Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Kreibich (německy): Obchodní smlouva s Maďarskem vyvolala v zahraničním výboru dosti živou rozpravu. Tím více dlužno se diviti, že se o této smlouvě v plenu sněmovny jedná vůbec bez zájmu, zvláště vládních stran. V zahraničním výboru zástupci celní většiny v poslanecké sněmovně líčili uzavření obchodní smlouvy s Maďarskem jako vítězství loňských celních zákonů a zvláště dr Kramář to byl, který tu věc tak líčil, jako bychom za obchodní smlouvu s Maďarskem vděčili teprve pevným zemědělským clům, a zástupci vysoké ochranné celní politiky představovali to tak, jako by právě teprve od té doby, kdy Československo a jeho vyjednavači mají pevně v rukou zbraň zemědělských cel, se podařilo vynutiti na Maďarsku tuto smlouvu. Z této poznámky, jejímž věcným obsahem se jinak nechci blíže zabývati, vysvítá celý způsob smýšlení zástupců vysoké ochranářské celní politiky v Československu.

Cení si vysoké ochranné clo jako zbraň proti jiným státům a dokazují tím, že jim nejde o úpravu obchodních styků, nýbrž že jim jde v otázkách mezinárodního obchodu o hospodářský boj. Tím je celý problém rozvinut v plné jasnosti, onen problém, o kterém se zde ve sněmovně rovněž mluvilo, na př. pan dr Rosche, který ty věci líčil tak, jako by zde šlo jen o trochu náhledu a rozumu u zahraničních ministrů, u vlád a u vyjednavačů, a že by otázka úpravy mezinárodních obchodních styků byla ihned vyřešena nejpříznivějším způsobem. Pan dr Rosche mínil, kdyby zahraničními ministry byli jen lidé, kteří rozumějí něčemu z hospodářství, odborníci v otázkách hospodářských, že pak by to byla nejskvělejší obchodní politika, pak byly by dány podmínky vzestupu. Avšak právě zde na tomto případě vidíme, že zde nesejde na rozumnosti, na odborném vědění atd. povolaných odpovědných činitelů, nýbrž že zde jde o otázku celého postavení kapitalismu, měšťáctva k obchodně-politickým otázkám. Měšťáctvo vychází z názoru, že zde jde o hospodářský boj, o boj, který státy vedou proti sobě navzájem na poli hospodářském. A jakmile se jednou vychází z tohoto názoru, jenž ovládá celní většinu a kapitalistickou obchodní politiku vůbec, z názoru, že zde jde o hospodářský boj států navzájem, pak nepovede nikdy hospodářská politika k hospodářskému vzestupu, byť by měli vedení kapitalistické politiky zahraničního obchodu v rukou nejlepší odborníci v tomto oboru. Nezáleží na odborném vědění, nýbrž na hospodářsko-politickém stanovisku a způsobu nazírání, na duchu, podle něhož se dělá obchodní politika.

Můžeme zjistiti, že to není triumfem obchodní politiky, jestliže z obchodních smluv, jež ještě nejsou hotovy, o které se ještě bojuje, a jejichž neuzavření již způsobilo československému hospodářství tak těžkou škodu, přes celní politiku Československa, přes pevná cla zemědělská, jedna přece jen došla uskutečnění. Jest jisto, že všechna jednání o úmluvu byla pevnými zemědělskými cly a vysokou ochrannou celní politikou vůbec ztížena, nehledě k všeobecnému stanovisku, že obchodní politika je hospodářským bojem. Vzpomínám jen obchodních styků s Rakouskem a Německem. Nerozhodují zde jednotlivé celní zákony, nýbrž celý směr politiky vysoké celní ochrany, různých kapitalistických států, a pan dr Kramář musil sám ve své řeči v zahraničním výboru připustiti, že celé obchodně politické stanovisko těchto různých států vedlo k tomu, že ve státech nástupnických starého habsburského mocnářství, které dříve byly vývozním územím našeho průmyslu, povstal samostatný průmysl, že tyto nástupnické státy vyvíjejí plnou silou práci, aby rozvinuly vlastní průmysl, aby se staly neodvislými od československého průmyslu. Co máme z těch nejkrásnějších obchodních smluv, které jsou uzavírány, jestliže tyto obchodní smlouvy stanou se pak bezcennými pro náš průmysl, protože v příslušných státech povstal již dávno vlastní průmysl a tím vývozní základna našeho průmyslu se stále více zúžuje?

