Obecná škola překonala již v jednom nebo
dvou letech následky války a poválečné
zjevy, tam již nastanou pravidelné poměry,
jak pokud jde o děti, tak také o školu. Avšak
ještě dnes se často stává, přesto,
že od počátku školního roku uplynulo
již několik měsíců, že přijdeme
na třídy s příliš velkým
počtem žáků. Odůvodňuje
se to tím, že by příslušná
místní školní rada podala odpor proti
zamýšlenému přeřazení,
jímž by bylo možno v jednotlivých třídách
snížiti počet žáků. Podle
ministerského výnosu číslo 161.373
ze dne 5. května 1925 bylo možno provésti přeřazení
různých oddělení v různých
třídách, a to tak, že na příklad
na čtyřtřídní škole bylo
lze spojiti prvé oddělení druhé třídy
s druhým oddělením 4. třídy.
Tento stav snaží se úřady i nyní
ještě udržeti a odůvodňují
tento svůj postup tím - a jest to zvláště
výklad zemského výboru - že tím
lze dosíci úspor. Vžijme se do situace žáků
a učitele, který má v téže třídě
říditi vyučování druhého
školního roku a školního roku sedmého
a osmého. Z důvodů výchovných
jest nemožné, aby toto ministerské nařízení
zůstalo nadále v platnosti. My všichni a zvláště
ministerstvo školství se svými podřízenými
úřady jsme povinni odčiniti opět škody,
které poválečná doba způsobila
restrikcí tříd postupu vzdělání.
Nikdy se to nemůže státi téměř
středověky působícími ministerskými
výnosy. Rovněž tak bylo by třeba rozhodnutí
ministerstva, aby konečně byla splněna přání
německého obyvatelstva, které žádá,
aby na německých školách bylo upraveno
vyučování češtině. Nyní
se žádá od učitelů češtiny,
aby na příslušné škole měli
plnou učebnou povinnost. Jak se proslýchá,
příště prý nebude trpěno,
aby učitel češtiny, který vyučuje
na měšťanské škole, a tam pro nepatrný
počet hodin češtiny nemá plné
učebné povinnosti, vyučoval češtině
také na obecné škole, která jest právě
základem pro tuto školu. Takto by nebylo možno
zavésti vyučování češtině
také na vesnických školách, ledaže
bychom počkali, až budou ustanoveni kandidáti
učitelství, kteří absolvovali v posledních
letech. Do této doby lze však lehce provésti,
aby zkoušení učitelé vyučovali
češtině kočovným vyučováním
na třech nebo čtyřech obecných školách
a tím dosáhli plné učebné povinnosti.
Neméně důležitým pro lidové
vzdělání jest také to, aby učiteli,
zvláště na níže organisovaných
školách, byli jmenováni jen nejlepší
a řádní učitelé. Jakých
škod může na, tropiti na obecných školách
mravně méně, cenný učitel,
jest všeobecně známo a bylo by třeba,
aby po několikeré důtce zakročilo
se velmi ostře, poněvadž chráněním
mravně méněcenného jednotlivce může
se dostati mravně na scestí často celá
třída, celá škola, ba i celá
obec. Zajisté vyučování na níže
organisovaných školách v poměru k výše
organisovaným školám lze přirovnati
k duševní otročině a proto mělo
by se těmto duševním těžkým
pracovníkům-učitelům dostati uznání
aspoň tím, že by byla zrušena neodůvodněná
čtvrtá skupina míst. Pan ministr financí
zajisté bude moci úsporami v jiných oborech
napraviti bezpráví, jímž postižení
těžce trpí. Rovněž tak dlužno
ještě napraviti další bezpráví,
spáchané na starých školských
veteránech, kteří byli restringováni,
většinou proti své vůli, dnem 1. ledna
1926. Nejen že byli vyzváni, aby podali žádost
o přeložení do výslužby dnem 1.
ledna, podle dekretu byli přeloženi do výslužby
dnem 1. ledna, avšak ještě dlouho v roce 1926
ponecháni, aby učili, aniž se jim pak, když
byli definitivně propuštěni nebo když
přestoupili do výslužby, tato doba započítala
nebo jejich pense ustanovila podle nové úpravy.
