Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona jest, byť i jen nepatrným a také jen na malý a určitý okruh omezený, zlepšením dosavadního stavu. Starý horní zákon byl po desítky let uznáván za nedostatečný, nyní mají býti v novém zákoně držitelé zavázáni předkládati také dozorčím úřadům přehledné důlní mapy a učiniti je přístupnými také soukromníku, který má na tom zájem, čímž se ovšem dosahuje podstatných výhod pro jisté soukromníky mající na tom zájem, poněvadž, utrpí-li dolováním škodu, mohou také tuto škodu zjistiti. Ale ovšem zbývá množství, mnohem naléhavějších reforem, jichž účelem má býti chrániti život a zdraví dělníků zaměstnaných při dolování a jichž naše organisace, příslušníci mé strany často a dosti naléhavě žádali, ale přes to jsme se nepřiblížili k jejich splnění.

Jest příznačné pro nynější vládu, že ve chvíli, kdy provádí opravu starého horního zákona, má na mysli jen zájmy majetných tříd a dělníků, prostě nedbá. Není to žádný div u vlády, jejíž nejvyšší ctižádostí jest, býti sociálně zpátečnickou a jejíž dosavadní činností pro lidové vrstvy bylo zhoršiti jejich bídu a dále je zbavovati práv.

Ale v této souvislosti bych, se ještě dotázal, je-li dosavadní vláda vůbec ještě oprávněna zastupovati návrhy zákonů, i když pocházejí od jejích předchůdců, tázal bych se, není-li nynější vláda již vůbec vyřízena. Přicházíme právě z obecních voleb, z voleb, které zároveň ukázaly slabinu a hanbu vlády. Vládní strany v době před volbami byly naplněny strachem před votem, jehož nelze nedbati, daly si největší práci, jakou lze si jen pomysliti, aby tyto volby, kterým nebylo lze uniknouti, vylíčily jako zjevy pouze místního rázu. V mnoha článcích a v tolika a v tolika řečích tvrdili stále příslušníci vládních stran, že tyto obecní volby mají jen místní význam, že nikde se nestane politické rozhodnutí. Pomýšleli tedy na to odvolati se k politickému nerozumu voličských mas. Ale přesto, že se domnívali, že bude možno, v tolika a v tolika venkovských obcích skutečně lidi překvapiti stálým poukazováním na pouze místní význam obecních voleb, stálou výzvou k těmto voličům, aby nemyslili na vysokou politiku a především nikoliv na to, jak se vládní strany chovaly zde v této sněmovně, přece se vládní strany stále třásly strachem, že voličové mohou býti chytřejší a charakternější a proto se dostavila, jak bych zde rád zjistil, bohužel nikoliv marná výzva k vládě, aby uvedla v pohyb svůj aparát. A tento aparát pracoval a to nejdříve v tom směru, aby z voleb byly vyřazeny pokud možno všechny nebezpečné obce. Ze svého volebního kraje mohl bych uvésti četné příklady pro to, že velká města a průmyslová místa měla jíti k volbě a že všemi možnými úskoky byly volby v těchto místech zamezeny.

