Důvody pro sestátnění musejí
býti ovšem hlubší než se veřejnosti
předkládají, jako je na př. tvrzení
o nutnosti vlivu na tvoření cen se zárukou
pravidelného dodávání, když prokázané
skutečnosti právě v těchto bodech
by mluvily proti. Správě státního
statku víc než mnohému velkostatkáři,
který často považuje les za libůstku,
záleží na tom, aby mohla vykázati zisk,
a proto nelze počítati, že bude se snažiti
tlačiti ceny dolů; ostatně u zboží
merkantilního uplatňují se vždy ceny
světového trhu. Ale i domácí konsum
nebude zvláště šetřen. Odběratelé
dříví palivového trpce si stěžují
na to, že prvním činem nové státní
správy na postátněných statcích
bylo, že zvýšeny byly podstatně ceny a
omezen příděl, kdežto dříve
dostal každý dříví tolik co potřeboval.
Nyní se dříví za účelem
docílení vyšších cen zaprodalo
do ciziny a dříví pro domácí
potřebu bylo restringováno. A jedná se o
obyvatele krajin, kde dříví jest jedinou
palivovou hmotou, kam uhlí nikdy nešlo jednak pro
obtížnost dopravy a jednak proto, že nejsou na
topení uhlím ani zařízené komíny.
Mám zde na mysli obyvatele z okolí Strmilova a Kunžaku,
kam jen doprava po železnici stojí u 1 q uhlí
9 až 11 Kč, a k tomu teprve nutno uhlí dopravovati
několik hodin cesty po nápravě. Dnes jsou
tito dlouholetí odběratelé státní
správou odkazováni na velmi vzdálené
lesy soukromých velkostatkářů, odkudž
dříví nikdy neodbírali. Živnostníci
dřevo zpracovávající mohli dříve
vybrati si kusy jim vhodné. Dnes za státní
správy jest jim v tom bráněno a oni nuceni
bráti vše šmahem. Nelze se diviti proto, že
obyvatelstvo na uvedený důvod k sestátnění
dívá se značně skepticky. Vždyť
i lesní dělníci si stěžují,
že nyní nemají té celoroční
práce v lese jako mívali dříve, že
neprovádějí se tak jako dříve
opravy cest, strání, regulace a p. Podobně
je to i s důvodem, že nutno lesy obyvatelstvu zveřejniti.
U nás bezmála všude byly lesy občanstvu
volně přístupny, a to nejen za účelem
zotavení, nýbrž i za účelem napomáhati
k výživě těm nejchudším,
ať šlo o sbírání lesních
plodin nebo o sbírání suchého chrastí.
Sestátněním však ty časy náležejí
minulosti. Za vstup do lesa vybírá státní
správa poplatek, kdo chce v lese sbírati, ten si
musí opatřiti povolení, a to se vydá
jen tomu, kdo stanovenou dobu pracoval zdarma na lesních
kulturách. Tato zapomenutá lesní robota jest
přiváděna znova na svět, a to státní
správou, co vzor pro soukromé i jiné veřejné
majitele lesů. Nedivme se pak, že se srovnávají
poměry dřívější s nynějšími,
a to srovnání nedopadne všude pro republiku
nejpříznivěji. Nejhorší jest
to tam, kde těmito opatřeními sahá
se přímo na existenci občanstva, jako je
tomu na příkl. v obcích na Vitorazsku teprve
mírovými smlouvami k naší republice
přivtělených. Tam obyvatelstvo od pradávna
zlepšovalo svou nuznou existenci výrobou opálek,
k jichž výrobě potřebné kořínky
volně si opatřovalo v sousedních lesích.
Po sestátnění lesů bylo to zakázáno
a dnes občané tohoto nově přivtěleného
území musí přecházeti státní
hranice a opatřovati si nutný materiál v
lesích státu sousedního. Že to nepřispívá
k státní výchově, jest samozřejmo.
Nálada těchto občanů stává
se vzrušenou tím spíše, když se na
druhé straně vidí, že zatím co
jim domácím je živobytí ztěžováno,
sjíždí se týden jak týden do
bývalých panských sídel a revírů
legie vysokých hodnostářů, poslanců,
senátorů, ministrů, případně
i tajemníků polit. stran s rodinami a příbuzenstvem
z bůhví kolikátého kolena, aby často
procovsky využili všeho a nedbají na to, že
je nutno šetřit. Doklady toho najdete na Třeboňsku,
v Chlumu nad L. a snad i jinde.