Dlužno zde nadhoditi ještě další
otázku, která zvláště na venkově
vzbuzuje nevoli. Mohlo by se jistě míti za to, že
na níže organisované školy pro mimořádně
ztížené vyučování patří
jen nejlépe kvalifikovaní učitelé,
aby vyhověli požadavkům, které by byly
na ně vzneseny. Nejen že znovu zmizel přídavek
pro učitele na jednotřídních školách,
jejž školská správa již po léta
slibuje, nýbrž jednotřídní školy
mají se státi znovu trestnicemi a vyhnanstvím
pro neposlušné nebo jinak hůře kvalifikované
učitele. Jménem německých venkovských
obcí se co nejrozhodněji ohražuji, aby učitelé,
kteří se ve městě nehodí k
ničemu, byli z trestu překládáni na
naše venkovské školy. Není-li možno,
aby učitel na výše organisované škole
pod vedením osvědčeného a schopného
správce školy byl přiveden k rozumu, pak nepatří
na místo vychovatele lidu a stejně nepatří
na místo vychovatele mládeže na venkově.
Bráníme se proti tomu, aby na naše vesnické
školy byli překládáni komunističtí
učitelé, kteří vyrostli ve městě,
a na nich se zabývali demoralisací naší
venkovské mládeže. Venkovské obyvatelstvo
sáhne k svépomoci a odmítne tyto učitele
tím, že děti nebudou docházeti do jejich
tříd. Žádáme, aby byli ustanovování
učitelé, kteří by ctili náboženské
přesvědčení rodičů,
ale osobní i politické přesvědčení
nepřenášeli také do školy. Školy
musí zůstati prosty všelikého vlivu,
ať s té či s oné strany.
Mluvě o menšinovém školství dotýkám
se zajisté nejcitlivějšího místa
celého školského oboru. Zdá se mi, že
tato nemoc není ještě správně
rozeznána, že nebyla ještě správně
léčena. Ale i tato otázka musí býti
rozřešena, také v tomto oboru musí se
uplatniti vůle národů žádajících
klidu. Není možno aby si Češi stěžovali
do špatného umístění celé
spousty menšinových škol, aniž v téže
chvíli nepředložili také výkazu
českých dětí, docházejících
do těchto škol. K nárokům na zřízení
menšinové školy, je-li po ruce náležitý
počet dětí, dlužno ovšem přihlížeti,
ale pak na obou stranách při témž počtu
školních dítek. Není možno, aby
Češi žádali, a také dostali, aby
jim byla otevřena nová škola pro jedno, dvě
nebo tři české děti, a aby se nepřihlíželo
k požadavku Němců, žádají-li
o otevření soukromých nebo menšinových
škol, je-li po ruce 15, 20 až 45 dětí
v zemích historických a až 120 dětí
na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (Posl. Heeger [německy]:
Vždyť jste ve vládě!) Proto se snažíme
o ponenáhlé zlepšení. Na Slovensku a
na Podkarpatské Rusi jest v mnoha případech
majetník pozemků povinen vydržovati školy
a dědickou smlouvou přešlo toto vydržování
školy také na nového majetníka, takže
ministerstvo zemědělství připomnělo
podřízeným úřadům na
Slovensku povinnosti, jež mají býti plněny
obcím, a vyzvalo je, aby podané žádosti
o ustanovení učitelů pro obce, kde místo
po léta nebylo obsazeno, zasílaly k rozhodnutí
ministerstvu. V nynější době skutečně
není možno, aby zůstalo při takových
poměrech, které mohou rozmnožiti počet
analfabetů, místo aby jej zmenšily. Výkaz.
podle něhož mezi Němci v Československé
republice není analfabetů. jest nesprávný,
poněvadž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi
máme obce s německou většinou, kde se
ani svého času rodičům, ani dnes ještě
dětem nedává příležitost
choditi do školy. A když již se jim to umožní,
pak jsou to školy většinou se 120 dětmi
a starým učitelem, který při nejlepší
vůli nemůže již splniti požadavky
na něho kladené. V Německé Mokré
vyučuje 185 německých školou povinných
dětí Maďarka, která německy neumí.
Na Slovensku se setkáváme s takovýmito poměry.