Za druhé pracoval tento aparát v tom směru, že při stanovení volebního programu šlo se tak daleko, že se zúčastněné skupiny neostýchaly zcela klidně a chladnokrevně na dotazy zástupců politických stran říkati jim do očí nepravdy, pokud šlo o lhůtu voleb. Bylo zjištěno, že se dne 1. září dostavili do ministerstva vnitra zástupci českých sociálních demokratů a že jim tam bylo řečeno, že se vůbec ještě neví, kdy budou volby rozepsány, téhož dne však ministr vnitra vydal již rozkaz okresním politickým správám, aby druhého dne vyvěsily volební vyhlášky. Jest prokázáno, že téhož dne, kdy venku okresní politické správy daly již vyvěsiti volební vyhlášky, ministerstvo vnitra našlo smutnou odvahu prohlásiti deputaci naší strany na otázku, kdy budou volby - poněvadž se to v Praze ještě veřejně nevědělo - že toho ještě nevědí. Na výtku, že okresní politické správy již přece volby rozepsaly, byla jim dána odpověď, že to musí býti mýlka, nedorozumění. A do této řady method vlády, aby na výsledky voleb mohla snad přece vykonávati vliv ve svůj prospěch, patří četná zjevná porušení zákona, jichž se dopustily úřady. Jak se provádějí volby na Slovensku, o tom kromě nás mluvil v této sněmovně již pan oposičník Hlinka, ovšem marně. Nyní mluvil o tom, jak se to dělo na Slovensku, jako příslušník vládní strany, a možno jistě býti zvědavým, jak vláda na to odpoví nyní se zřetelem na změněnou úlohu Hlinkovu. Rozhodně jest jisto, že se na Slovensku pracovalo způsoby, které ještě daleko předstihují maďarské volební způsoby, že notáři nebrali prostě na vědomí kandidátních listin, že volební kandidáty titulovali výrazem "Vy prasata" a že jim říkali: "Vy prasata, nemusíte voliti" a podobných více. Ale nemusíme jíti až na Slovensko. Můžeme zůstati v Čechách a můžeme zjistiti, že okresní politické správy měly tu odvahu, na př. v jistém pošumavském místě, volby odročiti a nedati je provésti proto, poněvadž vládní strany omeškaly nebo nemohly podati kandidátní listiny.

Do této kapitoly patří nepřípustné vykonávání vlivu na voliče v těchto územích, způsob, jakým se vykonávala censura. Naše strana na př. dala si ještě, a to nikoliv se zřetelem na tyto obecní volby, nýbrž k jinému účelu, jejž ještě vysvětlím, od vzdělávacího výboru našich vídeňských organisací zaslati filmy, které měly ukázati obyvatelstvu, jak ve skutečnosti vypadá práce rudého obecního zastupitelstva ve Vídni, aby bylo lze čeliti lžím, které byly rozšiřovány o této vídeňské obecní správě, a upozorniti na to, co sociální demokraté konají pro lid tam, kde k tomu mají možnost, a ukázati, že sociální demokraté nedovedou jen podávati programová prohlášení o způsobu své politiky ve veřejných sborech, nýbrž že a jak dovedou tato prohlášení proměniti v čin. Tedy za tímto účelem byly tyto filmy objednány z Vídně a měly býti ukazovány v celé zemi. Tu přišla censura a po celé měsíce vůbec znemožňovala předváděti tyto filmy, neobsahující skutečně nic jiného, než obraz práce naší vídeňské obecní správy a které pro to nemohou býti přece tak státu nebezpečné, ledaže si censura myslila, že Československo se zřetelem na sociální práci vykonanou ve Vídni jest zahanbeno, srovná-li se to s tím, co v sociálním oboru koná Československo a co se po té stránce vykonalo ve Vídni. Ale pravou příčinou bylo, že censor na rozkaz vlády musil tak jednati, poněvadž předvádění oněch vídeňských filmů mohlo poškoditi vládní strany, že se tedy dopustil zcela nestydatého zneužití své úřední moci. Místo aby byl řekl vládním stranám, ukazujte přece ve filmu, co vy jste vykonali, ukazujte ve filmu, jak mrháte jměním lidu, berněmi, na nákup bomb s otravnými plyny, které jednou mají býti shazovány na obyvatelstvo, na obyvatelstvo takových měst, s nimiž by se právě Československo mohlo dostati do boje, censor s touž nestydatostí zabavoval zvláště časopisy, plakáty a letáky, jimiž naše strana chtěla voliče poučiti. (Výkřiky něm. soc.-demokratických poslanců.) Objednali jsme množství plakátů, které názorně ukazují politické události v Československu. Vyvěsiti tyto plakáty bylo nám skoro bezvýjimečně okresními politickými správami zakázáno, ovšem na vyšší příkaz. Že nevěděli, jak se má tento zákaz vůbec odůvodniti, že jednali prostě jen na rozkaz, aby za všech okolností zamezili rozšiřovati tyto plakáty, vysvítá z toho, že jedna okresní politická správa propustila ten plakát a jiná onen a že jedna odůvodnila zákaz vyvěšovati tak a druhá zase jinak. Chci zde uvésti tři příklady. Okresní politická správa ve Žluticích zakázala vyvěsiti všechny naše volební plakáty s odůvodněním, že se jejich obsah příčí zákonu na ochranu republiky. Okresní politická správa v Teplé povolila tři z těchto plakátů, podle mínění žlutické okresní politické správy příčících se zákonu na ochranu republiky, ostatní však zakázala dovolávajíc se §u 300 tr. z. Okresní politická správa v Karlových Varech dovolila vyvěsiti plakáty, které podle mínění tepelské okresní politické správy příčí se §u 300 tr. z., dovolila vyvěsiti plakáty, které se podle mínění žlutické okresní politické správy příčí zákonu na ochranu republiky, ale zase zakázala vyvěšovati plakáty, které byly dovoleny v Teplé, a odůvodnila to poukazem na císařské nařízení z r. 1854. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) To byly způsoby, jimiž se pracovalo, a z toho jasně a zřetelně vysvítá, že okresní politické správy prostě hledaly záminky, že musily sháněti, odůvodnění vykonávajíce příkaz, jejž dostaly od ministerstva vnitra.

