Kdo pročte časopisy z tehdejší doby
a připamatuje si to, uvidí, že tenkráte
povstala mezi praktickými lesníky bouře proti
tomuto zákonu. A tak se stalo, že tento návrh
zmizel s pořadu sněmovny a byl vrácen zemědělskému
výboru. Že se to stalo plným právem,
lze pochopiti, neboť tento návrh podle zpráv
znalců z oboru lesnictví obsahuje takové
lesnické i právní nehoráznosti, že
musíme plně chápati rozčilení
správců lesního hospodářství
jak velkých tak také malých majetníků
lesa. Vedle toho ještě jedna věc: naše
lesnické spolky byly sice tenkráte přibrány
k poradám o novele zákona, avšak do návrhu
přes to se dostala ustanovení, k nimž by lesníci
byli nedali na žádný způsob souhlasu.
Nový zatímní zákon o ochraně
lesů činí pouze opatření na
ochranu lesa, aby majetníci lesa příliš
v něm nekáceli dříví a ustanovuje
na to přísné tresty.
Celý návrh zákona ukazuje zde jen byrokratického teoretika, který v návrhu ztělesnil své myšlenky. Praktik dotázán nebyl. Zákonodárce octl se před úkolem, aby pojem"nadměrného zásahu" uvedl v soulad s učením učitelů a praksí lesního hospodářství, tedy aby zákaz stylisoval tak, aby se neoctl v rozporu s hospodařením. To se mu však nepodařilo; zakazuje prostě hospodářská opatření a činí to takovým způsobem, že správné hospodaření prostě znemožňuje. Zdá se, že když tato ustanovení byla stylisována, měl zákonodárce na mysli obraz normálního lesa; pro hospodaření, v němž sice jakž takž kategorická ustanovení návrhu zákona mohou se hoditi, aniž způsobí těžké poruchy, avšak ve skutečném lese, v němž se musí také skutečně hospodařiti, jsou tato ustanovení překážkou racionelního hospodářství. Německá nár. -socialistická strana dosud vždy s přísnou nestranností snažila se tak posuzovati všechny zákony podané ve sněmovně a vykonávati na ně takový vliv, aby podaný návrh zákona nebyl v rozporu s hospodářstvím. Proto, pokud
národně-socialistická strana nemá
sama praktických odborníků v tom či
onom odboru, vždy přikládá velký
význam tomu, aby byli slyšeni odborníci, aby
se podle zkušeností zájemníků
každý nově tvořený zákon
přizpůsobil skutečnému hospodářství.
Kdežto pan kol. posl. Marcha ve"Venkově" nazývá nový zákon o ochraně lesů, který byl dnes předložen Národnímu shromáždění, podle výroku vynikajících předáků státní správy "nejlepším ve střední Evropě" a prohlašuje, že tento návrh zákona došel souhlasu všech lesnických korporací, časopis "Wiener Allgemeine Forst- und Jagdzeitung" uvádí pravý opak. Kritiku tohoto československého zákona o ochraně lesů napsal tam vynikající lesní inženýr dr L. Hufnagel. Onen žurnalista v oboru lesnictví kritisuje předpisy návrhu, jichž nelze uvésti v soulad s hospodářstvím, takto: Obmýtní doba v lese tvaru nízkého nesmí býti nižší než 20 let, vyjma loupenictví dubové, pro než se předpisuje 15 let, a akátové pařeziny, kde se předpisuje 10 let. Plným právem jest však odůvodněna častá prakse, že lužinaté lesy, které se skládají ze stromů s měkkým dřívím (vrb, topolů), mýtí se v 10 až 15 letech, rovněž tak omlazové lesy habrové a lesy z jiných méněcenných tvrdých křovin, a u vrbových hájů musí se tato doba zkrátiti až na 2 až 4 léta. Zákonodárce ustanovuje však na takovéto hospodářství těžký trest. Také v lesích středního tvaru smí býti porost mýcen jen v době od 20 let nahoru a v lesích tvaru vysokého musí tato doba býti několikráte větší. Období 20 let jest pro nízký podrost i při ideálním, a tedy nevyskytujícím se případě, rozhodně příliš vysoké, jelikož byl by podrost v tomto případě poměrně úplně zarostlý a skládá se vesměs z dubů. Ve skutečnosti však podrost tvoří zpravidla lísky, bezcenné křoví a trní, sem a tam topoly, a jest velmi často prořídlý. Ve všech těchto případech nemůže býti podrost při odborném hospodaření dosti často mýcen, poněvadž zároveň se vysazují výnosnější druhy dříví, jak pro podrost, tak pro les tvaru vysokého a musejí býti chráněny, aby je neudusilo bezcenné houští. Kritik tohoto návrhu zákona nikoliv neprávem nadhazuje otázku, zda původci tohoto návrhu zákona vůbec někdy viděli les středního tvaru.
