Pan kol. Hnídek prohlásil mi dnes ve výboru.
že tato valorisace není možná, že
to u hotových peněz také nejde. Na to bych
odpověděl panu kolegovi Hnídkovi:
Hotové peníze je něco zcela jiného,
jsou v oběhu, vymykají se kontrole, pokud jde o
jednotlivého držitele a na konec by tím asi
pan kol. Hnídek blahořečil nejvíce
oběhu hotových peněz, kdežto posuzováno
právě s hlediska hospodářského,
ukládání peněz do prioritních
dluhopisů zasluhuje většího respektu
a jest nutnější. V žádné
zemi ani v Německu, ani u nás, nebo v některé
jiné zemi nelze to porovnávati nebo uváděti
jako důkaz, že tuto valorisaci jak domácího
majetku, tedy dluhopisů v korunách, tak také
v markách dlužno odmítnouti, poněvadž
držitele hotových peněz také nebylo
lze honorovati. Tento důvod není správný.
Mohlo by se mi snad namítnouti, že toto moje odůvodnění
jako německého poslance je slabé, že
jest posuzováno jednostranně národně,
že jest protežováním držitelů
v německé říši. To není
správné, pánové, poněvadž
tento názor, jak jej ustanovuje zákon, potírají
vlastní vaši lidé. Vlastní vaši
lidé prohlašují, že tento stav jest úplně
neudržitelný, neudržitelný nejen z důvodů
zákonných a mravních, nýbrž také
proto, že Německo vůči československým
držitelům cenných papírů postupovalo
docela jinak. O tom ještě promluvím. Pročtěte
si článek z 1. ledna, který vyšel v
"Tribuně" o této věci a tu se dovíte,
že německá říše vyslala
sem na své útraty na několik měsíců
svého komisaře, který právě
naopak za účelem valorisace sepsal československé
papíry, naprosto nehledě k hypotekám, zástavním
listům, při kterýchžto položkách
zjistilo se přes 100 milionů. Najdete jinde úplné
odsouzení tohoto stavu, neboť "Tribuna"
plně uznává říšsko-německé
stanovisko, jež hájí vlastní státní
občany. Než na tom není dosti. Pro duchcovsko-podmokelské
prioritní dluhopisy došlo ke sporu, v němž
rozsudek pražského vrchního zemského
soudu - přečtu vám onu část
- zní takto: "Poněvadž však duchcovsko-podmokelská
dráha až do roku 1922 zachovávala slosovací
plán znějící až do roku 1960,
ale roku 1923 přikročila najednou ke slosování
všech ostatních prioritních obligací,
vrchní zemský soud v Praze pokládá
za prokázáno, že žalovaná společnost
využila znehodnocení marky, aby se na škodu svých
věřitelů co nejlevněji zprostila svých
dluhů. Takovéto jednání odporuje požadavkům
mravnosti, ohledům na zdravé poměry a zásadám
právního řádu. Z tohoto počínání
jasně vysvítá úmysl poškoditi,"
To jest stanovisko vrchního zemského soudu v Praze.
Na věci nic nemění, i když tento rozsudek
byl zrušen rozsudkem nejvyššího soudu a
žaloba zamítnuta. Zde jest právnické
odůvodnění podle skutečností.
Jdu ještě dále. Soud si vyžádal
posudek odborníků a máme tu posudek světoznámého
znalce v prioritních záležitostech Ehrenzweiga
a na druhé straně dva posudky českých
universitních profesorů Sedláčka a
Dominika, kteří se ve svých posudcích
staví bez výhrady na stanovisko německých
držitelů dluhopisů v markách. A přes
to se mohla finanční správa odhodlati tvrditi
a odvažuje se prohlašovati, že 100 marek rovna
se 2 1/2%, což se rovná 2 1/2
marky. Kdybyste jen poněkud spravedlivě usuzovali,
musili byste aspoň v tomto případě
nakládati s držiteli prioritních dluhopisů
v markách stejně jako s domácími a
říci: "100 marek rovná se někdejším
120 korunám, rovná se 100 Kč." To by
bylo rozumné řešení a se stanoviska,
jak toto řešení provádí věřitel
s dlužníkem, dobrovolné věřitelstvo,
které se musilo na základě reparací
spojiti ve svaz, navázalo prostřednictvím
své vlády jednání s vládou
československou. Tito věřitelé nebudou
moci uvěřiti, že jste se po více než
půlletní lhůtě odhodlali vůbec
jim odpověděti a že jste se postavili na ohlášené
stanovisko dáti zamítavou odpověď.
