Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zpravodaj posl. dr Hnidek: Slavná sněmovno! Co se týče věci samé, v rozpravě o čl. VII zákona o reformě berní bylo p. kol. Roschem zde konstatováno... (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Předseda (zroní): Prosím o klid!

Zpravodaj posl. dr Hnídek (pokračuje):.... že prý ten zákon měl býti autentickou interpretací, že tedy nemá obsahovati omezení původního zákona, že to je vlastně nový zákon, že to je novela, že přináší do toho VII. článku něco nového a že staví pojem zisku na hlavu.

Dovoluji si konstatovati k vývodům kol. Rosche toto. Zákon tento jest ovšem autentickou interpretací, ničím více, nestaví pojem zisku na hlavu, protože v úvodním čl. VII. uváděcích ustanovení zákona o berní reformě není definován pojem zisku. Tam to není definováno proto, že se rozumělo samo sebou, co se má pod pojmem zisku mysliti, že je to zisk podle III. hlavy o zvláštní dani výdělkové, tedy nic jiného. Tento zákon, který je autentickou interpretací čl. VII, nepřináší tedy naprosto nic nového. V důsledku toho také společnosti, které dělaly bilance na tento rok, měly jistotu, na čem jsou, a měly také jistotu, jak je mají dělati, a jsou-li správné nebo ne.

Že tento zákon nestanoví nic jiného a že jsme měli, když jsme dělali tento článek, v úmyslu to, co musíme teď vysvětlovati, na důkaz toho dovoluji si uvésti důvodovou zprávu k čl. VII. Kdyby byly společnosti chtěly nějakým způsobem zatajiti zisky na r. 1926 a pokládati je za zdaněné, mohly si přečísti tuto důvodovou zprávu a nemohly býti v pochybnosti, co se pod pojmem zisku má mysliti. (Posl. Mikulíček: V kolik procent správných bilancí věříte?) Aby se nemohly dělati nesprávné bilance, právě proto podáváme zde autentický výklad k čl. VII.

Tímto zákonem výslovně se nenechávají zadní dvířka. Důvodová zpráva praví (čte):

"Toto opatření jeví se nutným jednak proto, aby podniky, které v obchodním období, končivším se v r. 1926, budou krýti odčitatelné ztráty z reservních fondů v minulosti již zdaněných, nepozbyly výhody, kterou jim zaručoval § 97, odst. 4. zákona o osobních daních, totiž že takovéto krytí ztrát má za následek odečtení upotřebené částky od daňové základny, jednak proto, aby okolnosti, že výsledky obchodního období, které se končilo v r. 1926, nebudou předmětem zdanění, nebylo podniky zneužito k tomu, že by se v tomto obchodním období upotřebilo fondů v minulosti nezdaněných ke krytí výdajů a ztrát podle zákona neodčitatelných, na příklad ku placení dividend, tantiem členům představenstva společnosti a pod."

Z tohoto znění důvodové zprávy je naprosto jasno, že společnosti neměly býti v žádné nejistotě, ale, jestliže zpracovaly takovým způsobem bilance, je to jejich vinou a nemohou nám vyčítati, že děláme tento zákon, abychom nesprávné dělání bilancí zamezili. Tento zákon je tedy docela oprávněným a společnosti nemají příčinu nám vyčítati, že bychom dělali něco jiného, než co bylo původním úmyslem čl. VII.

Že byl tento zákon dělán v zájmu fisku, to je samozřejmé. Přiznávám, že byl dělán v zájmu fisku, aby snad fiskus nebyl ošizen o to, co mu patří na zvláštní dani výdělkové.

Nevím, kdo by mohl vyčísti ze znění čl. VII, že společnosti byly oprávněny snad k nahodnocení bilančních hodnot podléhajících zákonu o stabilisačních bilancích.

Myslím, že jsem dostatečně vysvětlil tuto otázku, že tento návrh zákona jest oprávněn, a v důsledku toho prosím posl. sněmovnu, aby přijala tento zákon tak, jak byl navržen rozpočtovým výborem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova doplňku k zákonu a přímých daních nemá než 2 paragrafy, nadpis zákona a úvodní formuli.

Dám o celé osnově hlasovati najednou, není-li námitek. (Námitek nebylo.)

Není jich.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona o 2 paragrafech, nadpisu a úvodní formuli, ve znění zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím posl. sněmovna přijala osnovu tuto v prvém čtení.

Druhé čtení vykoná se při odst. 6 dnešního pořadu, bude-li přijat návrh na zkrácené řízení podle §u 55 jedn. řádu.

