Posl. Major (maďarsky): Buržoasné
vlády všetkých kapitalistických štátov
a s nimi i socialisticko-reformistické strany plnými
ústy vytrubuj ú do sveta, že sbor brigantov
medzinárodného kapitalizmu, Spoločnosť
národov, je najväčšou istotou svetového
mieru. Ak poškrabeme však trochu túto istotu,
ak soškrabeme s nej ten zovňajší náter,
a ak soblečieme do naha veľkoústeho hlavného
vyznávača svetového mieru, budeme mať
pred nami zloducha, škriatka, ktorý z anjela mieru
stáva sa dravcom vojny.
Zasielka zbraní, zhabaná na sväto-gotthardskej
stanici, zásielka 40.000 pušiek dodávaných
československou republikou čínskym protirevolucionárom,
Angliou zbudovaná protisovietská fronta a akcia
Rothermereova sú najmarkantnejšími nasvedčujúcimi
príznaky, že svetový mier je sverený
špatným rukám. Proti medzinárodným
podpaľačom môže i proletariát iba
na podklade medzinárodnom zahájiť boj a preto
stanovisko našej strany ani dnes nemôže byť
iné, než ktoré prehlašovali ruskí
boľševici pri vypuknutí svetovej vojny: vojnu
proti vojne, bezohľadný boj proti kapitalistickým
pirátom, ktorí ženú pracovníkov
na jatky.
Protiva, ktorá separuje panujúce triedy kapitalistických
štátov a ktorá doznáva výraz
v boj i o trhovištia, hneď prestane, akonáhle
ona nadobudne formy boja proti Sovietskej unii. Kapitalisti rôznych
štátov na seba navzájom jazyky vypľazujúcich,
ktorí z rečníckych tribún zasielaj
ú si navzájom špatné veci a ktorí
všetci umieraj ú za svetový mier, hneď
a naskutku sa usmieria, keď maj ú útočiť
na jediný vo svete štát robotníkov a
sedliakov.
V tomto ohľade pečú spolu Kramář
s Horthym, Tuka a Hlinka s Bethlenom, Šrámek
s Pilsudskim, ba čo viac, aby spoločnosť
bola úplná, Dérer a Bechyně
s anglickými kapitalisty a s Mussolinim.
Z tohoto zorného uhlu musíme hľadieť na
autonomistický článok Tukov, ktorý
toľko prachu rozvíril, na včerajšie parlamentné
reči Šrámka a Kramářa,
a aby spoločnosť zasa nebola neúplná,
tiež na nacionalistické výpady pána
socialistického exministra Dérera proti Tukovi.
Pribijúc toto, chcem v krátkosti zaoberať sa
s hľadiska maďarských pracovníkov panstvom
Horthyho-Bethlena v Maďarsku, vlnami akcie Rothermereovej,
pašovaním zbraní a situáciou maďarských
mestských i dedinských pracovníkov, avšak
i tým, ako veľmi sú totožné tendencie
protirevolúcie ako v Maďarsku tak v Československu,
ako na poli politickom tak hospodárskom a samozrejme i
na poli politiky národnostnej.
Nastolenie a utvrdenie vlády Horthyovej mohlo byť
dosažené len výdatnou pomocou imperializmu
Dohody, počítajúc v to i Československo.
Niekoľkomiliardové náklady na sanáciu
Maďarska daly zaplatiť pracovníkmi, a tedy maďarskí
pracovníci následkom sanácie stonú
pod dvoj násobným vykorisťovaním. Horthy-Bethlen,
keď feudalizmu pomohli na nohy a zaistili jeho prerogatívné
práva zákonom, privodili na maďarský
pracujúci ľud hrúzy stredoveku.
Všetky zákony, ktoré v posledných rokoch
vyniesol maďarský, tiež demokratický parlament,
sohnaný pomocou krvavého teroru, nosia na sebe charakter
stredoveku. Oligarchia slávi rozkošné orgie
vo vyssávaní krvi maďarských robotníkov
a sedliakov. Nesmierné utrpenia maďarských
mestských a dedinských robotníkov pripomínaj
ú nám dobu inkvizície. Drahota stále
stúpa a pri tom pracovné mzdy sú nízke.
Nezamestnanosť následkom biedy a nemocí neustále
rastie a so dňa na deň bude väčší
počet tých, ktorí v smrti hľadajú
útechu pred rajom Horthyovským. Právo spolčovacie
a shromažďovacie, voľnosť slova a tlače
sú úplné len pre maďarských džentríkov,
pre robotníkov neexistuj ú ani na papieri. A jestliže
maďarské robotníctvo chce tej to ukrutnej situácii
sem-tam hnutím triedneho boj a odpomôcť, zkúsi
na sebe tie najrafinovanejšie a naj ukrutnej šie perzekučné
metody vlády Horthy-Bethlenovej. (Posl. Sedorjak [maďarsky]:
Ani u nás nezachádzajú s robotníkmi
ináč!) Tak je.
