Po těchto několika málo příkladech,
jež lze libovolně rozmnožiti - dovolím
si ještě na některé poukázati
- musím již říci, že úspěchy
německých vládních stran se vyjímají
zcela pozoruhodně. Mají ve svém úsilí
tolik štěstí, jako asi Německá
říše se svou locarnskou politikou. Právě
tak málo, jako jí nic neprospívá domněle
smířlivý Briand, poněvadž proti
němu pracuje nesmiřitelný Poincaré,
prospívají těmto teoretické všeobecné
stati, jež obsaženy jsou v poselství presidenta
státu, jejich hlasy nově zvoleného, kteréž
ostatně hodně pozdě vyšlo. V předpokladu,
že jsou jeho teorie vůbec vážně
míněny, o čemž dlužno ještě
pochybovati, stojí proti němu v tomto státě
nepřehledná řada větších
i menších Poincaréů. My Němci
jsme a zůstaneme v jejich očích přistěhovalci
a kolonisty, a to vlastní vinou a slabostí, pokorou
přímo čeledínskou, se kterou jistá
část sudetského Němectva pokládá
za maso červy na každé kosti, kterou jim jen
z milosti tu a tam shodí se svého stolu překrmený
pán. (Výkřiky posl. Knirsche.) Dr.
Kramář shrnul tento poznatek ve své
drsné bezohlednosti ve slova, jež nedávno citovala
"Bohemia" ve stati o reformě správy a
jež znějí: "Němci? Těm potřebí
jen pořádně ukázati pěst a
drží hubu." Netřeba ani obrazně
bráti tuto větu, neboť páni na německé
straně, kteří se po svém názoru
uchopili kormidla, neodvažují se skutečně
ani něco ve sněmovně říci.
Ministru spravedlnosti dokonce, jak známo, zavřel
šéf vlády přímo vlastní
rukou ústa na zámek, když chtěl v rozpočtovém
výboru mluviti německy, a řečený
ministr nedovedl ještě zámek ten otevříti.
(Posl. Simm [německy]: Ani školskou samosprávu
nemohou si vymoci!) Přijdu ještě na to.
Snad mu při tom pomůže kol. Stenzl,
který se přece octl nedávno mezi vynálezci.
Vždyť vynalezl nedávno vlastní, tak říkajíc
státně koncesované právo sebeurčení.
(Veselost na levici.)
Jisto jest, že německé vládní
strany nebyly ani s to, změniti jednací řád
sněmovny. Místopředseda Zierhut úřaduje
česky, což, jak známo, jeho předchůdce
odmítal. Jisto jest, že oba němečtí
ministři museli převzíti své české
tajemníky jako železnou přítěž.
Jisto jest dále, že německé vládní
strany nedovedly ani dosáhnouti zastoupení v Pozemkovém
úřadě, kdežto ve správě
jeho zasedají dvě české oposiční
strany. Jisto jest, že přímo jim na vzdor,
aby se ukázala před celým světem jejich
bezvlivnost, mají býti postátněny
v oblasti Pradědu lesy, náležející
řádu Německých rytířů.
Jisto jest, že nedocílily žádné
úlevy jazykového bezpráví. Jisto jest,
že hanebné provádění restrikce
státních zaměstnanců nebylo přezkoumáno.
Odmítly náš resoluční návrh
ke státnímu rozpočtu, který se toho
domáhá a který spolu podepsaly. Jisto jest,
že pro slavnost německého turnérského
svazu, která se má za nedlouho konati, byl vydán
stran rakouských a říšskoněmeckých
hostů zákaz užívati krojů a praporů.
Jisto jest, že se zabavuje v novinách dokonce i požadavek
národnostní samosprávy, což se nedělo
ani v dobách všečeské koalice. Poukázali
jsme z tohoto důvodu teprve před několika
dny v interpelaci na zabavení listu naší strany
"Der Tag". Dějí-li se takovéto
věci za vlády německého ministra spravedlnosti,
namanuje se myšlenka, že státní zástupci
považují jej za starce sedícího na střeše,
podle známé studentské písně.
