Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Když jsem vám přednesl tyto vývody o světové hospodářské konferenci, učinil jsem to proto, poněvadž nás vlastně vládní oficielní místa ponechala v naprosté nejistotě o svém názoru a stanovisku k usnesením světové hospodářské konference. Jest sice správné, že delegace, která byla v Ženevě, dostavila se k předsedovi vlády Švehlovi, je také pravda, že odevzdala zpracování usnesení Poradnímu sboru pro otázky hospodářské, avšak rovněž je také správné, že na prohlášení vlády musíme čekati až do podzima, kdy opět již bude po nejbližším zasedání Svazu národů. Toto stanovisko je nesprávné a proto by mne neobyčejně zajímalo, kdyby pan ministr obchodu - musím uznati, že je z ministrů nejpilnějším návštěvníkem poslanecké sněmovny - prohlásil ve sněmovně, jaké stanovisko zaujímá vláda k resolucím světové hospodářské konference, chová-li se k nim odmítavě, či chová-li se k nim kladně, nebo mají-li se činiti rozdíly atd.? Soukromě vím zcela dobře, že pan ministr obchodu souhlasí s resolucemi světové hospodářské konference; naši ministři mluví na schůzích, píší však v cizině; nemám, co bych proti tomu mohl namítati, mluví-li nestranně a jdou-li za meze stranických schůzí. Pan ministr obchodu dal najevo své kladné stanovisko k resolucím světové hospodářské konference v curyšském časopise "Volkswirt". Slavně to konstatuji. Na druhé straně jest mnoho praktiků, kteří pochybují, že tyto resoluce budou z teorie uvedeny v praksi. Osobně se domnívám, že jest ovšem velice cenné, že se sešlo tolik odborníků, že jest cenné, bylo-li shromážděno tolik nestranného materiálu, a že by bylo nejcennější, kdybychom jednou vybředli již z této šedé teorie a přešli k praksi. Neboť prakse rozhoduje. Vůbec tvrdím, že žijeme v době teorie, že všechno projednáváme teoreticky a nic neprovádíme v praksi. K tomu jest ovšem třeba dobré vůle a bystrého zraku pronikajícího za úzké hranice vlastního státu.

Téměř současně se světovou hospodářskou konferencí konal se dne 27. června t. r. ve Štokholmu mezinárodní sjezd obchodních komor, který, abych mluvil krátce, prohlásil, že zásadně úplně souhlasí s usnesením světové hospodářské konference. Ovšem, zdůrazňuji to s velikou chválou, posuzoval celou věc - podle výroku svého předsedy - se stanoviska otázky sociální. Neboť nezapomínejte, že Evropa má dnes ještě i s příslušníky rodin na 20,000.000 nezaměstnaných. To jest otázka, která vyžaduje naléhavého řešení, poněvadž předpokladem dobré sociální politiky jest dobrá politika hospodářská; tento problém rozřeší se nejlépe tím, pomůže-li se evropskému hospodářství na nohy.

Když po těchto vývodech, jež jsem musil učiniti, poněvadž nám v té věci nikdo nic nepověděl, přecházím nyní k obchodně-politické situaci našeho státu, nemohu zásadně vylíčiti vlastně naprosto žádnou růžovou situaci, a to proto, poněvadž skutečně od vzniku státu prožíváme jednu krisi za druhou. Na tom nemění nic ani aktivní platební nebo obchodní bilance. Na příkladu let 1925 a 1926 ukáži, že i aktivum obchodní bilance může býti projevem úpadku nebo deprese hospodářství. Mluvím-li o obchodně-politickém stavu Československa a zabývám-li se posledním obdobím, dokazuji tím, že naše hospodářská situace je špatná. Nenechme se mýliti tím, že pozorujeme snad dočasně lepší konjunkturu, neboť ani nynější konjunktura, na příklad v průmyslu textilním - lze-li mluviti o konjunktuře - nemá pravidelný podklad, byla způsobena opět stabilisací liry a záleží hlavně v zakázkách do Maďarska, Jugoslavie, Rumunska atd., kteří jinak odbírají z Italie. Vidíme tento rozdíl: R. 1925 měli jsme dovoz 17.594 milionů, naproti tomu r. 1926 15.262 milionů. To je schodek téměř 2.3 miliardy. Vyvezeno bylo r. 1925 za 18.799 milionů, r. 1926 za 17.848 milionů. Vidíme, že obě bilance byly aktivní, vidíme však také z celkového vývozu a dovozu schodek roku 1926 proti roku 1925. Pojednám-li nyní o obchodně-politické situaci dnešní doby, řekl bych vám opět, abych vysvětlil hospodářskou depresi, že na příklad statistika vyrovnání a konkursů v posledních 4 letech vykazuje tato čísla: předlužení činí u konkursů 458,892.840 Kč, u vyrovnání činí předlužení 2.969,301.395 Kč. Jiná číslice, která má vám rovněž charakterisovati hospodářskou situaci, jest vydání státu 1.226,191.125 Kč na podpory nezaměstnaným. Zde máte správný obraz, jaký stav prožívalo právě naše národní hospodářství.

