Posl. Schweichhart (německy): Slavná
sněmovno! Pan posl. Windirsch se tyto dni
co nejnepříznivěji vyslovil o německých
stranách oposičních. Týž pan
Windirsch, který se teď vysmívá
německo-české zemské vládě,
svého času však sám náležel
k Národní radě v Liberci k ochraně
německé hroudy, a byl také ochoten ji brániti
všemi prostředky proti Čechům, vyznačuje
tím svou politiku co nejlépe. Pan posl. Windirsch
se posmíval německým oposičním
stranám mezi jiným také jako planým
obšťastňovatelům, hospodářská
činnost těchto lidí prý se vyčerpává
jenom naříkáním na nedostatečné
příjmy a občasnými požadavky
vyšších platů. Jmenovaný má
sám nejméně příčiny,
aby tímto nechutným způsobem napadl oposici.
Nikdo jiný než tak zvaní nuzní agrárníci
si nezasluhuje první cenu za stálé naříkání
na špatné časy. Jsou všude pravými
fňuknami, aby tímto způsobem získali
pro agrární kapitál výhody na útraty
jiných. Tentokráte ovšem posl. Windirsch
pěl slavnostní píseň o dobré
konjunktuře, dobrém účinku celní
novely ve prospěch zemědělství, t.
j. velkoagrárníků. To nás zajímá
potud, že vůdcové svazu zemědělců
slibovali, že v tomto případě budou
pamatovati i na zemědělské dělníky.
V praksi však z dobrého prý srdce agrárníků
pro venkovské proletáře zhola ničeho
nepozorujeme. Pro kratičkou dobu řečnickou
mohu v souhrnu jen poukázati k tomu, že jsem se obíral
v zemědělském a v rozpočtovém
výboru mnohými otázkami rozpočtu a
agrární politiky a že jsem mluvil ve prospěch
dělníků zemědělských
a lesnických jakož i malých rolníků.
Shrnuli jsme v několika resolučních návrzích
svá přání ve prospěch drobných
zemědělců a domkářů.
Týkají se ochrany pachtýřů,
zajištění obecního majetku pro hospodářsky
slabé, ulehčení ve věcech daňových,
levných krmiv, vývoje pokusnictví a mnoha
jiných věcí. Nesmíme nikdy přehlédnouti,
že malorolnický živel v republice pozemkovou
reformou dosáhl podstatné síly, představuje
zdrcující většinu osob činných
v zemědělství a proto má zapotřebí
zvláštní zákonné péče.
Požadujeme tuto péči v každém ohledu
co nejdůrazněji. O správě státních
lesů a panství jsem již v rozpočtovém
výboru prohlásil, že se na př. nesmí
provozovati politika vyhánění cen dřeva
a že třeba přiměti orgány státní
správy lesní a hospodářské,
aby se zbavili jistých metod vůči lesním
dělníkům, které připomínají
na doby nevolnictví. Stát jako největší
zaměstnavatel měl by v každém ohledu
jíti napřed. V lesním a polním hospodářství
tomu všude tak není, jak jsem dokázal na příkladě
Železné Rudy.
Mimořádnou pozornost věnuje teď celá
veřejnost pozemkové reformě. Tato pozornost
byla především vyvolána známou
poznámkou pana presidenta státu Masaryka o
spravedlivé pozemkové reformě a jejím
velkém sociálním významu. Pan předseda
vlády Švehla uhodil na stejnou strunu a ostentativně
zdůraznil, že při provádění
pozemkové reformy se Němcům neděla
křivda. Člověk se diví odvážnosti,
s jakou se vysloví taková tvrzení. Zcela
otevřeně prohlašujeme na tomto místě
před celým světem: tisíceré
těžké, rozhořčující
bezpráví bylo pácháno v plném
vědomí s jasným úmyslem již po
léta na německém obyvatelstvu a ostatních
národnostních menšinách. Slovem i písmem
bojovaly všechny vrstvy německého národa
po léta proti tomuto křiklavému bezpráví.