Kromě těchto úředních nařízení prováděly se ještě nesmírně chytrácké plány vládních stran, že se totiž snažily postaviti v obcích pokud možno nejvíce malých kandidátek, aby lidé, kteří utekou od vládních stran, u těchto malých skupinek se zase shromáždili. Nyní jest ovšem otázka, kam se po stránce politické čítají hlasy odevzdané pro tyto skupinky. Pan ministr Spina předpředevčírem dal do novin článek, v němž mluvil o tom, že tyto volby ukázaly, že se voličové s velkých politických hledisek shromažďují v rámci velkých politických stran. Pravil to nepřihlížeje k tomu, že v místech, kde mělo býti obsazeno 15 mandátů, 12 stran se o těchto 15 mandátů rozdělilo, nepřihlížeje k tomu, že na příklad u nás na Chebsku četné kandidující skupiny neměly ani dosti fantasie, aby si vynalezly nějaké jméno své strany, a prostě podaly kandidátní listiny pana "Tak a Tak" a pana "XY". A nyní přichází okresní politická správa, předvolává tyto pány "Tak a Tak" a "XY" a táže se jich, ke které politické skupině dlužno přičísti hlasy pro ně odevzdané. Pánové ovšem na to nemají odpovědi, a nyní již vlastně vidíme souvislost věcí: Za prvé zatajování až do nynější chvíle, z toho ovšem lze snadno viděti, čeho má býti dosaženo: zfalšování těchto volebních výsledků tím, že se usiluje, všechny hlasy odevzdané těmto neutrálním skupinkám, těmto z příbuzenských ohledů sestaveným malým hlasovacím skupinkám přičísti k dobru vládním stranám.

