Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nyní mám od svého klubu příkaz, abych při této příležitosti vyložil stanovisko naší frakce k daňové reformě, k hlavě VIII a IX. Promluvím nejprve k hlavě VIII, o §§ 185 až 230, trestním právu. Vzhledem k tomu, že pro dělnictvo z přímých daní má význam jenom daň důchodová a že podnikatel podle výplatních listin činí hlášení berním úřadům, dále vzhledem k tomu, že podnikatel musí pečovati také o srážky na splatné daně, jest tak zvané trestní zkrácení berní povinnosti u dělníka téměř vyloučeno a proto jest dělník jenom v řídkých případech předmětem berního trestního práva. Něco jiného je to již u zaměstnanců, kteří jakožto obchodní spolupracovníci svého šéfa často a velmi snadno, třebas bez úmyslu, mohou přijíti v úvahu jako spoluvinníci při trestném zkrácení daní. Jest samozřejmé, že právě vzhledem k tomu zákon obsahuje neobyčejně přísná ustanovení. Srovnání mezi dosud platnými trestními a všeobecnými ustanoveními o daních výnosových a návrhem není snadné, specielně proto, poněvadž dosud platné tresty byly stanoveny jednotně pro daň výdělkovou, rentovou, důchodovou a ze služného, jakož i daň z tantiem; všeobecná ustanovení pro každou jednotlivou daň výnosovou jsou souběžná, naproti tomu berní návrh nehledíc k několika málo výjimkám pokouší se o jednotná ustanovení pro všechny daně výnosové.

Co se týče trestních ustanovení, jdou daleko přes dosud platná trestní ustanovení při shora uvedených daních výnosových. Tresty jsou jiné, příslušnost v ukládání rovněž jiná, jinak jsou vymezena trestní jednání než dosud. Mimo tresty peněžité nacházíme v novém návrhu také trest vězení, který jest stanoven a myšlen jako trest náhradní. Mimo to můžeme zjistiti, že při zkrácení daňovém jest stanovena částka 5.000 Kč; jsme toho mínění, že tyto tresty jsou jistě oprávněny, jistě mají určité odůvodnění, poněvadž jen tehdy, budou-li přímé daně přísně a bezohledně vybírány, může býti vytvořen předpoklad, aby nepřímé daně byly sníženy a jednou úplně zmizely. Mimo pořádkové tresty, které se i nadále podržují, jsou to ještě podle dosud platného zákona o daních osobních, daňová defraudace a zatajení daně, které se trestají, kdežto berní předloha zaujímá modernější nazírání pokud se týče berních trestů tím, že stíhá defraudaci daně z hrubé nedbalosti, nepozornosti, návod a pomáhání. Stanovila také přitěžující a polehčující okolnosti. Proti čemu však se musíme obrátiti, jest trest náhradní, který má nastoupiti v případě nedobytnosti trestu peněžitého a postihne hlavně nemajetně vrstvy. Mimo to chybí velmi důležité ustanovení, s nímž až dosud ve všeobecném trestním právu byly učiněny dobré zkušenosti, totiž podmíněné odsouzení, které působí, jak jest prokázáno, příznivě. Trestní právo nesmí býti vybudováno pouze na pohnutce pomsty, nýbrž musí činiti především ochranná opatření, musí míti účinky ochranné, musí především směřovati k tomu, aby čelilo opakování a vychovávalo k vyšší mravnosti. Tento vůdčí motiv musel by podle našeho přesvědčení přijíti k platnosti také v berním právu trestním.