A jak se, prosím, jedná při tom se zaměstnanci
na sestátněnýeh lesích, kterým
najednou přirostlo tolik nového panstva, namnoze
na jich služby náročnějšího
než bylo panstvo staré!
Akce sestátňovací trvá 5 let a dosud
nebyl rozřešen osud těch zaměstnanců,
které stát se zabranými lesy převzal.
Dosud jejich služební i pensijní požitky
visí ve vzduchu, ač výnosem min. zemědělství
čís. 137 z r. 1923 bylo jim všem oznámeno,
že stane se rozřešení nejpozději
do jednoho roku. Připomínám znova, že
to bylo r. 1923, a dnes máme 1927.
Na státních statcích máme tohoto času
dvě hlavní kategorie zaměstnanců,
a to zaměstnance pragmatikální, to jsou ti,
kteří byli od různých státních
úřadů správě státních
lesů a statků přikázáni a kteří
jsou zařazeni do schematu stát. zaměstnanců,
a zaměstnance smluvní, t. j. zaměstnance,
kteří při sestátnění
přišli do stát. služeb od soukromých
zaměstnavatelů. Zaměstnanci pragmatikální
mají jak aktivní požitky - až snad na
zaměstnance ve službách Schwarzenberga tak
i požitky pensijní nepoměrně vyšší.
Zaměstnanci tito nedostávají platu, nýbrž
pouze zálohy na plat, jehož výše neznají.
A zase tato záloha není všude stejná,
nýbrž řídí se tím, jak
velký byl plat u bývalého zaměstnavatele.
Stejná kategorie služby, stejná kvalifikace,
stejný zaměstnavatel a nestejný plat, ba
vlastně jen záloha naň, po čtyři
roky vyplácená. Tak je to v Třeboni, Libějicích,
Netolicích, Protivíně, Jindř. Hradci,
Kard. Řečici a všude jinde. Při tom
tito zaměstnanci nebyli od r. 1923 povýšeni,
takže jsou pořád odkázáni na
původní zálohu, zatím co jich kolegové,
kteří v soukromých službách byli
ponecháni, již 2krát až 3krát byli
povýšeni. Tyto poměry jsou přímo
tragické u těch úředníků
a zřízenců, kteří se během
této doby oženili, ježto jsou s rodinou odkázáni
jen na zálohu, vyměřenou z platu stanoveného
před kolika lety, a to tehdy pro svobodného. Jak
pak jsou na tom ty rodiny, jimž živitel v této
době zemřel!
Z nadlepšovacího pensijního fondu bývalého
velkostatkáře jsou vyloučeni a tak zde mají
pouze nárok na pensijní starou, původní
kvotu ze Všeobecného pensijního ústavu,
jejíž výši dovedete si snadno představiti.
Mám před očima dva takové případy
z Třeboně z posledních dnů, zaměstnanců
to postátněné dříve Schwarzenbergské
pily, p. Lísky a nadlesního inž. Tůmy.
Jeden čas mluvilo se o tom, že tito zaměstnanci
budou odměňováni podle jakéhosi bodového
systému, podle výkonnosti. Zaměstnanci byli
ochotni, znajíce svůj výkon, přijmouti
tuto úpravu, ač jistě s divnými pocity,
že jedině na nich má tato metoda býti
vyzkoušena. Směrodatní činitelé
dali jim také určité sliby v tomto směru,
ale pak přišli na to, že prý to nejde,
a zůstalo vše při starém. Ministerstvo
zemědělství hodlá prý ze všech
udělati zaměstnance smluvní, vymlouvajíc
se, že zrovnoprávnění všech převzatých
lesních zaměstnanců, t. j. převedení
jich do schématu stát. zaměstnanců,
by stálo moc peněz a snížilo by výnos
lesů a že je nutno počet jich vůbec
z toho důvodu snížiti. Stanovisko nemožné!
Soukromý zaměstnavatel jistě měl zaměstnanců
jen tolik, kolik jich nezbytně potřeboval, a platil
jim jen tolik, kolik nezbytně musel, avšak státní
správa ani tento soukromozaměstnavatelský
princip pro sebe za přijatelný neuznává.
