Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pan ministr nechť přece také jednou studuje školní reformu v Rakousku. Z rakouských škol nebudou již vycházeti poslušní, trpěliví poddaní, nýbrž svobodní, za sebe odpovědní státní občané. Nestranné úsudky odborníků a pedagogů, kteří studují rakouskou školní reformu, uvádějí, že duch rakouského školního zákona jest moderní a sociální. Do privileje majetných na vzdělání byl proražen průlom. Přes klerikální vliv podařilo se zříditi v Rakousku školu, v níž osvojiti si vzdělání nezůstává již privilejem majetných. (Výkřiky posl. Zajička.) A přesto došel platnosti vliv socialistů, byla provedena Glöcklova školní reforma. V rakouských školách platí heslo: "Otevřte dveře školy, aby tam mohlo vniknouti světlo a vzduch." V Československu pak platí heslo: "Zavřete dveře školy. Příliš mnoho světla a vzduchu škodí klerikalismu a kapitalismu."

A tak jest a zůstává každá školní soustava zrcadlem platného společenského řádu. Klerikálové stále ještě nepřestali vztahovati ruce po dětech národa. Tím, že přijali celní zákon, že hlasovali pro daně z cukru, odsoudili proletářské děti k hladu, ztenčují jim krajíčky chleba svou touhou po zisku, oloupili tedy děti o zdraví a nyní ještě žádají jejich duši. Vláda a úřady je při tom chrání a podporují. Politické úřady vydaly vyhlášky o účasti školní mládeže na všech schůzích, průvodech, ba i na výletech a slavnostech, i jdou-li děti v průvodu rodičů. Kdo by proti tomu jednali, budou potrestáni podle §§ 7 a 11 nařízení ze dne 15. listopadu 1867. Tato pohrůžka není již problematická, máme již toho důkazy a mohu dnes jeden uvésti.

V Ústí n. L. konal se před volbami lampionový průvod, uspořádaný sociálně-demokratickou stranou v Ústí n. L. Tohoto průvodu zúčastnily se prý také děti - dokázáno to není, do dnešního dne nebyl přiveden pro to ani jediný svědek. Dva tajemníci, kteří podepsali ohlášení tohoto lampionového průvodu z příkazu naší strany, byli jen po výslechu u policie - správní reforma nenabyla dosud účinnosti, ale projevuje se již - odsouzeni ke třídennímu vězení nepodmíněně. Ale za několik dní po tomto průvodu naší strany uspořádaly průvod české strany, všechny české strany v Ústí n. L., jehož se zúčastnilo neméně než 300 dítek, kráčejících v průvodu, vedených učitelstvem. Tu se nenajde žádný úřad, tu se neříká: "To byl politický projev." Snad by se mi řeklo, kdyby tu byly většinové strany, že 28. říjen je státní svátek. Avšak byla zakázána také účast dítek na slavnostech 1. května a přece i 1. květen byl vyhlášen za státní svátek, ovšem v době, kdy klerikálové ještě vůbec nic neznamenali. Tážeme se, zda zákaz účasti dětí na veřejných průvodech platí také pro průvod Božího těla. Nespokojíme se s odpovědí, že průvod Božího těla není politickou demonstrací. Jest to demonstrace pro katolickou církev, tím pro politickou stranu a jak ta působí politicky, víme z pastýřských listů biskupů, z aféry Marmaggiho atd. Nemůžeme trpěti, aby se měřilo dvojím loktem. Nedovolíme, aby se mluvilo do našich rodičovských práv, nedáme se okrádati o svá rodičovská práva. Nezalekneme se ani odsouzení, a zahájíme boj s heslem: "Ruce pryč od našich dětí!"