Tím vyřízen jest odst. 3 pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž je:

4. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k vládnímu návrhu (tisk 1281) zákona o převzetí předválečného dluhu zajištěného (tisk 1371).

Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan posl. dr Halla, zpravodajem výboru rozpočtového posl. dr Hnídek.

Dávám slovo prvému z nich, zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. posl. dr Hallovi.

Zpravodaj posl. dr Halla: Slávna snemovňa!

Vládny návrh o prevzatí predválečného dlhu zaisteného upravuje úrokovú a umorovaciu službu rakúskeho a uhorského predválečného dlhu zaisteného, ktorý má Československo prevziať podľa mierových smlúv. Hoci značná časť tohoto dlhu bola už vybavená či konsolidačnou pôžičkou (vyhláška č. 19/1926 Sb. z. a n.), alebo aktivovaním Caisse Commune podľa Pražskej dohody (vyhláška č. 163/1927 Sb. z. a n.), bola predsa len úprava zbytku veľmi naliehavá a nutno ju preto vítať ako ďalší krok k úplnej likvidácii starorakúskych dlhov. Ide tu o titry, ktoré buďto sú hypotečne zaistené na železniciach prevzatých po býv. monarchii, alebo ktoré boly vydané v priamej súvislosti so získaním takých železníc. Je ich celkom 50 emisií, rözniacich sa úrokovou mierou, slósovaním, zaistením i inak. Niektoré z nich týkajú sa dráh, ktoré prechádzajú výhradne československým územím a tie prejíma Československo samo - na pr. priority Českej západnej dráhy, Českej severnej dráhy atď. Ostatné týkajú sa dráh, ktoré prechádzajú územím viacerých štátov a tie majú byť prevzaté všetkými zúčastnenými štáty v pomere koľajnicovej dlžky dotyčných tratí - na pr. priority Severnej dráhy Ferdinandovej. U týchto t. zv. smiešaných dlhopisov upravuje vládny návrh prirodzene len československú kvotu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Vládny návrh má veľmi detailné ustanovenia o prevzatí všetkých týchto emisií, ktoré sú v prílohe k návrhu podrobne vypočítané. Úprava má byť prevedená trojakým spôsobom:

1. Výmenou starých titrov za nové československé štátné dlhopisy. Týchto bude vydané 6 rôznych typov s röznou úrokovou mierou, röznou slosovacou dobou i röznym zaistením, aby tak podstatné vlastnosti starých titrov zostaly pokiaľ možno zachované. Nové dlhopisy budú 3%né, 31/2 %né, 4% né, 5% né a 51/4%né, všetky hypotečne zaistené. Krem toho bude jedna emisia 4% ná bez hypotečného zaistenia, určená ku konverzi starých titrov, ktoré dosiaľ tiež hypotečného práva nemaly. Nové dlhopisy budú slosovateľné od roku 1931, zúročiteľné od 1. novembra 1927. Zadržané úroky od 1. júla 1919 do 1. novembra 1927 budú vyplatené v hotovosti, po prípade v niekoľko splátkach do r. 1930. Výmena starých titrov za nové dlhopisy bude prevedená zásadne podľa pomeru 100 K alebo 50 zlatých = 100 Kč.

Československý podiel na titroch, ktoré prichádzajú v úvahu pre výmenu, činil asi 900 milionov Kč. Poneváč však asi dve tretiny boly už konvertované na konsolidačnú pöžičku, nutno počítať s výmenou asi 300,000.000 Kč. Na zadržané úroky bude treba asi 100 milionov Kč v hotovosti.

2. Staré titry, prevážne emisie markovej, budú splatené v hotovosti. Prepočítací kurz stanoví minister financii najvyššie obnosom 20 Kč za 100 Mk starých titrov tel quel. Akýmsi merítkom pri stanovení tohoto maxima bol spösob, ako boly valorizované ríšskonemecké štátne pôžičky. Československý podiel na markových prioritách je asi 184 mil. Mk, bude tedy k ich splateniu treba asi 37 mil. Kč.

3. Konečne úroková a umorovacia služba starých titrov bude obstarávaná spoločne s ostatnými štáty nástupníckymi. Ide tu o tak zvané priority smiešané, a to 3%né a 4%né frankovej priority Rak.-uh. spoločnosti štátnej dráhy, ktorých službu obstaráva podľa Pražskej dohody Caisse Commune a u ktorých tedy ide len o sankcionovanie dosavádneho stavu. Ďalej sem patria dlhopisy dráhy Alžbetiny, znejúce na zlatky vo zlate, u ktorých československý podiel je nepatrný a kde možno očakávať dohodu s Rakúskom, ktoré je hlavným dlžníkom.