A to, prosím, tehdy, když převzala za nízkou
cenu podstatu, na níž jich existence byla zajištěna!
Všude jinde stát při postátňování
zaručuje zaměstnancům jich nabytá
práva, byť i přesahovala normální
požitky zaměstnanců státních,
které se považují přec za méně
než minimální, ale ani ty se jim zde nechtějí
dáti. A tu prohlašujeme, mohlo-li to jako samozřejmé
býti u železnic, podniku jistě pasivnějšího,
mohlo-li to býti u zaměstnanců bývalých
statků t. zv. císařských a mohla-li
se udělati výminka v zákoně, aby zůstaly
neztenčené platy zaměstnancům v nemocenských
pokladnách, na něž přímo přispívají
dělníci, nemůže tomu zrovna zde býti
jinak. Každá křivda na těchto zaměstnancích
spáchaná najde následování
u zaměstnavatelů soukromých a jenom ty lesy
prosperují, které jsou v rukou aspoň lidsky
uspokojeného zaměstnanectva. A nespokojenost může
nadělati tolik škod za jeden rok, že celé
mýtné období to nespraví. Dne 2. prosince
prohlásil generální ředitel stát.
lesů a statků dr Šiman na sjezdu ve Šťávnici,
že oprávněné stesky budou co nejdříve
odstraněny. Volám po splnění tohoto
slova!
Správa stát. lesů a statků vykazuje
milionové zisky, sama dala Stát. pozemkovému
úřadu 70 mil Kč co zálohu na zabrané
lesy, Státní pozemkový úřad
ovšem si ty peníze ponechal a věřitelům
nevyplatil nic; ale nesmí se při tomto obdivování
výsledku státního hospodaření
zapomenouti, že jednak stát dosud převzal ty
lesy nejlepší, kde dřívější
majitelé nahromadili reservy dříví,
a že na tomto výdělku participují značně
vyšší ceny, jež obyvatelé musí
po sestátnění za dříví
platit, a co je nejsmutnějšího, že na
tomto výnosu lpí mzda, o kterou zaměstnanci
státních lesů jsou po léta připravováni.
Toto jednání může míti velmi
nepříznivý vliv i na zaměstnance u
soukromých zaměstnavatelů. Státní
pozemkový úřad vyjednávaje o převzetí
lesů smlouvá, ba přímo nedůstojně
handluje o ceny, nestanoviv pevné ceny, čímž
přímo se otvírají brány korupci,
nedbá při tom na osud zaměstnanců,
které si velkostatkář ponechá, naopak,
oni jsou mu při tomto jednání nepříjemným
závažím, zrovna jako tomu bylo při reformě
pozemkové. Dokud se nad mnohými velkostatkáři
třese meč lesní reformy, tu ještě
jednají se svými zaměstnanci poměrně
slušně, ale běda, až nebezpečí
pomine, tu to dostanou i s úroky, ostatně stačí,
když se budou držeti státního vzoru. Obávám
se, že mnozí velkostatkáři, zbaveni
jsouce značné části svého majetku,
nebudou moci a snad ani chtíti vžíti se do
skrovnějších poměrů, čili
na sobě šetřiti nedovedou a proto budou šetřiti
na zaměstnancích. Není divu, že tito
se své budoucnosti přímo hrozí. Znáte
snad anekdotu o hraběti, který vraceje se z Monte
Carla, kde značnou část svého majetku
prohrál, umínil si cestou, že teď začne
opravdu šetřit. Také jakmile přišel
domů, srazil svému vrátnému z hubené
mzdy 10 h. Svých drahých sportů ovšem
nezanechal, není jen tak beze všeho. Proto je povinností
státu, aby při zabírání lesů
nedopustil, by se zaměstnancům tam zbylým
nevedlo tak jako tomu vrátnému a aby jich zajištění
nebylo horší než u státu. Jest jistě
smutným úkazem, když utíká se
starý lesmistr po 45leté službě u býv.
