Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
dr Buday, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Chalupník, Ježek.
204 poslanci podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Engliš,
dr Gažík, dr Mayr-Harting, dr
Srdínko, Šrámek, dr Tiso.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 80. schůzi
posl. sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem
p. posl. Čančarovi z rodinných důvodů.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotazy posl. Fedora:
min. predsedovi o úradnej prehnanosti, nariaďujúcej
obstaranie nových domovských listov pre štátnych
zamestnancov na Slovensku (č. D 752-II),
ministrovi soc. pečlivosti v záležitosti úradníkov,
zamestnaných u nemocenskej pokladnice poisťujúcej
robotníkov v Košiciach (č. D 753-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
o všech třech odstavcích dnešního
pořadu.
Jsou to:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 705) zákona o
nové úpravě finančního hospodářství
svazků územní samosprávy (tisk 1007).
2. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 559) zákona o
stabilisačních bilancích (tisk 1002).
3. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 706) zákona o
přímých daních (tisk 1000).
Ke sloučené rozpravě povšechné
jsou přihlášeni ještě řečníci:
na straně "proti'' pp. posl. Kaufmann, Kreibich,
Schweichhart; na straně "pro" p. posl.
Macek.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti" p. posl. Kaufmannovi.
Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
V posledních týdnech vedla oposice tohoto parlamentu
v rozpočtovém výboru všemi silami intensivní
boj, aby podané návrhy o finanční
reformě, o zákonu o obecních financích
a o stabilisačních bilancích co nejvíce
zlepšila a všechny ony příkrosti, které
byly obsaženy nejen v zákoně, nýbrž
byly ještě zhoršeny návrhy vládní
většiny, odstranila nebo aspoň zmírnila.
Oposice však vedla také úporný boj proti
způsobu a rychlosti, s jakou návrhy zákonů
a zejména berní reforma a zákon o obecních
financích, které mají neobyčejný
význam, byly projednávány, a zkusila všechno,
aby se i zde domohla věcného a svědomitého
vyřízení návrhů v rozpočtovém
výboru. Bohužel, všechny námahy oposice
byly bezvýsledné. Byly bez účinku,
poněvadž podle našeho přesvědčení
v této sněmovně a také v rozpočtovém
výboru, nehledíc k významu návrhů,
"osmička" dala rozkaz, že návrhy
musí býti v předepsané lhůtě
hotovy a výboru nezbylo, než prostě uposlechnouti.
K urychlenému vyřízení byly nastaveny
nepřetržité, i noční schůze,
snad také v úmyslu, aby oposice byla zmalátněna.
Avšak tento úmysl se nezdařil. Oposice, jsouc
si vědoma své odpovědnosti, zkusila všechno,
aby zákonné návrhy, které máme
nyní před sebou, projednala ve věcné
a vážné rozpravě. Sám pan předseda
rozpočtového výboru a pan ministr dr Engliš
museli při skončení hlasování
minulého úterý přiznati věcnost
oposice. Museli prohlásiti, že oposice byla na výši
situace, nemohli však prohlásiti, proč všechny
věcné návrhy oposice zůstaly bez výsledku.
Když se oposice při projednávání
zákona o obecních financích pokusila použíti
práva, které jí podle jednacího řádu
přísluší, a tyto pronikavé návrhy
při rozpravě zevrubně probrati, usnesením
většiny výboru byla prostě řečnická
lhůta takovým způsobem zkrácena, jak
se to dosud sotva kdy takovým způsobem stalo. Byly
jí pro každý paragraf tohoto tak významného
návrhu vyhrazeny dvě minuty řečnické
lhůty. Rozpravu vedli mimo to téměř
výhradně řečníci oposice, pravděpodobně,
aby doba jednání byla zkrácena, zástupci
vládních stran se po celou tu dobu ani slovem rozpravy
nezúčastnili. Toho ostatně nebylo také
potřebí, neboť již před tím
všechno na vnitřních schůzkách
projednali a smluvili. Jest to pohana pro tento parlament, jest
to výsměch československému parlamentarismu,
že něco takového bylo možno. Tomuto parlamentu,
jakož i jeho poslancům z řad vládní
většiny, chybí samozřejmá odpovědnost
a svědomitost. Kromě způsobu, jak bylo jednáno,
byl však kritisován také způsob hlasování,
který jest s to, aby u samotných členů
parlamentu rozvrátil přesvědčení
nebo víru ve význam tohoto parlamentu, v účel
zákonodárné práce tohoto parlamentu.
