Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Mikuláš. Uděluji mu slovo.
Posl. Mikuláš: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno k projednávané osnově
zákona o prozatímní ochraně lesů
přičiniti několik poznámek. Od převratu
voláno jest u nás po vydání nového
zákona lesního. Nejsou to jen kruhy politické,
které usilují o nový lesní zákon,
nýbrž jsou to především odborníci.
Tito právě prohlásili, že provádění
lesní reformy mělo by předcházeti,
vedle některých změn v zákonech a
nařízeních o pozemkové reformě,
vydání zákona lesního.
Očekávali jsme proto, že místo tohoto
dnes projednávaného zákona o zatímní
ochraně lesů předložen bude návrh
zákona o lesích vůbec a hospodaření
v nich. Vždyť zákony o lesích jsou z nejstarších
u nás dosud platných zákonů a proto
poměrům dnešní doby naprosto neodpovídají.
Domnívám se, že k vypracování
návrhu zákona takového měla vláda
dosti času, a to tím spíše, když
o prozatímní ochraně lesů platí
stále zákon čís. 82 z r. 1918. Místo
doplňování tohoto zákona bylo by tedy
účelnější vypracovati návrh
nového moderního celostátního zákona
lesního. (Výborně! Souhlas poslanců
čsl. strany nár.-socialistické.)
Poukázal jsem již při projednávání
této osnovy zákona v zemědělském
výboru, že, když bylo takto postupováno,
měla vláda při sdělávání
tohoto návrhu pamatovati na jednu důležitou
okolnost, a to na určitá opatření
pokud se týče prodeje dříví.
Je přec všeobecně známo, s jakými
potížemi opatřují si místní
obyvatelé dříví palivové i
stavební právě v krajích na lesy bohatých.
Poměry po této stránce jsou v některých
krajích takové, že místní obyvatelstvo
ani za vysoké ceny nemůže potřebného
dříví dostati, zatím co se z místních
lesů dříví vyváží
do ciziny. (Tak jest!) S politováním musím
konstatovati, že takto postupují nejen soukromí
majitelé lesů resp. jejich lesní správy,
nýbrž i správy státních lesů.
Tyto skutečnosti byly již také svého
času předmětem parlamentních dotazů.
Proto podali jsme v zemědělském výboru
při meritorním projednávání
navrhované osnovy návrh, aby § 7 zněl:
"Majitelé lesů neb jejich zástupci (lesní
správy), pokud dříví prodávají,
jsou povinni odprodati potřebné množství
palivového neb užitkového dříví
za přiměřené ceny především
obyvatelům obcí, v jichž katastru lesy leží,
a obcí sousedních, pokud se obyvatelé o koupi
dříví hlásiti budou."
Konstatují že návrh náš byl zamítnut,
ač jeho oprávnění je především
zdůvodněno stížnostmi v tom směru
před časem podanými právě z
řad pánů, kteří se proti tomuto
velmi důležitému zákonnému opatření
nyní postavili. Jsem přesvědčen, že
za tento postup vládních stran, a především
pánů agrárníků a lidovců,
venkovský lid vděčen nebude. Zamítnutím
našeho návrhu potvrdili pánové z vládní
majority, komu při projednávání tohoto
zákona slouží: ne lidu a jeho potřebám,
nýbrž zájmům majitelů lesů!
Jejich přičiněním budou majitelé
lesů ve svém dosavadním počínání
při prodeji dříví jen posíleni.
Vzhledem k tomuto stavu navrhli jsme v zemědělském
výboru resoluci, která byla také přijata
a která je ve zprávě zemědělského
výboru pod čís. 6 otištěna. Resolucí
touto snažíme se alespoň docíliti, aby
v chystaném lesním zákoně bylo na
tyto důležité otázky pamatováno.
Jde nyní ovšem o to, aby resoluce tato nezůstala
jen na papíře, nýbrž aby ministerstvo
zemědělství co nejdříve osnovu
zákona o lesích a hospodaření v nich
ve smyslu a v duchu všech přijatých resolucí
a vypracovalo a k ústavnímu schválení
předložilo.