Podobné poměry nalézáme také
zde, v historických zemích a na Hlučínsku
připojeném k Československé republice.
Na Hlučínsku jsou obce s 22 až 55 německými
dětmi, které nemají příležitosti
k německému vyučování na německých
školách. Poukazuji, že zde v Čechách,
na příklad v Králové Hradci, máme
45 německých dětí, jejichž rodiče,
nechtějí-li, aby se z dětí stali analfabeti,
musí je posílat i do české školy
v téže době, kdy Češi žádají,
že pro každé české dítě
na celém státním území musí,
býti zřízena česká škola.
Zajisté uznáváme nutnost zříditi
českou školu tam, kde jsou české děti.
Musíme zvláště žádati pana
ministra financí, aby začal šetřiti
tam, kde lze skutečně něco ušetřiti,
aniž prováděje tato úsporná opatření,
zabránil českému dítěti, aby
bylo vyučováno ve svém jazyku. Již několikráte
bylo poukázáno, že v severských státech
při ohromných vzdálenostech k jednotlivým
sídlům není možné pravidelné
vyučování v našem smyslu a že tam
bylo s nejlepším výsledkem zavedeno kočovné
vyučování. Při dobré vůli
musí to býti možné také v Československé
republice. Pro takovýto nepatrný počet dětí,
s nímž se setkáváme v německém
území od násilného přeložení
a restrikce četníků, úředníků
nejrůznějších kategorií, finančních
strážníků, železničních
dělníků a úředníků,
lze zavésti kočovné vyučování,
a tím také zajisté odkliditi na tomto poli
jednu z největších překážek,
která stojí nyní v cestě dalšímu
dorozumění mezi národy.
My Němci nemůžeme považovati stížnosti
Čechů, že menšinové školy
jsou špatně umístěny, za vážné
proto, poněvadž nechápeme, že Češi,
zvláště jedna strana, s ve!kým důrazem
trvají na tom, že české menšinové
školy musí býti, jak n. p. v Eisendorfu pro
jedno české a 39 německých dětí.
v Přísečnici s 43 německými
dětmi, v Bujanově pro žádné české
dítě, v Moravanech pro tři děti ze
smíšených manželství a pro 13 českých
dětí z české obce Nebovid,
kde jest česká dvoutřídní obecná
škola jen s 21 a 22 dětmi, v Cudrovicích pro
jedno dítě ze smíšeného manželství
a ostatně pro německé děti. Ve Staré
Vsi v okrese bíloveckém jsou dokonce dvě
české menšinové školy, z nichž
úhrnem dochází do jedné 6, z toho
4 české děti, do druhé 18 dětí.
Z těchto 18 dětí jsou 3 české
a 3 německé z obce Staré Vsi, kdežto
12 dochází z nejbližší české
obce. Zajisté bylo by rozumnější řešení,
kdyby byla škola zřízena v této české
obci a tyto tři, české děti ze Staré
Vsi byly tam přikázány.
Poslední dobou se pokouší Národní
jednota v Albrechticích, poukazujíc na to, že
staveniště německé soukromé školy
jest jen 200 m daleko od české menšinové
školy, znemožniti stavbu německé školy
tím, že ukazuje na možnost národnostních
třenic a bojů mezi školními dětmi.
Kdo vyhovuje tomuto požadavku, jistě zapomíná,
že v německých školách často
bývají umístěny české
obecné a občanské třídy, a
národnostní třenice mezi dětmi z toho
povstávající nemají žádného
významu. Podobných případů
bylo by lze uvésti velmi mnoho. Zřizují-li
se ještě dnes školy pro poměrně
nepatrný počet českých dětí,
nebo žádá-li se ještě dále,
aby byly zřizovány, poukazuji zároveň
na to, že i v tomto oboru počala již restrikce
a že nyní, jak se zdá, závisí
na dobré vůli zcela málo osob, aby i tato
otázka byla rozřešena v dohodě.
Příště nelze již strpěti,
aby všechny tyto akce v tomto státě směřující
proti německému živlu byly často vedeny
státními úředníky a aby jejich
údaje ministerstvo považovalo za úplně
správné. Naopak, má-li se dosáhnouti
sblížení obou národů v historických
zemích, musejí býti tyto číslice
přísně přezkoumány a musejí
býti srovnány s číslicemi předloženými
Němci, nemá-li se tato stará rána
stále znovu otevírati.