Vedle toho máme ještě jednu další
kapitolu: jest to případ ústecko-teplické
dráhy. Víte, jak přišla tato dráha
do majetku státu. Jde-li u dřívějších
obligací o stát jako právního nástupce,
kdy již dráha byla v držení státu,
zde šlo o převod akcií na stát. Stát
se stal vůči držitelům dlužních
úpisů dlužníkem. Tu finanční
správa použila výpověďního
práva, vyhledala si dobu inflace a dokázala asi
za 100 milionů, které na konec došly na 48
milionů, nabídnouti držitelům prioritních
dluhopisů částku 108,50 korun a poněvadž
tito plným právem onu částku odmítli,
uložiti ji u soudu. Tato částka leží
u soudu dodnes. Já však pokládám spekulaci
finanční správy dokonce za nemoudrou, neboť
inflace šla až do bilionů a finanční
správa při svých názorech mohla konečně
na tom ještě něco vyraziti. Těmito 108,50
Kč zaplatila ještě příliš
mnoho. Proti tomuto názoru finanční správy
uvádím toto: 19. července 1927 vynesl nejvyšší
soud valorisační rozhodnutí, že se totiž
příplatky na zápůjčky v markách,
které byly splatné po inflaci marky, nebo na něž
mají platitelé nebo plátci nárok,
mají zaplatiti v českých korunách
místo v znehodnocených markách. Totéž
ovšem platí také pro vklady ve spořitelnách
a zde bych jménem svazu těch, kdo si uložili
vklady v markách, prohlásil toto: Jak známo,
jen nařízením bylo spořitelnám
všude uloženo, aby jeden milion počítaly
za jednu marku. Tuto úpravu můžete si představiti,
můžete si také představiti v jaké
situaci jsou lidé, kteří si uložili
marky. Avšak na tom není dosti. Naproti tomu Německo,
jak jsem již dříve řekl, československým
státním občanům zvalorisovalo státní
zemské a komunální papíry, zvalorisovalo
úsporné vklady československých státních
občanů v Německu. A nyní máme
zde křiklavý případ, který
jest prokázán příklady, že totiž
spořitelny, které mohou říšsko-německým
držitelům eventuálně zvalorisovati jejich
vklady větším procentem, do dnešního
dne, přes dlouhé žádosti, nemohou pro
to dosíci povolení. Takovýto stav jest vzhledem
k tomu, jak se chová říšsko-německá
vláda k československým státním
občanům, neudržitelný. Můžete
se tomu smáti a mysliti si, že prioritní dluhopisy
v markách nemají tak jako tak žádnou
cenu, ale já tvrdím, že nemají ceny
proto, poněvadž jste se odvážili přijíti
s takovouto úpravou. Do dnešního dne nepoužili
Němci ani v nejmenším represalií. Já
to ovšem nemohu posuzovati. Posuzuji-li věc nestranně,
docházím k závěru, že si to na
konec tím nebo oním způsobem zajisté
nedají líbiti. A opakuji, že byste si to vůči
Francouzům, Angličanům nebo Američanům
nikdy nedovolili, poněvadž byste vůči
nim musili provésti docela jinou valorisaci a docela jinak
tyto papíry honorovati. Oni páni by vám již
vyložili, jaké pojmy musíte míti po
této stránce. Neboť jest jisto, i když
svým postupem máte snad pro tuto chvíli finančně
politický prospěch, že to na konec musí
přece míti za následek ztrátu důvěry,
která se musí za těmito činy dostaviti.
Kdo vám půjčí peníze? Kdo vám
může svěřiti půjčky, musí-li
očekávati, takovéto řešení?
Neodvolávejte se na to, že cizina dnes vaše půjčky
hledá. Nikoliv, v celé této věci neschází
nic jiného než správné místo,
správné forum a správný žalobce
na poměry, jaké skutečně zavádíte.
Kdybyste měli jen trochu citu pro spravedlnost, musili
byste dojíti ke zcela jinému stanovisku. S tohoto
stanoviska vám navrhuji, abyste si věc, než
z tohoto návrhu uděláte zákon, dobře
rozvážili. Vraťte raději tento návrh
výboru a ministerstvu financí, dříve
než něco takového podniknete. Podal jsem návrh,
aby se s držiteli prioritních dluhopisů v markách
nakládalo stejně jako s držiteli dluhopisů
v korunách.