V souvislosti s otázkou prodeje dříví
považuji za nutné poukázati také na
nemožný postup republikánské strany
resp. Státního pozemkového úřadu
při lesní reformě. Mám na mysli tvořící
se agrární lesní družstva za účelem
získání lesního majetku. Již
v zemědělském výboru poukázal
jsem na celou řadu takto vytvořených lesních
družstev, která mají ve svých stanovách
ustanovení, že o dříví z přidělených
lesů mohou se ucházeti toliko členové
těchto družstev. Jaké nebezpečí
by tímto event. přídělem lesů
agrárním družstvům v těchto krajích
vzniklo pro ostatní obyvatelstvo, leží na bíledni.
Obecní zastupitelstva z těchto oblastí podala
také protesty Státnímu pozemkovému
úřadu a také kluby poslanecké a senátorské
zahrnovány jsou žádostmi o zakročení
proti takovémuto způsobu provádění
lesní reformy. Chudý lid z těchto míst
se proti tomu brání a bouří - ale
agrární strana prosazuje dále svou podle
hesla: účel posvěcuje prostředky.
Tím se stalo, že takto vytvořeným družstvům
ze starousedlých na Nepomucku, a to v Želvici, Záhoří,
Vrčeni, Sedlišti, Čečovicích
a Měcholupech, mají býti schváleny
smlouvy o koupi zabraných lesů velkostatku Zelená
Hora. Jak jsem zjistil, jde o výměru přes
400 ha a průměrná cena stanovena je na 1200
Kč za 1 ha. Aby velkostatkářští
majitelé lesů byli při tomto agrárním
čachru povolnější, vychází
jim Státní pozemkový úřad vstříc
nově vydanými směrnicemi pro postup při
lesní reformě. Poněvadž tyto směrnice
svým obsahem zasahují velmi nebezpečně
do platných zákonů o pozemkové reformě,
soudím, že nebude od místa zmíniti se
o nich v této sněmovně.
Podle těchto směrnic má býti postupováno
asi takto: S vyvlastněním a přidělováním
lesů má býti počato v nejbližších
měsících. Malé lesní velkostatky
mají býti vyvlastněním dotčeny
co nejméně, a to z příčin hospodářských.
Lesní objekty nad 800 ha mají býti postiženy
vyvlastněním progresivně, a to asi v tomto
poměru; u objektů ve výměře
2.000 ha činilo by vyvlastnění asi 30% zabrané
lesní plochy, u objektů 5000 ha asi 50%, u objektů
10.000 ha asi 60%, u objektů 20.000 ha asi 70%, u objektů
50.000 ha asi 75% a u objektů 100.000 ha asi 80% původní
výměry zabraných lesů. Zbývající
část lesní půdy ponechaná velkostatkům
má býti ze záboru propuštěna.
Slavná sněmovno! Jsem toho názoru, že
Státní pozemkový úřad má
platné zákony o pozemkové reformě
dodržovati a chrániti. Kdyby mělo býti
proto Státním pozemkovým úřadem
postupováno při lesní reformě podle
uvedených směrnic a zásad, znamenalo by to
porušování platných zákonů.
V § 11 záborového zákona je přesně
stanoveno: "Ze záboru nesmí býti propuštěno
více než 500 ha půdy zemědělské
i ostatní" tedy i lesní "dohromady ".
To, myslím, je také dobře známo i
dnešní českoněmecké vládě
občanských stran. Nás ovšem toto porušování
zákona za tohoto režimu nepřekvapuje, když
byla zde již odvaha porušovati ústav ní
zákony republiky. Ovšem důsledky a odpovědnost
před národem a dějinami za tyto činy
ponesou, kdož své stranické zájmy postavili
nad zájmy celého národa a republiky.
Podle zpráv denního tisku má býti
při provádění lesní reformy
přihlíženo také k břemenům
patronátním. Veřejnost rozumí tomu
tak, že se zamýšlí ponechati majitelům
zabraných lesů větší výměry
a umožniti jim tak plnění patronátních
závazků. Na druhé straně se ovšem
oznamuje, že je vypracována osnova zákona o
patronátech a že mají býti přesunuty
resp. vykoupeny přídělci zabrané půdy
zemědělské. Upozorňuji na to proto,
aby se snad nestalo, že by velkostatkářům
byly ponechány lesy vzhledem k patronátům
a patronáty převaleny byly na přídělce.
