Poněvadž pak v území platnosti ob. zákoníka
občanského a jurisdikční normy jest
pro posouzení smlouvy a příslušnost
soudu rozhodným obecné sudiště buď
osvojencovo při nesvéprávných, nebo
jinak osvojitelovo, tedy zpravidla poslední bydliště,
kdežto v území zvykového práva
jest rozhodující domovská příslušnost,
nastanou vážné rozpory, podle kterého
práva dlužno smlouvu posouditi, je-li jednou ze stran
osoba příslušná domovským právem
do obce historických zemí a bydlící
neb zdržující se zde nebo naopak na Slovensku
a opačně. Byla na př. předložena
smlouva, schválená sirotskou vrchností, kterou
učinili manželé, kteří měli
řádné bydliště a domovskou příslušnost
v obci na Kolínsku, v Bratislavě s matkou nezletilého
dítěte tam příslušného,
ač nebyly tu podmínky §§ 179 a 180 ob.
z. obč. Tato duplicita práva pociťuje se čím
dále tím tíže, zvláště
proto, že vzájemné styky a usazování
v územích různého práva se
valně šíří. V tomto oboru způsobuje
to značnou právní nejistotu.
Komise pro sjednocení a reformu občanského
práva sice většinou skončily své
práce a bude možno přikročiti již
k super revisi jejich elaborátů, ale přes
to nelze očekávati projednání celkové
osnovy sbory zákonodárnými v době
nejbližší. Z toho důvodu ministerstvo
spravedlnosti předložilo osnovu jednotného
zákona, upravujícího tento právní
obor. Původní osnova přidržela se, zejména
v části o materielních podmínkách,
znění občanského zákona, jak
bylo vypracováno komisí pro rodinné právo,
u ostatních předpisů pak nesporného
patentu a jurisdikční normy, přihlížejíc
při tom podle možnosti k zvykovému právu
a odlišné kompetenci. Hlavní zásadou
při zpracování osnovy bylo, že poměr,
založený osvojením, nahrazuje a nahrazovati
má přirozený poměr mezi dítětem
a rodiči a že tento poměr musí býti
rozhodným pro zákonné předpisy; co
se příčí přirozenosti, nemůže
ani zákon dovoliti nebo schváliti.
Senát při projednávání předlohy
učinil na ní podstatné změny a doplněná
takto předloha byla předmětem projednávání
ústavně-právního výboru poslanecké
sněmovny. Tento při konstatování,
že osnova zákona bude potřebovati některých
změn, projednal ji, nejprve v subkomitétu, ve kterém
zasedali poslanci dr Viškovský, dr Daněk,
dr Meissner, dr Patejdl a dr Králík,
jakož i za ministerstvo spravedlnosti odb. přednosta
Antonín Hartmann, pak v plénu a předkládá
návrh zákona ke schválení s některými
změnami usnesení senátu. Jsou to jednak změny
věcné, jednak většinou stylistické,
kterými má býti jasněji vyjádřena
myšlenka nebo zákon má nabýti stručného,
přesného výrazu.
Jako věcnou změnu navrhuje, aby v § 1. odst.
1 odpadlo omezení o dětech nemanželských.
Ustanovení dvorního dekretu z 28. ledna 1856, č.
1206 Sb. z. s., že nemanželské děti nemohou
býti od otce osvojeny, byl zrušen § 20 první
dílčí novely k ob. z. obč. Bylo tedy
možno nyní se svolením druhého manžela,
neměl-li osvojitel manželských dětí.
Ale již § 171 ob. z. obč. ve znění
novely upravil poměr mezi otcem a nemanželským
dítětem tak, že povinnost je vyživovati
a zaopatřiti přechází jako jiný
dluh na dědice a bylo-li otcovství uznáno
nebo zjištěno, mohou nemanželské děti,
které v jeho domě jsou zaopatřovány
a vychovávány, požadovati nadále touž
měrou ošetřování a výchovu.