(Výkřiky na levici.) Kde zůstává
školská samospráva, přislíbená
ministrem školství, která měla býti
zavedena dnem 1. července, tudíž již v
několika dnech? Tuto otázku kladu předsedovi
německého parlamentního školského
výboru kol. Hodinovi. Má se k těm
četným věrolomnostem vládních
křesel přidružiti ještě nová,
tentokráte za souhlasu německých ministrů
a německých stran, mlčky projeveného?
Tato vážná otázka budiž zodpověděna!
Všechny tyto skutečnosti, které nepodávají
výstižně obraz našeho postavení,
nýbrž představují pouze nepatrný
výsek, svědčí o bezvlivnosti německých
vládních stran. Za to vypravuje se venku na schůzích
lidem o domnělých úspěších,
které se nikdy všecky neuskuteční, takže
nedávno kol. Stenzl, jehož strana nemá
žádného ministra k disposici, trpce si stěžoval
nikoli neprávem do nekalé soutěže obou
druhých německých vládních
stran. (Veselost na levici.) Co slyšíme ve
schůzích německých ministrů
a jejich nohsledů? Všeobecně nás ujišťují,
že se kurs silně zmírnil. O tom ujišťuje
nás zejména ministr spravedlnosti. Pak jest to arciť
velmi divné... (Posl. Simm [německy]: Při
tom nebylo přece nikdy tolik lidí pro politická
provinění stíháno, pro každou
maličkost musí lidé putovati do vězení!)
Přijdu ještě na to. Jest pak ovšem
velmi divné, proč se musíme právě
v parlamentě tak často zabývati zvláštním
vykonáváním práva a zaujímati
stanovisko proti přímo perversnímu řádění
státních zástupců. Pan ministr spravedlnosti
měl by raději, místo aby mluvil o svých
domnělých úspěších, učiniti
konec pronásledovačnosti státních
zástupců a přímo směšnému
čenichání po iredentě a velezradě
a učiniti konec stálému rdoušení
tisku. Pak by mluvily pro něho skutky. Tolik interpelací
jako za jeho úřední činnosti nemuseli
jsme podávati ani v době úřední
činnosti jeho českých předchůdců.
Ministr veřejných prací dr Spina vyjádřil
se nedávno na krajském sjezdu Svazu zemědělců
v Moravském Berouně: Agrarismus jako světový
názor a nadšení pro zelenou internacionálu
odpouštím ještě stranníku a třídnímu
politiku. Upozorňuji jej pouze na to, že světový
názor musí kotviti v mravní idei a že
tudíž nesmí býti prosáknut duchem
zvěčnělého říšského
rytíře Simitsche von Hohenblum. Provedl však
ještě jiné kousky, přes které
vzhledem k osobě řečníkově
nelze při nejlepší vůli přejíti.
Aby ospravedlnil politiku německých vládních
stran, dovolával se totiž dopisů, které
obdržel od příslušníků jiných
stran. Takovéto dopisy dostává konečně
každý z nás, poněvadž se žadatelé
vůbec přísně neřídí
příslušností ke své straně.
Neděláme z toho žádnou potřebu
a nevidíme v tom nic zvláštního. Pan
ministr shledává však v tom potvrzenou skutečnost,
že to uvnitř německých oposičních
stran vře. Za obě druhé strany nejsem oprávněn
činiti prohlášení. Co se však mé
strany týče, tu jako její předseda
zjišťuji, že o nějakém vření
v našich řadách není řeči,
zvláště ne o takovém, jež by usilovalo
uplatniti se ve smyslu německých vládních
stran, což přece jistě pan ministr chtěl
svou poznámkou tvrditi. Pokládám za svou
povinnost, zastati se svých bodrých stranníků
proti takovýmto tvrzením, aby se nemohlo o nich
říci, že jsou to bačkory. (Souhlas
na levici.) A prohlašuji, že pravdou jest opak tohoto
tvrzení. Naši stoupenci neusilují o to, aby
se uplatnili ve smyslu německých vládních
stran, nýbrž naopak žádají, abychom
daleko ostřeji proti těmto vystupovali. Ostatně
žádám pana ministra, aby uvážil,
že jest jistý druh demagogie, který se snad
nevykládá ve zlé místnímu důvěrníkovi,
který však nikdy nemůže býti přiznán
vůdci strany.
