Nyní však vidíme, že se nebezpečně
uchylujeme od těchto poznatků, vidíme, že
od jisté doby jsme soustavně hromadili a hromadíme
překážku na překážku, abychom
ženám znemožnili proniknutí, abychom jim
znemožnili i tu obranu, na kterou jsou dnes odkázány,
nebo abychom ji alespoň do nejvyšší míry
ztížili v tom zápasu a boji existenčním,
ke kterému doba ženu nutí. K tomu přistupuje
přímo zavilý nedostatek dobré vůle
a nepochopení nesprávné teorie. To všechno
přistupuje k tomu, aby se ztížil ženě
úkol, který podle různých pánů
teoretiků je stejně příliš těžký
pro ženu. A tu říkám a tvrdím,
slavná sněmovno, že není u nás
toho, co jsme se domnívali od prvopočátku,
totiž stejných konkurenčních podmínek.
Tvrdím, že konkureční podmínky
i v těch odvětvích práce a podnikání,
která na pohled mají stejné předpoklady
pro muže jako pro ženy, jsou pro ženy stokráte
horší než pro muže, poněvadž
celá naše společnost, celá naše
soustava našeho sociálního zřízení,
a zejména naše buržoasní strany ztěžují
ženě každou poctivou práci a každou
soustavnou snahu po proniknutí a po hospodářském
sebeuplatnění. A my dáváme této
snaze a tomuto příznaku doby nový výraz
v tomto zákoně o daních přímých,
my tu znovu dotvrzujeme, že jsme to tak nemyslili vážně
s tou demokracií, že jsme to tak nemyslili s tou zásadou
vyslovenou v naší ústavě, my znovu ukazujeme,
že bychom se příliš rádi vrátili
k tomu starému názoru, který panoval před
50 lety, a že bychom ženu zase zakleli někam,
kde bychom ji měli hezky za větrem, hezky uklizenu,
kde bychom nechtěli příliš mnoho slyšeti
z jejích rozumů a z jejích rozhledů,
protože je to pohodlnější, poněvadž
se v takovém závětří lépe
žije a protože se nám nelíbí, kdybychom
se měli ve vývoji věcí přizpůsobovati
něčemu, co je buď tak málo pohodlné
anebo málo lichotivé pro ty, kteří
jsou dosud vládnoucí třídou.
Vážená sněmovno! I konkretní
předpoklady, které můžeme uvésti
na obranu práva ženy po této stránce,
mluví důsledně v její prospěch.
Vy jste zde slyšeli, že 761.541 žen samostatných
živnostnic a poplatnic je tímto zákonem, tímto
§em 236 vyloučeno ze svobodného rozhodování,
vyloučeno z práva spolurozhodovati o tom, jak má
postup v daňových komisích vypadat, že
je tento ohromný počet žen odkázán
k nečinnosti a k trpnému přihlížení,
jak se s výsledky jejich práce hospodaří.
Ale, vážená sněmovno, to je jenom ten
počet žen, které statistika zachycuje jako
příslušnice určitých povolání,
určitých živností, a já se táži,
kde zůstává ten daleko větší
počet žen, které se přímo samostatně
neúčastní, ale které jsou tou věčnou
pružinou v domácnostech, které jsou mnohdy
a mnohde duší živností pro liknavost,
neschopnost neb lehkomyslnost muže. Kde jsou ty celé
legie žen, které samostatně výdělečně
pracují v řadě povolání jiných
jako zaměstnankyně různých podniků
ať soukromých, veřejných či státních,
kde jsou ty legie žen, které mají spoluvytvořiti
předpoklady pro toto rovné právo, které
má a musí u nás ženám zůstati
zaručeno? Ale i kdyby tyto argumenty nedostačily,
pak pravím, že již z důvodu opatrnosti
a z důvodu odpovědnosti, jež mají zákonodárné
sbory, měli bychom dvojnásob dbáti výstrahy
"caveant consules"!
