Ježto pak podle platného zákona musily pojišťovny
(pokladny) shora zmíněné likvidovati již
koncem tohoto měsíce. je nezbytně nutno učiniti
urychleně zákonné opatření
k prodloužení uvedené lhůty, ještě
než vyprší.
Tento plně oprávněný požadavek,
zachovati živnostenské společenstevní,
gremiální atd. nemocenské pokladny zákonem,
umožní, aby při projednávání
vládního návrhu o změně některých
ustanovení zákona č. 221/1924 o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří (tisk č. 1225/I posl. sněm.)
živnostenské i průmyslové kruhy uplatnily
své snahy, rozšířiti počet nemocenských
pokladen pro své zaměstnance z důvodů
naprosto věcných, to jest, prospěti na základě
největší hospodárnosti ke zlepšení
léčebné. péče těm, kteří
potřebují řádného ošetření
při svém onemocnění.
Není oprávněná námitka, že
touto snahou chceme tříštiti pojištění.
Živnostenské společenstevní a gremiální
nemocenské pokladny mají svou úctyhodnou
historii, zaznamenávají svoji činnost dříve,
nežli okresní nemocenské pokladny, hospodařily
dobře a konaly nejsvědomitěji svou povinnost
vůči svému členstvu.
Tyto nemocenské pokladny dávají plnou záruku,
že v sociálním pojištění,
které jest rozšířeno o invalidní
a starobní pojištění, vyhoví
všem zákonným předpisům, a není
naprosto žádné obavy, že by mohli pojištěnci
býti poškozeni.
Pojištěnci ze zaměstnanců živnostenských
a obchodních nikdy nezneužívali svých
nemocenských pojišťoven a proto byly vždy
v dobrém hospodářském stavu, a tudíž
plným právem spolupracují se svými
zaměstnavateli, aby byli pojištěni u svých
živnostenských nemocenských pokladen, kde by
sami spolurozhodovali.
Živnostenský dělník má pevnou
vůli státi se samostatným a podle nynějšího
zákona o sociálním pojištění,
odchází-li z pojištění, nemá
nároků na zaplacené příspěvky,
které třeba po léta platil.
A zde jest také důležitý moment, který
volá uchrániti tyto jinak ztracené příspěvky,
že budeme se domáhati sociálního pojištění
samostatně výdělečně činných,
jehož vedoucími činiteli budou živnostenské
společenstevní a gremiální nemocenské
pojišťovny.
Mohu dáti ujištění, že naše
kruhy živnostenské a obchodní neuplatňují
v tomto případě žádné
zájmy sobecké, nýbrž jedině a
výhradně účel správného
hospodářství v sociálním pojištění
ve prospěch živnostenských pojištěnců.
neboť sociální pojištění
nesmí býti břemenem dělníka,
zaměstnavatele ani státu a je jisto, že z přiměřených
prostředků, je-li s nimi účelně
nakládána, nejen může býti učiněno
vše, co trpící člověk potřebuje,
nýbrž že nahospodařené peníze
v sociálním pojištění musejí
přinášeti dobrodiní celému lidstvu.
Slavná sněmovno, z těchto důvodů
doporučuji, aby se posl. sněmovna usnesla na tomto
zákoně ve znění vládního
návrhu tisk 1340. (Potlesk. - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
K tejto veci prihlásení sú rečníci.
Preto zahájim rozpravu.
Navrhujem podľa usnesenia predsedníctva, aby lehota
rečnícka bola ustanovená na 25 minút.
(Námitky nebyly.)
Námietok niet. Navrhnutá lehota je prijatá.
Ku slovu sú prihlásení dosiaľ rečníci:
na strane "proti" pp. posl. Johanis, Štětka,
Schmerda; na strane "pro" p. posl. Horpynka.