Jinak mluvil pan ministr při této příležitosti
o "rovnoprávnosti" a o domnělé
skutečnosti, že můžeme jednati jako "rovní
s rovnými". Tato slova byla arciť obsažena
ve vládním prohlášení, se kterým
nastoupila svůj úřad nynější
vláda. Skutečnost však, že slova ta pronesl
min. předseda Švehla, od něhož
pochází již několik projevů,
které nebyly dodrženy, zeslabila je již předem.
Beru však pana ministra dr Spinu za slovo a táži
se ho, při které příležitosti
se již ukázalo, že jsme rovní mezi rovnými,
kde to zejména jest vyjádřeno v předlohách,
jež právě projednáváme. Táži
se dále, kde jest doklad pro to - jak to rovněž
uvedeno ve vládním prohlášení
- že tento stát jest "klasickým příkladem
úzkých vztahů různých národních
kultur". Pan ministr a vysokoškolský učitel
nechť mně dá na to odpověď. Předkládám
mu slova jeho velikonočního poselství, jež
znějí: "Není potřebí vysokého
politického rozhledu ku proroctví, že by smíšená
národní vláda, jež by byla vázána
splniti národně-politický program, nepotrvala
ani měsíc." Jest to přece zřejmým
prohlášením bankrotu celé nynější
vládni politiky, politiky prováděné
jím, německým ministrem spravedlnosti a německými
vládními stranami se zápalem hodným
lepší věci. Neboť jestliže si smíšená
národní vláda ani netroufá vyřešiti
národnostní otázku, při tom ještě
když pustila do světa takové vládní
prohlášení, jaké bylo prohlášení
ze dne 13. října 1926, táži se, jaká
vláda by pak vůbec měla vzíti do ruky
vyřešení této otázky? Máme
snad opět čekati na všečeskou koalici?
Ostatně dlužno poznamenati, že tři německé
vládní strany před nedávnou dobou
prohlašovaly předlohu o reformě správy
za nepřijatelnou, a nepatrné změny, jichž
dosáhly, nečiní ji přijatelnější.
Beru je tudíž za slovo a poukazuji zejména
na říšské vedení křesťansko-sociální
strany ze dne 10. března t. r., to proto, poněvadž
ministr křesťansko-sociální strany dr
Mayr-Harting jest současně předsedou
stálého výboru Německého Právnického
Sjezdu a poněvadž se tento sjezd ve svém valném
shromáždění nedávno konaném
proti předloze vyslovil. A to všemi hlasy, tudíž
také hlasem pana dr Mayr-Hartinga!
Resoluce nese se, jak s radostí zjišťuji, směrnicemi,
které jsme také my vytýčili, a zní:
"1. Valné shromáždění stálého
výboru Německého Právnického
Sjezdu v Československu považuje za nutnou pronikavou
reformu československé správy. Varuje před
ukvapeností a doporučuje provedení krok za
krokem. K pečlivé přípravě
buďtež přibráni teoretikové a praktikové
správního práva, jakož i zúčastněné
kruhy zájemníků.
2. Nová úprava správního práva
a správního řízení, jakož
i policejního trestního řízení,
budiž ve smyslu ústavy vyhrazena zákonodárství.
Pro zmocňovací zákony není zde místa.
3. Cílem nové organisace správy musí
býti zejména, aby zaručovala klidné
spolužití všech státních občanů
ve smyslu rovnoprávnosti ústavou přiznané:
a) Za tímto účelem buďtež úřady
tak organisovány, aby se mohla volně uplatniti místní
a národní samospráva. To předpokládá,
že budou utvořeny co možná jednotné,
národnostně oddělené správní
sbory a správní obvody, zejména také
pro případ zemské ústavy.
b) Sestavení zastupitelských sborů a obsazení
úředních míst odpovídejž
národnostnímu rozvrstvení obyvatelstva. Při
přijímání do státní
služby, povolávání do ústředen,
při obsazování veškerých, tudíž
i vedoucích a jinak odpovědných služebních
míst budiž brán zřetel k národnostním
poměrům obyvatelstva.
c) Úplné zachovávání a zajištění
jazykových práv národních menšin
ve smyslu Mariánskolázeňských usnesení
stálého výboru Německého Právnického
Sjezdu jest neodbytným požadavkem pro správní
reformu. Takováto spravedlivá a účelná
jazykově-právní ustanovení vyhovují
současně potřebám obchodu i hospodářství
jakož i požadavkům úspornosti.