Výbor obdržel teprve v posledních dnech, nebo
již v posledních hodinách, když se pustil
do projednávání zákona o obecních
financích, pozměňovací návrhy
vládní koalice, pozměňovací
návrhy, které celý zákon téměř
od základu měnily, aniž bylo poslancům
možno, aby se při tomto důležitém
zákoně se svými kluby, nebo, což by
bývalo nutné, s povolanými odbornými
znalci a zkušenými muži v komunální
politice domluvili a jejich mínění a radu
o účincích zákona vyslechli. Tak byl
usnesen zákon nesmírného dosahu, který
má býti podkladem našeho hospodářství,
naší správy v obcích a také základnou
snad na desítiletí, na níž má
býti dále vybudováno obecní zákonodárství.
Důkaz, jak bezhlavě a nesmyslně se v této
sněmovně pracuje, podala také včerejší
schůze, která byla náhle přerušena,
potom zase s doplněným denním pořadem
zahájena. A není asi jiného parlamentu, kde
by se jednání, kde by se rozprava o tak důležitém
návrhu, jako jest berní reforma, přerušovala
a pak zahajovala nová schůze rozpravou, do níž
má býti zařazen také zákon
o obecních financích a zákon o stabilisačních
bilancích. Pochybuji, zda to souhlasí s jednacím
řádem. Pokud jsem se mohl informovati, není
v jednacím řadě ustanoveno, že tento
postup jest zakázán, avšak není tam
také psáno, že jest dovolen. A má-li
býti v tomto státě stanovena zásada,
že to, co není zakázáno, jest dovoleno,
jest to vaší věcí, avšak dočkáte
se v tomto směru velmi zvláštních právních
důsledků. Kdyby tato sněmovna a především
většina měla jiskřičku citu pro
odpovědnost, kdyby měli poslanci jiskřičku
svědomitosti, byli by museli jednomyslně proti postupu
předsednictva protestovati a bylo by to v praksi jistě
mnohem prostší, kdyby se plenum sněmovny nesvolávalo,
aspoň ne poslanci plena, nýbrž kdyby se prostě
"osmičce" dovolilo, aby se posadila do lavic
poslanecké sněmovny a usnášela se i
nadále zcela absolutně na tom, co považuje,
pokud se zákonodárné práce v tomto
státě týče, za nutné. To jsem
chtěl prohlásiti, poněvadž takového
postupu v dějinách i tohoto parlamentu jsme dosud
nebyli svědky.
A nyní přikročme k zákonu o nové
úpravě finančního hospodářství
svazků územní samosprávy. Samosprávné
svazky podléhají v tomto státě především
snahám panující třídy, aby
veřejná správa byla podrobena panství
majetné třídy a postavena do jejích
služeb. Jako úplná a konečná
demokratisace především samosprávných
těles, jejich organisační přetvoření
ve vhodná správní tělesa, která
slouží sociálním potřebám
obyvatelstva, tak jest také zdravé peněžní
hospodářství jejich možné jen
tehdy, když bude odstraněno dnešní třídní
panství. Třídní zájem majetných
vrstev v tomto státě vyžaduje především,
aby se samosprávná tělesa úplně
vyhnula velkorysému řešení kulturních,
sociálněpolitických a národohospodářských
otázek, aby jim byla odňata finanční
samostatnost a aby finanční břímě
vzniklé plněním nezbytných úkolů
vlastního i přeneseného oboru působnosti,
bylo svaleno na bedra širokých vrstev obyvatelstva.