Bylo to bohužel marné.
Marné byly také naše snahy, abychom panu presidentovi
státu osobně předložili četné
stížnosti organisovaných německých
malorolníků, nebyli jsme jednoduše připuštěni,
pro nás nebylo na hradě času. Také
velmi zaneprázdněný pan předseda vlády
bohužel neměl kdy, aby vyposlechl nesčetné
stížnosti německých samosprávných
sborů. Vysvětluje se tím neinformovanost
v nejvyšších kruzích naší
republiky?
V stranickém tisku a v rozpočtovém výboru
jsem se již na důkaz, že kdysi v odsouzení
jednostranného nacionalistického systému
rozdělení půdy všechny německé
strany byly zajedno, dovolával svědectví
pánů ministrů dr Spiny a dr Mayr-Hartinga,
jakož i pana místopředsedy Zierhuta,
a dokázal jsem, jak tito často velmi ostrou formou
odsuzovali korupční protekční hospodaření
pozemkového úřadu, který se stal čím
dále tím více doménou české
strany agrární. Ještě dne 12. prosince
1926, tedy v době, kdy pověstná česko-německá
symbiosa již dávno tu byla, prohlásil pan Zierhut
ve schůzi zemědělského svazu v
Žatci o pozemkové reformě: "Místo
aby se bylo odstranilo prastaré nepřátelství
mezi Němci a Čechy tím, že by se byla
Němcům dala půda, provedla se pozemková
reforma v česko-šovinistickém smyslu."
Prosím směrodatné činitele, aby prostudovali
jmenovaným dne 12. června 1925 podanou interpelaci,
mající č. 45.394, obsahující
12 hustě potištěných stran. Račte
dále čísti později podané interpelace
nynějšího pana min. dr Mayr-Hartinga o
hospodaření se zbytkovými statky a opatřiti
si dále různá podání k Radě
Svazu národů v Ženevě. Tím by
se získal již tak změněný obraz
spravedlivé prý pozemkové reformy, že
by toto slovo bylo zůstalo vězeti v hrdle.
Pan předseda vlády Švehla v souvislosti
se svým nesprávným oceněním
pozemkové reformy výslovně podotkl, že
národnostní zájmy, které byly mobilisovány
proti pozemkové reformě, jsou prý jen pláštíkem
pro sobecké zájmy jednotlivců. Bylo by lépe,
kdyby se i to nebylo vyslovilo. "Teprve když se to otočí,
je z toho bota," praví německé přísloví.
Neví pan předseda vlády skutečně,
co bylo při příležitosti utvoření
zákona o pozemkové reformě hlásáno
pány dr Hodžou, dr Viškovským,
dr Lukavským, dr Voženílkem,
dr Heidlerem, posl. Bergmannem, Davidem atd.
o česko-národní tendenci pozemkové
reformy? Jde skutečně o odnárodnění
širokých lánů země v největším
slohu ve prospěch českých zájemců.
Jak důkladně tato práce byla provedena studenou
cestou pomocí vždy povolného pozemkového
úřadu, dokazuje pádně skutečnost,
že se německému obyvatelstvu přidělilo
sotva 21/2% zabrané půdy
místo 30%, která mu po právu patřila.
Jen 15.000 ha z 435.000 ha, které pozemkový úřad
přidělil, dostali Němci. V tomto sněmu
byl pozemkový úřad opětně nazýván
čachrovní boudou nejhoršího rázu,
kde nestoudným způsobem loupežní rytíři
laciným způsobem a tajemnými cestami chtěli
se domoci půdy, aby se obohatili. Při tom se s velkou
oblibou předstíraly české zájmy
národní. Je tedy nutně třeba důkladné
revise přídělů.
V rozpočtovém výboru předseda pozemkového
úřadu, pan dr Voženílek, otevřeně
řekl, že rozdělení zabrané půdy
mezi malé lidi z nich učinilo nejspolehlivější
podporu státu v dobrých i zlých časech.
