Víme však, že dnešní vláda
i majorita nevzala si poučení z voleb, že chce
pokračovati dále i po tomto zrůdném
návrhu na zhoršení sociálního
pojišťování. Víme, že připravuje
se novela zákona o t. zv. sanaci bratrských pokladen,
hornických pojišťoven. Víme však,
že nejde o sanaci, nýbrž snížení
pensijních požitků hornických pensistů,
vdov a sirotků, o jednu třetinu. Povážíme-li,
za jak těžké situace sociální
žijí dnes pensisté horničtí,
v jakých poměrech jsou, je jistě k tomu třeba
veliké dávky cynismu, aby se sahalo na existenci
těchto nebohých lidí. Odůvodňuje-li
vláda, že hornické pojištění
je pasivní, pak má použíti stejných
method, jak to činí ve vykradených bankách
na Slovensku. Mohla-li vláda sanovati slovenské
zkrachované luďácké banky, má
jistě větší povinnost, aby sanovala
z veřejných prostředků hornické
pojišťovny a nikoliv aby sahala na existenční
úroveň těchto nebohých lidí.
Také žalujeme, že tato vláda nerespektuje
hlasu voličstva, které ve volbách obecních
manifestovalo pro zákon o zajištění
přestárlých osob, Tato otázka spadá
velmi účinně do života našich obcí
a celé naší samosprávy. Není-li
opatření cestou zákona, celá tíha
opatření těchto lidí spadá
na bedra obce. Ale stát a vláda a dnešní
majorita nerespektují ani té okolnosti, aby přestárlým
lidem, když již byli vyloučeni z rámce
sociálního pojišťování,
dostalo se na sklonku života toho, čeho je třeba,
kousku chleba a klidného živobytí. Nevíme,
že by vláda předložila zákon o
pojištění přestárlých,
naopak tato vláda předkládá zákon
na zhoršení sociálního pojišťování.
Vidíme dále, že nespokojenost ve volbách
obecních projevila se velmi důrazně i v řadách
inteligence, v řadách státního a veřejného
zaměstnanectva, neboť toto zaměstnanectvo nedůvěřuje
ani stranám majoritním, ani této vládě,
ježto celý projekt t. zv. systemisace nejen neznamená
zlepšení poměrů zaměstnaneckých,
nýbrž znamená zhoršení i vnitřních
poměrů v úřadech. Systemisace znamená
nivelisaci a proti této tendenci dnešní majority
protestovalo i státní a veřejné zaměstnanectvo,
poněvadž je nespokojeno a poněvadž bylo
poškozeno. Předloha o sociálním pojištění
znamená, že strany majoritní a vláda
rozšiřují propast mezi stranami vládními
a oposičními, že pro budoucnost spalují
všechny mosty, ale že také rozšiřují
propast mezi sebou a lidem, který tímto zákonem
bude poškozen. My konáme zase jen svou povinnost,
když vyslovujeme výstrahu, my vládu voláme
k opatrnosti, k rozšafnému posuzování
situace. My v poslední chvíli mluvíme k vládě,
že ona jest odpovědnou za budoucí vývoj
vnitřní v Československé republice.
My voláme k stranám majoritním, že tímto
činem, schválí-li osnovu proti sociálnímu
pojištění, nejen rozšiřují
propast, ale dávají tu velmi silný podnět
k zvýšené nespokojenosti lidu, dávají
veliký podnět a signál k boji dělnické
třídy proti nepřátelům, kteří
sedí v dnešní vládě a kteří
sedí v dnešní vládní majoritě.
(Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Bolen. Dávám mu slovo.
Posl. Bolen: Páni a dámy! Naše zásadní
stanovisko k parlamentarismu jest známo. Přes toto
stanovisko však pokládáme nejen za své
právo, ale i za svoji povinnost vznésti tento protest:
Už první pohled na dnešní denní
pořad sněmovny ukazuje, zač vládnoucí
buržoasie Národní shromáždění
považuje. Vyjednává se pokoutně o konkordát,
který je v rozporu s ústavní listinou a znamená
v každém případě a v jakékoliv
formě hrubé porušení ústavy.