Sociální, nebo řekněme sociálně
demokratickým duchem ovládáná samospráva
má především za úkol, aby v obci
postavila do popředí sociální činnost,
aby se ve všech oborech veřejného blaha, tělesného
a duševního vývoje národa účastnila
předcházejíc dobrým příkladem
a aby již v kapitalistické společnosti pečovala
o to, aby snahy ve svých základech měly ráz
demokratický a sociální tím, že
především bohatství a příjmy,
které neplynou z vlastní práce, jsou přidržovány
ke hrazení obecních výdajů. Avšak
s těmito zásadami, které vyhovují
především našim názorům
na obecní a komunální správu, tento
zákon není v souhlasu, o čemž se lze
již při zcela běžném studiu obsahu
návrhu přesvědčiti. Teprve v posledních
dnech tohoto týdnu, jak jsem již před tím
řekl, poslanci dostali návrhy vládních
stran, ku podivu téměř ve stejnou dobu, ne-li
o něco později, co se o těchto změnách
mluvilo a diskutovalo v denních listech občanského
tisku. V pátek počaly porady o návrhu v rozpočtovém
výboru, aniž, jak bylo již řečeno,
byli k nim přibráni znalci. Naopak zákon
byl svěřen zcela a jedině odpovědnosti
poslanců výborových. Prohlašuji to za
těžkou chybu, jejíž účinky
padnou jedině a pouze na vinníky, to jsou vládní
strany v této sněmovně. Účinky
zákona, na němž se máme nyní
usnésti, na samosprávná tělesa, na
jejich další vývoj a rozvoj nebo na jejich
úpadek nelze dnes ještě nikomu odhadnouti.
Nikdo nemůže předpovídati, jak bude
tento zákon v pozdější době na
obce účinkovati. Můžeme však konstatovati,
že nemá-li býti poslední zbytek samosprávy,
obecní autonomie v tomto státě usmrcen, že
musí býti před usnesením sněmovny
změněna část návrhu. Vládní
strany musí býti přístupny návrhům
oposice.
Vede se boj o samosprávu, o poslední zbytek obecní
autonomie a mělo by to v zápětí úplné
zardoušení samosprávy, kdyby tento zákon
byl usnesen v nynějším svém znění
s pozměňovacími návrhy vládní
koalice.
Tento zákon jest jen částí soustavy,
která vyplývá ze spojení reformy správy,
finanční reformy, stabilisačních bilancí,
reformy finančního hospodářství
svazků územní samosprávy. Že
ani v tomto zákoně, jako v berní reformě
a v zákoně stabilisačním, nemáte
v úmyslu nic jiného, než co zamýšlíte
při reformě správy, kterou jste byli nuceni
pro rozsáhlou a mohutnou obrannou akci sociálně
demokratické strany dělnické odložiti,
jest zcela jasno. Aniž se reforma správy stala dosud
zákonem, má nyní zde býti dosaženo
jejího nejdůležitějšího
cíle. To můžeme konstatovati nejen z obsahu
jednotlivých paragrafů tohoto zákona, nýbrž
také z momentu, který jasně vyplývá
z osnovy a z pozměňovacích návrhů,
z projednávání slezské otázky,
o níž se mnoho mluví. Již ve vládním
návrhu, potom vsak ještě doplněna, rozšířena
a přiostřena v příslušném
návrhu vládních stran, jest provedena akce,
která byla vyhrazena správní reformě:
Zrušení samostatnosti země slezské.
(Výkřiky na levici.) V §u 10 návrhu
podrželi jste ještě původní znění
o dotačním fondu a rozdělení území,
mezi něž se dělí požitky z tohoto
fondu. Vedle země České figuruje zde ještě
Morava, Slezsko, Slovensko a Podkarpatská Rus. Avšak
v doplňovacím návrhu vládních
stran nacházíme již jen 4 župy, tak, jak
se to zamýšlí ve správní reformě,
ježto Morava a Slezsko jsou sloučeny v zem Moravskoslezsko.
Tím jste však, pánové, nejenom popřeli
historickou skutečnost, kterou jste uznali, nýbrž
vy jste škrtli Slezsko, které náleží
k tak zvaným historickým zemím a jehož
existenci r. 1920 uznal tehdejší min. předseda
Tusar jako historickou skutečnost a prohlásil
ji jako zajištěnou. K tomuto výroku min. předsedy
Tusara přistoupilo pak ještě potvrzující
prohlášení presidenta republiky, který
ke kterési deputaci prohlásil: Jako president republiky
děkuju vám za vývody a prohlašuju, že
v celém rozsahu souhlasím se stanoviskem pana ministerského
předsedy. Žádám a zmocňuji vás,
abyste to vyřídili svým stoupencům.