Všeobecně jest snaha zlepšiti postavení
nemanželských dětí; jde vždy o
zájem dítěte samého a tím,
že se jemu poskytují výhody, nemá býti
nikterak schváleno porušení jiných ohledů
mužem anebo ženou, kteří žijí
v platném manželství. Senát připustil,
aby muž osvojil své nemanželské dítě,
i když má děti manželské nebo jim
na roveň postavené, s jedinou výjimkou, že
bylo zplozeno za platného manželství jednoho
z rodičů. Ale i tu trestáno by bylo dítě
za poklesek jednoho nebo obou rodičů, a neshledal
proto úst. práv. výbor důsledným,
aby děti takového původu byly vyloučeny
z úpravy jejich rodinných i majetkoprávních
poměrů, zejména, může-li jinak
býti osvojeno úplně cizí dítě.
Uvážil také, že případů,
na které by se toto omezení mohlo vztahovati, bude
nepatrně. Je-li muž svoboden a dítě
porozeno provdanou ženou, jest pokládáno za
manželské naproti jejímu manželu, pokud
neodporoval v zákonné lhůtě manželskému
původu. Nemá-li již muž svobodný
osvojence, může pak osvojiti dítě z
cizoložství, ať bylo uznáno za nemanželské
anebo zůstalo v matrice manželským. Mohlo by
tudíž jíti jen o osvojení dítěte,
které se zrodilo mimo manželství ať svobodnou
nebo jinou provdanou ženou. V tomto případě,
neodporoval-li manžel, zůstává dítě
manželským a nebude moci býti osvojeno jiným
mužem, přirozeným otcem, má-li již
manželské děti (na roveň jim postavené)
a nedá-li manželka svolení. Zůstal by
tedy případ, že byl uznán v žalobě
nemanželský původ dítěte a o
druhé žalobě dítěte, že
osvojitel jest jeho otcem. (Chce-li osvojiti své nemanželské
dítě.) Pak stačí svolení otcovy
zákonné manželky k osvojení, kterého
se vyžaduje v každém případě.
Podobně, pošlo-li nemanželské dítě
z poměru ženatého muže se svobodnou. A
právě takové děti, které ve
vlastní rodině by mohly býti přítěží
nebo jsou mimo rodinu, zasluhují více ochrany než
děti cizí, naproti přirozenému otci.
Svolí-li manželka k osvojení, lze pokládati
po většině, že prominula; tu není
obavy nějakého rozvratu; nesvolí-li však,
jest zde již znamení rozvratu a dítě
bez jejího svolení osvojeno býti nemůže.
I má-li muž vlastní manželské děti,
není zproštěn povinnosti starati se o výchovu,
výživu a zaopatření svého nemanželského
dítěte; podle cit. §u 171 ob. z. obč.
přechází tato povinnost i na dědice,
Mohou tedy zákonné děti osvojením
býti zkráceny jen v dědickém právu,
ale tu nemůže jednak býti vyloučeno
podle osnovy (§ 6, resp. § 5) dědické
právo nebo jinak upraveno, jednak může zůstavitel
omeziti své děti na povinný díl již
podle platného práva a tudíž i osvojením
dalšího dítěte nebudou ani děti
ani předkové zkráceni ve svém povinném
dílu. Uvážiti dlužno i, že podle
práva platného mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus
jest možno legitimovati dítě, uzavřel-li
otec s nemanželskou matkou zde tedy buď po smrti manželčině
nebo po smrti matčina manžela - sňatek, již
pouhým pozdějším sňatkem a že
na Slovensku a Podkarpatské Rusi sice dítě
narozené za manželství jednoho z rodičů
nemůže býti sice legitimováno pozdějším
sňatkem, může však býti vždy
osvojeno, i když jsou tu manželské děti,
a není v nižádném případě
třeba k osvojení svolení manželova,
jedině nesmí podle zvykového práva
býti ve smlouvě nebo v zápisnici zmínky,
že jde o nemanželské dítě. Dále
jest tu možna legitimace svolením vlády po
rozumu §u 162 ob. z. obč. Konečně bylo
uváženo, že vlastní děti mohou
býti zkráceny ve svém dědickém
nároku již tím, že otec uzavře
nové manželství, z něhož vzejdou
další děti. Z úvah těch nepokládal
ústavně-právní výbor omezení
v §u 1, odst. 1 za odůvodněné a důsledné
a tudíž je vypustil. Následkem toho byla ustanovení
§u 1, odst. 1 a 2 usnesení senátu přestylisována.
