Ale změnila se také struktura dělnického
hnutí. Dělnické hnutí není
již dnes tak slabé a tak malé, aby bylo odkázáno
ve svém rozvoji na těch několik úředníků
nemocenských pokladen. Dělnické hnutí,
které se rozrostlo do šíře i hloubky,
má dnes docela jiné mocenské prostředky
a možnosti, aby pomáhalo svému rozvoji, takže
nepotřebuje býti závislé na službách
těchto několika, poměrně málo
lidí, kteří konali pro ně služby
v dřívější době v nemocenských
pojišťovnách. Dnes jsou nemocenské pojišťovny
pouze nepatrnou součástí velké organisace
dělnické třídy na různých
odborech. Proto jsme hleděli sami přistoupiti na
myšlenku, aby úředníci nemocenských
pojišťoven byli zbaveni těch úkolů,
které zastávali dříve, aby nemocenské
pojišťovny byly zbaveny nejen u svých úředníků,
nýbrž i ve svých správách politického
vlivu. Proto jsme neváhali, jakmile byl vznesen požadavek
r. 1919, když jsme jednali o první novele k nemocenskému
zákonu, ani okamžik a přistoupili jsme na požadavek,
aby bylo při volbách orgánů nemocenských
pojišťoven zavedeno poměrné volební
právo. Byli jsme si vědomi my i čeští
socialisté, že ovládání nemocenských
pojišťoven, z nichž některé jsme
ovládali my, některé druhá socialistická
strana, se vzdáváme a že představenstvo
a dozorčí výbor nemocenských pojišťoven
budou složeny ze zástupců nejrůznějších
směrů a skupin, které v dělnictvu
se uplatní.
Ale když jsme chtěli, aby nemocenské pojišťovny
nebyly ovládány námi nebo druhou či
třetí socialistickou nebo dělnickou stranou,
v pak jsme přece jen nechtěli, aby přestaly
býti ovládány dělnictvem a aby byly
ovládány buržoasií. My jsme proto tenkráte
hledali opravdu s velkou námahou klíč, při
kterém bychom i při poměrném volebním
právu zachovali ještě správy nemocenských
pojišťoven tak, aby nebyly ovládány buržoasií.
Museli jsme počítati s tím, že při
roztříštěnosti dělnického
hnutí se obyčejně najde v představenstvu
ve skupině dělnické jeden nebo několik
lidí, kteří budou ochotni jíti se
skupinou zaměstnavatelskou, a proto jsme hledali takový
klíč, při kterém ještě
nadvláda buržoasie je znemožněna. To byl
klíč, který jsme našli v zákoně
z r. 1920: v představenstvu 8 pojištěnců
a 2 zaměstnavatelé, v dozorčím výboru
8 zaměstnavatelů a 2 pojištěnci. Rozšířili
jsme zato také pravomoc dozorčího výboru.
Našli jsme tak správný klíč,
že v republice Rakouské, když se jednalo o zákoně
o soc. pojištění, kterýžto zákon
tam předložil křesťansko-sociální
ministr sociální péče a kterýžto
zákon v parlamentě zastával křesťansko-sociální
zpravodaj, v tomto zákoně bylo uznáno, že
klíč zvolený v zákoně československém
nejlépe odpovídá poměrům, a
také byl pojat do rakouského zákona. Sotva
však byl vepsán do sbírky rakouských
zákonů, přichází naše
vláda, přichází ministr té
strany, která ve Vídni myšlenku našeho
zákona zastávala, s požadavkem, aby tato myšlenka
byla opuštěna dříve ještě,
než vláda dovolila v ji uplatniti a aby byl orgán
nemocenského pojištění založen
na tak zvané paritě. (Výkřiky posl.
Hlinky a poslanců socialistických.)
Pan ministr soc. péče řekl v rozpočtovém
výboru: "Jaká pak se děje pojištěncům
křivda? Vždyť my dáváme do osnovy
ustanovení, že starostou nemocenské pojišťovny
bude vždycky pojištěnec, že vlastní
exekutiva v pojišťovnách se přenáší
na pojištěnce." Nevím, zda panu ministru
sociální péče ušlo v našem
zákoně, že starosta nemocenské pojišťovny
nemá naprosto žádné vlastní exekutivy.
