Jako byl tehdá, tak je i dnes náš zásadní
požadavek k sociálnímu pojištění,
aby příspěvky na soc. pojištění
byly hrazeny cele zaměstnavatelem, aby nebyly dělníkům
sráženy, a konečně, aby správa
soc. pojištění byla dána výhradně
do rukou pojištěncům, t. j. dělníkům
s úplným vyloučením zaměstnavatelů.
Z této zásady pak vycházely všechny
naše pozměňovací návrhy, které
byly zamítnuty.
Pokud se týkalo důchodů pro pojištěnce,
vyslovili jsme a vyslovujeme i dnes zásadu, že každý
pracující člověk bez rozdílu
stáří, pohlaví a povolání,
musí býti pojištěn, jako pojištěnec
musí míti bezpodmínečný nárok
na důchod invalidní, a to v každé době,
stal-li se ku práci neschopným, ať z jakýchkoli
důvodů a z jakékoli příčiny.
Starobní důchod musí býti postaven
na bezpodmínečný nárok pracujícího
pojištěnce při dokonaném věku
55 let, jakož i pro vdovy a sirotky po zemřelých
dělnících nebo pensistech, kteří
musejí míti bezpodmínečný nárok
na důchod umožňující lidský
život.
Vycházejíce z těchto zásadních
požadavků bojovali jsme a budeme bojovati všemi
prostředky k jejich splnění v době
minulé, přítomné i budoucí,
a to u vědomí, že bojujeme za svatou věc
dělnické třídy, která jako
spravedlivá musí býti vybudována pro
celou třídu, stejně vykořisťovanou
na půdě továren, vesnic, polí a měst.
Vládním návrhem zákona na zhoršení
soc. l pojištění byl vyhlášen dělnické
třídě boj. Dělnická třída
tento boj přijímá a povede jej do všech
důsledků a všemi prostředky, jak dokazují
společné projevy, kterými je zaplavena celá
Československá republika. Boj ten je veden nejen
na zmaření reakčního útoku
na sociální pojištění, nýbrž
hlavně jej vede dělnická třída
za zlepšení nedostatečného sociálního
pojištění. Tento boj je zahájen na celé
frontě dělníky bez rozdílu národnosti,
přes zákaz vůdců jednotlivých
stran, jmenovitě strany lidové. Dělníci
chápou vážnost okamžiku a odhodlali se
vésti boj všemi prostředky, nevyjímaje
ani generální stávku.
Vládní návrh zákona na zhoršení
sociálního pojištění v Československé
republice je nejhrubším druhem podvodu, ba dokonce
zločinem, který je páchán na dělnické
třídě. Že je to dokonalý podvod,
dokazuje sama důvodová zpráva vládního
návrhu, která na str. 20 na jedné straně
tvrdí: "Všeobecně pociťovaná
nutnost omeziti administrativní výdaje ve všelikých
složkách sociálního pojištění
na nejmenší možnou míru, vyžaduje
zříci se útvarů, jichž v řádné
funkci sociálního pojištění není
nezbytně třeba." Na str. 19 téže
důvodové zprávy k §§ 7 a 9 se však
praví: "Přáním na zachování
společenstevních (gremiálních), spolkových
a zapsaných pomocných pojišťoven, pokud
jsou schopny prováděti úkoly, které
zákon ukládá nemocenským pojišťovnám,
vyhovuje osnova potud, že jednak místo rozhodného
dne 1. ledna 1924. stanoví jako rozhodný den 1.
července 1924, jednak snižuje počet členů
žádaný k rozhodnému dni při společenstevních
pojišťovnách (pokladnách) ze 4.000 na
2.000, při gremiálních pojišťovnách
(pokladnách) z 2.000 na 1.000, při spolkových
ze 4.000 na 2.000, u zapsaných pomocných pojišťoven
(pokladen) místo dosavadních 4.000, resp. 2.000
obecně na 2.000." K tomu, že místo rozhodného
dne 1. ledna 1924 stanoví jako rozhodný den 1. červenec
1924, prý nabádaly zkušenosti, že i menší
pojišťovny mohou konati zdárné služby.