Pánové, vy jste návrhem a pozměňovacími
návrhy vládních stran pana presidenta státu
vlastně velmi desavouovali.
Každý z nás cítí pouta, která
tato soustava kolem nás ovinuje, soustava, která
za svůj nejvyšší úkol v tomto státě
považuje politické rdoušení hospodářsky
slabých, především dělníků
a zaměstnanců. Ochranu a výhody velkým,
kapitálově silným, jejich zařízením
a hospodářským organisacím! Za tím
účelem rozmnožení jejich vlivu na panující
režim až k absolutismu v politice a hospodářství.
Reforma správy má jim poskytnouti mocenskopolitické
prostředky a nástroje, finanční reforma
a stabilisační bilance mají tvořiti
základ jejich hospodářského panství
a zákon, který máme před sebou, má
jim zajistiti naprosté panství nad autonomními
samosprávami. Samosprávy mají býti
učiněny hospodářsky závislými
na jejich vůli, na jejich blahovůli. Chtějí
zříditi diktaturu ústřední
správy nad samosprávnými tělesy. Nestaraje
se o to, že finanční správa jest tím
vinna, že mnohé obce, poněvadž řádné
příjmy, které stát vybírá,
nebyly jim včas a plně refundovány, musely
dělati dluhy, prohlásil ministr financí opětovně
již loňského roku a letos, na kterési
schůzi rozpočtového výboru v lednu,
že opatření, jaká jsou v zákoně,
který máme před sebou, činí
se hlavně proto, poněvadž obce nedovedou hospodařiti,
poněvadž nedovedou šetřiti, nedovedou
uvésti v dostatečný soulad příjmy
s vydáním. Chybu jest hledati nikoli u obcí,
nýbrž především v tom, že
stát obce v prvních letech po válce nutil
způsobem, jak nakládal s válečnými
půjčkami, aby dělaly dluhy, na něž
obce pro neobyčejně vysokou úrokovou míru
musely použíti velké části svých
normálních příjmů. Vy sami
však jste dále přispěli k tomu, že
jste v posledních letech a především
v posledních měsících průmyslu
povolili velké množství daňových
odpisů. Bylo provedeno sta milionů daňových
odpisů, s nimiž obce ztrácejí také
své přirážky, ježto k těmto
přímým daním mohly vybírati
přirážky. Vy jste také mimo to tím,
že jste umožňovali, že daňová
základna u velkých průmyslových podniků
velmi nápadně a podivným způsobem
byla snižována, že rovněž základ,
na němž obce budovaly své rozpočty,
se zmenšoval, dělali velkou část těchto
rozpočtů fiktivními, poněvadž
čísla, podle nichž obec budgetovala, nejsou
již správná. Jak katastrofální
to mělo následky, mohu sám posouditi ve své
užší vlasti, v Chomutově. Máme
velký průmyslový podnik, který až
do doby před dvěma lety jako daňovou základnu
zcela bez pobídek sám udával částku
878.000 Kč. S touto částkou a s podobně
stanovenými částkami ostatního průmyslu
obec a okres chomutovský budgetovaly. Museli jsme zjistiti,
že loňského roku náhle daňová
základna tohoto velkého podniku, jsou to Mannesmannovy
závody, byla velmi značně snížena.
