Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Úprava obchodních styků našeho státu
s republikou Rakouskou spočívá hlavně
na všeobecné rámcové obchodní
smlouvě, uzavřené roku 1921, Po tomto roce
bylo navázáno jednání s Rakouskem
ohledně úpravy tarifní smlouvy, a to byly
uzavřeny 3 tarifní dohody roku 1924, 1925 a 1926,
kteréžto tarifní úmluvy s Rakouskem
sjednaly pro obě smluvní strany, tedy pro nás
i Rakousko, určité celní slevy anebo i vázání
určitých sazeb celních.
V posledních dvou letech Rakousko projevovalo směr
pro zvýšení celní ochrany, a to jak
pro svůj průmysl, tak pro své zemědělství
a dalo tomu svůj výraz také tím, že
vyřídilo ve svém parlamentě 3 celní
novely, obsahující dosti značné zvýšení
cel pro výrobky průmyslové i zemědělské.
Po vyřízení těchto tří
celních novel, tedy po zvýšení svého
celního tarifu autonomního Rakousko sledovalo snahu
zvýšení celní ochrany ve svých
stávajících obchodních smlouvách,
a proto navázalo s dotyčnými státy
jednání o revisi těchto smluv. Smluv těch
bylo asi 11 a Rakousko zahájilo s naším státem
jednání, v poslední době s Maďarskem,
Jugoslavií, Německem a Francií.
Jednání oproti nám zahájilo Rakousko
tím, že 1. prosince m. r. dalo výpověď
na tyto tarifní smlouvy, a to ke dni 1. března l.
r, V pozdějším jednání se dosáhlo
toho, že tento bezesmluvný stav s Rakouskem se oddálil,
od 1. března se přesunul až do 21. dubna t.
r. Nato nastalo jednání mezi vládou naší
a vládou rakouskou.
Nyní nastalo nové jednání mezi vládou
naší a Rakouskem ohledně uzavření
nové tarifní smlouvy. Toto jednání
bylo nyní uzavřeno. Nová dodatková
tarifní smlouva byla uzavřena 21. července
letošního roku, byla uvedena v platnost vyhláškou
z 2. srpna 1927, čís. 121 Sb. z. a n., a nabyla
prozatímní platnosti s termínem od 10. srpna
letošního roku.
Pro posouzení vzájemných obchodních
styků mezi naším státem a Rakouskem
dovoluji si uvésti, že náš export do Rakouska
je silně aktivní, takže vykazujeme celkem aktivitu
obchodních styků s Rakouskem tak pronikavou, že
dosahuje v posledních čtyřech letech až
2 miliardy Kč ročně. Na straně naší
zejména jest aktivní vývoz výrobků
zemědělských, dále textilního
průmyslu, zboží ze skla, hliněného
atd. Naproti tomu Rakousko zejména jest aktivní
ve vývozu k nám v oboru kovodělného
a automobilového průmyslu.
Nová obchodní smlouva, sjednaná s Rakouskem,
má pro nás tu nevýhodu, že jsme museli
koncedovati podstatné zvýšení hladiny
smluvních cel rakouských u celé řadě
výrobků, které vyvážíme
do Rakouska, zejména výrobků zemědělských
a průmyslových. Jestliže jsme dali souhlas
k této nové revidované obchodní smlouvě
na základě vyšších cel smluvních
na straně rakouské, učinili jsme tak z toho
důvodu, abychom udrželi řádnou úpravu
obchodních styků s Rakouskem a posloužili tak
našemu zahraničnímu obchodu.
Nová obchodní smlouva má nejdůležitější
dvě části, a to přílohy A a
B, ve kterých jsou obsaženy tarifní slevy,
v příloze A tarifní slevy poskytnuté
Rakouskem našim výrobkům, v příloze
B tarifní slevy, které poskytli jsme my na rakouské
zboží.
Pokud jde o výhody, poskytnuté na export našich
výrobků do Rakouska, dovoluji si uvésti,
že ve skupině výrobků zemědělských
a zemědělsko-průmyslových jsou důležitá
tato ustanovení: Pro cukr surový a rafinovaný
zůstávají dosavadní smluvní
sazby; pro ječmen koncedováno bylo zvýšení
z 1.50 na 2. zl. k. za s 1 q. Pro slad zachováno dosavadní
rozpětí z k jmenovanému clu na ječmen.