Udeľujem slovo prvému zapísanému rečníkovi
na strane "proti" pánu posl. Johanisovi.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno: Vládní
návrh zákona, o němž pan kol. Vávra
podával zprávu " který má číslo
1346 a který nebyl ve výboru soc. politickém
z několika důvodů projednán, takže
presidium sněmovny muselo stanoviti referenta ve smyslu
jedn. řádu, jest kuriositou ve věcech dělnického
pojištění se zřetelem k tomu, že
po třetí se prodlužuje tímto návrhem
činnost malých pojišťoven, které
měly býti zákonem ze dne 9. října
1924 zrušeny, nikoli z nějakých důvodů
politických nebo jiných, nýbrž čistě
z důvodů věcných a odborných,
poněvadž tehdy užší výbor
soc. politický a sněmovna uznávaly za vhodné,
aby pojištění dělnické, které
representuje zákon z 9. října 1924 bylo obstaráváno
určitými většími celky, kteréžto
celky mohou jednak lépe pojištění jako
opatření prováděti, jednak administrativně
jsou pohotovější. I zřetelem k poměrům
Ústřední soc. pojišťovny vycházelo
se z hlediska, aby v určitém obvodě byl ústav
jediný - ne podle jména, na jménu nezáleží
- nýbrž který by jedině obstarával
nejdůležitější opatření,
které jest spojeno s pojištěním nemocenským,
invalidním a starobním.
Pan zpravodaj Vávra řekl - nebudu dlouho
s ním polemisovati, chci býti co nejstručnějším
- že prý pojišťovny společenstevní,
které hájil, mají svou tradici a dobře
prý se osvědčily. (Hlas: Mají
tradici!) Tradici má také jiné zřízení
a mění se. Chci jen konstatovati. že měly
snad svůj důvod k trvání tehdy, dokud
nebylo stanoveno povinné pojištění zákonem
z roku 1888. Staré společenstevní nemocenské
pokladny byly jakýmsi cechovním opatřením,
které dělníkovi zaručovalo jen léčení
v některé nemocnici řádové.
Nemocenské pojištění do roku 1888, jak
pánové vědí, podobalo se více
spolkovému podpůrnictví a cechovnímu
zřízení, které fakticky pojištěním
nebylo. Ponechání malých pokladen resp. dnes
pojišťoven se pánové dovolávali
více z důvodu politické prestiže. Je
smutné, že se věc neposuzuje s hlediska odborného
a věcného, nýbrž některé
strany v nynější koalici vzaly si za politický
postulát prodlužovati život malým, života
neschopným ústavům a považují
to za svůj prospěch, když jednotnosti v organisaci
dělnického pojištění překáží.
Celá osnova je dělána velmi suše, nejsou
tam žádná čísla, aby se v tom
nikdo nevyznal, a ovšem také zákon č.
1346 neřekl, o kolik pojišťoven jde, kolik jich
existovalo 1. června 1926. Pánové, dovolte,
abych konstatoval, že jde celkem v republice o nepatrný
počet ústavů, které většinou
nemohou prosperovati dobře. Ne, že by nebylo dobré
vůle. Já sám při prodlužování
zákona jsem konstatoval, že v některých
společenstevních pojišťovnách jest
dost dobré vůle, ale není možno - ukáži
to na číslicích u některých
pojišťoven - při 500 nebo 400 pojištěncích,
aby nějaká pojišťovna činnost,
kterou jí zákon ukládá, prováděla.
O německých to platí více než
o českých. Že středostaváci němečtí
v čele s kol. Tichým, považují
za hlavní svůj politický úspěch,
že zachovávají nepatrné, života
neschopné ústavy, je jejich věcí.
