Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pan posl. Macháček vyjádřil se zde o politice vlády, ve které sedí zástupci jeho vlastní strany, že již je tak zfušovaná, že se na ní nedá nic více zkaziti. Tedy to je dokladem toho, jak se vlastně vládní strany nynější koalice dívají na politiku vlády, ve které sedí. (Výkřik posl. Chlouby.)

Ale je zde zřejmá snaha, udržeti proti pracujícím třídám panství hospodářsky vládnoucí třídy. Vyjádřil to již jasně Engels, když napsal: "Jelikož stát povstal z potřeby udržovati na uzdě třídní protivy, jelikož však současně povstal uprostřed konfliktu mezi třídami, proto je pravidelně státem nejmocnější hospodářsky vládnoucí třídy, která jeho prostřednictvím stává se také třídou politicky vládnoucí a tak získává nové prostředky k potlačování a vyssávání podmaněné třídy." A dále: "V demokratické republice vykonává bohatství svoji moc nepřímo, avšak tím jistěji ve formě přímé korupce úředníků a bratrským spojenectvím vlády s bursou." Také o těchto věcech podáme v debatě další důkazy.

Ještě výstižněji pak rozvedl tuto teorii Lenin ve své knize "Stát a revoluce".

"Demokratická republika jest nejlepší ze všech možných politických zástěr kapitalismu." Buduje svoji moc tak bezpečně a pevně, že žádná změna ani osob ani úřadů ani stran v buržoasní demokratické republice jí neotřese.

Proto se komunistická strana nezabývá kombinacemi na tvoření nové vládní většiny na půdě kapitalistického státu a nemůže se zúčastniti žádného jednání o vytvoření nové buržoasně-socialistické koalice. Komunistická strana zabývá se tvořením a budováním jednotné dělnické fronty pro boj s celým dnešním vládnoucím režimem. (Souhlas komunistických poslanců.) Vytvoření jednotné dělnické fronty proti stoupajícím útokům buržoasie na pracující vrstvy není utopií, nýbrž je skutečnou potřebou, která, jsouc cílevědomě sledována, přes persekuci vládních orgánů, přes zavilý vztek buržoasie a přes odmítavé stanovisko, které k ní zaujímá vedení socialistických stran všech odstínů, krok za krokem nabývá stále lepšího zvuku v masách dělnictva, vytváří se, sílí i roste. Buržoasie může proti ní zuřiti. Vůdcové socialistických stran ji mohou zatracovati a prohlašovati za komunistický podvod a podskok. Mohou se jejímu uskutečnění brániti, tam, kde jsou k společnému postupu poměry a tlakem dělnictva donuceni, postraními úmluvami a jednáním, jako se to stalo v poslední akci železničářů a jinde, bojovný postup dělnické třídy podlomiti a zraditi, ale dělníci, těmito případy a nezdary poučeni, tím jasněji pochopí, čím by jednotná fronta mohla býti, kdyby byla skutečně všemi stranami, které si říkají socialistické, důsledně prováděna, a budou ji tím úsilovněji tvořiti.

Vláda předkládající tento rozpočet, chystá se zároveň k novému frontálnímu útoku na dělnickou třídu, ke zhoršení sociálního pojištění dělnictva.

Mně nedovoluje čas, abych se zabýval podstatou zhoršovacích návrhů vlády. Posl. Winter po podrobném rozboru vládní novely o zhoršení sociálního pojištění nazval ji "zločinným útokem na dělníky" a posl. Bechyně "ničemnou novelou". Bylo by proto zbytečno hledati ještě silnější slova k odsouzení této novely a k odsouzení vlády, která tuto ničemnou novelu předkládá. Uznáváme-li pokus o zhoršení sociálního pojištění opravdu za zločinný a ničemný útok na dělnickou třídu, je si potřebí postaviti otevřeně otázku, jak je možno tomuto zločinu a ničemnosti zabrániti. Jak stojí tato otázka? Slyšeli jsme tu během debaty silná slova z tábora socialistických stran. Posl. Bechyně řekl: "Jsme uprostřed zápasu s dnešním vládnoucím režimem a tento zápas chceme dobojovati do posledních důsledků. Té chvíle, kdy ničemná novela o sociálním pojištění stane se zákonem, bude přetržen vlásek, na němž visí možnost budoucí spolupráce mezi zástupci sociálnědemokratické strany a stranami vládnoucí většiny."