Proti této okolnosti, za kterou nutno vděčiti této politice, z níž povstal také loňský celní zákon, nepřichází v úvahu otázka, zda přes tento celní zákon ke smlouvě obchodní s Maďarskem došlo či nikoliv. Ale pan dr Kramář zapomíná na důležité doznání, že totiž politika, za kterou je sám spoluodpovědný, přináší s sebou ztrátu vývozních území pro náš průmysl, a zapomíná připojiti k tomuto doznání ještě druhé, že budování soutěžícího průmyslu v nástupnických státech provádí se za účasti československých kapitalistů, že je to sám československý kapitál, který v Jugoslavii a Uhrách kope hrob našemu vlastnímu průmyslu nejprve tím, že československý kapitál jest účasten při zřizování těchto průmyslových odvětví, těchto továren v oněch státech, a za druhé tím, že celá zařízení podniková v Československu odmontuje, aby je vyvezl do těchto nástupnických států.

Československo obeslalo před krátkou dobou také mezinárodní hospodářskou konferenci, na níž byla učiněna usnesení, ze kterých možno viděti, že se hospodářská porada vyslovila pro zmírnění celní politiky a pro hospodářské sblížení států. Avšak mezinárodním hospodářským konferencím daří se právě tak jako mezinárodním poradám odzbrojovacím. Konají se odzbrojovací porady a důsledek toho je zvýšení vojenských zbrojení. Konají se mezinárodní hospodářské konference, v nichž se zástupci vyslovují pro snížení cel a pro hospodářské sblížení a pak vidíme, jak na příklad Francie přistupuje k tomu, že předkládá nový celní zákon s velikým zvýšením jednotlivých položek. Československá vláda dala prohlásiti ústy pana dr Beneše, že souhlasí s usneseními mezinárodní hospodářské konference, pokud jde o hospodářské sblížení. To dala prohlásiti táž československá vláda, jež ještě loni, kdy činitelé této vlády nesli odpovědnost za politiku většiny v této sněmovně, dostala pod střechu nový celní zákon. Hospodářská konference v Ženevě ukázala jasně a zřetelně, že na jedné straně tak zvaní odborníci, o kterých mluvil kol. dr Rosche, vždy jasněji budou musiti nahlédnouti, že cílem musí býti jednotné hospodářské území, že však na druhé straně kapitalistická hospodářská politika stále více znemožňuje dosažení tohoto cíle. Tak jako všechny rozumné myšlenky, přivádí se kapitalisticko-hospodářskou politikou také myšlenka jednotného hospodářského území ad absurdum. Neboť vidíme přece u nás v malém, co by se stalo, kdyby tento jednotný hospodářský obvod byl uskutečněn. Vidíme to v Československu v malém. Máme jednotné hospodářské území se Slovenskem. Důsledek toho jest, že československý kapitál, totiž český a německý kapitál, který pracuje v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, prostě pohlcuje celé hospodářství a průmysl Slovenska. V zahraničním výboru bylo u příležitosti porad o této obchodní smlouvě promluveno o všech těchto otázkách, mezi tím také o důležité otázce, jež velmi úzce souvisí s obchodní smlouvou s Maďarskem, o otázce konečné úpravy mezinárodních dopravních poměrů na Dunaji, této důležité vodní cestě, která by byla i pro Československo obzvláště důležitou vzhledem na vybudování skutečného obchodního styku se sovětským Ruskem. Vláda se ještě dosud nevyslovila ke všem těmto otázkám, a ta nečetná slova souhlasu, která promluvil pan dr Beneš jménem československé vlády v souvislosti s mezinárodní hospodářskou konferencí, jsou skutečně příliš hubená. Také pan ministr zahraničních věcí cítil, že to, co vláda dosud ke všem těmto otázkám řekla, je příliš hubené a slíbil nám v zahraničním výboru, že ujedná s ministerským předsedou výklad, aby opět jednou po dlouhé době podal sněmovně zprávu o československé zahraniční politice. Tato dohoda s ministerským předsedou ohledně výkladu o československé zahraniční politice byla již uchystána pro předminulý týden. Dosud nám nebylo oznámeno, že pan ministr zahraničních věcí má v úmyslu podati zde zprávu o zahraniční politice. Na pořadu jednání evropské politiky nejsou přece jen otázky, o kterých jsem se zde zmínil, nýbrž je také mnoho čistě politických otázek, o kterých by měl pan ministr zahraničních věcí podati zprávu. Máme konferenci pro odzbrojení, jež konala se v poslední době, a jejímž důsledkem bylo, že nyní Francie přikročuje k ohromnému vybudování svých vojenských zbrojení; máme poradu rady Svazu národů, jenž rovněž hraje v zahraniční politice důležitou úlohu; máme poměr mezi Italií a Jugoslavií, při kteréžto otázce přichází také v úvahu - o čemž nám pan ministr zahraničních věcí ještě neřekl ani slova - jaké povinnosti má Československo jako člen Malé Dohody vůči Jugoslavii pro případ, kdyby tato diplomatická zápletka měla vésti k ostrému dalekosáhlému konfliktu. Máme dále otázku, jež byla nadhozena článkem lorda Rothemera, a třebaže angličtí konservativci lorda Rothemera setřásli se svých šosů, zůstává přece skutečnost, že nejen z této události, nýbrž ze všech projevů anglického konservativního tisku vychází, že anglická a francouzská diplomacie koketuje s restaurací Maďarska z toho prostého důvodu, poněvadž sílu Maďarska v protirevolučním smyslu, protirevoluční dnešní maďarský režim zařazuje do všeobecného protirevolučního účtu v Evropě, jehož hrot je namířen proti sovětskému Rusku. Jeden měšťácký pacifistický časopis přinesl zprávu, která nebyla dosud vážně popřena, že dohoda, pokud se týče, rada Svazu národů prohlásila souhlas s mohutným zvýšením říšské obrany, takže k dnešní říšské obraně má býti přidružena záloha o 300.000 mužích, nehledě vůbec k jiným doplněním a zvýšením stavu říšské obrany a jejího ozbrojení. Musíme zaznamenati Anglií vyvolanou roztržku se sovětskou Unií, přerušení diplomatických styků, skutečnost, že anglická diplomacie pracuje, jak dokumentárně bylo dokázáno, horečně na organisaci protirevolučního spiknutí proti sovětské Unii.