Vážená sněmovno! Není tak malicherným,
že v době, kdy cítíme všeobecný
útlak reakce, kdy pod pláštíkem obnovení
pořádku mnozí a mnozí představují
si zavedení starého pořádku a zavedení
starého systému a režimu nadpráví
a násilí ať hospodářského,
sociálního, mravního i kulturního,
že v této době se nám objevují
takovéto náběhy skryté a na pohled
nevinné v celé řadě návrhů
zákonů, jež mají tak dalekosáhlé
důsledky pro občanstvo. Je to také vnitřní
spojitost, která se nám tu projevuje, je to vnitřní
spojitost toho nejnebezpečnějšího druhu,
poněvadž my dobře víme, že jestli
teorie nedávno pronášené z různých
měšťanských stran vyvrcholily v tom, že
po posledních volbách do této sněmovny
nevkročila ani jediná žena zvolená na
program této měšťanské strany,
pak také není daleko od těchto signálů
k pokusům, které se budou opakovati a možná
mnohem pronikavěji opakovati. A jestliže nebezpečná
tendence kol. Staška, že demokracie a všeobecnost
hlasovacího práva není ohrožena, dokud
více než polovina občanů nebude ochuzena
o svá politická práva, by měla najíti
ozvěnu v této době, pak bychom mohli očekávati,
že po takovýchto prvních nesmělých
pokusech budou následovati pokusy další, které
nám ukáží, jak je nebezpečné
přehlížeti takovéto zdánlivě
nevinné pokusy, jak je nebezpečné koncedovati
takové zdánlivě nevinné ústupky
a jak je to dvojnásob nebezpečné tam, kde
již předpoklad zákona, stylisace paragrafu
ukazuje, že vlastně ty, kteří budou
jmenovati tyto komise, ani v tom případě,
když docílíme ústupku s tohoto tvrdého
stanoviska, že příslušníky mohou
býti pouze státní příslušníci
mužského pohlaví, ani v té chvíli
jejich vlastní přesvědčení
demokratické nebude nutiti, aby dali průchod spravedlnosti
a jmenovali do těchto komisí také ženy.
My budeme míti jen určitý, abych tak řekla
právní předpoklad, ale prakse nás
teprve přesvědčí, mnoho-li pravé
demokracie je u nás a zejména mnoho-li pravé
demokracie je na těch místech, jež už
tak zhusta jsme kárávali a jimž jsme ukazovali,
že jejich místo není na nějakém
povýšeném místě nad ostatním
občanstvem, nýbrž v pronikavé službě
tomuto občanstvu a tím také tomuto státu.
Vážená sněmovno! Víme příliš
dobře, a zákon sám nám ukazuje, že
nemíní to tak upřímně a opravdově
s tvrzením, že by ženy neměly dostatek
smyslu pro různé povinnosti a pro různé
úkoly, zejména hospodářské
a podobné jiné. Vidíme příliš
dobře, že tentýž zákon, který
vylučuje ženy z práva, aby byly členy
v komisích, na druhé straně těmto
ženám ukládá povinné ručení
za úkoly stanovené mužům. Ukládá
povinné ručení rukou společnou a nerozdílnou
manželi nebo manželce za splnění daňové
povinnosti. Tedy prosím, k tomu je dosti zralá tato
žena, aby pochopila to, co chce dnešní stav,
nechci říci nutnost, ale to, co žádá
dnešní stav, aby převzala záruku při
plnění povinnosti manžela, a to i v případě
obdobném. To je symptom, který ukazuje, že
opravdu zde nešlo o vytvoření určité
zásady, že zde nešlo o to, aby byl dán
průchod určitému přesvědčení,
ale že tu byla buď určitá bezmyšlenkovitost
nebo přímo vůle ukázati to určité
nepřátelství, jak jsem zde o něm mluvila.
A jestli tyto tendence skryté spojíte s tím,
co jsem řekla a které se jeví v §u 236
vzhledem k členům komisí, nebo jestli přidružíte
tu tendenci proti ženám, proti jejich dobrému
právu, které si nevybojovaly, ale vypracovaly svou
poctivou prací, jíž zvyšují blahobyt
rodin a zvyšují blahobyt všeho občanstva,
jistě není od místa, jestli jsem řekla,
že tendence zákona je nepřátelská.
A jestliže se zřejmě ukazuje, že stát,
jenž zde ukládá povinnosti, ukládá
je způsobem, který musí občany roztrpčovati
- a jestliže k tomu přičtete nyní různý
způsob trestných sankcí, ten briskní
způsob, jímž má býti působeno
k tomu, aby občanstvo se probudilo k plnění
svých povinností ostrostí opatření
při jejich nesplnění, pak po této
stránce je tendence zákona nezdravá, poněvadž
nevychovává k přesvědčení,
že plněním povinností slouží
občanstvo sobě, že sobě klade základ
ke svému občanskému a hospodářskému
blahobytu. Opět objevuje se v tisku občanském
přežilý názor, proti kterému
jsme zejména my, členové strany českých
socialistů, s takovou vehemencí bojovali, aby se
překlenula mezera mezi pojmem nepřátelského
a znepřáteleného státu a povinnosti
a citu občanského k tomuto státu. Takovýmto
postupem nebudeme postupovati, takový názor nebudeme
míti, tak občanstvo nebudeme vychovávati.
Zdá se mi, že laxnost, indolence, naprosté
občanské desinteressement našeho občanstva
na těchto věcech souvisí právě
s touto taktikou a touto tendencí, která se tak
otevřeně a řekla bych téměř
bez ostychu projevuje a která již lidem klade do úst
protesty, která občanstvo předem k těmto
protestům vyzývá, ne k věcné
a správné kritice, ale k protestům, k určitému
nesouhlasu vnitřnímu, který potom nám
vyroste v překážkách, jež zbytečně
se musejí takovými trestními opatřeními
zdolávati.