Nyní jen několik slov ke kongrue. Pan ministr Hodža nepříjemně pociťuje, že oposice právem kritisuje zavedení kongruy a jest toho mínění, že na kongruu nesmí se pohlížeti jako na dárek duchovenstvu, neboť zvýšení přísluší mu po právu, poněvadž duchovenstvo plní své povinnosti v zájmu státu a veřejnosti. Pan ministr Hodža se domnívá, že jest to samozřejmým požadavkem, že si každý pracující člověk zaslouží ten kus chleba a dostane za práci zaplaceno. Jsme téhož mínění, jen v tom se lišíme, že mají platiti ti, pro něž se pracuje. V tomto případě musily by platiti samy náboženské obce za práci pro ně vykonanou - abychom použili slov páně ministrových - neboť nelze přece žádati od jiných, v tomto případě od lidí jiného vyznání nebo volnomyšlenkářů, aby platili za práci, jíž si nepřejí, nýbrž odmítají. Zde pan ministr nešetří, a jest příznačné pro něj a pro všechny. kdo mu tento rozpočet povolují, že se úsporná opatření vybíjejí ve školství.

Tak p. ministr Engliš prohlásil ve svém výkladu, že aby se získalo úspor, osobní náklad má býti rozdělen na obce, okresy, země a stát a pravil, že jest samozřejmé, že obce musí od majetných zájemníků vybírati školné. Táže se, proč by se nemohlo vybírati od majetných rodičů školné 100 Kč, tedy za hodinu vyučování 10 haléřů. Tuto troufalost pana ministra odmítáme rozhodně. Nechceme míti děti prvého a druhého stupně. Vydržovati školy jest povinností státu. Jest potěšitelné, že pan ministr školství nesouhlasil s těmito vývody pana ministra financí a v této věci se s ním úplně shodujeme. Nyní máme proti sobě dvě řeči ministrů. Který z obou těchto pánů bude míti více moci, více vlivu na svého kolegu ve vládě? Nepochybuji, že při orientaci nynější vládní většiny, kdy se všeobecně nedbá kulturních otázek a zvláště pak ve školství, při známé horečce ve spoření na nepravém místě, zvítězí ministr financí nad ministrem školství. Což musíme skutečně panu ministrovi financí, který jest přece sám učitelem, vykládati, že větší výdaj na školy neznamená nikdy pasivní položku, že příspěvek na kulturní účely není nikdy příliš veliký? Což pan ministr neví, že péče, kterou stát věnuje svému školství, jest měřítkem jeho kultury? Chce-li ministr financí šetřiti, nechť počne u neproduktivních výdajů, na příklad u militarismu.

Musím se také zmíniti o zanedbávání pomocných škol. V Československu máme jen 16 pomocných škol s 23 třídami. Většinu těchto škol, tak v Ústí n. L., v Liberci, v Chomutově, v Chebu, vydržují obce. Bude-li přijat finanční zákon, hrozí oprávněné nebezpečí, že obce příště nebudou již moci hraditi náklad na tyto školy a že tedy tyto školy budou uzavřeny. Pomocné školy třeba však zachovati nejen z důvodů výchovných, nýbrž i sociálních a hospodářských. Duševně méněcenné děti, které mají právo na přiměřenou výchovu, jsou vychovávány v těchto školách, aby se mohly samy živiti a stávají se tedy užitečnými členy společnosti. Větší náklad na tyto školy znamená tedy úsporu, neboť velké procento těchto nevinně poškozených lidí bude zachráněno a nebude příště již plniti chudobince, ba nezřídka vězení.

Nesčíslněkráte upozornili jsme s tohoto místa na naléhavou úpravu právních poměrů pěstounek na mateřských školách. Jest více než kulturní ostudou, že tato otázka nebyla do dnešního dne upravena. Mateřské školky jsou školami chudých. V těchto školách měl by zavládnouti veselejší, jasnější duch. Místo toho učí tam utrápené pěstounky, které musí bojovati se starostmi o živobytí. Ještě dnes máme pěstounky na mateřských školách, které dostávají měsíčně, prosím slyšte, 180 Kč. Proč zde upouští pan ministr školství od svého stanoviska, které zaujímá vůči duchovním, že jest povinností státu za vykonanou práci náležitě platiti? Či cení pan ministr Hodža práci pěstounek méně než práci duchovních? Poněvadž nyní konečně byla již vyřešena otázka příslušnosti, podléhají-li pěstounky ministerstvu sociální péče nebo školství, žádáme, aby oprávněné požadavky pěstounek na mateřských školách byly co nejrychleji splněny.

