Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
Horák, Slavíček, Stivín,
Zierhut.
Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.
221 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr Švehla;
ministři Černý, dr Engliš,
dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman,
dr Nosek, dr Peroutka, dr Spina, dr Srdínko,
dr Šrámek, dr Tiso, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci dr Mikyška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 91. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem
poslanci Hintermüllerovi pro neodkladné záležitosti.
Došly dotazy. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotazy posl. Šamalíka, dr Daňka, Bezděka
a druhů:
ministru vnitra o rychlé a vydatné státní
podpoře a pomoci obcím v okrese Boskovickém
na Moravě, postiženým živelními
pohromami (č. D 827-II),
minstru školství a nár. osvěty o poměrech
v živnostenské pokračovací škole
v Jedovnicích, okres Boskovice na Moravě (č.
D 828-II).
Předseda (zvoní): Přikročíme
k projednávání pořadu.
Budeme pokračovati ve sloučené rozpravě
povšechné o prvých dvou odstavcích pořadu,
to jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu (tisk 831) zákona
o organisaci politické správy (tisk 1101).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu (tisk 830) zákona
o volbách zemských a okresních zastupitelstev
(tisk 1102).
K sloučené povšechné rozpravě
jsou přihlášeni ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. inž. Jung,
dr Patejdl, de Witte; na straně "pro"
p. posl. dr Daněk.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "proti", p. posl. inž.
Jungovi.
Posl. inž. Jung (německy): Pánové!
Byla to včera podívaná, když jsme viděli
pana dr Kramáře jako zpravodaje o vládních
návrzích. Již tato okolnost svědčí
o tom, že jde o návrhy vysloveně násilnické,
k nimž vyhledán ten pravý zpravodaj, týž
dr Kramář, jenž má prvenství
v tom, že zavolal do středoevropského parlamentu
policii. Byl tudíž více než kdo jiný
k tomu povolán, aby podával zprávu k návrhům,
které zavádějí opět doby předbřeznové
a mají snížiti náš národ
na úplného nevolníka českého
národního státu.
Na počátku svých vývodů musím
přednésti ostrý protest proti způsobu,
jak se zde nakládá s návrhem tak ohromného
dosahu. Byli jsme již často nuceni ohraditi se proti
promrskávání důležitých
návrhů, avšak při tomto návrhu,
který provádí úplnou přestavbu
státu, měl přece býti zachován
ohled aspoň na venek a nemělo býti strpěno,
aby ministr vnitra diktoval přímo zrychlený
postup práce, jenž jest nedůstojným
dokonce i tohoto parlamentu, ve kterém jsme na leccos zvyklí.
Ohradil jsem se již v konferenci klubovních předsedů
proti tomuto promrskávání a žádal
jsem, aby tato předloha nebyla vůbec dávána
na denní pořad, nýbrž aby byla projednána
až na podzim po důkladném studiu tak, aby každý
aspoň věděl, pro co má hlasovati.
Poukázal jsem kromě jiného také na
to, že není již proto potřebí spěchu,
s nímž mají býti tyto předlohy
projednány, poněvadž správní
reforma má býti přece provedena teprve dnem
1. července příštího roku. Tento
spěch jest velmi podezřelý, neboť má
se patrně zabrániti tomu, aby členové
německých vládních stran nepřišli
na to, k čemu jich má býti zneužito.
Vždyť přece nejde o nic více a nic méně,
než aby byl odstraněn poslední skrovný
zbyteček státoobčanské svobody a místní
samosprávy ve prospěch byrokratické všemoci,
policejní moci a státního nadcentralismu.
Kromě toho dlužno zjistiti, že se ve znamení
smíšené lidové vlády a parlamentní
většiny nic nezměnilo v jednání
parlamentu, co by bylo lze nazvati zlepšením proti
oněm zvyklostem, jaké zavládly za všečeské
koalice. Pokládám za svou povinnost úvodem
to zjistiti.