Vážená sněmovno! To jsou ovšem,
řekla bych, jen části nepatrné, vyňaté
z celku látky tohoto zákona, to jsou ty části,
jež se nám objevují v příliš
pronikavém světle, než abychom nebyli povinni
podrobiti je nejpřísnější kritice.
Nejsme sami, my českoslovenští socialisté,
kteří tímto způsobem předlohu
posuzujeme. Nejsme samy, my ženy národně-socialistické,
které se ohrazujeme protestem s tohoto místa proti
této tendenci zákona právě projednávaného.
Protest náš, k němuž se přidružily
i jiné strany, zejména zástupkyně
strany republikánského venkova, jest protestem věcným,
důstojným, a je zároveň mementem,
abychom nešli příliš daleko na této
šikmé ploše, na kterou jsme nastoupili, abychom
včas bděli nad tím, aby ty choutky, které
by tak rády vyvolaly a přivedly do tohoto státu
snahu po znovuvybudování starých poměrů,
o nichž jsme se domnívali, že jsme s nimi již
definitivně súčtovali, byly včas zakřiknuty
a korigovány, tak včas, aby nebylo příliš
pozdě. Budeme-li odzváněti demokracii tím,
že budeme vymycovati ženy z veřejného
života, že jim znemožníme výdělečnou
práci, že omezíme jejich hospodářskou
činnost, pak nejen že budeme podrývati základy
blahobytu všeho občanstva a státu, ale potom
budeme si vychovávati v ženském elementu ne
kamaráda, ne přítele, ne spolupracovníka,
nýbrž věčný odboj, neklid, nespokojenost,
které se nebudou projevovati jen na nějakých
veřejných protestech, které se nebudou vybíjeti
jen nějakými planými řečmi,
ale budeme si vychovávati nespokojenost, která se
bude přenášeti do našich rodin a bude
míti důsledky v tomto životě rodinném,
a my tu budeme narážeti na příkré
rozpory v těchto názorech. Pozorujeme příliš
nebezpečné zasahování starých
tradic a choutek po obnovení dřívější
moci v nejednom směru. V poslední době jsme
projednávali příliš mnoho důležitých
otázek a třebaže jsou tyto otázky projednávány
pod zorným úhlem, že jejich projednávání
má znamenati také jejich definitivní pohřbení,
tím spíše nás to upomíná
na povinnost bdíti a nedopustiti, aby po stránce
demokracie a rovnoprávnosti nezacházelo se u nás
příliš daleko, l zde nacházíme
úžasnou vnitřní spojitost. Na jedné
straně jsme vyslovili zásadu práva a nároku
ženy na stejné vzdělání, otevřeli
jsme jí i brány vysokých škol, ale na
druhé straně jí soustavně zabíráme
všechny možnosti, prakticky nabytých vědomostí
využíti. My na jedné straně hlásáme,
že ženu je třeba vrátiti rodině,
jejímu původnímu poslání a
úkolu v rodině, ale na druhé straně
již předem až po zuby se ozbrojí naši
odpovědní činitelé proti tomu, aby
při projednávání návrhu na
reformu občanského práva jakýmkoliv
způsobem někdo se dotkl přežilých
tradic práva rodinného.
Chceme rodinu v celé její posvátnosti a v
celém jejím dalekosáhlém úkolu.
Dokud lidská společnost nevykonstruuje nic nového,
mravnějšího, účelnějšího
a demokratičtějšího než je rodina,
je naší povinností chrániti ten útvar,
který je zde a přičiniti se, aby byl co možná
nejdokonalejší, nejlepší a nejušlechtilejší.
Ale cesty k tomu nevedou přes tyto protesty, přes
toto podceňování všech návrhů,
které směřují k tomu, aby reformy,
které se mají v tomto státě díti,
opravdu znamenaly pokrok, ozdravění poměrů
a záruku demokracie.