Nezměněny, zůstávají smluvní
sazby pro čekankový kořen,, chmel, různá
semena, ovocné víno a mošt, sýry a zeleniny.
Slevy jsme získali pro některé zboží,
jako nakládané okurky. U palivového dříví,
které bylo dosud bezcelné, zavedlo nyní Rakousko
sazbu 0,50 zl. k. za jeden q. n
Pokud se týče našich průmyslových
výrobků, řadíme je ve tři skupiny.
U první skupiny jsme dosáhli dalšího
snížení celních sazeb. To se týče
zejména těchto výrobků: masitých
drobů obyčejné a střední
jakosti, bavlněných koberců, polohedvábného
stolního prádla a některých druhů
zboží ze skla.
Další skupina je ta, u které byly uhájeny
aspoň dosavadní smluvní sazby proti Rakousku.
Jsou to především pivo, minerální
vody, ovocné šťávy, bavlněná
příze, klobouky, určité druhy konfekce
a různé druhy papírového zboží,
různé druhy zboží ze dřeva, jako
jest ohýbaný nábytek, porculán, různé
zboží ze železa, jako jsou opracované
válce, železniční nápravy, plechové
zboží, hřebíky, řetězy,
lopaty atd., pak různé druhy zboží nožířského,
hospodářské stroje, textilní stroje
atd.,
Dále je třetí skupina, u které jsme
museli koncedovati Rakousku zvýšení dosavadních
sazeb smluvních, které byly podstatně nižší.
Toto zvýšení bylo připuštěno
u tohoto zboží: u šunky, jemných druhů
masitých drobů, bavlněných tkanin,
bavlněných a vlněných látek
nábytkových, jakož i rukavic a jiného
zboží.
Co se týče rakouských vývozních
výrobků, o nichž jedná příloha
B a závěrečný protokol k ní,
možno uvésti stručně toto:
Dosavadní smluvní sazby zůstávají
zejména pro určité rasy plemenného
hovězího dobytka a koní, pro víno
určitých vinorodých krajů Rakouska,
pro bavlněné příze, vlněné
zboží stávkové a pletené výslovně
nejmenované, některé druhy konfekcionovaného
zboží, pro hole, různé druhy zboží
ze železa jako plechy a plotny, drát, nápravy,
kosy, vidle, hřebíky, šrouby, kování,
zámky, klíče, pokladny, nože, některé
druhy zboží z obecných kovů jako plechy,
desky, tyče, drát, rouby a roury, pojízdné
lokomobily k zemědělským účelům,
motory spalovací a výbušné, vodní
turbiny, mlátičky, různé elektrotechnické
přístroje a zařízení, různé
chemické výrobky a j.
Slevy byly poskytnuty zejména pro výslovně
nejmenované zboží stávkové a
pletené z přírodního a umělého
hedvábí, pro stuhové zboží z
přírodního a umělého hedvábí,
pro čepice, klobouky, deštníky, slunečníky,
ně, které druhy zboží z papíru,
pro hovězí a koňské kůže
vydělané na způsob podešvic, pro některé
druhy zboží brašnářského
ze dřeva, ze železa jako pro plechové zboží
výslovně, nejmenované, kovadliny, kladiva,
palice, některé druhy drátěného
zboží, pásová pera vozová, dynama
a elektromotory, mostní váhy, piana, varhany a j.
Všeobecná smluvní ustanovení zůstávají
touto dodatkovou úmluvou nedotčena. Přizpůsobuje
se jen t. zv. valutní klausule, obvyklá v československých
smlouvách, nynějšímu zákonnému
stavu v Československé republice.
V příloze C byla blíže vymezena některá
ustanovení dohody o nákazách zvířecích
[příloha c) k článku XII obchodní
dohody ze dne t 4. května 1921], pokud jde o výpočet
nakažlivých nemocí a obsah veterinárních
osvědčení, a doplněna příslušná
ustanovení citované dohody o veterinárních
opatřeních při dovozu dobytka.