Máme společenstevní pojišťovny:
V Duchcově, která měla býti zrušena,
se 634 pojištěnci 1. ledna 1924, 1. června
1927 měla jich již jen 587. Georgswalde 1. ledna 1924
se 1533 pojištěnci, Cheb (gremiální)
688, Chomutov 2721, Jablonec n. N. (gremiální) 2871,
Karlovy Vary (hostinští) 935, Karlovy Vary (gremiální)
1647, Liberec (gremiální) 3179, Liberec (krejčí)
778, Mariánské Lázně 1304, Mimoň
522, Praha (cukráři) 1195, Praha, (hostinští)
7108, Praha (krejčí) 7900, Praha (prádelníci)
511, Praha (gremiální) 16866, Praha (obchodníci
uhlím a dřívím) 2305, Praha (pekaři)
2148, Praha (truhláři) 2771, Rumburk 3015, Smiřice
563, Teplice-Šanov (gremiální) 1284, Ústí
n. L. 2508, Vinohrady 1819, Boskovice 1625, Brno (kavárníci)
2184, Brno (gremiální) 1713, Brno (oděvníci)
2673, Brno (stavební živnosti) 1809, Červená
Voda 879, Loštice 401, Mor. Třebová 668 a Olomouc
1037. Celkem je to 33 pojišťoven společenstevních
a gremiálních, z nichž mělo býti
1. července 1926 zrušeno 29 a měly zůstati
4, jako ústavy velké, když se předpokládalo,
že minimum pojištěnců má každý
ústav míti 4000. Ale nejen u společenstevních
nýbrž i u spolkových nemocenských pojišťoven
zákon celkem nic neměnil, protože 1. července
1926 byly jen 3 velké, které měly více
než 4000 členů, a ty měly zůstati
dále.
Nyní přijdou zapsané pojišťovny,
které se rovnají počtem malým pojišťovnám
společenstevním. Těch je 11, mělo
jich býti zrušeno celkem 6, takže by jich zůstalo
5.
Konstatuji tyto cifry jako charakteristiku, že nejde o žádný
veliký počet nových ústavů,
a jestliže pánové přece jen přicházejí
s názorem, aby tyto pojišťovny ještě
dále existovaly, mluví pro to čistě
důvody, řekl bych, stavovské a nikoliv věcné,
a pojištění celkovému to jen škodí.
Já bych k svému tvrzení chtěl dodati,
že je to nejlépe viděti na poslední
zprávě, kterou vydalo ministerstvo soc. péče
za r., 1924. My jsme již před rokem konstatovali,
když šlo o statistiku za r. 1923, že tvrzení,
že vedení nemocenských pojišťoven
společenstevních, malých, je levnější,
je nesprávné. Dnes máme v rukou statistiku
ministerstva soc. péče za rok 1924 a vidíme
znovu, že náklady správní u okresních
nemocenských pojišťoven činí z
předepsaného pojistného 13.40, u okresních
ústavů zemědělských 19,94,
u společenstevních 16,81, takže je viděti,
že i náklady správní u společenských
a zemědělských pojišťoven jsou
větší než v nemocenských pojišťovnách
okresních.
To chci jenom k orientaci konstatovati, abych dodal, že je
pochopitelno, že musí býti náklady správní
u nemocenských pojišťoven, nejen tedy u společenstevních,
ale u každé malé nemocenské pojišťovny
větší proto, že administrativa stojí
více peněz.
Vláda však ve svém návrhu nezůstává
jen při prodloužení života malým
společenstevním pojišťovnám. Vláda
ve své osnově, kterou podala 25. října
1927 a která vyvolala tolik nelibosti ve veřejnosti,
znovu navrhuje, aby společenstevní nemocenské
pojišťovny a malé pojišťovny vůbec
nejen trvaly dále, ale snižuje počet pojištěnců
tak, že na př. navrhuje, aby u společenstevních
nemocenských pojišťoven místo 4.000, jak
to bylo v zákoně č. 221, bylo jenom 2.000
pojištěnců, u pokladen gremiálních,
kde podmiňoval zákon z 9. října 1924
2000 pojištěnců, bylo nyní 1000. V tříštění
pojištění nynější režim
nejen pokračuje, dosud třikrát nechal prodloužiti
život malým ústavům života neschopným,
ale chce je ještě udržeti dále návrhem,
který, jak jsem již řekl, ve sněmovně
25. října 1927 podal. Musíme vysloviti politování
nad tím, že věcné důvody ve sněmovně
nepůsobí. Pánové naříkají,
že správní náklady u pojišťoven
jsou velké. Tato věc bude ještě podrobně
prodebatována nejen ve výboru, ale i ve sněmovně.