4. Správní řízení budiž
upraveno podle osvědčených cizozemských
příkladů, které odpovídají
moderním požadavkům, a buďtež při
tom plně zachovány občanské svobody.
5. Předloha o organisaci politické správy
nesplňuje těchto požadavků".
Kde kdo musí připustiti, že názory o
této nepřijatelnosti vztahují se také
na ony předlohy, které jsou nyní projednávány
a které se liší od dřívější
pouze zcela nepatrnými změnami.
S velkou dychtivostí očekávám, jak
předseda Německého Právnického
Sjezdu srovná svoje odmítavé stanovisko se
svou vlastností jako československý ministr
spravedlnosti a vedoucí člen německé
vládní strany, která se na tuto předlohu
přímo zapřísáhla. Také
pražská advokátní komora pronesla závažné
pochybnosti proti některým ustanovením změněné
již předlohy. Zpravodaj odmítl obírati
se touto stížností. Táži se, proč
pak nepřevzali úkol obhájců těchto
odůvodněných stížností
příslušníci německých
vládních stran, kteří jsou členy
ústavně-právního výboru?
Německé vládní strany musí
si ujasniti, že předloha o reformě správy
je přímo příkladem zkoušky, jak
jsem dovodil v pojednání vyšlém před
nějakou dobou. Při této příležitosti
- a při ní zvláště - jest na
nich, aby prokázaly, že mají skutečně
vliv a dovedou se domoci toho, aby sudetské Němectvo
bylo rovným mezi rovnými. S prázdnými
výroky o domnělém zmírnění
kursu anebo se směšným povídáním,
že leccos by bylo dopadlo hůře, kdyby nebyly
při tom bývaly, nesmějí trvale před
obyvatelstvo předstupovati. Nějaký čas
může to arciť působiti, avšak trvale
s tím spekulovati, že sudetské Němectvo
má dosti hlupáků, kteří takovým
směšnostem věří, považuji
za bezúspěšné. Učinily skok do
tmy, daly státu více, než by si byl kdy ten
nejzarytější Čech dovolil ve svých
nejsmělejších snech doufati. Jest jejich povinností
- nikoliv zítra nebo pozítří, nýbrž
ihned - při úplné přestavbě
státu, jaká se tímto návrhem provádí,
prokázati, že jejich krok byl úspěšný,
anebo jest jejich povinností, aby tento návrh odmítly.
Jinak padne na ně ohromná odpovědnost, že
si lehkomyslně zahrály s budoucností celého
národa, s budoucností svého národa,
že tuto budoucnost prodaly za mísu čočovice.
Nikdo nemá podnětu a možnosti, aby z nich byť
i jen částku této odpovědnosti sejmul.
Nesou ji naprosto samy a nechť podle toho jednají.
Pro nás, kteří jsme hlasateli budoucího
Německa, svobody a sociální spravedlnosti,
jest dáno stanovisko k těmto předlohám,
tím spíše, poněvadž tyto nemají
ani slůvka o našem vnitropolitickém požadavku
národní správy na podkladě ohraničeného
národního usídlení a o ochraně
všech mimo usídlená území žijících
národních příslušníků,
poněvadž dále jsou také co do svobody
vysloveným krokem nazpět, návratem do doby
předbřeznové. Jsou tudíž překážkou
veškerého lidového, svobodného, kulturního
a sociálního rozvoje a tudíž pro nás
nepřijatelny!
Přes to podává moje strana několik
pozměňovacích návrhů, aby projevila
své zásadní stanovisko. Nepatříme
k beznadějným optimistům, abychom se domnívali,
že naše návrhy snad projdou. Avšak náš
postup má býti jimi vyjasněn a má
býti dotvrzeno, že Němci při osudné
otázce svého národa selhali a vlastní
svůj národ přímo vydali popravčímu.