Posl. Winter uvedl v závěru své řeči: "Na toto násilí nemusí se odpovídati jenom řečmi s této tribuny. V republice máme nashromážděno mnoho zápalných látek a považovali jsme za úkol státní politiky, aby tyto zápalné látky ochlazovala. Buržoasie však vrhá hořící pochodně do těchto zápalných látek. Varovali jsme do omrzení. Nemáme v úmyslu dále varovati, protože všechna varovná slova narážejí na uši, které se úmyslně staví hluchými. Nejsme proto odpovědni za to, co vzejde z tohoto násilí. Dnes můžeme již říci, že jest jasno, že tento váš čin dělnictvo nedá si líbiti. Domnívali jste se, že váš útok vedený po dobu celého roku na sociální pojištění je připraven tak, že se podaří. Dnes vidíme, že jste na velikém omylu. V dělnictvu jsou sice hluboké rozpory v názorech na společnost, na cíle dělnické třídy, ale vám se podařilo tyto rozdíly v dělnické třídě překlenouti a sraziti dělnickou třídu při této příležitosti v jeden šik. V obraně proti těmto zločinným útokům na sociální pojištění narazíte na nejvášnivější odpor sražených dělnických řad."

To jsou sice silná slova, pohříchu neznamenají ještě opravdový boj. Jak vypadá situace? Vládní strany mají šestihlasovou většinu v tomto parlamentě. Tato většina a parlamentní policajti stačili, aby byla uzákoněna kongrua, celní zákon, reforma státní správy, daňový systém atd. Pomocí této šestihlasové většiny a parlamentních policajtů dá se uzákoniti i zločinný útok a ničemná novela o zhoršení sociálního pojištění.

Je tudíž zřejmo, že těžiště účinného boje proti těmto zločinným úmyslům vlády neleží na půdě tohoto parlamentu, nýbrž venku v dělnických masách. (Potlesk komunistických poslanců.) A tu jsme u základní otázky: Společný boj a jednotná fronta socialistických stran a dělnické třídy mimo parlament.

Ale jak vypadá situace na tomto poli? Dělníci chápou nutnost boje a jednotného postupu: dělníci soc. demokratičtí stejně jako komunističtí i česko-socialističtí. Vezměte Dvůr Králové, Hořice, Brno, Zvoleň, Ružomberok, Kladno a jiná místa. Dělníci konají společné projevy a sahají i k demonstračním stávkám. Je viděti, že vůle i odhodlání pro společný postup a boj proti kapitalistickému útoku u dělníků bez rozdílu politického přesvědčení skutečně existuje. Silná vůle dělnictva a stále živější volání po společném boji působí svým tlakem i na odborové ústředny, jak o tom svědčí usnesení o společném postupu odborových ústředen ze dne 24. t. m.

Co tomu všemu říkají však politická vedení a vůdčí činitelé socialistických stran? Odmítají společný postup a v "Právu Lidu" stejně jako ve druhém socialistickém tisku nenajdete o jednotných projevech dělnictva téměř ani řádku. Proč? Socialističtí vůdcové stále věří, že ještě není přetržen vlásek, na němž visí možnost budoucí spolupráce mezi socialistickými a buržoasními stranami vládní většiny, a doufají, že podaří se jim z tohoto vlásku utkati opět silný provaz společné vládní koalice. K vůli tomuto vlásku přechází vedení socialistických stran volání dělnictva po jednotných bojovných akcích a k vůli tomu vlásku také patrně poslanci české strany socialistické hlasovali společně s vládními buržoasními stranami, aby rozpočet, předložený vládou, která podniká ničemný útok na dělníky, byl vzat za podklad sněmovního jednání.