Pánové! Zásadně nemohu s touto zákonnou
úpravou naprosto souhlasiti a moje strana bude hlasovati
proti tomuto návrhu. (Souhlas a potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Žádám o přečtení pozměňovacích
návrhů.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. dr Rosche
a druhů:
Odst. 2 §u 11 má zníti:
"Priority v markách buďtež vyplaceny takto:
Zlatá marka rovná se 1,20 Kč. Úroky
od 1. července 1919 do 1. listopadu 1929 vyplatí
se hotově ve stejném přepočítacím
kursu."
2. Eventuální návrh posl. dr Rosche a
druhů:
Bude-li zamítnut náš pozměňovací
návrh k §u 11, odst. 2, navrhujeme, aby odst. 2 §u
11 zněl:
"Priority v markách buďtež vyplaceny takto:
Zlatá marka rovná se 1 Kč. Úroky od
1. července 1919 do 1. listopadu 1929 vyplatí se
hotově ve stejném přepočítacím
kursu."
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Předložen návrhy jsou dostatečně
podporovány. jsou tedy předmětem jednání.
Dávám slovo k doslovu zpravodajovi výboru
ústavně-právního, p. posl. dr Hallovi.
Zpravodaj posl. dr Halla: Slávna snemovňa!
Odpoveď na vývody pána posl. dr Rosche,
pokiaľ boly rázu finančného, ponechávaam
pánu referentovi výboru rozpočtového.
So stanoviska výboru ústavno-právneho, ktorému
prísluší len formálna stránka
návrhu, navrhujem, aby pozmeňovací návrh
p. posl. dr Rosche a druhov slávna snemovňa
neprijala a schválila návrh ústavno-právneho
výboru bezo zmeny. (Souhlas.)..
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového,
p. posl. dr Hnídkovi.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Vážené
dámy a pánové! Pan kol. Rosche rozvinul
zde celou otázku valorisace staré měny, celou
otázku, jakým způsobem mají se honorovati
závazky znějící na starou předválečnou
měnu, jakým způsobem mají se vypláceti
ve měně nové a zejména žádá,
aby obligace znějící na starou měnu
se valorisovaly. Argumentuje tak. že dobrým penízem
byly postaveny dráhy a že nyní znehodnoceným
penízem ve stejném poměru se honorují
staré titry znějící na staré
v peníze.
Pánové, věc není tak jednoduchá.
My nemůžeme vytrhávati z té velké
otázky měnové obligace znějící
na staré peníze a valorisovati je, a ostatní
všechno nechati svému osudu. To by byla krajní
nespravedlivost, abychom na př. odměňovali
majitele titrů znějících na starou
měnu, zatím co všechno ostatní necháme
nevalorisováno. Kdybychom vycházeli s tohoto hlediska,
musili bychom valorisovati všechno, na př. valorisovati
také staré vklady do spořitelen. Co pak je
nějaký rozdíl mezi majiteli titrů,
znějících na starou měnu, a mezi majiteli
spořitelních knížek, kteří
složili peníze předválečné?
Nejsou to také dobré peníze, jako ty, za
které byly postaveny dráhy atd.? Bylo by tedy spravedlivo,
abychom valorisovali snad jedny peníze a nechali nepovšimnuty
peníze druhé? To je nemožné. Musíme
bez ohledu všechno posuzovati stejně, jak majitele
titru, tak majitele vkladních knížek.
Pan kol. Rosche si stěžoval zde hlavně
na to, že jsou nepříznivě upraveny markové
priority, které prý ponejvíce jsou v rukou
zahraničních. Řekl, když se dovoláváme
valorisace německých státních půjček,
že to činíme neprávem, poněvadž
2,5% valorisace státních půjček v
Německu platí jen pro nové majitele, a je
vlastně trestní sazbou pro spekulanty. Chtěla-li
vláda hledati vzor v německých zákonech,
měla se říditi valorisací průmyslových
obligací, které jsou železničním
prioritám nejpříbuznější.