Když proskočily první zprávy o obsahu
projednávaných nyní vládních
návrhů, vzešly těžké obavy
v oněch kruzích německého obyvatelstva,
které nepovažují pokorně již předem
vše za dobré, co nám nabízí český
panský národ. Vždyť známe systém
ten dostatečně ze všech jeho výslednic,
onen systém, který byl zahájen slovy dr Rašína:
"S rebely nevyjednáváme" a který
počínajíc dnem 4. března 1919 slavil
pravé orgie. Ústava, jazykový zákon,
zákon o válečných půjčkách,
o pozemkové reformě, o restrikci, zákon na
ochranu republiky, jazykové nařízení,
branné předlohy atd. až k šikanám
státních zástupců a politických
úřadů jsou přece zřejmými
jeho známkami. Tu pak nebylo divu, že ta část
sudetského Němectva, jež si zachovala ještě
cit pro svobodu a důstojnost, vyvozovala z této
reformy nejhorší obavy a spatřovala v ní
korunování díla českého národního
státu. Naše strana pak také ihned na svém
sjezdu, konaném dne 6. února tohoto roku, vyzvala
v usnesení navrženém a odůvodněném
zesnulým naším kolegou Patzelem sudetské
Němectvo k boji o samosprávu na podkladě
uzavřeného území, jím osídleného,
a prohlásila, že otázka vnitřní
ústavy a správy státu jest v plném
rozsahu rozvinuta, že nyní musí sudetské
Němectvo podstoupiti boj o to, aby každý národ
byl pánem na své domácí půdě,
poukázala však také k tomu, že těžkou
vinu berou na sebe ony kruhy, které nenapnou veškerých
svých sil k dosažení tohoto cíle.
Dne 15. února byla ve sněmovně vyložena
vládní předloha, tisk 831. Hned téhož
dne zaujal jsem k ní stanovisko a vyložil, že
představuje vrchol zbavení svéprávnosti
našeho národa v tomto státě a že
nadešel nyní okamžik, aby se náš
národ domohl svých životních práv.
Při té příležitosti připomenul
jsem panu ministrovi dr Spinovi obsah státoprávního
prohlášení, jež učinil dne 18.
prosince 1925, a panu ministru dr Mayr-Hartingovi ony návrhy
a zásady národní samosprávy, které
byly r. 1920 v německém parlamentním svazu
za jeho vynikající účasti vytčeny.
Poukázal jsem také k tomu, že náš
zvěčnělý klubovní kolega Patzel
učinil již dne 18. ledna tohoto roku jednomu z
obou německých ministrů návrh na společnou
úradu a společnou obranu všech německých
stran s poukazem k tomu, že jde o osudovou otázku
našeho národa.
V četných velkých projevech zaujala pak moje
strana před celou veřejností stanovisko k
obsahu vládní předlohy a vytkla zásady,
jichž při této příležitosti
dlužno dbáti. Tyto zásady kotví v našem
lidovém a sociálním programu, vyplývajícím
ze světového názoru národního
socialismu. Bez újmy svého velkého cíle
do budoucna, kterýž od samého počátku
zastáváme, a který docela jasně jest
vyjádřen v onom státoprávním
prohlášení, které učinil můj
klubovní kolega Knirsch dne 21. října
1918 v ústavodárném Národním
shromáždění Rakouska ve vídeňské
sněmovně, hájili jsme již ve starém
Rakousku stanovisko, že národnostní stát
musí býti vybudován na národech v
něm obývajících jako na svých
přirozených základech. Nelze nám tudíž
odpírati mravního oprávnění,
abychom zastávali tuto zásadu i v přítomnosti.
Toto naše stanovisko vyložil jsem již ve starém
Rakousku v pamětním spise mnou sepsaném,
který byl odevzdán v prosinci r. 1915 tehdejšímu
ministerskému předsedovi Stürgkhovi, a v návrhu,
který podal klubovní kolega Knirsch po opětném
svolání říšské rady r.
1917. Neobírali jsme se právě nikdy jen denními
otázkami, nýbrž provozovali jsme vždy
politiku zásadní. Neměli jsme proto také
příčiny, abychom měnili své
názory, když na místo národnostního
státu Rakouska nastoupil jiný národnostní
stát, jemuž se uzdálo zváti se Československem,
ačkoliv kromě Čechů a Slováků
v něm bydlí i statisíce Maďarů
a zejména 31/2 miliony Němců.
