Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Stivín, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
192 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Beneš,
dr Gažík, dr Hodža, Najman,
dr Nosek, dr Peroutka, dr Šrámek,
dr Tiso.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Záděra.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Zahajuji 95. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolené udělil jsem: na dnešní schůzi
posl. R. Chalupovi; na dnešní, případně
zítřejší schůzi posl. Horpynkovi,
Sladkému, dr Hnídkovi - vesměs
pro neodkladné záležitosti.
Lékařská vysvědčení
předložili posl. Buříval, Srba,
Čillík a dodatečně posl. Surovjak.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám za jich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru zemědělského vyslal
klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu posl. dr Zadinu za posl. Berana.
Do výboru zásobovacího vyslal klub
poslanců čsl. živnostensko-obchodnické
strany středostavovské posl. Jiráčka
za posl. Al. Beneše.
Místopředseda inž. Dostálek:
Došlo sdělení od vlády. Žádám
za přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Předseda vlády sdělil přípisem
ze dne 1. července 1927, č. j. 9.135/27 m. r., že
vláda předložila senátu k projednání
a schválení Národním shromážděním
návrh zákona o pozemkovém katastru a jeho
vedení (katastrální zákon).
Místopředseda inž. Dostálek:
Ze senátu došla sdělení. Žádám
za přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Předseda senátu sdělil přípisy
ze dne 15. června 1927, že senát přijal
v 81., 82., 83. a 84. schůzi dne 9., 10., 13. a 15. června
1927 osnovy:
zákona o přímých daních (tisk
sen. 411),
zákona o nové úpravě finančního
hospodářství svazků územní
samosprávy (tisk 412 sen.),
zákona o stabilisačních bilancích
(tisk 413 sen.),
a to ve znění usneseném posl. sněmovnou.
Místopředseda inž. Dostálek:
Došly naléhavé interpelace. Žádám
za jich přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Zeminové, Špatného, dr Patejdla, Bergmanna
a druhů předsedovi vlády o službě
na poštách dne 6. července 1927,
posl. Špatného, dr Patejdla a druhů panu předsedovi
vlády pro porušování ústavních
práv a občanských svobod státních
zaměstnanců jednotlivými ministerstvy,
posl. Grünznera, Tauba a soudr. vládě o systemisaci
státních zaměstnanců,
posl. Kleina, Brodeckého, Tayerle, Bečko, inž.
Nečase a soudr. vládě o omezování
občanských práv státních úředníků
a zaměstnanců.
Místopředseda inž. Dostálek:
Došel mne dotaz podle §u 70 jedn. řádu.
Žádám za přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotaz posl. Grünznera předsedovi posl. sněmovny,
že nedochází odpověď na interpelaci
tisk 604/XV.
Místopředseda inž. Dostálek:
Dále došel dotaz. Žádám za jeho
přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Dotaz posl. Riedla ministru nár. obrany o restrikci štábního
kapitána Bedřicha Papírníka v Brně
(č. D 831-II).
Místopředseda inž. Dostálek:
Počátkem schůze byly tiskem rozdány
vládní návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1144. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
obchodní úmluva mezi Československou republikou
a republikou Tureckou ze dne 31. května 1927 v Angoře.
1145. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
obchodní smlouva mezi Československou republikou
a Estonskou republikou ze dne 20. června 1927 s přílohou
a se závěrečným protokolem z téhož
dne.
Místopředseda inž. Dostálek:
Počátkem schůze byla tiskem rozdána
usnesení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1136. Usnesení senátu k vládnímu návrhu
zákona (tisk sen. 326 a 465) o úpravě zeměměřičského
studia na vysokých školách technických.
1138. Usnesení senátu k vládnímu návrhu
zákona (tisk 447) o silničním fondu (tisk
467).