Myslím, že mu to ušlo, poněvadž jinak
bych si to tvrzení nedovedl vysvětliti. Ale dejme
tomu, že by starosta měl zvláštní
význam v nemocenské pojišťovně.
Prosím, abyste dali pozor, jakým způsobem
tento starosta je podle osnovy volen. Dalo by se mysliti, když
vládni strany chtějí opravdu dáti
exekutivu starostovi z řad pojištěnců,
že ponechají jeho volbu skupině pojištěnců.
Tomu tak není. Starosta má býti volen z plena.
A tu prosím, abyste si představili složení
takového představenstva o deseti členech,
z nichž 5 je zaměstnavatelů a 5 pojištěnců.
Z 5 pojištěnců budou, řekněme,
4 zástupci různých socialistických
stran, které jsou činny v dělnickém
hnutí, jednoho skoro v každé nemocenské
pojišťovně získají strany ostatní,
které se seskupí, nebo živlové, kteří
bez roušky stranické do dělnického hnutí
se dostávají. Tohoto jednoho si zvolí zaměstnavatelská
skupina za starostu, ten bude zvolen, poněvadž bude
vedle hlasů zaměstnavatelských míti
svůj hlas, tedy 6 proti 4 hlasům, které budou
odevzdány pro jiného kandidáta. Proto kandidát
zaměstnavatelské skupiny bude v pravidelných
případech starostou nemocenské pojišťovny.
Kandidát zaměstnavatelské skupiny bude míti
podle této osnovy v rukou exekutivní moc, kterou
pan ministr soc. péče milostivě prý
přenechává zaměstnancům. Ve
skutečnosti se tím zbavuje dělnická
třída vlivu na nemocenské pojištění.
Pánové, lidé tak chladné krve jako
soudr. Bechyně a já, tento projekt vládní
v době, kdy neměl této konkretní formy,
ale když jsme již dostatečně znali jeho
obsah zejména po této stránce, nazvali jsme
věrolomností. Za to jsme dostali svůj díl.
Ale pravděpodobně ta výtka přece jen
"seděla", pravděpodobně nemohli
ji pánové, jichž se týkala, tak hladkým
způsobem se sebe setřásti. Neboť ještě
v poslední schůzi rozpočtového výboru
pan ministr sociální péče k této
věci se vrátil a řekl: "Nikdo nemá
práva o věrolomnosti mluviti, vždyť akční
úmluvy platí jen na dobu, (Slyšte!) pokud
úmluva váže takový dohodový sbor,
jakým jest vládní koalice. Mohlo by se ovšem
státi, že strany se rozhodnou na něčem
na určitou dobu, třebas na delší dobu.
Kdyby se byla tehdá koalice dohodla, že zákon
o sociálním pojištění musí
zůstati nezměněn po 10 let, bylo by opravdu
neloyální, kdybychom s novelisací přišli
dnes. Ale my jsme nepřevzali žádného
závazku na delší dobu. Kdyby byla výtka
o věrolomnosti oprávněna, neviděli
byste mne na tomto místě." (Posl. dr Meissner:
My jsme předpokládali, že jednáme s
čestnými lidmi!)
Věřím, že p. ministr soc. péče
mluví takto z nejlepšího vědomí
svého, ale měl jsem dojem, že k této
větě jeho řeči dal podnět pokoutní
advokát, který, když k němu přijde
klient, jenž se chce vyzouti ze svého závazku,
se ho nejdříve ptá: "Neudělali
jste to tenkráte písemně?" A když
se to neudělalo písemně, beze všeho
radí k tomu, aby se od smlouvy uteklo: Quod fecisti, nega.
Celek sociálního pojištění byl
r. 1924 kompromisem. Celek byl kompromisem. My jsme mohli tenkráte
pro celou řadu ustanovení a zejména po stránce
organisační dostati většinu v této
sněmovně. Pro jiné návrhy, než
na jakých se usnesla tehdejší koalice, mohli
jsme ve stranách oposičních najíti
velmi silnou oporu. Jistě i strana komunistická,
která jinak vystupovala proti návrhu, a i strana
německonacionální anebo ty aktivistické
strany, které jsou dnes ve vládě, byly by
hlasovaly pro celou řadu změn v organisační
struktuře pojišťování. A pojišťování
by v zákoně vypadlo docela jinak, kdybychom nebyli
považovali sociální pojištění
jako celek a kdybychom chtěli většinu v tom
neb onom směru měniti. Ale abychom umožnili
hlasování naší buržoasie pro zákon
jako celek, udělali jsme řadu ústupků,
jak to uznal tenkrát v debatě p. dr Kramář,
přišiv mně to na záda, (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Nyní dochází k tomu, pánové,
že buržoasie ponechává si ústupky,
které jsme učinili my v zákoně a odepírá
ústupky, které učinila nám. To my
nazýváme věrolomností. Dovedete-li
pro to najíti jiný přiléhavý
termín, označte to. Dokud to neoznačíte,
zůstane to věrolomností. (Výkřiky
posl. dr Meissnera.)