Výmena má byť prevedená v lehote končiacej dva roky po uplynutí roku, v ktorom budú staré titry k výmene svolané. Markové dlhopisy majú byť predložené ku splateniu v lehote jednoročnej. Návrh upravuje tiež záložné práva viaznuce na československých štátnych dráhach; po prevedení zákona zostanú len záložné práva pre dlhy celkom neveľké, čo nebude bez významu pre eventuelné budúce úverové potreby štátu.

Menom rozpočtového výboru navrhujem, aby usnesenie senátu prijaté bolo bezo zmeny. (Souhlas.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji, p. posl. dr Hnídkovi.

Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor projednal usnesení senátu o převzetí předválečného dluhu zajištěného se stanoviska finančního. Především musil rozpočtový výbor odpověděti si na otázky, jak veliká je kvota tohoto zajištěného dluhu, kterou přebírá Československo z tohoto celého obnosu zajištěného dluhu, dále v čem spočívá tento dluh, jak je zúrokován a v jakém kursu je přebírán.

Připomínám předem, že podle mírových smluv Saint-Germainské i Trianonské převzaté dluhy, staré dluhy zajištěné, se odečtou od ceny majetku, železnic, státních statků atd., na kterých tyto dluhy jsou zajištěny. O to budou tyto statky, které jsme převzali ze starého Rakouska, lacinější,

Co se týče pak povahy těchto dluhopisů, jsou to emise různých prioritních obligací převzatých státem k placení státních železničních dluhopisů, na státní dluhopisy překolkovaných akcií zestátněných drah atd.

Co se týče měny, na kterou mají býti tyto staré zajištěné dluhy převedeny, je to jednak stanoveno mírovými smlouvami, jednak reparační komisí samou a konečně je to ponecháno vnitřnímu ustanovení jednotlivých států samých.

Tyto obligace znějí buď na staré zlatky rakouské papírové, nebo na zlatky stříbrné, dále na zlatou měnu rakouskou nebo také na rozličné měny jiné, franky, německé marky atd.

Co se týče prvních obligací, které zní na zlatky papírové, ty máme převzíti podle ustanovení mírových smluv v témže poměru, v jakém jsme převzali staré rakouské peníze, totiž v poměru 1:1. U priorit znějících na zlaté stříbrné stanovila reparační komise, že je máme převzíti v téže měně jako jsme převzali titry znějící na zlaté papírové, tedy také v poměru 1:1.

Titry znějící na zlatou měnu rakouskou mají se převésti na libry šterlinků nebo dolary, titry znějící na marky nebo franky mají se převzíti ve měně, na kterou tyto titry znějí.

Úhrnná suma, kterou máme ještě převzíti z těchto veškerých emisí zajištěného dluhu na železnicích, činí u nás dnes ne celých 300 milionů. Musíme si totiž uvědomiti, že některé tyto emise jsou už konvertovány na 6%ní konsolidační půjčku, takže všechny priority, kterých se tento zákon týká, nebudou už konvertovány příště, zbývá ještě konvertovati asi za 300 milionů těchto emisí.

Aby nebylo nedorozumění, připomínám znova, že tím nepřejímáme nový dluh k dosavadnímu státnímu dluhu, o kterém jsme právě jednali při projednávání rozpočtu. Dluh. o němž jedná tento zákon, jest už obsažen ve státním dluhu projednávaném na rok 1928, takže o novém dluhu se zde nemluví, nýbrž jen o konversi nebo splacení tohoto dluhu zajištěného na státních železnicích a statcích. Co se pak týče převzetí tohoto dluhu, stát některé titry přebírá úplně v celé hodnotě, ale některé jen podle určité kvoty, která odpovídá asi převzatým statkům a drahám. To neznamená, že bychom přebírali určitou část z celkového počtu těchto titrů. My přebíráme jen určitou kvotu z hodnoty těchto titrů. Na příklad zní-li titr za 1000 K a my přejímáme 75%, přebíráme z tohoto titru obnos 750 K, v ostatním majitel titru jest odkázán na jeho honorování se strany druhého nástupnického státu, na př. Polska nebo Rakouska. Tak jest rozuměti těmto kvotám, které přebíráme z tohoto založeného dluhu.

