom ve své finanční povinnosti lépe, nežli byl při předpisování nynější daně z příjmu. Ministr dr Engliš prohlásil při jednání o důchodové dani, že by nemohl sleviti na důchodové dani 40%, kdyby nebyla studie ministra financí inž. Bečky šla až na 50% slevy. Je tudíž viděti, že vlastně původní studie, jež byla provedena k podnětu dr Kramáře, způsobila tak značné slevení daně důchodové až o 40%. Do 20.000 Kč důchodu byla stanovena paušální sazba 2% po odečtení příslušných srážek. Tato paušalisace, která znamená další snížení daně důchodové, naším přičiněním rozšířena byla také na úředníky a zřízence a ve schůzi rozpočtového výboru 3. února t. r. také na pensisty. Pensista na př., který má měsíční pense 1400 Kč, platil z ní dodnes daň z příjmu 63 Kč a nyní bude platiti paušál 2%, tedy pouze 28 Kč, čili o 35 Kč méně, nežli dosaváde platil. A tato úleva stoupá při dani důchodové podle jednotlivých důchodů a bude činiti u některých kategorií úřednických slevy oproti dřívější dani z příjmu až o 3000 Kč.

Živnostnictva, obchodnictva i průmyslu dotýká se hlavně daň výdělková, která v původní vládní osnově byla v §u 57 živnostnictvu a obchodnictvu hodně nepříznivá. Původní vládní návrh určoval v §u 57 daňovou sazbu do 30.000 Kč ročního čistého zisku ¹/₂%, od 30.000 Kč do 120.000 Kč čistého zisku 3% a od 120.000 Kč čistého zisku výše 4¹/₂%. Tehdá postavili jsme se proti zmíněné daňové sazbě, srovnávali jsme ji s daňovou sazbou, hodně výhodnější, ve studii přímých daní, vydané inž. Bečkou, a dožadovali se nápravy. Právě tento paragraf byl ve všeobecné dani nejspornějším a vyžadoval dlouhých porad a dohodování se v daňové "šestnáctce" a "osmičce". Že se odpočítávají od základů důchodové a výdělkové daně zaplacené daně, je zásluhou dr Kramáře, který po dlouhých bojích vymohl, že se zaplacená daň výdělková odpočítává také od základu zdaňovacího.