Nikdo nám ve sněmovně vlastně ani nevylíčil celkovou obchodně-politickou situaci, proto se musím odhodlati vám ji vylíčiti sám. Zásadně byly se všemi státy, s nimiž nás váží obyčejné obchodně-politické vztahy, uzavřeny smlouvy o nejvyšších výhodách; se státy, na nichž máme veliký zájem, byly uzavřeny tarifní smlouvy, při čemž musím konstatovati, že máme veliké množství smluv o nejvyšších výhodách. Prosím, to musíme vítati, avšak ve statistice, kterou vám předložím, shledáte, že právě tam, kde by tarifní smlouvy měly býti jako nezbytně nutné pro hospodářský život, tam jich nemáme. Krátce bych vám řekl toto. Máme smlouvu o nejvyšších výhodách s Albanií, obchodní smlouvu s Belgií s dodatkovým protokolem, smlouvu o nejvyšších výhodách s Bulharskem a Dánskem, náš hospodářský styk s Německem zakládá se stále ještě na hospodářské dohodě z 29. června 1920 s dodatky. Německo, pokud jde o dovoz a vývoz, jest u nás na prvém místě. Víme, že se již dávno široce vyjednává. Nechci prorokovati. V časopisech se píše, že vyjednávání budou skončena v létě. Já vám však říkám, že, bude-li věc pokračovati tak jako nyní, že nebudeme míti uzavřenou smlouvu s Německem ani ještě příštího léta. Tam měly by se hlavně nasaditi páky, poněvadž jde o životní podmínky hospodářství. Ovšem projevují se zde také rozdíly mezi zemědělstvím, obchodem, průmyslem a živností a nechci zatajovati, že také Německo podstatně zvyšuje agrární cla. Dále máme obchodní smlouvu s Anglií, smlouvu s Estonskem, máme před sebou rovněž tak s Finskem a Francií. K posléze uvedenému jménu bych řekl, že pěstujeme obchodně-politické vztahy se státy, s nimiž vlastně politicky nejsme ve zvláštní dohodě, kdežto státy, s nimiž jsme politicky v nejužším styku, nevycházejí nám obchodně-politicky v onom poměru vstříc. Nejlepším toho příkladem jest Francie. Po bratrském poměru, v němž obě země žijí, musila by nám Francie ukázati docela jinou hospodářskou ochotu. Již dne 31. května minulého roku podepsali jsme dodatkovou smlouvu s Francií, která byla neustále odsunována a poskytuje různé celní úlevy. Máme smlouvu o nejvyšších výhodách s Řeckem, obchodní smlouvu s Holandskem, doložku nejvyšších výhod s Estonskem, s Islandem, obchodní smlouvu s Italií, Japonskem, s Jugoslavií jen doložku o nejvyšších výhodách, žádnou smlouvu, teprve se o ni jedná. Dále s Kanadou prozatímní, Lotyšskem, Litvou, Rakouskem. S Rakouskem máme smlouvu na základě nejvyšších výhod a tři dodatkové úmluvy. Třetí dodatková úmluva byla uzavřena dne 23. června 1926 a dnem 15. dubna 1927 byla pravoplatně vypověděna. Vyjednavačům se bohužel nepodařilo obnoviti opět smluvní stav. S Rakouskem stojíme