Co se týče zúrokování těchto titrů, mají se zúrokovati touže úrokovou mírou, na kterou zní původní titry. Ovšem někde se tak nemůže státi, někde je nutno, aby se úrokovaly nižším úrokem a tento úbytek na úrocích jest vynahrazen majitelům titrů tím, že se jim zvyšuje kvota, kterou přebíráme.

Ještě připomínám ohledně kvoty, kterou přebíráme, že by tyto kvoty mnohdy činily čísla, se kterými by se špatně manipulovalo při službě úrokové a umořovací, proto bylo nutno, aby se tyto cifry zaokrouhlily na celá sta. Diference mezi kvotou, která přísluší, a hodnotou titrů, která se dá majitelům za staré titry, doplatí se buď v hotových anebo se doplatí z úroků, které patří dotyčnému majiteli titrů, jimž jsme povinni od 1. července 1919; poněvadž tyto úroky jsme dlužni, může se z těchto úroků honorovati tato diference pro nabyvatele titrů.

Pokud se týče hypotekárního zajištění, tyto titry mají býti zajištěny hypotečně na týchž drahách. Někde to není možné, za to se dává hypotéka jiné dráhy, neméně jistá než hypotéka původní.

Tolik co se týče konverse těchto titrů zajištěného dluhu. Část tohoto zajištěného dluhu se potom proplácí hotovými penězi. Jsou to hlavně titry znějící na říšské marky. A jak se mají tyto titry propláceti? Návrh zákona stanoví, že se má ponechati rozhodnutí ministru financí, ale že nemají se při tom titry platit ve vyšším poměru nežli 100:20, jinými slovy za 100 M nemá se platit více než 20 Kč, nemají se honorovat lépe než v sousedním Německu.

Tolik asi bylo nutno připomenout k této osnově zákona se stanoviska rozpočtového výboru. Rozpočtový výbor navrhuje slavné poslanecké sněmovně, aby přijala tento návrh zákona tak, jak byl sněmovně předložen. (Souhlas.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájíme proto rozpravu.

Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 40 minutami. (Námitky nebyly.)

Námitek není. Navrhovaná lhůta je přijata.

Přihlášen jest na straně "proti" p. posl. dr Rosche.

Uděluji mu slovo.

Posl. dr Rosche (německy): Velectění pánové! Jak zdejší občané, tak také zahraniční, s úzkostí očekávali úpravu zákona o honorování železničních prioritních dluhopisů. Mluvíme-li o tom, musíme se ovšem poohlédnouti dozadu a poukázati na reparace a na úpravu, vlastně na názory o vzájemném účtu Československa. Jak víte, Československo, ačkoliv bylo státem vítězným, musí zaplatiti reparace ve formě osvobozovací taxy a ve formě převzetí železnic, pošty atd. Částky za to nebyly ještě pevně stanoveny. Podle mírových smluv byla platební povinnost uznána a nyní jest spor, zda proti platební povinnosti existují také dluhy. Z tohoto důvodu učinilo ministerstvo pro věci zahraniční společně s ministerstvem vnitra a ministerstvem financí pokus předložiti reparační komisi vzájemné účty ve formě platů českých zemí do Vídně, pro Bukovinu, Hercegovinu, Bosnu atd. Dále byly započteny předválečné hodnoty v držení Československa. Nyní jest spor, je-li Československo oprávněno, směti si započítati reparační komisi jako vzájemný účet své hodnoty ve zlatě. O to asi jde. Na druhé straně však Československo proti mírové smlouvě, která ustanovuje, že zlatá jednotka, vlastně zlatá hodnota má býti zachována, poskytlo svým vlastním státním občanům držitelům předválečných hodnot, ať již zlatých rent rakouských nebo maďarských nebo železničních prioritních dluhopisů a obligací pouze tento poměr: Jedna zlatá koruna rovná se jedné české koruně. Mírová smlouva mluví o finančních ustanoveních v devátém dílu čl. 203, který pojednává jak o zajištěném dluhu bývalého rakousko-uherského mocnářství, tak také o dluzích nezajištěných, ať již jde o dluhy cizinců nebo občanů československých a praví se tam doslovně: "Byl-li původní dluh rakouský vyjádřen v zlaté měně rakousko-uherské, bude nový dluh vyjádřen v librách šterlinků nebo v dolarech ve zlatě, a to částkami stejné hodnoty, určenými podle váhy a zrna jmenované trojí měny ve smyslu zákonodárství, jaké o nich platilo 1. ledna 1914." Ačkoliv podle mírové smlouvy platí toto zákonné ustanovení, postavilo se Československo na stanovisko, že mírová smlouva jest věcí vedlejší, že toto jest věcí vnitřní úpravy mezi státem a státními občany. My jsme se však dostali ke stanovisku, že Československo, pokud jde o tak zvaný zahraniční blok, který tedy jest v držení ciziny a který, jak známo, byl rozmnožen nepoctivým způsobem - připomínám aféru Blumensteinovu - že tento zahraniční blok musí býti honorován lépe, v poměru 32 % zlaté parity, a tento poměr může býti ostatně po určité době - myslím od roku 1932, přezkoumán, a to k jeho zlepšení, že zkrátka zdejší člověk, pokud jde o předválečné hodnoty, zlaté renty, jest na tom hůře než cizinec. (Odpor posl. dr Hnídka.) Ano, pane doktore! Pan min. rada dr Brabenec musí vám potvrditi, že to tak je. Že ovšem zdejší státní občan a držitel cenných papírů může požadovati od státu, aby aspoň stejně honoroval jeho předválečné hodnoty jako cizinci, jest něco úplně samozřejmého, neboť nejde zde výhradně o velkokapitalisty, zde setkáváte se s celou spoustou důchodců, se starými lidmi, kteří nejsou již způsobilí pracovati a již měli své úspory uloženy v rentách. A těm byl dán poměr 1:6, tedy za jednu mírovou korunu jednu českou korunu. To byl poměr, který byl zvolen. Ať již vzájemný účet vypadá jak chce, jedna věc jest jistá, že vy se budete domáhati pro sebe valorisace, naproti tomu však nechcete poskytnouti valorisace ani svým vlastním státním občanům. Že však tento nárok uplatňuji plným právem, jistě pochopíte. Domnívám se, že o této věci, přes předchozí i nynější úpravu nebylo snad ještě řečeno poslední slovo, poněvadž finanční správa musí konečně jednou přijíti se vzájemným účtem a musí říci, jak vlastně sama započítala tyto celé hodnoty počítaje v to válečné půjčky, které přece také předkládáte a také veškeré obligace, vedle jiných příslušných hodnot.