To prý je nejhezčí bilancí dosavadní
činnosti státního úřadu pozemkového.
Nechce snad pan předseda státního pozemkového
úřadu tvrditi to i o více než 1400 dosud
široké veřejnosti ještě neznámých
majitelích zbytkových statků, nové
slovanské šlechtě? Podivuhodný prý
obraz pozemkové reformy, jak byl pilnýma rukama
v poslední době kreslen, dostal aférou Dubického
velmi ošklivé skvrny. Případ Dubického
jest pouze jedním mezi mnohými podobnými,
které se teď ovšem budou všemi prostředky
zakrývati, kdyby se měly dostati na veřejnost.
Poukazovali jsme ode dávna na hrozící nebezpečí
nekontrolovaného hospodaření státního
úřadu pozemkového, žádali jsme
nové volby správního výboru pozemkového
úřadu a požadovali jsme, aby pozemkový
úřad sněmovně dopodrobna podal účet
a zprávu. To žádáme dnes znova po sté.
Slíbené předložení seznamu majitelů
zbytkových statků je prostě příkazem
nejprimitivnější politické slušnosti.
Ale ne teprve po provedení pozemkové reformy! Bude
přijat náš návrh na zřízení
zvláštní vyšetřovací komise?
Dozvíme se, kteří poslanci a senátoři,
úředníci pozemkového úřadu,
bývalí ministři atd. se stali šťastnými
majiteli zbytkových statků a jak levně se
dostali k cenné půdě na útraty celku?
Chování většiny v rozpočtovém
výboru ukazuje, že se to chce zastřít.
Pan předseda státního úřadu
pozemkového měl v rozpočtovém výboru
drzost prohlásiti, že rozdělení zabrané
půdy se provedlo bez zklamání nadějí,
které kladli malí lidé ve velké reformní
dílo. Mělo-li by se použíti těchto
slov také o německých malých rolnících
a domkářích, pak by musil panu předsedovi
jazyk v hrdle uschnouti, neboť jsou čirou nepravdou.
Bezpráví učiněné německým
malorolníkům je tak mnohonásobné a
velké, že by se dalo celé hodiny na to žalovati.
Poukázal jsem v rozpočtovém výboru
na několik drastických případů
zcela libovolné, německé malorolníky
zúmyslně odstrkující pozemkové
reformy v německém jazykovém území.
Případ železnorudský, kde dvě
stě dlouholetých pachtýřů od
r. 1921 marně bojuje o půdu, která jim patří,
volá přímo do nebes. Jenže se to nebe
nehne, natož pak, že by pomohlo. I vládě
příznivá "Reichenberger Zeitung"
píše dne 29. listopadu t. r. o praksi pozemkového
úřadu toto: "75% veškeré
vyvlastněné půdy bylo zabaveno národnostním
menšinám, Čechům a Slovákům
jen 25%. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi bylo nečechům
odňato 164.000 ha zemědělské půdy,
příslušníci menšin dostali jen
15.000 ha, ale 150.000 ha bylo dáno Slovákům
a Čechům až do konce tohoto roku."