Veliký nedostatek návrhu spočívá v tom, že při řízení schází bezprostřednost, veřejnost a ústnost a berní provinilec - smím-li se tak vyjádřiti - vyslýchá se ústně teprve tehdy, může vlastně teprve tehdy ústně vystoupiti ku svému ospravedlnění, je-li o to požádán, a dá-li mu k tomu berní úřad svolení. Zejména okolnost, že široké vrstvy drobných rolníků a živnostníků, i když pasivně přicházejí v úvahu pro berní právo trestní, nutí nás, abychom v tomto směru žádali doplnění, poněvadž právě pro tyto malé lidi moment osobního výslechu, osobního vyjádření, osobního odůvodnění pro nějaké opomenutí nebo chybu jest zvláště důležitý. Zejména vadný jest způsob obsazení trestních a odvolacích senátů. Také zde můžeme zjistiti, že v tak zvané správní reformě stanovená zásada byla pojata do tohoto návrhu, zásada pokud možno odstraniti volební právo a na místo volebního práva státních občanů dosaditi zcela prostě jmenovací právo státu. Zejména nápadná jest právě v této hlavě ochrana, která se poskytuje bankám a velkokapitálu proti jakékoliv kritice, která jde tak daleko, že ustanovení tohoto paragrafu musí působiti přímo korumpujícím způsobem, že v této hlavě spatřujeme jenom zákon na ochranu kapitalistické moci a třídy. Jednotlivá ustanovení zákona jsou s to, aby otevřela dokořán bránu protekcionářství. A nemohu se z tohoto důvodu, ježto přece běží konec konců o to, aby byl podán důkaz, vyhnouti, abych se blíže nezabýval jednotlivými paragrafy, z nichž můžete poznati, jak strašlivé jsou důsledky jednotlivých takových ustanovení. §§ 185 až 190 obsahují trestné činy, jako nesprávné údaje v přiznání tímto zákonem nařízeném, nesprávné odpovědi na dotazy v opravném prostředku, v podáních, potvrzení nebo zatajení nesprávných údajů, promeškání lhůty, zmaření předpisu nebo vyměření zákonné daně, úmyslnost, její přitěžující vliv, dále nedbalost, návod a pomáhání.

Pro nás jako zástupce dělnictva a zaměstnanectva jsou důležité hlavně delikty v § 190 a násl. Tak především § 190 trestá jako návod nebo pomáhání k bernímu deliktu, kdo návodem, radou, utvrzováním, slibem nebo zajištěním pomoci, zejména také vědomě nesprávným vedením obchodních a hospodářských knih anebo nějakým jiným způsobem působí ke zkrácení daně nebo vědomě spolupůsobí při zkrácení daní. Toto ustanovení jest nesmírným nebezpečím pro naše zaměstnance, kteří svým povoláním jsou povinni vésti knihy, nikoli jen podle zásad obchodní správy, nýbrž v mnohých případech také podle poukazu a pod vlivem svých šefů. Jestliže nyní takový úředník nebo zaměstnanec musí činiti jisté zápisy, které vedou ke zkrácení daně, bude trestán právě tak, ba podle ustanovení zákona snad ještě přísněji, než jeho šéf, návodce. Máme za to, že zde musí býti přece jen jinak usuzováno, že zde nesmí býti souzeno podle nějakého schematu, neboť návodce a svedený jsou konec konců s právního hlediska přece jen dva různí berní provinilci. Návrh opomenul důležitý moment, že především zaměstnanec jest svedeným, že zaměstnanec však také pod nátlakem, který vykonává na něho hospodářsky silnější zaměstnavatel, podle okolností dopouští se trestného činu, že zaměstnanec pracuje pod železnou nutností, jakou na něho působí jeho hospodářský poměr a že často existenční otázka jest u něho velmi přitěžujícím momentem, že jest to pro něho tak významné, že podle okolností dopustí se i vědomě tak zvaného berního deliktu. Žádáme tudíž, aby zde bylo měřeno stejnou měrou, to znamená, aby se postupovalo při nejmenším podle zásady trestního práva, aby se u zaměstnance přihlíželo také k tomu, co trestní právo uznává, k železné nutnosti, k morální nouzi, že úředník byl šéfem sveden, aby vykonal v knihách nesprávný zápis anebo dal nějakou nesprávnou odpověď. Trest za to stanovený nemá býti placen z vlastního, nýbrž tento trest má zaplatiti podnikatel. Musíte vzíti v úvahu, že zaměstnanec přicházívá do ohromné kolise svědomí, má-li rozhodnouti mezi právem a bezprávím, běží-li při tom o jeho existenci a o existenci jeho rodiny. Bylo by zajímavo, pojednati ještě o řadě s touto otázkou souvisejících paragrafů. Bohužel není to vzhledem k době, která jest zde v debatě stanovena, možno.

Avšak jedno, proti čemu se musíme velmi ostře obrátiti, jest tak zvaný trest náhradní. Také zde stojíme, jakožto strana a frakce na stanovisku, že trest náhradní musí z tohoto zákona zmizeti, ježto znamená velké, ohromné bezpráví, především opět na nemajetných lidech. Pro majetného člověka, pro podnikatele nebude často peněžitý trest vůbec žádným trestem, bude vzhledem k jeho majetku nijak nepociťovaným zatížením a jako trest nebude míti vlastně žádného účinku. Jiný, snad opět svedený, nebo dělník, který má ze své skrovné mzdy ještě platiti daň a který snad není ani správně informován o tom, co smí při fassi přednésti, pokud přiznává daň sám a nikoli prostřednictvím podnikatele, bude, jestliže bude potrestán peněžitým trestem, který jest pro něho neobyčejně vysokým a nebude-li jej moci zaplatiti, prostě vsazen do vězení, a musí také trest vězení odpykati. Podle našeho mínění jest to velmi značné bezpráví a žádáme z tohoto důvodu, aby toto ustanovení ze zákona bylo odstraněno.