Také Československo má na této otázce zájem v několika směrech, nejprve proto, poněvadž zde není ještě upravena otázka styků se sovětskou vládou, jak styků politických, tak obchodních, a za druhé, protože právě Československo se nachází společně mezi státy, jež na organisaci ruské protirevoluce měly vynikající podíl. V Československu máme 17.000 protirevolučních ruských vystěhovalců, na jejichž vydržování vydává Československá republika ročně 60,000.000 Kč, kdežto na druhé straně zůstává 37.000 nezaměstnaných beze vší podpory od státu. Musíme zaznamenati skutečnost, že vůdcové protirevoluce sami doznali, a to v "Ročence Československé republiky", kterou vydává nakladatelství strany národně-demokratické, že účelem této protirevoluční organisace je příprava k boji proti sovětské Unii. Péče, které se dostává těmto vystěhovalcům, nejen v Československu, nýbrž také od Svazu národů, je ve velikém rozporu se způsobem, jak se zachází s maďarskými vystěhovalci. Maďarská vláda vykazuje ještě dnes ze svého státu sta dělníků, kteří jsou v podezření, že se r. 1919 zúčastnili maďarské kommuny. Nedává žádné amnestie a dnes ještě musí sta a sta dělníků Maďarsko opustiti a blouditi bez domova, poněvadž žádná vláda kapitalistických států a žádný Svaz národů se o ně nestará nebo se jich nezastává, aby vláda maďarská skončila pronásledování, kdežto na druhé straně protirevoluční ruská emigrace je organisována a vydržována, přes to, že sovětská vláda již několikráte vyslovila amnestii pro všechny tyto vystěhovalce a tím jim umožnila návrat, přirozeně s výjimkou těch, kteří jsou odhodláni vésti boj proti sovětské vládě i nadále.