Učinili jsme, co bylo možno, abychom přivodili
obrat v neprávu pozemkové reformy, ale nejsme při
moci, jak to tvrdí členové zemědělského
svazu. Proto se obracím na ony vládní strany,
které nemohly svého času dosti odsuzovati
nejohavnější pozemkové čachry,
aby teď ukázaly, seč jsou. Pan kol. dr Luschka
projevil přec dne 25. listopadu dosti živě
svou nevoli proti provádění pozemkové
reformy, tedy vzhůru proti duchu dr Viškovského
a Voženílka. Upozorňuji také
na posl. Kunze ze strany křesť.-sociální,
který v loňské debatě o rozpočtu
prohlásil: "Nevstoupili jsme do vlády, abychom
teď schvalovali a k tomu přisvědčovali,
co jsme odsuzovali po leta jako nehorázné bezpráví
a proti čemu jsme bojovali." Posl. Zierhut
ze svazu zemědělců také prohlásil,
že nemohou na žádný způsob schvalovati
a krýti dřívější bezpráví
a sen. Medinger prohlásil o pozemkové reformě
dne 9. prosince 1926, že protestují proti nesprávnému
vylíčení pana předsedy pozemkového
úřadu o jakémsi přídělu
půdy německým obcím a uchazečům
o půdu. Řekl doslovně: "Nadržování
českým uchazečům o půdu je
do nebe volající a nemůže býti
zapíráno. Žádáme odpolitisování
pozemkové reformy, jako je i žádá president
republiky, t. j. odstranění národnostních
tendencí, které jsou namířeny proti
nám, a proto odporují důkazu důvěry,
který byl dán našim stranám právě
jmenováním ministrů." Nechť nám
i tito páni podají důkaz, že to vážně
myslí se svým stanoviskem. Dosud jsme ovšem
nic z toho nezpozorovali. Tisk německých vládních
stran většinou zcela mlčí. My němečtí
sociální demokraté činíme tímto
německé vládní strany plně
odpovědnými za všechny zločiny, které
se páchají v oboru pozemkové reformy stále
ještě, dílem dokonce s jejich souhlasem.
Pozemkový úřad, který svá celková
vydání pro r. 1928 stanoví částkou
281/2 milionů, chce převésti
s největším urychlením po provedených
předběžných pracích opětně
ohromné plochy zabraného lesa v majetek státu.
Dosud bylo zestátněno 192,855 ha lesů a rybníků,
kdežto obcím a okresům bylo celkem přiděleno
jenom 14.479 ha lesní půdy. Přes 2 miliony
ha lesů je ještě k disposici. Podle našich
informací se zamýšlí v Čechách
zestátnění revírů Dlouhá
Ves, Hůrky, Ronšperk, Horšovský Týn,
Svatý Kříž, Bor, Tachov, Dianaberg,
Planá, Planá Chodová, Teplá, Marianské
Lázně, Kynžvart, Bečov částečně,
pak přes Jindřichovice a Červený Hrádek
také Teplice, Děčín, Česká
Kamenice, Mimoň, Doksy, Liberec a Frýdlant. Do této
akce bude shrnuta také severní Morava a Slezsko.
Plocha, jež má býti zestátněna,
činí kolem 300.000 ha. Obcím a okresům
má prý býti přenecháno 60.000
ha. Ale to jsou samozřejmě fiktivní číslice.
Které pak obce a okresy skutečně něco
dostanou? České obce v posledních dnech
také činily nároky na německou
oblast. Tak vím, že český okres lounský
činí nárok na 7.000 ha na německém
území. Dosud se zacházelo se samosprávnými
sbory německými velmi špatně. 233 německých
obcí obdrželo podle vyžádaných
údajů přiděleno bídných
831 ha a jeden nájemní dvorec ze zabrané
půdy.
V §u 10 přidělovacího zákona
ze dne 30. ledna 1920 stojí výslovně, že
při přidělování zabrané
lesní půdy má býti v první
řadě brán zřetel na obce. Na
německém území tomu však naprosto
tak nebylo. Dostanou se teď ve znamení česko-německé
symbiosy mocí německých aktivistů
německé samosprávné sbory konečně
ke svému zaručenému právu? Pan místopředseda
Zierhut v již uvedené žatecké schůzi
výslovně prohlásil, že on a jeho strana
jsou přímými odpůrci akce zestátnění
lesů. Budou pak proto německé strany vládní
bojovati proti osudnému zestátnění
lesů všemi prostředky a vynasnaží
se, aby je za všech okolností znemožnily? Podle
mého názoru je to ani ve snu nenapadne, neboť
lpí příliš pevně na vládních
lavicích a vládni knedlíky jim chutnají
příliš dobře, v ačkoli jsou jen
malé a nemastné. Vládní Němci
se uspokojí nepochybně tak jako při
přidělování zemědělské
půdy tím, že se několik parcel lesa
přidělí přednostně jejich stranickým
přátelům. Za několik mizerných
drobečků zemědělští svazovci
prodají svou dosavadní oposiční náladu
proti zestátnění lesů. Pan kol. dr
Luschka již podškrtl mírné stanovisko
vládních Němců a výslovně
zdůraznil, že spoléhají na příští
jubilejní rok. Pro domněnku, že vládní
Němci opustí své zásadní stanovisko
za zpropitné, mluví okolnost, že se tvoří
lesní družstva pro soukromé majitele, tak na
př. v Plané, v okrese benešovském atd.