V tomto směru dovoluji si prohlásiti - a domnívám
se, že mohu tak učiniti jménem všech drobných
přídělců bez rozdílu - že
drobní přídělci si nikterak nepřejí,
aby byli povyšováni na patronátní pány.
Podmínky přídělu jsou beztak již
dosti tvrdé, neboť zavazují přídělce
k různým povinnostem, jako zcelování,
melioracím a postoupení půdy veřejným
účelům atd. Proto každé další
uvalení nových břemen na přídělce
mohlo by znemožniti udržení přidělené
půdy.
Dovoluji si dále upozorňovati, že při
prodejích zabraných lesů, resp. při
schvalování těchto prodejů, nesmí
býti zapomínáno na zaměstnance a především
zřízence lesní. Nestačí však
jen uložiti novému nabyvateli podmínku dalšího
zaměstnání nebo stanoviti, že prodejem
nesmí se ničeho změniti na poměru
zaměstnanců. Státní pozemkový
úřad musí také náležitě
dozírati, je-li uložená podmínka plněna
a je-li zjištěn neb oznámen případ
opačný, rychle zjednati nápravu. Že
opatření takové je nutné, vyplývá
z tohoto příkladu: Se schválením Státního
pozemkového úřadu koupil p. J. Hrach od velkostatku
Průhonice r. 1926 zbytkový statek Miličov
ve výměře cca 175 ha půdy, v čemž
je cca 100 ha půdy lesní. Kupní smlouva schválena
byla v květnu 1926, při čemž jako jedna
z podmínek schválených výslovně
byla uvedena povinnost zaměstnávati hajného
Babku za dosavadní služební požitky. Nový
majitel je však patrně toho názoru, že
Státní pozemkový úřad ukládá
podmínky jen proto, aby se nedodržovaly, a hajného
Babku propustil. Tento obrátil se písemným
podáním ze dne 18. září 1926
na Státní pozemkový úřad žádaje
o ochranu. Do dnešního dne však se mu nedostalo,
přes veškery urgence, vyřízení.
(Slyšte! Slyšte!)
Kapitolou pro sebe je pak zvláště otázka
pracovních poměrů lesního dělnictva
vůbec. Tito lidé potřebovali především
zákonného opatření na svou ochranu.
Jako tímto zákonem chráněn má
býti les proti přílišnému vykořisťování
majitelem, tak podobně měli by býti chráněni
i lesní dělníci a zaměstnanci. Jsou
to ponejvíce domkáři a drobní zemědělci.
Nehledě k tomu, že mají mzdu minimální
a že určitý počet dní pracují
zadarmo, za pouhé povolení sbírání
chrastí, nemají naprosto žádné
ochrany pro případ úrazu. A případy
ty jsou velmi časté, zejména při kácení.
Právě mi byl hlášen případ,
že lesnímu dělníku přeraženy
byly obě nohy. Po vyčerpání nemocenského
pojištění je takový ubožák
ponechán sám sobě bez jakékoliv pomoci,
i když není práce vůbec schopen. Úrazovému
pojištění nepodléhá a zákona
o sociálním pojištění není
možno ještě použíti. Je proto žádoucno
a nutno, aby alespoň pro přechodnou dobu, než
uplyne čekací lhůta, předepsaná
uvedeným zákonem, lesní dělníci
byli pojištěni u úrazových pojišťoven.
Budiž mi dovoleno při této příležitosti
poukázati ještě na jeden velmi neblahý
zjev v poměrech lesního dělnictva. Co se
u některých lesních správ provádí,
je prostě nemožné. Dělnictvo namnoze
pracuje v jarních kulturách i při kácení
kmenů v pasekách jen za klestí a možnost
choditi do lesa na chrastí. Běda tomu, u koho se
najde v klestí silnější větev.
Tu hned povoláno je četnictvo, vyšetřuje
se pro krádež a jsou z toho soudy.
Takových případů bylo v posledních
letech, zejména v revírech pražského
arcibiskupa, celá řada. Je to duch dosud platného
zákona lesního z r. 1852. Ten v republice Československé
stále straší. Ke cti našim soudcům
dlužno prohlásiti, že nejednou byli takto obžalovaní
osvobozeni a že zástupcům lesních správ
řekl spravedlivý soudce: "Zaplaťte dělnictvu
za jeho práci a pak teprve budou na místě
žaloby k soudu. Pokud však dělnictvo pracuje
jenom za klestí, je klestí, třebas i silnější,
jeho mzdou a nikoliv krádeží!" (Výborně!)