Proto také první sjezd naší strany v
Duchcově v listopadu 1919 učinil rozhodnutí,
jež se stalo směrnicí našeho politického
postupu a v němž se mezi jiným praví:
"Žádáme, aby uzavřené území
námi osídlené bylo prostorově zajištěno
našemu životu s vlastní námi zvolenou
ústavou, správou, zeměbranou, jak to bylo
přiznáno v rámci Československého
státu dokonce Rusínům, čítajícím
500.000 hlav. Poskytneme českým menšinám
ve svém národním tělese již předem
týchž práv, jakých se dostane Němcům,
bydlícím v ostrovech včleněných
do českého jazykového území.
Zásadně žádáme dále, aby
veškerá pro celek německého lidu určená
kulturní zařízení, vysoké školy,
hospodářské organisace a pod. byla přeložena
z cizího hlavního města Prahy do německého
území."
Není tudíž divu, jestliže postupujíce
cílevědomě podle těchto zásad
vytyčujeme v otázce správní reformy
tyto směrnice: "1. Příslušníci
každého národa tvoří národ
ve smyslu státoprávním. Ke kterému
národu kdo náleží, o tom rozhoduje jeho
dobrovolné prohlášení. 2. Jednolité
území každého národa tvoří
zemi. 3. Každému národu náleží
péče o menšiny mimo obvod jednolitého
území a správa jeho školství.
Vysoké školy buďtež přeloženy
do jednolitého území každého
národa. 4. Ochrana pracovního místa ve veřejné
službě; podíl na úřednických
místech všech stupňů podle klíče
obyvatelstva."
Tyto zásady jsou také vyjádřeny v
pozměňovacích návrzích, které
podáváme k tomuto návrhu. Vytyčujíce
tyto zásady, vycházeli jsme z názoru, že
vládní návrh tisk č. 831 není
pouhou změnou zákona č. 126 z 29. února
1920 o "zřízení župních
a okresních úřadů", nýbrž
že jde o patrnou změnu ústavy a tím
o úplnou přestavbu státu. Neboť §
7 úst. listiny prohlašuje výslovně "zákonodárnou
a správní činnost zemských sněmů
za zaniklou." Projednávaný návrh zákona
obnovuje však sněmy pod jiným jménem,
byť i s obmezenými právy. Úst. listina
v §u 3 přiznává obvodu Pod karpatské
Rusi vlastní parlament a guvernéra odpovědného
tomuto parlamentu. Každým způsobem jde zde
tudíž o změnu ústavy, neboť buď
nejsou zemská zastupitelstva žádnými
sněmy, pak také není sněmem karpatoruské
zastupitelství a porušuje se § 3 úst.
listiny, anebo jsou to sněmy, a pak jde o změnu
§ 7 úst. listiny. K takovýmto změnám
jest však podle §u 33 úst. listiny potřebí
3/5 většiny všech členů
v každé sněmovně - tudíž
nikoli pouze jednoduché většiny - a podle §u
44 souhlasného usnesení obou sněmoven. Nepokládáme
se arciť za strážce ústavy, o které
jsme se my Němci spolu neusnášeli, nýbrž
při jejímž přijetí byli jsme
považováni podle známých slov Masarykových
za "přistěhovalce a kolonisty" čili
jinak řečeno za poddané, jimž bylo uloženo
mlčeti. Avšak oněm pánům, kteří
tvoří německou část vládní
většiny a tím se stali strážci
ústavy, smíme přece připomenouti,
že se právě chystají ji porušiti
a tím dáti nám špatný příklad.
Výmluva, že jde pouze o změnu župního
zákona, je příliš dětinská,
a to i pro československou demokracii v nedbalkách.