hraběte Sternberka Josef Masner z Malenovic na Moravě
k veřejnosti s článkem, diktovaným
obavou o svou budoucnost. Uvádí doslovně
toto: "Mluví se o osudu t. zv. staropensistů
a jich spravedlivých požadavcích, ale jak jsme
na tom my! Rád bych vstoupil do výslužby a
udělal místo aspoň jednomu z té legie
nezaměstnaných, a tu bych dostal po 45leté
službě roční pense 1710 Kč a
k tomu odvolatelný přídavek ročně
5130 Kč; mohu býti z toho živ s celou rodinou,
když jsem neměl po celou dobu služby, při
více než skrovných potřebách,
možnost si něco ušetřiti? (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) Vždyť i hajní,
kteří vstoupili do pensijní povinnosti teprve
r. 1920, jsou na tom lépe. Nastoupí-li pensi dnes,
má již po 7 letech služby nárok na pensi
v obnose 7200 Kč, tedy více než lesmistr po
45leté službě a platící příspěvky
od r. 1909. Jest to jistě málo, ani k živobytí,
ani k umření. A tak my, ubožáci, za
dlouholeté služby zaměstnavatelem mnohdy zneuznáváni,
lidem nenáviděni, vysíláme deputace
a prosby a píšeme zoufalé žaloby, ale
nikdo nás neslyší! Voláme: pomozte!"
Tak zní jeho zoufalé volání v časopise
"Český les", který do rukou povolaných
bohužel nepřijde. Podotýkám, že
tento veterán lesů nepřehání.
Na panstvích schwarcenberských dostane úředník
po 40leté službě asi 35% svého
posledního platu, a to jenom proto, že k pensi Všeobecného
pensijního ústavu připlácí
Svaz schwarcenberských pojištěnců asi
60% a Schwarcenberg sám dobrovolně as 72%,
a to vše dohromady dělá v poměru k poslednímu
příjmu úhrn asi 35%; kolik to dělá
tam, kde tohoto připlácení není, lze
si snadno vypočísti. Proto vděčně
kvituji, že otázka pojištění soukromých
zaměstnanců dostala se konečně přece
jen do jakéhos takéhos stadia vedoucího k
vyloučení nejhorších křiklavostí.
Při této příležitosti mimochodem
upozorňuji, že bude nutno v době co nejkratší
provésti novou úpravu poměrů velkostatkářských
úředníků a zřízenců,
ježto dosavadní zákon z r. 1914 se do dnešních
poměrů naprosto nehodí.
O příděly lesů ucházejí
se též okresy a obce. Vyhověno budiž tam,
kde jest záruka účelného hospodaření,
a zejména tam, kde se jedná o rozumnou arondaci.
Bylo by to nesvědomitostí udělati z krásných
lesů z důvodů snad agitačních
pověstné lesy selské. Zákonem někoho
nutiti k tomu, aby lesy držel v pořádku, tedy
předem důvodně mu nedůvěřovati
a při tom mu krásné lesy přidělovati,
považuji za demagogické a státním zájmům
škodlivé. Vždyť je prokázáno,
že roční přírůst v malolesích
jest jen 50% přírůstku racionelního
lesního obhospodařování. Jaké
to miliony ročně unikají, z nichž nikdo
nic nemá! A ostatně jak by k tomu přišla
obec, která jest od lesů velmi vzdálená,
ta by nedostala nic, byť to sebe více potřebovala.
Tím méně jest možno přidělovati
lesy obcím za účelem sanace obecních
financí a je to přímo hanbou, že tento
důvod ve svých žádostech obce hlásící
se o příděly nejčastěji uvádějí.
Jsou vám tito žadatelé zárukou, že
budou lesy šetřiti a je zvelebovati, a nebo je pohání
hlad po dříví? Myslím, že odpověď
není těžká!
Tím méně si mohou brousiti zuby na lesy jednotlivci.
Jak by k tomu přišlo těch 13 milionů
lidí, na které by se lesa nedostalo? Parcelace a
dělení lesa na malé díly bylo by národním
neštěstím, za které bychom nesli všichni
společně před historií zodpovědnost.
Vždyť je možno děliti v demokratickém
státě občany na dva druhy: jedni mají
nad 500 ha lesa a druzí mají pod 500 ha, ale není
možno jedněm to brát a druhým dávat.