Lituji, že v tom směru nejsou o mnoho lepší
poměry ani u lesních správ státních
lesů. I u nich jsou dosud poměry jako za doby pánů
Franců. Mám v rukou doklad, jak u státní
revírní správy v Libějicích
vydávají se poukázky na sbírání
chrastí v lese jen těm, kdož odpracovali zdarma
8 dnů v jarní kultuře.
Ptám se proto pana ministra zemědělství,
od kdy a jakým zákonem nebo nařízením
byla v republice Československé u státních
lesních správ zavedena tato panská robota.
Dosti příkoří napáchali se
na chudém českém lidu v dřívějších
dobách cizáčtí majitelé lesů.
Od správy státních lesů očekáváme
více porozumění a ohledu k potřebám
lidu.
Slavná sněmovno! Poněvadž projednávaná
osnova zákona vedle výtek mnou učiněných
neodpovídá ani po stránce odborné
požadavkům dnešní doby, jak o tom svědčí
přípisy odborných lesnických korporací,
domnívám se, že mohu prohlásiti: Pryč
s dosavadním provisoriem v našem lesním hospodářství!
Předložte řádný moderní
zákon o lesích a hospodaření v nich!
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Gáti. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Gáti: Vážené shromáždění!
Vláda měšťáckých stran připravila
opět provisorní zákon. Místo přepracování
a sjednocení lesních zákonů s hlediska
národohospodářského a sociálního,
zrušila platnost zákona č. 82 z r. 1918, který
obsahoval přísné sankce proti majitelům,
kteří ničí lesy a vedou tam lupičské
hospodářství. Místo tohoto zákona
byl připraven nový s mnohem mírnějšími
tresty.
Pro psychologii kapitalismu je charakteristickým, že
skutečné pozadí každého díla,
které vyhovuje jeho třídním zájmům,
snaží se krýti a používá
důvodů, které mají vzbuditi zdání,
že jde o veřejné a nikoliv o třídní
zájmy. Pan zpravodaj Nejezchleb-Marcha odůvodňuje
zákon přímo protikapitalistickými
frásemi a vyslovuje při tom boj majitelům
lesů, kteří v nich lupičsky hospodaří,
spekulují a využívají konjunktury. Obrací
se i proti státním lesním úřadům.
Tím přiznává fakt, že zákon
hrozící přísnými tresty, třebaže
byl 17. prosince 1918 vyhlášen, ve skutečnosti
za celých 9 let prováděn nebyl. Přiznává,
že stát neuplatňoval nařízení
zákona proti velkostatkářům, nýbrž
výlučně proti pracujícímu lidu,
proti drobným existencím. Chudým, pracujícím
se nedostalo levného stavebního dřeva a topiva,
zato však jejich osení bylo ničeno zvěří,
a na jejich úkor byly zalesňovány nejen mýtiny,
nýbrž i celé pastviny a orná půda.
Stát v plné shodě s velkými majiteli
lesů, vedoucími to interesenty agrární
strany, bez milosrdenství ničil lesy. Šestkráte
tolik bylo vyvezeno, než zákon dovoloval a majitelé
shrábli milionové zisky.
Co však je přece příčinou dnešního
návrhu? Jednoduše to, že lupičské
hospodaření místy již ohrožuje
profity, na druhé straně pak cítí
majitelé již zničených lesů,
že nebude možno déle mlčeti o dnešním
hospodaření a že bude nutno prakticky přikročiti
k pokutám až do 5 milionů Kč. Proto
je nutno zmírniti trestní ustanovení a učiniti
přítrž produkci (místní těžbě)
jednotlivých obchodníků, kteří
nejsou v užším vztahu k agrární
straně. Agrární aristokracie bude míti
bez toho možnost dosáhnouti ve vlastním ministerstvu
výjimečných povolení vyššího
kácení lesů.