Přes to se vládním stranám nepodařilo vyjíti z této aféry v plném zdraví a ony jsou přece skutečně zatíženy tak hroznými hříchy, že se lze jen diviti, že netrpělivost, nevole a rozhořčení obyvatelstva nebyly ještě větší a že se s těmito vládními stranami obyvatelstvo nevypořádalo prostě vůbec. Pomyslíme-li, co v krátké době jednoho roku tyto strany spáchaly, pomyslíme-li na zločin hrozného zdražení potravin cly, na rozmrhání 3 1/2 miliardy na fond na výzbroj, na prodloužení vojenské služební doby, na stanovení mírového stavu 120.000 mužů pro československé vojsko v době, kdy pětkrát větší Německo má ve zbrani jen 100.000 mužů a ve státě, o němž s výjimkou Francie zástupci Dohody tvrdili, že pro něj stačí vojenský stav 24.000 mužů, pomyslíme-li na daňovou reformu, kterou učinily pro milionáře a proti dělníkům, pomyslíme-li na zákon o certifikatistech, jenž tisícům německých čekatelů na občanské místo odnímá tuto možnost, pomyslíme-li na zákon o rdoušení obcí, který téměř úplně ruší samosprávu našich obcí, na krádež volebního práva, na správní reformu, která celkem není ničím jiným než povznesením pendreku na symbol celého našeho veřejného života, pak musím říci, že voličové byli ještě dosti milostiví, že při těchto volbách připravili vládním stranám pouze postavení menšiny, místo aby je byli vůbec decimovali. Představím-li si nyní, s jakými úmysly vcházejí poražení bojovníci znovu do této sněmovny, pomyslím-li si, jak tito poražení hledí obyvatelstvu připraviti ještě neslýchanější věci, než které se dosud staly, že zamýšlejí zhoršiti sociální pojištění, široce zbaviti práv dělníky při vedení jejich vlastního ústavu, pomyslím-li, že hledí připraviti dělníky o práva, jichž dělníkům neodpírala již ani buržoasie starého císařského státu, pomyslím-li na zamýšlený útok na přístřeší, na úmysl úplně zklerikalisovati školu, pak musím říci, že tito pánové mají zcela neobyčejnou odvahu a že se vyznamenávají takovým názorem na věci, pro nějž sotva lze nalézti jiného jména než cynismus. Při tom, jak jsem již řekl, tato většina zde byla již dávno nechána na holičkách většinou voličů.

Mohu to shrnouti v tato slova: Podvod, jejž spáchaly vládní strany, úskok ministerstva vnitra, porušení zákonů úřady, censorská libovůle, tato všechna balkánská zneužití, která se udála při obecních volbách, nemohla prosaditi, aby se většina voličů rozhodla pro vládní strany. Tak musíme zaznamenati, že nyní vládne bezohledná a jen bestii zisku oddaná většina poslanců, které právě většina voličů venku vyslovila votum nedůvěry. Stav, jejž dnes máme, příčí se zákonům demokracie, jest nesnesitelný, jest další urážkou voličů oklamaných r. 1925 nynějšími většinovými stranami. K tomu všemu bylo by jen jedno nutné, místo aby snad ještě jednou pomýšleli na nové útoky proti obyvatelstvu: Toto poslanecké shromáždění nechť odstoupí, odvolá se ke všem voličům, aby se konečně jednou učinila přítrž podvodu spáchanému na většině lidu a této hanbě demokracie. (Souhlas a potlesk něm. soc.-demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Jest obecně známo, že majoritní strany po exposé p. ministra financí znemožní oposičním stranám, aby o tomto exposé a o politické situaci byla ihned zahájena rozprava. Víme, že je zde určitý úmysl potlačiti mínění oposičních stran, že je zde zjevný úmysl zastříti určité politické a sociální skutečnosti a že je úmysl vzíti opětně na dlouhou dobu parlamentu možnost, aby provedl spravedlivou kritiku nejen činů vládních, nýbrž činů dnešní majority, kritiku oprávněnou a spravedlivou.

Proto používáme této příležitosti, abychom se zmínili alespoň všeobecně o aktuálních otázkách, o poměru k vládě republiky, k celně kongruovým stranám a o otázkách, které mají býti v nejbližších hodinách v parlamentě řešeny, o otázkách, jichž řešení je zjevně namířeno proti zájmům lidovým. Bylo nám znemožněno, aby zde byl proveden přehled výsledků volebních a z toho vyvozeny resultáty, pokud se týče politické situace v republice. Můžeme říci, že výsledek voleb znamená silný projev nedůvěry k dnešnímu režimu celněkongruovému, že znamená také nedůvěru ke stranám, které tvoří tento dnešní reakční režim.

