Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Formulace tato je jasnější, pro poplatníka výhodnější a pro berní správu poskytuje bezpečnější instrument berní techniky, který také nepozbývá účinnosti jako odstrašovací prostředek. Judikatura totiž dosud předpokládala zlý úmysl všude, kde bylo vědomí, že podniknutý čin nebo opominutí může způsobiti zkrácení daně a kde jiný úmysl než úmysl zkrátiti daň nebyl myslitelný.

Novou formulací rozlišuje se jasně vědomí a úmysl. Bude tudíž také povinností judikatury, aby při rozhodování jasně rozlišovala, kde je úmysl a kde je pouze vědomí. Toho rozlišování bude tím více třeba, že pouze na činy úmyslně podniknuté lze stanoviti také trest vězení. Na základě této formulace skutkové povahy finančních deliktů provádí berní reforma unifikaci a kodifikaci trestního práva zatím u daní přímých. Osvědčí-li se pak, nezůstane tato kodifikace poslední etapou a dojde jistě ke kodifikaci celého práva: trestního, tedy i u dávek a daní nepřímých, takže budeme míti jednotné finanční trestní právo a řízení.

Nově navrhovaná formulace trestního deliktu finančního, jež připíná se k teoretickým základům nového našeho trestního zákona, je jistě šťastným počátkem této budoucí kodifikace.

V trestním oddílu velmi důležité ustanovení obsahuje § 211, kde se stanoví nalézací senát, jakož i že předsedou tohoto nalézacího senátu je soudce. Dosud byl předsedou senátu finanční referent a soudce byl vedle soudce laika jenom votantem. Dnes soudce na žádost zástupců jednotlivých stran stává se předsedou. Zdá se, že tímto způsobem zabezpečena je ještě větší objektivnost rozhodo vání, když předsedou stává se nestranný soudce, který nebyl účasten celého řízení ukládacího a který přichází k rozsuzování právě ve stadiu, kdy už celé řízení ukládací je skončeno.

Velmi důležité a jistě pro poplatníka velmi výhodné je nové ustanovení §u 229, které stanoví obnovu trestního řízení po způsobu obnovy v řízení trestním a civilním. Jest jistě důležité pro poplatníka, poněvadž i tenkráte, když bude věc již skončena, když minou všechny lhůty, předloží-li určité skutečnosti, které nemohl včas předložiti bez svého zavinění, bude moci žádostí za obnovu způsobiti, že se znova provede celé ukládací řízení.

Společná ustanovení, jak jsem řekl, byla zrovna jako trestní ustanovení, nejméně posuzována v dřívější vládní koalici a není tudíž divu, že právě tato ustanovení byla předmětem takového velikého útoku a stala se také předmětem značných změn. Staly se tyto změny také proto, poněvadž není pochyby, že často pro poplatníka je důležitější způsob, jakým se mu daň ukládá než sazba daňová. Proto z řad poplatníků vycházelo mnoho popudů, kterým se jak v "šestnáctce", tak i v rozpočtovém výboru vyhovělo. Společná ustanovení, jak se upravují v hlavě IX, jsou vlastně prvým pokusem, soustavně upraviti rozbor všech přímých daní a upraviti řádně otázku formálního a materielního významu, která by v celém zákoně byla upravena nebo která by se opírala o pouhou praksi, aby nebyla na různých místech roztroušena.

Způsob, jakým se daň vyměřuje a jakým se daň vymáhá, které jsou orgány vyměřovací, jaké jsou důsledky nepodání přiznání, t. zv. kontumace, jak jsou složeny daňové komise, to všecko jsou věci, které pro spravedlivé vyměřování daně jsou nanejvýše důležité. Je jisto, že berní správa musí poskytnouti účinný prostředek, jak daňový pramen zachytiti. Na druhé straně musí však býti také poplatník dostatečně chráněn proti neopodstatněnému a nepřiměřenému zdanění. Nutno doznati, že vládní návrh, který byl přirozeně pracován úředníky finanční správy, dbal v prvé řadě zájmů finanční správy, naproti tomu koalice při kritice této části reformy a také rozpočtový výbor hleděl všemožným způsobem uplatniti práva poplatníků a hleděl do zákona vložiti taková ustanovení, jež by zaručovala spravedlivě únosnost daňového subjektu přiměřeného vyměřené dani a zároveň zakládala pro poplatníka vedle daňové povinnosti určitá práva proti přehmatům se strany finanční správy.