Tyto závody, tak jako jiné podniky, následkem
daňového přetížení, následkem
okolnosti, že stát předpisoval daně,
aniž se ohlížel na dobu inflace a její
důsledky, zcela prostě sáhly ke všem
možným, nevím, zda vždy dovoleným
prostředkům, aby snížily své
daňové břemeno. Mannesmannovy závody
přijaly propuštěného berního
úředníka, který jim byl všemi
svými zkušenostmi nápomocen a vypočítal,
že daňová základna Mannesmannových
závodů nečiní 878.000 Kč, nýbrž
- slyšte a divte se - 16.000 Kč. Okolnost, že
zemská správa návrhu závodu vyhověla,
a ze my v okresu a v obci pravděpodobně marně
proti této daňové základně
rekursem bojujeme, znamená pro obec a okres Chomutov, že
obě tato samosprávná tělesa musí
vyplatiti Mannesmannovým závodům zpět
asi 7,000.000 Kč. To znamená, že obec Chomutov,
která hospodařila jistě vážně
a šetrně - až do loňského roku
měli jsme 400%, nyní 600% obecních přirážek
- na r. 1928 musí zvýšiti obecní přirážky
nejméně na 2000%, chce-li aspoň zpola odstraniti
úbytek vzniklý tímto snížením
daní a výdaje, které se jí ukládají
zpětnou výplatou firmě, a při tom
plniti nejdůležitější úkoly
obce. V té chvíli, kdy tohle můžeme
zjistiti, boříte autonomii obcí, v téže
chvíli předpisujete obci schematicky, bez ohledu
na potřeby obce, v jakých hranicích se má
pohybovati obecní rozpočet. Na přirážkách
předpisujete: 150% obec, 50% okres a 50% župa nebo
země. Jdete ještě dále: i v rámci
těchto hranic činíte stanovení příjmů
a výdajů závislým na svém schválení.
"Vláda", praví se všude v návrhu,
"může", "vláda jest oprávněna",
vláda však může nejen v rámci této
hranice přirážek zasahovati a určovati,
může jíti ještě dále a zkoumati
každou položku rozpočtu, pokud se týče
její účelnosti, může každou
položku rozpočtu škrtnouti a vložiti tam
jinou položku, může na příklad,
což jest snadno možno určiti, že čistě
německá obec musí dáti do rozpočtu
položku tolika a tolika desítitisíc nebo stotisíc
na zřízení české školy;
zdali je to účelné nebo zdali jest toho potřebí,
jest jiná otázka. Vláda zcela prostě
může, smí a jaké již máme
zkušenosti, také bude moci a bude chtíti. (Posl.
Hackenberg [německy]: Výdaje, s nimiž obec
snad vůbec nesouhlasí!) Není potřebí,
aby souhlasila, vláda to prostě předepíše.
Pánové! To jest již uvádění
v platnost správní reformy, to jest již část
toho, co veřejnost v posledních týdnech v
obranném boji, který jsme vedli, odmítla.
Avšak i tón návrhu jest podle toho. V návrhu
můžete stále čísti: Obec jest
povinna, obec musí. Jen v jednom případě
mohl jsem zjistiti, že také může, že
smí, a to smí jistá práva obce přenésti
na státní orgány. V §u 5, odst. 5 se
praví, že obec může na příklad
vypočítání, předepsání
a vybrání pozemkové daně přenésti
na vyšší úřední, to znamená
státní orgány. Avšak zajímavé
jest, že obec sice smí učiniti toto usnesení,
nemá však již podle zákona práva
toto usnesení odvolati, zrušiti, nebo jiným
usnesením doplniti, aby mohla státní moci
přechodně svěřené úkoly
zase vzíti na sebe. Tedy to znamená: může
se usnášeti, nemůže však již
potom své usnesení měniti, nýbrž
jest i zde závislá na rozhodnutí a blahovůli
státních orgánů.
Dále uvalujete na obec ve chvíli, kdy omezujete
nebo téměř zrušujete právo obce
disponovati rozpočtem a usnášeti se na něm,
nové úkoly a tím také nová
břemena. Opět jen příklad z mé
užší domoviny: Musí býti prováděny
stavby škol, kasáren, za něž obec vlastně
dostává jen uznávací činži.