Místopředseda inž. Dostálek:
Výboru imunitnímu přikázal jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádosti:
okr. soudu v Praze-Karlíně ze dne 18. května
1927, č. T VII 478/27, za souhlas s trest. stíháním
posl. Zápotockého pro přestupek podle
§§ 3 a 19 zákona shromažďovacího
(č. J 395-II),
sedrie v Prešově ze dne 3. června 1927, č.
Tk IV 373/27, 1, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 28. června 1927, č.
5963/27, za souhlas s trest. stíháním posl.
Kubicsko pro dvojnásobný přečin
podle §u 14, č. 1 a pro přečin podle
§u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky (č.
J 396-II).
Místopředseda inž. Dostálek:
Obnovena byla tato žádost:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte).
Sedrie v Báňské Bystřici přípisem
ze dne 26. června 1927, č. Tk XIII 146/27, 12, obnovila
svoji původní žádost ze dne 20. února
1927 za souhlas s trest. stíháním posl. Macháčka
pro přečin rušení obecného míru
podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky
a přečin podle §u 24, č. 3 zákona
o tisku (č. J 348-II, presid. sdělení 63.
a 86. schůze).
Místopředseda inž. Dostálek:
Odvolány byly žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Hlav. stát. zastupitelství v Košicích
přípisem ze dne 27. června 1927, č.
6471/27, odvolává žádost ze dne 6. května
1926 za souhlas s trest. stíháním posl. dr
Labaje pro přečiny podle §u 14, č.
1 a 3 zákona na ochranu republiky (č. J 173-II,
presid. sdělení 21. schůze),
kraj. soud v Mostě přípisem ze dne 3. července
1927, č. Tk 1921/26, odvolává žádost
ze dne 21. září 1926 za souhlas s trest.
stíháním posl. Zoufalého pro
přečin podle §u 14, č. 1 zákona
na ochranu republiky (č. J 275-II, pres. sdělení
42. schůze).
Místopředseda inž. Dostálek:
Zápis o 88. schůzi byl ve sněmovní
kanceláři po 48 hodin vyložen, a poněvadž
nebyly proti němu podány písemné námitky,
jest schválen podle §u 73 jedn. řádu,
byl podle téhož paragrafu vytištěn a počátkem
schůze tiskem rozdán.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru zahraničního a
výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností o vládním návrhu (tisk
1077), kterým se předkládá Národnímu
shromáždění obchodní smlouva
mezi Československou republikou a královstvím
Maďarským ze dne 31. května 1927 (tisk 1125).
Zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
dr Uhlíř, výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností p. posl. dr Zadina.
Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr
Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Ctěná
sněmovno! Plénum poslanecké sněmovny
mělo již letos příležitost diskutovati
o úpravě obchodních styků s Maďarskem,
a to na podkladě vládního návrhu,
tisk č. 570, kterým byla Národnímu
shromáždění předložena prozatímní
úprava obchodních styků mezi Československou
republikou a Maďarskem, sjednaná v Praze dne 26. srpna
1926. Měl jsem čest doporučiti tuto úpravu
slavné poslanecké sněmovně jménem
zahraničního výboru dne 15. února
1927 v prvním čtení a dne 15. března
ve čtení druhém, kdy také definitivní
schvalovací usnesení zde bylo přijato.
Provisorní úprava obchodních styků
sama sebou nasvědčovala, že mezi Československem
a Maďarskem leží tak veliký a tak složitý
komplex hospodářských otázek, že
nebylo možno najednou a včas je vyřešiti
a že bylo nutno spokojiti se s provisoriem až do té
doby, kdy uzavřena bude obchodní smlouva definitivní.
Úmluva prozatímní vstoupila v platnost 1.
září 1926 a měla platiti až do
uvedení v platnost smlouvy konečné, avšak
mohla býti vypovězena jednou nebo druhou stranou
kdykoliv po 31. prosinci 1926, při čemž by
pozbyla platnosti jeden měsíc po vypovězení.