V této kritice pokračoval, jak jsem řekl, výbor rozpočtový, takže v přijaté osnově zákona lze spatřovati nutný kompromis mezi snahou finanční správy, sjednati pro sebe dostatečný účinný instrument vyměřovací a vymáhací, a snahu lidových zástupců, sjednati pro poplatníka bezpečnou právní basi, na níž by se mohl, opřen o určitá zákonem zaručená práva, hájiti proti libovůli berních orgánů.

K pochopení a vysvětlení pravého smyslu těchto formálních předpisů je třeba míti stále na zřeteli tento kompromisní charakter této hlavy IX.

Z jednotlivostí sluší uvésti daňové komise, které byly předmětem dlouhých úvah a kde navrhováno, aby daňové komise byly zase voleny. Proti tomuto se postavily jednomyslně korporace a prohlásily, že v této věci nemá býti saháno k volbám, prý proto, poněvadž v našem demokratickém státě jsme volbami zahrnováni a že bychom tak dostávali do daňových komisí element, který by nebyl připraven k tomu, aby mohl uvažovati všechny hospodářské otázky, které mají býti v daňových komisích řešeny. Proto nezůstalo na volbě, ale přistoupilo se k jmenování daňové komise, ovšem tak, aby ministr financí pro určitou část byl vázán určitými korporacemi, a to zemědělskými radami a živnostenskými a obchodními komorami. Byli bychom rádi přistoupili k tomu, aby ještě další korporace byly vzaty v poradu, když bude ministr financí jmenovati daňovou komisi. Avšak vzhledem k tomu, že ostatní vrstvy obyvatelstva nejsou úměrně organisovány v takových centrech jako jsou právě obchodní a živnostenské komory a zemědělské rady, mimo to vzhledem k tomu, že ministr financí svým volným právem jmenovacím bude moci napraviti neúměrnost zastoupení, která by mohla nastati tím, že tam bude jmenovati také zástupce, kteří jsou výhradně jen poplatníky daně důchodové, po případě, že bude moci svým volným jmenovacím právem nahraditi tam zástupce, kteří jsou podrobeni nejen dani důchodové, nýbrž i výdělkové, byl tento paragraf o složení daňových komisí vyřešen tím způsobem, že polovinu plus 1 jmenuje ministr financí na základě návrhu obchodních a živnostenských komor a zemědělské rady, a že druhou polovinu minus 1 jmenuje ministr volně.

Velice důležitou úlohu mají v řízení ukládacím t. zv. přezvědné osoby. Proti těmto přezvědným osobám byla všeobecná stížnost. Namítalo se proti nim, že jsou to osoby neodpovědné vzhledem k tomu, že jsou vlastně anonymní, že poplatník nemůže proti nim vystoupiti, a že tedy jejich výpověď nemá míti takové ceny, aby na jejím základě berní úřad vyměřoval poplatnictvu daně. Po dlouhých debatách došlo se k tomu, že finanční správa připustila, aby tyto přezvědné osoby byly postaveny pod stejnou sankci, jako svědkové. Myslím, že tím se vyhovělo ve velice značné míře požadavkům poplatnictva, neboť jestliže přezvědné osoby i anonymní, udají něco nesprávného a poplatník na konec zví z rozkazu platebního, že se výměr stal na základě výpovědi přezvědné osoby, může podati trestní oznámení na neznámého pachatele pro falešné udání a berní úřad pak bude musiti udati osobu, která byla za přezvědnou osobu přibrána, a tím je dostatečně chráněn poplatník, aby přezvědné osoby ve víře, že nebudou nikdy prozrazeny, podávaly ze msty nebo z konkurenční zášti udání nepravdivá.