Chápal bych, kdyby byla změna toho ujednání
snad naléhavě nutná, kdyby toho vyžadoval
prospěch pojištění, kdyby to vyplývalo
z nutnosti pojištění. Chápal bych to,
kdyby toto ustanovení bylo tak tíživé
pro zaměstnavatelskou skupinu, že by řekla:
My to nemůžeme snésti, musíme to za
každou cenu i za cenu vědolomnosti provésti.
Ale my jsme vám přece při jednání
o sociálním pojištění toto usnesení
zákonné nevnutili, my jsme ho nevynutili. O této
otázce se skoro nemluvilo, poněvadž jsme prostě
převzali ustanovení ze starého zákona
z r. 1920 a pojali je do tohoto zákona.
Kdybyste byli tenkráte, když jsme jednali o sociálním
pojištění, vyžadovali jako nezbytnou podmínku
svého hlasování pro sociální
pojištění organisační změnu,
není vyloučeno, že bychom tenkráte se
byli s vámi pustili do jednání, neboť
tenkráte dělnictvo novým zákonem opravdu
velmi mnoho získávalo. Nezískalo toho, co
očekávalo, na co mělo nárok, ale získávalo
to, na co mělo tenkráte sílu. Získávalo
a snad bylo psychologické ovzduší, že
by bylo možná udělalo i ústupky v organisační
struktuře. Ale představte si, jaký politický
čin činíte, když vyhazujete z pojištění
2/ pojištěnců, když jim ubíráte
na jejich dávkách a jejich právech a v téže
době přicházíte s požadavkem,
aby vám dělnictvo vydalo úplně pojištění
do rukou a zbavilo se jakéhokoli vlivu na toto pojištění.
Považujete-li to za rozumné... (Výkřiky
poslanců čsl. strany lidové a čsl.
strany soc. demokratické. - Výkřiky
posl. Bezděka.) Pane poslanče, já vám
řeknu, proč nebyly provedeny volby. (Výkřiky.)
Za války nebylo možno volby prováděti
- ostatně jsme na to neměli tenkráte vliv
- po válce jsme provedli roku 1919 zákon, který
z 2.000 nemocenských pojišťoven zrušil 1.700
pojišťoven a bylo nutno provésti úplně
novou organisaci nemocenského pojištění.
Roku 1920 jsme začali pracovati na zákoně
o sociálním pojištění, u kterého
jsme počítali za souhlasu tehdejších
vládnoucích kruhů politických, že
bude nemocenské pojištění tak zjednodušeno,
že bude v každém obvodě politické
správy jenom jedna pojišťovna, tedy že ještě
asi 200 nemocenských pojišťoven bude zrušeno
a spojeno se zbývajícím 100 nebo 150 pojišťovnami.
(Výkřiky poslanců čsl. strany lidové.)
Nechte mě domluviti, já vám řeknu
celý historický postup. My jsme počítali
s tím, že postup jednání o sociálním
pojištění půjde poněkud rychlejším
tempem, než se ve skutečnosti stalo, a měli
jsme za to, že by nebylo účelno, aby byly provedeny
volby do institucí, které podle našeho přesvědčení
byly odsouzeny k zániku, a že by teprve nebylo účelno,
kdyby potom po jejich zániku musily býti prováděny
volby znovu, poněvadž volby znamenají nejen
rozvíření veřejnosti, nýbrž
jsou i drahým, nákladným aktem. Když
konečně vstoupil v platnost zákon, když
bylo viděti, jaká bude struktura, vyžadovali
jsme, aby volby byly vypsány. Tenkráte nynější
vládní koalice si již nepřála
voleb, nechtěla jich. (Výkřiky.) My
jsme veřejně vyzvali vládu a žádali,
aby byly volby provedeny. Ještě v době, když
jsem byl v úřadě... (Výkřiky
posl. Svobody a Roudnického.)