Tedy pánové, na jedné straně vytýkáte,
že je sociální pojištění
drahé, zejména režijní náklady,
a na druhé straně zvyšujete tříštěním
sociálního pojištění a jeho pokladen
tyto režijní náklady, ovšem u vědomí,
že budou dělány ne pro pojištěnce,
nýbrž proti pojištěncům na ochranu
vydřidušského systému. A to nás
opravňuje k tvrzení, že tohoto podvodu se dopouští
vláda vědomě, a to už i z toho důvodu,
že vědomě tříští
sociální pojištění podle všech
vydřidušských řádů.
Projednávaný vládní návrh na
prodloužení života malým pokladnám
jest toho dokladem. Projednávaný zákon je
a zůstane i v tomto směru hrubým podvodem
politického kejklířství lidové
strany, která ústy min. Šrámka jinak
mluví ve sněmovně a jinak k chudému
lidu. Vládní návrh, který umožňuje
neschopným pojišťovnám další
život, bude ještě prodloužen přesto,
že "Pražský večerník",
tedy orgán lidové strany, dne 30. listopadu t. r.
velmi rozhorleně volá po zlevnění
sociálního pojištění, a to právě
také ve směru zlikvidování malých
pokladen. "Pražský večerník"
lidové strany uvádí: "V každém
okrese ať jest jen jedna pojišťovna. Dnešní
stav pojišťoven je nadále zbytečným
luxusem a zdražováním celkové režie
pojištění. Dnes máme v jednotlivých
okresech třeba 10 pojišťoven. Jedna je okresní,
jedna zemědělská, jedna spolková,
několik závodních a přece všechny
mají stejný úkol a stejné poslání.
Bude-li v každém okrese jen jedna pokladna, ušetří
se tím hezkých pár korun jak na výdajích
osobních, tak i věcných". Tomu se říká
politické kejklířství lidí,
kteří jinak na venek mluví a jinak jednají.
Sociální pojištění tak, jak jej
navrhuje vláda, znamená zkonfiskování
příspěvků již zaplacených
za 1 1/2 roku dělníky,
které vládní předloha vylučuje
ze sociálního pojištění a již
činí více než 1/3
všech pojištěnců. Pánové,
ač je v tomto státě soukromé vlastnictví
považováno za svaté a proto nedotknutelné,
tady podle občanského zákona soukromé
vlastnictví, zaplacené příspěvky,
jako soukromá práva pojištěnců
mají býti zkonfiskovány a dotýkáte
se jich způsobem, na něž je ustanovení
trestního zákona. Vy však kašlete na všechna
občanská práva a zákony, jde-li o
dělníky. Tato ustanovení platí jen
tehdy, jde-li o vaše výsady, o váš blahobyt,
který máte z nakradených hodnot dělnické
práce.
Útok na sociální pojištění
pokládáme za článek celého
plánovitého tažení, mezinárodní
měšťácké reakce v tomto státě
proti dělnické třídě, který
se projevil zavedením agrárních cel, uvalením
miliardových břemen na bedra širokých
pracujících vrstev, daňovou reformou, odbouráním
podpory stavebního ruchu, zbavením volebního
práva vojáků, vydáním služebního
řádu pro železniční zaměstnance,
odbouráním samosprávy a obnovením
vlivu pracujícího lidu na ni atd. To znamená
soustavné zbídačení a zotročení
pracujícího lidu.
Útok reakce na sociální pojištění
je tím troufalejší, poněvadž s
hlediska zájmů dělníků a zaměstnanců
nejen že dnešní úprava sociálního
pojištění v republice daleko nevyhovuje dávným
požadavkům dělnické třídy,
nýbrž znamená v mnohém ohledu zhoršení,
a to značné, zejména nemocenského
pojištění proti platnému stavu před
1. červencem 1926. Co znamená nevyplácení
nemocenského platu v době nemoci dělníka
za první tři dny v nemoci? Co znamená zastavení
léčebné péče, péče
zubolékařské, co znamená zastavení
pojištění v mateřství?