Ještě musím pojednati o §u 199. V tomto paragrafu se praví: Kdo použije výdělkových a příjmů se týkajících poměrů, majetkových poměrů někoho, kdo jest povinen platiti daně, také těch, kdož jsou povnnni k veřejnému skládání účtů, ve veřejném shromáždění, ke štvavým výpadům proti osobě povinné daní, proti úřadu atd. k popuzování, má býti potrestán 20.000 Kč, podle návrhu vládní většiny 15.000 Kč a dopustí-li se trestného činu tiskem, 6ti měsíci vězení. Víte co to znamená? Jestliže nějaký odborový funkcionář na schůzi, na níž dělníci nějakého závodu domáhají se vzhledem k nezbytné nutnosti vyšších mezd, po svědomitém zkoumání poměrů dělníkům řekne: Podle zpráv uveřejněných v denním tisku, nebo podle informace u berního úřadu mohl jsem zjistit, že hospodářský stav vašeho podniku jest takový, že vaše mzdové požadavky jsou po právu a že mohou býti také uspokojeny, nebo jestliže odborový funkcionář dělníkům řekne, že snížením mzdy požadované nějakou firmou jest neoprávněné, poněvadž hospodářský stav podniku jest takový, že není potřebí, aby se něčeho takového domáhal, může v tom, kdo chce, spatřovati vzbuzování nenávisti. Se strany podniku bude to považováno za štvaní a za akt nenávisti a odborový funkcionář může býti pro tento delikt, pro tuto informativní činnost, která vyplývá ze zcela věcných momentů, potrestán až 15.000 Kč, nebo jestliže mimo to a píše o tom ještě nějakou zprávičku v novinách, až 6ti měsíci vězení. To jest zákon na ochranu kapitalismu, jímž se zakazuje každá kritika způsobu, jak se dělají zisky a jak se jich používá, kritika, která jest zakázána i tehdy, když běží snad o bankovní podnik, při čemž jde o zájem bankovních zaměstnanců, jestliže se mluví o tom a poukazuje na to, jaký lupičský systém provádějí banky na našem hospodářství svými vysokými úroky ze zápůjček atd. Jestliže kritisujeme, že se bankovním zaměstnancům omezují platy, že generální ředitelé, bankovní ředitelé - stačí, když zde poukážeme na Živnobanku - mají spoustu milionů příjmů, že tolik a tolik ředitelů velkých podniků jako vyžírači našeho hospodářství odnímají našemu hospodářství svými řádnými požitky i vedlejšími příjmy stamiliony, i zde můžeme býti zcela prostě volání k odpovědnosti; to znamená, že tímto ustanovením vůbec znemožňujete veřejnou kritiku, kritiku, která brání korupci. Další následek bude neomezená daňová korupce a dále politická korupce, na níž v tomto státě na neštěstí nejsme chudi. Vidíte tedy, k jakým výstřelkům vedou vaše methody!

V dalších paragrafech máte přímé sankcionování protekčního a příteličkářského hospodaření. Dokud nebyl vydán trestní nález, obviněný může podle §u 205 žádati o zastavení řízení, jestliže mimo zkrácenou daň zaplatí ještě jakýsi upouštěcí poplatek. Kdo to bude, kdo tento upoštěcí poplatek zaplatí? Především zámožný člověk. Kdo unikne tedy bez trestu? Ten, kdo má přiměřené vhodné styky anebo jest spřátelen s nějakým mocným vlivuplným úředníkem. Pánové, to vede ke korumpování úřednictva.