V lese tvaru vysokého smí se podle tohoto návrhu
zákona mýtiti jen tehdy, je-li podrost způsobilý
ke kácení, tedy každých 20 let. Toto
ustanovení, které stále ještě
straší v mnohých starých učebnicích,
bylo praksí již dávno překonáno,
volání po probírání podrostu
k jeho zdokonalení nezastavilo se ani před lesem
tvaru středního. Také v lese tvaru vysokého
musí se probírati, čistiti, klestiti, pečovati
o dorost, avšak nikoliv každých 20 let, nýbrž
podle potřeby. Zákon však zakazuje jakékoliv
probírání lesa, zdokonalení jeho růstu
a ustanovuje na ně těžké tresty.
Předmýtní těžba nesmí
u lesa tvaru vysokého přesahovati 20% hlavní
mýtní těžby. Oč se porazí
víc, připočte se k hlavní mýtní
těžbě. Každá výnosová
tabulka příčí se takovému diktátu
dokonce i pro normální les. Jak jinak vytváří
se však poměr množství hlavní i
předmýtní těžby ve skutečném
lese podle druhu dříví, hustoty podrostu
a jeho stáří! Vzpomeňme jen na revíry,
v nichž mladší podrosty jsou v převážné
většině, avšak mýtní výtěžek
jest velmi nepatrný a v jednotlivých případech
může se rovnati nule. Zde musí se péče
o zachování lesa věnovati čileji silnému
dorostu, čištění podrostu, a probírky
budou častokráte přesahovati výtěžek
práce. V tomto návrhu zákona se však
žádá, aby tyto práce směřující
k pěstění lesa, nepřekračovaly
jistou míru, i když by byly hospodářsky
nezbytné, a hrozí se těžkým trestem.
Podobným způsobem kritisuje tento návrh zákona
nejen časopis "Wiener Allgemeine Forst- und Jagdzeitung",
přední časopis pro lesnictví, obchod
s dřívím, dřevařský
průmysl, lov a rybářství, nýbrž
i sudetsko-německý časopis "Forst- und
Jagdzeitung", odborný časopis "Německého
lesnického spolku pro Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko".
Tento časopis rovněž uvádí těžké
námitky proti tomuto návrhu zákona. Zákonodárce
sice říká: Bylo-li by některé
zákonné ustanovení na překážku
vašemu hospodaření, máte právo
podati žádost o povolení odchylky od zákona.
Takovouto troufalost musili by majetníci lesa a správci
s díky odmítnouti. Bylo by přece groteskní,
kdyby v době, kdy máme návrh zákona
o ochraně lesů, majetník lesa musil prositi,
aby směl ve svém lese odborně, správně
hospodařiti.
Tento návrh zákona jest jistě unikum. Jistě
nebyl v pražském Národním shromáždění
podán nikdy ještě tak ubohý návrh
zákona, který by byl tak ostře kritisován.
Zásada, že v lese lze hospodařiti dobře
jen na velkých plochách, že roztříštění
na malá jednotlivá hospodářství
znamená zkázu lesa a odporuje lesním zákonům,
jest zajisté správná. Tento zákon
o ochraně lesů v Československu nemá
ovšem pro to zvláštních precisních
ustanovení.