Další bolestivou otázkou jsou školy rodinné. Úsilí o výchovu našich dívek pro jejich příští povolání matek a hospodyň jest málo hodnoceno a málo podporováno, vydržování a ještě více zřizování těchto škol činí se překážky. Jest příznačné, že ministerstvo školství uděluje na příklad povolení ke zřízení průmyslového oddělení na rodinné škole jen tehdy, dá-li k tomu svůj souhlas obchodní komora a ministerstvo obchodu. U ministerstva školství leží již několik měsíců žádost rodinné školy v Ústí n. L. o zřízení třetího ročníku, a nemůže býti povolena, poněvadž ministerstvo obchodu nechce k tomu dáti svého souhlasu. Při tom zdůrazňuji, že české rodinné škole, která jest jen pobočkou německé hlavní školy, byl již povolen třetí ročník, tedy ročník průmyslový. Jest smutné, že cechovnický duch živnostníků, kteří spatřují v absolventkách těchto škol konkurenci, nežije jen mimo sněmovnu snad tím, že mistři nepřijímají tyto dívky jako tovaryšky, nýbrž i v ministerstvu obchodu a překáží zřizování těch škol a tříd. Domníváme se, že školní otázky příslušejí ministerstvu školství a přejeme si, aby se ministerstvo školství zbavilo tohoto nespravedlivého poručníkování.

Zároveň nechci přejíti oprávněného požadavku učitelek na těchto školách. Právem žádají učitelky, aby jim byly plně placeny dovolené pro případ těhotenství a mateřství, dále má se dostati odbytného učitelkám, které opouštějí službu provdavše se. Tento požadavek platí ovšem také pro všechny učitelky, které provdavše se, opouštějí službu. Od té doby, co nabyl účinnosti zákon ze dne 24. června 1926, číslo 104, nevyplácí se již odbytné učitelkám, které opouštějí službu při sňatku nebo po něm. Již jednou byl učiněn pokus zavésti opět celibát. Nepodařilo se to, má o to zásluhu vliv socialistických stran. Nyní dějí se pokusy zavésti celibát oklikou. Stojíme na stráži a dovedeme tento zamýšlený útok odraziti.

Nakonec poukázala bych ještě také na to, že jest naléhavě nutno zřizovati povinné dívčí pokračovací školy. Skvělé zkušenosti, jichž se nabylo na příklad v Sasku s povinnými pokračovacími dívčími školami, měly by pohnouti naše ministerstvo, aby zřizovalo takovéto školy. Školy musily by býti organisovány tak, aby do nich mohly docházeti nejen dívky bez povolání nebo zaměstnané v domácnosti, nýbrž i dívky zaměstnané v továrnách, obchodech, živnostech nebo i zemědělství. Tyto školy mají vychovávati nejen pro povolání a býti výchovnými ústavy, nýbrž - na rozdíl od povinných pokračovacích škol chlapeckých - mají připravovati dívky kromě k výdělečnému povolání také pro povolání hospodyně a matky.

A nyní ještě jen několik slov k tak často žádanému zřízení německé obchodní a hospodářské školy, to jest německého oddělení pro hospodářské vědy na německé vysoké škole technické v Praze. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Tím, že nemáme takovéto školy, jest německá studující mládež poškozena. Zvláště chudí studenti, vlastně jejich rodiče, jsou těžce postiženi, musí-li jejich děti jíti na studie do ciziny. Náš resoluční návrh v této věci byl již přijat, než do dnešního dne se ministerstvo školství touto otázkou podrobněji nezabývalo. Projevuje se opět týž duch poškozováni Němců, přes to, že jsou Němci ve vládě.