Velmi intensivní zájemné hospodářské
styky mezi Československem a Maďarskem vyžadovaly
brzké definitivní úpravy. Bylo nutno neponechávati
průmysl i zemědělství na obou stranách
v nejistotách a proto bylo třeba uspíšiti
uzavření definitivní obchodní smlouvy
mezi oběma státy.
Mám čest jménem zahraničního
výboru podati dnes plénu poslanecké sněmovny
zprávu o vládním návrhu tisk 1077,
kterým se předkládá Národnímu
shromáždění ke schválení
obchodní smlouva mezi Československou republikou
a královstvím Maďarským ze dne 31. května
1927. To je ona definitivní smlouva, kterou vláda
zatím připravovala a ohlašovala svým
návrhem na schválení úpravy prozatímní
ze dne 26. srpna 1926. Možno říci, že
tato obchodní smlouva mezi námi a Maďarskem
má obzvláštní význam pro oba
interesované státy. Uzavíráme jí
řádně a pravidelně upravené
hospodářské styky se zemí sousední,
se kterou jsme se politicky rozcházeli a posléze
i rozešli, ale se kterou nás sbližují
určité podmínky zeměpisné a
hospodářské.
Zemědělské Maďarsko přes všechny
politické antipatie nemůže se vyhnouti faktu,
že vyváží do Československa celou
čtvrtinu své produkce, a kdybychom ten vývoz
specifikovali, tedy skoro s polovinou svých zemědělských
výrobků se obrací Maďarsko do Československa.
Naproti tomu export náš do Maďarska zahrnuje
ponejvíce výrobky průmyslové, zvláště
textilie; ovšem je nepoměr vzájemného
vývozu, poněvadž Československo z celku
svého exportu Maďarsku dodává jen asi
7%, tedy asi šestnáctinu.
Z toho je patrno, že Maďarsko se svou čtvrtinou
vývozu proti československé šestnáctině
je značně více interesováno na pravidelné
a řádné obchodní smlouvě nežli
Československo.
Maďarsko jako stát zemědělský
dováží k nám zboží, kterým
konkuruje se značnou naší zemědělskou
domácí produkcí a náš průmyslový
export do Maďarska jenom částečně
vyvažuje výhody, které z hospodářské
vzájemnosti plynou právě Maďarsku.
Nicméně posuzujeme-li tyto skutečnosti jen
s hlediska ekonomického, obchodní smlouva našeho
státu s Maďarskem znamená krok ke stabilisaci
vztahů a k normálním hospodářským
poměrům mezi dvěma sousedními státy,
které příroda na sebe odkazuje, i když
politický vývoj mezi ně staví překážky.
Tato politická stránka zasluhuje zvláštní
pozornosti a jsem jako zpravodaj zahraničního výboru
povinen na některé zjevy přímo či
nepřímo s obchodní smlouvou souvisící
poukázati.
Clara pacta, boni amici! I obchodní smlouva musí
býti všestranně jasná, má-li
býti zárukou nebo důkazem přátelství.
Obchodní smlouva s Maďarskem není pouhé
oeconomicum, ona je také politicum a proto máme
právo žádati na maďarské politické
veřejnosti, aby její ekonomická levice věděla,
co dělá její politická pravice a aby
se tato činnost nerozcházela v otázkách,
které pro existenci Maďarska jsou korelativní.
Dříve však všimněme si historie
obchodní smlouvy, kterou naše vláda předkládá
posl. sněmovně ke schválení. Bezprostředně
po mírových smlouvách nebylo nám potřebí
jednati s Maďarskem o smlouvu obchodní, poněvadž
trianonská smlouva mírová v desáté
části, pojednávající o vztazích
obchodních, zavazovala Maďarsko, že nepodrobí
zboží kterékoliv ze států spojených
nebo sdružených, dovezené na území
maďarské, jiným nebo vyšším
clům nebo poplatkům, než zboží
z kterékoliv jiné země cizí. Tato
klausule o nejvyšších výhodách
platila do 25. července 1924. Již dříve
však začínají pokusy o samostatnou obchodní
smlouvu mezi Československem a Maďarskem. Hned r.