na stanovisku pouhých nejvyšších výhod, ačkoliv Rakouska k obchodu naléhavě potřebujeme. A opět vám prorokuji, že vyjednávání o smlouvu s Rakouskem ještě dlouho nepovedou ke zdárnému konci. Kdo jest vnitřně orientován, jak s české tak s rakouské strany, bude také věděti, že k této výpovědi dané Rakouskem musilo dojíti pro příkré chování Československa. Obchodní smlouva byla dnes vypověděna, nové smlouvy nemáme, jsme odkázáni na nejvyšší výhody a na druhé straně se tolik nesnažíme, abychom ji sjednali. Svědčí o tom soukromé rozmluvy, čtěte jen časopisy. Máme obchodní smlouvu s Polskem, s Portugalskem, nemáme však smlouvy s Rumunskem. Rumunsko vypovědělo všechny smlouvy dnem 31. prosince t. r., odkazuje nás na nejvyšší výhody a má šílená cla, na textilní zboží na příklad 293. Dále máme smlouvu bez nejvyšších výhod s Ruskem, smlouvy se Švýcarskem, Španělskem, definitivní úmluva s Tureckem byla podána ve sněmovně. Smlouvu s Maďarskem projednáváme. Volné dohody máme se Spojenými státy. Jedna věc jest však nápadná. Uznávám úplně úsilí obchodně-politického oddělení ministerstva obchodu, které se snažilo uzavříti pokud možno nejvíce smluv, avšak nedostává se nám právě smluv, kterých nejvíce potřebujeme, a při tom jest nejkrásnější to, že jsou to právě státy Rumunsko a Jugoslavie, které společně s Československem tvoří Malou Dohodu, s nimiž však nemáme ještě žádné smlouvy. Pro Boha, to jest politické přátelství, a hospodářsky nás tytéž smluvní strany poličkují. K osvětlení jest dále prospěšno, uvedu-li, jak následují za sebou jednotlivé státy, pokud jde o dovoz a vývoz roku 1926. Dovoz: Německo, Rakousko, Polsko, Maďarsko, Francie, Anglie, Jugoslavie, Nizozemsko, Rumunsko, Švýcarsko, Belgie, Sovětské Rusko. Vývoz: Německo, Rakousko, Anglie, Maďarsko, Jugoslavie, Rumunsko, Švýcarsko, Polsko, Nizozemsko, Francie, Sovětské Rusko, Belgie. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) A nyní přijde nejkrásnější věc: S Německem, které jest na prvém místě, nemáme smlouvu. Do Německa činil vývoz 3.552,400.000 Kč. Nemáme smlouvy s Rakouskem a vyvezli jsme tam za 2.901,608.000 Kč. Nemáme smlouvy s Jugoslavií - vývoz 963 milionů; nemáme smlouvu s Rumunskem - vývoz 834,277.000 Kč. Při dovozu je tomu podobně. Pánové, ať mi někdo namluví, že nebylo třeba, abychom právě s těmito obchodními územími, která jsou životní nutností pro naše hospodářství, neuzavřeli smlouvu především. V řadě smluv - zmiňuji se o tom jen k vůli úplnosti - schází vlastně latinská Amerika, vůbec jižní Amerika, a to svědčí o tom, že s ní nejsme téměř v žádném spojení, aspoň ne v takovém, jakého by bylo třeba pro naše obchodní vztahy.

