Posl. Kršiak: Ctená snemovňa! Ujímam
sa slova vo veci imunitky posl. súdr. Majora nie
ani tak pre obhajobu, ktorej nepotrebuje, ale aby som podal výklad
a dôkaz, ako sa také žiadosti proti komunistickým
poslancom vyrábajú.
Len sa pozrite na citované paragrafy, podľa ktorých
má byť vydaný, a srovnajte ich s paragrafmi,
za ktoré už vydaný bol alebo jeho nie sa žiadalo,
a uvidíte, že sú to všetko jedny a tie
samé paragrafy. Kto bude veriť, že ktorýkoľvek
poslanec komunistickej strany, v tomto prípade Major,
bude používať stále tých výrokov,
pre ktoré už vydaný alebo trestaný bol?
To by znamenalo, že sa za každú cenu ženie
do žalára. Tomu však nikto veriť nebude.
To, pravda, neznamená, že sa komunisti žalárov
boja, nie, keď toho vyžaduje záujem robotníckej
triedy, nezastavia sa pred ničím. Dokázali
to v minulosti i v prítomnosti a dokážu to
i v budúcnosti.
V okovách rodí sa sloboda. Celé dejiny revolučného
robotníckeho hnutia nás učia, že žaláry
neboly v stave zničiť vodcov robotníckeho hnutia,
ba na opak, ich tam zocelia, že žalár bol dakedy
univerzitou pre vodcov robotníckeho hnutia, že to
bola zkúška, ktorou keď prešiel, vytrpel,
stal sa nezlomným borcom svojej triedy. Príklad
toho máme v Rusku. Tam celý káder ako vodcov
tak robotníkov prešiel cárskymi mučiarňami
a predsa ich nezlomil.
V prípade súdr. posl. Majora chcem len dokázať,
že tu ide o systematické falšovanie výrokov
poslancov komunistickej strany. Cieľ je jasný: Zbaviť
proletariát svojich vodcov vržením ich do žalára,
aby bolo znemožnené prevedenie sociálnej revolúcie
v budúcnosti a zlomenie bojaschopnosti v prítomnej
dobe. Ako sa robia tieto falošné relácie, o
tom uvediem niekoľko prípadov.
Úradníci, ktorí chodia na schôdze ako
vládni komisári, majú pokyny, ako majú
zaznamenávať výroky poslancov alebo referentov
komunistickej strany. Majú v tých inštrukciách
prísne uvedené, aby vytrhovali len jednotlivé
vety priťažujúce, z ktorých sa potom ukuje
úplne nesmyselná obžaloba, pravda, že
paragrafmi naplnená, a podľa ktorých sa žiada
za vydanie. Na schôdze vysielajú sa úplní
politickí analfabeti, ktorí vôbec nechápu,
čo ten poslanec hovorí, alebo ľudia zaujatí,
alebo priamo ľudia, ktorí boli či už komunistickými
funkcionármi alebo poslancami oznámení a
udaní pre rôzne činy, pre ktoré prípadne
boli potrestaní. Títo ľudia samozrejme že
musia tú reláciu tak urobiť, aby ten poslanec
bol potrestaný. Už som takých prípadov
mal viac sám osobne a mali ich aj in naši poslanci.
Preto za tým účelom urobili sme nasledujúci
pokus. Prikázali sme, aby všade na našich schôdzach
vyzvali indiferentov, tedy žiadnych komunistov, indiferentných
prítomných, aby si značili, čo naši
rečníci hovoria, a ku koncu srovnáme to s
reláciou úradnou, aký z toho potom vysvitne
rozdiel.
Bolo zistené na pr. toto: Rečník uvádzal:
"Proletariát musí sa pripraviť do boja
za svrhnutie vlády kapitálu", tedy docela všeobecná
fráza, užívaná nielen komunistami, ale
i soc. demokratmi. Ale čo z toho obžaloba ukuje? Politický
analfabet, ktorý na tejto schôdzi je ako vládny
komisár, urobí z toho nasledujúce: "My
musíme urobiť ozbrojenú revolúciu, aby
sme svrhli vládu v Československu." Samo sebou
sa rozumie, že to je docela niečo iné, než
ten politický referent tam uviedol.