Aby však byly zeslabeny obavy, že by mohl nastati rozvrat
mezi manžely, i kdyby druhý manžel dal svolení,
byl doplněn § 8 osnovy v odst. 3, že schválení
soudu (poručenského úřadu) lze odepříti,
může-li osvojení nemanželského
dítěte vésti k rozvratu osvojitelova manželství.
Nedal-li manžel svolení, nedojde k osvojení.
Jest tu jen obava, aby svolení nebylo vynuceno nebo omylem
přivoděno. Doplňkem §u 8 jest zdůrazněno,
že v tomto případě musí soudce
(poručenský úřad) podle § u 10
zvláště také vyšetřiti poměr
mezi manžely a zjistiti, není-li svolení druhého
manžela snad vynuceno nebo předstíráno
a zda proto není obavy nějakého rozvratu.
V odst. 3 neuznal výbor - třebas jest tu převzato
ustanovení §u 180 ob. z. obč. ve znění
novely - důvodným, aby nebylo třeba svolení
manželova, je-li pro choromyslnost anebo slabomyslnost zbaven
svéprávnosti anebo není-li jeho pobyt znám;
osvojením může zkrácen býti právě
tento manžel, který jinak má nárok na
zvláštní zákonnou ochranu, ve svých
právech, zejména dědickém a alimentačních.
Proto doporučil žádati svolení zástupce
a schválení soudu (poručenského úřadu).
V ostatním byl tento paragraf jen přestylisován.
V §u 2 vynechal výbor omezení, že svolení
nelze odvolati. Nezdálo se mu důvodným, aby
před schválením smlouvy nemohli rodiče
odvolati svolení; mohou zvěděti později
okolnosti, které nedoporučují osvojení
nebo se mu příčí. Byla-li smlouva
schválena a tím stala se perfektní, nebude
možno svolení platně odvolati. V tomto paragrafu
i v §u 1, odst. 3 bylo doplněno kromě toho,
"je-li pobyt trvale neznámý", aby se vyhnulo
výkladu, že stačí snad, vzdálí-li
se manžel na nějaký čas, jako je delší
cesta a pod.
§ 3 zůstal věcně nezměněn,
byl toliko pro jasnost přestylisován; vynecháno
bylo rčení, že jest "nutným právním
účinkem" přijetí jména,
ježto to plyne z doplněného nadpisu i z ustanovení
§u 6 (nyní § 5).
§§ 4 a 5 byly spojeny a vyloučeno ustanovení,
že osvojitel nemá práv naproti osvojenci, do
zvláštního paragrafu. Výbor upravil
totiž v §u 4 poměr osvojence a jeho potomků
k osvojiteli a jeho rodině a měl proto za záhodno,
ve zvláštním článku upraviti
opačný poměr. Ustanovení §u 5
jinak by plynula již z §u 4; aby však bylo vyvarováno
domněnce, že původní § 4 vztahoval
se jen na osobní, rodinný poměr a teprve
v §u 5 byly upraveny majetkoprávní nároky,
byly v §u 4 slučujícím oba co do poměru
k osvojiteli uvedeny výslovně majetkoprávní
nároky. Při tom bylo poukázáno na
to, že v původně navrženém §u
5 jest sice vytčeno dědické právo,
nárok na povinnný díl a na výživu,
že by však mohly vzejíti pochybnosti o jiných
nárocích, jako na zaopatření, dotační
povinnost a pod. Slovy "majetkoprávní nároky"
zahrnují se tudíž veškeré nároky,
které co do majetku mohou vzniknouti mezi rodiči
a dětmi.