Nedávno byla mluvčím mocné skupiny
anglických kapitalistů uvedena v naprostou pochybnost
trianonská smlouva, kterou stanoveny byly hranice československého
státu vůči Maďarsku. Je zde velmi vážné
nebezpečí války a zatažení Československa
do protisovětské fronty. Byl zde pokus o fašistický
puč s několika kompromitovanými generály
a důstojníky. Je zde zločinné řádění
bursiánů a spekulantů, je zde generální
útok všech zpátečníků
na školu, je zde nekonečná řada nezákonitostí
a zlovůlí státního aparátu,
najmě třídní justice, jsou zde neslýchané
konfiskace a zákazy veřejných projevů,
na "osvobozeném" Slovensku jsou z politické
msty a na základě starých maďarských
zákonů nařizovány nekonečné
vyšetřovací vazby oposičníků
atd. Ale sněmovna se o tom všem nemůže
a nesmí vysloviti, je úplně bezmocná,
smí jen kývati k tomu, co jí předloží
osmička nebo šestnáctka koaličních
stran, která smí předložiti zase jen
to, co Šrámek se Švehlou "dohodli".
Poslanci se pravidelně dovídají o důležitých
věcech teprve z novin - pokud totiž censura dovolí
o důležitých věcech psáti - a
když se nyní téměř po 4 měsíčních
prázdninách scházíme, jsou na denním
pořádku vedle ostudných imunitek dvě
staré podřadné zprávy zemědělského
výboru a jeden formální návrh na lhůtu
pro senát, věci to, které nemohou veřejnost
nikterak interesovati a které jsou pro koalici jen nejhorším
vysvědčením chudoby.
Dnešní denní pořad nemá jiného
účelu, nežli znemožniti a oddáliti
politickou debatu, jíž koalice po utrpěném
"vítězství" v obecních volbách
nemůže potřebovati a jíž se vyhýbá
už proto, aby někteří z partnerů
pánů Švehly a Šrámka
neprozradili, jaká nervosita uvnitř koalice
panuje.
Kdyby české socialistické strany neměly
na mysli jen zákulisní klepy se Švehlou
a Šrámkem, kdyby jim nešlo fakticky
o podporu vlády, kdyby jejich oposice nebyla oposicí
operetní, kdyby respektovaly vůli svého voličstva,
které chce, aby se důsledně a v jednotné
frontě bojovalo proti reakci hospodářské,
politické i kulturní, pak by dnes, pod tlakem mas
z venčí, ministerský předseda a ministr
zahraniční museli se zodpovídati, proč
a zač a z čí vůle se jedná
s Vatikánem., z čí vůle se plivá
na slavnostní sliby Washingtonské deklarace, proč
a z čí vůle má býti škola
vydána v plen klerikálům, kde se vzala ta
drzá nestydatost vyjednávat proti vůli a
proti zájmům nejširších vrstev
lidových se Římem o úpravu ještě
horší, nežli byl konkordát Habsburků
z r. 1855, proč a z čí vůle nemá
být provedena odluka církve od státu a vyvlastnění
majetku mrtvé ruky.
Kdyby pro socialisty nebylo slovo socialismus pouhou frásí,
potom by nemohli stavěti zájem kapitalistického
státu nad zájem dělnické třídy,
potom by museli společně s námi mobilisovati
masy pracujících i střední vrstvy
do boje proti hladu a proti loupeživým kartelům.,
do boje za zlepšení sociálního pojištění,
pro odstranění zákonů dělnictvu
nepřátelských, proti každému
ohrožování Sovětského svazu,
potom by museli společně s dělnictvem komunistickým
nejen v parlamentě, ale hlavně mimo parlament (Potlesk
komunistických poslanců.) organisovati důsledný
bojza svržení reakční vlády,
která bez loyální oposice socialistů
nemohla by se ani hodinu opájeti vědomím,
že není nikomu zodpovědna a že pracující
lid snese všechno.
Voličové promluvili. Nyní je nutno, aby rozsudek
voličů byl proveden. Volby byly demonstrací
zesílené bojovné vůle mas. Této
demonstraci musí následovati činy. Musí
následovati mocné hnutí mas, aby si vynutilo
odstoupení vlády a vypsání nových
voleb do parlamentu, (Výborně! - Potlesk
komunistických poslanců.) opatření
to, které po výsledku voleb stalo se nutným
i podle zásad měšťácké demokracie.