Nedostatky našeho školství, rdoušení německých škol, zadržování nejpřirozenějšího práva národní samosprávy, roztrpčuje masy pracujícího obyvatelstva. Rozplynuly se naděje optimistů, kteří věřili, že spoluúčastí německých stran na státní politice zmizí krutosti, jimiž trpí německá škola nebo že budou aspoň zmírněny; rozplynuly se a jsou pohřbeny všechny tyto naděje.

Jediným cílem, jedinou snahou veškerého měšťáctva jest duševně zmrzačiti náš dorost. My, sociální demokraté, trváme však neústupně na svém stanovisku, aby se našim dětem dostalo řádného vzdělání, aby si pro boj o život, pro boj o denní chléb, opatřily vědomosti a znalosti. Trváme však také neústupně na zásadě, že škola jest nejvlastnějším majetkem každého národa. Boj o tyto požadavky přes všechny překážky pokračuje však neohroženě dále. V tomto boji neumdlíme, neboť jde o nejvyšší statek národa, o naši mládež. (Souhlas poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Siegel. Dávám mu slovo.

Posl. Siegel (německy): Vážené dámy a pánové! Na dnešní schůzi chci se zabývati jen úzkým a omezeným souborem otázek k tak obšírnému rozpočtu pro rok 1928. Zkoumáme-li číslice osvětového rozpočtu a srovnáme-li je spolu po stránce národní a jazykové, vidíme, že i dnes ještě, přes to, že se cizině předstírá, že se prý vnitro státu národnostně konsolidovalo, tímto státem vládnoucí a českým národním duchem vedená vláda po stránce osvěty a potřeby vzdělání také nyní, právě tak jako v dřívějších letech, s menšinami tohoto státu a to zvláště se školstvím počtem nejsilnějšího menšinového národa, s německou osvětou a vzděláním více než macešsky nakládá v poměru k počtu jeho obyvatel a k jeho poplatnosti.

Poněvadž nejsem přítelem příliš dlouhých řečí a umím také hodnotiti čas, vyberu z obsažného číslicového materiálu jen dvě číslice. Menšinové školy, a zde jde skorem veskrze jen o české, jež se zřizují přece jen proto, aby se německému území dal ráz dvojjazyčného, vyžadují nákladu 57 milionů Kč, to jest o 11 1/2 milionu více než loni. Dále jest 15 milionů Kč, skorem o 10 milionů Kč více než loni, určeno na školské a kulturní styky s cizinou. Z toho má býti 8 1/2 milionů na styky se slovanským světem a více než 3 miliony pro péči o styky s Francií. Tyto číslice, které jsem právě uvedl. jasně a zřetelně dokazují, jakým duchem jest stát ovládán. Německé školy, učiliště a odborné školy jsou rdoušeny a zrušovány, ale za to se zřizují české menšinové školy všude a zvláště tam, kde se v některé obci najde aspoň několik českých dětí. V nesčetných případech, a to jest zahanbujícím faktem pro stát, jenž svůj demokratismus hlásá do celého světa, bylo dokonce jejich zřízení umožněno jen tím, že děti německých úředníků, dělníků a zaměstnanců, kteří jsou ve státní službě, byly nuceny všelijakými sliby a hrozbami docházeti do takových českých menšinových škol. Ať mi někdo uvede jen jediný případ, že od času trvání státu byla otevřena byť jen jediná německá menšinová škola tam, kde bylo 5 až 10 německých dětí, jak tomu naopak bylo ve východních Čechách v Mladých Bukách, v Dolním Adršpachu a ve sta jiných místech tohoto státu. Tak byla na příklad v Trutnově vystavěna taková škola nákladem 15 milionů Kč. Střední škola, o kterou již po léta usilovalo město Úpice, musila býti zřízena v Trutnově, aby mohla býti užitečná českému šovinismu, za to však musil býti zrušen v Trutnově od roku 1870 trvající německý ústav pro vzdělání učitelů a to, jak se tak krásně řeklo, z úsporných důvodů.