Zasazujeme se teď jako dříve o to, aby jen
veřejnost ve formě samosprávných sborů
měla právo na přidělení lesní
půdy. Jen pro tu mají býti utvořeny
účelové svazy. Podáme příslušný
návrh.
Aktivisté řeknou, že samosprávné
sbory teď po famosní reformě správní
beztoho nemají finančních prostředků,
aby převzaly lesní půdu. Namnoze je to zajisté
správné. Kdo však přivedl německé
okresy a obce v tomto důležitém okamžiku
na pokraj finančního zhroucení? Přece
německé strany vládní samy. Pro ně
neplatí ve skutečnosti zájmy všeobecné
nic, tím více však jejich nejšpinavější
zájmy třídní. To dokazuje celá
historie jejich dosavadní činnosti ve vládě.
Pan ministr dr Spina napsal v letošním velkonočním
čísle časopisu "Landpost"
ze dne 16. dubna 1927: "Aktivismem je hájení
odůvodněných životních zájmů
německého národa." Ve všech podstatných
bodech jste vy, páni ze svazu zemědělců,
pokud jde o pracující lid v městech a na
venkově, učinili pravý opak. Čím
dále tím více hledá i kapitál
průmyslový a bankovní záchranu za
zdmi agrárníků a nachází jí
také. Vy jste útočištěm reakce
v každém směru.
Je zbytečné říci, že my němečtí
sociální demokraté za takových okolností
nebudeme hlasovati ani pro kapitolu 11 ani 12 rozpočtu.
(Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Přerušuji projednávání pořadu
a přikročím k ukončení schůze.
Prve ještě učiním některá
presidiální sdělení.
Dovolené obdrželi: dodatečně na schůze
dne 28. a 29. listopadu p. posl. dr Kubiš, na dnešní
schůzi p. posl. Schuster pro neodkladné záležitosti.
Nemocí omluvili se dodatečně na dobu
od 24. listopadu p. posl. Hvozdzík, na dnešní
schůzi p. posl. dr Hajn.
Mezi schůzí byly tiskem rozdány a současně
přikázány výboru iniciativnímu
tyto návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte).
1291. Návrh posl. Al. Beneše, Pechmana a druhů
na změnu zákonných ustanovení o zákazu
výčepu, prodeje a podávání
nápojů obsahujících alkohol v den
před volbou a v den volby do Národního shromáždění,
do obcí, do zemských a okresních zastupitelstev.
1300. Návrh posl. Chalupníka a soudr. na převzetí
místní dráhy soukromé Frýdlant-Bíla
do státní správy.
1301. Návrh posl. Tomáška a soudr. na vyšetření
aféry posl. Dubického a věcí s ní
souvisících.
1302. Návrh posl. Pohla, Grünznera, a soudr. na vyšetření
události při dodávkách uhlí
československým státním drahám.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se
příští schůze konala zítra
ve čtvrtek dne 1. prosince 1927 v 9 hod. dopol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1224) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném ve 102.
schůzi posl. sněmovny dne 25. října
t. r.
2. Návrh, aby řízením zkráceným
podle § 55 jedn. řádu projednána byla
osnova, státního rozpočtu republiky Československé
a finančního zákona pro rok 1928 (tisk 1260).
Jsou snad proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.