K těmto vývodům p. kol. Rosche musím
dodati toto: Co se týče německé valorisace,
je velmi obtížno říditi se vzorem v
našich docela odlišných poměrech. Fakt
je, že mezi německými státními
půjčkami, valorisovanými podle německého
zákona o nákupu veřejných půjček,
patří i půjčky železniční,
třeba snad nejde o papíry zcela stejného
typu, jako jsou zdejší prioritní obligace a
že se tyto půjčky v zásadě valorisují
2,5%. Německý zákon ovšem rozeznává
podle data 1. července 1920 mezi novými a starými
majiteli. Starým majitelům poskytuje ještě
t. zv. vylosovací práva, která znamenají
valorisaci celkem 12,5násobnou, o které také
mluvil p. dr Rosche. Je to pravda. Při těchto
vylosovacích právech opravdu valorisují 12,5krát.
Nesmí však se přehlédnouti, že
všeobecná 2,5% valorisace poskytuje se ve formě
dluhopisů, zatím nezúročitelných
a nevypověditelných až do vyřízení
reparací, takže je to vlastně jen poukázka
na lepší časy, které mají přijíti.
Podle navrhovaného zákona má však býti
za 100 M jmenovité hodnoty vypláceno v hotovosti
20 K, t. j. asi 2,5% předválečné hodnoty,
tedy daleko více, než se dostává majitelům
německých státních půjček.
Rozlišování nových a starých
majitelů bylo by u nás administrativně velmi
obtížné, poněvadž tyto priority
jsou většinou zahraniční a kontrola
by byla velmi těžká, jakým způsobem
především zjistiti, které jsou staré
a které nové.
A co se týče posledních vývodů
p. kol. Rosche, že cizina prý nám po
konversi a splacení těchto priorit znějících
na marky nebude věřiti, pánové, tomu
není tak. Dovozoval, že prý jsem se odvolával
v rozpočtovém výboru, že cizina nám
nabízí půjčky a že my těchto
půjček nepoužíváme. Důvěra
ciziny k nám nebude záviseti od toho, jak my honorujeme
předválečné půjčky.
Ne, důvěra ciziny bude záviseti na tom, jak
plníme své závazky, které jsme přiznali,
a my - mohu říci - plnili jsme, plníme a
budeme plniti své závazky, které jsme převzali,
do těch nejzazších mezí, vždy a
řádně. V tom spočívá
naše důvěra, a nechtějte na nás,
abychom ještě platili valorisovanými penězi
staré dluhy po bývalém Rakousku. Toho od
nás nemůže nikdo žádati. Jsem přesvědčen,
že upravení těchto titrů je správné
a navrhuji, aby slavná sněmovna přijala tento
zákon tak, jak byl předložen rozpočtovým
výborem. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Přistoupíme ke hlasování.
Osnova má 16 paragrafů, přílohu, nadpisy
a úvodní formuli.
Ježto podány byly pozměňovací
návrhy, míním dáti hlasovati v tomto
pořadí:
O §§ 1 až
10, k nimž není návrhů, podle
zprávy výborové.
O §u 11 nejprve v úpravě hlavního návrhu
posl. dr Rosche a druhů; bude-li zamítnuta,
v úpravě eventuálního návrhu
posl. dr Rosche a druhů; bude-li i ta zamítnuta,
podle zprávy výborové.
O §§ 12 až 16, o příloze, o nadpisech
zákona, jeho částí a přílohy,
a o úvodní formuli, k nimž není návrhů,
podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky proti navrženému
pořadu hlasování? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo tedy souhlasí s §§ 1 až 10 podle zprávy
výborové, nechť zvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím přijaty jsou
§§ 1 až 10 podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s §em 11 v úpravě hlavního
návrhu posl. dr Rosche a druhů, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím je úprava navržená
posl. dr Roschem a druhy zamítnuta.
Kdo souhlasí dále s úpravou §u 11 podle
eventuálního návrhu posl. dr Rosche a
druhů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím je i tato eventuální
úprava §u 11 zamítnuta.
Kdo tedy souhlasí s §em 11 podle zprávy výborové,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je § 11 přijat
podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí nyní s §§ 12 až 16,
přílohou, nadpisy zákona, nadpisy jeho částí
a přílohy a s úvodní formulí
zákona, k nimž není pozměňovacích
návrhů, podle právy výborové,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím přijaty jsou
§§ 12 až 16, příloha, nadpisy zákona,
nadpisy jeho částí a přílohy,
jakož i úvodní formule zákona podle
zprávy výborové.
Tím poslanecká sněmovna přijala
osnovu tuto v prvém čtení ve znění
zprávy výborové.
Čtení druhé vykoná se při odst.