Platnost úmluvy není časově omezena;
obě, smluvní strany mají možnost kdykoli
ji vypověděti se lhůtou tříměsíční.
Výbor živnostenský pojednal o této smlouvě
na schůzi dne 26. října t. r. a uznávaje
její důležitost pro další rozvoj
vzájemného zahraničního obchodu mezi
naším státem a republikou Rakouskou usnesl
se doporučiti tuto, dodatkovou úmluvu poslanecké
sněmovně ke schválení s touto obvyklou
klausulí:
Národní shromáždění Československé
republiky souhlasí s dodatkovou úmluvou mezi o Československou
republikou a republikou Rakouskou ze dne 21. července 1927
k obchodní dohodě mezi Československou republikou
a republikou Rakouskou ze dne 4. května 1921,, uvedenou
v prozatímní platnost vládní vyhláškou
ze dne 2. srpna 1927, č. 121 Sb. z, a n. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, panu posl. Molíkovi.
Zpravodaj posl. Molík: Slavná sněmovno!
V důsledku ochranářské politiky, ke
které se.Rakousko obrátilo v poslední době,
došlo dne 1. prosince 1926 se strany Rakouska k výpovědi
první, druhé a třetí dodatkové
úmluvy ze dne 27. listopadu 1924, 27. července 1925
a 23. června 1926, které upravovaly celně-tarifní
styky obou států. Výpověď měla
vstoupiti v platnost dne 31. března 1927, Ježto beztarifální
stav by byl těžce poškodil hospodářské
styky obou států, byla ihned zahájena jednání
jednak za tím účelem, aby beztarifální
stav byl oddálen, jednak aby se docílilo nové
celně-tarifní úmluvy. Výsledkem jednání
je nová celně-tarifní úmluva ze dne
21. července 1927, kterou vláda nyní předkládá
sněmovnám k ústavnímu projednání,
uvedši ji dříve v prozatímní
účinnost podle zmocňovacího zákona.
Kol. dr Zadina podrobně pojednal o této dodatkové
úmluvě.
Pokud z dosavadních statistických záznamů
o vývozu a dovozu ve styku s Rakouskem za měsíce,
v nichž je smlouva v prozatímní účinnosti,
lze souditi, možno míti za to, že tato smlouva
přispěla k zlepšení obchodních
styků mezi oběma státy, neboť jak číslice
vývozu tak i dovozu v těchto měsících
značně stouply. Určitá reserva při
posuzování těchto číslic je
ovšem nezbytna, neboť neuplynula dostatečně
dlouhá doba, která by umožňovala přesný
posudek. Nicméně i toto faktum dlužno považovati
za zjev uspokojující.
Za těchto okolností možno míti za to,
že smlouva tato získala pro naše národní
hospodářství vše, co se za daných
okolností získati dalo.
Zahraniční výbor ve své schůzi
dne 16. listopadu 1927 projednal tuto dodatkovou úmluvu
a usnesl se doporučiti ji posl. sněmovně
ke schválení. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci.
Zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 25 minutami. Námitek
není? (Nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni na straně "pro"
pp. posl. dr Rosche a Klein.
Dávám slovo prvému přihlášenému
řečníku, panu posl. dr Roschemu.