Zkoumáme-li zákon v podrobnostech, musíme říci, že jest to zákon bezpráví, jak vůči domácím lidem, tak také vůči cizincům. Jest to nesmírně komické, že stát sám o sobě pokud jde o příjmy a výdaje stojí na stanovisku, že se příjmy mají říditi podle výdajů, kdežto soukromník prohlašuje, že se výdaje musí říditi podle příjmů, a tu se domnívám, že co platí pro jednoho, musí platiti také pro druhého. Bude-li mně honorováno a valorisováno, musím poskytnouti tuto výhodu také vlastním státním občanům. Avšak ještě jednu věc dlužno uvážiti, a to, že v obyčejném hospodářském životě jest to věřitel, který určuje, jak se mají dluhy upraviti. Zde však dlužník svémocně upravuje svůj poměr k věřitelům, nedotázav se jich, souhlasí-li s tím či nikoliv. Věřitel má s tím býti prostě spokojen. Celá veřejnost ovšem zákon odmítla. Domnívám se, že kdyby všecky tyto cenné papíry byly v určitém zahraničním držení, řekněme Francie, Anglie, Ameriky, žádná vláda by si netroufala navrhnouti takovouto úpravu. Dále uhlídáme, že dnes již není sestavení rozpočtu pro příští rok na základě tohoto zákona správné. Neboť v rozpočtu jest zařazen předválečný dluh částkou 4,4, předválečný dluh počítá se 1:1, kdežto dnes zde vidíme, že sta milionů nebude vůbec počítáno v tomto poměru, jak na to ještě přijdeme při prioritních dluhopisech v markách. V tomto případě dělá tato úprava dojem určitého úmyslu. Nemohu se zbaviti tohoto dojmu a ještě vám dokáži, proč tento dojem mám.

Nemohu se zde pouštěti do bližších ustanovení zákona, to by vedlo v podrobnostech příliš daleko. Dovídáme se, že zásadně jde zde o konversi železničních dluhopisů od 1. července 1919, pokud již nebyly zaplaceny. Slyšíme zde o výměně prioritních dluhopisů, které mají býti zařazeny do 6 tříd, a to podle určitého slosovacího plánu, mluví se o zúročení, jehož se má opět dostati držitelům dluhopisů v korunách, kdežto držitelem prioritních dluhopisů v markách se upírá. To uvádím ke všeobecné informaci.