Jsou německé obce, v nichž kdysi byla zavřena
německá škola pro nedostatek dětí.
Dnes jest již pro tyto školy - budova v obci stojí
- znovu 20 nebo 30 dětí a přece se nynější
předseda zemské školní rady stále
ještě nemůže odhodlati otevříti
tyto školy znovu. Máme zde před sebou ohromný
kus práce a velmi veliké pole pro dobrou vůli
ke spolupráci na obou stranách. I zde byl již
učiněn počátek. Některé
menšinové školy bez příslušného
počtu dětí byly již zavřeny.
Český národ přijímá
vylučování těchto národnostních
výstřelků počešťovacího
programu, pocházejícího z revoluční
doby, jako samozřejmou věc. Další rozvoj
národního hospodářství vyžaduje,
aby se upustilo od nenávisti co nejdříve
a aby se národy uklidnily. Proto jest nutno, aby od tvořivé
práce při vyrovnání byly vyloučeny
osoby žijící jen ze štvanic a také
toto těžké dílo bude lze vybudovati
na těchto základech:
1. Aby menšinové školy jednoho národa
nebyly zakládány pro děti druhého
národa.
2. Aby národnost děti byla zjištěna
podle národnosti rodičů, působení
na rodiče úředními a soukromými
osobami aby bylo důrazně stíháno a
došlé stížnosti aby byly ihned vyřizovány.
3. Aby byl ustanoven nejmenší počet dětí
příslušných národů.
4. Aby se při nepatrném počtu dětí
zavedlo kočovné vyučování.
Pan posl. prof. dr Schollich z novojičínské
zemědělské střední školy
a pan kol. Simm zjistili při projednávání
v rozpočtovém výboru, že proti dřívějším
dobám nastalo veliké zlepšení. Vzhledem
k tomuto uznání poměrů vytvořených
vstupem německých stran do vlády, jak jsem
již zjistil v rozpočtovém výboru, se
domnívám, že nyní i části
národa stojící stranou našeho hnutí
uznají toto uvolnění napětí
(Výkřiky posl. dr Schollicha.) a věcnou
prací a kritikou budou s námi pracovati ke zlepšení
poměrů. Slova pana kol. dr Rosche: "Stojíme
na půdě daných skutečností
a pod podmínkou, že jest možné vyrovnání
mezi oběma národy, že my, 31/2
milionu Němců, budeme považováni za
rovnoprávné občany, jsme ochotni činně
a kladně spolupracovati," posilují mne v mém
domnění a neznamenají nic jiného než
to, co německé strany většinové
učinily před půl druhým rokem. (Posl.
dr Rosche [německy]: Pane kolego. ale tu musí nastati
jiný poměr mezi německými stranami!)
Zajisté, to by bylo nutné. My jsme se právě
již tehdy postavili na půdu daných skutečností.
My němečtí zemědělci neodmítli
jsme tehdy podané ruky svých českých
kolegů a spolu s nimi jsme učinili pokus připraviti
půdu pro vyrovnání mezi oběma národy.
Německá strana živnostenská a německá
křesťansko-sociální strana lidová
připojily se k našim úvahám. (Posl.
dr Rosche [německy]: Pane kolego, ale tak neuskutečníte
dorozumění mezi německými stranami.
budou-li pronášeny takové řeči,,
jakou pronesl pan Windirsch. Pak pan kol. Windirsch nesmí
vystupovati takovým způsobem, jako to učinil
zde!)
Stavíme se na půdu daných skutečností.
(Různé výkřiky posl. dr Rosche,
Horpynky, Windirsche, Heegera. - Hluk. -
Předseda zvoní.) Nesměli a nemohli
jsme rozhodně ještě po třetí
nechati bez povšimnutí výzvu s české
strany, abychom spolupracovali při vybudování
tohoto státu a, tím také při vybudování
budoucnosti našeho vlastního národa, poněvadž
jsme si byli vědomi odpovědnosti k našemu národu
a jako mužové poctivé práce jsme věděli,
že nikoliv krásné řeči a hesla,
nýbrž jen velice těžká a obětavá
práce bude moci znovu pozdvihnouti náš národ
z jeho ponížení.