Posl. dr Rosche (německy): Slavná
sněmovno! Než se budu zabývati předmětem
samým, musím zaujmouti stanovisko ke dvojímu
zabavení. Je-li demokracie diskusí, pak dlužno
tuto diskusi slovem a písmem také připustiti,
i když jest nepříjemná, nevítaná,
ba dokonce i když jest nespravedlivá, neboť hájím
stanovisko, že se pro tuto cestu nemá zvoliti zabavení,
nýbrž oboustranné dokazování,
dokonce i před soudem. V jednom případě
jde,o zabavení pražského časopisu "Sudetendeutsche
Tageszeitung" s datem 1. prosince, a to o částečné
zabavení článku, jenž se staví
proti hanobeni sudetskoněmeckých dějin. Byla
v něm zabavena slova: "Právem dlužno se
tázati, zdali člověk, jenž tak hanebně
poskvrnil nejsvětější odkaz, jejž
nám zanechali ti, kdož padli dne 4. března,
smí také dále vystupovati jako vůdce
našich německých sedláků, jejichž
synové byli skoleni týmiž kulemi, jako oběti,
jimž se posl. Windirsch ve své řeči
vysmíval a rouhal." Dále bylo zabaveno:
"Takové ponižování a zneuctívání
sudetsko-německé ideje svobody může
mu vynésti nejvýše státní řád,
ale nikdy nevymaže odsuzujícího rozsudku, jejž
vynesli nad ním veškeří sudetští
Němci ve spravedlivém rozhořčení
a v čestné vzpomínce na naše
březnové oběti." Nedomnívám
se, že důvodem tohoto zabavení bylo stanovisko
proti kol. Windirschovi, bylo to jistě stanovisko
proti březnovým obětem z roku 1919. Stojím
na stanovisku, že tohoto faktu nelze vymazati z dějin
sudetských Němců, jenž jest zajisté
dnem smutečním, a že v tomto případě
zabavení bylo naprosto neodůvodněné,
a proto proti němu protestuji.
Druhý případ týká se zabavení
pražského časopisu "Bohemia" z neděle
dne 4. prosince 1927, s titulem (čte):
"Sir Donald proti siru Ronaldovi.
Pražský anglický vyslanec sir Ronald Macleay
nedávno, jak známo, na slavnostním banketu
briticko-československé společnosti vychvaloval
českou pozemkovou reformu jako ťvelkou sociální
reformuŤ a také jinak do nebe vynášel
zdejší demokracii. V časopise ťDaily MailŤ
nalézáme však článek od sira
Roberta Donalda, který podnikl studijní cestu do
Československa a dospěl ke zcela jiným výsledkům
než sir Ronald. Sir Donald píše:
Čeští úředníci se domnívají,
že jest jen jediný pramen informací, totiž
oni sami. Ale já jsem od počátku učinil
tu chybu, že jsem se domníval, že lze lépe
prozkoumati fakta prostřednictvím utlačovaného
lidu, než prostřednictvím těch, kteří
jsou odpovědni za jeho (zdánlivé) utlačování.
Byl bych si ušetřil mnoho námahy, kdybych byl
užil nabídky oficielního vedení. V tomto
případě byl bych viděl usměvavou
zemi a spokojený lid. Jak krásně byly by
zmizely některé z nynějších stížností.
Školy? Celé třídy maďarských
dětí byly by mne uvítaly česky. Státní
občanské právo? Byli by mne ujistili, že
zde není stížností; jen několik
krátkozrakých Maďarů neoptovalo včas
pro cenné právo státi se Čechy. Kolonisté?
Byl bych je viděl, jak žijí šťastně
spolu se svými maďarskými bratry.
Byl jsem jedním z prvních přímluvčích
Čechů, když bojovali za svou národnost.
Devět let pozoruji jejich hrdinná usilování
vybudovati na základech přežilého císařství
demokratický stát. Byl jsem trpce zklamán,
Češi ztratili svou sebedůvěru, jsou
bojácní, nedůvěřiví,
úzkostliví. Následují dějinný
precedenční případ, popírají
své slavnostní sliby a užívají
nejhorších způsobů špatné
staré doby císařství. Jistý
druh teroru přešel přes Slovensko. Lidé
jsou zatýkáni pro neznámé zločiny
a po neurčitý čas jsou držení
ve vězení. Není tiskové svobody. Časopisy
se censurují někdy až k jejich zničení.
Řečnická svoboda jest omezena. Veřejné
schůze konají se pod policejním dohledem.
Policejní špehouni pozorují na veřejných
místech lidi, kteří jsou v oposici k vládě,
a dávají pozor na návštěvníky.
Černý kabinet jest státním úřadem,
který připomíná dny Ludvíka
XVI. Agenti provokatéři usilují neprozřetelné
vlákati do pasti. Naslouchá se telefonním
rozmluvám a užívá se rozličných
jiných způsobů k zastrašení,
potrestání a pronásledování
politických protivníků vlády a všech
známých Maďarů. Tento stav věcí,
je z jsem nalezl na Slovensku, připomíná
dny carské vlády. Oživuje zase ovzduší
válečné doby.