Nevyplácením nemocenského platu dělníkům
v době nemoci za prvé tři až čtyři
dny znamená, že dělník v mnoha případech,
ač je nemocen, při nedostatečné mzdě
a své chudobě obává se hlásiti
se nemocným, a tím přivoďuje si nemoc,
která by jinak v zárodku mohla býti potlačena.
Dělník hlásí se nemocen až tehdy,
když už padá a kdy už nemoc dostoupila takového
stavu, že její léčení vyžaduje
několik týdnů, nebo dokonce, když už
je vážné nebezpečí, že nemoc
nebude zastavena. "K čemu tedy je sociální
pojištění", ptají se dělníci.
Je tu proto, aby se tvořily z dělnických
mozolů silniční fondy? Anebo pro válečné
zbrojení? Mám za to, že má sloužiti
dělníkům v případě nemoci,
aby nemoc byla nejkratší cestou odstraněna
a dělníkovi vráceno zdraví, kterého
potřebuje při svém zaměstnání.
Ale praxe se ukázala jinou. Neboť u dělníka
v důsledku systému, jaký zavládl,
nálezem nejvyššího soudu a jaký
by zavládl ještě horší v důsledku
vládního návrhu, nemoc by se léčila
ne lékem, nýbrž smrtí, ve prospěch
fabrikantů a kapitalistů. Zuboléčba,
která u nás dosti nepatrně začala,
byla právě také v důsledku úsporného
systému nyní zastavena. To znamená rozmnožení
žaludečních nemocí, které povstávají
proto, že dělník má špatný
chrup, anebo ho ztratil, třebas při zaměstnání,
a není mu nahrazen a tím jest jeho zdraví
ohroženo. Mateřské pojištění,
které sociální pojištění
úplně pomíjelo, ba i jeho část,
která se zaváděla v praksi, se ruší
úplně. Skutečného sociálního
pojištění starobního v Československé
republice není. Neboť právě ti, kteří
by potřebovali podpory a zaopatření ve stáří,
byli z pojištění starobního vyloučeni.
Na ně se tedy zákon nevztahuje. Pro ty, kteří
celý svůj život pracovali, pro ty, kteří
jsou dnes staří, ku práci neschopní,
není žádného pojištění,
žádného zaopatření, a to, s čím
přišla vláda loňského roku, jest
přímou urážkou a výsměchem
těm ubohým zedřeným dělníkům.
Mohl bych uvésti sta, ba tisíce případů,
v jakém stavu a jak žijí staří
zedření dělníci. Tak na př.
dne 6. dubna t. r. Vojtěch Vachula, 79 let starý
dělník z Příbrami, který pracoval
řadu let při nakládání dřeva,
utrpěl při této práci úraz.
Po 6 týdnech nemocenská pojišťovna zastavila
jeho léčení a vyplácení podpory
z toho důvodu, že přechází povinnost
na úrazovou pojišťovnu. Úrazová
pojišťovna provádí až dodnes, t.
j. 8 měsíců šetření a,
jak mi bylo 12. t. m. sděleno, zamítla nárok
tohoto člověka z toho důvodu, že úraz
není jediný důvod jeho neschopnosti ku práci,
nýbrž že se u něho projevilo chorobenství
a proto že nemá nároku na důchod úrazový.
(Slyšte!) Tento člověk leží
pod Svatou Horou ve sklepní místnosti na slámě
bez veškeré podpory, o hladu a bez veškeré
lékařské pomoci, ve stavu přímo
hrozném a nemůže se dovolati ani toho, aby
dostal lékařskou pomoc. Bude tedy tento chudák
čekati tak dlouho, až ministr soc. péče
Šrámek najde vhodný způsob, jak
tyto staré, prací sedřené dělníky
odpraviti. Mohl bych několik hodin zabývati se těmito
strašnými obrazy lidské bídy, které
přímo u nás řvou.