To jsou falešné hry, které třídní dělnické strany, nechtějí-li se státi v budoucnu směšnými, hráti nemohou. Mluvíme docela otevřeně o této věci na adresu soc. demokratických zástupců. Slyšíme zde pronášeti silná slova o možnostech společného boje a společného postupu. Při tom však nemůžeme se ubrániti dojmu, že se sleduje při tom jen cíl, hroziti Švehlovi, vystrkovati nás komunisty proti němu jako strašáka a naznačovati mu: "Jestli nám nepovolíš a neuděláš nějaký ústupek, donutíš nás k nejhoršímu. Dnes ještě nejsou přetrženy všechny vlásky, kterými jsme se opřádali, když jsme si leželi v koaličním náručí a objetí. My jsme ochotni opět nové líbánky prožívati, my jsme ochotni opět vstoupiti do nové vládní koalice". Při tom však ve skutečnosti sociální demokracie společně bojovati s námi nechce a společného boje se bojí. Tam, kde jde o společný boj, když soc. demokratickou stranu k němu vyzýváme, staví se nám před oči usnesení moravsko-ostravského sjezdu, které společný postup s komunisty zakazuje. Když však chcete, abychom se politicky zkompromitovali, abychom brali podíl na nějakých kombinacích s novou vládní socialisticko-buržoasní koalicí, tam pro vás usnesení ostravského sjezdu neplatí a pouštíte je se zřetele.

Takováto politika jest pro dělnickou třídu nemožná a pro dělnickou stranu nedůstojná. Je možno vésti s buržoasií boj anebo je možno buržoasii sloužiti. Střední cesta neexistuje. Střední cesta znamená malomocné potácení se sem a tam při občasném získávání konjunkturních, stranických nebo osobních úspěchů, ale při skutečném zrazování zájmů celku, zrazování zájmů dělnické třídy. Uznáváte-li novelu o zhoršení sociálního pojištění za přímo zločinný útok na dělnickou třídu, vykonejte alespoň tolik, co udělala soc. demokratická strana v minulosti, v bojích za všeobecné právo hlasovací roku 1905. My se žádného společného postupu nezříkáme, a neodmítáme žádných spojenců. Dělnická třída musí vésti proti buržoasii společný boj. Musí vybudovati za tím účelem jednotnou frontu. Vybudování této fronty nemůže býti však položen v obět třídní duch a revoluční poslání proletariátu.

Naše cesta za tímto cílem jest jasná a přímá. Dělnické masy ji čím dále tím více chápou. Začly ji chápati při boji proti clům a kongrue, chápaly ji při boji proti daňovým předlohám a chápou ji a nastupují ji ještě s větším porozuměním při rozvíjení se boje proti zhoršení a za zlepšení sociálního pojištění. Věříme, že poměry srazí dělnické masy nakonec v jeden společný bojovný šik, v jednu vítěznou armádu, která svoje cíle a požadavky vybojuje a uskuteční. (Souhlas komunistických poslanců.) Ti, kdož tomuto volání dělnických řad po jednotném bojovném postupu neporozumí, kdo budou stále chtíti zapalovati jednu svíčku čertu a druhou pánu bohu, kdo budou současně mluviti o třídním boji i spoluvládě socialistů s buržoasií, nakonec zůstanou vůdci bez armády.

I okamžité volební úspěchy, které dnes socialisté ziskávají v důsledku svého oposičního přetvařování, ukáží se prchavými, až znovu místo boje vetřete se do nové vládní koalice, do které se všemi silami tlačíte.

V závěru chci ještě poukázati a pronésti několik slov o vnitřních našich poměrech. Buržoasie i druhé strany spekulují s jednotlivými oposičními zjevy a směry v naší straně a komunistické internacionále. Tak jako čeká kapitalistický svět 10 let den ode dne na pád sovětů, tak čeká se také den ode dne na rozklad komunistické internacionály a bankrot komunistické strany Československa. Tyto naděje a spekulace ukáží se tak marnými, jako se ukázaly naděje a spekulace dosavadní. Komunistická internacionála nepadá se Zinověvem ani Trockým a komunistickou stranu Československa nerozvrátí ani Skálové ani Arturové Polákové. (Souhlas komunistických poslanců.) Všechny naděje kladené v oposici, ať zprava nebo zleva, rozplynou se v niveč.