Nebyl jsem ještě dlouho v Bratislavě a již
mi policie věnovala pozornost. Jeden agent byl v síni
hotelu Carlton. Druhý seděl v kavárně.
Byl jsem všude pozorován. Moje návštěvy
byly pod dohledem. Můj tajemník, kterého
též pronásledovali, obrátil se na jednoho
detektiva a řekl mu: ťDobrý muži, proč
nejdete se mnou místo za mnou? Mohl byste mne ztratiti?Ť
Detektiv pádil zpět do hotelu. Československá
tajná policie se vyznamenává tím,
že není vůbec tajná; jest to zcela veřejná
pozorovací služba."
V tomto případě dlužno jistě
hájiti stanovisko, že stát, jenž chce
býti demokratickým a stále má na jazyku
vnější a vnitřní konsolidaci
a dává ji svými představiteli hájiti,
měl by takovou kritiku vyvrátiti důkazy.
V takových případech nelze pomoci zabavením,
nýbrž protidůkazem.
Ve sněmovně projednáváme dvě
obchodní smlouvy nebo dodatkové úmluvy, a
to s Tureckem a Rakouskem. Předem budiž prohlášeno,
že ovšem není zapotřebí další
úvahy k rozhodnému souhlasu s těmito dodatkovými
úmluvami, i v případě nebezpečí,
že jsou proti dřívějšímu
stavu horší, jak tomu jest při dodatkové
dohodě s Rakouskem. Jako všeobecný úvod
zastavme se na okamžik u světové hospodářské
konference, která se konala od 4. do 23. května,
a také u konference štokholmské, která
byla vynucena naléhavou nutností zmírniti
zmatené hospodářské poměry
v Evropě a pomoci hospodářství jako
celku. V těchto konferencích byla v zásadě
hájena stanoviska, která byla všemi uvítána
aspoň teoreticky a o nichž bylo lze se domnívati,
že pokud možno budou v praxi uskutečněna.
Když jsme pozorovali, jak se v Ženevě jednalo
o průmyslu, zemědělství a obchodu,
musili jsme cítiti, že se vrací rozum a že
se nyní všemi prostředky bude usilovati o to,
aby byla učiněna přiměřená
opatření. Přes to však s druhé
strany nabýváme dojmu, jakoby se v Ženevě
bylo provozovalo mnoho teorie, která nemá býti
v praxi uskutečněna. Právě jako Svaz
Národů jest vlastně teoretickým sdružením
- můžeme se podívati jen na politický
stav mezi Litvou a Polskem, kde Polsko může prostě
prohlásiti: "Nestane-li se má vůle,
vystoupím ze Svazu Národů" právě
tak byla světová hospodářská
konference sborem, jenž se zabýval teoretickými
úvahami. Proč? Byli bychom se přece domnívali,
že při rozumnějším projednání
jejich výsledků byl by již dnes vládám
vydán příkaz, aby provedly mínění
světové hospodářské konference.
Místo toho bylo ponecháno vládám,
co si z toho vyberou. Největší význam
mělo stanovisko obchodní komise. Byly učiněny
velmi cenné návrhy stran dovozních a vývozních
zákazů a omezení, rovnosti obchodu státních
a soukromých podniků, stran zákonodárných
nebo reglementárních ustanovení, která
se týkají mezinárodního obchodu, stran
nakládání se státními příslušníky
a společnostmi po stránce hospodářské
a fiskální, kterým bylo dovoleno se usídliti
na území druhého státu. Druhá
skupina, pokud jde o celní sazby, učinila přece
velmi rozumné návrhy, jak na zjednodušení
celních sazebníků, unifikaci, pojmenování
zboží v celních sazebnících,
na stabilisaci celních sazeb, na užívání
celních sazeb, o celních formalitách tak
i o obchodní statistice o obchodních smlouvách
a obchodní politice. Tu se dospělo k stanovisku,
že sazby jsou příliš vysoké, odepřelo
se oprávnění vývozním sazbám,
probojovali se tam v obchodních smlouvách k nejvyšším
výhodám v opaku ke vzájemnosti, jak ji přijala
Francie atd. Tyto podněty světové hospodářské
konference musejí vlastně rychle přejíti
do smýšlení hospodářských
vrstev a samých vlád. Ale jest tomu zcela opačně:
O tak důležité události, jakou byla
tato konference, neslyšeli jsme ve sněmovně
ani jedno jediné slovo. Víme sice, že v hospodářském
poradním sboru byly oznámeny její výsledky,
víme, že tento poradní sbor bude příště
o nich jednati, ale od května uplynulo již asi 6 měsíců
a zdá se mi, že by bylo zapotřebí pracovati
mnohem rychleji. Účinek světové hospodářské
konference nebo vlastně teorie, projevuje se již v
projednávání zákazu dovozu a vývozu.