6 dnešního pořadu, bude-li tam přiznáno
zkrácené řízení podle §u
55 jedn. řádu.
Tím vyřízen jest odst. 4 dnešního
pořadu.
Měli bychom přistoupiti nyní k projednávání
dalšího, t. j. pátého odstavce dnešního
pořadu. Nebude-li však námitek, přikročili
bychom k projednávání odst. 6, ježto
jeho projednáním se umožní, aby přijaté
osnovy byly dříve dodány senátu. (Námitky
nebyly.)
Námitky proti tomu nejsou.
Přistoupíme tedy k projednávání
odst. 6 pořadu, jímž jest:
6. Návrh, aby řízením zkráceným
podle §u 55 jedn. řádu projednány byly
osnovy:
a) směnečného zákona (tisk 1248),
b) zákona o směnečném poplatku
(tisk 1349),
c) zákona, jimž se doplňuje zákon
ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých
daních (tisk 1348),
d) zákona o převzetí předválečného
dluhu zajištěného (tisk 1371),
e) zákona, kterým se mění některá
ustanovení o poplatkovém ekvivalentu na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi (tisk 1372).
Návrh na zkrácené projednávání
těchto osnov činím z toho důvodu,
aby předlohy právě uvedené mohly býti
co nejdříve dodány senátu a aby mohla
býti zkrácena 24hodinová lhůta, která
normálně má uplynouti mezi prvním
a druhým čtením, resp. aby přijaté
usnesení senátu mohlo co nejdříve
býti publikováno.
Kdo tedy souhlasí s mým návrhem, aby jmenovaným
osnovám přiznáno bylo zkrácené
řízení, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Návrh jest přijat.
Přistoupíme tedy ihned ke druhému čtení
osnov uvedených pod lit. a) až d), přijatých
již v prvém čtení.
Ad 1. Druhé čtení osnovy směnečného
zákona (tisk 1248).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr Daněk.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Daněk: Nejsou.
Místopředseda inž. Dostálek:
Není žádných oprav ani textových
změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém, a to ve znění shodném
s předchozím usnesením senátu.
Rozhodneme ještě o resoluci.
Žádám pana zpravodaje, aby se o ní vyjádřil.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Doporučuji
resoluci, která byla usnesena ústavně-právním
výborem k tomuto návrhu zákona, k laskavému
přijetí poslaneckou sněmovnou.
Místopředseda inž. Dostálek:
Kdo souhlasí s resolucí, navrhovanou výborem,
ústavně-právním a otištěnou
ve výborové zprávě, nechť zvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce jest přijata.
Přistoupíme k další osnově:
Ad 2. Druhé čtení osnovy zákona
o směnečném poplatku (tisk 1349).
Zpravodajem výboru rozpočtového jest p. posl.
dr Hnídek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nejsou.
Místopředseda inž. Dostálek:
Není oprav ani textových změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Přikročíme ke třetí osnově:
Ad 3. Druhé čteni osnovy zákona, jimž
se doplňuje zákon ze dne 15. června 1927,
č. 76 Sb. z. a n., o přímých daních
(tisk 1348).
Zpravodajem výboru rozpočtového jest p. posl.
dr Hnídek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nejsou žádné.
Místopředseda inž. Dostálek:
Není žádných oprav ani textových
změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Přikročíme ke čtvrté osnově:
Ad 4. Druhé čtení zákona o převzetí
předválečného dluhu zajištěného
(tisk 1371).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr Halla, zpravodajem výboru rozpočtového
jest pan posl. dr Hnídek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Halla: Nemám žiadnych.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Nemám.
Místopředseda inž. Dostálek: Není
žádných oprav ani textových změn.
Kdo ve druhém čtení souhlasí, s osnovou
zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala
ve čtení prvém, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona také ve čtení
druhém.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
7. Druhé čteni schvalovacího usneseni,
kterým se souhlasí s prozatímní úpravou
obchodních styků mezi republikou Československou
a republikou Tureckou, sjednanou v Angoře dne 15. září
1927 a uvedenou v prozatímní účinnost
vládní vyhláškou ze dne 6. října
1927, č. 151 Sb. z. a n. (tisk 1249).
Zpravodajem výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností jest p. posl. dr Zadina,
zpravodajem výboru zahraničního jest p. posl.
Světlík.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn
textových?
Zpravodaj posl. dr Zadina: Nemám žádných.