Dokážem ďalšími prípady, ako
sa vysielajú priamo odporci jednotlivých rečníkov
na schôdze - čo som už uviedol - a ako takáto
relácia vyzerá. Na pr. v Prešove tamojšia
polícia prevádzala priamo vydieračstvo, a
to snáď na osobách najubohejších
z ubohých, na prostitútkach. Tento prípad
som interpeloval a bola mi daná i odpoveď. Ale ako
to tam bolo báječne nastrojené! Z celej tejto
veci vyšlo to práve tak, ako v tom vtipe o nábožnom
židovi, ktorý zastihol svoju manželku vo veľmi
chúlostivej situácii na diváne, následkom
čoho šiel k rabínovi. Samozrejmá vec,
že tento prikázal, že následkom toho musí
byť rozvod. Žid, ktorý mal ženu rád,
nerád by sa s ňou rozviedol, ale do troch dní
malo to byť prevedené. Na tretí deň
uteká k rabínovi s rozradostenou tvárou:
"Už to mám!" - Rabín povedá:
"No. už si sa rozviedol?" - "Nie, ale diván
som dal vyhodiť", povedal žid.
To samé bolo i v tomto prešovskom prípade.
Pán minister odpovedal: Áno my sme dali vyhodiť
z policajného riaditeľstva v Košiciach pokladnicu,
ktorá svádzala policajtov, aby vydierali tieto ubohé
prostitútky. Nemohli tedy zatajiť, že policajti
nebrali, lebo tu som dal dôkaz, potvrdzenku podpísanú
týmto policajným komisárom. Ale peniaze nešly
do rúk policajného komisára, lež do
pokladničky, a poneváč táto pokladnička,
malá plechová škatuľka, svádzala
tam komisára, odstránili ju.
Tento úradník chodí na moje schôdze
a na schôdze iných, ačkoľvek vie že
som túto vec interpeloval. Predstavte si, aké relácie
bude robiť ten človek! Z toho vidíte, odkiaľ
sa regrutujú zprávy pre komunistické imunitky.
Ďalší prípad: My sme udali, že policajní
činovníci, policajné orgány vydierali
obchodníkov, a to v 20 prípadoch. Udali sme to,
a poneváč naše dôkazy boly také,
že to i župný úrad musel potvrdiť,
nemohol sa z toho vyškriabať, tak potrestali toho dotyčného
úradníka vraj poriadkovou pokutou. Mierne síce,
ale potrestaný bol. A tento úradník, ktorý
vie, kto urobil to udanie, zasa chodí na naše schôdze
a podáva o nás relácie. Zasa tu hovorím,
aké môžu byť tieto relácie.
Tretí prípad je snáď najkrikľavejší,
lebo to je prípad, ktorý zašiel až k samým
špičkám, tedy až na ministerstvo s plnou
mocou. Je to prípad z Nižného Medzeva. V Nižnom
Medzeve poriadala naša strana členskú schôdzu,
tedy dôvernú schôdzu v uzavretej miestnosti.
Tam četníci na kľúč zatvárajú
našich súdruhov, poneváč len to je uzavretá
miestnosť, ktorá je zavretá na kľúč,
aby tam nikto nemohol ísť. V tejto miestnosti bola
schôdza, četníci tam vtrhli a rozohnali účastníkov
prez to, že podľa prezenčnej listiny dalo sa
zistiť že mal každý legitimáciu,
a predseda ponúkal četníkom, aby si to sami
zkontrolovali. Neurobili to a rozohnali schôdzu. A čo
prišlo ďalej? Prišlo udanie na funkcionárov,
ktorí boli potrestaní 5000 korunami. Odvolali sme
sa a ministerstvo s plnou mocou, ktoré s konečnou
platnosťou o tomto rozhodovalo, samo sebou rozsudok proti
týmto komunistom potvrdilo.