Na mne to působí, jako by tento zákon o ochraně
lesů byl praktickým úvodem k tomu, jak lze
zelený les stále více a více drancovati
a vykrádati. Podle výroků vynikajících
znalců z oboru lesnictví a myslivectví jest
tento návrh špatný. Kritiky lesníků
a myslivců o tomto návrhu zákona, které
máme po ruce, jsou zničující a proto
německá nár. socialistická strana
dělnická jest povinna tento návrh zákona
zásadně odmítnouti. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je pan posl. Koudelka. Uděluji mu slovo.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno, dámy
a pánové! Již ve třetí schůzi
této poslanecké sněmovny projednáváme
návrh zákona povahy hospodářské
a zájem, jenž se jeví o tuto věc, svědčí
o velké její důležitosti. Jde o ochranu
lesů československých. Pokud se týče
tohoto lesního bohatství, je republika z evropských
zemí na místě pátém; jednu
třetinu celé republiky, 33. 2% celé její
rozlohy pokrývají lesy. S tímto obrovským
lesním bohatstvím spojeny jsou velké hospodářské
zájmy obyvatelstva i našeho státu. Vývoz
dříví do ciziny je jednou z nejpodstatnějších
položek naší obchodní bilance. A nejen
zájmy hospodářské pojí se k
našemu velkému lesnímu bohatství. Nejrozmanitější
vztahy národa a jeho života pojí se k lesu
a těžko si dnes dovedeme představiti, jak by
se asi utvářil život nás všech
i život republiky, kdybychom tohoto velkého lesního
bohatství z minulosti zde neměli.
Je věru pozoruhodno, že panství nad tímto
ohromným bohatstvím lesním, které
podmiňuje zdar či nezdar hospodářství
státu a velké části jeho obyvatelstva,
má necelých 2000 rodin. Naše lesní bohatství,
odmyslíme-li si lesní majetek státní,
je z větší části v rukou soukromých
a jen poměrně menší část
je v rukou komun a jiných korporací. Je pochopitelné,
že na úsvitě naší státní
samostatnosti zřetel zachování tohoto velkého
lesního bohatství tanul především
na mysli těm, kteří stáli u kolébky
republiky. Tak došlo k vydání zákona
z počátku listopadu 1918 o zatímní
ochraně lesů. Změněné politické
poměry, zejména hrozící zásah
nového státu do vlastnictví velkostatkářského,
dával tušiti, že lesy budou vystaveny velkému
nebezpečí drancování svými
vlastníky. Není pochyby, že zákon čís.
82 z r. 1918 vykonal s hlediska ochrany lesů a zajištění
řádného hospodaření v něm
svůj úkol měrou velikou. Sotva dovedeme si
představiti, co by se asi bylo s našimi lesy stalo,
nebýti zde tohoto prozíravého činu
Národního výboru československého.
My jsme sice přejali z dřívější
doby předpisy o ochraně lesů: tak předpisy
všeobecného zákona lesního, některé
předpisy zemské o veřejnoprávním
dozoru na hospodářství lesní, ale
praxe ukázala, že tyto veřejnoprávní
předpisy nikterak nestačí, aby zajistily
spořádané hospodářství
v lesích a jejich budoucnost.
Nyní předkládá zemědělský
výbor posl. sněmovně návrh zákona
o zatímní ochraně lesů v novém
uspořádání, v novém znění,
které má býti pokrokem proti dosavadnímu
stavu. My bychom si přáli, aby tohoto provisorního
opatření nebylo třeba. Je to zase provisorium,
které sotva splní svůj úkol. My strádáme
nedostatkem moderního, všeobecného, jednotného
zákona lesního. Račte uvážiti,
že lesní zákon u nás platný je
z polovice minulého století, z r. 1852, tedy více
než 70 roků starý. Je to zákon, který
obsahuje názory dávno překonané, je
to ovoce poměrů, které dnes sotva dovedeme
si představiti. Tento zákon nestačí
k regulaci lesního hospodářství.
Namítá-li se, že pro nedostatek reformy veřejné
správy nebylo možno až dosud přikročiti
k vybudování celostátního lesního
zákona, budiž nám dovoleno říci,
že tento důvod nás nepřesvědčuje.
Příštím rokem budeme slaviti jubileum
desítiletí československého státu.
Deset let v životě státu a zejména v
dobách tak pohnutých, jaké jsme právě
prožili, je značným časovým úsekem
a třeba poukázati, že ministerstvo zemědělství
za těch 10 let na poli zemědělsko-politickém
nevykonalo takřka nic. Vyjímaje úplně
nový zákon o zvelebení produkce rostlinné
ani jeden zákon zemědělsko-politický
z popudu ministerstva zemědělství reformován
nebyl. Nebyl reformován lesní zákon, nebyly
reformovány zemědělské rady, máme
staré zákony honební, máme nedostatečný
zákon vodní atd. Odpusťte, jestliže za
tohoto stavu máme pochybnosti, zda nedostatek reformy veřejné
správy je příčinou, proč dosud
setkáváme se s takovou antipatií ve příčině
vybudování řádného a moderního
lesního zákona. Soudím, že příčina
je někde jinde. Strany agrárně buržoasní,
ovládající nyní tento stát,
politicky vedoucí, velmi vlivné i za dřívějšího
politického režimu, nechtěly přikročiti
k žádné změně zemědělsko-politických
zákonů, pokud nebudou míti bezpečné
záruky, že v nich uplatní plně svoje
hlediska a že se v nich neuplatní novodobé
sociální či dokonce socialistické
názory.