A tak bychom mohli uvésti ještě řadu jiných důležitých momentů, které znamenají pronikavé zhoršení pro dělníky. Chci však poukázati ještě jen na jednu věc, na otázku složení odvolacích a nalézacích senátů. Podle §u 211 bude nalézací senát jmenován finančním úřadem II. stolice z jednoho soudce, jednoho finančního úředníka a dvou soudců laiků. Jmenován, nikoli volen. Zákon si také vyhrazuje, že při nějakém trestním jednání v původním znění ani ne proto, nýbrž vůbec nadřízený úřad, úřad II. stolice má také právo soudce laika zcela prostě odvolati. Pánové, nevím, zda ten, kdo tvořil původní text, byl si vědom významu soudcovské funkce. Kdyby si byl vědom toho významu, pak nevěřím, že by byl mohl pojmouti do zákona toto ustanovení, které funkci soudcovskou před každým, před celou veřejností těžce kompromituje. Odporuje to jistě nejzákladnějším příkazům soudcovské nezávislosti nebo nezávislosti soudcovského funkcionáře, jestliže se na něho při výkonu jeho funkce vykonává se strany vyššího úřadu vliv. Jest to jistě neslýchané v oboru právním, že při nějakém soudcovském nebo soudním zařízení jedna strana, to jest zde finanční úřad vyšší stolice, jako strana jmenuje soudce, kteří mají souditi mezi ní a daňovým defraudantem nebo tím, kdo daň vědomě nebo nevědomky zkrátil. Tedy jedna strana ustanovuje soudce, který pak má svůj soudcovský úřad vykonávati nestranně! Jestliže na tom trváte, aby finanční úřad druhé stolice jmenoval soudce, aby tento úřad měl tedy právo jako strana také tyto soudce odvolávati, pak rozvracíte důležitý základ našeho právního života, důvěru k soudu a k soudci. Pan ministr dr Engliš na naše námitky prohlásil, že prý tím není vinen on, nýbrž vinu, že prý má skutečnost, že nemáme ještě žádných dělnických komor. Kdybychom je měli, bylo by i dělníkům poskytnuto právo, vykonávati vliv na jmenování soudců. Tento argument jsme odmítli s odůvodněním, že již dlouhá léta, od r. 1920, kdy jsme vstoupili do této sněmovny, stále a stále jsme diskutovali otázku dělnických komor a stále a stále jsme ji nadhazovali a že to byl odpor občanských stran, který uskutečnění tohoto požadavku až dosud znemožňoval.

Vidíte z několika málo příkladů, které jsem mohl podrobně k tomuto zákonu uvésti, jaké nedostatky tato hlava berní reformy má. Vidíte, že také soudnictví ve věcech berních ohlíží se na zájmy majetných tříd, že se nečiní téměř žádný rozdíl mezi návodcem a svedeným, mezi nezávislým a závislým a mnohé dobré zařízení trestního zákona vůbec chybí. Ke všemu tomu jsme podali své pozměňovací návrhy a jsme zvědavi, budete-li pro ně hlasovati.

K hlavě IX uvedl bych: Návrh k hlavě deváté obsahuje tak zvaná všeobecná ustanovení. Jest to, jak praví důvodová zpráva, první pokus soustřediti a upraviti přehledně a soustavně řadu hmotných a formálně právních otázek, které se opíraly až dosud buď pouze o úřední praxi, nebo byly roztroušeny v různých zákonných novelách a samozřejmě v rakouském právu byly upraveny zcela jinak, než to potřebujeme dnes my. Běží při celém návrhu o věcnou a územní unifikaci. Sluší poznamenati, že také úprava, kterou návrh navrhuje, nemůže býti myšlena jako definitivní a také není myšlena. Zajisté úprava župní a okresní ústavy přivodí podstatnou změnu správního aparátu a řízení.

V čele povšechných ustanovení zákona berního chtěl bych míti dva hlavní požadavky: Především věcnou právní poradnu a právní pomoc pro dělnictvo, zejména pro drobné živnostníky a pro malé rolníky. Za druhé vzhledem k tomu, že v kapitalistickém společenském řádu tyto právní poradny a právní pomoc vždycky musí zůstati více nebo méně nedostatečnou, osvobození berního řízení ode všech zbytečných formalit, přísného stanovení lhůt a příkrostí. Moje strana stojí prakticky na stanovisku bezplatnosti soudnictví a udílení právních porad. Dosavadní, těchto věcí se týkající instituce civilního a trestního procesu, právo chudých a tak zvané ex offo obhajování nám naprosto nestačí. Naše strana musí státi na stanovisku, že má býti provedena dalekosáhlá reforma těchto institucí. Rozhodně však musí udílení právních rad a právní pomoc v berních věcech jíti při nejmenším tak daleko, jako v civilním procesu. Moje strana žádá, aby každý nemajetný měl právo, aby si dal v řízení o vyměřování daní, v odvolacím řízení a také v řízení před nejvyšším správním soudem bezplatně udíleti rady a dal se zastupovati osobou práv znalou. Náklady tím vzniklé jest hraditi z úspor v jiných odvětvích státní správy, ježto by bylo ztěžka uložiti advokátům také povinnost bezplatného udílení porad v daňových věcech. Moje strana žádá v zásadě dále, aby samosprávným svazkům pokud se týče oněch daní, k nimž mají právo předpisovati přirážky, bylo přiznáno právo spolupůsobení při ukládacím řízení a řízení odvolacím a stížnostním.