My máme tu min. nariadenie čís. 4.916 z r.
1920, ktoré bolo vydané za ministrovania dr Dérera,
a tam sa hovorí: "Porady výkonných výborov
dôverníckych schôdzí politických
strán nepovažujú sa za verejné shromaždenia,
a nakoľko sa odbavujú v zatvorenej miestnosti, nemusia
byť úradom vôbec oznamované." A
podívajte sa na rozsudok ministerstva s plnou mocou pre
správu Slovenska! Toto ministerstvo hovorí docela
niečo iného. Hovorí: "Ináč
sa dovolaniu vyhovieť nemohlo, poneváč schôdze
členov politickej strany nenáležia medzi schôdze
od povinnosti ohlašovacej podľa odst. A, bodu 9, cit.
nar. č. 7. 430 zákona z r. 1913, udajne oslobodené,
ale nutno ich považovať za schôdze verejné
a účastenstvo na nich je zakázané
a trestne."
Tedy prosím, kto sa v tom má vyznať? Tu je
zrejmá snaha porušovať ministerské nariadenie
len za tým účelom, aby sa mohli komunisti
uvrhnúť do žalára a dostať za mreže.
To je jeden cieľ, to je cieľ provokačný,
ničiť výnosy alebo neriadiť sa výnosy
ministerskými, ktoré tu vydané boly. Toto
nariadenie bolo vydané, ako som už povedal, vtedajším
ministrom dr Dérerom.
Keď už som spomenul ministra dr Dérera,
musím sa v krátkosti zmieniť o jeho predvčerajšej
reči, prenesenej tu proti posl. Tukovi. Dr Dérer
použil novoročného článku
posl. Tuku, aby dal výraz svojmu rozhorčeniu
nad nevlasteneckým chovaním sa tohoto politika voči
Československej republike. Posl. Dérer zdôrazňoval
do únavy a presvedčoval buržoáznu vládu,
aký on je vlastenec a Tuka nevlastenec. Dr Dérer
nevyhlasoval boj terajšej vládnucej buržoázii,
on proste bojuje len proti Tukovi a prípadne i jeho
strane a necháva na pokoji buržoáziu iných
strán. Nuž a či by bol Tuka možný
za vlády neburžoáznej? Zaiste, že by nebol
možný.
Dérer vidí, že buržoázna
vláda je zlá, vierolomná, ba že docela
kopla socialistov do zadku, a to vtedy, keď jej odhlasovali
zákon o terore, zákon o tlači, zákon
na obhajobu buržoázie, ako by sa správne mal
zvať ten zákon na ochranu republiky.
Avšak nielen to, tá buržoázia, ktorej
toľko služby reformisti už narobili za zmrzačené
sociálne poistenie, ide i toto sociálne poistenie
odbúrať. A dr Dérer ešte ide a
rozplýva sa slzami o svojom veľkom vlastenectve k
tejto buržoáznej, kapitalistickej spoločnosti
a jej vláde.
Či je možné ešte odpornejšie a priamo
lokajské stanovisko jedného t. zv. socialistu? Zaiste
nie! Stanovisko i socialistu by muselo byť po tom, čo
buržoázna vláda previedla už soc. demokratom
po vyhodení ich z vlády, triedny revolučný
boj až do úplnej porážky tejto buržoázie,
nech sa ona volá Hlinkovská, Švehlovská
alebo akákoľvek iná. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Ale Dérerovo stanovisko a celej jeho strany je iné.
Stanovisko to je, dostať sa do vlády k žľabom
a vyhodiť odtiaľ ľudákov. To je boj prasiat
u jedného válova. Jedno chce vytisnúť
druhé. A tu im prišiel vhod Tuka, aby sa po
jeho chrbte sviezli do vlády. Teda v celom vlasteneckom
náreku dr Dérera niet nič iného,
ako nárek a reptanie židov, prepustených z
egyptského zajatia, po mastných hrncoch, plných
mäsa a kaše.