Obsahem našich pozměňovacích návrhů
jest, aby byl odstraněn "prügelpatent" a
všechna zmocnění vlády, dále
aby byla obnovena těmito předlohami odstraněná
místní samospráva a aby se předešlo
zhoršení. Nejdůležitější
z těchto návrhů znějí:
K §u 1, odst. 1: (Návrh posl. inž. Junga a
druhů, podaný k §u 1 osnovy tisk 1101,
byl usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 1. července 1927 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučen z těsnopisecké
zprávy. Viz Těsnopiseckou zprávu o 93. schůzi
posl. sněmovny ze dne 1. července 1927.)
To odpovídá našemu názoru o národní
samosprávě. Eventuální návrh
žádá rozdělení zamýšlené
země Moravy-Slezska opět ve dvě země,
jak jsou dnes: Morava a Slezsko.
Ostatní návrhy zabývají se, jak uvedeno,
odstraněním všech byrokratických přednostních
práv a plných mocí, kteréž jsou
vládě udělovány.
K odst. 2 §u 12, který mluví o právu
vlády, jmenovati třetinu členů zemského
a okresního zastupitelstva, navrhujeme škrtnutí
a v eventuálním návrhu požadujeme, aby
ustanovení výborem usnesené bylo ostřeji
formulováno.
K §u 17 žádáme, aby předseda zemského
zastupitelstva a jeho náměstek byli voleni z řad
členů a aby náměstek byl brán
z řad druhého nejsilnějšího národa
v zemi. Podobný návrh činíme stran
okresních zastupitelstev. K volebnímu řádu
pro zemská a okresní zastupitelstva navrhujeme,
aby volební stáří bylo opět
ustanoveno na 21 rok. (Potlesk poslanců něm.
strany nár.-socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Patejdl. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Vládní
návrh zákona o organisaci politické správy
snaží se vzbuditi dojem, že není ničím
jiným, než změněním a případným
doplněním až dosud platného zákona
o župním zřízení a o okresních
zastupitelstvech. Stejně vyznívají zpráva
důvodová i zpráva výboru ústavně-právního.
Podobnými argumenty pracovalo se též v tisku
oficielními obhájci osnovy.
Ukázal jsem již při jednání ve
výboru na vratkost toho tvrzení. Župní
zákon, jak známo, zřizoval 21 žup jako
správních obvodů veřejné správy
II. instance. Dával občanstvu možnost, aby
zvolenými - a pouze volenými - členy župního
zastupitelstva, po př. okresního výboru,
zúčastnilo se rozhodování o všech
otázkách, které spadaly do působnosti
župních zastupitelstev i okresních výborů,
a učinil z občanstva kontrolní orgán
výkonu veřejné správy. Za to, že
samosprávné orgány, zastupitelstva okresní
a zemské výbory byly sloučeny se státními
správními úřady v jedno těleso,
v tak zv. jednu kolej, dával zákon o správním
soudnictví z 9. března 1920, č. 158 Sb. z.
a n., občanstvu možnost, aby v okresních a
župních senátech mělo význačnou
účast na spolurozhodování všech
právních věcí, jež podle platných
zákonů náležely do působnosti
okresních a župních úřadů.
Právní věcí pak podle zákona
o správním soudnictví rozuměla se
každá záležitost, v níž vystupuje
před úřadem aspoň jedna strana. Tím
byl splněn požadavek naší ústavy,
který je vysloven v §u 86 takto: "V nižších
státních úřadech správních
budiž podle možnosti zastoupen živel občanský
a budiž postaráno při správních
úřadech o nejvydatnější ochranu
práv a zájmů občanstva".
Demokratický ráz župních zastupitelstev
a okresních výborů byl zaručen tím,
že členové jejich byli voleni, a to vesměs
podle všeobecného, rovného, přímého,
tajného hlasovacího práva při zachování
zásady poměrného zastoupení, zkrátka
tak, jak se volí do Národního shromáždění.
Rovněž členové župních a
okresních senátů měli býti
voleni. Jaké jsou to změny, které provádějí
osnovy, které právě projednáváme?