Předseda (zvoní): Pane poslanče, upozorňuji vás, že je řečnická lhůta u konce.

Posl. Kaufmann (pokračuje): Hned jsem hotov, pane předsedo.

Spolupůsobení jest přirozeně vázati na jistou lhůtu, lhůty k opravným prostředkům jsou pro samosprávné svazky stejné, jako pro poplatníky a pro předsedy berních komisí. Musíme také zde v tomto odstavci žádati, aby daňové komise byly komisemi svobodně volenými a voličům odpovědnými. Musíme dále žádati, aby také dělnictvu byla vyhrazena dalekosáhlá účast a vliv na volbu berních komisí, na což pamatuje návrh jen nedostatečně a z části vůbec nepamatuje. Dále musíme - a to jest snad intervencí ženské organisace u ministerského předsedy vyřízeno nebo zatím aspoň slíbeno - za všech okolností trvati na účasti žen při volbě komisí. Bylo by i zde velmi důležité a zajímavé ještě podrobněji se zabývati jednotlivými částmi návrhu. Slyšeli jste však, že pan předseda mne již napomíná, abych skončil. Musím se však ještě krátce zmíniti o jedné věci a prosím, aby mi pan předseda přece jen ještě ponechal slovo, abych promluvil o stabilisačních bilancích.

Již od dlouhých let stěžují si široké hospodářské vrstvy, především velké podniky, které jsou povinny veřejně skládati účty, tedy velké společnosti, že dosud platné zákony ztěžovaly tvoření kapitálu a že podniky byly nuceny vykazovati zisky, které vyplynuly částečně z kapitálu nebo z jmění.

To nám prohlašovali páni podnikatelé vždycky při vyjednávání o mzdy v posledních letech. Prohlašují, že za nynějšího finančního zřízení nejsou již schopny života. Mimo to byly prý tyto firmy tím nuceny, aby falešně bilancovaly a tvořily tajné reservy, které činily bilance neprůhlednými. Znělo to vždycky jinak, když se mluvilo s podnikateli, tu se říkalo: Žijeme z materie, nemáme dostatek hotového kapitálu, nemohou býti vykazovány žádné zisky a podnik musí žíti ze svých dřívějších reserv nebo z materie, z hmotného majetku. Tento zlořád má býti nyní tímto zákonem, pokud je možno, odstraněn. Bohužel říká se v kruzích podnikatelských, že to není úplně možno, ježto používání zákona jest jen fakultativní, od případu k případu a v oceňování nejdůležitějších aktiv ukládacího kapitálu, ponechává se výdělečným společnostem široká volnost. Věříme, že podnikatelé litují, že nemohou své tajné zisky zcela bez nebezpečí, že budou obtěžovány berním fiskem, uvésti do bezpečí. Avšak podle mého mínění nemůže to býti příliš nebezpečné, ježto "Prager Tagblatt" již v květnu 1926 psal zcela otevřeně: "Zamýšlenou reformou jest společnostem dána možnost tajné reservy během roku nashromážděné připsati k dobru akcionářům ve formě gratisakcií, okolkování kapitálu anebo výplatou bonů." To znamená, že "Prager Tagblatt" bez obalu přiznává, že byly shromažďovány tajné reservy, které byly zatajeny a že je nyní možno, tyto sumy podnikatelům vyplatiti, aniž jest potřebí platiti z nich daně. Pánové tedy již rozdělovali dávno, ještě dříve než se zákon v parlamentě projednával své tajné zisky, výsledek svých falšovaných, zastřených bilancí, výsledek daňového podvodu. Rádi bychom viděli, jak by byl potrestán malý podnikatel, řemeslník nebo obchodník, kdyby se podobným způsobem pokusil oklamati berní fiskus o zákonné dávky a tím zadržeti státu daň z příjmu. Přiznáváme, že nové bilancování jest pro jasné obchodování nutné, ježto velká část hmotných hodnot pochází z různých časových období, byla nakoupena za různých měnových poměrů a proto vznikají při účetnickém zachycení těchto hodnot velmi značné obtíže. Ještě větší obtíže pak vznikají, jestliže jsou tyto hmotné hodnoty zpracovány a pak se má podle různých podkladů, které vyplývají z rozdílů měnových, kalkulovati. Zákon, který máme před sebou, není však v souhlase s tím, co potřebujeme. Zákon by se musel obligátně opírati o nějakou pevnou měnu, která by zde měla býti. Dále neměl by zákon povolovati tak ohromné rozpětí pro libovolné sestavování bilance. Podnikatelé mají 5 let času, do 5 let mohou si vybrati okamžik, kdy mohou většinu reserv bez daňové povinnosti ukrýti. Podnikatel může si valorisací zjednati výhody, může částky z reserv převésti do pasiv a tyto položky považují se za položky srážkové. Podnikatel má řadu možností, aby tyto tajné zisky uvolnil a použil jich pro sebe aniž se vydává tím v nebezpečí, že bude potrestán a že musí odvésti fisku určité dávky. Pan ministr a také důvodová zpráva k tomuto zákonu prohlásila, že se nemusíme obávati vážných otřesů hospodářského života. Avšak já bych si na konec dovolil poukázati na účinky tohoto zákona o stabilisačních bilancích na dělníky a sice nechci uváděti vylíčení těchto účinků ze sociálně-demokratického časopisu, nýbrž z vládního listu. "Prager Presse" napsala v lednu 1926, tedy v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o zákonu stabilisačním.