Dérer a jeho strana vidí bahno agrárnej
korupcie s Dubickým, ale Dérer ochotný
je s touto korupčnou stranou ísť do vlády,
ba prosí ju, aby ho vzala na milosť. Nuž, aký
je rozdiel medzi agrárnou stranou a Dubickým
a Hlinkom a Tukom? Dubický berie korupčné
peniaze pre agrárnu stranu, aby ju finačne podporil.
Tuka vybíja politický kapitál, aby
zachránil rozvaľujúcu sa stranu, ako to ukázaly
posledné obecné voľby, a potom - čert
nespí - i nejaký ten pengö sa môže
dostať z Maďarska.
Pre nás je prípad posl. Tuku len novým
dôkazom o hnilobe buržoáznej spoločnosti
a celej vlády v tomto štáte. Je dôkazom
toho, že táto vládna koalícia je zverinec,
kde cenia zuby na seba vlk a tyger, ale spoločná
korupcia a strach pred revolučnou, robotníckou triedou
drží ju pohromade.
Proti Tukovi vznesené bolo svojho času Kozou-Matejovom
zaiste veľmi vážne obvinenie, Koza-Matejov udal,
že Tuka pripravoval prevrat na Slovensku. Udal veľmi
konkrétne prípady. Keby sa to bolo stalo prípadne
proti nášmu niektorému poslancovi, tak by ste
boli videli, čo by sa bolo všetko stalo. Proti Tukovi
však nebolo zavedené ani vyšetrovanie a celá
vec sa hladko preminula. My nemyslíme na žiadnu denunciáciu,
my chceme len srovnať stanovisko, nikoho nedenuncujeme.
Druhý prípad s Tukom. Teraz vyhlásil
Tuka ex lex na Slovensku. To znamená, neplatiť
dane, nedávať vojakov, zkrátka Slovensko nedá
nič, poneváč smluva s Čechmi na 10
rokov vypršala. Tedy, my ideme svojou cestou, a vy si iďte
svojou cestou. To je jasne dokázané v celom článku
Tukovom. Podívajte sa, Tuka, vládny
poslanec, sedí v lavici vládnej strany a nič
sa proti tomu nerobí! Samozrejme sa nerobí a ani
sa nemôže nič robiť. Títo páni
si rozumejú. Agrárnici majú Dubického,
ľudáci svojho Tuku, tak sa to navzájom
vyrovná.
Ja len chcem ku koncu povedať, že to je práve
to, prečo my uvádzame prípad Tukov,
že chceme srovnať, ako sa tu nesprávne jedná
podľa toho, či je poslanec vládny alebo opozičný.
A to je práve to najhnusnejšie v celej tej t. zv.
demokratickej republike a v tej t. zv. ére demokracie,
že očividne robia sa také obrovské rozdiely.
Uvediem ešte jeden taký prípad, ktorý
sa tu stal, a to prípad nemeckého poslanca, ktorý,
keď bol ešte v opozícii, tak samo sebou, že
bol vydaný, ale obratom ruky stal sa vládnym poslancom,
jeho vec bola vrátená imunitnému výboru
a ako vládny poslanec nebol vydaný. Nemusím
jeho meno uvádzať, pamätáte sa na to všetci.
Ako je to možné? Niečo iného je imunita
opozičného poslanca a niečo iného
je imunita vládneho poslanca! Jestliže tak okate to
dávate na javo, tak samo sebou, že každý
musí napľuť na takú demokraciu a na také
hájenie právnych zásad, ako je toto.
My nežiadame žiadnej milosti, ale žiadame, aby
zásada platila pre každého rovnako, jestli
je to poslanec agrárny alebo ktorýkoľvek, žiadame
pre každého imunitu rovnakú. V tomto prípade
žiadame o rovnaké jednanie s pánom posl. Majorom,
a preto navrhujem, aby imunita posl. Majora bola vrátená
imunitnému výboru. (Potlesk poslanců strany
komunistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji posl. Koškovi.