My nejsme ani ustrašení, ani netrpěliví. Nedáme se vyprovokovati tak, jako se nenecháme persekučními opatřeními odstrašiti. Nejsme fatalisty. Nečekáme, že nám socialism a revoluci přinese rudá armáda na bajonetech - víme, že vlastní osvobození musí si dělnická třída každého jednotlivého státu sama vybojovati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Ale dovedeme také oceniti, co znamená existence sovětů i co znamená snaha dělnické vlády v Rusku o zachování klidu a míru. Víme, že, kdyby na místě vlády dělníků stála dnes jiná vláda v Rusku, byl již válečný konflikt dávno skutkem, poněvadž žádná vláda nedala by si líbiti ony provokace, které proti vládě sovětů byly podnikány kapitalistickým světem. V tomto klidu není však slabost, nýbrž síla dělnické vlády.

Víme také dobře, co znamená vaše vydání na militarism a armádu, které se rok od roku zvětšuje a jehož položky obsaženy jsou také v právě projednávaném rozpočtu. Víme, co znamenají vztahy vaší zahraniční politiky k imperialistické Anglii.

Tak, jako jsme odhodláni křížit každé chvíli zločinné útoky této vlády proti dělnické třídě, tak jsme také odhodláni křížiti válečné plány mezinárodního imperialismu i plány vaše proti sovětskému Rusku. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.) Budujíce krok za krokem jednotnou bojovnou frontu v závodech, dílnách i v řadách venkovské chudiny, sdružujíce ve společný šik všechny chudé, ujařmené a vyděděné ruku v ruce s osvobozeným proletariátem ruským, ruku v ruce s bojujícím proletariátem všech ostatních národů a států, povedeme dále revoluční boj za odstranění třídního nadpráví a svržení kapitalistického panství, které může nastati jenom po úplném vítězství dělnické třídy nastolením diktatury proletariátu. (Výborně! - Potlesk poslanců strany komunistické.)

Připravujíce tento konečný zápas, spojujeme jej s akutními požadavky a hospodářskými boji dneška.

Proti buržoasní vládě, proti všem zákonům a předlohám, které existenci pracujících vrstev zhoršily a znovu mají zhoršiti, zvláště v této době proti ničemnému útoku na sociální pojištění, za jeho zlepšení a odstranění všech jeho nedostatků!

Pryč s buržoasní vládou Švehlovou! Ať žije boj za vládu rolníků a dělníků! (Výborně! Potlesk poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dále má slovo p. posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Ještě nikdy nemluvilo se při poradách o státním rozpočtu v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny tak dlouho jako letos. Ovšem ve všech řečích mluví se při tom většinou o věcech, které s rozpočtem samým měly málo společného. (Posl. Wünsch [německy]: Tím myslíte řeči členů vládních stran?) Na vás také dojde, jen se nebojte!

Porady o rozpočtu použilo se spíše k vydatné kritice všech odvětví státní správy. Kritisovány byly ovšem také politické cesty, jimiž se bral československý stát doma i za hranicemi, při čemž někteří němečtí oposiční řečníci věnovali německým stranám, patřícím ke sněmovní většině, ne vždy láskyplná slova.

Ale právě němečtí řečníci, kteří nejsou příliš přátelsky naladěni vůči německým většinovým stranám, neměli by přehlédnouti, že teprve nyní, že teprve od té doby, co také německé strany patří ke sněmovní většině, dostal se do sněmovního života důstojnější postup. (Posl. dr Schollich [německy]: Kde pak, vždyť nic nevidíme!) Důkazem toho jest, že jste se poněkud ztišil, pane dr Schollichu! (Výkřiky posl. dr Schollicha.)

Dříve musila sněmovna přijímati všechny návrhy beze změny, jak jí je vláda podala. Naproti tomu konají se dnes dlouhé, věcné porady a sněmovně poskytuje se veliká volnost, aby mohla zaujmouti své stanovisko.