§ 7 byl znovu upraven, aby bylo jasně vysloveno, je-li
a kdy je třeba souhlasu všech účastníků
- jsou-li tu již osvojencovi potomci - ke zrušení
smlouvy, a stejně kdo má býti stranou v tomto
případě, dojde-li ke sporu.
Odst. 2 dřívějšího znění
(usnesení senátu) byl vynechán. V mimoslovenském
právu není dosud osvojenecký poměr
překážkou manželství ani pro něj
není manželství zakázáno, §
18 zák. čl. XXXI:1894 o manželství,
platný na býv. území uherském,
zakazuje uzavříti manželství mezi osvojitelem
a osvojencem, jeho dřívějším
manželem a potomky, pokud trvá právní
poměr založený osvojením. Rovněž
osnova revidovaného ob. zák. obč. navrhuje
podobné ustanovení.
Poněvadž tato osnova připouští
a upravuje i zrušení tohoto právního
poměru a tedy po jeho zrušení lze uzavříti
manželství, neměl výbor za vhodno, usnadniti
přes zákaz uzavření manželství
a teprve uzavření sňatku přiznati
účinky zrušovací. Odst. 4 téhož
paragrafu jako formální předpis byl přesunut
do § 11.
V ostatním jsou provedeny jen stylistické změny
v tomto a v §u 11, zde škrtnutím slov "příslušných",
což se rozumí samo sebou. Ústavně-právní
výbor navrhuje tudíž poslanecké sněmovně,
aby schválila předloženou osnovu ve znění
odlišném od usnesení senátu a takto
schválenou vrátila senátu k novému
projednání. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zroní):
Ke slov u není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme tudíž ke
hlasování.
Osnova zákona má 6 částí, obsahujících
14 paragrafů, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých
částí a úvodní formuli zákona.
(Hluk.)
Prosím o klid.
Ježto není pozměňovacích návrhů,
dám o celé osnově hlasovati najednou podle
zprávy výborové. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 6 částmi, jež obsahují
14 paragrafů, s nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých
částí a úvodní formulí
zákona ve znění doporučeném
panem zpravodajem, jež jest odchylné od předchozího
usnesení senátu, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
tuto osnovu zákona ve čtení prvém,
a to ve znění odchylném od předchozího
usnesení senátu.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Nebude-li námitek, přistoupili bychom nyní
ku projednání záležitostí imunitních,
které jsou na dnešním pořadu. (Námitek
nebylo.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
odst. 5 pořadu, jímž je:
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
za souhlas s trest. stíháním posl. Kubicsko
pro přečin podle §u 18, č. 2 a 3, dvojnásobný
přečin podle §u 14, č. 5 a pro přečin
podle §u 155, č. 3 zákona na ochranu republiky
(tisk 648).
Zpravodajem je p. posl. Tůma. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Tůma: Slavná sněmovno!
Michal Kubicsko, tajemník komunistické strany
v Prešově, byl rozsudkem ze dne 31. března
1925, č. Tk 397/24 odsouzen sedrií v Prešově
pro přečin šíření nepravdivých
zpráv podle čís. 2 a 3 §u 18 zákona
ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., pro přečin
rušení obecného míru podle §u 14,
čís. 5 cit. zákona, pro zločin výzvy
k trest. činům podle §u 15, čís.
3 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb.
z. a n., a pro přečin rušení obecného
míru podle §u 14, čís. 5 zákona
na ochranu republiky na šest měsíců
žaláře nepodmínečně.
Následkem odvolání obžalovaného
co do viny a výměru trestu dotyčná
věc byla dne 22. října 1925 projednávána
soudní tabulí v Košicích, která
rozsudkem čís. To IV 598/25-24, potvrdila rozsudek
sedrie v Prešově.
Proti rozsudku soudní tabule obhájce obžalovaného
Michala Kubicsko ohlásil zmateční
stížnost ve smyslu §u 385, čís.
1 a), b), čís, 2 a 3 tr. z.