Jakými ubohými prostředky hodlá se
koalice zachrániti, je patrno ze zprávy dnešního
"Večerního Listu", orgánu to slovanských
národních socialistů, podle které
mělo býti dnes do sekretariátu naší
strany posláno 10 konceptních úředníků
a 150 policistů za účelem náhlé
prohlídky Mělo se prý pátrati po nějakých
antimilitaristických letácích. Jenom tím,
že "Večerní List" předběhl
policii, z prohlídky sešlo.
Krajně protilidová a válečná
politika vlády, ofensiva buržoasie ve všech směrech,
národnostní útisk, zejména na Slovensku
a na Zakarpatské Ukrajině, reakce kulturní,
fašismus a nebezpečí imperialistické
války musí naraziti na vášnivý
odpor pracujících mas. Vše pro jednotnou bojovnou
frontu pracujících! Ať žije vítězná
ruská revoluce a Sovětský svaz! Vše
pro vybojování vlády dělníků
a pracujících rolníků! (Výborně!
- Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaného
návrhu.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte).
Resoluční návrh posl. inž. Záhorského,
Lance a druhů:
Vláda se vybízí, aby pro nedostatek konceptního
úřednictva u báňských revírních
úřadů, který jest zaviněn požadavkem
dvojího úplného vysokoškolského
vzdělání (práv i hornictví),
byli techničtí konceptní úředníci
báňských úřadů postaveni
na roveň báňsko-právnickému
úřednictvu týchž úřadů,
poněvadž vykonávají tutéž
práci v oboru, který je povahou téměř
výlučně technický.
Jedině tímto způsobem odpomoženo bude
nedostatku konceptních sil u báňských
úřadů a napravena bude křivda, která
se technikům u báňských úřadů
děje.
Předseda (zvoní): Tento návrh má dostatečný počet podpisů a bude se o něm jednati.
Dávám slovo k doslovu prvnímu zpravodaji.
p. posl. dr Daňkovi.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Nemám doslovu, pokud se
týče projevů řečníků,
pokud se pak týče resoluce, vyjádřím
se až ve druhém čtení.
Předseda: Dávám slovo druhému
zpravodaji, p. posl. Šamalíkovi.
Zpravodaj posl. Šamalík: Slavná sněmovno!
Projev p. posl. Hakena neměl vůbec nic společného
s osnovou zákona, kterou projednáváme. Byl
to projev, jehož obsah známe již z jisté
části veřejného tisku, na který
již také ostatní veřejný tisk
náležitě odpověděl. Není
tudíž důvodu, abych na projev tento reagoval,
(Výkřiky.) Proti osnově zákona.
(Hluk. - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Zpravodaj posl. Šamalík (pokračuje): Já
jsem, pánové, zplnomocněn zemědělským
výborem, abych hájil osnovu zákona, který
projednáváme, nejsem však sem vyslán,
abych polemisoval s řečmi, které do této
debaty vůbec nepatřily.
Proti osnově zákona nebylo v debatě ani dalšími
pány řečníky nic namítáno,
a proto doporučuji znovu slavné sněmovně,
aby osnovu zákona o změně některých
paragrafů obecného horního zákona
laskavě přijala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Osnova zákona
má 6 článků, nadpis a úvodní
formuli.
Jelikož nebyly podány pozměňovací
návrhy, dám o celé osnově hlasovati
najednou podle zprávy výborové. (Námitek
nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 6 články, nadpisem a úvodní
formulí, ve znění doporučeném
pp. zpravodaji a shodném s předchozím usnesením
senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím posl. sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém, a to ve znění shodném s
předchozím usnesením senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odstavec pořadu.
Měli bychom nyní přistoupiti k projednává
ní odst. 2 pořadu schůze.
Hodlám však vyříditi pouze ještě
odst. 3, a to z toho důvodu, že žádané
prodloužení lhůty stalo se zahájením
podzimního zasedání opět aktuelní.
Nebude-li tedy námitek, projednáme ihned odst. 3
pořadu. (Námitek nebylo.) Námitek
není.
Přistoupíme tudíž k projednávání
odst. 3, jímž jest:
3. Návrh, aby senátu prodloužena byla lhůta
stanovená §em 43 úst. listiny k projednání
usnesení posl. sněmovny o usnesení senátu
k vládnímu návrhu zákona o zahlazení
odsouzení (tisk sen. 435).