Vidíme již dnes v zárodcích, v těch
přípravných komitétech, jaký
boj bojujeme zase s těmito starými předsudky
a tradicemi. Vidíme už, jaký boj se před
námi rýsuje do budoucna, až tyto věci
se budou projednávati a budou se rýsovati na politickém
pozadí, a víme, že tu zase zásada politické
moci nabude vrchu a že se budeme marně vzpírati
a volati k pohotovosti a ukazovati na ohrožení nejvyššího
národního statku, protože politická
síla a moc postaví se zase jednou nad právo
a to nad právo lidské, ne nad právo ženy
- příslušníka rodiny - ale nad právo
člověka, které má býti vysloveno
jako nekompromisní, nedvojsmyslné, ethické,
sociální a kulturní právo. Vážená
sněmovno, nedovedeme-li to v celé hloubce vystihnouti,
jdeme vstříc tomu nebezpečí, které
se nám rýsuje z té nejkrajnější
pravice. Vidíme, že jedním dechem se nám
káže teorie o vznesenosti a kráse mateřství,
o povznesenosti rodiny, ale vidíme také, jak se
zbaběle utíká přímo od každého
problému, který je úžasně ožehavý,
který nás tlačí, drtí a rdousí,
vidíme, jak těžko se probíjí
svobodomyslný, poctivý a nekompromisní lid
k těmto problémům, ale vidíme také,
že ti, kterým je určitá teorie nade
vše právo, nade všechny otázky praktického
života, postaví tu tvrdou teorii, podeprou ji politickou
mocí a neohlížejí se ani na levo ani
na pravo. Měli jsme nedávno příležitost
slyšeti ve zdravotnickém výboru řeč
pana ministra zdravotnictví. Domnívali jsme se,
že bude mluviti ministr Československé republiky,
že bude mluviti vysoký státní hodnostář
u vědomí své odpovědnosti, ale slyšeli
jsme řeč příslušníka ľudové
strany, příslušníka kněžského
stavu, což bylo v této řeči podtrhováno,
ale neslyšeli jsme řeč odpovědného
ministra zdravotnictví. I tato okolnost je důležitá
a ukazuje, na jak nebezpečných cestách se
ocitáme, a zároveň ukazuje, že v řešení
ožehavých problémů nepanuje zásada
otevřenosti, čestného postavení zásady
proti zásadě, ale že panují předpoklady
staré morálky, kterou ze všech sil chceme a
musíme potírati, morálky tajnůstkářské,
morálky přežité, morálky, která
není morálkou v pravém slova smyslu, nýbrž
která je dobrá k tomu, aby zastírala, po
případě falšovala, ale neřekla
otevřeně, prostě celý názor
a nedoznala otevřeně celý dosah otázky,
která se má řešiti.
I to je součástí stavu, který se projevuje
v tomto zákoně, i to je neblahým důsledkem
toho, o čem jsem již mluvila, jak se celá řada
věcí projednává a jak se celá
řada otázek ventiluje, i to je určitou ukázkou
doby, a všechno to nás napomíná, abychom
bděli a neustupovali ani na krok a pozdvihli svého
hlasu dokud je čas a otevřeně řekli,
že oklešťováním práv demokracie,
ať se týká širokých vrstev lidových,
dělnictva nebo žen, činíme první
zhoubný krok, který může vésti
příliš daleko. Ocitáme se na cestě,
jejíhož konce zatím nemůžeme dohlédnouti
a která by znamenala odstup od velkých myšlenek
převratových a popřevratových, který
by mohl ve svých důsledcích znamenati pohřbení
demokracie a který by dával za pravdu všem
nepřátelům demokratických zásad
a ideí a který by na konec musil navršiti roztrpčení,
nespokojenost, nedůvěru v myslích našeho
občanstva a tím nám kladl nebezpečné
podkopy pod to, co je tak důležitým, pod spolupráci
všeho občanstva se všemi, pro všechny a
pro budoucnost státu i pro zabezpečení klidu
občanstva.
Jen toto, vážená sněmovno, musí
nás vésti při naší práci
zákonodárné. Není to od nás
politický justament, že tak dlouho mluvíme
o věci zdánlivě tak nepatrné, není
naším úmyslem prodlužovati a zdržovati
jednání, ale je to přesvědčení,
že dobré slovo v pravý čas může
zachrániti to, co se zachrániti dá a může
vzpamatovati všechny, kteří mají povinnost
se přičiniti o to, aby zásady, jež byly
ústavou vysloveny, byly také jednotlivými
zákony vyvrcholeny, vším občanstvem
respektovány a váženy. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání pořadu a ukončím
schůzi.
Dříve ještě učiním některá
presidiální sdělení.
Dovolené udělil jsem: dodatečně na
3., 4. a 5. května p. posl. Chvojkovi; na včerejší
schůzi posl. Netolickému; na dnešní
schůzi pp. posl. Dědičovi, Šafrankovi,
Čermákovi, Školovi, Landové-Štychové
- vesměs pro neodkladné záležitosti;
na 3 dny p. posl. dr Labajovi z rodinných důvodů.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Klub poslanců čsl. strany nár.-socialistické
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Práška za posl. Netolického.
Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra v pátek dne 6. května
1927 v 9 hod. dopol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 705) zákona o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy (tisk 1007).
2. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 559) zákona o stabilisačních
bilancích (tisk 1002).
3. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 706) zákona o přímých
daních (tisk 1000).
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly).
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.