Nyní se musíme v Chomutově vypůjčiti
několik milionů Kč, abychom mohli stavěti
domy pro vojenské gážisty. Musíme to
činiti částečně na příkaz
státu, částečně ve vlastním
svém zájmu, poněvadž obec musela rok
co rok na stavu přiměřené ubytování
vojenských gážistů a důstojníků
připláceti částku 80.000 až 120.000
Kč k tak zvaným ubytovacím poplatkům,
poněvadž pánové si činili nárok
na stavu přiměřený, pro jejich rodiny
postačující byt v hotelu a měli na
to nárok. Obce počítaly neobyčejné
stoupnutí udržovacích nákladů
na komunikace, které se zejména zvýšily
- zmíním se o tom jen zcela krátce - poněvadž
státní správa železniční
zvýšila tarify tak vysoko, že jest dnes nejen
nákladní, nýbrž i osobní doprava
automobilová na daleké trati autem lacinější
než drahou. To vedlo a také i nadále povede
k dalšímu stoupání automobilové
dopravy po silnicích a tím také ke stoupání
udržovacích nákladů na silnice, které,
pokud spadají do obvodu města, musí hraditi
obec. Dále nastalo v posledních letech a také
ještě dnes při zvýšené nezaměstnanosti
zvýšenou měrou v kritických letech 1922,
1923 a 1925, 1926 zcela neobyčejné zatížení
obce tak zvanou sociální péčí,
podporami, výpomocemi, péčí o ohromný
počet nezaměstnaných a jejich příslušníků.
Také zde přenecháváte zatížení
úplně obci. Ještě více, jestliže
obce zakročily u vlády, u ministerstva sociální
péče, nebo u ministerstva veřejných
prací o výpomoc na nouzové stavby, tu se
jim sice dostalo u těchto ministerstev určitých
přípovědí. Ministerstvo sociální
péče slíbilo, že také zakročí
a pomůže, ministerstvo veřejných prací
dalo dalekosáhlé, závazné přípovědi.
Avšak ke splnění nedošlo a potom se v
těchto ministerstvech jen krčilo rameny a prohlásilo,
že pan ministr financí nemá žádných
peněz. Tak ukládáte obcím stále
více a více povinností, které vlastně
náležejí státu, obce musí hraditi
náklady, které se zvláště pociťují
v době hospodářské krise, náklady
na pochybenou zahraniční, celní a tarifní
politiku.
Nynějším rdoušením rozpočtového
práva obcí, jejich práva sebeurčení,
jejich finanční výsosti budou obce ve všech
těchto oborech úplně ochromeny, budou selhávati,
a jestliže v budoucnosti nastane to, čeho bylo dosud
vyvarováno, že nebude možno nouzí trpící
obyvatelstvo v obci v jeho velmi těžkém postavení
podporovati, pak se dožijete revolt, a nebude zde již
onoho klidu, jímž se v cizině honosíte
a který uvádíte jako důkaz vnitřní
konsolidace.
Vy jdete však ještě dále. V §u 8
jste ustanovili něco, co jest v zákonodárství
jistě jedinečné. Bylo by přece možno,
že by se našel nějaký obecní hodnostář,
snad starosta, purkmistr, který by se pokusil ospravedlniti
důvěru svých voličů tím,
že by chtěl vyhověti přáním
a potřebám a oprávněným požadavkům
obyvatelstva obce, snad i nouzí trpícího
a v některých věcech by přece jen
překročil úzký rámec, který
obci ukládáte. Zde jste však našli formulku.
Činíte tohoto obecního hodnostáře,
purkmistra, odpovědným za to, aby činil jen
to, co předpisujete, nikoli co podle okolností obecní
zastupitelstvo považuje za nutné a na čem se
usnese. Hrozíte všem oněm starostům
obcí, purkmistrům a představeným kteří
nesplní přesně pokynů vysokých
úřadů, kteří se neřídí
přesně předepsanou lhůtou, kteří
nevykonávají přesně předpisů,
omezením odnětím náhrad, které
dostávají nikoli od státu, nýbrž
podle usnesení obecního zastupitelstva. Hrozíte
pořádkovými tresty až do 5.000 Kč,
ustanovujete, že ručí svým soukromým
jměním za všechna tato pochybení, jichž
se podle vašeho mínění dopustí.
Ale jdete ještě dále. Hrozíte sesazením
svobodně zvoleného obecního hodnostáře
s úřadu. Zasahujete zde hrubou rukou do obecního
volebního práva, do práv obyvatelstva, které
si zvolilo svobodnou volbou svého purkmistra, předsedu
obecní rady. Toto ustanovení nebylo v původním
znění návrhu. Za toto zostření
jest děkovati návrhu vládních stran
a k tomuto návrhu daly německé vládní
strany a jejich ministři souhlas. Považte, že
tato opatření budou směřovati nejostřejším
způsobem především proti purkmistrům
a starostům německých obcí. Pomyslete
si, co činíte; vydávajíce zde své
právo samosprávy, tvoříte předpoklady
pro absolutistický režim, jakého nebylo nikdy,
ani před rokem 1848.