Musil jsem vám vylíčiti tuto obchodně-politickou situaci, poněvadž ve sněmovně s vládních míst to nikdo neučiní. Píše a mluví se o tom v organisacích a v časopisech, ale ve sněmovně k nám o tom nepromluví nikdo.

Přicházím-li nyní ke smlouvě s Maďarskem, dotkl bych se především něčeho, co se týká pana zpravodaje. Zpravodajem je pan kol. dr Uhlíř, který smlouvu velmi krásně hájí - také mu to přísluší. Ale jest nevhodné, je-li současně zde zpravodajem a na druhé straně v časopisu "Prager Presse" ze dne 5. července píše článek o unii a dohodě, kde vlastně opět útočí na Maďarsko. Je to sice odpověď časopisu "Pester Lloyd", avšak ve stadiu vyjednávání, v němž jsme nyní s Maďarskem, musíme se za všech okolností vyvarovati jakémukoliv stanovisku, které by mohlo nějak druhého raniti. Smlouva s Maďarskem - výslovně to konstatuji - jest po stránce formální zpracována skvěle. Bylo k tomu potřebí mnoho let, než byla vůbec sjednána - rozhodovaly zde momenty politické, aféra padělání franků, aféra s 500 Kč státovkami a agrární cla. Uznávám však, že toto dílo jest výkon vyjednavačů, který zasluhuje uznání, a že jim za to musíme býti vděčni. Je k tomu třeba ohromné vytrvalosti, aby byla sjednána smlouva tak obšírná. Smlouva po stránce formální dělí se v tak zvanou rámcovou smlouvu a v dodatky, o nichž ještě promluvím. Řekl bych vám však napřed ještě něco o hospodářském významu Maďarska, což jest velice důležité. Maďarsko bylo před válkou zásadně většinou orientováno agrárně a musím říci, že Maďarsko, tedy národ, jest lid ohromně přičinlivý, který se snaží dáti zemi hospodářství. Zatím co my prožíváme hospodářskou depresi, zatím co jsme vlastně ničili, naši sousedé budovali, poněvadž jsme se s nimi včas nedorozuměli. Na příkladě vám ukáži, jak se maďarský průmysl povznesl. Maďarsko dovezlo v letech 1923 až 1926 192.266 q textilních strojů. Z toho připadá na Československo 70.933 q a na Německo 62.851 q. Avšak mezi oběma těmito zeměmi dlužno činiti tento rozdíl. My jsme vyvezli staré textilní stroje, svůj průmysl jsme částečně vyhnali, kdežto Německo dodávalo stroje nové. Jest to jen maličkost a přece vlastně charakterisuje situaci. V rámcové smlouvě upravuje se vzájemné nakládání se státními příslušníky a se zbožím. Smlouva jest vybudována na zásadě nejvyšších výhod a nestranně musím říci, že tyto nejvyšší výhody byly vypracovány skvěle.

V dodatku A vidíme celní úlevy pro maďarské zboží, v dodatku B celní úlevy pro dovoz československého zboží do Maďarska. V dodatku C různou úpravu výrobních a dopravních podniků, v dodatku D dopravní otázky, v dodatku E celní řízení, v dodatku F malý pohraniční styk, dovoz dobytka a další otázky. Je neobyčejně smutné, že tato smlouva nebyla vlastně sdělána na dlouhou dobu, poněvadž může býti kdykoliv vypověděna 6měsíční lhůtou. Vysvětluji to tím, že poměry nejsou ještě tak stabilisovány, hospodářsky vyjádřeno, po stránce materiální nedošlo ještě vlastně k vyrovnání mezi průmyslem a agrárními výrobky. Víte že jsme na podzim loňského roku zavedli agrární cla. Nestranně posuzováno agrární cla u nás živobytí zdražila. Ve styku s agrárními státy, zvláště s Maďarskem - to musím poctivě připustiti - platnost agrárních cel snad nejvíce přiměla Maďarsko k tomu, aby s námi sjednalo smlouvu. Avšak kdyby naši vyjednavači byli měli jen cla a kdyby nebyli bývali vázáni minimálními cly, byli by snad českoslovenští vyjednavači, aniž musili jíti pod hranice, dosáhli v mnohé věci více. Na druhé straně agrární cla jako minimální cla i v dalším vyjednávání s Jugoslavií, k němuž musí dojíti a také s Rumunskem, jsou ohromnou překážkou. A dnes již slyšíme hlasy, že Jugoslavie a Rumunsko, které chtějí chrániti vlastní průmysl, chtějí zvýšiti ohromně textilní cla ve svých zemích, poněvadž na druhé straně narážejí na zeď našich minimálních cel. Všeobecně jest to zvláště textilní průmysl, jemuž se dostává výhody obchodní smlouvou s Maďarskem, a tu jest charakteristické, že vlastní maďarský textilní průmysl pohybuje se již v takových mezích, že snese snížení průmyslových cel. Uvedl jsem vám již číslice dovozu strojů a poukazuji na to, že Maďarsko mohlo zrušiti cla na textilní zboží. To dokazuje, jak vlastní maďarský textilní průmysl jest již silný.