Jak víte, konal se nyní sjezd, jenž jednal
o těchto omezeních. A k jakým výsledkům
došel? Nedošel ke stavu tak zvaných klasických
výjimek z předválečné doby,
nýbrž k těmto klasickým výjimkám
připustil ještě jiné, mimo to jednotlivé
státy učinily výhrady, místo aby se
jednomyslně a, jak by snad odpovídalo skutečnosti,
dospělo ke stavu klasických výjimek. Tento
sjezd byl by se málem nekonal a časopisy oznamují,
že se jen těžkému úsilí
podařilo nalézti zde nějaký základ.
Je-li dnes nutno zrušiti dovozní a vývozní
zákazy a omezení, nelze na světové
hospodářské konferenci hájiti stanovisko,
že to jest správné, ale v praxi to provozovati
opačně.
Pokud pak jde o obchodní smlouvy, zvláště
Československa, pak bych, krátce řečeno,
zastával toto zásadní hledisko: Jest
pravda, že Československo má velkou síť
smluv o nejvyšších výhodách, jest
také pravda, že Československo má četné
tarifní smlouvy, ale jest nesprávné,
že dnes v Československu scházejí pro
život nejdůležitější smlouvy
se státy, které pro ně mají hlavní
význam. Na to uvedu důkazy níže. Pro
nás jsou Německo, Rakousko, Maďarsko, Rumunsko,
Jugoslavie hlavními odběrateli našich výrobků.
Smlouva s Německem nám schází, smlouva
s Rakouskem byla zhoršena, smlouva s Maďarskem visí
na vlásku. S Rumunskem nemáme smlouvy - celní
sazby, politické události - s Jugoslavií
nemáme smlouvy. (Posl. dr Samek kývá záporně
rukou.) Tu, kterou myslíte, tu ovšem máme.
Nemáme pravé tarifní smlouvy a tu si ministerstvo
obchodu již dnes láme hlavu, jaké ústupky
učiní agrárním požadavkům
Jugoslavie. Jaký jest hlavní důvod, že
tak důležitých smluv nemáme? Kdo jest
hospodářsky orientován a domnívá
se, že poznává politickou situaci, musí
doznati: Dnes jest těžisko pro projednávání
obchodních smluv v ministerstvu zahraničních
věcí. Kdežto dříve byla pro to
rozhodující hospodářská situace
státu, rozhoduje dnes, v hospodářských
otázkách především a zásadně
ministr zahraničních věcí. To jest
hlavní důvod, a takový stav se nedá
udržeti. Obchodní smlouvy přece vyplývají
z hospodářské nutnosti celého národa
a hospodářského tělesa a tu bychom
si mohli říci: Musíme se snažiti uzavříti
obchodní smlouvy především se státy,
s nimiž se nejnaléhavěji musíme hospodářsky
dohodnouti o dovozu a vývozu. Zahraniční
politika, která se nedá vésti hospodářskými
nutnostmi státu a která právě tuto
okolnost nestaví v popředí svých úvah,
nemůže býti správná. Budoucnost
poučí, že právě státy,
s nimiž podle vašeho mínění jste
politicky nejlépe spojeni, hospodářsky právě
nejméně o vás dbají. (Posl. dr
Petersilka [německy]: Francie!) Ano, pane kolego, a
dokáži vám číslicemi, že
Francie v zásadě vás neužívá
k ničemu jinému než jako politického
nástroje své koncepce, kdežto hospodářsky
vás nechává úplně na holičkách.