Zpravodaj posl. Košek: Navrhuji, aby slavná
sněmovna přijala zprávu imunitního
výboru tak, jak byla mnou zde přednesena.
K návrhu, který byl podán, aby celá
věc vrácena byla imunitnímu výboru,
se nepřipojuji a navrhuji, aby návrh ten byl zamítnut.
Předseda: Než dám hlasovati o návrhu
pana zpravodaje na vydání posl. Majora, dám
hlasovati o návrhu posl. Hakena na vrácení
této záležitosti výboru imunitnímu.
Bylo mně projeveno přání, abych při
hlasování o tomto návrhu dal provésti
sčítání hlasů. Vyhovím
tomuto přání a prosím pp. zapisovatele
posl. Rýpara, Chalupníka a Ježka,
aby se ujali sčítání: pan posl. Rýpar
v prvém a druhém úseku, p. posl. Chalupník
ve třetím a čtvrtém úseku
a p. posl. Ježek v pátém a šestém
úseku a na presidiální tribuně. (Výkřiky
poslanců strany komunistické.)
Kdo tedy souhlasí s návrhem p. posl. Hakena na
vrácení této záležitosti výboru
imunitnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
Prosím pány sčitatele hlasů, aby provedli
sčítání, jak jsem dříve
prohlásil.
(Po sečtení hlasů:)
Podle provedeného sčítání hlasů
vyslovilo se pro návrh 52 hlasů, proti němu
84 hlasů. Návrh je tudíž zamítnut.
Přikročíme nyní ke hlasování
o návrhu pana zpravodaje.
Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje imunitního
výboru, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna se
usnesla svoliti k trest. stíhání posl.
Majora pro trestní činy proti §u 15,
č. 3 zákona na ochranu republiky a §u 159 voj.
tr. z. a proti §u 15, č. 3 (§u 1, odst. 1) zákona
na ochranu republiky (zákon č. 50 z r. 1923), spáchané
výroky na schůzi v Komárně a nesvoliti
k trest. stíhání téhož poslance
pro ostatní v žádosti uvedené trestné
činy. Tím vyřízen jest odst. 8 pořadu.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
jest:
9. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Jílka a Neuratha pro zločin podle §§u
2 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března
1923, č. 50 Sb. z. a n. (tisk 378).
Zpravodajem výboru imunitního je p. posl. dr Daněk.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
Stát. zastupitelství v Praze žaluje posl. Jílka
a Neuratha pro zločin přípravy
úkladů podle §u 2, odst. 2 zákona ze
dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., že
r. 1921 a 1922 vešli ve styk finanční s cizí
státní mocí, totiž s exekutivou komunistické
internacionály v Moskvě a se zástupcem komunistické
internacionály v Berlíně za tím účelem,
aby učiněn byl pokus násilím změniti
ústavu republiky, zejména pokud jde o demokraticko-republikánskou
formu státní tím, že přijali
pro účely strany na revoluční propagandu
jeden milion korun čsl. v Československé
republice.
Imunitní výbor jednal o této žádosti
a dospěl k přesvědčení, že
posl. Jílek a Neurath jednali způsobem
takovým, že jednáním svým překročili
meze imunity poslanecké a že imunitou nelze chrániti
činy, které směřují přímo
proti státu, jeho existenci a jeho státní
formě.
Imunitní výbor navrhuje tudíž posl.
sněmovně, aby posl. Jílek a Neurath
pro zločin příprav úkladů
ve smyslu §u 2, odst. 2 zákona na ochranu republiky
k trest. stíhání vydáni byli. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): K této věci
je přihlášen řečník. Zahájím
proto rozpravu.
Dříve však navrhuji podle usnesení předsednictva,
aby řečnická lhůta stanovena byla
15 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu je přihlášen p. posl. Jílek.