Tento pokus se podařil. Byli jmenováni dva němečtí
ministři a český národ přijal
s klidem, že se tím ztroskotal sen o českém
národním státě. Naléhavé
poměry byly totiž silnější než
přání zničiti 31/2
milionů Němců. Probouzející
se poznání, že s námi bylo by strženo
do propasti veškeré národní hospodářství
tohoto teprve založeného státu, poskytlo vůdcům
českého lidu, hledícím dále
než na přítomnost, odvahu žádati
naši spolupráci. Vyrovnání bylo zahájeno.
Na čem se ztroskotaly dosud všechny pokusy
o vyrovnání? Nejprve byly udělány
paragrafy a pak měly býti vyjednavači a oba
národy přizpůsobeny paragrafům a vtěsnány
do paragrafů. Přes nejvyšší úsilí
vynikajících mužů na obou stranách
ukázala se tato cesta neschůdnou. Proto jdeme cestou
opačnou. Jest na nás a dobrá vůle
jest na obou stranách, abychom nejdříve nalezli
lidi a abychom vyjednavače k sobě přiblížili,
abychom vychovali národy pro toto dílo a pak teprve
přistoupili k vyrovnání. Tato cesta jest
zajisté delší, daleko namáhavější,
avšak jen ona vede k cíli. Nejprve si musíme
navzájem rozuměti a nikoliv stále chtíti
jeden druhého předstihnouti a v tom viděti
národní a nejnárodnější
činnost. Práce, kterou zde máme konati, jest
ovšem těžká a lze v ní pokračovati
jen krok za krokem. Jest při tom zapotřebí
spolupráce všech, kteří aspoň
poněkud pomýšlejí na blaho svého
národa. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.)
A touto cestou chceme jíti dále. V tom nám
nemohou zabrániti ani slova nějakého prof.
dr Schollicha, jenž svými včerejšími
pustými orgiemi nadávek, dokazujícími
plnou nemohoucnost jeho způsobu, jak zastupuje svůj
lid, překonal všechny svoje dosavadní silácké
kousky. (Výkřiky posl. dr Schollicha.) Nedostatek
důkazů, jimiž by nás přesvědčil
o zločinu, jejž jsme podle jeho mínění
spáchali na svém národě, vtiskl tomuto
pánovi do rukou zbraň nadávek, aby tím
pronikl a svou klesající lodičku udržel
ještě nějakou chvíli nad vodou. (Výkřiky
posl. dr Schollicha.) l Opovržení a hnus
musí každý cítiti před takovou
politikou. Celá ubohost hrdiny frází a lidového
pseudořečníka, opíjejícího
se vlastními slovy, pro nějž, když mu
bylo dokázáno, že vstoupil na nesprávnou
cestu, jest dobrý každý prostředek,
aby se o něm zase mluvilo, to jest vše, co nám
mohl ukázati nadnegativista dr Schollich. Jak jsem
se již dříve zmínil, nebude nám
ani tento sopečný výbuch dr Schollicha
překážeti v tom, abychom dále nekráčeli
na cestě, kterou jsme si zvolili.
V rozpočtu se nepřihlíželo k
našim přáním v té míře,
jak bychom si přáli, ale doufáme, že
při jeho provádění bude se dále
vyhovovati našim oprávněným požadavkům.
Ve spolupráci a sblížení našich
obou národů byly učiněny první
pokusy.
Tato práce v zájmu obou národů stojí
za to, aby se v ní pokračovalo. Nedávejte,
vážení pánové s české
strany, mluviti jednotlivcům, kde jde o vybudování
styků dvou kulturních národů. (Potlesk
poslanců něm. svazu zemědělců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Roscher.
Posl. Roscher (německy): Slavná sněmovno!