Trutnovský ústav pro vzdělání učitelů byl výnosem ministerstva kultu a vyučování ze dne 12. července 1870 schválen jako ústav pro východní Čechy. Tento ústav, když bylo nařízeno, aby byl úplně zrušen, měl za sebou 56letou velice úspěšnou činnost. Do tohoto ústavu docházelo v letech 1870 až 1926 7088 žáků, tedy ročně průměrně 127. Nejvyšší počet žáků byl v letech 1878 až 1879 a to 209, nejnižší ve školním roce 1884 až 1885 a to 120. Město Trutnov, jehož láska ke školám a obětavost pro lidové vzdělání jest nade všechnu pochybnost, věnovalo v posledních 5 letech a to v letech 1921 až 1926 na vytápění a udržování budov tohoto ústavu jistě nikoliv nepatrnou částku 116.555.94 Kč. Celé rozsáhlé východočeské území nemá nyní ani jednoho německého ústavu pro vzdělání učitelů. Mezi Opavou a Libercem jest Trutnov zeměpisně přímo předurčen pro takový ústav. Lze bezvadně zjistiti, že dosud právě v trutnovském ústavu pro vzdělání učitelů byli vychováváni ponejvíce synové a dcery chudších lidových vrstev z území přírodou tak macečsky obdařeného, okresů králického, lanškrounského, rochlického, rokytnického, maršovského, žacléřského, Hostinné, Teplice nad Metují, vrchlabského a trutnovského, ba dokonce i ze západního Slezska a ze severozápadní Moravy.

V okresech, které jsem uvedl - a zde jsou míněny jen okresy v Čechách - bylo při posledním sčítání lidu zjištěno skorem 1/4 milionu německých obyvatelů.

Od zrušení německého ústavu pro vzdělání učitelů v Olomouci byl počet žáků na uvedeném ústavě ještě větší. Až do r. 1925 nikdo nehýbal existencí tohoto ústavu. Dokonce dne 12. června 1924 dostalo ředitelství toho ústavu výnos ministerstva školství, podle něhož inventář stejného ústavu v Litoměřicích měl býti v roce 1927 přikázán do Trutnova a bylo nanejvýš zvláštní, že právě před přijímacími zkouškami a to dne 26. června 1925 došel do Trutnova výnos ministerstva ze dne 22. června 1925, podle něhož první ročník školního roku 1925/26 nesměl býti již otevřen.

Všechny dosavadní, tohoto ústavu se týkající rozklady, jichž se mimo mne zúčastnili ještě posl. Schäfer, Simm a sen. Ledebur, byly marné a nynější ministr školství nemilosrdně nařídil, aby tento ústav byl zrušen.

Na protestní schůzi, která se konala dne 30. ledna t. r. v Trutnově a která se úplně věcně zabývala zachováním tohoto ústavu, bylo přítomno 145 obcí a okresů s mnoha sty zástupců, kteří v jednomyslně přijaté resoluci žádali, aby toto učiliště zůstalo zachováno, ale bohužel marně. Na důkaz toho všeho, co jsem řekl, mám zde tuto resoluci a rád bych viděl, kdyby pan ministr školství byl na této schůzi přítomen. Nyní, když žijeme v demokratické době, platí-li spravedlnost ještě něco, má a musí býti v tomto státě velice vysoko ceněno osvětové úsilí i nejmenšího národa. Vezměte si příklad ze severských států; také stát musí míti zájem na tom, aby národy žijící na jeho území byly uznány za rovnoprávné občany a po stránce osvětové byly podporovány.