Jakmile budou míti tyto strany záruku, že privilegia
feudální obsažená v těchto zákonech
budou moci nahraditi privilegiemi agrární buržoasie
myslím, že se snadno přenesou i přes
tento nedostatek reformy veřejné správy a
chopí se velmi rychle potřebné změny
zemědělsko-politických zákonů.
Ostatně z kruhů velmi blízkých ministerstvu
zemědělství, v hlavním listě
strany republikánské tohoto týdne četli
jsme již ohlášku návrhu zákona
komasačního, návrhu zákona honebního,
návrhu zákona o poměrech čeledi, návrhu
zákona o potravinách atd. , takže se zdá,
že pánové se stran agrárně buržoasních
pokládají již situaci za tak zralou, aby přikročili
k reformě tohoto starého zemědělsko-politického
zákonodárství.
Bylo by bývalo ovšem záslužnou prací
ministerstva zemědělství i těchto
stran, kdyby k této práci se bylo přikročilo
již tehdy, kdy z věcných důvodů
viděla se nutnou, neboť byli bychom se zejména
v lesích a v lesním hospodářství
vyvarovali a nedočkali tak značných škod,
jaké dnes v lesích vidíme. Lesy se drancují,
o tom není pochybnosti. A nezabránil tomu ani zákon
o prozatímní ochraně lesů č.
82 z r. 1918, nezabránila tomu ani státní
služba dohlédací, ani dohlédací
služba samosprávná. Všichni, i laici vidí,
jakým neslýchaným způsobem hřeší
se v lesním hospodářství.
Pánové povolaní vydávati úřední povolení k vícetěžbě byli více než benevolentní, a kde to nešlo po úředním svolení, tam se vícetěžba prováděla bez úředního svolení. Byla tu sice trestní sankce, nebezpečí značných trestů, než dohlédací úřady neměly přísnou ruku vůči vlastníkům lesů. Podívejte se před Prahu do lesů
liechtenšteinských k Jirnům, podívejte se k Říčanům, všimněte si, jak jsou
zdrancovány lesy šternberské na Sázavě,
všimněte si ohromných škod, které
byly dokonce úředně zjištěny,
ale nepotrestány, na Komorním Hrádku, všimněte
si přímo necitelného zdrancování
lesů vsetínského panství bratří
Thonetů, podívejte se, jak jsou zplundrovány
některé lesy naší Šumavy, krátce
a dobře na každém kroku v našich lesích
vidíte snahu po obohacení jejich majitelů,
vidíte nedostatek státní služby dohlédací,
vidíte nesvědomité kácení lesa
bez jakékoli odpovědnosti vůči budoucnosti,
která těžce bude jednou pykati za lehkomyslnost
a lehkovážnost dnešní doby.
Velectění! Tento zákon sám o sobě
nepomůže. Nezabránil drancování
lesa doposud, přes své užitečné
a dobré účinky, nezabrání drancování
ani do budoucnosti. K tomu je jak jsem již řekl -
předně třeba moderního lesního
zákona celostátního a za druhé náležitého
vybudování státní dozorčí
služby, a ovšem také vůle tento dozor
bez ohledu nalevo i napravo prováděti. Myslím,
že se nesnáší s povinností odpovědného
strážce našeho lesního bohatství,
činiti rozdíl mezi vlastníky lesa tam, kde
jde o jeho ochranu. Nejde o to, kdo je vlastníkem lesa,
jde o les sám, les je předmětem naší
péče a dočasný vlastník je,
myslím, okolností zcela vedlejší. A
s tohoto hlediska bude musiti býti věnován
náležitý zřetel hospodaření
v lesích obecních, hospodaření v lesích
soukromých, malolesích, kde nedostatky hospodářství
bijí do očí nejvíce.