1922 bezprostředně po podepsání trianonské
smlouvy bylo zahájeno vyjednávání
a v listopadu 1922 byla podepsána obchodní smlouva,
která obsahovala i různé konvence o železniční
dopravě a pohraničním styku. Tato smlouva
však nikdy nevstoupila v život, poněvadž
s československé strany bylo požadováno,
aby tato smlouva byla doplněna hned smlouvou celní.
Možno říci, že politická situace
na obou stranách nebyla taková, aby obchodní
smlouva uzavřena býti mohla snadno hladce a rychle.
Maďarsko jevilo rozpaky a Československo nemělo,
proč by politickou nechuť vykupovalo zvláštními
ústupky. Maďarsko zprvu odkládalo jednání
o dohodu až na dobu, kdy uvede v platnost svůj samostatný
autonomní tarif, a když konečně tento
autonomní tarif v květnu 1924 byl hotov, váhalo
zase uzavříti obchodní smlouvu, poněvadž
bezcelnost nebo nepatrná cla na hlavní dovozní
druhy zboží byla Maďarsku příjemnější,
nežli normální smlouva při přesném
vyměření celních podmínek dovozu.
Maďarští odborníci v obchodní politice
ovšem svádějí tuto váhavost na
vývoj vnitřní politiky československé.
"Když jednání mezi oběma státy
bylo začátkem r. 1925 zahájeno, byla"
- jak píše ministerský rada dr Ferenczi v "Pester
Lloydu" 2. června 1927 - "u vesla koalice národních
stran se silně levým zabarvením: agrární
cla, cla na mouku a tuk byla zrušena. Maďarsko jako
první ze zemědělských exportních
států, který vedl jedná ní
s Československem, musil přirozeně vyžadovati
jasno a jistotu, pokud jde o budoucnost agrárně-celního
zákonodárství partnerova". Tento maďarský
požadavek prý způsobil vládní
koalici československé značné nesnáze.
Došlo k prvnímu kompromisu v pražské koalici:
k vládnímu nařízení ze dne
4. června 1925 o částečné úpravě
celního sazebníku pro československé
celní území sklouzavými cly na obilí,
mouku a tuk a nízkými cly na dobytek. Jednání
mezi oběma státy bylo obnoveno, ale Maďarsko
musilo prý znovu žádati zabezpečení
zemědělských a moučných cel
na nové základně. Agrární vliv
v Praze způsobil nové váznutí. Pro
blížící se volby neodhodlala se československá
vláda zaujmouti definitivní stanovisko z obavy před
voličstvem. Výsledek všeobecných voleb
z 15. listopadu 1925 posunul vládu napravo, když,
jak praví maďarský historik naší
politiky "po dlouhém a dlouhém vyjednávání
uskutečnila se nadnacionální koalice stran
občanských". Výsledek byl celní
zákon z 22. června 1926 a zároveň
zákon kongruový.
Článkem II. sníženy byly celní
sazby na zboží i ze států, se kterými
Československo vedlo jednání o uzavření
obchodní smlouvy. S touto zbraní v ruce přihlásila
se prý Praha po roční přestávce
k novému vyjednávání s Maďarskem.