A tu přichází opět případ, vlastně kontrast, jaký se vyskytuje nyní při konstelaci hospodářských poměrů v době poválečné, že vlastní firma stojí proti vlastní firmě: zde československý, tam maďarský textilní průmysl. Ta nemá ovšem na tom zájmu, aby bylo clo snižováno, kdežto v poměru k jiným státům sníženo býti musí. Takovéto poměry, které si odporují, vznikly z této konstelace. Není mou věcí poučovati vás o jednotlivých položkách obchodní smlouvy, to by vedlo příliš daleko. Jedna věc jest však důležitá: Že jsme obchodu s Maďarskem ratifikací smlouvy s obou stran dosáhli jistě rychle. V maďarské poslanecké sněmovně byla přijata dne 22. června a jak slyším 5. července v horní sněmovně. My jsme ji vyřídili v senátě a dnes ji vyřídíme v poslanecké sněmovně, takže se vlastně tato smlouva přece jen v nejkratší době stane zákonem.

Vítám tuto smlouvu, poněvadž jest jistě pokrokem. Pro obě strany, ani pro Maďary, ani pro Čechoslováky není ideálem, jehož potřebujeme. Avšak znamená hospodářský pokrok a můžeme doufati, že naše styky budou vybudovány. Jest to snad pokrok i na cestě k politickému dorozumění, ačkoliv nechci tvrditi, že obchodní smlouva musí také vésti k politickému přátelství. Ale nechápu, proč bychom k němu neměli dospěti.

Své vývody k obchodní smlouvě s Maďarskem skončil bych tím, že smlouvu vítám a prohlašuji, že moje strana bude hlasovati pro smlouvu.

Na konec musím si ještě dovoliti poznámku. Příští týden odchází sněmovna na prázdniny. Stojíme uprostřed vnitropolitického boje pro správní reformu a proti ní. Správní reforma jest veliký problém, který zde má býti rozřešen. Já všeobecně pokládám boj o správní reformu vlastně za boj dr Kramáře proti Masarykovi. Abychom to poznali, třeba jen přečísti si "Světovou revoluci" a ostatní úvahy Masarykovy. Touto správní reformou vracíme se vlastně do předkonstituční doby Rakouska. To si nesmíme zatajovat. Nejde dobře zabíti jednou ranou několik much. Na jedné straně chcete zabrániti, aby komunisté neměli na Podkarpatské Rusi většinu, na druhé straně pak chcete zabrániti v historických zemích, aby neměli většinu socialisté. Dále chcete také zabrániti, aby se nedostaly ke slovu národní menšiny. A tu vám prohlašuji: Že na cizinu nemůže to působiti dojmem, že sudetsko-německý lid s návrhem souhlasí. To není správné. A já vám prohlašuji dále, že dojem v cizině o správní reformě musí býti vlastně velice špatný, (Souhlas na levici.) poněvadž ukazuje cizině, jakých zpátečnických opatření se zde používá. (Předseda zvoní.)

Rád bych věděl, co si myslil asi president Masaryk při podpisování zákona o správní reformě, neboť tento zákon jest ranou pěstí pojmu demokracie.