Vezmeme-li dosavadní výsledky volební, shledáme, že majorita celně-kongruových stran sotva již bude míti ty mocenské posice, jaké měla před obecními volbami. Výsledky voleb obecních staví otázku, zdali celně-kongruové strany vůbec mají zde majoritu a zdali jsou oprávněny ve své dosavadní protilidové politice postupovati a zdali by neměly vyvoditi důsledky z projevů lidu ve volbách obecních, jak je to zřejmé v každém ústavním státě.

Strany vládni a vláda sama má se říditi podle zásady: Hlas lidu, hlas boží. Jestliže z voleb vyšel hlas proti dosavadní politice vlády i stran majoritních, jestliže v těchto volbách lid projevil, že si přeje zcela nové, jiné směrnice a jiné tendence vnitřní politiky a postupu v otázkách sociálních, pak by logicky pro vládu i majoritní strany mělo býti rozhodujícím, aby v duchu tohoto volebního projevu jednaly a jemu se přizpůsobily. (Výkřiky posl. Johanise.)

Je známo, že před obecními volbami dnešní majorita mohla počítati na většinu pouze 10 hlasů. Vezmeme-li však průměr, jednalo se pouze o většinu pětihlasovou. Výsledek voleb a přesuny mocenské v politických stranách ukazují, že tato desetihlasová, resp. pětihlasová většina v tomto parlamentě již neexistuje (Tak jest!), že tyto vládní strany byly volebními přesuny zatlačeny do menších posic mocenských a že tedy de facto výsledek voleb vyznačuje, že dnešní majoritní strany nejsou již v té posici mocenské a nemohou podle toho rozvinovati svoji činnost, ale mají se podrobiti vůli a výsledkům volebním.

Projev voličstva v obecních volbách v prvé řadě prokázal, že veliké procento a v mnohých okresích převažující procento voličů československých vyslovilo nedůvěru dnešní vládě, vyslovilo nedůvěru také politickým stranám majoritním. V těchto volbách však voličstvo také protestovalo a manifestovalo proti tak zv. zákonům protisamosprávním. Na všech volebních schůzích byla diskutována otázka, jakou měrou reformou správy, zákonem o finančním hospodářství obcí a berní reformou bude postižena samospráva. Na voličských schůzích bylo zdůrazňováno, aby voličstvo o těchto konkrétních otázkách se vyslovilo, aby se vyslovilo, zda souhlasí s těmito zákony či nikoliv, a voličstvo ve své veliké části protestovalo proti porušení pravomoci naší samosprávy, voličstvo protestovalo proti zešněrování samosprávy, voličstvo protestovalo proti oslabení hospodářských a finančních sil obcí a samosprávy vůbec, jak se to stalo zákonem o finančním hospodářství obcí.

Dnes po volbách obecních, kdy tak živě bylo manifestováno proti těmto zákonům, vidíme již zřetelně jejich důsledky. Všechny obce a zejména veliká města vykazují obraz přímo žalostný, obraz nemožnosti hospodaření a konání velikých a těžkých úkolů, neboť protisamosprávné zákony berou obcím a samosprávě vůbec životní sílu, berou jim finanční a hospodářské prostředky. Rozpočty měst v Československé republice vykazují veliké ztráty příjmové a horentní schodky, jak je způsobily dnešní protisamosprávní zákony.

Chci zde tento obraz vylíčiti příkladem plzeňským. Včera městská rada plzeňská schválila obecní rozpočet na rok 1928. Tento rozpočet vykazuje 13 mil. Kč na ztrátách, které - vznikají zrušením školních přirážek, limitováním přirážek obecních, odnětím daně obratové a přepychové, odnětím daně z motorových vozidel a snížením daňového základu pro výměr obecních přirážek. Obec plzeňská následkem těchto zákonných důsledků vykazuje schodek 22 mil. Kč. Pan ministr dr Engliš, který prohlásil, že samospráva musí prodělati krisi, aby se vyléčila, může se z tohoto rozpočtového obrazu všech komun a celé samosprávy přesvědčiti, že zde nebude pouze krise, že on a vláda vhánějí samosprávu nikoliv pouze do krise, nýbrž do úplného zničení. Obce podle svých rozpočtů, jak je nyní zpracují, vykazují ohromné ztráty a nedostatky krytí nejdůležitějších oborů obecní činnosti. Obce restringovaly své výdaje, ale přes tuto restrikci vykazují takové schodky, že je nemohou ničím krýti. Za tento zločin proti samosprávě má odpovědnost dnešní vláda a dnešní majorita. Krise a katastrofa, která nastane průběhem roku 1928, půjde na účet odpovědnosti těch, kteří ze zlomyslnosti a zavilosti podnikli tak brutální útok na základy československé samosprávy.