Máme asi 1 1/2 roku německo-českou měšťanskou
vládu. Stát je od té doby ovládán
kapitalistickými třídami a pohlédneme-li
na politické činy, které tato německo-česká
většina během tohoto 1 1/2 roku vykonala,
přijdeme k přesvědčení, že
tyto politické činy byly skoro bez výjimky
diktovány snahou, sloužiti zvláštním
zájmům kapitalistických tříd
ve státě a že byly skoro bezvýjimečně
diktovány nenávistí a nepřátelstvím
proti dělnictvu, zápasícímu o svá
lidská práva. Dělnictvo pozoruje s rostoucím
roztrpčením, jak se strany této měšťanské
většiny nepřetržitě se činí
pokus životní práva dělnictva omeziti
a dělnictvo obrati o jeho sociálně-politické
vymoženosti. Domnívají-li se páni, že
mohou na této cestě pokračovat, tož
můžeme jim říci, že jednoho dne
se dožijí těžkého zklamání.
Dělnictvo nehodlá stále klidně přihlížeti
k tomu, jak se jeho životní práva zhoršují.
Jednoho dne poznáte, půjde-li touto cestou dále,
že výsledkem této politiky budou těžké
hospodářské i politické otřesy
ve státě.
Již 1 1/2 roku je v čele ministerstva
sociální péče kněz,
pan dr Šrámek. Tento muž je zástupcem
zásad křesťanské nauky. Strana, ke které
přísluší, chce, jak známo, aby
i dělníci, utiskovaní, trpící
byli chráněni a sice nejen podle jejich programu
teprve tehdy, až se se světem již rozloučili,
nýbrž pokud ještě na této zemi
žijí. Pan dr Šrámek měl
by ve svém ministerstvu působiště, které
by mohlo býti neobyčejně úspěšné.
Mohl by z tohoto ministerstva, kdyby věrně podle
svých křesťanských zásad jednal,
vybudovati skutečně ústav na ochranu pracujícího
lidu, pro trpící, pro ty, kdož prosí
o pomoc. Nuže co učinil pan dr Šrámek
za toho 1 1/2 roku ve svém ministerstvu? Při
všem, co dosud vykonal, zapomněl na zásady
křesťanské nauky. Pan ministr Šrámek
je úplně ve vleku kapitalistických tříd
tohoto státu, ba ještě víc, stal se
jejich výkonným orgánem. Toto ministerstvo
není již institucí k ochraně pracujících
a strádajících, pan ministr udělal
ze svého ministerstva ústav na ochranu cílů
kapitalistických tříd, ministerstvo soc.
péče je dnes dílnou, ve které se kují
pikle proti dělnické třídě.
Chci teď promluviti o několika nejdůležitějších
sociálně politických otázkách
a poukázati na zákony, jimiž se zamýšlí
provésti zhoršení.
Otázku ochrany mladistvých dělníků,
našich učňů považujeme za velmi
důležitou a já jsem s kolegou Kleinem a
dvěma zástupci socialistických organisací
mládeže Maternou a Dvořákem 14. července
navštívil ministra Šrámka, při
čemž byly oběma organisacemi mládeže
panu ministrovi Šrámkovi předloženy
požadavky. Tomuto pamětnímu spisu byl ale současně
přidán velmi dobrý a obsáhlý
materiál o špatném zacházeni s učni.
Jakou má teď pan ministr Šrámek k
tomuto pamětnímu spisu odpověď? Dodnes
jí nedal, doposud neodpověděl oběma
organisacím mládeže na tyto důležité
požadavky. Chtěl bych se zeptati, zdali by pan ministr
Šrámek se též tak choval, kdyby
u něho byla bývala deputace průmyslníků
nebo zástupců bank nebo některá jiná
měšťanská korporace? Jsme toho názoru,
že naše mládež, která je nejcennějším
statkem státu, potřebuje vydatné ochrany
po stránce duševní a tělesné.
Naše mládež je zálohou pro naše národní
hospodářství a pro moderní vývoj
státní a je morální povinností
státu, který chce býti státem moderním,
aby věnoval ochraně mládeže největší
pozornost. Ochrana mládeže je pro každý
stát velmi dobrým uložením kapitálu
i zájmů národního hospodářství
a státu samého.
Co učinil dosud stát k ochraně mladistvých
dělníků? Připouští, aby
se bez kontroly mladiství dělníci olupovali
o zdraví a duševní vývoj. Mám
velmi cenný materiál neboť naše organisace
mládeže provedla šetření a v několika
stech případů zjistila děsné
poměry, jakými mladiství učni trpí.