První osnova, o organisaci politické správy,
slučuje 21 žup ve 4 zemské obvody; omezuje
kompetenci zemských a okresních zastupitelstev;
správního soudnictví zatím vůbec
nezavádí, jenom slibuje, ale podle zprávy
pana referenta ve výboru má býti správní
soudnictví již jinak upraveno, než je dosud.
Připouští vedle volených členů
zastupitelstev zemských a okresních 1/3
členů jmenovaných vládou pod titulem
t. zv. odborníků; upravuje právo dohledu
k obcím tak, že většinou přesouvá
kompetenci okresních výborů a zastupitelstev
a stejně zemských na okresní úřady
a úřady zemské; zrušuje hned na počátku
všech 9 uvozovacích článků župního
zákona.
Osnova druhá, o volebním řádu, omezuje
volební právo zvýšením věkové
hranice a doby usedlosti. Již z toho je dosti zřejmo,
že nejde o podřadnou novelisaci, ani o zachování
základních zásad župního zákona,
jak se tvrdilo v tisku a jak se to tvrdí až dosud.
Tyto zásady se ruší a nahrazují se zásadami
docela novými, docela protilehlými, a proto pravím,
že všeliké omlouvání a vymlouvání,
že se nic nestalo, že se nic neděje, je podle
mého názoru jen sypáním písku
do očí důvěřivé a málo
informované naší veřejnosti, která
má býti ukolébána domněnkou,
že to s tou reformou není tak zlé. (Výkřiky
posl. Tomáška.) V pravdě se ruší
základy zákona župního, ruší
se principy, na kterých je zbudován, a zavádí
se něco zcela jiného, zavádí se něco,
co r. 1920, když se projednávala ústava a současně
s ní župní zákon, vůbec nebylo
možné. (Výkřiky posl. Zeminové.)
Jaké jsou to námitky, které se nyní
uplatňují proti župnímu zřízení?
Důvodová zpráva vlády je tu velice
stručná. Dovolává se zkušeností
ze Slovenska, kde župní zřízení,
jak známo, bylo aktivováno, a tvrdí, že
župní náklady jsou značné a že
župní správa poměrně je drahá.
Nemluvme ani o tom, že ani pan ministr vnitra nemohl nám
ve výboru podati přesvědčující
a přesné cifry pro prokázání
toho tvrzení. Chci prostě citovati část
důvodové zprávy vládní k zákonu
župnímu, o které tehdy pan referent, nyní
předseda této sněmovny, se vyjádřil
s uznáním jako o obsáhlé a cenné
práci. Praví se tam (čte):
"Vládě nebylo tajno, že reforma bude vyžadovati
značných finančních nákladů,
nepokládala však otázku tu za rozhodující,
ježto beztoho náklady správy vnitřní,
autonomní i státní, i za nynějšího
stavu stále vzrůstaly a novou organisací
bude veřejným potřebám nesporně
vyhověno."
Jako druhý důvod uvádí vládní
zpráva § 2 zákona o úsporných
opatřeních ve veřejné správě
z r. 1924. V úvahu mohl by tu přijíti nejvýše
požadavek, aby úřady a zařízení,
jichž samostatné trvání není
odůvodněno ani věcně, ani místními
poměry, byly spojeny nebo zrušeny. Ale tento důvod
a celý ten § 2 zákona o úsporných
opatřeních je tu zřejmě přitažen
za vlasy. Kdyby byl měl zákon a zákonodárce
při zákonu o úsporných opatřeních
ve veřejné správě na mysli zrušení
platného zákona o župním zřízení,
byl by to jistě jasně řekl. Ale přečtete-li
si důvodovou zprávu k zákonu a zprávu
výborovou, nenajdete tam nic podobného a také
pp. řečníci, pokud se pamatuji, v debatě
nikdy nic takového netvrdili.
Provedení župního zákona nebylo by znamenalo
rozmnožení dosavadních úřadů,
jak vládní zpráva mylně se domnívá.
Jako třetí důvod se uvádí ve
vládní zprávě zřetel na župy
s menší finanční nosností, které
vyžadují intensivnější činnosti
a tedy podobně i intensivnější péče.