Politický přítel musil by ovšem poskytnouti
také příslušnou hospodářskou
podporu. Mohu vám však statisticky dokázati,
že tento poměr jest obrácený. A musíte
doznati, že jest správné moje tvrzení,
že Francie při svém chápáni vzájemnosti
při projednávání obchodních
smluv bude dělati velké nesnáze našim
vyjednavačům, že náš odbyt do Francie
bude skoro znemožněn. Dovoz k nám si Francie
jistě dá zvýšiti, proti tomu nic nenamítá,
ale při našem vývozu do Francie odepře
vám každou podporu. Musí přece býti
správná zásada, pánové, že,
vzdá-li se dnes někdo z politických důvodů
odbytiště, musí přece pro to najíti
náhradu, musí otevříti cesty jiným
směrem. Dokud však tomu tak není, nelze přece
zničiti nynější velké cesty.
Budeme ještě o tom mluviti a domnívám
se, že vám budu moci úplně dokázati,
že mám pravdu. Rozvažte si to přece jednou,
pánové: Kdo může u nás
zastupovati hospodářské zájmy, věci
nutné pro hospodářství? Ministerstvo
obchodu a ministerstvo zemědělství. Kdo podepsal
u nás obchodní smlouvu s Maďarskem? Ministerstvo
pro věci zahraniční. Kdo podpisuj e v Rakousku?
Ministerstvo obchodu. Víte přece, pánové,
že v státním rozpočtu jest pro ministerstvo
obchodu rozpočtena směšná částka
42 milionu Kč. Víte, že se průmyslu
dává podpora 2 milionů, že k podpoře
obchodu má k disposici 200.000 Kč, pro živnosti
asi něco přes 5 milionů. Což nepoznáváte,
pánové, že to jest nesprávný
směr, jímž se zde jde? Nechci mluviti o nepoměru
mezi oběma hospodářskými složkami,
jednak zemědělstvím a jednak obchodem, živnostmi
a průmyslem. Ale jest naprosto nemožné, aby
byla takto zanedbávána skupina, která státu
poskytuje nejvíce ve formě daní. Tu si přece
uřezáváte větev, na které sedíte.
Tyto úvahy jsou nutné.
Prohlásil jsem, že dlužno uvítati obchodní
smlouvu jak s Tureckem, tak také s Rakouskem a že
rozhodně pro ně dlužno hlasovati, nechť
tyto smlouvy vypadají, jak chtějí, poněvadž
dlužno hájiti stanovisko: lepší nejhorší
obchodní smlouva než vůbec žádná,
než pouhé smlouvy o nejvyšších výhodách.
Není tajemstvím, že obchodní smlouva
mezi Rakouskem a Československem byla uzavřena pod
politickým nátlakem Francie na Československo.
Jinak bychom snad ještě dnes neměli obchodní
smlouvy s Rakouskem.
Začínaje mluviti o obchodní smlouvě
s Rakouskem, táži se: jaký měla Francie
důvod, aby vykonávala nátlak na Československo?
To přece znamená jinými slovy: Ty Československo
musíš se spokojiti s menší částkou,
než jsi žádalo dosud. A tu se znovu projevuje
myšlenka na připojení Rakouska k Německu.
Pánové, tomu se nevyhnete, vždyť všichni
víte, že Rakousko pro své hospodářské
složení a svou budovu není naprosto schopné
života. Na druhé straně však má
býti všemi prostředky a násilím
zabráněno, aby se nepřipojilo k Německu.
Při tom však nedělá ústupku Francie,
nýbrž musí je dělati Československo.
Musí se vzdáti toho, co by jinak mohlo míti.
Řekněme si to upřímně: Nebudete
moci zadržeti vývoje v dějinách nutného,
připojení Rakouska k Německu, ať zřejmé
či nikoli, se souhlasem nebo bez něho, bude provedeno.
Proti tomu nemůžete nic dělati, to jest prostě
věcí vývoje a dokonce nutného vývoje.
Proti tichému vyrovnání mezi Rakouskem a
Německem nebudete moci nic namítati již proto,
poněvadž konečně přece zůstává
vyhrazeno státům samým, aby upravily své
smluvní styky tak, jak jich potřebují. Proti
tomu nemůže v nikdo nic namítati.