Počítal jsem s tím, že když zákon
o sociálním pojištění 1. července
nabude účinnosti, budou volby do nemocenských
pojišťoven moci býti provedeny v srpnu nebo v
září 1926, aby někdy v lednu nebo
v únoru 1927 mohly býti provedeny prostřednictvím
nemocenských pojišťoven volby do Ústřední
soc. pojišťovny. Měli jsme za to, že se
tak také stane. Ale v tom přišel do toho požadavek
živnostenské strany, aby některé společenstevní
pojišťovny byly zachovány, byla udělána
novela v zimě loňského roku, kterou tyto
pojišťovny byly do konce letošního roku
zachovány, a to si vzala, vláda za záminku,
aby odložila znovu volby do nemocenských pojišťoven.
(Hlasy: Vy jste tomu rádi, že tam můžete
seděti dále!) Pánové, kdybyste
aspoň tak naivním způsobem nepolemisovali.
Máte-li za to, že jste tomu rádi, udělejte
nám něco na zlost a proveďte volby. Budete
hned viděti, jak jsme tomu rádi. Říkám
tolik, že tato změna struktury nevyplývá
ani z potřeby pojištění ani z potřeby
zaměstnavatelské třídy, že je
to pouze výron zpupnosti, této čtyř
nebo pětihlasové majority sněmovní,
která není majoritou lidu, výron její
třídní nenávisti a zaujatosti proti
dělnictvu. Provedení tohoto projektu bude znamenati
pohanu a příkoří pro dělnickou
třídu, provedení tohoto projektu vyvolá
palčivý žár křivdy, který
bude denně znovu a znovu u celé dělnické
třídy pociťován, poněvadž
celá dělnická třída to, co
chcete provésti, považuje za násilí,
které je pácháno na jejím zájmu,
na její politické posici a na toto násilí
nebude odpovídati pouze řečmi s této
tribuny. (Výborně!)
V nás to vyvolává dojem jako by tato majorita,
cítíc svůj soumrak, chtěla ještě...
(Výkřiky.) Pánové, vláda,
která má pětihlasovou většinu,
ta se nesmí příliš mnoho stavěti
na zadní nohy, a když se o takové vládě
praví, že cítí svůj soumrak,
pak je to jistě odůvodněno. Tato většina,
slavný sněme, chce ještě po sobě
zanechati stopu. Když jsem četl tento návrh
v době, kdy se prováděly zrovna obecní
volby, tak řekl jsem si, že se snaha, aby tato většina
ještě po sobě zanechala stopy, v mnohém
podobá snaze Herostrata, který chtěje zanechati
po sobě stopu v dějinách, zapálil
slavný chrám v Efesu. Máme v této
republice nashromážděno velice mnoho zápalných
látek. Považovali jsme za úkol politiky tohoto
státu, aby sledovala snahu ochlazovati tuto zápalnost.
Buržoasie vrhá však hořící
pochodeň do těchto zápalných látek.
Varovali jsme až do omrzení a nemáme v úmyslu
už dále varovati. Vidíme, že všechna
varovná slova narážejí na hluché
uši, nebo na uši, které úmyslně
se staví hluchými. Následkem toho nejsme
odpovědni za to, co z tohoto zpupného, násilného
jednání vašeho vzejde. (Výkřiky.)
Dnes už můžeme říci - kdybych byl
mluvil před měsícem, možná, že
bych to nemohl říci - že je jasné, že
si dělnictvo tento váš čin líbiti
nedá. Vy jste se domnívali, a zejména vaši
vedoucí lidé se domnívali, že ta bubnová
palba, kterou jste proti nám za souhlasu a součinnosti
odpovědné vlády dělali po dobu celého
roku, připravila útok již tak, že bude
moci býti snadno proveden a že se za pojištění
postaví jenom ta skupina lidí, které jste
pohrdlivě nazývali "kastou ředitelů
nemocenských pojišťoven". Dnes je už
viděti, že jste byli na velikém omylu. Dnes
už je jasno, že dělnictvo si to líbiti
nedá. V dělnictvu jsou ovšem veliké
a hluboké rozpory v názorech na společnost,
na postavení dělnické třídy,
na budoucnost dělnické třídy, na taktiku,
na cíle dělnické třídy, tyto
veliké různosti zde jsou, my jich nezapíráme,
my se jimi netajíme, ty různosti jsou a zůstanou
pravděpodobně jistou dobu ještě dále.