Maďarsko se octlo na rozcestí: buď vypověděti
průmyslově předimensovanému Československu
hospodářský boj, poněvadž minimální
cla československá zvláště 70
Kč na mouku a 30 Kč na pšenici znamenala hluboké
poškození maďarských zájmů,
nebo po střízlivém uvážení
hospodářských nezbytností tato cla
přijmouti. Nedalo se čekati, že by československý
průmysl vyvinul takový tlak na vládu, že
by upustila od minimálních cel. Vláda maďarská,
vědoma si veliké odpovědnosti před
svou zemí a k jejím exportním zájmům,
odhodlala se k provisorní úpravě obchodních
styků s Československem podle zásady o nejvyšších
výhodách s platností od 1. září
1926 a posléze k definitivní smlouvě, která
bylo 6. května 1927 parafována, 31. května
podepsána a která po ratifikaci a výměně
ratifikačích listin v Budapešti v 15 dnech
vejíti má v platnost na tak dlouho, dokud nebude
vypovězena jednou smluvní stranou.
Maďarští odborníci, kteří
se na smlouvu dívají věcně a nikoliv
jen politicky, tvrdí, že posice maďarská
v celém jednání byla jen defensivní.
Šlo o to, aby Maďarsko odolalo frontálnímu
útoku československých vyjednavačů
proti maďarskému průmyslu a aby vývozní
relace maďarská neklesla pod relaci dovozní.
Konstatuji, že se Československu nepodařilo
proraziti industriální frontu maďarskou, i
když nelze upříti, že rekonstruovaný
textilní průmysl maďarský, stejně
jako průmysl strojní a železářský
podstupují zatěžkací zkoušku, poněvadž
za autonomního celního tarifu mocně vybudovaná
industrie pod tíhou zahraniční konkurence
pozbude namnoze existenční oprávněnosti
a investovaný kapitál bude těžko zachraňovati
a jiným směrem využívati. Tu se rozcházejí
zájmy maďarských průmyslníků
a obchodníků. Uvedu k ilustraci maďarských
vnitropolitických poměrů toto: Již 1.
června, hned po úředním podpisu smlouvy
interpeloval v maďarské poslanecké sněmovně
posl. dr Eugen Gál ministra obchodu, aby smlouva s Československem
byla co nejdříve sněmovnou vyřízena,
a poukazoval na nebezpečenství z prodlení
pro zájmy maďarské. Poněvadž obchodní
smlouva jednotlivé celní sazby, zvláště
při zboží textilním, snižuje o
25 až 30% a protože textilní obchod již
nyní by rád kryl svoji podzimní a zimní
potřebu, je obzvlášť důležité,
aby tato smlouva ještě před letními
prázdninami v parlamentu byla projednána a ratifikována.
Kdyby k ratifikaci došlo až na podzim, ztížilo
by to obchodní kalkulace a způsobilo by značné
škody jak obchodu vůbec, tak konsumentům zvláště.
Naproti tomu maďarští textilníci prohlašují,
že jsou ochotni hraditi obchodníkům diferenci
mezi cenou zboží dnešní a cenou textilií,
která bude důsledkem obchodní smlouvy s Československem.
Továrníci maďarští, jak praví
vrchní vládní rada dr Leo šl. Buday-Goldberger,
hledí maďarskému obchodu usnadniti splnění
vlastenecké povinnosti a "legitimnímu maďarskému
obchodu" může prý býti lhostejno,
vejde-li smlouva s Československem v platnost dříve
či později. Apelují tedy na patriotický
maďarský obchod a patriotické konsumentstvo,
aby nedopustilo, by platilo travestované slovo básníkovo,
že "pravý Maďar nesnese žádného
Čecha, ale jeho kartouny rád kupuje přece".
V celku vzato mezi maďarskými odborníky v obchodní
politice se uznává, že maďarská
vláda obchodní smlouvou s Československem
absolvovala svůj nejtěžší a nejdůležitější
úkol v oboru obchodní politiky. Uváží-li
se, že obchodně politická jednání
o uzavření obchodní smlouvy mezi Německem
a Francií na jedné straně a Polskem na straně
druhé trvají léta a nevedou ke konci, že
stejně vyjednávání o smlouvu tarifní
mezi Československem a Německem mohou býti
posuzována skepticky, fakt, že Maďarsko uzavřelo
již obchodní smlouvy s Rakouskem a Československem,
které doplněny budou smlouvami s Francií
a Italií, znamená, že maďarská
celní politika organickým odbouráváním
autonomního celního tarifu dospívá
k stabilisaci.