Ve velkých závodech jsou mladiství dělníci
chráněni tím, že dospělí,
odborově organisovaní dělníci se mládeže
ujímají a ji hájí. I tu stát
činí málo nebo nic k ochraně mladistvých,
ponechávaje to odborovým organisacím. Kde
však mladiství učni jsou zcela bez ochrany,
v malých živnostech, kde není odborové
organisace, tam jsou učňové vydáni
často libovůli a nelidskému zacházení
živnostníků. Nechci zevšeobecňovati,
vím, že je dost velmi rozumných a lidsky smýšlejících
živnostníků, kteří i v učni
vidí budoucího spolupracovníka. Jsou však
také živnostníci, kteří vůči
učni postrádají všeho lidského
citu a považují ho za pouhý předmět
vykořisťování.
V materiálu, který mám po ruce, opakují
se stále tyto stesky: nedodržování osmihodinové
doby pracovní, její prodlužování
přes osm hodin, 12, 16 a 17 hodin práce denně,
zaměstnávání učňů
v noci, špatná strava a špatný nocleh,
surové nakládání s učni, neposkytování
dovolené, večerní návštěva
školy pokračovací po příliš
dlouhé době pracovní, strašné
trestání učňů, nedostatečné
vzdělání pro provozování živnosti,
nedodržování nedělního klidu.
Chtěl bych sděliti pouze dva, tři příklady
z tohoto materiálu, abych ukázal, jak se s učni
u mistrů někdy zachází. U kadeřníka
Gustava Zenkera v Chomutově byla 17. listopadu 1923 učednice
D. za vlasy po dvoře smýkána, byla bita rukou
do obličeje, ústa jí byla zacpána
a koutky úst do krve natrženy. Soudní rozsudek
byl velmi mírný. U mistra pekařského
a předsedy společenstva Holei-e v Horní Vsi
zaměstnaný učeň J. M., sirotek, byl
v říjnu 1923 při noční službě
přepaden únavou a usnul. Mistr, který to
zpozoroval, hodil po učni nožem a ohrožoval ho
válem. Učeň utrpěl řezné
rány v obličeji a býval by málem přišel
o zrak. Mistr byl pokutován 720 korunami. U mistra řeznického
Eberta v Trnovanech dříve zaměstnaný
Gustav Anders pracoval od pěti ráno do 10 a 11 hodin
v noci. Tedy denně 17 až 18 hodin. U mistra pekařského
Pfeffera v Drehovicích je zaměstnán slabší
špatně živený učeň, jehož
doba pracovní začíná v 1/2 1
v noci a trvá do 6 hodin večer. Učeň
je sirotek, spí s druhým učněm v posteli,
v téže komoře spí mimo to služebná,
postele jsou samá štěnice, v komoře
jsou nashromážděny všechny zásoby
zboží. Dále se praví, že sedlářský
mistr Schmidt v Staré Roli své učně
skoro denně políčkuje. V materiálu
opakují se stále případy, kde se nedodržuje
dovolená mladistvým atd.
Páni živnostníci odvolávají se
nyní zejména na to, že je pro ně těžko
nésti sociální břemena. Můžeme
na mnohých příkladech dokázati, že
živnostníci mají rodiče učňů
k tomu, aby příspěvky pro sociální
pojištění sami platili. Na jednom příkladu
budiž ukázáno, jak si to páni představují.
23. listopadu 1926 konala se schůze malířů
a natěračů pro politický okres Ústí
n. L. Tam dal malířský mistr Süske shromážděným
tento pokyn: Mnozí mistři zbavují se sociálních
břemen, nemocenského a sociálního
pojištění učňů tím,
že tyto příspěvky musí platit
rodiče učňů. Protože nyní
je nebezpečí, že někteří
rodičové na konci doby výučné
zaplacené příspěvky na sociální
pojištění mohli by žádati zpět.
k čemu jsou bezpochyby oprávněni, vyzývají
se členové společenstva, aby při uzavírání
smluv učňovských působili k tomu,
aby se v budoucnu žádalo výučné
ve výši nemocenského a sociálního
pojištění. Z toho vidíte, že povídání
o těžkých sociálních břemenech
řemesel je vlastně pouze žvanění,
že se tato břemena přesunují na bedra
jiných.