Ale vám se podařilo všechny tyto rozdíly
dělnické třídy překlenouti,
vám se podařilo sraziti opravdu při této
příležitosti dělnickou třídu
v jedny řady. (Souhlas na levici.) A při
obraně proti tomuto zločinnému útoku
na sociální pojištění narazíte
na nejvášnivější odpor sražených
dělnických řad. (Výborně!
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Roudnický. Dávám mu slovo.
(Různé výkřiky. - Předseda
zvoní.)
Posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
Předešlý řečník, p. kol.
dr Winter mluvil zde o novele starobního a invalidního
pojištění. Při tom šel příliš
do merita a tyto věci projednával tak, jakoby se
dnes neprojednával náš státní
rozpočet, nýbrž novela starobního a
invalidního pojištění. Já jsem
z toho důvodu též na začátku
jeho vývody nijak nevyrušoval, ale když potom
byl jsem apostrofován, řekl jsem, že na některé
věci odpovím.
Pan dr Winter zde ukazoval na tři věci, že
totiž starobní a invalidní pojištění
tak, jak novela ho předkládá, stojí
jednak na reální cestě, jednak na cestě
pochybné a že za třetí přichází
s byrokratickým hlediskem. Pokud se týká
toho reálního podkladu, že vylučuje
1 milion pojištěnců z požehnání
starobního a invalidního pojištění,
mohu říci tolik: Když v rozpočtovém
výboru projednáván byl rozpočet ministerstva
soc. péče, hovořil k této věci
kol. Svoboda a kol. Bergmann. Kol. Svoboda
tvrdil, že bude vyloučen milion pojištěnců.
Naproti tomu kol. Bergmann hlásil, že jich
bude vyloučeno 500.000 a tu jsem připomenul, že
kol. Bergmann to slevil na 50%. (Výkřiky
posl. Procházky.) Právě tak, jako pan
kol. Bergmann tvrdí, že 500.000 osob (Výkřiky
socialistických poslanců.) a když jsem
ho na to upozornil, prohlásil, že jde jen na pevném
základě a jenom to považuje za správné.
Myslím, že p. kol. dr Winter asi šel a
počítal podobně. Ale jestliže snad myslí
p. kol. Bergmann, že počítal správně
a pan kol. dr Winter rovněž myslí totéž,
tedy soudím, že by mohl přijíti někdo
jiný, který by hlásil, že vyloučeno
bude 1,500.000. (Posl. Svoboda: To máme zjištěno!)
Pane kol. Svobodo, neračte se rozčilovati.
Víte, že Vám na to v rozpočtovém
výboru odpověděl pan ministr soc. péče
a Vy jste byl přítomen, když o jednotlivých
těch věcech hovořil. Prosím, jednalo
se o vyloučení jednoho milionu resp. 500.000. Pan
ministr soc. péče přinesl vám věci,
které jistě nikomu z vás nebyly milé.
Jestliže prohlásil, že Ústřední
sociální pojišťovna, která byla
dožádána, aby zde podala příslušný
materiál, učiniti to nemohla, pak, prosím,
musíte se obrátiti někam jinam. (Posl.
dr Winter: Když ministr neměl na to data, neměl
s tím přijíti! To je důsledek!) Pane
doktore, můžete jíti tímto způsobem.
Na druhé straně nesmíte zazlívati,
jestliže se řekne, že ona data, která
uvádíte, neodpovídají skutečnosti.
(Posl. Bechyně: Je zde pan ministr soc. péče,
ať vstane a řekne, kolika lidí se to týká!)
Právě tímto způsobem bych mohl
říci, že jde o 100.000. Vy nemůžete
přinésti dokladů jako já. (Posl.
Bechyně: My přinášíme doklady!
Nejde o štěňata, nýbrž o živé
lidi!) Pane kolego, račte býti bez starosti.