Chci však konstatovati, máme-li šetřiti
na nákladech administrativních, že musíme
míti ústavů co nejméně. Pánové,
kteří vedou jednotlivé obory u Ústřední
sociální pojišťovny, by mohli vyprávěti
nejlépe o tom, jak správa ve všech malých
ústavech vypadá, jak se v praxi neosvědčuje
dělati mnoho úřadů a mnoho jednotek
bez ohledu na to, jakou mají potenci po stránce
počtu pojištěnců nebo po stránce
vypraveného personálu a administrativy. Nezbývá
mi však času, abych se tím zabýval.
Chci jen říci, že pánové sami
musí uznati, že přece ústavy, jako je
mimoňský, který měl 522 členy,
smiřický, který má 563 členy,
loštický, který má 401 člena,
mor. třebovský, který má 668 členů,
třebenický, který má 892 cleny, dlouho
existovaly. To nejsou přece žádné pojišťovny.
(Posl. dr Winter: Hlavní kniha v notesu!!) Nejen
to, že hlavní kniha je v notesu, ale vůbec
to není žádný úřad. Často
se v takových malých ústavech nemocenská
podpora vyplácí v hospodě a hned se propije,
jak jsme to dříve znali. O knihvedení není
možno ani, mluviti, poněvadž takováto
pojišťovnička nemůže nikoho uživiti.
Proto to dělají jednotliví funkcionáři
z ochoty jako zaměstnání mimořádné
po večerech a podle toho také ten "úřad"
vypadá. Že při tom jsou velice často
poškozeni pojištěnci, zejména dnes, když
jde přece o správné předpisy, správné
přihlašování, inkasování
pojistného a odvádění, to si nebudeme
mezi sebou zapírati, ať náležíme
té neb oné straně, poněvadž si
musíme býti vědomi, že ta pojišťovna
tím, že provádí vedle nemocenského
pojištění také invalidní a starobní,
dnes musí vyžadovati, aby každá administrativa,
ať jí provádí ústav se 3, 4 nebo
10 tisíci, byla pohotová, aby byla administrativně
elastická a ne taková, jako to vidíme v malých
pojišťovnách.
Důvody věcné, jak jsem již řekl,
dosud nepůsobily a pánové ze strany živnostensko-středostavovské
ať české nebo německé stále
to kladou jako politický postulát. Nezmůžete-li
se v koalici na jiné úspěchy a postuláty,
které by byly živnostníkům prospěšny,
musíme jen litovati, že s tím chodíte
jako s úspěchem.
Zatím se dostavují jiné poměry, zaměstnavatelé
rozumnější a pojištěnci vzájemně
se dohodují a ať dělají pánové
ve vládní majoritě co chtějí,
sami nechávají malé. ústavy likvidovati.
Nedávno likvidovala nemocenská pojišťovna
krejčí v Teplicích a připojila se
k tamní okresní nemocenské pojišťovně,
což je pochopitelné proto, poněvadž nemohla
zejména v léčebné péči
konkurovati tamějšímu ústavu, okresní
nemocenské pojišťovně. Proto nebudu přinášeti
jiné důvody, ty jsem už řekl u léčebné
péče podrobně před rokem. Ale, pánové,
my jsme už v Brně před tím s tamní
zapsanou pojišťovnou jednali o spojení s okresní
nemocenskou pojišťovnou brněnskou, která
má ovšem na 60000 pojištěnců, poněvadž
nejen její funkcionáři, a to právem,
nejen pojištění dělníci, ale
i zaměstnavatelé vidí, že nemohou obsáhnouti
činnost pojišťování tak, jako veliký
ústav, ať už se jmenuje jakkoliv, to je věc
podřadného rázu, - může se jmenovati
okresní nebo všeobecná nebo, jako mají
v Německu, místní nemocenská pojišťovna.
Béřeme vždy za podklad počet pojištěných
osob, aby byl základem řádné prosperity
a zdárné činnosti. Na Praze bych to zvláště
konstatoval. Pánové, podívejte se, my máme
v Praze ještě 16 různých nemocenských
pojišťoven vedle úřednických. Tedy,
jestli kde mluví okolnosti pro unifikaci, tak je to jistě
v Praze, na př. nemocenská pojišťovna,
prádelníků, kde jsou hlavně zaměstnány
ženy, nebo ta pojišťovna cukrářská
nebo jiná malá; jak ona může - chtíti,
aby obsáhla úkoly léčebné péče
a odborného léčení vůbec. které
může obstarávati pouze veliký ústav
"ať je to vinohradská nebo karlínská
nebo První pražská nemocenská pojišťovna
nebo okresní nemocenská pojišťovna pražská.