Uděluji mu slovo.
Posl. Jílek: Pánové, soudruzi a soudružky!
Státní režie Československé republiky
nemůže stále zapomenouti na blamáž
s procesem zahájeným proti nám, t. j. soudr.
Houserovi, Neurathovi a mně, r. 1925 a proto
státní zastupitelství v Praze žádá
o naše vydání ke stíhání
pro zločin přípravy úkladů
podle §u 2, odst. 2 zákona na ochranu republiky. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Jistě mají-li
pánové blamáže dosud málo, a
chtějí-li jí míti více, nemáme
nic proti tomu., Naší agitaci to jen prospěje.
(Výkřiky.)
Věříme, že vládnoucímu
panstvu je velmi nemilá existence komunistické strany
v Československu, ale takto se panstvo komunistické
strany v Československu nezbaví. Už až
příliš hluboko tkví komunistické
přesvědčení myslích širokých
mas pracujícího lidu, než aby bylo možno
zastaviti vzrůst komunistické strany pronásledováním
jednotlivců.
Co je podkladem celé žaloby proti nám? Zbytek
přímo směšným způsobem
sehnaných, "dokladů", aby mohla býti
zasažena komunistická strana. Tím, že
nejde o nás osobně, nýbrž o komunistickou
stranu, je ten zbytek žaloby tím ubožejší.
Stát. zastupitelství na rozkaz vládnoucích
žaluje spojení naší strany s komunistickou
Internacionálou. Celou stranu státní zastupitelství
žalovati nemůže, proto žaluje nás
jednotlivce, což nás nikterak nepřekvapuje.
Širokým vrstvám pracujícího lidu
poukazujeme při této příležitosti
na stranický postup vládnoucích. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Páteru Šrámkovi
a stranám lidové, ľudácké,
německým a maďarským křesť.
sociálům je dovoleno volné spojení
s římsko-katolickým papežem v Římě,
katolická církev může docela volně
i v Československu vybírati "petrský
haléř" pro papeže. Tyto všechny strany
mohou docela volně používati i materielní
podpory z Říma, ba není trestné, když
generál Bombera opatřoval si v armádě
intimáty a nařizoval podřízeným,
aby mu dávali důvěrné zprávy,
samozřejmě pro Vatikán a tím pro Italii
a státy nalézající se v rukou klerikálních
vlád.
Průmyslníkům a bankéřům
je dovoleno beztrestně se spojovati v měřítku
mezinárodním. Mohou tvořiti mezinárodní
trusty, kde se s kapitalisty druhých států
dohadují proti většině obyvatelstva
v Československu. Dr Kramář může
se dohadovat s ruskou emigrací, on a jeho strana mohou
navazovat spojení s Mussolinim a fašistickou Italií.
Švehla s agrární stranou mohou tvořiti
zelenou internacionálu i s polskou konservativní
šlechtou. Němečtí měšťáci,
z nich i nynější aktivisté mají
několik spojení s tak zv. "cizí mocí".
Maďaři s částí Slováků
mohou býti ve spojení s Horthym a pracovati v jeho
intencích v Československé republice. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Hlinka s ľudovou
stranou může beztrestně chodit žebrat
o peníze za hranice ve prospěch boje proti republice.
Soc. demokraté všech národností, žijících
v tomto státu, mohou býti příslušníky
. Internacionály i přes to, že přijala
usnesení proti versailleskému míru. Ba ani
v Rakousku-Uhersku nenašel se tak pitomý státní
zástupce, který by žaloval toto spojení,
ač několikráte byly stávky a volby
podporovány penězi ze zahraničí. Ba
nežaloval ani účast soc. demokratických
vůdců na mezinárodním sjezdu v Basileji,
namířeném proti válečnému
nebezpečí v předvečer světové
války.
Primát žalovati mezinárodní spojení
komunistických dělníků chce získati
Československá republika (Výkřiky
komunistických poslanců.), kde je legální
komunistická strana největší stranou
politickou.