Pokud jde o projednávání státního rozpočtu, jest ovšem třeba, aby se během doby vyvinul onen vliv sněmovny, který jí podle ústavy přísluší jako nejvyššímu strážci a dohližiteli na státní hospodářství. Dnes víme, že všechno projednávání státního rozpočtu nemůže nic změniti na stavu věci, poněvadž jeho čísla mají pevný podklad. Také po této stránce má se to změniti, ačkoliv nesmí se přehlížeti, že změnám státního rozpočtu, má-li zůstati stabilisován a vybilancován, již napřed jsou vytyčeny úzké hranice. Účinný vliv byl by možný jen tehdy, kdyby sněmovna byla přibírána již k pracím o rozpočtu a jeho sestavování. Tato spolupráce však předpokládá, že by leckterá strana při této své činnosti musila se vzdáti stranického vykonávání vlivu, který často vrcholí ve snaze, na útraty jiných stran a celku uplatniti zvláštní požadavky. Po této stránce měli bychom míti napaměti stále ještě účinky režimu všenárodní koalice, který pro přílišnou žádostivost socialistických stran, které k němu patřily, často rozděloval břemena, která se měla opatřiti, velmi nestejnoměrně. Tenkráte se v mnoha případech ukázalo, že naše mladé, snaživé hospodářství nesnese třídní a stavovské politiky. Potřebuje nikoliv jednostranného protežování určitých skupin obyvatelstva, aby mohly žíti pohodlně na útraty jiných, nýbrž pro ně jest důležité, aby se zřetelem na výkonnost byly přibírány k úkolům státu všechny vrstvy.

Proti dřívějšímu stavu dlužno po stránce hospodářské konstatovati rozhodný pokrok. Ovšem mnozí to popírají. Ale kouřící tovární komíny v našich průmyslových krajích mluví výmluvnou řeči, než aby nebyly slyšeny. (Výkřiky na levici.) Rovněž tak mnoho obchodníků těší se z vývoje obchodů a v blížící se vánoční době očekávají se větší obraty než proti létům dřívějším. Tyto skutečnosti mají svůj základ hlavně ve zlepšené kupní síle domácího trhu, k níž, jak známo, především přispívá zemědělství. Poněvadž se však tento rozmach dostavil teprve v posledních měsících, kdy se teprve začala řádně projevovati novela k celnímu zákonu, jest tím prokázáno, jak správné bylo vydání tohoto zákona a jak správná byla hospodářská politika, která tím byla zahájena. (Výkřiky na levici.)

Zástupci socialistických stran nebudou s tímto konstatováním zajisté souhlasiti. Oni to nesmějí ani učiniti, poněvadž jinak by mohl utrpěti jejich nimbus venku, mezi lidem. Avšak také německá strana národní, která hlasovala proti celnímu zákonu, nesmi přiznati, že s tímto zákonem započal se všeobecný hospodářský rozmach, ačkoliv rolníci, kteří byli jejími příslušníky, udělali si již zatím správný úsudek a dali také správnou odpověď.

Za rozpravy o rozpočtu uváděla se často, a to právem, jako nejdůležitější otázka ve státě, otázka národní. Tímto konstatováním bylo po tisícáté opakováno, čeho se, při různých příležitostech dotkly také české vynikající osobnosti. Řešení této otázky, která má nám, Němcům, poskytnouti teprve místo, které nám v tomto státě náleží, (Posl. Wünsch [německy]: Chcete říci: "nám vládním Němcům"!) bylo účastí německých stran ve sněmovní většině teprve nesměle zahájeno. (Posl. Wünsch: [německy]: "Nesměle", to bylo velmi dobře řečeno!) Nemohlo tomu ani dosud býti jinak, poněvadž Němci a Češi stáli proti sobě téměř až do této chvíle jako zdánliví nepřátelé. Vinen tímto stavem byl režim dřívějších dob, který ať byl v sudetských zemích mír či nespokojenost, bez překážky sledoval své vnitřně i zahraničně politické cíle, které se nakonec staly osudnými jemu samému. Starý režim neučinil také vůbec ani vážně pokusu, aby nesoulad napravil, a to vedlo nakonec k tomu, že si Němci a Češi byli v posledních desíti letech stále a stále cizejšími. České kraje byly pro každého Němce v Čechách neznámou zemí, kterou jen rychle projel na cestě do vnitra Rakouska a s níž jinak nepěstoval žádných vztahů.