Naše lesy jsou nám příliš drahé,
než aby se jimi mohli kupovati straníci. Pozemková
reforma lesní ve svých důsledcích
a při nízkých cenách náhradových
je jen dávkou z velkého lesního majetku a
na tu má nárok jedině stát a nikdo
jiný. Stát proto, poněvadž představuje
zájem všech občanů a nikoli zájem
privilegovaných na úkor ostatních, jak by
tomu bylo všude jinde. (Hlas: V Podkarpatské Rusi
ve státních lesích kradli!) Jinde
také. A že se čachry připravují,
je cítit ve vzduchu. Agenti, pokoutní dohazovači
obíhají zámožné jednotlivce nebo
i korporace, zakládají družstva tam, kde jest
sousto příliš objemné, jen aby se nepřišlo
pozdě. A že není zde hybnou silou láska
k tomuto krásnému výtvoru přírody,
nýbrž touha po těžení, přizná
každý. A tu jest oprávněna obava, aby
stranický egoismus jedněch nebyl vykupován
stranickým egoismem druhých a aby tuto úmluvu
nezaplatily naše lesy svou existencí a s nimi i jich
zaměstnanci. (Posl. Mikulíček: Váš
pan kolega Špaček má 800 korců lesa!)
On si to koupil, on to nedostal od státu. (Posl.
Mikulíček: Ano, se svolením pozemkového
úřadu!) To je rozdíl! Zakládati
lesní družstva jest pokusem jinde neosvědčeným,
dobrá vždy byla jen k devastování lesa
a nic víc. (Hlasy: To není pravda, pane kolego!)
Čtěte odborné spisy o družstvech.
Zde osud zaměstnanců by byl nejtrudnější
a proto zasluhuje předem největší pozornosti.
Zrovna tak tomu bude u nových majitelů soukromníků,
kde bude snaha co nejdříve dostati to, co se zaplatilo,
domů, byť na úkor lesa i zaměstnanců.
Pro odborníka znamená pojem lesní reformy,
že stát sestátní neplodné pozemky,
je zalesní, že sdruží malé lesní
objekty, dá pod odborný dozor, (Výkřiky.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.) nebo že se vynasnaží o zintensivnění
lesního hospodářství tam, kde není
k těžení a zalesnění přístupu.
Ale nazývati lesní reformou to, jak to naznačují
svým straníkům politické strany, to
není reforma, to je zase kupování voličů
na útraty státu. Zařídili jsme si
4 střední lesnické školy a 2 vysoké
a jest snaha lesy parcelovati tak, aby odborného dozoru
nesnesly.
Zalesňovací akce se neprovádí, není
prý peněz. Na celou dáno loni do rozpočtu
1 mil. Kč a přes 20 mil. lesních sazenic
přerůstá ve školkách! Jsou pláně,
které po zalesnění volají, na to není
peněz, proto jest chuť prováděti odlesňování.
A tomu snad i dobře míněná předloha
nezabrání, neřekne-li se z autoritativních
míst, jaké jsou definitivní úmysly
s lesy a jich zaměstnanci. Neujasněností
a vyhýbavou odpovědí trpí všichni.
Nenormální lesní hospodářství
trvá již 12. rok a proto jest čas, by mu byl
již konec. Majitelé lesů neví, co se
jim vezme a co jim zůstane, proto se brání
investicím všude. Cesty stávají se nesjízdné,
stráně se trhají, lesní budovy hnijí,
chátrají. Co jen z toho všeho bude!
Při tom oblétají naše krásné
lesy krkavci toužící zpeněžiti
jejich tělo; nadbíhají majitelům,
aby uzavřeli exploatační smlouvy, že
si povolení ministerské k tomu opatří
sami. Ministerstva nevědí, jak se žádostmi
o exploataci naložit. Jediná odpověď jest
zásadně zamítnout! Je pochopitelné,
že aby se majitelé pro exploataci nechali získat,
že se jim vypočítává, že
na tom budou mnohem lépe než při postátnění.
Tento stav nesmí již dlouho trvati a jest proto nutno
říci, tohle vezmu, tohle ne a vyhražuji si
třeba předkupní právo; ale něco
se konkrétního říci musí, ať
je konec pověstem, z nichž těží
spekulanti.