Na vládním návrhu byly sice v ústavně-právním
výboru, ve kterém můj klub není zastoupen,
provedeny některé změny. Avšak tyto
změny jsou rázu nepatrného a především
nikoli zásadní povahy. Můžeme ostatně
tyto změny klidně přičísti
k dobru oposičních stran, neboť jinak by byl
býval návrh, jenž se nese zcela duchem ministerstva
vnitra a pana dr Kramáře, jednoduše
spolknut. Dr Kramář zastal se ho přece
jako zpravodaj v prvé schůzi výboru s pravým
zápalem. Nepatrné změny ničeho nezměnily
na duchu a obsahu předlohy. Tato zůstává
i na dále, což dr Kramář ve výboru
výslovně podotkl, korunováním díla
českého národního státu, čili
jinými slovy výrazem mocenských choutek české
buržoasie a byrokracie, které rozliční
žoldnéři, mezi nimi bohužel i Němci,
vykonávají špatně odměňované
služby. (Souhlas na levici.)
Pročítáme-li obsah obou osnov, zarazí
nás předem, že osnova o organisaci politické
správy ve skutečnosti zrušuje poslední
skrovný zbyteček občanské svobody.
Čeho nedokázal zákon na ochranu republiky,
proti jehož provádění často jsme
se ozvali, toho má býti dosaženo úžasným
zostřením " Prügelpatentu". Pokuty
až do 5.000 Kč a tresty na svobodě až
do 14 dní mají donutiti státní občany,
aby ke všemu přitakali. Při tom byla již
trestní sazba zmírněna, neboť původně
dosahovala dokonce 10.000 Kč. Tyto tresty mohou uložiti
politické úřady se schválením
zemského úřadu - v naléhavých
případech dokonce bez jeho schválení
- pro nešetření příkazů
a zákazů. Víme dostatek z osmileté
zkušenosti, k jakým nesnesitelným šikanám
takovéto plné moci mohou vésti a povedou.
(Posl. Simm [německy]: O to se již postarají
okresní hejtmani!) Zcela správně. Případ
nutnosti bude samozřejmě vždy dán a
zákazy a příkazy budou přímo
pršeti. Na ochranu vážnosti úředních
orgánů byly stanoveny pokuty až do 2.000 Kč
- v původní předloze dokonce 5.000 Kč
- a trest na svobodě až do 5 dnů pro toho,
kdo se v písemném podání urážlivě
vyjádří, nebo kdo proti veřejnému
orgánu vědomě hrubě si počíná
nebo se zdráhá ho poslechnouti. Stejné tresty
uloží se těm, kdo ruší řízení,
dávají k tomu podnět anebo řízení
protahují. To znamená jinými slovy, že
se byrokracie vyhlašuje za boha. Jako žezlo dává
se jí do ruky gumový obušek. Československá
demokracie vrací se, přehlížejíc
Masaryka, od diskuse, jež se ostatně v této
zemi vždy zcela zvláštně vyjímala,
vědomě do dob předbřeznových
a vtiskuje lidu, který podle ústavní listiny
jest zdrojem moci, značku, jako by byl stádem dobytka.
Týž účel sleduje také zkrácení
instančního pořadí pouze na dvě
instance. Budoucně má býti zemský
úřad všeobecně poslední instancí.
Veškerá dosavadní zkušenost nás
poučuje, že zemský úřad téměř
vždy z falešně pochopených prestižních
důvodů prostě schvaluje opatření
okresního úřadu. Vědomí právní
bezpečnosti nijak se tím neposiluje, jestliže
zemský úřad všeobecně představuje
poslední instanci.
Další nápadnou známkou tak zv. reformního
díla jest vydatné zhoršení volebního
práva. Obírám se zde druhou osnovou, volebním
řádem pro zemská a okresní zastupitelství.
Již při odnětí volebního práva
vojákům byla nastoupena šikmá dráha
a nemusíme býti proroky, prohlásíme-li,
že také nynější pokus nebude nikterak
posledním. Pro zemská a okresní zastupitelství
má býti pojednou zvýšeno volební
stáří na 24 roky. Proč? Přece
asi jen za tím účelem, který se ostatně
také doznává, aby byla vyloučena mládež,
která nevolí tak, jak se hodí jistým
pánům. (Souhlas na levici.) Vedle toho má
býti důkladně paděláno všeobecné
volební právo jmenováním jedné
třetiny členů zastupitelstev. Jak budou vypadati
tato jmenování, jest již předem jasno.