(Posl. Bechyně: Štěňata můžete
topiti, ale živé lidi ne!) Pane kolego, seděl
jste jako ministr ve vládě s ministrem soc. péče,
jistě ho znáte velmi dobře a víte,
že totéž sociální cítění,
jako máte vy, má také on. To neupřete
nikomu. (Výkřiky posl. Bechyně a Hackenberga.
- Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Roudnický (pokračuje): Pánové,
nyní odpovídám jenom na jednotlivé
věci per summa capita. (Hlas: Tak se neposmívejte,
Vy tomu nerozumíte!) Tolik jako Vy, tomu rozumí
každý malý chlapec. Jestliže tvrdíte
bez důkazů a ten důkaz nemůžete
přinésti a nikdo vám ho nemůže
podati, že by se jednalo o tak velký počet
dělnictva, pak nemůžete žádati,
aby vám někdo věřil. Ale jestliže
jedná o vyloučení ze starobního a
invalidního pojištění učňů
do 16 let, tedy u těch, kteří nemají
vůbec platu, prohlašoval pan ministr soc. péče,
je přeci samozřejmé - nemohu pojišťovati
nějaký plat, který nemají. (Posl.
Chalupník: Kolik je zde těch učňů?
A když se mu dává právo toho učně
zmrzačiti, pak jest jeho povinnosti platiti!) To jest
jiná otázka, o tuto věc v tomto případě
nejde. To je, pokud se týče věci první.
Pokud se týče věci druhé, že
základ má tvořiti 4 1/2 % zúrokování,
i na to pan ministr sociální péče
odpověděl a ukazoval, že to byli odborníci,
kteří toto odhlasovali. (Posl. dr Winter: Kteří?)
Prosím, pane doktore, nyní projednáváme
rozpočet státní, až bude projednávána
novela starobního a invalidního pojištění,
pak jistě tyto věci budete slyšeti detailně
(Výkřiky.) a prosím, abyste se potom
zachoval podle toho, co jste prohlásil nyní. Jestliže
bude odborníky zjištěno, že 4 1/2 %
může býti základem pojišťování,
pak, prosím, proti tomu nemáme nic. Prosím,
račte posečkati do té doby, až bude
projednávána novela starobního a invalidního
pojištění, potom se to dovíte. (Posl.
Bechyně: Zač budou ti odborníci? Máte
ještě nějaké zbytkové statky
pro ty odborníky?) Prosím, pane poslanče,
račte věděti, že u nás zbytkových
statků není, a vy račte také dobře
věděti, jak my ke Státnímu pozemkovému
úřadu stojíme, není-liž pravda?
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) Pane
kol. Mikulíčku, už celý chraptíte,
račte si šetřiti hlas, bude to dobré
pro Vás.
Pokud se týká výtky p. kol. dr Wintra
zde pronesené, že by toto majorita činila
ze zpupnosti, račte býti ubezpečen, že
v této věci není žádná
zpupnost. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Roudnický (pokračuje): Račte
býti ubezpečeni, že v této věci
nejde o žádnou zpupnost, nýbrž, jak ukázal
pan ministr sociální péče, o to, aby
novela starobního a invalidního pojištění
byla učiněna přístupnou a přijatelnou
i těm vrstvám, které tolik proti tomuto pojištění
brojí. Račte býti, prosím, ubezpečeni,
že v celé lidové straně, ať příslušníci
její patří ke kterémukoli stavu, je
velmi silné sociální cítění,
a tam, kde jde o pomoc dělnictvu, že lidová
strana bude vždy na svém místě. (Potlesk
poslanců čsl. strany lidové. - Výkřiky.)
Slavná sněmovno! Je potěšitelným
zjevem, že obě naše komory Národního
shromáždění vždy dosud včas,
to je před začátkem nového roku, státní
náš rozpočet vyřídily. Vytvořila
se tradice a tato tradice také zavazuje pro budoucnost.
Majorita hledí i letošního roku, aby mohl býti
rozpočet odhlasován ještě před
začátkem příštího nového
roku. Pravil jsem, že je potěšitelná tradice,
která se tvořila a tvoří, ale méně
potěšitelným by bylo, kdyby také v předkládání
rozpočtu a v jeho projednávání měla
býti zaváděna tradice taková jako
snad letos. Rozpočet předložen byl v posledních
dnech říjnových a tu na projednání
v rozpočtovém výboru a plenu poslanecké
sněmovny a v rozpočtovém výboru a
plenu senátu zbývají jen dva měsíce,
tedy čas na zdolání takové veliké
práce přece jen příliš krátký.