Máme nyní opět zvláštní případ i v Československu. Jako v Maďarsku, zuří bílý teror i v Rumunsku proti revolučnímu hnutí dělníků. Československá vláda podporuje ruskou emigraci 60,000.000 Kč ročně a podporuje přímo jejich politickou organisaci, naproti tomu prostě zavírá revoluční rumunské dělníky, kteří musí prchnouti před tímto bílým terorem. Tak sedí daleko přes měsíc 2 rumunští dělníci, Timotej Marin a Mariu Jonescu v košickém vězení, aniž by jim byl udán třeba jen jediný důvod, proč je zavřeli. Prostě proto, poněvadž museli utéci, poněvadž unikli hrůze bílého terroru, poněvadž museli překročiti československé hranice, aby zachránili svůj život, jsou československou policií zavřeni. To jest rozdíl v zacházení s protirevolucionáři a revolučními vystěhovalci v Československu.

To jsou všechny otázky, na které očekáváme odpověď od vlády, po případě od pana ministra zahraničních věcí. Avšak vláda dokazuje také jinak každého dne, kdy se konají schůze této sněmovny, znovu, že jí zbývá pro tuto sněmovnu jen opovržení - a může někomu zbýti něco jiného pro sněmovnu, jejíž většina se vůbec nezúčastní politických rozprav a ve které na příklad sedí strany, jako němečtí aktivisté, které při tak důležité otázce, jako je reforma správy, sedí zde prostě po dobu celé sněmovní rozpravy jako němí psi a nedovedou k tomu říci ani slova; může se někdo diviti, jestliže vůči takové sněmovně a takové většině pouhých panáků nemá vláda ničeho než opovržení? Páni českoslovenští vlastenci ukazují tak rádi, jak velice jsou spřízněni svou bytostí s francouzskou demokracií. Věříme jim tuto příbuznost bytosti s touto demokratickou republikou, jež jest vybudována na zavražděných tělech desetitisíců bojovníků pařížské komuny. Avšak musíme říci, že je přece jen velký rozdíl a snad také již některého panáka z většiny této sněmovny napadlo, že ve francouzském kabinetě musí ministři v každé schůzi býti pohotově k řeči a odpovědi a že musí bojovati, kdežto zde v Československé republice ministři si sněmovny prostě nevšímají. Avšak zvláště v otázkách zahraniční politiky je toto nevšímání sněmovny na denním pořádku a je velmi zajímavé a příznačné, že v německo-české měšťácké vládě právě jediný tak zvaný socialista, který v této vládě sedí, dr Beneš, který alespoň tvrdí - o jeho socialismu nemohli jsme se do dnes dověděti, v čem záleží - že je dobrým demokratem a přívržencem parlamentárního režimu, takže by se podle všeobecných politických rozdílů uvnitř této vlády muselo říci, že dr Beneš je do jisté míry nejpřesvědčenějším demokratem v této měšťácké vládě, že právě tento tak zvaný demokrat a socialista nejzřetelněji ze všech ministrů této vlády ukazuje opět a opět nevšímavost a neúctu vůči sněmovně. O vládě myslíme, že nemá chuti mluviti o zahraniční politice a odpovídati sněmovně. Vláda má jiné starosti, především starost, aby její panáková většina její zpátečnické předlohy jednak nyní, jednak ještě v budoucnosti povolila. To je její hlavní starostí a proto se vyhýbá každé rozpravě a podávání zpráv o zahraniční politice. Dělnická třída žádá od vlády jasné odpovědi o otázkách zahraniční politiky a nespokojí se všeobecnými frázemi. Dělnická třída žádá jasné odpovědi na otázku, jakou zahraniční politiku provádí československá vláda, jak v otázkách hospodářských, tak také v mezinárodních otázkách politických, právě tak, jako se československá dělnická třída trvale nespokojí s pouhými frázemi o sbratření, nýbrž bude požadovati skutečnou mezinárodní revoluční činnost proletariátu. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Nyní má slovo pan posl. Steiner.

Posl. Steiner (maďarsky): Nechcem sa púšťať do podrobnej kritiky obchodnej smluvy s Maďarskom, ale chcem poukázať na okolnosti, za ktorých sa táto smluva v ťažkých porodných bolestiach zrodila.