Tím se stal člen Národního shromáždění
Michal Kubicsko podezřelým z přečinu
podle čís. 2 a 3 § 18, §u 14 čís.
5 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb.
z. a n., a zločinu podle §u 15, č. 3 cit. zákona
na ochranu republiky. Nejvyšší soud nařídil
podle §u 24 úst. listiny ze dne 29. února 1920,
č. 121 Sb. z. a n., a §u 40 tr. z. předložení
spisů prostřednictvím hlav. stát.
zastupitelství v Košicích posl. sněmovně
se žádostí za souhlas k trest. stíhání.
Imunitní výbor jest názoru, že nelze
chránit poslaneckou imunitou poslance za činy spáchané
v době, kdy týž poslancem nebyl a za něž
příslušnými soudními instancemi
byl odsouzen.
Vyhovuje tak žádosti hlav. stát. zastupitelství
v Košicích a navrhuje, aby posl. Kubicsko k
trest. stíhání vydán byl.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání
posl. Kubicsko.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, nechť
zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna usnesla
se svoliti k trest. stíhání posl.
Kubicsko.
Tím vyřízen jest odst. 5 pořadu.
Přistoupíme k vyřízení odst.
6, jímž je:
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za
souhlas s trest. stíháním posl. Hlinky pro
dvanácteronásobný přečin pomluvy
a urážky na cti podle §§ 1, 2, 3, č.
1 a 4, odst. II zák. čl. XLI z r. 1914 (tisk 674).
Zpravodajem je p. posl. Votruba. Dávám mu
slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno!
Dr. Vladimír Kozák, okresní soudce, Karel
Marek, správce českoslov. reálného
gymnasia, MUDr. Kolář, městský lékař,
inž. Otakar Bohata, přednosta stavebního úřadu,
Karel Kovalčík, veřejný notár,
Izor Šebo, vedoucí státní notár,
Frant. Veselý, profesor, Karel Karel, přídělový
komisař státního pozemkového úřadu,
Andrej Melich, poštovní úředník,
dr Gejza Okaliy, president sedrie, dále Adolf Miller, obuvník,
a Alois Spitálník, krejčovský mistr,
všichni v Levoči, podali dne 10. června 1925
u sedrie v Bratislavě trestní návrh proti
Pavlu Macháčkovi, zodpovědnému redaktoru
časopisu "Slovák" v Bratislavě,
pro přečin pomluvy a urážky na cti podle
§§ 1, 2, 3, odst. II, čís. 1, 4, odst.
II zák. čl. XLI z r. 1914.
Ve zmíněném článku pod názvem
"Levočský dokument", uveřejněném
8. dubna 1925 v časopise "Slovák", obviňují
se žalobci z takových skutků, které
by pro ony z nich, již jsou veřejnými úředníky,
mohly míti za následek zavedení trestního
nebo disciplinárního vyšetřování
proti nim, všecky pak žalobce vydávají
veřejnému opovržení, jelikož užívají
proti nim ponižujících a zahanbujících
výrazů i tvrzení.
Odpovědný redaktor "Slováka" Pavel
Macháček v předběžném
vyšetřování udal, že pisatelem
inkriminovaného článku jest posl. Hlinka
v Ružomberku. Následkem toho žádá
hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za
vydání posl. Hlinky pro přečin
zpředu uvedený.
Jelikož běží zde o soukromou urážku
na cti, nemá imunitní výbor příčiny,
aby v tomto případě kryl poslance imunitou.
Navrhuje tedy slavné sněmovně, aby posl.
Hlinka pro shora uvedený přečin pomluvy
a urážky na cti k trest. stíhání
byl vydán.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme proto ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání
p. posl. Hlinky.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna se
usnesla svoliti k trest. stíhání p.
posl. Hlinky. (Výkřiky posl. Hlinky.)
Tím vyřízen jest 6. odstavec pořadu
schůze a přistoupíme k odst. 7, jímž
jest:
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Liberci za souhlas s trest. stíháním
posl. Neuratha pro přečin podle §u 14, č.