Velectění pánové s české strany, před válkou a za války byli jste dobří politikové, po válce stali jste se však politiky špatnými, prostě proto, poněvadž se nevymaníte z úzkého zorného úhlu vlastní země, všechno posuzujete se stanoviska čistě národně českého a nedovedete se rozhlédnouti do dálky. Dr Kramář sice pochybuje, že národní menšiny ve státě jsou utlačovány. Při jiné příležitosti podám toho důkaz. Velice chybujete, vychovávajíce svůj národ ve falešné mentalitě, která záleží v tom, že jej bouříte, když mimo rámec Olympiády zazpívá někdo německou píseň nebo vyvěsí německý prapor, ponechávajíce při tom svůj národ v nevědomosti o velkých problémech, naprosto nedbajíce, máte-li 35 miliard dluhů, jak se říká oficielně, nebo 60 nebo 90 miliard, když vám nezáleží na tom, máme-li či nemáme-li obchodní smlouvy se zeměmi, s nimiž nás mělo vázati hospodářské přátelství. Pro mne jest rozhodné stanovisko, zda se budete moci vzchopiti, abyste provedli skutečné vyrovnání od národu k národu. Ve vás žijí dvě povahy. Žijete-li v cizině, stavíte se na stanovisko kosmopolitické, jakmile jste doma, jste proniknuti jedině národně-šovinistickou ideou. Pro mne zbývá jen otázka: Je možné vyrovnání od národu k národu či nikoliv? Pro odpověď přijdu si k vám po prázdninách. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Gáti. Dávám mu slovo.

Posl. dr Gáti (maďarsky): Francúzsky minister zahraničia, Talleyrand, raz povedal, že jazyk je k tomu, aby zamlčal to, čo človek zamlčať chce, a tedy základným prvkom diplomácie je lož. Túto lož prirodzene nevyjadrí, t. j. nevysloví diplomácia nikdy, že totiž práve tak, ako je štát mocenskou formou buržoázie, tiež diplomácia je zahranično-politickým reprezentantom buržoáznej triedy štátu. Keď tedy uzaviera smluvy, vtedy smluvy tie zastávajú záujmy buržoázie.

V časoch dávnejších uplatňovala sa v politike jednotlivých štátov zahraničná politika štátnych grupérií, najnovšie však zahraničná politika takmer všetkých štátov vyvrchoľuje v zahraničnej politike sústredenej reakcie, ktorej hrot sa obracia proti sovietskému Rusku. Je tedy nesporné, že poneváč proletariát má len v sovietskom Rusku diplomáciu, je i táto nám predložená medzinárodná smluva ničím iným, než snahou buržoázie Maďarska a Československa vyrovnať svoje záujmy.

A predsa je neuveriteľne zaujímavá táto smluva preto, lebo bola utvorená vo zvláštnej atmosfére. Pojednávajú o nej v dobe, keď je v Maďarsku vysoká nálada z nádeje na zmenenie trianonského mieru, keď lord Rothermere píše článok, v ktorom prízvukuje, že je v záujme a prianim Anglie a všetkých štátov, aby hranice boly zmenené v prospech Maďarska.

Je bez pochyby, že keď my o tejto smluve pojednávame, je prvotriednym naším hľadiskom, čo táto smluva znamená pre tunajšie robotníctvo, čo táto smluva znamená pre robotníctvo v Maďarsku a čo ona znamená vo vzťahoch medzinárodných. Toto posledné je najdôležitejšie.

Ak vzhliadneme nazpäť na vzájomný pomer Československa a Maďarska po svetovej vojne, musíme konštatovať, že r. 1919 a 1920 boly okolnosti Československu priaznivé na úkor Maďarska. Boly mu priaznivé, lebo vtedy bola jednotnosť vo Veľkej Dohode, vtedy bola i Malá Dohoda rozhodnou a silnou organizáciou, vtedy porazené národy boly v agonii pod tlakom mierových smlúv a tiež proletariát mal akési citové konexie s Československom, v oči Československu, vtedy, keď mal ešte ilúzie, že tu bude určitý socialistický vládny režím. Je cele určitá vec, v dobách r. 1919 a 1920, keď z Maďarska prechádzali emigranti so zakrvavenými hlavami, vyprávajúc hrozné bájky o bielom terore, tu však dedinskí ľudia verili v pozemkovú reformu, robotníctvo požívalo práva shromažďovacieho a spolčovacieho, rudý prápor vial všade - v tejto dobe ešte i maďarské robotníctvo, žijúce na Slovensku a v Podkarpatskej Ukrajine, pohliadalo s akousi antipatiou na udalosti v Maďarsku a so sympatiou na očakávaný vládny režím socialistický. Táto nádej robotníctva sa však nesplnila a na miesto toho, že by sa bola republika fakticky utiekala ku prirodzeným spojencom Československa, totiž k národom bydliacim vo svojej vlastnej zemi, k robotníctvu, k medzinárodnému veškerenstvu robotníkov a v prvom rade k sovietskym štátom, na miesto toho vzala jej politika smer k francúzskemu imperializmu a dnes, už pozde, orientuje sa smerom k imperializmu anglickému.