Pred zahájením vyjednávaní obidva štáty sa vyzbrojily, aby mohly diktovať podmienky smluvy na podklade čo najvýhodnejšom. U Československa prejavilo sa toto vyzbrojenie v zavedení agrárnych ciel, čo, nehľadiac na všetky ostatné následky toho, bolo najnešťastnejším spôsobom tohoto vystrojenia, lebo ako to vyšlo v priebehu vyjednávaní na javo, práve agrárné clá boly najťažšou prekážkou dohody. Maďarsko zasa na agrárné clá odvetilo čiastočným bojkotom československých priemyslových tovarov. Je bez pochyby, že ťažké hospodárske následky obidvoch opatrení muselo odstonať robotníctvo republiky Československej.

Agrárné clá zdražily najdôležitejšie životné potreby a v prvom rade každodenný chlieb chudobných pracovníkov. Zdražovací proces ešte ani dnes nedosiahol kulminačného bodu, lebo ešte i vo štátnom indexe, sostavenom tendenciózne, musí byť konštatovaný stály vzostup drahoty. Odvetné opatrenie použité Maďarskom, t. j. čiastočný bojkot priemyslových tovarov, zvýšilo však už beztak veľkú nezamestnanosť a učinilo ešte dlhším a nesnesiteľnejším jej trvanie.

Odhlasovanie agrárnych ciel skovalo dovedna reakcionársku vládnu väčšinu československo-maďarsko-nemeckú. Tak zv. smierenie národov nebolo tedy iným, než ešte väčším a ukrutnejším olupovaním pracujúceho ľudu. Lebo veď na tých niekoľko stomilionoch, vyžmýkaných z pracovného ľudu drahotou agrárnymi cly spôsobenou delili sa veľkostatkári, bohatí árendátori, špekulanti a úžerníci.

Buržoázia vždy vyznala sa v tom, ako treba v populárnej a ľúbivej forme nastoliť zákony, ktoré príkre slúžia záujmom triednym. A tak potrebu zavedenia agrárnych ciel tiež neodôvodňovali hladom veľkostatkárov za profitom, ale tým, že bude tým zlepšená situácia ubohého zemedelského ľudu a zvlášte roľníctva na Slovensku. Ba pridali ešte k tomu, že ak roľníci docielia väčších cien za svoje agrárné produkty, vtedy budú môcť i svojích robotníkov lepšie platiť. Ako rafinovane lživým bolo toto odôvodnenie, to už dnes vidí každý. Z agrárnych ciel totiž malí zemedelci nielen že nemali osoh, ale následkom veľkej drahoty, ktorá v zápätí vznikla, boli malí gazdovia a zemedelskí robotníci uvrhnutí ešte vo väčšiu biedu. V dedinách je exekútor každodenným hosťom: berné exekúcie zničia úplne malých hospodárov.

Denné mzdy slovenských zemedelcov vo výške 6, 8 až 10 korún, mesačné mzdy hospodárskej čeľade vo výške 50 až 60 korún a ich chudé naturálné deputáty trvajú i naďalej bezo zmeny. Zemedelskí robotníci, živoriaci z hladovej mzdy, donútili na niektorých miestach zbraňou stávky vyssávajúcich ich statkárov ku zvýšeniu miezd a ako zpravidla, tiež u príležitosti týchto bojov o chlieb dostavily sa symboly buržoáznej demokracie, t. j. četníci s bodáky k ochrane vačkových záujmov statkárov. (Výkřiky posl. Majora.)

Agrárné clá však boly len podnetom, len ouvertúrou celého radu zákonov reakčných, smerujúcich proti robotníctvu. Reakcia dostala ešte väčší hlad a jedno za druhým odhlasovala daň z cukru, predlohy vojenské, reformu daňovú a ako dovŕšením toho všetkého reakcionársku reformu administratívy, ktorá pretvorila celú republiku v jeden žalár. Pri odhlasovaní tohoto zákona vznikla zdánlive trhlina v somknutých dosiaľ medzinárodne-reakcionárskych radoch vládnej väčšiny. Vodca maďarskej buržoázie, Szent-Ivány, ktorý mal veľké zásluhy pri utvorení vlád nej väčšiny a ktorý ešte v minulom roku zdravil reformu administratívy ako víťazstvo autonomistického boja strany Hlinkovej, ochorel práve v dobe pojednávania administratívnej reformy a jedného člena svojej strany vyslal do boja opozície. Od čoho ochorel Szent-Ivány? Snáď nedostal čemer od tých sériových útokov, ktoré spolu s československou buržoáziou podnikal proti pracovníkom v republike? Či možno brať vážne túto opozičnú komediu alebo či to nie je pokračovaním v reálnej politike v rúšku opozičnom?