Vládní tisk tohoto státu jest přece v poměru k cizině zařízen na to, aby tvrdil, že tento stát jest, pokud jde o jeho národy, Švýcarskem prvního řádu.

Odvažují-li se rozhodující osoby stále znovu tvrditi, že se v tomto státě vládne jen podle demokracie a práva, pak by se i tato světu předstíraná spravedlnost musila projeviti u trutnovského ústavu pro vzdělání učitelů a toho bylo by lze dosáhnouti tím, že by tento ústav byl znovu otevřen. Stejný osud, jako jsem vylíčil, jest prý určen státní odborné škole pro tkalce ve Stárkově, jež má býti zrušena v roce 1928. Stárkov jest městečko ve východních Čechách, vzdálené od velkého světového ruchu a dřívější rakouská vláda se zřetelem na tamější venkovskou bídu zřídila tuto odbornou školu v roce 1880, aby povznesla a posílila hospodářský život. Průměrný počet žáků tohoto ústavu činil ročně 48 až 50 žáků. Vzornicové tkalcovství jest nyní jediným výdělkem chudých tkalců, žijících v této krajině, poněvadž hladké tkaniny se nyní zhotovují na ručních stavech. Musím s tohoto místa co nejostřeji protestovati proti tomu, že vláda zamýšlí tuto státní odbornou školu přeložiti do Náchoda, poněvadž hospodářský osud městečka Stárkova, jeho okolí a jeho chudého tkalcovského obyvatelstva byl by tím zpečetěn a hospodářský život pohřben. Nemohu věřiti, že by vláda, která stále tak mnoho mluví o spravedlnosti, připojila k těm dosud spáchaným četným křivdám, nyní, když Němci sedí ve vládě, ještě novou křivdu a chtěla ohroziti existenci mnoha chudých obyvatelů.

Bylo-li lze sebrati pro molocha militarismu miliardy a pro stavbu a udržování českých menšinových škol sta milionů, bude snad možno sehnati jistě ještě i těch několik desetitisíc korun nutných k udržování této školy. Musil bych to nazvati přímo do nebe volající hanbou, kdyby tato chudá krajina, ve které sídlí bída a nouze, byla oloupena o svou školu, když zároveň ve východních Čechách, a to v Bohuslavicích nad Úpou, kde nyní bydlí úhrnem jen 14 českých dětí, má býti zbudována česká škola, a to tím spíše, když několik minut od Bohuslavic a to v Suchovršicích jest troj třídní česká škola, do níž mohou děti snadno docházeti.

Přímo neslýchaný případ však se stal před několika dny znovu v Trutnově. Tam, aby se mohl konati učebný běh pro poddůstojníky, musily býti vyklizeny přízemní místnosti živnostenské pokračovací školy, ačkoliv se to příčí §u 10 zákona o ubytování vojska z roku 1879. Tímto opatřením jest porušeno celé vyučování na německé živnostenské pokračovací škole v Trutnově. Tři velké české školní budovy, o nichž jsem se výše zmínil, mají tak mnoho prázdných a volných místností, že by tam bylo snadno umístiti dva takové běhy. Vlastenectví a úcta k vojsku osob, které disponují těmito školami, jsou však tak veliké, že neposkytnou žádné ze svých volných místnosti pro ubytování.

V Trutnově byla v roce 1918 násilím městu odňata k ubytování vojska dvě patra velkého hotelu Union přes to, že tam byla velká bytová nouze, a město musí nepatrnými poplatky za užívání hraditi četné škody způsobené na budovách a jejich zařízení, kteréžto ztráty jdou do desetitisíců. Dovoluje-li si nějaký stát přepych vydržovati vojsko, které počtem se rovná vojsku nějaké velmoci, pak není jistě úkolem obcí, nýbrž státu postarati se, aby i vojsko dostalo lidské byty a místnosti.