Zásadně jde o obligace nebo prioritní dluhopisy, které byly kdysi dány, když se tyto půjčky upisovaly, v tržbě ve starých dobrých korunách, starých dobrých penězích, za něž z velké části, jak vidíme, byly vystavěny dnešní československé železnice. V porovnání k celku jest to jen zlomek, který připadá na ostatní země, na příklad Polsko, Rakousko. Máme zde na př. českou severní dráhu, pak máme zde rakouskou severozápadní dráhu, společnost státních drah, dráhu Františka Josefa, dráhu Alžbětinu, Ferdinandovu severní dráhu atd. Všechny tyto instituce byly vystavěny za dobré peníze a za tyto peníze, které do toho byly vloženy, byly zřízeny investice. jejichž zlatá hodnota stoupla, které i dnes ještě mají svou hodnotu a dnes se vláda usnáší dáti svým státním občanům poměr 6:1, za zlatou korunu českou korunu? Na druhé straně, pokud jde o prioritní obligace, odhodláte se proti případu při korunových rentách nakládati s cizinci hůře? Ať se na tuto věc díváte jak chcete, úprava, o kterou jste přišli, byla provedena proto hůře, poněvadž jde o německé držitele prioritních obligací. Musíme ještě seznati, zda toto stanovisko jest správné, musíme také seznati, je-li v možno, aby bylo posuzováno s hlediska čistě finančně-politického, či zda při těchto úvahách nemáme pamatovati také na otázku obchodně-politickou nebo agrární ve styku se zeměmi, jejichž příslušníci jsou naši sousedé. Ve styku s jednotlivými státy a zeměmi znáte pojem represálií a buďte ujištěni, že by na konec musil býti každý hlupák, kdo si nechá dávati poličky a nevrací je. S tohoto hlediska nás budoucnost poučí, zda tento postup jest správný, či nikoliv. Při tom zapomínáme, že z prioritních dluhopisů v markách dosti značná část jest umístěna ve Švýcarsku a jest otázka, zda pro osud úpravy tímto způsobem jest příslušná reparační komise, či zda to nebude mezinárodní rozhodčí soud v Haagu, před nímž bude tato věc vyřízena. Jestliže především vyjímáte domácí držitele, stojím na stanovisku, že držitelé, kteří netvoří snad jen nějaký malý hlouček, nýbrž v celku ohromně velikou masu držitelů, jsou drobní lidé, kteří uložili peníze v těchto hodnotách, právě tak jako jiní je uložili do spořitelen. Těmto držitelům, jak jsem již řekl, dává se za jednu zlatou korunu koruna česká. Tito držitelé dovolávajíce se doložky mírové smlouvy, právem stojí na stanovisku, že tento poměr jest nespravedlivý a toto stanovisko bych vám zde za ně rád přednesl a dal vám na uváženou, zda byste neměli po této stránce vyjíti vstříc svým vlastním státním občanům bez ohledu na jejich národnost.

Druhá skupina týká se prioritních dluhopisů v markách. To jest skupina, která vedle několika málo domácích držitelů jest v držení hlavně německém; opět nikoliv velkokapitalisté, nýbrž papíry, z jejichž výtěžku byly kdysi vystavěny dráhy, byly papíry důvěřivého člověka, papíry malého člověka, který si je koupil v důvěře a dnes má dostati za 100 marek 20 korun, čili přepočítáno na marky 2 1/2. Že 2 1/2 ke 100 jest směšná částka, musíte uznati sami. Jak vlastně přicházíte k tomu, že jste vzali 2 1/2%? Tu odvolává se důvodová zpráva k tomuto zákonu na to, že valorisační zákonodárství v Německu postupuje stejným způsobem a to, pánové, popírám. Kdo zná valorisační zákonodárství německé říše, ví, že sazba 2 1/2% jest trestní sazba, minimální sazba, kterou dostane ten, kdo koupil cenné papíry na spekulaci v době inflační. Vůbec nelze činiti porovnání s Německem, poněvadž Německo, respektive stát v tomto smyslu žádných prioritních dluhopisů nemá. Konec konců tyto dluhopisy nejsou přece nic jiného, než průmyslové dluhopisy. Ale v Německu stát sám honoruje 12 1/2% a rovněž valorisuje 12 1/2%, 12 1/2% proti 2 1/2% zde. Průmyslové dluhopisy valorisují se 15%. hypotekárně zajištěné zástavní dluhopisy 25% atd. Toho se tedy nelze dovolávati, poněvadž zde není ani paralely.