Ani prvá léta po převratu oba národy nepřiblížila. Také to vědomí vítězství českého národa prozatím vůbec nepřipouštělo, ačkoliv podle zprávy předsedy vlády Švehly v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny dne 8. listopadu t. r. Němci byli pozváni ke spolupráci o budování nového státu. Sám prý osobně vyzval k tomu o převratu dr Lodgmana. Zakládá-li se tato zpráva na pravdě, o čemž nelze pochybovati, pak již tenkráte dopustilo se německé vedení největší politické chyby a tenkráte úplně selhalo, (Výkřiky posl. dr Schollicha a Wünsche.) jak se to také mnohem mocněji ukázalo v dobách dalších. (Posl. dr Schollich [německy]: Vždyť jste jednali společně! Křepek a Spina a všichni ostatní, Hodina scházel, ale vy jste tu již byl! Po celá léta postupovali jste společně, všichni jste se dopouštěli těchto chyb!) Můžete potom o tom také promluviti, můžete také přednésti své mínění. Němečtí zástupci, kteří byli u zdroje politických událostí ve Vídni, musili věděti, co se chystá a musili také, když se Rakousko nedalo již udržeti, vytyčiti si již svůj politicky dosažitelný plán pro budoucnost. Musili však dále také věděti, že Wilsonova zásada národního sebeurčení byla vytyčena jen pro vítěze a nikoliv pro poražené a že, pokud šlo o Čechy, vzájemné vztahy země, která zeměpisně a vodopisně již od přírody tvoří celek a jejíž dějiny ode dávna braly se jednotným základním směrem, nemohou býti roztrženy. Musili dále věděti, že úplně bezbranný národ, jakým tenkráte sudetští Němci byli, bez ozbrojené ochrany násilně nic dokázati nemohl. Takto bezmocni byli však sudetští Němci ostatně již dlouho před převratem, neboť jejich zástupci dovolili, aby kádry německých pluků z Čech byly přeloženy do Maďarska a do Tyrol, kdežto my jsme byli obšťastněni kádry polskými a maďarskými.

Němečtí zástupci dali však přednost grotesce (Výkřiky posl. dr Schollicha.) německo-české zemské vlády, a to ještě jen s nedostatečným obsazením úloh, poněvadž většina německo-českých zástupců raději zůstala v bezpečné ochraně Vídně. (Posl. dr Schollich [německy]: Kde jste byl tenkráte vy?) Já jsem byl v Liberci. Jaká vážnost byla již tenkráte přikládáno této episodě politické směšnosti. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) lze ostatně poznati z toho, že poslanec Pacher, který byl nejprve vyhlédnut k úřadu zemského hejtmana pro německé Čechy, nechal na sebe cekati několik dni, než se dostavil do sídla zemské vlády, do Liberce. A odtamtud zmizel již beze stopy po několikahodinném pobytu. (Posl. dr Schollich [německy]: Škoda, že jsme vás tenkráte neměli! - Posl. Wünsch [německy]: Živá duše o Vás nevěděla!) Tenkrát vám ještě teklo mléko po bradě, pane Wünschi. Tenkrát jste byl ještě nemluvnětem. To jste ještě chodil do školy. (Veselost. - Výkřiky posl. Wünsche a Schmerdy.)

Jest třeba, aby se jednou o těchto věcech promluvilo veřejně a bezohledně, o věcech, které patří již dějinám, poněvadž jen tak lze příště zabrániti, abychom neupadli do podobných chyb.