1 zákona na ochranu republiky (tisk 904).
Zpravodajem jest za omluveného zpravodaje p. posl. Davida
předseda imunitního výboru p. posl. Votruba.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno!
Stát. zastupitelství v Liberci žádá
posl. sněmovnu za souhlas k trest. stíhání
posl. Neuratha pro přečin podle §u 14,
čís. 1 zákona čís. 50/23 Sb.
z. a n., kterého se prý dopustil na veř.
schůzi komunistické strany, konané dne 3.
prosince 1924 v Liberci.
Poněvadž i podle zprávy policejního
ředitelství v Liberci ze dne 4. prosince 1924 byla
řeč posl. Neuratha na výše uvedené
schůzi celkem bezzávadnou, takže vládní
zástupce neměl příčiny zakročiti,
navrhuje imunitní výbor posl. sněmovně,
aby posl. Neurath k trest. stíhání
vydán nebyl.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá. Přistoupíme proto ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
p. posl. Neuratha.
Kdo s tímto návrhem p. zpravodaje souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna se
usnesla nesvoliti k trest. stíhání
posl. Neuratha.
Tím vyřízen jest odst. 7.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce 8, jímž jest:
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za
souhlas s trest. stíháním posl. Majora pro
přečin pomluvy podle §u 1 a §u 3, č.
2, §u 8, č. 3 zák. čl. XLI z r. 1914,
přečin podle §u 14, č. 4 a 5, přečin
podle §u 14, č. 1, přečin podle §u
1,8, č. 1 a 2 a zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky, a §u 153 tr. z., kterých
se dopustil na schůzi v Gutě; dále pro přečin
podle §u 14, č. 1, přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, č. 1 a 2, §u 9, č. 6
zák. čl. XLI z r. 1914, přečin podle
§u 18, č. 1 a 2, zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a §u 159 voj. tr. z.,
přečin podle §u 1, 4, č. 5 zákona
na ochranu republiky, přečin urážky
vlády podle §u 2, §u 4, odst. II a §u 8,
č. 2 zák. čl. XLI z r. 1914 a zločin
podle §u 15, č. 3 a §u 1. odst. 1 zákona
na ochranu republiky, kterých se dopustil na schůzi
v Komárně (tisk 905).
Zpravodajem je p. posl. Košek, dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Košek: Slavná sněmovno!
Hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě žádá
za souhlas s trest. stíháním posl. Majora
pro výše citované trestní činy,
kterých se prý dopustil ve svých řečech
proslovených na svých voličských schůzích,
konaných dne 1. května 1925 v Gutě a v Komárně.
Četné výroky, pro které jest posl.
Major obviněn, jsou výkladem politického
programu politické strany, jejímž členem
jest zmíněný poslanec a neobsahují
přímou výzvu k činům protizákonným.
Věty však na schůzi v Komárně
dne 1. května 1925 pronesené a pod čís.
4. a v posledním odstavci žádosti sedrie v
Komárnu ze dne 21. února 1926 uvedené nemohou
býti považovány za výklad politického
programu, jsou v nich obsaženy přímé
výzvy ke skutkům protizákonným.
Navrhuje tudíž imunitní výbor, aby posl.
Major pro tyto věty, ve kterých hlav. stát.
zastupitelství v Bratislavě spatřuje trestní
činy proti §u 15, čís. 3 zákona
na ochranu republiky a §u 159 voj. tr. z. a proti §u
15, čís. 3 a §u 1 odst 1 zákona na ochranu
republiky (zák. čís. 50 z r. 1923) k trest.
stíhání vydán byl, pro ostatní
pak výše uvedené trestní činy,
aby souhlas s jeho trest, stíháním dán
nebyl.
Místopředseda Slavíček (zvoní):
K této věci jsou přihlášeni řečníci.
Zahájím proto rozpravu a navrhuji podle usnesení
předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla 15 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není, navržená lhůta
je tedy přijata.
Ke slovu je přihlášen na straně "proti"
p. posl. Kršiak. Dávám mu slovo.