Budou věrným obrazem dočasných mocenských
poměrů... (Posl. Simm [německy]:
Myslím, že jest tu tolikeré zabezpečení!)
Přijdu na to také ještě ve své
řeči. Bude jich vládnoucími stranami
zneužíváno k posile jejich posic. K tomu ještě
k posile nevyžadující žádných
nákladů! Jest patrno, že budou z řad
odborníků vybráni pouze ti, kteří
mají styky s vládou a o nichž jest již
předem odůvodněno přesvědčení,
že se jí poddají jako její onuce. Jmenovací
právo jest a zůstává zavržitelno.
Největší obavy však vzbuzuje a naprosto
jest zavržitelný s národního stanoviska,
přes to, že byl ve výboru usnesen, dodatek
k §u 12, odst. 2, jenž zní, že jmenování
má se díti se zřetelem k hospodářským,
kulturním, národním a sociálním
poměrům. Prostoduchým povahám snad
toto kaučukové ustanovení postačí.
Kdo však má pět smyslů pohromadě,
ví že tím otevřeny jsou dokořán
dvéře libovůli. Co všechno nebude nám
pod "německou" značkou navěšeno
a jaké zástupce dělnictva najmenuje občanská
vláda, ovšem bude-li je vůbec jmenovati. Klade-li
se již důraz na odborníky, proč nepřejde
se ihned k systému dvou komor, při čemž
by však ovšem musela vzejíti z voleb také
hospodářská komora, aby podávala jasný
obraz národních, hospodářských
a sociálních poměrů. Povinnost uložená
stranám, aby nesly polovinu nákladů, které
vzejdou tiskem hlasovacích lístků, jest také
zvláštností tohoto státu, který
úplně přehlíží, že
zařízení lidových zastupitelstev jest
v jeho zájmu. U zemských a okresních zastupitelstev
jest to však již proto nehorázností, poněvadž
přece třetina těchto zastupitelstev má
býti jmenována. Nehledě k tomu, že volení
a jmenovaní zástupci jsou přece rovnoprávní,
bude tímto způsobem zaručeno oněm
stranám, z jejichž řad budou vzaty jmenované
osoby, bezplatné zesílení jejich zastoupení.
Jest to vyložená nespravedlnost.
Pokud se týče jednacího řádu,
bylo arciť odstraněno přímo neslýchané
ustanovení §u 24 vládního návrhu.
Tímto ustanovením mělo býti do zákona
vpašováno proslavené vládní nařízení
z 31. ledna 1924, kterým byl zaveden jednací řád
pro slovenské župy. Nařízení
to není nijak vynikajícím vysvědčením
pro právníky ministerstva vnitra, neboť pánové
patrně zapomněli, že bylo zatím vydáno
prováděcí nařízení k
jazykovému zákonu, jehož ustanovení
mělo býti obdobně použito, když
se již nic lepšího nevědělo. Většina
ústavně-právního výboru však
si to také velmi usnadnila. Místo aby alespoň
v hlavních rysech stanovila jednací řád,
přenechává vládě, aby vydala
jeho předpisy nařízením. Vládě
uděluje se takto blanketová plná moc, což
se ostatně neděje pouze v tomto případě,
nýbrž častěji v předloze se opakuje
a což vtisklo vůbec přímo neslavnou
pečeť celé československé výrobě
zákonů. Vláda jest sice povinna, aby předložila
vydaná nařízení oběma sněmovnám
do 4 neděl po jejich nejbližší schůzi
ke schválení, to však není dostatečnou
ochranou vzhledem k parlamentnímu provozu v této
zemi obvyklému. Parlament, jenž trochu dbá
své důstojnosti, byl by se musel při vypracování
návrhu zákona vystříci toho, aby udělil
vládě blanketové zmocnění.
Tím méně smí ji však zmocniti,
aby sestavila jednací řád zastupitelských
sborů.