To není přece při sebe lepší
vůli možné. Proto musím jaksi vyzdvihnouti,
že je to tříštění, které
zejména zde ve Velké Praze zvláště
křičí, a které nikdo nemůže
hájiti ani zaměstnavatelé. Tedy je-li kde
spojení nutné, tak je to právě ve
Velké Praze, poněvadž zde trpí nejenom
pojištěnci tím, že přecházejí
téměř každý měsíc
z jednoho okresu do druhého, ale trpí tím
také zaměstnavatelé, zejména ti, kteří
musejí u různých pojišťoven přihlašovati.
Dovolte mně, pánové, abych zde něco
konstatoval o takové odrůdě pojišťoven,
která existuje v Praze, totiž tak zvaná zajišťovací
nemocenská pojišťovna pro služebné.
Minulé zákony, před 1. červencem 1926
a před 1. lednem 1927, i ten dnešní, o kterém
jsem již mluvil a o němž také referoval
kol. Vávra, jenom prodlužují tuto zapsanou
nemocenskou pojišťovnu, která je zajišťovací
pojišťovnou pomocnic v domácnosti. Tato zajišťovací
pojišťovna má dnes 1111 pojištěnců,
starších služek. Jak zde vypadá pořádek
a jaká je zde nedbalost v dodržování
zákona, to bych přál viděti pánům,
kteří hájí to, aby takové ústavy
- v uvozovkách - ještě dále existovaly.
Jenom k charakteristice konstatuji, že tato pojišťovna
není vůbec podrobena dozoru mimo Ústřední
sociální pojišťovny a dokonce tato pojišťovna
se sem ještě vůbec nepodívala. V této
pojišťovně ještě letošního
roku v únoru nevěděli, že existuje nějaký
zákon o invalidním a starobním pojištění.
Tedy za 9 měsíců po vydání
tohoto zákona máme ještě takovou pojišťovničku,
která tvrdí, aspoň to tvrdí Ústřední
sociální pojišťovně, že jí
není nic známo o tom a že prý nedostala
oznámení o tom, že trvá zákon
o invalidním a starobním pojištění.
Tedy z toho, co jsem uvedl, je viděti, že je nutno
reparovati, a když už nebudete chtíti tentokráte
tak učiniti, tedy, až, se dostanete na kostru té
hanlivé osnovy číslo 1225, jděte do
sebe a uvědomte si, že nelze příště
zákony dělati tak, jak to pan ministr sociální
péče navrhuje.
Nyní mi dovolte ještě několik slov říci
o jiné tendenci osnovy, tisk 1225. Zde se navrhuje, aby
i závodní pojišťovny mohly existovati.
Pánové, já vím, že v "šestnáctce"
ani všechny strany majority nejsou jednotny v nazírám
na tuto otázku; myslím, pánové poznají,
že zejména zřizování závodních
nemocenských l pojišťoven je nemožné.
Ale nás překvapuje, že páni z nynější
majority, zejména ti, kteří již po léta
brojí proti Baťovi a tak jako státní
daně, považují i potírati Baťu
za jeden ze svých hlavních postulátů.
Nás tedy překvapuje, že zejména tito
pánové umožnili svým návrhem,
aby dnes Baťa šilhal po tříštění
pojištění právě ke škodě
dělnictva. Konstatuji, že sotva byla osnova panem
ministrem Šrámkem pod č. 1225 ohlášena,
ještě se o ní jen mluvilo, a už u Bati
byly sháněny podpisy na zřízení
závodní nemocenské pojišťovny;
tedy ještě je daleko do jejího uskutečnění,
jak situace dnes vypadá, poněvadž myslím,
že pánové si přece jen uvědomí,
že tak hanlivý návrh nemůže se
státi skutkem, ale Baťa už si podal nátlakem
na své dělníky žádost, aby mu
byla povolena závodní nemocenská pojišťovna.