Politika musí počítati jen s možnými věcmi. Při tom nesmíme zabíhati do říše snů a přání. Vycházejíce z těchto úvah, usnesly se také loňského roku německé většinové strany vstoupiti do vlády. Při tom byly si plně vědomy toho, že převezmou úkol plný těžké odpovědnosti, jehož cíl zatím mohl záležeti jen v tom, zlomiti ostří jednostranné české správy a zjednati podklad pro zdárnou spolupráci. Jsme přesvědčeni, že již tento prvý krok, který vedl k počátku veřejné politické spolupráce s Čechy, započte se později jednou německým vládním stranám jako čin dobrý, který, změní-li se jednou politické poměry ve prospěch socialistických stran, bude nabádati k pokračování. Domníváme se, že příští vlády bez spoluúčasti německých stran budou nemožné.

Dlužno si všimnouti také toho, že postup německých stran účastněných ve většině, jest německými vrstvami různě posuzován a že posudek jest podle orientace posuzovatele buďto blahovolný nebo neutrální nebo i velmi odmítavý. (Výkřiky posl. Wünsche.)

Blahovolný posudek nalézáme u lidí, kteří nuceni vydělávati z vlastní zkušenosti vědí, že sebe krásnější řečnické obraty nemají užitku, nenásledují-li za nimi rovněž takové činy. Tito lidé, kteří musí vzdorovati v boji za denní chléb všem protivenstvím života, znají také vše, co stojí často v cestě uskutečnění nejlepších úmyslů. Přes to však setrvávají na svém místě, poněvadž nemohou z něho utéci a nemohou to také učiniti, poněvadž jsou vázáni na onom místě majetkem, spojeným s jejich povoláním. Na druhé straně vědí, že by za nových poměrů musili se teprve vžívati a zakládati znovu svou existenci. Mezi tyto lidi patří především rolníci a živnostníci, u nichž politika německých většinových stran došla také uznání a souhlasu. K tomu by se však připojilo také dělnictvo, kdyby mu to dovolovalo jeho myšlení, spoutané politickými doktrinami a třídní orientací.

Neutrální posuzovatel, který byl snad dříve nadšeným přívržencem národních hesel, byl zklamán vývojem německé politiky a nyní čeká, jaké výsledky přinese politika německých většinových stran. (Výkřiky posl. Wünsche.)

Zvláštní druh lidí tvoří však posuzovatelé odmítaví, kteří nemohou nalézti dosti slov, aby vinili německé většinové strany z národní zrady a jim spílali. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Jak daleko jde omezenost těchto lidí, jest patrno z toho, že jeden z nich právě před několika dny přišel k německé veřejnosti s názorem, aby německé většinové strany byly vyloučeny z činnosti v německých ochranných spolcích. A jest podivuhodné, že se našly německé časopisy, které výstřelky takové zbloudilosti ještě také otiskly. Musíte přece býti slepí, nevidíte-li, že velká většina členů v německých ochranných spolcích pochází z vrstev rolnických a živnostenských a že by práce v německých ochranných spolcích byla těžce ohrožena, kdyby v nich tyto vrstvy nebyly. Jest to skutečně svévolná hra, která se zde provozuje proti německým většinovým stranám, které bez výběru prostředků, za všech okolností, mají býti vyhlášeny za národní zrádce. Domníváme se, že půda našich národních ochranných spolků musí zůstati nedotčena jakýmkoliv politickým nesvárem, nemá-li myšlenka národních ochranných spolků utrpěti těžkou škodu.

Jiný posuzovatel nazývá opět zástupce německých většinových stran německy mluvícími Čechy, kteří prý nemají s německým lidem nic společného. Jest zbytečno mluviti o takovýchto směšných tvrzeních. Přes to však mi takovéto výroky připomínají, že mezi pracujícími a tvořícími lidmi jest množství zahalečů, kteří jen s tak zvanými chytrými ideami a chytrými frázemi chtějí obšťastniti ostatní lidstvo. Tito obšťastňovači přicházejí jednou s otázkami kulturními, jindy se sociálními a pak zase národními. (Výkřiky posl. Schmerdy.) Projednávati však otázky hospodářské, na to nejsou, poněvadž zde by se jejich duch musil držet také reálných podkladů, s nimiž však jejich frázovství nechce se zabývati. Hospodářská činnost těchto lidí vybíjí se jen v nářku na nedostatečné příjmy a v občasných požadavcích po zvýšení platů.