Senát usnesl se v 96. schůzi dne 13. července
1927 navrhnouti prodloužení lhůty o další
4 měsíce, a sdělil to přípisem
ze dne 13. července 1927 k tisku 435 sen.
Ke slovu není nikdo přihlášen, návrh
na odklad hlasování nebo na přikázání
výboru podán nebyl, dám tedy hlasovati o
návrhu senátu podle §u 78 jedn. řádu
posl. sněmovny.
Kdo souhlasí, aby posl. sněmovna o další
4 měsíce prodloužila lhůtu senátu
k projednání usnesení posl. sněmovny
k usnesení senátu o vládním návrhu
zákona o zahlazení odsouzení (tisk 435 sen.),
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Žádané prodloužení
lhůty jest tedy povoleno.
Tím vyřízen jest 3. odstavec pořadu.
Slovo vyžádal si pan ministr financí dr Engliš
k výkladu o vládním návrhu finančního
zákona o rozpočtu pro rok 1928, jenž právě
byl rozdán tiskem.
Uděluji mu slovo.
Ministr financí dr Engliš: Slavná sněmovno!
Předkládám plán státního
hospodářství na rok 1928. Jeho formální
struktura zavedená vloni, zůstává
nezměněna, poněvadž se plně osvědčila,
jsouc přizpůsobena dnešní organisaci
státního hospodářství, rozdvojeného
na administraci a hospodářství podnikové.
V podrobnostech došlo k některým změnám,
důsledkem reformy správy, reformy berní,
provedení platové soustavy, zákona o silničním
fondu atd., jakož i k přesnějšímu
propracování rozpočtového schematu
pro podniky a p. Ale tyto podrobnosti, jež jsou se stanoviska
rozpočtového pořádku pokrokem, ničeho
nemění na základní struktuře
rozpočtové, takže lze náš státní
rozpočet i po formální stránce považovati
za stabilisovaný. Finančními zákony
na rok 1927 a na rok příští bylo prakticky
předpracováno pro uzákonění
finančního řádu, jehož
přípravu jsem už vloni ohlásil. Přípravy
k tomuto řádu, které koná finanční
správa spolu s Nejvyšším účetním
kontrolním úřadem, spějí ke
konci. Rád bych zahrnul do tohoto rozpočtového
pořádku i celé hospodářství
samosprávných svazků.
Rozpočet na příští rok jest
nižší nežli byl na rok běžný.
Snížení jest nepatrné a jest menší
nežli se zdá na první pohled. Ze 167 mil.,
o které je rozpočet formálně nižší,
připadá totiž 155 mil. na přesun některých
položek výdajových do skupiny III. Úděly
samosprávným svazkům, takže skutečné
snížení činí pouze 12 mil, Kč,
Avšak i tento úspěch jest nadmíru potěšitelný.
Především o sobě bez zřetele
k tomu, jak bylo tohoto výsledku dosaženo. Označím-li
tento výsledek pouze jako stabilisaci rozpočtu,
pak znamená už úlevu a podstatné snížení
relativní, poněvadž rozvoja nosnost národního
hospodářství zračící
se v přirozeném vzrůstu pramenů státních
příjmů každým rokem stoupá,
takže i stabilisovaný rozpočet se stává
pro národní hospodářství břemenem
relativně nižším. Postavil jsem v loni
stabilisaci rozpočtu jako programový požadavek,
má-li se snížiti veřejné břemeno
tížící výrobu a spotřebu
přirozenou cestou. Podařilo se splniti tento požadavek.
Význam tohoto fakta však vystoupí plastičtěji,
uvážíme-li, že zatím co stát
své výdaje snižuje, samospráva své
výdaje překotně zvyšuje. I k letošnímu
rozpočtu dal jsem sebrati data o rozpočtech samosprávy
na běžný rok, jako jsem učinil vloni
o rozpočtech na rok 1926. Vloni činil úhrn
výdajů samosprávy 5880 mil. Kč, letos
7100 mil. Kč, tedy o 1300 mil. Kč více, pouze
obecní rozpočty vzrostly o celou miliardu, to jest
o třetinu. Zákon o finančním hospodářství
samosprávných svazků byl tedy, jak z
toho patrno, národohospodářskou nutnosti.
Všechno úsilí stá tu o snížení
veřejného břemene bude marné, pokud
bude u samosprávy vyváženo expansí.