Tvrdím, že zemské zřízení
této intensivnější péče
neprovede, a budoucnost ukáže, zdali jsem správně
předvídal. Více důvodů ve zprávě
vládní nenajdete.
Ve výboru ústavně-právním byly
uplatňovány se strany p. referenta důvody
další, které najdete také v rozdané
zprávě výborové. Župy prý
podle této zprávy by neměly ani vnitřní
spojitosti, ani společnosti zájmů, ani komunikační
koncentrace. Byly by prý tyto župy výkrojkem
z celistvého organismu, vyrostlého tisíciletým
vývojem. Na to lze klidně odpověděti:
Župní či krajské zřízení
jako zřízení správní je u nás
starší než zemské. (Tak jest! Výborně!)
Chce-li se mluviti o tisícileté tradici, lze se
jí dovolávati právě pro župy
a nikoliv pro země. (Výborně!) To
dokázal ve výboru ústavně-právním
kol. posl. Hrušovský, když citoval universitního
profesora dr Kadlece. Podle prof. dr Kadlece země jako
správní tělesa jsou vynálezem Habsburků,
tedy původu cizího, nikoliv našeho českého.
Pokud jde o popíranou společnost zájmů
určitých krajů, stačí ukázati,
že přes to, že Habsburkové župní
zřízení odstranili, přece neodstranili
vědomí společných zájmů
hospodářských a kulturních určitých
krajů. Výstavy rázu hospodářského
a kulturního, v centrech jednotlivých krajů
pořádané i za Rakouska, to dokazují
jasně, ať již jde o Plzeňsko nebo Mladoboleslavsko,
Královéhradecko, ať jde o Jihlavsko, Uherskohradištsko,
Budějovicko anebo jiné.
Různost hospodářská, kulturní
a sociální jednotlivých našich krajů,
jejich zvláštní osobitost, jevící
se často i v různosti dialektu, se přece
nedá popříti. Ani tvrzení o nedostatku
komunikačních spojení neobstojí. Nanejvýše
lze říci, že někde komunikace potřebují
doplnění.
Druhá námitka zprávy výborové
záleží v antisociálním prý
rázu župního zákona, který prý
utvořil bohaté župy a s druhé strany
župy naprosto chudé: budějovickou, jihlavskou,
uhersko-hradišťskou, které ponechány samy
sobě nebyly by prý mohly splniti úkoly na
ně kladené. Vážená sněmovno!
Vyvracím tuto námitku poukazem na § 32 župního
zákona, podle kterého na úhradu nákladů,
do působnosti župního zastupitelstva náležejících,
může stát povoliti župním úřadům
zvláštní příděly. Bylo
tedy na chudé župy v župním zákoně
pamatováno. (Slyšte!) Bude tomu teď jinak?
Pomůže těmto chudým krajům někdo
jiný? (Tak jest!) Snad země, jejíž
výše přirážková je zákonem
o finančním hospodářství svazků
územní samosprávy důkladně
omezena? Či snad budou moci pomoci členové
zemského zastupitelstva, jichž poměrný
počet na župu nebude dosahovati ani jedné třetiny
počtu poslanců za tu kterou župu? Antisociální
křivdu chudých krajů republiky může
odstraniti jedině stát účinnou podporou
přídělovou a promyšlenou hospodářskou
politikou ke zdaru těchto krajů. (Výborně!)
Tvrzení pana zpravodaje o velkých nákladech
finančních jsem vyvrátil už dříve.
Zde jenom dodávám, že tvrzení paušální
bez udání konkretních cifer nemůže
nás ovšem přesvědčiti.
Zajímavý je poukaz na otázky personální,
na těžké sociální a mravní
důsledky přestěhování úředníků
a zřízenců z center do župních
měst. Myslím, že nejsem dalek pravdy, řeknu-li,
že ti zřízenci byli citováni jenom proto,
aby zakryli pravé jádro sociálního
ohledu pana referenta k vyšším úředníkům
správním, kteří by prý přeložením
z Prahy utrpěli těžkou, podle jeho názoru,
křivdu.