Pánové, já toto konstatování
spojuji s tím, co zejména naše středostavovská
strana proti Baťovi dělala, a jak nyní právě
páni z této strany pomáhají Baťovi,
aby tříštil pojištění, neboť
on sám zlínskou okresní pojišťovnu
bude ovládati jako zaměstnavatel při nynějším
plurálním volebním právu, poněvadž
při tamějších 13.000 pojištěncích
má sám 9.000 pojištěnců a tito
pojištěnci musí dělati v každém
pojištění, ať je representováno
závodní nebo okresní nemocenskou pojišťovnou
to, co si Baťa bude přáti. Ale Baťa se
nespokojí s tím, že bude pojišťovat
u okres. nemocenské pojišťovny, nýbrž
on chce pojišťovat u své závodní
pojišťovny, poněvadž chce příště
podpojišťovati. To je úlohou závodních
pojišťoven. A jestliže, pánové, provedete
v osnově tisk 1225 to, co navrhuje vláda, přesvědčíte
se, jak dělníky, zejména ženy, poškodíte,
až budou zavedeny tak zv. asentýrky, až žena
otěhotní, bude propuštěna a ani z pojištění,
ani z jiného opatření nedostane haléře.
Omezuji se pro krátkost času na toto konstatování
a upozorňuji, že vládním návrhem,
který zde kol. Vávra odůvodňuje,
provádí se poškození nemocenského
pojištění, že tento návrh znamená
tříštění. Vy tímto návrhem
toto tříštění jenom udržujete
a stupňujete. Tím je řečeno, že
vám nezáleží na věcných
důvodech, které byly ve výboru i ve sněmovně
r. 1924 i jindy předneseny, a přednášeny
i při prodlužování života minulých
zákonů a vládních návrhů.
Je to jenom důkazem, že nemáte smyslu, aby
opravdu naše pojištění se vyvinulo v opatření,
které je se stanoviska hospodářského
a všeobecně prospěšného dobré.
Je proto samozřejmé, že pro vládní
návrh č. tisku 1346 hlasovati nebudeme. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším prihláseným rečníkom
je pán posl. Štětka.
Posl. Štětka: Slavná sněmovno!
Projednávaný vládní návrh na
zachování malých pokladen znamená
průlom do sociálního pojištění,
znamená tříštění sociálního
pojištění a tím rozmnožování
zbytečných nákladů, na které
si obhájci zhoršení sociálního
pojištění tolik stěžují.
Projednávaná předloha nemá zprávy
soc. politického výboru, to znamená, že
parlamentární komedie, kterou zde hrajete, bude
se odbývati jen o jednom jednání, čímž
dokazujete sami bankrot celého svého parlamentárního
systému. v
Považuji za nutné v prvé řadě
zdůrazniti, že my komunisté nestavěli
jsme se nikdy proti sociálnímu pojištění
jako takovému a nikdy jsme se nestavěli proti ničemu,
co by prospívalo pracující třídě
jako celku. To zdůrazňuji v úvodu. Jako komunisté
stavěli jsme se proti tomu, aby sociální
pojištění a jeho uskutečnění
bylo vykupováno ústupky dělnictva. My komunisté
považovali jsme uskutečnění sociálního
pojištění za pouhé splnění
dávno učiněného dluhu pracující
třídě, který byl již dávno
splněn skoro ve všech státech. Byli jsme a
budeme v každém případě proti
tomu, aby splnění takového dluhu bylo vykupováno
různými úsluhami a různými
ústupky buržoasii.
Sociální pojištění není
nějakým nadpřirozeným zjevem, který
by neměl nic společného s věcmi tohoto
světa, s celkem hospodářských a politických
poměrů. Celá jeho konstrukce a podstata i
způsob, jak přicházelo na svět, prozradilo
stejně jeho původ, jeho smysl a význam. Je
podstatný rozdíl mezi sociálně-politickými
zařízeními, jsou-li prováděna
tam, kde má dělnická třída
politickou moc ve svých rukou, nebo tam, kde vládne
buržoasie. Je velký rozdíl také v tom,
vynutí-li si dělnictvo sociální pojištění
bojem, či dá-li mu je buržoasie zdánlivě
dobrovolně a cestou kompromisů, jak tomu bylo v
Československu, aby pak opětně na ně
útočila a je odbourávala. Kde vládne
dělnická třída, jako v Rusku, je účelem
celé sociální politiky upevnění
hospodářských a politických posic
dělnictva, zdokonalení jeho fysické síly
za účelem zvýšení jeho schopností,
aby dokonale ovládalo společnost a stát.