(Předsednictví převzal místo. předseda
Horák.)
Význam snížení státního
rozpočtu vynikne, uvážíme-li, jaké
nové velké úkoly výdajové bylo
finanční správě překonati.
Především úplné včlenění
nové platové soustavy do rozpočtu.
Je velmi nesnadno zjistiti přesně finanční
účinky platové soustavy. Jedna methoda
spočívá v tom, že se zjistil skutečný
celoroční výdaj roku 1926 na platy státních
zaměstnanců a veřejných učitelů,
na které se vztahují platové zákony.
Náležitost tato činila 2.291,973.828 Kč
a u učitelů 886,616.348 Kč. V první
polovině roku 1926 byly však těmto osobám
vyplaceny platy podle starých norem. Zdvojnásobíme-li
tuto náležitost, totiž úhrn platů
vyplacených v prvém pololetí 1926, obdržíme
celoroční úhrn platů u těchže
osob, jak by byl vypadal bez platových zákonů.
Tak dospějeme k číslu 1.971,670.611 Kč
ve státní administraci a k číslu 782,411.144
Kč u učitelstva. Rozdíl nám udává
účinek platových zákonů bez
systemisace, který jest dán číslem
320,303.217 Kč (v tom 16 mil. Kč kongrua) a 104,205.204
Kč u učitelstva, úhrnem 424,508.421 Kč,
ovšem bez účinků systemisace a bez důsledků
pro pensijní etát. Při projednávání
platových zákonů počítáno
bylo s tím, že bude státi celá úprava
ve státní administraci včetně učitelstva
450 mil. a 250 mil. se počítalo na státní
podniky, kde nejsou ještě důsledky nových
platových zákonů všude provedeny. Poněvadž
si podniky uhrazují náklad platové reformy
samy, padá pro přímou úhradu finanční
správy na váhu jen tento náklad v administraci
a při učitelských platech. Rozpočet
na rok 1928, v němž se platy podle nové platové
soustavy vedou ve zvláštní evidenci, vykazuje
ovšem proti staré náležitosti roku 1926
rozdíl mnohem značnější. Úhrn
nákladů osobních jen u osob, na něž
se vztahuje nová platová soustava, činí
2.511,448.549 Kč a rozdíl proti staré náležitosti
roku 1926 jest 539,777.938 Kč, k čemuž přistupuje
oněch 104,205.204 Kč, o které vzrostly výdaje
na platy učitelské v roce 1926. Dnešní
účinek platových zákonů jest
nesporně dán těmito ciframi, v nichž
jsou obsaženy důsledky systemisace, úplné
propočty provedení platových zákonů,
které ještě v roce 1926 úplně
skončeno nebylo, avšak na druhé straně
zahrnují tyto cifry i automatický postup a přírůstek
úřednictva v některých oborech, pokud
nebyl vyvážen odchodem do výslužby. Pensijní
služba stoupla o 29 mil. Kč jednak zvýšeným
odchodem na odpočinek, jednak zvýšením
pensí už podle nových zákonů
platových. Náklad na kongruu, který se jevil
propočtem roku 1926 16 mil. vzrostl na 41 mil., avšak
není definitivně stanoven, poněvadž
nejsou ještě vydány normy upravující
zhodnocení výnosů církevního
jmění podle dnešních poměrů.
Ukazuje se tedy, že úprava platů ve státní
administraci včetně veřejného učitelstva
jest větším finančním a úhradovým
problémem, nežli se při projednávání
zákonů očekávalo. Účinky
nové platové soustavy budou dále pečlivě
sledovány, a jsou rozpočtové výdaje
spojené s novou platovou soustavou v dílčích
rozpočtech vedeny odděleně a to jak od výdajů
věcných, tak od ostatních výdajů
osobních.
Vedle toho vzešly finanční správě
nové velké výdaje s vydatnějším
dotováním silnic, vodních staveb, s provedením
reformy správy a reformy berní, se splácením
státovkového dluhu podle nové úmluvy
s Národní bankou, se zvýšením
dotace pro nezaměstnanost, pro podporu Čechoslováků
z Ruska atd. Do rozpočtu byly dále pojaty všechny
výdaje mimoetátní (až na učitelské
platy).