Členové vládní majority, aby umožnili
včasné vyřízení státního
rozpočtu, ukládali si velikou reservu a přišli
jen s nejnutnějšími připomínkami.
Nestačí ani čas na prostudování
celé obrovské látky státního
rozpočtu pro jednotlivé referenty, aby se mohli
o jednotlivých položkách v administrativě
přesvědčiti a tak podávati jasný,
přesný a nezkreslený stav věcí.
Dnes při tom shonu nezbývá, než aby
referent v rozpočtovém výboru vzal za prokázané
to, co se mu předloží. Tedy jestliže souhlasíme,
aby tradice i napříště byla, že
rozpočet musí býti vyřízen
před začátkem nového roku, prosili
bychom přece jen snažně, aby byl předkládán
včas, aby bylo možno jej důkladně prostudovati.
Pokud nyní týče se rozpočtu samého,
s radostí vítám, že je pro rok příští
tak, jako byl již po dvě poslední léta,
aktivní. Nebyla to věc snadná, zvláště
když na příští rok na státní
správu kladeny byly velice těžké a vysoké
požadavky. Jsou to zvýšené platy státních
zaměstnanců, které s platy zaměstnanců
podnikových převyšují částku
900 milionů Kč. Vydání na silnice
31 milion Kč, organisace politické správy
30 milionů Kč, zvýšení dotace
vrchních staveb 24 milionů Kč, provedení
berní reformy 10 milionů Kč, příspěvek
na sociální pojištění 10 milionů
Kč a na státovkový dluh 25 milionů
Kč. Tedy o tyto částky rozpočet na
rok 1928 byl zvýšen. Ale příjem daňovou
reformou o 200 milionů Kč klesl. Přesto náš
rozpočet na rok příští je aktivní.
Toho bylo možno dosáhnouti jen tím, že
na úhradu platů státních zaměstnanců
byly poskytnuty nové zdroje příjmů
a že státní dluh se snížil pro
příští rok o 168 milionů, že
likvidace repatriačního dluhu snížena
o 50 milionů Kč, výdaje na budovy o 14 milionů
Kč, úbytek náhrady ztrát z minerálních
olejů o 25 milionů Kč, tedy o celou čtvrt
miliardu. Nás těší, že rozpočet
je aktivní, a jistě, že i celá veřejnost
naše s radostí přijme zprávu, že
státní správa hospodaří dobře,
že hospodaří rozpočtem aktivním.
(Posl. Bolen: Na čí účet? 200 mil.
Kč přímých daní jest odepsáno!).
Já k tomu přijdu. Račte posečkati,
uslyšíte to.
Jestliže souhlasíme s aktivním rozpočtem,
není tím řečeno, že souhlasíme
se vším. A tu v prvé řadě bychom
si přáli, aby nebyl náš rozpočet
stabilisován v té výši, na jaké
stojí dnes. Ano, žádáme stabilisování
rozpočtu co do formy, aby byl přehledný,
aby bylo možno srovnávati rozpočet jednoho
roku s rozpočtem druhého roku, aby forma rozpočtová
se neměnila, ale přece bychom si nepřáli,
aby rozpočet byl stabilisován v té vysoké
výši 9 1/2 miliard Kč.
Vlastní správa stojí 9.526,073.544 Kč,
ale vedle toho ještě máme vydání
na státní podniky, která činí
8.064,172.000 Kč, a příděl samosprávným
svazkům 1.158,000.000 Kč. Kdybychom tedy spočítali
vše dohromady, objeví se našim očím
obrovský rozpočet 18.758 milionů 711.000
Kč. Jestliže nepočítáme státní
podniky a vynecháme příděly samosprávným
svazkům a správu státního dluhu vyloučíme,
zbývá nám přece obnos téměř
10 miliard, kterýžto obnos je na 14 mil. obyvatelstva
přece jen příliš veliký a příliš
tíživý. Daňové zatížení
připadá na jednoho občana v republice přes
700 Kč. Zatížení na jednoho občana
700 Kč je zatížení obrovské!
V té věci musí býti zjednána
náprava. Není prostě myslitelno, že
by poplatníci byli s to takové těžké
břemeno nésti. (Posl. Bolen: Odpusťte kongruu!)