Biely teror s vybranými ukrutnosťmi prenasleduje tých
chrabrých a sebaobetavých revolucionárov,
ktorí neľakajúc sa ani tých najbestiálnejších
perzekúcií, vyrvať chcú pracujúce
massy z okruhu vlivu reformistov a paktistov a chcú ich
viesť na frontu triedneho boja.
Maďarské žaláry i teraz ešte sú
plné oduševnelými vojakmi a vodcami revolučného
triedneho boja, medzi ktorými sú tiež súdruhovia
Rákosi a Szántó a triednemu boju verný
socialista Štefan Vági, ktorí musia snášať
utrpenia cez dlhé roky v maďarských žalároch
len preto, lebo nemohli mlčky hľadieť na utrpenia
maďarského robotníctva.
Konštatujúc všetko to, konám svoju najpoctivejšiu
triednu povinnosť voči absolútnej väčšine
veľa trpiaceho pracovného obyvateľstva Maďarska
a naproti nepatrnej maďarskej oligarchii, a to tým
väčšimi, lebo som presvedčený,
že záujmy maďarských pracovníkov
sú tie isté, ako pracovníkov Československa.
So zvláštnou ostrosťou prejavuje sa to dnes,
keď reakcionárska vláda československá
so svojími stálymi útoky proti životným
záujmom pracovníkov postupne zamýšľa
na miesto utajovanej diktatúry buržoázie vybudovať
otvorenú diktatúru buržoázie, biely
teror československý. A preto proletariát
týchto dvoch zemí musí na poli jednotnej
fronty a triedneho boja sledovať jednu cestu, aby spojenými
silami mohol poraziť reakcionárske vlády Horthy-Bethlen-Švehla-Šrámek.
Najväčšou prekážkou v tejto ceste
proletariátu je soc. demokracia, ktorá sa prenajala
do služieb buržoázie. Nadvládu maďarskej
oligarchie utvrdili vodcovia soc. demokracie chýrečným
Bethlenovským paktom, odsúdeným ešte
i II. internacionálou, lebo len pomocou tohoto paktu mohli
Bethlenovci zaúzdiť revolucionárske sily maďarského
proletariátu. Bethlenovci a Payerovci sú v jednej
fronte proti maďarskému proletariátu.
Avšak to samé musím konštatovať aj
o soc. demokratoch československých. Dérer
to bol, ktorý ako minister s plnou mocou vyhlásil
na Slovensku štatárium a velel proti štrajkujúcim
zemerobotníkom, bojujúcim za väčší
kus chleba, četníctvo a vojsko. Soc. demokrati svojími
hlasy uviedli v život zákon na ochranu republiky,
podľa ktorého žalárujú teraz vyznavačov
revolučného triedneho boja, komunistov.
Takto pripravili československí sociál-patrioti
pôdu pre dnes panujúcu reakciu, ktorá stáva
sa vždy drzejšou a dnešným svojím
lojálnym, pseudoopozičným zástojom
upravujú cestu otvorenej diktatúre buržoáznej.
Kedykoľvek vzniknú nesnádze v buržoáznom
štáte, postavia sa vodcovia sociálnych demokratov
vždy otvorene na strahu buržoázie. Sociál-patrioti
povedajú, že s nami komunistami neuzavrú spolok,
lebo my bojujeme za oslobodenie proletariátu cestou revolučnou.
Avšak práve vtedy uzavierajú otvorené
alebo utajované spojenectvo ako u nás tak v Maďarsku
s buržoáziou cieľom udržovania a zabezpečenia
jej nadvlády. Konečnou konzekvenciou tohoto zradneho
stanoviska je tedy: radšej diktatúru buržoázie,
než diktatúru proletariátu.
Rovnako zradcovské stanovisko zaujímajú nielen
maďarskí a československí sociál-patrioti,
ale i celý generálny štáb II. internacionály
v otázke válečného nebezpečenstva.
Napriek tomu, že neodškriepiteľné príznaky
válečných symptomov so dňa na deň
rastú, politikovia a listy II. internacionály buďto
jednoducho popierajú blízkosť válečného
nebezpečenstva alebo zaraďujú sa naprosto v
jeden šik s buržoáziou toho ktorého štátu
na obranu kapitalistickej vlasti práve tak, ako v dobe
svetovej vojny. Tak tomu bolo pri príležitosti akcie
Rothermereovej, keď sociálne demokratická strana
v Maďarsku na strane Bethlenovej, Dérerovci však
na strane Švehlovej a Kramářovej
vyľazovali jazyky za Dunaj a zpoza Dunaja. Na miesto
jednotnej proletárskej fronty tedy i v otázke vojny
slučujú sa s buržoáziou svojho štátu
v jednotnú frontu. Pri tom však s chladnou eleganciou
salonného socialistu jednoducho prešvihnú sa
nad nezdolateľnou zásadou Marxa: Proletár vlasti
nemá a nemôže mu byť vzaté, čo
nemá.