Všeobecná ustanovení mají také § 341, o němž jsem částečně již mluvil, který vyvěrá z přesvědčení, které vyslovil pan ministr financí, že k správné morálce daňové je potřebí, aby každý subjekt daňový cítil tíhu daně sám, a proto v §u 341 zakazuje se každé přesunutí daně. Tedy to není jen daň důchodová, mohou to býti i jiné daně. My, jak jsem již dříve uvedl, jsme se postavili proti tomu, aby tento předpis vešel ihned v platnost, poněvadž jsme uváděli, že by v mnoha směrech nastala v právním řádu úplná anarchie. Uváděli jsme, že při pachtovních a kupních smlouvách přebírá daň často ten, kdo k ní podle zákona povinen není, a že by nastala nyní úplná nejistota, kdo má daň platiti, a když by ji platil ten, kdo ji má po zákonu platiti, co se má státi se smlouvou, zda je platná nebo neplatná ona klausule, která přesunula daň, a co má dělati ten, kdo ke škodě přišel zrušením této klausule. Tedy samé spory a soudy by vznikly vejitím v platnost §u 341.

Těmito argumenty dal se přesvědčiti ministr financí a připustil, aby § 341 vešel v platnost teprve za 5 roků. O tom jsem již mluvil, že tímto paragrafem byli dotčeni v prvé řadě soukromí úředníci, kteří, kdyby tento zákon ihned vešel v účinnost, musili by platiti daň sami, ačkoliv při stanovení mzdy u soukromých úředníků se počítalo vždycky s tím, že ústav, akciový podnik nebo podnikatel bude stejně za soukromé zaměstnance daň platiti.

Tedy nebylo by to spravedlivé, aby ihned, než by došlo k určitému vyrovnání, soukromý zaměstnanec musil sám tuto daň platiti. Stačí ovšem podle našeho názoru - a proto jsme k tomu přistoupili - když za 5 roků bude tato zásada uzákoněna, neboť do té doby v kolektivních smlouvách i v soukromých úmluvách může si soukromý zaměstnanec zjednati takový plat, aby z něho mohl daň důchodovou platiti.

Mnoho stížností došlo také proti praksi revisních komisí, stížností, které opravdu nepostrádaly odůvodněností. V poslední době mne došly stížnosti z jednoho města, kde revisní komise přímo znemožňují výrobu, znemožňují obchod, že v malých krámech úředníci revisní komise pracují tak, že vlastně celá výroba a celý obchod je zastaven. Všechny tyto stížnosti vyústily v přání, aby revisní komise byly odstraněny. I my žádali jsme odstranění jich, ale finanční správa předvedla nám doklady ciferní, ukázala, oč by státní kasa byla ochuzena, kdyby nebylo tu činnosti finanční komise, ukázala nám na cifrách, kolik by byl získal stát bez této finanční komise a kolik získá s finanční komisí, že jsme nemohli jinak, majíce na zřeteli kasu státní, než připustiti, aby dále finanční komise byla zachována, ovšem s určitými zárukami.

Pan ministr financí - a věřím, že to splní - dal slib, že revisní komise nebudou míti ty zvláštní účinky, jak byly uváděny stížnostmi, protože se nebudou vztahovati pro praeterito, nýbrž pro futuro, takže odpadnou všechny stížnosti, které byly vznášeny, na př. že revisní komise se zabývala i revisemi knih, a také všechny skutečnosti, které byly před 4 nebo 5 roky.

Vedle toho pan ministr financí prohlásil, že bude hleděti, aby při tom, když bude žádati berní správa za revisní komisi, vždy brala v úvahu útraty, jež vzejdou s pravděpodobným výtěžkem důchodové nebo výdělkové daně, a dále že se bude hleděti také k tomu, aby tohoto prostředku se užívalo výjimečně v případech, kdy dojde finanční správě sdělení, že se někde vedou dvoje knihy, že se pášou určité delikty, anebo že se užije toho prostředku tam, kde všecky regulerní prostředky selhaly. Na základě tohoto ujištění jsme souhlasili, aby revisní komise dále fungovaly, ovšem do zákona bylo vzato ustanovení, že revisní komise musí býti vřazeny do celého systému a tak regulovány, aby nejen tu bylo právo finanční správy, prováděti revise, nýbrž aby byl chráněn poplatník, aby měl určité právo vůči této finanční komisi, aby se stanovila prakse, za jakých podmínek a kde může býti tato revisní komise prováděna.