Sloučení Slezska s Moravou jest nehorázností
vzhledem k tomu, že nebudou zřízeny župy
a že obživnou opět země. Jestliže
země česká a moravská, které
přece zřízením žup zanikly, budou
obnoveny, nelze dobře opodstatniti, proč má
býti právě Slezsko odstraněno. (Posl.
Heeger [německy]: Z národních
důvodů!) Zcela správně. V této
příčině nemůže nás
mýliti okolnost, že se zavádí zemská
komise s velmi omezeným oborem působnosti a zachovává
dosavadní název. Slezsko není menší
než Podkarpatská Rus, jistě jest soběstačnější,
což přece také až dosud prokázalo.
Ostatně celé obyvatelstvo, Němci, Češi
i Poláci, všechny směrodatné korporace
i se slezskou zemskou správní komisí projevily
způsobem vylučujícím veškeru
pochybnost vůli celé země a celého
obyvatelstva, aby byla zachována samostatnost. Statisíce
podpisů nahradily jakési lidové hlasování,
a ještě dne 20. června učiněny
byly ve všech okresních městech od českého
Těšína až k Javorníku hromadné
projevy na schůzích... (Posl. Heeger
[německy]: Za účasti vládních
stran!) Zmíním se také ještě
o tom, pane kolego.
Tyto schůze byly svolány třemi oposičními
stranami. Tisk křesťanskosociální strany
však, místo aby použil těchto projevů
k nátlaku, úmyslně je zmenšoval. Svědčí
to jistě docela zřetelně o duchu, kterým
jest proniknut tento tisk i strana sama. Pořídili
jsme si snímky části těchto projevů.
Mám na příklad zde ve sněmovně
snímek projevu v Opavě avšak nemám ho
v tomto okamžiku po ruce. Na třech obrazích
jsou zachyceny tyto massy a na první pohled je patrno,
že jde asi o deset tisíc lidí. Četl
jsem však křesťanskosociální tiskovou
zprávu, kde byla zmínka o 4.000, a jinou pozdější,
která mluví o 5.000 až 6.000 lidí. Také
všechny jiné projevy byly úmyslně zmenšovány
a snižovány.
V demokracii měla by přece po našem názoru
rozhodovati vůle lidu, tím spíše, praví-li
se v ústavě: "Lid jest jediným zdrojem
veškeré státní moci." Ústava
není pak ničím jiným než papírovým
cárem, jestliže se takovýmto způsobem
projevuje nevážnost k nepochybné vůli
zdroje veškeré státní moci. Lidové
hlasování prokázalo by přímo
zdrcující většinu pro zachování
samostatného Slezska. Starosta Českého Těšína,
známý bývalý poslanec říšské
rady Koždoň, uvedl ve svém, s velkou láskou
a pečlivostí sestaveném spise "Das Recht
unserer schlesischen Heimat auf die verwaltungsmässige Selbstständigkeit"
a důkazním materiálem doložil četné
důvody, mluvící pro samostatnost Slezska.
Ke konci tohoto spisu uvádí sliby, které
mu dali v době plebiscitu slavnostním způsobem
tehdejší minister. předseda Tusar a
president státu Masaryk. Pánové z
vládní většiny chystají se v
tomto okamžiku zhanobiti památku mrtvého a
usvědčiti ze lži svoji žijící,
prý vřele milovanou hlavu státu, kterou si
teprve nedávno opětně zvolili.
Proč má býti spojeno Slezsko s Moravou? Najdou
se Němci, kteří z vrozené - řekněme
- skromnosti vidí v tom prospěch, poněvadž
prý se tím zesílí posice moravského
Němectva. V tomto směru učinil projev teprve
nedávno kol. Hodina na krajském sjezdu Svazu
zemědělců konaném v Mor. Berouně.