Sociální pojištění je proto potřebí
velmi značně doplniti a opraviti, proto je potřebí
je zlepšiti a ne odbourati a zhoršiti, jak navrhuje
vláda. Sociální pojištění
má v případech nemožnosti ku práci
zabezpečiti dělníkovi a jeho rodině
hospodářskou existenci.
Náklady na sociální pojištění
musí nésti zcela zaměstnavatelé, poněvadž
náležejí k nákladům výrobním.
Tvrdí-li zaměstnavatelé, že mají
nárok na zastoupení v ústavech sociálně
pojišťovacích, poněvadž na sociální
pojištění přispívají,
nutno jim odpověděti, že dělníci
přispívají větší měrou
k výtěžku podniků svých zaměstnavatelů,
že však těmto ani zdaleka nenapadne, aby dělnictvu
z toho důvodu poskytli spoluúčast a spolurozhodování
na správě závodu. Tedy správa pojištění
má býti v rukou pojištěnců. Zaměstnavatelům
v těchto ústavech vůbec zastoupení
nenáleží. Žádný z těchto
principů není v sociálním pojištění
uskutečněn a proto trvajíce na těchto
principech, považujeme pro dnešní dobu za nezbytně,
aby sociální pojištění bylo bez
odkladu zlepšeno a vybudováno alespoň v těchto
směrech:
V pojištění nemocenském:
7. Poskytování nemocenské podpory ihned od
prvního dne pracovní neschopnosti i za neděle
bez jakékoliv výjimky.
2. Zákonitý nárok na podporu v těhotenství
pro manželku pojištěncovu.
3. Postavení družek na roveň manželkám
v t. zv. pojištění příslušníků
rodiny.
4. Zvýšení pohřebného pro případ
úmrtí příslušníka rodiny
staršího 14 let na dřívější
zákonnou výši 300 Kč.
5. Zvýšení příspěvků
na nemocenské pojištění z 5 % na
bývalých 6 2/3 % a současně
převalení těchto příspěvků
na zaměstnavatele.
6. Sjednocení nemocenského pojištění
na okrese v jednu finančně silnou sociální
pojišťovnu a zrušení zvláštních
pojišťoven zemědělských, společenstevních
a závodních.
V pojištění invalidním a starobním:
1. Bezodkladné zaopatření osob starších
60 let, z invalidního a starobního pojištění
vyňatých.
2. Snížení čekací doby ze 150
týdnů na 104 týdny a započítání
týdnů, po které zaměstnanec požíval
nemocenského nebo byl bez své viny bez zaměstnání,
do týdnů příspěvkových.
3. Zvýšení důchodů dělníků
starších, překročivších
1. července 1926 45. rok svého života, započítáním
určitého počtu let ztrávených
před 1. červencem 1926 v pracovním poměru,
do doby pojištěné.
4. Snížení hranice věkové pro
nárok na starobní důchod ze 65 na 55 let.
5. Odstranění podmínky invalidity při
nároku na důchod vdovský.
6. Výplaty sirotčího důchodu do dokonaného
18 roku.
7. Zvýšení důchodu invalidních,
starobních, vdovských, (vdoveckých) a sirotčích
aspoň tak, že se zvýší základní
částka důchodu invalidního a starobního
na Kč 1000; zvýšení částky
odbytného na 1/4 všech splatných (nikoliv pouze
zaplacených) premií a příspěvek
státní rovněž na Kč 1000, při
čemž nechť činí důchod 1/3
důchodu invalidního.
8. Zvýšení odbytného pro pozůstalé
po pojištěnci na trojnásobný obnos ročního
důchodu a zmírnění podmínek
pro nárok na odbytné tak, aby stačilo, že
pozůstalí jsou potřební a že
zemřelý pojištěnec přispíval
k jejich výživě.
9. Zavedení důchodu nemocenského pro ty,
když již vyčerpali nemocenskou podporu, jsou
na dále k práci nezpůsobilí a nemají
ještě nároku na důchod invalidní
neb starobní proto, že dosud nenabyli doby čekací.
10. Odstranění ustanovení, podle něhož
se zkracuje po případě odmítá
státní příspěvek důchodcům
požívajícím zároveň renty
podle zákona o válečných poškozencích.