Stejné poměry jako v Trutnově jsou také v sousedním městě Broumově. Trutnovská okresní politická správa přímo proti zákonu zabavila prostě městu Pilníkovu pro českého klempíře kus jeho pozemku. Tento pozemek obec pilníkovská přenechávala více než 60 let místním hasičům jako cvičiště. Můžeme to označiti přímo za násilí, když se někdo odváží spolku, působícímu v zájmu všeobecném, zabaviti jeho cvičiště, aby příslušník českého národa dostal laciný stavební pozemek. Bylo by i zde jen slušné a spravedlivé, kdyby zemská politická správa, k níž se obec pilníkovská odvolala, zrušila toto neslýchané opatření trutnovské okresní politické správy.

Mohl bych uvésti ještě spoustu takových věcí, chci však skončiti a zabývati se ještě několik minut kulturními otázkami, neboť ty mají pro nás Němce, poněvadž se nám v tomto oboru zamýšlí ukřivditi, velice úzkou spojitost s rozpočtem pro rok 1928.

Národní otázka byla odedávna osudnou otázkou Evropy a nyní, když žijeme již skorem desítiletí po velkém světovém dramatu, jest u nás daleko větší, než tomu bylo dříve, a východiskem všeho myšlení v moderní národnostní otázce jest ethicky právní požadavek vlastní národní osvěty a školství. S tohoto místa byla již také jednou slavnostně prohlášena školská samospráva a také před posledními obecními volbami byla nově zapřažena a osedlána, avšak domnívám se, že zůstane ještě hodně dlouho utopií. Národnostní rozdělení veškerého školství v tomto státě jest oprávněným požadavkem menšin a jest zajisté příznačné, že právě jedna z nejmenších zemí v Evropě, a to Korutany musí to býti, která nyní tuto otázku řeší se vší vážností.

Jak strašné škody byly v posledních letech způsobeny v tomto státě německému lidovému školství, bylo již v této síni tak často řečeno, že to jistě nemusím opakovati. A právě v tomto zjevu jest tragika našeho národa. Přiznáváme se k tomuto osudu, vidíme však v něm také význam úkolu, jejž musíme splniti v zájmu německého vzdělání.

Posloucháme-li, jak silně nám buší srdce, cítíme vzrušení, proudící žilami německého národa, cítíme však také zřetelně, že tepny bijí nejsilněji tam, kde naše mládež dospívá. Mládež byla od nepaměti omlazujícím zřídlem k novému a tvořivému životu. Dlužno se však tázati, zdali německá mládež, která jest z trestu hodné úspornosti nucena vzdělávati se v napěchovaných, často nepostačitelných školních místnostech, bude dosti silná, aby s láskou přijímala to, čemu se učí, když bude naplněna vědomím, že stát, jenž má přece býti největším a nejvyšším strážcem školství, jest nepřítelem jejího školství. Vždyť škola má býti místem, kde mládež získává duševní výzbroj pro životní boj.

Pan ministr financi Engliš ve svém výkladu, jejž měl k rozpočtu, projevil přání, aby se z obchodně-politických důvodů pěstovaly ve středních školách také obchodní vědy a tu s ním úplně souhlasím, neboť příliš velké přetížení všelijakými zbytečnými vědomostmi není dosti plodné, když se vylučují hospodářské otázky.

Kdo usiluje omeziti duševní a umělecké tvoření jednotlivce nebo dokonce celého národa, aby sám sobě byl užitečný, vytváří napětí, jehož dosahu dnes nemůžeme naprosto nikdo posouditi. Se svou národně založenou vládní soustavou můžete prováděti libovolné činy všeho druhu, ale o vůli k sebeurčení, o tu nás nikdy neoloupíte a nemůžete oloupiti, neboť musili bychom býti národem darebáků a zrádců, kdybychom neuměli setrvati v trvalém a pevném odporu a tak najíti cestu ke svobodě v širém světě. (Potlesk poslanců něm. strany národní.