Šťastným rozřešením tohoto
problému a zajištěním těch, kteří
v lesích mají svou existenci, zajistíme lesům
ochranu nejlepší a to ne prozatímní,
nýbrž definitivní, a budoucí pokolení
budou nám za to žehnat. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto
odstavce, jakož i pořadu dnešní schůze.
Před ukončením schůze učiním
ještě některá presidiální
sdělení.
Dovolené udělil jsem: dodatečně na
schůze dne 9. června, jakož i na dnešní
schůzi posl. Kopaszovi; na dnešní schůzi
posl. Śliwkovi a posl. Vobecké; na dnešní,
případně zítřejší
schůzi posl. Procházkovi a posl. Knejzlíkovi
- vesměs pro neodkladné záležitosti.
Lékařské vysvědčení
předložil posl. Anděl.
Došla oznámení o změnách ve výboru.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu posl. Macka za posl. Braneckého,
klub poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické
posl. Bečko za posl. inž. Nečase a posl.
Kříže za posl. A. Chalupu.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Mezi schůzí byly tiskem rozdány a současně
přikázány výboru iniciativnímu
návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1070. Návrh. posl. Jiráčka a druhů
na pomoc postiženým živelními pohromami.
1071. Návrh posl. Kaňourka, Staška, Krejčího
a druhů, aby živelní pohromou poškozeným
krajům okresu humpoleckého a z části
okresu pelhřimovského byla poskytnuta rychlá
pomoc ze státních prostředků.
1072. Návrh posl. Staška, Roudnického, Kaňourka,
Hintermüllera, Janalíka, Stanislava, dr. Mičury,
Vološina a druhů na poskytnutí státní
podpory krajům živelními pohromami postiženým.
1073. Návrh posl. Wagnera a druhů, aby byla poskytnuta
státní podpora a odepsány daně obcím
okresu štockého, postiženým krupobitím.
1074. Návrh posl. Hodiny, Tichiho a druhů. aby byly
poskytnuty podpory obcím v okrese šumperském,
postiženým bouří dne 5. června
tohoto roku.
Místopředseda inž Dostálek (zvoní):
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se
příští schůze konala zítra
ve středu dne 15. června t. r. o 12. hodině
polední s
1. Zpráva výboru zemědělského
o vládním návrhu (tisk 222) zákona
o zatímní ochraně lesů (tisk 977).
2. Druhé čtení osnovy zákona o provedení
úmluvy mezi Československou republikou a republikou
Rakouskou ze dne 29. května 1925 a úmluvy mezi Československou
republikou a královstvím Italským ze dne
4. května 1926 o plnění smluv o pojištění
na život a důchody (tisk 784).
3. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
hlav. štát. zastupiteľstva v Košiciach za
vydanie k trest. stíhaniu posl. dr. Labaja pre prečin
dľa §u 14, č. 3 a dvojnásobný prečin
podľa §u 14 č. 1 zák. z 19. března
1923, č. 50 Sb. z. a n. (tisk 723).
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. správy politické v Praze za souhlas s trest.
stíháním posl. Haruse pro přestupek
podle §u 7 nař. ze dne 20. dubna 1854, č. 96
ř. z. (tisk 730).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za
souhlas s trest. stíháním posl. Steinera
pro přečin podle §u 15, č. 1 zákona
na ochranu republiky (tisk 732).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
za souhlas s trest. stíháním posl. Kršiaka
pro přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 5 a přečin podle §u
14, č. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 733).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
za souhlas s trest. stíháním posl. Fedora
pro čtyřnásobný přečin
podle §u 14, č. 3, přečin podle §u
18, č. 3 a přečin podle §u 14, č.
5 zákona na ochranu republiky (tisk 771).
8. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
advok. komory v Turčianskom Sv. Martine, ktorá žiada
vydať posl. dr. Kubiša, pravotára v Žiline,
cieľom zavedenia proti nemu disciplinárneho pokračovania
(tisk 791).
9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
kraj. súdu v Chebu za vydanie posl. Wünscha pre prečin
podľa §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky
(tisk 813).
10. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
sedrie v Užhorode, aby bol vydaný posl. Mondok k súdobnému
stíhaniu pre prečiny podľa §u 14, č.
1 a 5 zákona na ochranu republiky (tisk 814).
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Námitek nebylo.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.