Jdete ještě dále, vzdáváte se
toho nejposvátnějšího - snad trochu
předbíhám - toho, co jste prohlašovali
až dosud za svoji největší a nejnedotknutelnější
svátost, svého vlastnického práva.
Nám to může býti zcela vítáno,
jestliže se vyvlastňujete. Vyvlastňujete se
politicky, národnostně, avšak také hospodářsky.
Byli jste na to v rozpočtovém výboru upozorněni,
a nad to vaše vlastní německé obce a
okresy, v nichž úřadují i příslušníci
vašich stran, protestovaly, deputacemi a dopisy se na vás
obracely a žádaly opravu návrhu. A vy jste
na tato přání stoupenců svých
vlastních stran, svých vlastních obecních
a okresních funkcionářů, odpověděli
zhoršením návrhu. (Posl. de Witte [německy]:
Při obecních volbách musí býti
dána odpověď, pak musíte k čertu!)
Nevím, pane klubovní kolego, čeho se
můžeme v tomto státě do obecních
voleb ještě dočkati. Avšak proč
to všechno děláte, to jest nepochopitelné.
Jest jenom jedno vysvětlení, že vaše třídní
nenávist jde tak daleko, že, ježto nemůžete
dělníky, kteří sedí vedle vás
v obecní úřadovně, dostati ven, vydáváte
zcela prostě obec v šanc, že se vzdáváte
svého nejsvětějšího práva
na samosprávu, za níž doposud po celá
století, již ve středověku cechy a stavové
bojovali, poněvadž se o toto právo musíte
děliti s proletáři. Všeho, co podle
vašich vlastních prohlášení, jak
jste udávali, bylo vám svato, se vzdáváte,
všechno to co vám, pokud jste nebyli ve vládě,
bylo svato, šlapete nohama. A mohli bychom se téměř
domnívati, že skutečně jenom okolnost,
že již nepožíváte osobních
výhod v obci, že přestalo strýčkovské
hospodaření, že tedy nikoli ideální,
nýbrž zcela hmotné momenty zničily váš
zájem na obci, že tedy to nebyly ideály, které
vás dříve vedly k práci v obecní
správě, nýbrž jenom momenty osobní,
trýskající z nejnižšího
sobectví.
Ať již je tomu jakkoli, procitnutí bude pro vás
velmi nepříjemné. Že se všeho vzdáváte,
že se takřka politicky a mravně vyklešťujete,
nebude nynějšími vašimi partnery, pánové
z německých vládních stran, uznáno
a dostane se vám ve vhodné době za to vděku.
Pro dělníky jest tento zákon a způsob,
jak byl utvořen, napomenutím. Dělníci
se podle toho zařídí, budou se podle toho
chovati a vy nyní víte a máte další
důkazy, že třídní zájmy,
jak jsme to již vždycky tvrdívali, konec konců
jsou silnější, než všechny národní
svazky. Dělnictvo bude nyní, kdy seznalo vaše
chování, tím jasněji posuzovati vaše
snahy i pokud se týče obcí. My povedeme boj,
který nám vnucujete, boj proti této soustavě,
kterou v tomto zákoně nebo v této skupině
zákonů, o níž jednáme, zakládáte.
My povedeme boj za obecní samosprávu dále.
(Posl. Hackenberg [německy]: Dne 26. října
budou vaši vlastní příslušnici
souditi!) Zcela správně! A jestliže s ohledem
na vyprchalý u vás zájem o obce myslíte,
že dělnictvo se neujme boje na půdě
správy, mýlíte se. My budeme boj organisovati,
zahájíme boj také v oboru správy a
povedeme jej tak dlouho, až bude úspěch na
naší straně, tak jako jsme také celá
desítiletí bojovali o účast na zákonodárství,
o vliv na zákonodárství. Tolik jsem chtěl
říci, pánové, k obecní správě.