Dámy a pánové! My sociální demokraté díváme se na otázku lesa s hlediska vyššího a širšího. Především nutno uvážiti, že povaha lesního majetku je toho druhu, že vlastnictví k němu musí býti značně omezeno v zájmu vyšším, v zájmu celostátním, v zájmu sociálním. Je-li možno, aby jeden člověk vlastnil desetitisíce hektarů lesa, zabírající celý širý kraj, nemůže chtíti, aby vlastnictví k lesu vytlačovalo lid, zbavovalo výživy, stěžovalo existenci. Nikdo, komu záleží na prospěchu veřejném nemůže chtíti, aby mrtvá hmota triumfovala nad životem. Je třeba, aby hospodářství k lesům bylo s tohoto zorného úhlu upraveno. Především, chceme-li zachování našich lesů, musíme péči o ně svěřiti těm, kteří lesům nejlépe rozumějí, kteří mají les rádi a kteří hospodaření lesní mají za své existenční povolání. Ochrana lesního personálu je jednou z nejpřednějších podmínek zachování lesa a řádného hospodaření v něm a proto je třeba litovati, že zákon z r. 1918 byl tímto návrhem zhoršen. Zákon č. 82/1918 skýtal personálu lesnímu alespoň částečnou ochranu, jestliže podle zákona na ochranu lesů vystoupil proti svým zaměstnavatelům - a ty případy nejsou řídké. Máme zde nedaleko Prahy panství, které je zplundrováno; a když lesní ředitel podle své povinnosti učinil úřadům oznámení a když zdrancování lesa proti zákonu bylo
zjištěno, nebyl majitel lesa, vinník potrestán,
nýbrž tento zaměstnanec po zákonu povinnost
konající, poněvadž mu hrozila trestní
sankce, byl svým zaměstnavatelem ze služeb
propuštěn. Dovolává se ochrany okresní
politické správy. Snad se dovolá alespoň
částečné ochrany. Napříště
však podle tohoto nového zákona, jejž
nyní projednáváme, ani tato částečná
ochrana možná nebude. Vzpomínám jiného
případu, z panství litomyšlského.
U Litomyšle je soukromé panství. Poněvadž
tamní lesní zřízenec měl odvahu
vzepříti se majiteli, když nakazoval protizákonné
plundrování lesa, byl ze služeb propuštěn
a domáhá se u okresní politické správy
ochrany proti bezdůvodné výpovědi.
Jistě nebyla to dobrá ochrana v dřívějším
zákoně, ale byla to aspoň nějaká
ochrana.
Pokládáme to za krok zpět, jestliže
v tomto návrhu zákona ochrana lesního personálu
nebyla vybudována, naopak že to málo, co zde
bylo, lesnímu personálu se vzalo. Chceme-li tedy
náležitou ochranu lesní, musíme především
vycházeti od těch, kteří les ze své
povinnosti služební a v zájmu existenčním
mají spravovati.
Velectění pánové a dámy! My ovšem budeme museti žádati v lesní politice zcela jiný postup, než jaký vidíme dosud, a to nejen od správy státních statků, nýbrž vůbec, poněvadž les nemůže býti monopolem soukromé osoby a žádný vlastník lesa nemůže vykonávati monopolní právo vlastnické k lesu. Každý vlastník lesa, buďsi to kdokoli, stát, země, župa, obec, musí míti zřetel k zájmům obyvatelstva, žijícího ve stínu lesů a odkázaného důležitými hospodářskými a jinými svými interesy na toto lesní bohatství. Především požadujeme zajištění užitků z lesa pro všechen drobný lid. Řekl jsem již, že les nesmí vytlačovati z kraje lid, že užitky z lesa, ať to jsou jahody, maliny, houby, roští a pastva, musejí býti chudému venkovskému lidu zachovány. Prosím, račte si představiti život našich horalů v obvodu velikých horských lesů. Zpravidla se živí dobytkářstvím. Vezme-li se jim právo pastvin podél
lesa, v lese, na místech, kde to neškodí, znamená
to existenční jejich zničení. Kam
mají tito lidé jíti, když jiné
příležitosti k existenci zde není? Vezměte
si, prosím, život našeho chudého venkovského
lidu na Českomoravské vysočině, na
Posázaví, na českém jihu, a všimněte
si zde na pražských trzích, kdo sem přináší
městskému obyvatelstvu lesní plody, zda to
není ta venkovská chudina, která hájí
svou skromnou a tvrdou existenci právě z těchto
drobných užitků našeho lesního
bohatství. Nikdo, žádný majitel lesa