Ve volbách bylo protestováno nejen proti těmto protisamosprávným zákonům, nýbrž také silně i proti restrikci politického práva a proti hanobení demokratických základů naší republiky. Je velmi poučné, že pan ministr veř. prací dr Spina na schůzi svých německých voličů velmi velebil zákon o zrušení volebního práva vojáků. Pan ministr dr Spina prohlásil to, co jsme tvrdili při projednávání tohoto zákona, že zrušením volebního práva vojáků byly poškozeny české menšiny, a potvrdil, že německé buržoasní strany zrušením volebního práva vojáků získaly, mnohé obce že se vrátily do držení německé buržoasie a posice Čechů ve smíšených a menšinových místech že byly oslabeny. (Výkřiky posl. Johanise.)

Tento projev pana ministra dr Spiny dokazuje oprávněnost našich výstrah, našeho varování a žalob a dokazuje, že útok na demokracii v republice především poškodil naše menšiny a naše smíšená místa.

K tomu chci ještě připojiti projev, který učinil pan místopředseda sněmovny posl. Zierhut. Pan posl. Zierhut na voličské schůzi svých stoupenců prohlásil, že dnešní vládní útvar není výsledkem situace, která vznikla z rozporu mezi socialistickými a občanskými stranami v dřívější všenárodní koalici, nýbrž že tato dnešní soustava byla se zástupci německých buržoasních stran sjednávána již před dvěma lety. (Slyšte!) Tato okolnost potvrzuje, že rozbití všenárodní koalice bylo výsledkem třídních zájmů buržoasie obou národů, že se tu tyto strany umlouvaly již dávno před krisí, jež v koalici vznikla, a že rozbití všenárodní koalice nemůže jíti na vrub socialistických stran, nýbrž těch českých stran, které podle prohlášení p. posl. Zierhuta před dvěma lety smlouvaly se o dohodu o vybudování buržoasní koalice českoněmecké. Tento projev je politicky velmi charakteristický a dokazuje, že české buržoasní strany své vlastenectví daly do ústraní jen proto, aby dosáhly proti pracujícímu lidu určitých třídních opatření a výhod, a bylo jim výhodnějším zatlačiti motivy nacionální, když v popředí jejich zájmů stály zájmy stavovské nebo třídní.

Je nyní otázka, zdali dnešní vláda a majoritní strany poučí se z výsledků obecních voleb. Pozorujeme však, že tyto strany nechtějí se poučiti a že ani vláda, která má míti mimořádnou odpovědnost za vývoj vnitřního života v naší republice, nemá dosti smyslu pro takové poučení, podle něhož by měla korigovati své činy a opatření. Není-li rozumu v majoritních stranách, které jsou až nenávistně třídně vypjaty, různých sociálních otázkách a proti dělnictvu, má býti vyšší míra odpovědnosti u vlády samé, neboť ona má těžkou odpovědnost za vývoj vnitřních poměrů, odpovědnost za stát a za jeho budoucnost a musí - anebo má míti - vědomí odpovědnosti za to, jak se v lidu smýšlí o dnešní politice, o činech vlády a o celém tom komplexu otázek, které mají býti řešeny protilidově v této poslanecké sněmovně.

Vidíme tedy, že ani vláda, ani strany majoritní nepochopily pokynu obecních voleb, že si neberou této výstrahy k srdci a že, jak případy ukazují, chtějí stejně útočně, výbojně a třídně postupovati proti dělnictvu a proti demokratickým zásadám.