Bylo-li přes to přese všechno dosaženo
snížení administrativního rozpočtu,
pak je na snadě otázka, za jakou cenu, tedy
na kterých jiných výdajích se dosáhlo
úspory, a nebyla-li úspora provedena s porušením
zájmů hospodářských, sociálních
a kulturních. Neboť bylo-li by tomu tak, pak by finanční
úspěch snížení rozpočtu
vykoupený na útraty těchto zájmů
byl pochybné ceny. Význam stabilisovaného
rozpočtu proto vynikne nejlépe, uvážíme-li,
že zvýšené výdaje hospodářské
a sociální i kulturní byly vyváženy
hlavně úsporou ve službě státního
dluhu a to tím, že byl státní dluh
částečně proplacen, částečně
konsolidován a konvertován, a že úspěchy
na peněžním trhu přišly k dobru
především službě státního
dluhu. K největším úsporám v
tomto oboru přistoupily i některé jiné,
zvláště odpadnutí repatriačních
nákladů, úbytek náhrady ztrát
z dovozu minerálních olejů a některá
jiná zmenšení výdajů. Restrikce
byla provedena na stavbách administrativních budov.
Na principu stabilisovaného rozpočtu jest setrvati
i napříště. Stále ještě
jest rozsah veřejného zatížení
příliš veliký, podlamuje soutěživost
a zmenšuje reální spotřebu. Důkazem
jeho tíživosti jest, jak bude ukázáno,
že jest nutno podržeti ve finanční soustavě
neztenčené příjmové zdroje,
které nesvědčí národohospodářské
konstrukci tohoto státu, zvláště daně
obchodové. Avšak zcela radikálně třeba
zabrzditi též expansi výdajů komunálních.
Nosnost obyvatelstva a národního hospodářství
jest přirozenou hranicí pro celkový možný
rozsah veřejných výdajů a úkolů.
Běží nyní o to, jak se těchto
veřejných prostředků používá.
Konec konců uskutečňuje každý
veřejný svazek a tudíž zvláště
stát, v němž všechny veřejné
svazky vrcholí, určitý objektivní
ideál člověka a společnosti, nebo,
jak se jinak říká, určitý stupeň
veřejného blaha. Ale představa o tomto ideálu
a veřejném blahu může býti různá.
Zápas o politickou moc je zápasem o usměrnění
tohoto ideálu. Rozbor veřejných výdajů
a zejména srovnání s minulostí je
pomůckou k posouzení, jakým směrem
se ubírá státní politika.
Postavíme-li methodicky rozpočty na r. 1927 a r.
1928 na stejnou basi, ukazuje se jasně, že směrnice
obou rozpočtů zůstala nezměněna,
a poněvadž totéž mohlo býti
konstatováno i vloni vůči rozpočtu
na rok 1926, vyplývá z toho, že směrnice
státní administrace nebyla v posledních třech
letech nijak ohýbána.
Posuny rozpočtu na rok 1928 oproti rozpočtu na rok
běžný spočívají hlavně
v tom, že se snížila kvota výdajů
finační správy důsledkem zmíněných
už úspor v pokladní správě, takže
tím poměrně vzrostly kvoty výdajů
ostatních resortů, i když absolutní
výdaje zůstaly nezměněny. Nadprůměrně
vzrostla kvota výdajů sociálních a
pak hospodářských. Ale tyto posuny nahoru
nečiní nikde více nežli 0 80%, kdežto
pokles kvoty výdajů finanční správy
činí 2,08%.
Výdaje ústřední správy činí
necelé procento všech výdajů administrativních,
výdaje správy zahraniční a vojenské
skoro pětinu, při čemž dlužno
konstatovati, že kvota výdajů vojenských
dokonce klesla podstatně. Nesmí se přehlížeti,
že ve výdajích M. N. O. je též
mnoho výdajů kulturních. Vedle finanční
správy byla právě v tomto oboru provedena
největší úspora a ekonomisace.
Udržování právního řádu
representované výdaji správy politické,
justiční a legislativní činí
v rozpočtu na příští rok 10,02%
a činilo v rozpočtu na běžný
rok 9,69, tedy stále desetinu výdajů administrativních.
Posun v rozpočtu na příští
rok je pouze důsledkem poklesu kvoty výdajů
finančních.
Výdaje kulturní činí též
skoro desetinu (9,16, 9,37 %) státních výdajů
správních, absolutně 894 mil. Kč.