Uzavřením obchodní smlouvy s Československem,
jak tvrdí Maďaři, vykonala vláda loyální,
vážný a střízlivý čin
na prospěch hospodářského uklidnění
dunajské kotliny ve směru odpolitisování
mezistátních hospodářských
vztahů; maďarská vláda prokázala,
že nad efekt a vavříny staví obezřetné
zajištění možností a tímto
konservativně mírovým dílem posloužila
zemi nejlépe.
Takové je oficiální stanovisko maďarské.
Měl jsem příležitost vyložiti posl.
sněmovně již v tištěné zprávě
zahraničního výboru (tisk 1125), jaké
výhody a jaké závazky pro Československo
obsahuje tato obchodní smlouva. Je ostatně věcí
výboru pro záležitosti průmyslu, živností
a obchodu, aby smlouvu posoudil a doporučil s hlediska
národně-hospodářského a technického.
Plenum maďarské sněmovny schválilo tuto
smlouvu dne 21. června t. r., sněmovna magnátů
přijala ji 5. července. Senát Národního
shromáždění republiky Československé
schválil tuto smlouvu 1. července t. r. Nyní
pak je na posl. sněmovně, aby ji také schválila,
čímž by skončena byla oboustranná
procedura parlamentní a po výměně
ratifikačních listin měla by tato
smlouva vejíti v platnost. Posl. sněmovna maďarská
zmocnila svoji vládu, aby uvedla smlouvu s Československem
v platnost hned po přijetí parlamentem i před
výměnou ratifikačních listin, dohodne-li
se o tom s vládou československou.
V diskusích, kterými politická veřejnost
maďarská doprovázela celé jednání
o tuto smlouvu, zračí se zvláštní
dvojakost maďarské politiky, kterou nemůžeme
přejíti mlčením. Již ve zprávě
výboru zahraničního citoval jsem maďarské
názory, které si zcela odporují. Jedni smlouvu
vítají jako hospodářskou nezbytnost,
druzí ji odsuzují a odmítají jako
kapitulaci maďarské politiky. I ve sněmovně
magnátů v debatě 5. července prohlásil
bankovní ředitel Fellner, že Maďaři
přijímají smlouvu s vědomím,
že přinášejí obět, aby se
vyhnuli jakýmkoliv politicky choulostivým věcem,
a univ. prof. Géza Bernáth podobně jako před
tím v posl. sněmovně dr Lukács si
stěžoval, že duševní produkty maďarské
nemohou býti prý rozšiřovány
v Československu, poněvadž československý
stát přísně censuruje maďarské
knihy a z maďarských časopisů propouští
jenom dva a to takové, které podkopávají
základy maďarského státu. V této
kulturní isolaci maďarského lidu v Československu,
odtrženého od mateřské země,
spatřují posl. dr Lukacs i člen horní
sněmovny prof. Bernáth podstatný nedostatek
obchodní smlouvy s Československem.
Vážená sněmovno, tu jsme u politického
problému, kterého se dotkl parlament maďarský
i při diskusi o obchodní smlouvě s Československem
a který tvoří celý program nejrozsáhlejší
agitace vnitřní a intensivní propagandy zahraniční.
Protože maďarský parlament používá
vhodné i nevhodné příležitosti
k tomu, aby se určité politické otázky
dotkl, je právem a povinností i parlamentu našeho,
abychom na tyto náměty reagovali a při nejmenším
dali najevo, že naší pozornosti neunikají
různé akce, které se sotva srovnávají
s duchem vzájemnosti hospodářské,
jak jej má osvědčovati právě
u zavřená smlouva obchodní, a nejméně
už s duchem politického míru, který
by byl zárukou klidného sousedství našich
států.