Předseda (zvoní): Pane poslanče, upozorňuji vás znovu, že řečnická lhůta jest u konce.

Poslanec Kaufmann (pokračuje): Hned, pane předsedo!

"Prager Presse" praví, že se velké podniky vynasnažují nezvyšovati cen a dosáhnouti dřívějších zisků úsporami v jiných odvětvích. Zdá se, že pronikavé snížení mezd za nynějších poměrů jest vyloučeno, bude tudíž snahou zvýšiti pracovní výkon, snížiti příspěvky na nemocenské a úrazové pojištění, dosáhnouti snížení tarifu. Dále pak praví, jestliže všechny tyto prostředky nepostačí, aby byla umožněna racionální práce, jest očekávati přece jen na jedné straně snížení mezd a na druhé straně zvýšení cen. To jest účinek zákona o stabilisačních bilancích. Podnikatelé dostanou opět ohromné výhody, podnikatelé mají možnost vyjeviti zatajené částky z minulosti a použíti jich bez nebezpečí a bez trestu, tedy sankcionování defraudace daňové na jedné straně a na druhé straně ohromné hospodářské nevýhody pro dělníky.

Na konec bych chtěl ještě říci: Projednáváme tři zákony velkého významu pro náš hospodářský život. V těchto zákonech lze již spatřiti přípravné práce pro reformu správy. Vidíme, že hlavní účel těchto zákonů není povahy hospodářské, nýbrž, že se jimi sleduje účel upevniti panství nynějších vládních stran, dříve ještě, nežli se tato sněmovna usnese na reformě správy a nežli reforma tato vstoupí v platnost. Pro kapitalisty a velké podniky velké výhody, samosprávu rdousiti a zničiti, rozšířiti a upevniti státní absolutismus, na jedné straně zmírnění a snížení přímých daní - a na druhé straně zvýšení daní nepřímých. Toto dílo zákonné, které má tak nesmírný význam, jest, jak vidíte, v této sněmovně zrovna tak jako ve výboru promrskáno podle našeho mínění proto, aby obyvatelstvo je nerozpoznalo a nemohlo zkoumati, nýbrž, aby bylo postaveno před hotovou skutečnost. Mocenskými prostředky státními dosáhnete všeho, co chcete. Strana sociálně demokratická, moje frakce, setrvá na svém stanovisku. Bude vykládat obyvatelstvu a voličům o tom, co zde zamýšlíte, o tom, k čemu německé vládní strany daly svůj souhlas a k čemu propůjčily svoji spolupráci. Budeme organisovati a povedeme boj na poli správy. Masy podřídí se vedení strany sociálně demokratické i na novém kolbišti tak vítězně, jako na poli zákonodárství. Nadejde pro vás den soudu. Za tento nový zločin, za vraždu autonomie samosprávných těles, za zradu, kterou spáchaly německé občanské strany svými pozměňovacími návrhy a svou spoluprací na tomto zákoně, budou museti skládati počet před obyvatelstvem tohoto státu, až budou míti voliči opět slovo. (Potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Macek. Dávám mu slovo.