Soudr. Mikulíček uvedl již detailně,
jaké tendence se zde uplatňují, a osvětlil
již skutečný stav. Když se já zabývám
lesními poměry Slovenska a Podkarpatské Ukrajiny,
zdůrazňuji, že je potřebí nového
lesního zákona. Odmítám farizejskou
obranu pana zpravodaje, který tvrdí, že vláda
je zdržována jedině tím, že je
nutno nejdříve projednati reformu veřejné
správy, protože tato reforma jest naléhavou
jedině s hlediska plánů mezinárodní
reakce. Strany pracujícího lidu by raději
projednávaly zákon, který nepoškozuje
lesní pastviny, který rozšiřuje ornou
půdu tam, kde je dostatek lesů, ba kde jejich množství
poškozuje hospodářské zájmy lidu.
Rády by projednávaly zákon, který
by znemožnil zbytečné a škodlivé
ničení lesů a uchránil vesnickou chudinu
před škodami způsobenými zvěří.
Ochrana lesů je nutna vzhledem k lupičskému
hospodaření a takováto ochrana byla v bývalém
zákonu. Bylo jej nutno jen prováděti. Je
potřebí také hospodaření podle
výrobního plánu, zejména v Podkarpatské
Ukrajině, kde více než polovinu půdy
tvoří lesy a kde jen 77·4% se pracuje podle
výrobního plánu, 22·6% pracuje bez něho.
Tento návrh však není takový, od kterého
pracující lid čeká zmírnění
a ochrany lesů. Tento návrh nebrání
lesy, nýbrž majitele lesů. Je natolik nevyhovující,
že odborné kruhy byly pobouřeny, ba krajský
odbor Ústřední Jednoty československého
lesnictva ve Valašském Meziříčí
praví ve své resoluci z 29. května 1927,
že "to byl by nešťastný krok o 200
let zpět".
Směr našich pozměňovacích návrhů
jest: 1. ochrana malých majitelů lesů, 2.
znemožnění zbytečného zalesňování,
3. znemožnění protekce a korupce, 4. přísnější
tresty proti velkým majitelům lesů.
Na Slovensku a v Podkarpatské Ukrajině není
bolestí jen otázka ničení lesů,
ačkoliv na mnoha místech byly lesy zničeny
skutečně lupičsky, nýbrž otázka
lesů jest ve spojitosti se specielními výrobními
hospodářskými a sociálními
otázkami obou těchto zemí. V těchto
zemích jsou důležitější
problémy a bolestnější rány,
vždyť zejména v Podkarpatské Ukrajině
je převaha lesů, málo je pastvy a orné
půdy a mnoho trestů za lesní přestupky.
Ochrana lesů není tedy řešitelna všeobecným
zákonem v zájmu veřejném, podle kterého
mýtiny nutno opět zalesniti, nýbrž zde
musí býti dána možnost, aby vedle přísné
ochrany lesů a jejich moudré industrialisace dostaly
se do popředí nejen finanční výhody
vývozu, ale aby také lid se dostal k lacinému
dřevu, orné půdě a pastvině,
aby byl chráněn a odškodněn vzhledem
ke škodám, způsobeným zvěří.
Ať právo na honbu není jen luxusním
sportem pánů a úředníků,
ať je rozřešena otázka urbariální,
ať široké vrstvy lidu nejsou stále žalářovány
pro lesní přestupky.
Nad vše jasněji mluví statistika. Když
užívám údajů Státního
statistického úřadu, tak to neznamená,
že bych k jeho statistice měl důvěru,
nýbrž činím tak proto, že uvádí
nepopiratelná fakta a důvody.
Podle úřední statistiky tvoří
lesy na Slovensku 34·10%, v Podkarpatské Ukrajině
48·86% veškeré půdy. 3·28% resp.
5·13% těchto zemí jest neúrodnou půdou;
to znamená, že v obou zemích je málo
orné půdy, že je nadbytek lesů, že
orná půda má býti rozšířena
na úkor lesů.
Veškerá lesní půda republiky činí
2,648.306 ha, z toho na Slovensko připadá 567.185
ha státních, obecních a základinových
lesů, tedy 36·06% veškeré lesní
půdy, na Podkarpatskou Rus 357.772 ha čili 58·04%;
plocha lesů v soukromém vlastnictví činí
na Slovensku 665.350 ha (43%), v Podkarpatské Rusi 185.320
ha (30·3%), lesy urbariální a lesy společnostní
tvoří na Slovensku 315.826 ha (20·4%), v Podkarpatské
Ukrajině 69.188 ha (11·3%). Srovnáme-li tato
data, poznáme, že v Podkarpatské Ukrajině
jest ještě méně orné půdy
a více lesů než na Slovensku a že na Slovensku
je soukromý kapitál v lesním a dřevařském
průmyslu silněji zastoupen než v Podkarpatské
Ukrajině.