Předseda (zvoní): Dále je k slovu přihlášen p. posl. Johanis.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Režim. který oposice kritisuje a který provádí nynější politiku státní, jest kritisován s jiného hlediska, a já jsem měl příležitost v zastoupení naší strany několikráte prohlásiti s tohoto místa, že prakse nynější vládní většiny jest protidělnická a protisociální. Již v minulých dnech, zejména při povšechné rozpravě o rozpočtu, někteří moji kolegové z klubu kritisovali se stanoviska politického i odborného známý atentát, který byl proveden ve sněmovně za režimu Švehla-Šrámek pod jménem vládní osnovy o reformě zákona o sociálním pojištění.

Po vychloubačném slibování, že sociální pojištění bude zlepšeno a nikoli zhoršeno, přichází vláda s osnovou, která má vyloučiti nejhůře sociálně postavené dělnictvo z jakékoli ochrany pro případ trvalé neschopnosti ku práci. Přes to, že o této věci pojednal již podrobně kol. dr Winter, vracím se k ní znovu. neboť jest to nejčernější čin, který v dějinách tohoto státu mohl býti spáchán proti vrstvám dělnickým, které tvoří nejpodstatnější část obyvatelstva a které měly nejvíce pochopení pro potřeby státu v jeho těžkých začátcích. Tato koalice zabezpečila vysoké platy a pense kněžím, agrárními cly zabezpečila skvělou prosperitu zemědělskému podnikání, uděluje milionové a stamilionové subvence bohatým, ale zbavuje nejchudší příslušníky státu té nedostatečné ochrany, kterou jim zákon poskytoval. Z peněz poplatnictva udělují se subvence na nejrůznější účely, mnohdy velmi pochybného rázu, ale největším chudákům, kteří ze sociální bídy jsou vylučováni, zabavuje stát jejich těžce vydělané peníze, které si nastřádali za 1 1/2 roku na své sociální zabezpečení. Kdyby se počítalo s tím, že zákon, jak jej vláda dne 25. října navrhla, má vstoupiti v platnost 1. ledna 1928, bude nejčernějším činem této osnovy, že vláda nejen vylučuje na 750.000 chudých lidí, zejména mladistvých osob, osob podomácku zaměstnaných a sezonních dělníků, nýbrž že se těmto osobám konfiskuje jmění, které v obnosu 1/4 miliardy zaplatili. Chci zejména charakterisovati, kdo bude míti prospěch z tohoto činu, když bude uveden ve skutek. Musíme uvážiti, že osnova vládní chce vyloučiti osoby do 16 let, které z velké části si příspěvek platí, a nikoliv zaměstnavatelé. Upozorňuji zejména na učební poměr v živnostech, že mnoho společenstev ujednává se svými členy, aby si vyžádali od rodičů chudých hochů poplatek za vyučování nebo za režijní výlohy učební, což znamená, že mnohdy chudí rodičové zaplatí 1000 až 2000 Kč zvláštního poplatku za režii, která s učebním poměrem souvisí, a z toho učební mistr odvádí Ústřední sociální pojišťovně prostřednictvím nemocenských pojišťoven příspěvky invalidní a starobní. Kdyby zákon vešel v platnost tak, jak jej vláda navrhuje, znamená to, že se konfiskuje toto jmění, ne ve prospěch učně, kterého matka nebo otec dali učiti, nýbrž ve prospěch fondu, který podle návrhu vlády má býti utvořen. Musíme si tedy uvědomiti, že k tomu, co nejchudší příslušníci pracujících vrstev zaplatí na starobních a invalidních příspěvcích, kdyby osnova byla uzákoněna, jak je navrhována, k tomu by se příště hlásiti nemohli, zejména se zřetelem k ustanovení, že se to do příští čekací doby a do základu pro zvyšovací částky důchodů nezapočítá.