Avšak to jsou pouze výdaje ministerstva školství.
Přičteme-li k nim kulturní výdaje
ostatních odvětví správy a vyjmeme-li
současně sociální výdaje ministerstva
školství (43 mil.), dospějeme k celkové
částce 1066 mil. ve státní správě
mimo podniky a mimo učitelské platy, které
nese zálohou stát. (Výkřiky posl.
Pika.) Přičteme-li k tomuto státnímu
kulturnímu nákladu obdobné výdaje
samosprávy pro r. 1927 1658 mil. Kč, dospějeme
k úhrnné částce 2724 mil. Kč
proti 2407 mil. v roce běžném. (Výkřiky
posl. Pika.) Cifra tato je pozoruhodná. Především
proto, že je to největší výdajová
skupina ve veřejném rozpočtu hned po úroku
a úmoru dluhů, jež činí 3082
mil., z nichž však opět je velká část
dluhů ze školních budov. Kdybychom tuto část
dluhových výdajů přesunuli ke školským,
kam patří, byly by výdaje kulturní
a školské opravdu na prvém místě.
Cifra tato je však pozoruhodná dále též
proto, že projevuje expansi, která nemůže
býti odůvodněna přirozeným
vývojem. Výdaje školské se takto
stávají finančním problémem
tohoto státu. (Výkřiky posl. Pika.)
Hlavním problémem jsou školy národní,
které samy vyžadují více než
dvě třetiny veškerého nákladu
školského. Jen osobní náklad na učitelské
platy činí dnes už přes půldruhé
miliardy - Kč. (Výkřiky posl. Pika.) Z
toho však jen v historických zemích skoro miliarda
není rozpočtově opatřena, poněvadž
není rozhodnuto o tom, který veřejný
subjekt má býti nositelem těchto platů
a tuto miliardu platí stát zálohou či
úděly mimo administrativní rozpočet.
Ve skupině údělů samosprávným
svazkům jsem pamatoval na reservu šesti set milionů
pro tento účel, avšak 400 milionů jest
neuhrazeno. Tyto částky byly placeny státem
z pokladních hotovostí, pokud zde byly staré
daňové nedoplatky, jež, se po depurační
akci blíží ke konci, takže nadchází
doba, kdy bude nutno udělati rozpočtový a
úhradový pořádek v učitelských
platech. První otázkou není úhrada,
nýbrž kdo ponese tento náklad. A tu zastávám,
jako všude, důsledně stanovisko, že pravomoc
a rozhodování musí býti spojeno s
odpovědností finanční. Proto se musí
i osobní náklad učitelský rozděliti
mezi obec, okres, zemi a stát. Vždyť příspěvky
vyšších svazků jsou zde jen proto, aby
vyrovnaly různou finanční potenci svazků
nižších, nikoli aby ji nahradily. (Výkřiky
posl. Remeše.) Nechte mne domluviti, prosím. (Výkřiky
posl. Remeše.) Proto je požadavek, aby i obce nesly
určitou minimální kvotu platů učitelských,
zcela odůvodněný. Námitka, že
to přesahuje finanční nosnost obcí,
není obecná a mimo to není překážky,
aby obce požadovaly od majetných účastníků
školné. (Výkřiky posl. Pika.) Proč
by nemohli majetní rodiče při 100korunovém
ročním školném přispívati
10 haléři za vyučovací hodinu svého
dítěte? Nazve-li někdo znovuzavedení
školného reakcí, postavím otázku,
bylo-li jeho zrušení pokrokem. Zrušení
školného znamená uskutečnění
kolektivistické zásady, že každý
béře, jak potřebuje, a přispívá,
jak může. Je uplatnění této zásady
za každou cenu pokrokem? (Výkřiky posl.
Johanise.) Je-li nutno při napjatém veřejném
budgetu sáhnouti i k útisku daněmi velmi
málo majetných, aby se uhradily náklady školské
bez příspěvků majetných účastníků,
je to též pokrokem? (Výkřiky posl.
Remeše a Mikulíčka.) Až finanční
systém dospěje po překonání
poválečných úkolů tak daleko,
že bude moci uleviti v daních postihujících
důchod a spotřebu nejméně majetných,
bude snad možno přejíti zase i v národním
školství od soustavy poplatkové k soustavě
čistého výdaje, ale dnes je pokrokem opak.