Ještě jasnější je stav, zkoumáme-li
všeobecnou statistiku půdy v obou zemích. Území
Slovenska činí 4,891.336 ha čili asi čtyřikráte
tolik co Podkarpatská Ukrajina, jejíž území
činí 1,259.834 ha.
Z toho činí:
a) úrodná půda na Slovensku 1,860.125 ha,
t. j. 38·03%, v Podkarpatské Ukrajině 220.511
ha, t. j. 17·50%, čili poměrně jest
orné půdy na Slovensku dvakráte absolutně
a osmkráte relativně tolik jako v Podkarpatské
Ukrajině. Louky 175.313 ha, t. j. 13·92%, zahrady
9.238 ha, t. j. 0·73%, vinice 2.912 ha, t. j. 0·23%,
pastviny 191.511 ha, t. j. 15·20%. Na Slovensku je pastvin
606.439 ha (12·40%), t. j. na Slovensku je více orné
půdy a méně pastvin. Veškerá
úrodná půda měří na
Slovensku 2,959.844 ha, t. j. 60·51%, v Podkarp. Rusi 599.485.ha,
t. j. 47·58%;
b) jiná půda, a to lesy a půda neúrodná.
Lesy měří na Slovensku 1,667.732 ha, t. j.
34·10%, na Podkarp. Rusi 615.552 ha, t. j. 48·86%; neúrodná
půda měří na Slovensku 251.031 ha,
t. j. 5·13%, na Podkarp. Rusi 41.306 ha, t. j. 3·28%.
Jenom 17·50% tvoří tedy v Podkarpatské
Rusi orná půda, 15·20% jsou pastviny, 48·86%
tvoří lesy a 3·28% tvoří neúrodná
půda. Z čeho má tedy žíti vesnické
rolnické obyvatelstvo, když průmysl jest již
odbourán? Z lesů? Ne! Jelikož podle statistiky
zaměstnávají lesy sotva 30.000 lidí
a ani ti všichni nejsou obyvateli Podkarpatské Rusi.
Více než 75% obyvatelstva tvoří rolníci
a nádeníci, statistika ze 650.000 obyvatel zařazuje
410.705 mezi rolníky.
Že ve svých pozměňovacích návrzích
chceme chrániti malé vlastníky, jest jasno.
V jakých rukou jsou lesy, o tom mluví zajímavě
opět statistika. Lesy v Podkarpatské Ukrajině,
které jsou v kolektivním vlastnictví, měří
357.772 ha (58·4%), lesy ve vlastnictví společenstevním
69.188 ha (11·3%), lesy v soukromém vlastnictví
(velká část patří Schönbornovi)
185.324 ha (30·3%). Z toho patří státu
333.617 ha, t. j. 55%, obcím 17.373 ha, t. j. 2·8%,
církvi 1951 ha, t. j. 0·3%, školám, učitelům,
rektorům 1308 ha, t. j. 0·2%, církevním
institucím 498 ha, t. j. 0·1%. Z toho ani procento,
t. j. výměra do 10 ha, nepatří malým
vlastníkům.
Lesy společnosti (většinou komposesoriaty)
a urbariální pod 500 ha tvoří 46·1%,
lesy v soukromém vlastnictví 19·2%. Pod 10
ha je procento lesů v soukromém vlastnictví
mizivé. Největším vlastníkem
je stát s 55%, po něm následují lesní
magnáti, Schönborn, Teleky a dřevařští
velkoobchodníci s 30% lesů v soukromém vlastnictví.
Lesní jmění obcí je pouze 2·8%
veškerého lesního majetku, ačkoliv obyvatelstvo
vesnic potřebuje lesů a dřeva ne pro vývoz,
nýbrž jako stavebního materiálu a topiva.
Lesy urbariálníků (vesnických lépe
situovaných obyvatelů) tvoří asi 10%,
ovšem z nich těží jenom ti, kteří
mají urbariální právo.