V kapitalistickém státě buržoasie však
používá sociální politiky k tomu,
aby zastřela hospodářské a politické
rozdíly, vzrůst třídního uvědomení
proletariátu nebo aby se takticky vyhnula přímému
boji, jak tomu bylo právě po převratu v Československu
a po válce vůbec. Aby umožnila svůj
nástup k restauraci rozvrácených poválečných
poměrů, slibovala a na čas i dávala
dělnictvu některé věci, v plném
vědomí, že je po čase odbourá
- jak také je potvrzeno na soustavném odbourávání
poválečných vymožeností včetně
sociálního pojištění - nebo konečně,
aby zdokonalila výrobu odstraněním závad,
které - pro ni ovšem jaksi mimochodem - jsou zároveň
sociálním břemenem dělnictva. Tento
charakter má také sociální pojištění
u nás, jak o tom svědčí celé
jeho osudy i věcný obsah.
Co znamená v kapitalistickém státě
sociální pojištění? Nízké
dělnické mzdy a v důsledku toho podvýživa
pracující třídy jsou protikladem každému
sociálnímu pojištění.
Každá organisace k ochraně dělnictva
v kapitalistickém státě jest jen potud trpěna,
neohrožuje-li kapitalistický systém jako takový.
Proto sociální pojištění bylo
propuštěno jako zmrzačené, nedostatečné,
o čemž se pracující třída
přesvědčila, ale přes to bylo vykoupeno
spoustou ústupků, kterých se dostalo buržoasii.
Uvedu jen hlavní odměny, kterých se buržoasii
dostalo a za něž bylo sociální pojištění
vykoupeno: 1. byla to sleva dávky z majetku, která
se dostala válečným vydřiduchům
a keťasům, 2. převzetí válečných
půjček a jejich honorování válečným
zbohatlíkům, 3. převzetí pohledávek
vzniklých za války vyráběním
vražedných zbraní v obnosu 700 milionů
Kč, 4. utvoření fondu na sanaci zkrachovaných
bank, do něhož každým rokem plyne 50 milionů
Kč ze státní pokladny ne pro ty, kteří
byli okradeni, nýbrž pro ty, kteří vkladatele
okrádali, aby je mohli okrádati i nadále,
celá tato zlodějna se dnes tedy děje podle
zákona, 5. klouzavá, cla, kterými počala
býti stabilisována bída pracující
třídy a která byla loňského
roku změněna ve cla pevná, určená
k trvalému zbídačení a úplnému
vyhladovění pracující třídy.
6. Největší pak ústupek obdržela
buržoasie v tom, že jí bylo pomáháno
stabilisovati kapitalistické zřízení,
které bylo u nás ruskou revolucí tak zvikláno,
že každou chvíli hrozilo sesutím.
Tehdejší Švehlovou směnku, kterou
bylo sociální pojištění, prohlásili
jsme tak jako všechny Švehlovy směnky
dávané dělnictvu, za falešnou, a ona
se také, jako všechny druhé, falešnou
ukázala. Zato, že jsme odkryli falešnou směnku
Švehlovu, byli jsme označováni dokonce
za zrádce sociálního pojištění.
Zatím však se ukázalo, že jsme měli
pravdu my, že sociální pojištění
přineslo dělnictvu značné poškození.
Tento fakt nelze ničím sprovoditi se světa,
neboť je potvrzen holou skutečností, kterou
dělnická třída dnes také platí.
Švehlova falešná směnka byla prohlašována
za správnou a pravou, ba dokonce za svatou, my však
jsme tehdy zcela správně ukázali, že
Švehlův falsifikát, Švehlovo
sociální pojištění je počátkem
konce pojištění dělnictva vůbec
a zabezpečení dělníků zvláště.