Všetko to zostane otvorenou otázkou len dotiaľ, dokiaľ nepreskúmame okolnosti, ktoré maďarskú národnú stranu donútily prechodne ku stanovisku pseudoopozičnému. Zradná aktivistická politika Szent-Iványovcov vyvolala v širokých massách maďarských pracovníkov najhlbší odpor. Tento odpor bol odhlasováním každého novšieho a proti robotníctvu smerujúceho zákona len stupňovaný. Jediným úspechom reálnej politiky bol lex Dérer-Szent-Ivány o štátnom občianstve, avšak mizive malý je počet tých, ktorých príslušnosť bola podľa neho priaznive riešená. (Výkřiky posl. Majora.) V odpovedi danej na interpeláciu posl. Jabloniczkého uznáva minister vnútra sám, že dotyčný zákon pripúšťa, aby za udelenie štátneho občianstva mohly byť požadované určité obnosy. Znamená to tedy toľko, že kto má veľa peňazí, ten môže získať štátneho občianstva, čo ostatne bolo zvykom už i pred týmto zákonom, lebo veď v našej zkorumpovanej a peniazmi uplatiteľnej administratíve bolo možno i v minulosti nadobudnúť za peniaze vysvedčenia o štátnom občianstve.

Po takýchto výsledkoch reálnej politiky opustili maďarskú národnú stranu ešte i jej najvytrvalejší prívrženci. Je to situácia veľmi nepríjemná pred obecnými voľbami. Preto musel Szent-Ivány ochorieť na aktivistickú politiku, preto musel prezatým zavesiť na klinec svoju vládnu politiku a vystúpiť s jedným hlasom v póze opozičníka proti administratívnej reforme - vo vedomí, že i bez toho bude tu väčšina. Je príznačné pre vážnosť tejto strany, že kým pri odhlasovaní agrárnych ciel vystupovala proti záujmom Maďarska, dotiaľ poslanec dr Holota vo svojej reči pri pojednávaní o administratívnej reforme zasa si zahral na struny iredenty.

Toto spoločné iredentistické vystúpenie s maďarskou kresťansko-sociálnou stranou má svoje zahranično-politické pozadie. Maďarsko bolo prostredníctvom priateľskej smluvy s Itáliou uzavrenej naprosto zapiaté do protisovietskej fronty, organizovanej anglickým lúpežným imperializmom. Anglický imperializmus snaží sa o to, aby utvoril spoločné maďarsko-poľské hranice a k tomu účelu veľmi ochotne sľubuje Maďarsku určitú časť Zakarpatskej Ukrajiny a niektoré pohraničné územia Slovenska, aby bol utvorený bojaschopný blok proti Sovietom.

Československá buržoázia, ktorá pomaly vždy viac a viac podlieha vlivu anglického imperializmu, nebude môcť týmto snahám odolať. Lebo veď veľký a rozhodujúci vliv anglického imperializmu nič nedokazuje lepšie, ako ten postup, ktorý sleduje Československo v oči Sovietskej unii. Hospodárske záujmy Československa už dávno si vyžadovaly naviazanie najužších hospodárskych stykov so štátom 150 milionov robotníkov a sedliakov, lebo tým by sa dostal ku vzduchu tiež československý priemysel, zápasiaci stále s krízou, a uľavilo by sa tiež veľkej nezamestnanosti: uznanie Sovietskej unie de jure ešte vždy mešká. Darmo to požadujú už dlhú dobu pracovníci republiky bez rozdielu strán a tiež veľmi dôležité živnostenské a obchodné odborné kruhy, všetko to nič neplatí. Pod tlakom týchto požiadavkov musel sa tiež zahraničný minister dr Beneš vyjadriť niekoľkokrát o nutnosti uznania, avšak ten trpený zahraničný minister dr Beneš môže sa práve tak, ako vo veľa iných otázkach len vyjadrovať, (Výkřiky posl. Mondoka.) lebo faktá diktuje istá hŕstka fašisticko-klerikálnej kliky pod vedním pána Kramářa. Táto klika, ktorá celého svojho vlivu používa k tomu, aby zapojila Československo do protisovietskej fronty organizovanej anglickým imperializmom, lebo od toho očakávajú reštauráciu cárskeho režímu.