Tito lidé zneuznávají, že se jedna posice
neposílí, když se druhá zeslabuje a
když tato druhá jest mimo to ještě jediná
poněkud silná. (Souhlas na levici.) Slezsko
jest se svými více než 40% Němci naší
nejsilnější posicí, tím spíše,
poněvadž k tomu přistupuje ještě
10% Poláků a Češi nejsou ještě
ani polovicí obyvatelstva. V této okolnosti a jedině
v ní dlužno hledati důvod pro jeho sloučení
s Moravou, k čemuž poukazují mezi jiným
vývody českého menšinového statistika
Antonína Obrtla, které vyšly nedávno
v úředním listu "Stráž Moravy",
severomoravského počešťovacího
spolku "Národní Jednota". Ze 6 moravskoslezských
žup měly totiž 3 - Jihlava, Olomouc a Moravská
Ostrava - 30 až 37% německého obyvatelstva,
a také župa Český Těšín
vykazovala plnou třetinu Němců a Poláků.
To bylo pánům z okolí dr Kramáře,
pátera Šrámka a společníků
přímo trnem v oku právě jako dvě
ryze německé župy Karlovy Vary a Česká
Lípa v župním zákonu. Kol. Hodina
a všichni členové německých
vládních stran nesmějí tudíž
naprosto hledati ve sloučení Slezska s Moravou splnění
německého přání.
V této souvislosti budiž také řečeno
slovo k předsedovi klubu německé křesťanskosociální
strany kol. dr Luschkovi. Nedávno v ministerském
- abychom tak řekli - listu své strany "Deutsche
Presse", v témž listě, proti němuž
ještě před krátkým časem
bezprostředně mu podřízený
severomoravsko-slezský list křesťanskosociální
strany vedl ostrý boj vzhledem k reformě správy,
smířil se úplně s touto předlohou.
Zapomněl při tom, jak se zdá, že dne
30. ledna tohoto roku na sjezdu zástupců všech
německých obcí ve Slezsku zastával
stanovisko samostatnosti této země a vedl do Prahy
deputaci zvolenou tímto sjezdem. Celkový obsah projednávaných
předloh co do pojmu svobody lze vystihnouti v tom směru,
že se vládní moc stává na úkor
svobody státních občanů přímo
neomezenou a že nastupuje bezohledná centralisace
na úkor samosprávy. Poslední zbyteček
místní samosprávy, který byl teprve
nedávno silně okleštěn zákonem
o obecních financích, má býti nyní
úplně zrušen. Účinek neprojeví
se ovšem ihned, avšak v několika měsících
nebo rocích ukáže se čertovo kopýtko
různých ustanovení. Vysoká česká
byrokracie postupuje bezohledně svou cestou, aby vybavila
stát podle svých přání. Vláda
je ráda, že s ní někdo snímá
tento úkol a že může činiti licoměrné
projevy, jež nejsou dodržovány. Parlamentní
většina drží se však slov Schillerových:
"Rozumných lidí bylo vždy jen málo."
V národním ohledu lze předlohu o organisaci
politické správy vystihnouti v tom směru,
že se stát dělí na čtyři
slovanské vladařské oblasti a že Maďaři
a především tři a půl milionu
silné Němectvo odsuzuje k úloze popelky.
Ujišťoval-li nás ministr vnitra ve své
obhajovací řeči, kterou ve výboru
k této předloze přednesl, že se vláda
nedává vésti žádnými národnostními
úmysly, nedojde tím víry. Byl ještě
vždy věrným sluhou svých dočasných
pánů. Nad to slyšeli jsme, jak známo,
podobná ujišťování také
svého času při zákonu restrikčním
z úst jeho nejvyššího šéfa,
což nevadilo, že se dostavil pravý opak těchto
ujištění. Tu jest mi již milejší
bezohledně otevřený dr Kramář,
jenž v ústavním výboru opětně
zdůraznil, že stát jest českým
národním státem a že jím zůstane,
což ostatně také, abych uvedl jen jediný
příklad z poslední doby, se žádoucí
otevřeností vysvítá z telegramu, který
poslal president Masaryk po svém, jak známo,
německými hlasy provedeném a jen s jejich
pomocí umožněném zvolení presidentu
francouzské rotschildovské republiky, z telegramu,
který jest samozřejmým políčkem
německých voličů Masarykových
(Souhlas na levici.) a jejž jsme učinili
předmětem dotazu. Také nedbalkový
projev zpravodaje ke dvěma branným předlohám,
národnědemokratického posl. Špačka,
lze uvésti v této souvislosti.