11. Odstranění nepříznivých
ustanovení o konkurenci invalidního starobního
vdovského (vdoveckého) a sirotčího
důchodu a důchodů z jiných odvětví
soc. pojišťovacích.
Pokud se organisace soc. pojištění týče,
žádáme:
1. Zamezení jmenování správních
komisí, odstranění vlivu byrokracie, zabezpečení
nejširší samosprávy, soc. pojištění
podle zásady pojištění pojištěncům,
t. j. obsazení všech orgánů soc. pojištění
zejména představenstev a dozorčích
výborů nemocenských pojišťoven
jakož i výboru, představenstva Ústřední
soc. pojišťovny výlučně pojištěnci,
a to volbou podle zásady poměrného zastoupení.
Totéž platí pro orgány pojišťovacího
soudnictví, jichž členové, pokud jimi
mají býti odborníci, musí býti
rovněž volení pojištěnci.
2. Okamžité vypsání voleb do nemocenských
pojišťoven a do Ústřední soc. pojišťovny,
neboť nestojí v cestě nic, leda sabotáž
ministerstva soc. péče.
3. Zrušení státní správy nad
Ústřední sociální pojišťovnou
a odstranění pravomoci vlády rozpouštěti
výbor a představenstvo soc. pojišťovny.
Po stránce finanční žádáme:
1. Jmění Ústřední soc. pojišťovny
aby bylo ukládáno jen v podnicích prospěšných
širokým pracujícím vrstvám.
2. Dozorčí pravomoc ministerstva financí
nad hospodařením Ústřední soc.
pojišťovny aby bylo vůbec odstraněno.
Naproti všem zjevným i skrytým nepřátelům
soc. pojištění, kteří volají
po zhoršení tohoto nedostatečného zákona,
kteří volají po novelisaci zákona,
odpovídáme jasně a určitě:
Pracující třída žádá
novelisaci zákona o soc. pojištění,
ale ve směru naznačeném, t. j. novelisaci,
směřující ke zlepšení
a pracující třída také podnikne
všechno za odstranění všech nedostatků
zákona.
Tyto požadavky klade pracující třída
v čelo svého započatého zápasu
proti reakčnímu útoku a za zlepšení
sociálního pojištění. Boj započal
a dělníci ve svém boji nesmí se dáti
a nedají se svésti již s cesty nějakým
kompromisem nebo nějakým slibem. Naopak budou hájiti
své požadavky zápasem ve všech úsecích
třídní fronty a všemi prostředky
až k úplnému vítězství.
(Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším prihláseným rečníkom
je p. posl. Horpynka. Dávam mu slovo.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Zákon o sociálním pojištění
č. 221/1924 Sb. z. a n. a prováděcí
nařízení č. 200/1925 Sb. z. a n. ustanovily,
že společenstevní nemocenské pokladny,
u nichž dne 1. ledna 1924 nebylo pojištěno alespoň
4000 zaměstnanců, pracujících u povinných
členů společenstva, dále gremiální
nemocenské pokladny, u nichž stejného rozhodujícího
dne nebylo pojištěno aspoň 20000 zaměstnanců
pracujících u povinných členů
obchodních gremií, dne 1. července 1926 mají
zastaviti svou činnost a mají býti zrušeny.
Stejné ustanovení bylo vydáno i stran všech
spolkových nemocenských pokladen a zapsaných
pomocných pokladen, které dne 1. ledna 1924 nemohly
vykázati aspoň 4000 pojištěných
členů.
Těmito zákonnými ustanoveními cítily
se postiženy vrstvy průmyslové, obchodní
a živnostenské a poukazovaly na to, že bude-li
se zákon šablonovitě prováděti,
budou musiti likvidovati i takové nemocenské pokladny,
které sice pokud jde o počet členů,
nevyhovují §§ 27 až 29 zákona č.
221/1924 Sb. z. a n. které však nestranně posuzováno
jsou úplně schopny života, dobře fungují
a o nichž si sami pojištěnci přejí,
aby byly zachovány.