Za těchto kautel jsme připustili další fungování revisních komisí, ačkoli přiznávám, že velmi neradi, poněvadž stížnosti, jež byly podány proti účinku revisních komisí, byly velmi odůvodněny. Učinili jsme tak právě proto, že cítíme, že jejich funkce nebude míti toho významu, jako dosud a že na žádost skoro všech stran v koalici sdružených a také i oposičních bude hleděti finanční správa pokud možno odstraniti všechny závady, které zde byly.

Co se týče předlohy o hospodaření samosprávných svazků, nebudu se o ní šířiti, poněvadž snad ve specielní debatě někdo jiný z kolegů klubovních bude o věci mluviti. Poukazuji jen na to, že již za staré koalice, přesto, že byly různé názory na tuto předlohu, přece všichni uznávali tenkráte zásadu finanční správy, že bez fixování obecních přirážek je reforma přímých daní nemožná, protože by to, co by státní správa finanční slevila na daních, prostě podle dnešního způsobu a prakse obecních přirážek zabraly obecní finance. Přiznávám - a naše strana to jistě poznává ze stížností, jež přicházejí ze samosprávných svazků, kde jsou naši členové účastni, - že dojde ke krisi. Neuzavíráme se tomu, že finanční správa přijde s návrhem na novelisaci tohoto zákona o samosprávných svazcích, ale myslím, že nemuseli bychom k tomu sáhnouti. A bude-li někde krise, bude potud zdravá, že posavadní hospodáři obecní v komunách budou museti úměrně upraviti své výdaje ke svým příjmům, a že tímto opatřením následkem zákona, který nabude platnosti 1. lednem 1928, bude mnohde způsobeno ozdravění hospodaření samosprávných svazků. Když uvážíme, že ještě byl zřízen zvláštní fond, na který budou moci - za určitých ovšem kautel, aby se nestal privilegiem špatně hospodařících obcí - obce se obrátiti v těchto krisích, myslím, že můžeme jistě s osnovou souhlasiti, zvláště když vidíme, že by celá reforma daní přímých byla znemožněna, kdybychom zákon o hospodaření samosprávných svazků neodhlasovali, a že jsme oprávněni, abychom tento zákon vzali za základ jednání a hlasovali pro něj.

Poněvadž reálně počítáme se skutečnou povahou lidskou, nevěříme, že by někdo rád platil daně a že by s předlohou, jak je předložena, byl spokojen. Víme, že nebude všeobecná spokojenost s daňovou reformou, jak se předkládá sněmovně k odhlasování. Nemůže býti této spokojenosti také proto, že se nemohlo vyhověti všem požadavkům našeho poplatnictva z toho jednoduchého důvodu, že tu byl také zřetel státní, zájem státní pokladny, který je konec konců také nepřímým zájmem poplatníkovým. Nebudou-li dostatečné příjmy státní a následkem toho rovnováha rozpočtová porušena, pak jistě to zastihne každého poplatníka. Bude-li tomu obráceně, bude-li rovnováha v budgetu státním, bude moci ministr financí přikročiti k dalším slevám v daních, což na konec vždy bude ku prospěchu poplatnictva.

Uvážíme-li, že ministr financí nám slíbil, a to jmenovitě při zvláštní dani výdělkové, že když nemůže snížiti tuto daň, bude hleděti v nejbližší době snížiti, případně odstraniti ty daně a dávky, které nejvíce tíží průmysl a výrobu, t. zv. daně obchodní, můžeme se postaviti positivně k tomuto velikému článku finanční reformy a proto také náš klub rozhodl se pro návrh hlasovati, poněvadž věříme, že bude přece jen k relativnímu prospěchu poplatnictva a může býti základem moderního daňového systému v budoucnosti. (Potlesk.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): Prerušujem prejednávanie poradu a ukončím schôdzu.

Podľa usnesenia predsedníctva navrhujem, aby budúca schôdza konala sa dnes o 2 hod. 15 min. popol. s

1. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 705) zákona o novej úprave finančného hospodárstva sväzkov územnej samosprávy (tisk 1007).

2. Zpráva rozpočtového výboru o vládnom návrhu zákona (tisk 559) o stabilisačných bilanciach (tisk 1002).

3. Zpráva výboru rozpočtového o vládnom návrhu (tisk 706) zákona o priamych daniach (tisk 1000).

Sú snáď proti tomuto návrhu nejaké námietky? (Neboly.)

Niet ich. Môj návrh je prijatý. Končím schôdzu.