Podle našeho názoru je nutno v Podkarpatské
Rusi vyvlastniti všechny soukromé vlastníky
lesů a jejich jmění má připadnouti
částečně státu, částečně
obcím s tou podmínkou, že státní
lesy nebudou spravovány byrokraticky, nýbrž
za spolupráce volených zástupců obyvatelstva.
Mají tedy býti utvořeny v každém
okresu lesní rady.
Jak známo, na Slovensku a v Podkarpatské Rusí
platí ještě většinou staré
maďarské zákony i pokud jde o správu
lesů. Takové zákony jsou: Lesní zákon
XXXI z r. 1879 a jeho prováděcí nařízení
č. 1528 z 30. května 1880; honební zákon
XX z r. 1883; rybolovní zákon XIX z r. 1888; nařízení
č. 8107 ze dne 21. března 1882, pokud jde o lesní
krádež; nařízení č. 19.416
ze dne 30. června 1882, pokud jde o urbariální
lesy; nařízení ministerstva vnitra č.
2210 ze dne 7. listopadu 1897, pokud jde o zajištění
lesních škod na nemovitosti; zákon XIX z r.
1898, pokud jde o úpravu správy obecních
lesů; nařízení ministerstva vnitra
č. 124.909 ze dne 30. března 1904 ve věci
odcizení bývalých urbariálních
lesů a omezení tohoto odcizení; nařízení
č. 28.487 ze dne 22. června 1883, pokud jde o vyznačení
chráněných lesů; nařízení
č. 36.016 ze dne 15. srpna 1883, pokud jde o kontrolu obnovy
chráněných lesů a zákazu škodlivých
pastvin.
Tyto zákony a nařízení jsou věrnými
obrazy maďarské feudální politiky, ale
celkově jsou odbornické a liberálnější,
než praxe prováděná republikou již
devět let. Nejcharakterističtějším
je § 5 zák. XXXI z r. 1879, nařizující
zalesňování, podle kterého "mýtí-li
se takový les, jehož půda se k žádnému
jinému obrábění nehodí, musí
býti tato půda nejpozději do 6 let opět
zalesněna."
Maďarská státní lesní správa
prováděla tato nařízení a zákony
snesitelným způsobem a tak na místě
mýtin vznikaly pastviny, orná půda a louky,
které na takových místech, kde je tak málo
orné půdy, jako na př. v župě
marmarošské nebo v severní části
župy beregszké, znamenaly chleba a výživu.
Od vzniku republiky zalesňuje lesní správa
nemilosrdně i na takových místech, kde už
celá desetiletí je orná půda nebo
pastviny. (Slyšte!) Kdo zná poměry a
ví, co znamená pro bezzemky nebo malé vlastníky
a vesnickou chudinu chov dobytka, který jest jediným
finančním pramenem těchto obyvatelů,
z kterého platí daně a udržují
svou rodinu, ten pochopí trpkost, kterou musí vzbuditi
nové zalesňování a zbavení
obyvatelstva pastvin, a pochopí také to, že
tato trpkost vybuchne místy v krvavých srážkách,
jako na př. v Poljaně mezi celou vsí a Schönbornovým
panstvím, resp. mezi četnictvem, v Ardanově,
Hrušově atd.
V Sásovce od r. 1920 pásly se krávy na jedné
mýtině, r. 1926 začalo se však se zalesňováním
a od té doby nemají obyvatelé klidu. Jsou
pronásledováni přestupkovými řízeními
a těžkými pokutami i žalářem.
V Huklivě zalesňují násilně
půdu pro brambory, kterou pracující lid v
potu tváře dobýval z mýtiny. Zalesňují,
ačkoliv obec jest obklopena lesy a mýtiny jsou i
podle zákona vhodnou půdou pro orbu. Lesní
úřady si však toho nevšímají,
pracují s deficitem, ničí staré lesy
a úrodnou ornou půdu a pastviny rolníkům
zalesňují. Podle odborníků vládne
ve státních podnicích hrozný nepořádek
a podivný způsob hospodaření. Agrární
strana vrhla se tak nemilosrdně na naše lesy a ovšem
i lesní úřady, že při posledních
volbách obdrželi kortešové v okolí
Jasiny Jidášský peníz ze státních
lesů.