A poněvadž r. 1926 česká živnostenská
strana stala se již podstatnou částí
vládní koalice, vyhověla vláda tomuto
přání a přesunula, datum likvidace
jmenovaných nemocenských pokladen nejprve zákonem
č. 118/1926 Sb. z. a n. na 31. prosince 1926 a pak
zákonem č. 237/1926 na 31. prosince 1927. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Členové německé národní
strany přes své oposiční stanovisko
k tehdejším vládám v roce 1926 hlasovali
po obakráte pro tyto vládní návrhy,
poněvadž kromě praktických a věcných
úvah o zachování těchto nemocenských
pokladen je k tomu nutily i národní pohnutky. Dnes
je tomu rok, co jsem sám měl čest s tribuny
této sněmovny podrobně odůvodniti
stanovisko své strany a nemusím ke svým vývodům
nic připojovati.
Poněvadž vláda mezitím předložila
sněmovně tisk 1225 na novelisaci zákona o
sociálním pojištění a v tomto
příštím zákoně zamýšlí
změniti ustanovení o nuceném zrušení
společenstevních, gremiálních a spolkových
nemocenských pokladen a zapsaných pomocných
pokladen, lze si vysvětliti, že tímto vládním
návrhem tisk 1346 chce datum likvidace jmenovaných
nemocenských pokladen přeložiti na 31. prosince
1928, tedy na dobu, kdy sněmovna již rozhodne o osudu
novely k zákonu o sociálním pojištění.
Jest tedy samozřejmé, že moje strana bude i
tentokráte hlasovati pro tento vládní návrh.
Poněvadž mimo to příští
porady o novele k zákonu o sociálním pojištění
poskytnou všem stranám příležitost,
aby se obšírně vyslovily pro zrušení
těchto nemocenských pokladen nebo proti němu,
jest dnes úplně zbytečné mluviti něco
k meritu tohoto návrhu zákona. Přes to však
považuji za nezbytně nutné, abych s tohoto
místa expresis verbis prohlásil, že moje strana
bude hlasovati pro tento návrh zákona a přikládám
cenu tomu, aby toto prohlášení mé strany
bylo zapsáno v těsnopiseckých sněmovních
zprávách; neboť v poslanecké sněmovně
jest také německá živnostenská
strana s 3 poslaneckými mandáty, která jako
frakce se svazem zemědělců tvoří
společný klub a právě nyní
patří ke smíšené národní
vládní většině.
Německá živnostenská strana vydává
také Praze nákladem Mercyho ústřední
časopis strany, totiž "Handelsund Gewerbezeitung''
a mimo to se vyznamenává ještě tím,
že tato strana a stranický tisk považují
za svého nejhoršího nepřítele
právě německou národní stranu,
o které se domnívají, že s ní
musí bojovati až do krajnosti všemi prostředky
posvěcenými chvalitebným účelem;
neboť německá živnostenská strana
nemůže překonati, že všichni obchodníci
a živnostníci stale ještě nejsou její
čistou obchodní politikou a její úspěšnou
činností ve vládní koalici v zájmu
myšlenky českého národního státu
tak nadšeni, aby se všichni tlačili do této
strany, nýbrž že naopak většina jich
ještě dnes věrně drží s
německou národní stranou.
Německá živnostenská strana vidí
tedy své stranickopolitické poslání
v tom, aby všechny obchodníky a živnostníky,
kteří ještě jsou v táboře
německé národní strany, přesvědčovala
o tom, že, německá národní strana
ve sněmovně při každé příležitosti
chová se způsobem živnostnictvu nepřátelským
a škodlivým. Stranický tisk německé
živnostenské strany má nyní čestný
úkol přiměřeně rozšiřovati
tyto zničující výroky o německé
národní straně a tak nenáviděnému
protivníkovi odháněti přívržence.
Jak se stranický tisk živnostenské strany pokouší
dostáti tomuto svému úkolu, charakterisuje
nejlépe to, že v nedostatku jiných prostředků
neopovrhuje často ani falšováním pravdy.