nemá práva, aby těmto lidem tuto chudou existenci
bral. A proto myslím, že každý nový
zákon o lesním majetku bude musiti tuto okolnost
respektovati a zajistiti užitky z lesů chudému,
drobnému venkovskému lidu. To ovšem zvýšenou
měrou týká se správy státních
statků, která nemusí čekati, až
bude k tomu zákonem lesním nucena, nýbrž
už dnes svou praksí může a má respektovati
tyto existenční potřeby chudého venkovského
lidu. A myslím, že není ke cti ani správě
státních statků, ani našemu státu,
jestliže slyšíme nářek obyvatelstva
z obvodu státních lesů, že dříve,
za dřívějších majitelů
lesů, bylo jim lépe než dnes, kdy lesy tyto
vlastní stát. Na Třeboňsku a na českém
jihu vůbec se dovíte, že správa státních
lesů žádá na chudých lidech zdarma
práci 6, 9 až 12 dnů za právo choditi
na roští do lesa. Co bylo dříve k disposici
chudině zdarma, co Schwarzenberg dovolil ze své
osobní blahovůle, to správa státních
lesů dá si vykupovati osobní robotou. To
ovšem správě státních lesů
ke cti neslouží a státu teprve ne. A bylo by
si jen přáti, aby tento režim, který
připomíná dávno minulé doby
feudálního panství, na něž vzpomínáme
jistě jen s hrůzou a odporem, co nejdříve
přestal. Je k tomu potřebí jen pokynu odpovědného
ministra zemědělství, který zajisté
uzná oprávněnost tohoto našeho přání.
Ale, velectěné dámy a pánové,
bude též potřebí, aby v lesní
politice odstraněn byl nešvar, který dnes vidíte
a který se týká opatřování
dříví z lesů pro domácí
obyvatelstvo. Dnes je všeobecným zjev: Lesní
velkostatek prodá těžbu dříví
cizí firmě, ta dříví vyveze
za hranice a domácí lid nemá ani palivového,
ani užitkového dříví, marně
nabízí za ně ceny nejvyšší
a musí jezditi mnohdy mnoho hodin cesty, maje zatím
les za humny. Soudím, že cizinci nesmějí
míti v této příčině
přednost před domácím obyvatelstvem.
Potřeba dříví domácího
obyvatelstva musí býti především
ukojena, a to ne někde bůh ví jak daleko,
nýbrž pokud možná nejblíže.
A proto budeme žádati, aby do příslušného
zákona lesního dostalo se ustanovení o zajištění
dříví domácímu obyvatelstvu,
po případě i řízením
požadovacím. To by bylo pěkné, aby všude
ve světě, v Německu, Anglii atd. měli
československého dříví habaděj
a aby chudí lidé z obvodu našich bohatých,
krásných lesů trpěli nedostatkem dříví
nebo byli nuceni platiti za ně lichvářské
ceny.
Velectění! V souvislosti s tímto právem
sociálním na lesy, kterým musíme omeziti
právo vlastnické, je ovšem také otázka
přístupu do lesů. My říkáme
všichni: Lesy nutno zachovati, jsou plícemi země,
jsou nevyčerpatelným pramenem krás, jsou
přímo, řekl bych, lázní, v
níž zdraví člověka, zejména
z moderního města zničené, okřeje,
sebéře se, zesílí. Ale, velectění,
to všechno jsou fráze, když na krajj lesa vidíte
tabulku: Přístup se přísně
zapovídá pod pokutou tolika a tolika korun. nebo
takového a takového vězení - to nejde,
prosím! Lesy musí býti zpřístupněny.
Nikdo z nás nebude chtíti, aby tento přístup
obyvatelstva do lesů znamenal jejich poškození,
nikdo nebude chtíti, aby se nepronásledovali pytláci
a lidé, jdoucí do lesů za krádeží,
nikdo nebude chtíti, aby se nerespektovaly části
lesa, sloužící za kultury a za útulek
či k chovu zvěře. Toho . nikdo z nás
chtíti nebude. Ale, prosím, vždyť přece
lze v souhlase s principy řádného hospodaření
lesního upraviti i tuto otázku volného přístupu
obyvatelstva do lesů. Velectění pánové,
této otázce se nevyhneme, rozvineme ji v příhodné
chvíli, zejména až se bude jednati o definitivní
lesní zákon, a budeme kategoricky žádati,
aby byla respektována. Nějakých 2. 000 vlastníků
velkolesů nemůže býti přece více
než 14 mil. obyvatelů Československé
republiky. Protože si les koupili, nemají ještě
práva, aby ostatním, kteří této
příležitosti nebo peněz neměli,
zakazovali to nejmenší, co se tu může
žádati, volný pohyb v lese.