Od tých čias zmenily sa pomery, avšak ku škode Československa. Od tých čias Francúzsko, ktorého vazalným štátom bolo Československo, stojí v nepriateľstve na italských hraniciach proti Itálii; Nemecko, ktoré bolo zlomené, je dnes zase veľmocou. Itália uzaviera priateľské smluvy s Angliou, Anglicko a anglický imperializmus je podlomený čínskymi udalosťmi a oslobodzovacími snahami koloniálnych štátov. Koloniálné otázky anglické štvú verejnosť proti sovietskému Rusku a proti tomuto sovietskému Rusku snaží sa anglická diplomácia skovať medzinárodný reakčný blok. V tomto reakčnom bloku veľmi počíta anglická diplomácia so silami. Počíta s tým, ktorá sila je za daných okolností v tomto reakčnom bloku mocnejšia, či Maďarsko, či Československo. S hľadiska pravdepodobnosti, na čo však i skutočný stav ukazuje, je so stanoviska Anglie dnes mocnejšou silou Maďarsko, lebo Maďarsko následkom mieru trianonského, ktorý i s nášho komunistického hľadiska je mierom oktrojovaným a nespravodlivým, ktorý vôbec neznamená uplatnenie sebaurčovacieho práva národov, lebo veď sem-tam smieša všetky národy - bude sa dať ľahšie ku spojenectvu prehovoriť, a nesporným je i to, že anglický imperializmus počíta s tým rozčúlením, ktoré by nasledovalo v Maďarsku na odkopnutie trianonskej mierovej smluvy, počíta s bojovnou pohotovosťou a vôľou, čo by sa prejavilo, keby maďarský feudalizmus dostal nejaký koštiaľ, a to z Československa. Proti tomu však anglický imperializmus veľmi dobre vie, že Československo nie je, ako to pán Kramář myslí, štátom národným, ale štátom složeným z niekoľko národov, ktoré národy snažia sa von z rámca tohoto štátu. S hľadiska národnej buržoázie počíta i s tým, že tu by nebolo tak ľahko zvlášte proletársky živel postaviť do boja proti sovietskému Rusku, a následok toho je, že anglický imperializmus pomocou lorda Rothermera a iných tlačových orgánov v určitom ohľade podnecujú maďarskú verejnú mienku v tom smere, že však ešte bude integrita, len treba byť hodne reakčným, len hodne nepriateľským proti sovietom, a bude ešte môcť byť reštaurované staré Maďarsko s opätným národnostným útlakom.

Je bez pochyby, že okolnosti tieto vyvolávajú nervozitu vo vedúcich našej zahraničnej politiky. Veľmi zaujímavou ukázkou tejto nervozity je reč pána referenta posl. Uhlířa, ktorý hlavne dnes, keď uzavierame smluvu s Maďarskom, vyhrožuje kruhom maďarským. My s hľadiska proletárskeho vyslovujeme, že sebaurčovacie právo národov ako pre národy Maďarska, tak pre národy Československa vybojuje proletariát československý spolu s proletariátom maďarským (Potlesk komunistických poslanců.) a spolu so všetkými proletármi tretej internacionály a totiž spolu a vo spojenectve so sovietským Ruskom.