Tu se podává o německé národní
straně zpráva buď nepřesná a
neúplná nebo, je-li to účelné,
také přímo opak toho, co jest pravdou, jen
aby to mělo zamýšlený výsledek
podle zásady "semper aliquid haeret".
Když v prosinci 1926 byl projednáván hned v
plenu vládní návrh o prodloužení
působnosti společenstevních a gremiálních
nemocenských pokladen, aniž byl dříve
projednán v sociálně-politickém výboru
poslanecké sněmovny, hlasovala moje strana, aby
byl vrácen sociálně-politickému výboru
a když to vládní většina zamítla,
hlasovala pro vládní návrh. Ale příštího
dne oznamoval již stranický tisk německé
živnostenské strany, že německá
národní strana hlasovala ve sněmovně
proti tomu, aby gremiální a společenstevní
nemocenské pokladny byly zachovány a tím
dokázala, že jest živnostnictvu nepřátelská.
Po takové zkušenosti každý pochopí,
že jsem se dnes, když se týž předmět
znovu projednává, přihlásil ke slovu,
abych ve zvláštním prohlášení
precisoval hlasování své strany. Snad toto
výslovné prohlášení nebude přes
to překážeti stranickému tisku německé
živnostenské strany, aby ve svém nejbližším
čísle neoznámil právě opak
o německé národní straně. Stejně
jako s otázkou společenstevních a gremiálních
nemocenských pokladen vedlo se mé straně
s kapitolou nedělního klidu. Poněvadž
německá národní strana dosud ještě
nebojovala pro všeobecné a úplné zrušení
nedělního klidu ve městech a na venkově,
byla, s konečnou platností vyškrtnuta ze seznamu
puncovaných a patentovaných zástupců
obchodu a živností. A v poslední době
spáchal jsem kardinální zločin, jenž
ovšem byl připsán k tíži celé
národní straně: Časopis "Handelsund
Gewerbezeitung" totiž oznamoval, že jsem hlasoval
pro to, aby novela k zákonu o sociálním pojištění
byla vzata s denního pořadu sociálně-politického
výboru a tím jsem chtěl spolu se socialisty
a komunisty zameziti. aby tato novela. které si přeje
celý obchodnický a živnostenský stav,
byla usnesena. Z toho byl pak vyvozen důsledek, že
německá národní strana ve schůzích
sice pronáší fráze živnostníkům
přátelské, ale ve sněmovně
promyšleně pracuje proti živnostníkům.
Jak naproti tomu vypadá pravda? Vypočítavě
zamlčel stranicky tisk německé národní
strany, že v sociálně-politickém výboru
byl podán návrh, aby novela k zákonu o sociálním
pojištění byla vzata s denního pořadu
a vracena vládě, aby vláda doplnila důvodovou
zprávu statistickými a pojistně-matematickými
údaji, nutnými pro věcné projednání
tak důležitého zákona. A pro tento návrh
jsem skutečně hlasoval. Poněvadž jsem
tedy cítil potřebu poznati všechny základy
pro čistě věcnou práci, vylíčil
mne časopis "Handelsund Gewerbezeitung" jako
darebáka živnostnictvu nepřátelského
a překroutiv fakta obvinil mou stranu. Upřímně
musím doznati. že za takových poměrů
jsem zcela rád považován za darebáka
živnostníkům nepřátelského,
poněvadž se pak prospěšně liším
od gentlemanů zachraňujících živnosti,
kteří, jak se zdá, necítí potřeby
věcné práce.
Uvážíme-li, že tyto zkroucené a
nepravdivé zprávy německého časopisu
"Handelsund Gewerbezeitung'' z vládní kolegiality
přejímaly s radostí ovšem i časopisy
"Deutsche Landpost" a "Deutsche Prese", můžeme
si snadno představiti, jak nádherné květy
v německém táboře vyžene ještě
stranicko-politický boj. Pravděpodobně tento
postup proti německé národní straně
považuje německá živnostenská strana
za nejlepší cestu k německé národní
pospolitosti. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Schmerda. Dávám mu slovo.