Po exposé p. ministra financí dostane se nám prvního obrazu nepochopení důsledků obecních voleb a dostane se nám nového důkazu, že dnešní majorita a vláda od své útočnosti proti lidovým a dělnickým zájmům nechce ustoupiti. Bude nám předložena osnova zákona o změně zákona sociálního pojišťování. Jaké jsou hlavní body této reakční předlohy? (Výkřiky posl. Johanise.)

Ohromný počet, veliká sféra vlastníků pracovní síly a těch, kteří riskují své zdraví a život, má, býti vyloučena z pojistné povinnosti, Ukazuje se, že je to právě sféra dělníků a zaměstnanců, která je zaměstnávána ponejvíce zaměstnavatelskými kruhy, které jsou zastoupeny dnešními majoritními stranami. Vidíme, že z pojištění napříště mají býti vyloučeni všichni mladiství dělníci, že mají býti vyloučeni dělníci sezonní, že mají býti vyloučeni dělníci domáčtí, že mají býti vyloučeni dělníci zemědělští. To jsou tisíce a desetitisíce pojištěnců. Ti mají býti připraveni o nárok lékařské pomoci, ošetření v nemocnicích, o nárok podpory nemocenské. Jejich zajištění bude záviseti na milosti nebo nemilosti zaměstnavatelů.

Do našeho sociálního pojištění se vkládají prvky velmi škodlivé tímto podnětem vládním, vkládají se ustanovení, která znamenají velikou reakci proti dnešnímu stavu zákonnému. A je jistě zajímavo, že četné strany dnešní vládní majority, které spolupůsobily se socialistickými stranami na díle sociálního pojištění, šlapou dnes své čestné slovo, porušují úmluvu a ničí dílo, které vyrostlo z dohody ve všenárodní koalici. (Tak jest!)

Není to právě dobré svědectví pro tyto strany, že nedovedou hodnotiti svého čestného slova, že nedovedou vytrvati na tom, na čem se byly dohodly se všemi ostatními stranami politickými.

Kromě přímého poškození pojištěnců a pojišťovacích ústavů připravuje se osnovou vládní neslýchaný útok na samosprávu pojištěnců. Samospráva pojištěnců má býti zrušena tím, že má býti zavedeno paritní zastoupení obou složek pojištěnců dělnických a zaměstnavatelů a že má býti při tom zavedeno poměrné zastoupení. Při dnešních poměrech víme, že zaměstnavatelské kruhy dovedou si již najíti ony zrůdné jednotlivce, kteří se stanou při poměrném volení jejich nohsledy ve správě pojišťoven sociálních. Je zásadně nesprávno, plyne-li z lidské práce, tedy z práce pojištěnců celý ten finanční základ nemocenských pojišťoven, je-li platba do těchto pojišťoven výsledkem pracovní síly dělníkovy, aby tento dělník byl připraven o své absolutní právo rozhodovati o svých osudech a výtěžcích své práce.

Prosím, za císařského, monarchistického Rakouska byla ponechána samospráva dělníkům v plné míře. (Slyšte!) Nejhorší typ rakouských vlád a nikdo za nejhorších režimů v Rakousku neodvážil se sáhnouti na toto právo dělnické. (Slyšte!) Je smutné, že v naší demokratické republice něco takového se podniká, a je příznakem těch stran, které hodlají pro tato opatření hlasovati, že dovedou ve své zpupnosti, ve své nevysvětlitelné dráždivosti a ve svém zavilém nepřátelství k dělníkům jíti tak daleko, že berou dělníkům jejich samosprávu. To je útok, jemuž není rovno v dějinách sociálního pojišťování, jemuž není obdoby v žádném evropském státě. Jen Československá republika zůstane typem reakce na tomto poli a odpovědnost za hanobení naší republiky před celým světem spadá na vládu a na strany, které se tohoto zločinu dopustí. (Výborně!)