Je bez pochyby, že s hľadiska občianskeho je reakčný smer a reakčné zákonodarstvo dnešnej občianskej koalície opozdené, ale nie len opozdené, lež podľa mojích vývodov je tiež bezúčelné a ak myslia oni so svojho stanoviska, že republiku v oči Maďarsku zachránia, je naším názorom, že dnes jej vykopú hrob. Vykopú jej hrob preto, lebo i tá najelementárnejšia diplomácia vie to, že ak hrozí nebezpečie, treba hľadať spojenca na tej strane, ktorá je nepriateľom môjho nepriateľa, avšak či už imperializmus francúzsky a či imperializmus anglický, kam sa dnes orientuje zahraničná politika Československa, je pri dnešnom veľkom sústreďovaní reakčných síl jednako a nadovšetkú pochybnosť nepriateľom tej myšlienky, ktorú reprezentuje proletariát československý, t. j. konexie so sovietským Ruskom, zahranično-politický vliv v prospech Ukrajincov v Poľsku zanechaných, hľadanie konexií a ciest smerom k sovietským štátom. Konexie tieto slúžia skôr tým záujmom Československa, ktoré záujmy reprezentuje československá buržoázia.

Páni referenti ako v tlačive tisk 1077, tak vo výboroch silne lámali kopije za to, že ku smluve s Maďarskom mohlo dôjsť iba tak, že reakčná občianska väčšina parlamentu odhlasovala agrárné clá. To bolo už vo výboroch vyvrátené, avšak vyvrátenie leží na ruke. Československo s agrárnymi cly v oči Maďarsku nedosiahlo veľa, avšak dosiahlo toho, že maďarský priemysel bol donútený vyvinúť sa, dosiahol toho, že z Haliča už odviezli továrne, že z Čadca ju odvážajú práve teraz, ba možná že už stroje aj odviezli, ako ich odvezú tiež z veľa iných miest.

Predo mnou hovoril pán posl. dr Rosche, ktorý je bezpochyby veľmi sebavedomým zástupcom kapitalizmu a ktorý docela jasne konštatoval, že Maďarsko sa už zariadilo na priemysel textilný, ba že nie z Čiech si dalo doviezť stroje starej módy, ale dalo si ich doviezť z Nemecka, a to modely nové, ktorými bude schopné dokonalejšie tovary vyrábať, ako so strojmi československými, lebo tak zv. vlastenecké cítenie zmizne z buržoázie, akonáhle ide o otázku vačku. Lebo veď celá kopa príkladov dokazuje, že československí továrnici preložili svoje továrne do Maďarska, kde je väčší profit, väčší osoh. Čo z toho nasleduje? Z toho nasleduje, že i keď dnes sa tie zahraničnopolitické vážky umele okrašľujú a že keď tento návrh do týchto čias konštatuje ešte štvrť miliardy plus v rozvahe zahraničného obchodu Československa, je otázkou, aká bude táto rozvaha v budúcnosti práve následkom agrárnych ciel. Dnes už možno zistiť, že účinok agrárnych ciel pociťuje sa v našej republike prekrásne. Zdražily všetky potraviny, zdražil chlieb, zdražily zemiaky a rodina proletára nie je v stave sa uživiť. Je bez pochyby, že Maďarsko je naším súsedným štátom, ktorého hranice v dlhej čiare bežia s hranicami Československa, a je tedy nutné, aby tu boly normálné konexie. Otázkou je však, v koho prospech budú tieto normálné konexie, či budú v prospech maďarského proletariátu, s ktorým spolucítime v každom ohľade, s ktorým sme my, sem odtrhnutí maďarskí proletári vo svrchovanej miere jednotní, lebo veď hranice nás neobmedzujú. Môžeme konštatovať, že maďarský proletariát nebude mať osohu z tejto obchodnej smluvy, lebo ani o jeden halier nebude kupovať lacnejšie porcelánové nádobie, nedostane lacnejšie sklo, šatstvo, naproti tomu môžeme konštatovať i to, že práve v dôsledku agrárnych ciel a práve preto, že v koalícii je najsilnejšou stranou strana agrárna, ani tunajší proletariát nepocíti tie výsledky tejto obchodnej smluvy, že sa mu totiž dostane lacnejšieho mäsa, tuku, zemiakov, zeleniny a chleba. Veľkostatkári sa vždy postarajú o to - či už budú v opozícii, rešp. v pseudoopozícii ako Szent-Iványovci, a či budú vo vláde - aby ich produkty boly príslušne drahé.