Chápeme choutky vládnoucích, zbaviti se komunistů,
chtíti postaviti komunisty mimo zákon. K tomu však
je potřebí míti moc. Ale té možnosti
panstvo dnes nemá a tím méně ji bude
míti v budoucnu, když vládne proti pracujícímu
lidu, to je proti většině obyvatelstva Československé
republiky. (Stálé výkřiky komunistických
poslanců.)
Čemu poslouží tento proces proti nám,
bude, že u mnoha těch důvěřivějších
bude úplně podlomena víra v nestrannou spravedlnost
vládnoucích a že se také tito názorně
poučí o správnosti bolševické
thése, že právo jest otázka moci!
Velmi zajímavým je postup orgánů státní
moci v celém našem případu. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Když selhal útok
proti komunistické straně, vedený za pomoci
Bubníka a Roučka, chtěla státní
správa použíti jiné methody. Byl jsem
na podkladě dvou podvržených dopisů
zatčen a vyšetřován pro vyzvědačství
ve prospěch cizí moci. Všechen tisk se vrhl
na komunistickou stranu. Chtěl připraviti situaci
pro rozpuštění naší strany. Při
celém útoku nechybělo ani na tvrzeních
o mém mnohamilionovém bohatství. Výsledkem
toho všeho bylo, že po 14denním vyšetřování
navrhl vyšetřující soudce moje propuštění
z vyšetřovací vazby. Radní komora zem.
trest. soudu v Praze vyslovila souhlas s tímto návrhem.
Přítomný státní zástupce
prohlásil se subjektivního hlediska souhlas s usnesením
radní komory, ale odvolal se do tohoto usnesení
s přímým poukazem na direktivy ministerstva
spravedlnosti, abych propouštěn nebyl. (Výkřiky
komunistických poslanců.) A než mohla rozhodnouti
komora vrch. zem. soudu, dodalo soudu ministerstvo vnitra nové
obvinění proti mně.
Tentokráte jsem měl připravovati atentát
na presidenta Masaryka. Udání nevěřil
ani státní zástupce, ale přes to byl
jsem držán dále ve vyšetřovací
vazbě, ba byli zatčeni ještě další
soudruzi, Houser a Šťastný. Po 4nedělním
šetření se ukázalo, že jde o nepravdivé
udání člověka, nehodného jakékoli
důvěry, člověka, který se za
války nabízel rakousko-uherskému vyslanectví
v Americe za špiona proti odbojným Čechům,
tedy i proti prof. Masarykovi. Státnímu zastupitelství
nepodařilo se ani pro tento případ sepsati,
třebas i ubožejší žalobu. Zmohlo
se pouze na žalobu pro špionáž, která
neslavně skončila odkrytím celého
komplotu proti komunistické straně. Soud tuto část
žaloby odmítl.
Druhou část této žaloby tvoří
spojení s komunistickou Internacionálou, pro něž
máme býti nyní vydáni na návrh
imunitního výboru.
Nezdá se vám, pánové, slabým
zdůvodnění našeho vydání?
Věříte vážně v rozpuštění
komunistické strany a tím v její zničení?
Ne-li, co chcete tímto procesem dokázati? Je možná
jen další blamáž vládnoucího
režimu! Komunistické strany se již nezbavíte,
nejste s to ji zničiti, nemůžete a nemáte
síly a prostředků, jež by vás
a váš režim mohly uchránit před
súčtováním, které s vámi
provede vítězná třída pracujícího
lidu.
Hlasováním pro naše vydání vytváříte
jen prejudic pro případy vaše.
Ať žije první proletářská
vlast, Sovětský Svaz! Ať žije komunistická
internacionála! Ať žije komunistická strana
v Československé republice! (Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 19. ledna 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
těsnopiseckou zprávu o 123. schůzi posl.
sněmovny.) (Potlesk komunistických poslanců.
- Různé výkřiky.)