Velectění, řekl jsem již, že soukromé
vlastnictví lesů je v rozporu s povahou lesa a se
zájmy veřejnými. Nyní stojíme
před lesní reformou, která mohla by mnohé
z těchto myšlenek a potřeb naší
veřejnosti prakticky uplatniti, jen kdyby byla dobrá
vůle. Ale zdá se mi, že v tomto návrhu
zákona na ochranu lesů chybí jeden paragraf,
který by chránil lesy proti Státnímu
pozemkovému úřadu. (Tak jest!)
Velectění! 62% našeho lesního bohatství
je v záboru podle zákona ze dne 16. dubna 1919.
Osud tohoto velkého lesního bohatství je
dnes ještě nejistý. Sice se tu a tam nějaký
příděl lesa stal, bohužel tak, že
před tímto dosavadním postupem třeba
do budoucna co nejrozhodněji varovati. Ale provedení
hlavní lesní reformy je teprve před námi.
Státní pozemkový úřad, ač
v zemích historických s pozemkovou reformou na půdě
zemědělské je již hotov a musí
již letošního roku ve větším
měřítku přikročiti k provádění
lesní reformy, halí se v podezřelé
mlčení, pokud jde o jeho plán v této
věci.
Žádáme, aby Státní pozemkový
úřad řekl nám a celé veřejnosti,
jak si představuje provádění lesní
reformy. Co jsme slyšeli z tisku o úmyslech Státního
pozemkového úřadu, není věru
povznášející. Tak na př. houževnatě
udržuje se zpráva, že Státní pozemkový
úřad nebude postupovati podle zákonů
o pozemkové reformě v lesní reformě,
nýbrž zcela libovolně. Že hodlá
propouštěti vlastníkům lesů jisté
výměry půdy lesní, stanovené
percentuelně k jejich úhrnnému lesnímu
vlastnictví. U vlastnictví 100. 000 ha lesa hodlá
prý Státní pozemkový úřad
majiteli ponechati 20%, tedy asi 20. 000 ha lesa. Táži
se, podle jakých předpisů chce tak pozemkový
úřad učiniti.
Zákon mluví jasně. Státní pozemkový
úřad nesmí více propustiti ze záboru
než nanejvýše 500 ha půdy zabrané.
On může sice ponechati vlastníkům některé
objekty, na jichž dalším udržování
státu záleží, a ponechati majiteli z
té příčiny jistý pozemkový
majetek, z jehož výnosu dotyčný objekt
nadále byl by udržován, ale to mohou býti
jen výjimečné případy. Toto
ustanovení pro výjimky nemůže se přece
státi generálním pravidlem. Myslí-li
nynější vládní většina,
že zákon záborový je příliš
radikální a že je třeba vlastníkům
ponechati větší výměru, nežli
jak stanoví zákonodárství o pozemkové
reformě, nuže, ať vládní většina
předloží příslušný
návrh zákona na změnu záborového
zákona, ať vezme za tento čin před národem
také odpovědnost, ať sdělí Národnímu
shromáždění a obyvatelstvu, z jakých
příčin to chce dělati. Neboť
zákonnost musí býti střežena
především úřadem samým.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Jestliže Státní pozemkový úřad
chce jíti příkladem v porušování
zákona, je to ovšem věcí státní
správy, ale soudím, že nelze trpěti
beztrestně porušování zákona
Státnímu pozemkovému úřadu,
když na druhé straně jiní za porušování
zákona mají býti trestáni.
Tedy jde především, řekl jsem, o otázku,
jak dalece chce Státní pozemkový úřad
provésti jasné znění zákona
a jak dalece chce převzíti lesní majetek.
Požadujeme, opakuji, sdělení podrobného
plánu a zejména přísně budeme
dbát, aby Státní pozemkový úřad
zákon záborový neprováděl porušováním
zákona.