Prosím, i v tom případě víte,
pane kolego, že by nebylo zpomoženo tak mnoho. Kdybyste
si ještě přál, mohu vám o té
věci posloužiti daty. Víte, že kdyby to
mělo býti řízeno, jak vy byste si
přáli, aby byli zavedeni státní matrikáři,
stálo by to o 150 mil. Kč více. (Posl.
Bolen: Každý tajemník na obci to bude dělati
za 150 Kč ročně!) Vy byste to jistě
nedělal za 150 Kč ročně, ale druhému
byste to dal dělati za 150 Kč ročně.
Jestliže pravím, že je nutno snížiti
to velké břemeno, že není možno,
aby byl náš rozpočet na té obrovské
výši stabilisován, je zapotřebí
si říci, nač vlastně zde nejvíce
přispíváme. Zatížení jest
toto: na 100 Kč daní připadá na ústřední
orgány správy ne celá 1 Kč, na zahraničí
a vojenství 19,7%, čili skoro 1/5, tedy zatížení
veliké, na správu vnitřní: politickou,
na justiční a legislativní 10,02 %,
na kulturní 9,37%, na hospodářskou a dopravní
10,97%, sociální a zdravotní 17,4%, na finanční
správu 31,4%, na kontrolu 0,06%. Největší
tedy položky jsou ve správě finanční,
vojenské, sociální, hospodářské
a kulturní. Obnosy, které jsou v rozpočtu
státním na obnosy kulturní, nevyčerpávají
úplně tuto položku, poněvadž ještě
z hospodářství samosprávných
svazků vzrůstají až na 2.700,000.000
Kč. Víme, že v těchto položkách
jednotlivých resortů těžko se dá
co škrtati, ale přece jen při obezřetném
vedení a pečlivém šetření,
aniž by tím utrpěla bezpečnost státu
nebo prosperita hospodářská, prosperita a
úroveň kulturní, mohlo by se ušetřiti
dosti. Rozpočet dolů jití musí. To
je nezbytné. Nynější stav je nemožný
a neudržitelný. A tu myslím, že v prvé
řadě bychom se měli podívati na naše
hospodářské státní podniky.
Nyní na břemenech státní správy
ulevují 1/8, 7/8 musí se platiti z veřejných
dávek a daní. Nechci obviňovati - železnice
a pošty z malého výnosu. Vím, že
na mnoha místech ze zájmu státního
musí přejímati a zařizovati podniky
nerentabilní. Nutno pochváliti naši tabákovou
režii, že přináší takové
velké, ano obrovské částky pro státní
pokladnu. Naproti tomu však výnos ze 760.000 ha lesní
půdy, výnos ze 139.290 ha zemědělské
půdy, výnos z 10.701 ha rybníků, z
12 pil, 2 cukrovarů, z 10 lihovarů, 7 pivovarů,
5 mlýnů, 3 sýráren, 1 rafinerie lihu,
1 rafinerie oleje, 7 cihelen, 1 sklárny, dále lesní
dráhy 450 km, 14 dřevoskladů, 1 semenářského
závodu, prosím, činí pouhých
51 milionů, a když odpočteme 17 milionů
investic, přicházíme s tím maličkým
ziskem 34 milionů na tak obrovské, strašné
komplexy. Kdyby zde byla provedena řádná
reforma, myslím, že by výnos těchto
státních podniků mohl velice značně
a citelně snížiti to tíživé
břímě veškerých ostatních
daní. Neuzavíráme se snížení
rozpočtu, ani snížení počtu jednotlivých
ministerstev a podali jsme svého času z lidové
strany návrh, aby počet našich ministerstev
byl zredukován. Prosíme, aby v zájmu poplatníků,
v zájmu konkurenceschopnosti našich průmyslových
podniků, v zájmu dělnictva a jeho zaměstnání,
v zájmu lepší bilance našeho rozpočtu
bez újmy kulturní výše a bez újmy
pomoci potřebným byl rozpočet v jednotlivých
resortech snížen. Jako strana vládní
většiny budeme samozřejmě hlasovati
pro rozpočet, ale přesto máme mnohé
připomínky a přání. (Předsednictví
převzal místopředseda Zierhut.)