Ak postavíme tedy paralelu medzi očakávanými hospodárskymi výsledky obchodnej smluvy s Maďarskom a medzi obchodnými styky naviazanými po prípade so Sovietskou uniou, vtedy stačí poukázať len na to, že Maďarsko má len 10 milionov obyvateľov, kdežto Sovietská unia 150 milionov. Keby sme na nič iného nehľadeli - už tento samotný fakt činí jasným každému, že obchodné styky so Sovietskou uniou, ktorých predpokladom je uznanie Sovietskej unie, zaistily by hospodárskemu životu Československa neprirovnateľne väčšie výsledky, ako obchodná smluva s Maďarskom, o ktorej práve pojednáváme. (Výkřiky posl. Majora.) O tom dobre vie i dnešná reakcionárska vláda, ktorá ani v zahraničných stykoch neriadi sa hospodárskymi záujmy Československa, ale len tým, aby do nekonečna zaistené boly surové záujmy triedné, vykorisťovanie a útlak.

S tohoto hľadiska neuvažuje tedy hospodárske výhody, ktoré by plynuly zo stykov týchto dvoch štátov, ale činí predmetom úvahy systém stávajúci v Maďarsku a Sovietskej unii.

Kontrarevolúcia v Maďarsku utvrdila svoju nadvládu vraždením a žalárovaním proletárov a ešte i dnes je najbezúzdnejší a najbarbarskejší teror a prenasledovanie údelom proletárov. Len protesty medzinárodného proletariátu zachránily v tomto štáte obetavých revolučných vodcov maďarského proletariátu Mateja Rákosiho a Zoltána Szántóva pred šibenicou. Preto musia dlhé roky trpieť v žalári, lebo chceli triednym bojom rozbiť otrocké okovy maďarského robotníctva, trpiaceho pod ukrutným útlakom a biedou.

Vláda Bethlenova pripravuje v Maďarsku reštauráciu Habsburgov. Tomuto účelu slúžila tiež vládna väčšina, vytvorená s najdivokejším terorom v posledných voľbách, a tiež reštaurácia vyššej snemovne aristokratickej čvargy.

Táto situácia ohrožuje tiež územnú celistvosť Československa a predsa československá buržoázia pokladá za nebezpečnejší systém Sovietskej unie, kde proletariát po zvrhnutí nadvlády buržoázie stvoril voľný a demokratický štát pracovníkov, ktorý slúži v každej svojej inštitúcii blahu pracovníkov.

Všetko to neuvádzam a nestavím proti sebe preto, ako keby som sa divil a pozastavoval nad týmto stanoviskom reakčnej buržoázie; naopak toto stanovisko shľadávam cele prirodzeným a samo sebou rozumiteľným. Systémom zavládnuvším v Sovietskej unii vybuduje sa socializmus; tento systém je vzorom pre medzinárodný proletariát. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Systém panujúci v Maďarsku je reakčným, je systémom a vzorom fašistickej buržoázie. Dnešná reakčná vláda československá približuje sa k tomuto vzoru plnou parou: tie reakčné zákony, ktoré teraz jedon za druhým odhlasujú v tomto parlamente a prenasledovanie robotníkov a obzvlášte strany komunistickej, najlepšie to dotvrdzujú.

Na tejto ceste môže československú buržoáziu zastaviť len jednotná bojovná fronta československého proletariátu a túto frontu vytvorí strana komunistická prez všetky prekážky, porazí vo spojeneckom boji spolu so svojími proletárskymi bratmi v Maďarsku kontrarevolucionársku buržoáziu v obidvoch štátoch, stvorí tie pravé spojky československé a maďarské soviety. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu prvému zpravodaji, p. posl. dr Uhlířovi.