Jak v jednom tak v druhom štáte tedy strany patriace
ku II. internacionále štvú proti sebe navzájom
proletariát, aby zachránili vlasť vykorisťovateľov.
Na to môže dať proletariát patriaci ku
stranám sociálne demokratickým len jednu
odpoveď: Zaradiť svojích vodcov do kategorie
válečných štváčov a buržoáznych
darmožráčov a pod práporom strany komunistickej
pripraviť sa na sociálnu revolúciu, zahájiť
boj proti utlačovateľom svojho vlastného štátu.
Včerajší prejav pána ministra Šrámka
je školským príkladom po tej stránke,
ako vláda každého štátu snaží
sa prišiť ódium války za krk vlády
inej. Poľsko činí prejav: jemu nie je nič
do zásielky zbraní, Bethlen hovorí: my sme
zbrane neobjednali, a pán Šrámek v mene
vlády československej prehlašuje: zásielka
zbraní nebola zasielaná do Nového Mesta,
lež do Sátoralja-Ujhelyu. Ako keby páni títo
povedali: náš štát chce mier, avšak
ajhľa, druhý štát ako drzo zbrojí!
Z toho tedy samo sebou nasleduje, že i my musíme sa
pripraviť k vojne obrannej. Rovnako tak záludný,
ako priehľadný je tento trik. Skoro by sme sa museli
domnievať, že túto komédiu so zásielkou
zbraní vyvolali naschvál, aby slúžila
za podklad ďalšiemu ozbrojovaniu, snáď ani
nie tak vo službách vzájomnej nenávisti
kapitalistických štátov, ako skôr za
účelom zlomenia Sovietskej únie za každú
cenu. V tomto podozrení utvrdzuje nami včerajšia
reč pána dr Kramářa, ktorý
prehlásil kategoricky: "Tento incident tajného
zasielania zbraní neznamená pre nás ani veľké
prekvapenie a ja si na každý pád nemyslím,
že by sme to s nášho stanoviska preceňovali."
Sdeľujem názor pána dr Kramářa
po tej stránke, že to naozaj nie je veľkým
prekvapením pre tých, ktorí zblízka
môžu nazrieť do tej bosoráckej kuchyne
tajnej diplomacie a ktorí majú zaiste výborné
informácie o prípravách, ktoré od
rokov popierali a ktoré predsa prepukly a ich hrot je namieraný
proti štátu robotníkov a sedliakov.
Nie je to prekvapením ani pre nás komunistov, lebo
veď my od rokov hlásame, že Anglia sa namáha
sohnať protisovietskú frontu a alfou a omegou každého
zbrojenia je jednak cieľ výšuvedený a
jednak jeho predpoklad: zkrotenie komunistických strán
vo všetkých štátoch a zputnanie triedy
robotníckej.
Avšak zaiste je to prekvapením pre tých, čo
sadli na lep pacifistickým frázam, čo
brali vážne mierové sľuby najbezočivejších
válečných štváčov, čo
sa stali obeťmi ilúzií pacifistických.
Môžeme snáď brať vážne
prejav pána dr Kramářa, že: "my
všetci chceme mier a veľmi by sme sa tešili tomu,
keby sme mohli docieliť všeobecného odzbrojenia".
Koľko slov, toľko lží. Nepredpokladám
o pánu Kramářovi, že by nevedel
o návrhu učinenom súdruhom Litvínovom,
delegátom Sovietskej unie na odzbrojovacej konferencii,
ktorý prišiel s jasným plánom v konkrétnej
forme vypracovaným, ktorý by opravdu bol mohol slúžiť
za podklad pre všeobecné odzbrojenie. A práve
rovnako smýšľajúci tuzemskí i cudzozemskí
priatelia pána dr Kramářa to boli,
ktorí sa proti tomu zubami-nechtami ohradzovali.
Práve tak nekryje sa so skutkom ani tvrdenie pána
dr Kramářa, že tu nikoho nechcú
pozbaviť práv národnostných. V utlačovaní
pracovníkov, v ich vykorisťovaní a prenasledovaní
drží československá buržoázia
krok s maďarskou oligarchiou. Utlačovacie snahy československej
buržoázie zaťažujú pracovníkov
maďarskej národnosti dvojnásobnou váhou.
Vychytím z nich len niekoľko: nacionalistickým
prevádzaním pozemkovej reformy uvrhli dedinských
bezzemkov do najväčšej biedy, perzekúcie
štátno-občianske od vydania lex Dérer
sa len stupňovaly, útlak kulturálny,
zrušovanie maďarských škôl je na dennom
poriadku. Sebaurčovacie právo národov je
v očiach československej buržoázie práve
takou nulou, ako v očiach maďarských oligarchov.
Kde je ten slávny sľub, ktorý bol povolaný,
aby zabezpečil autonomiu Podkarpatskej Ukrajine?
Niet štátu kapitalistického, ktorý by
neutlačoval národnosti jemu pridelené. Okolia
národnosťmi obydlené chcú kapitalistickí
trubci panujúceho národa v prvom rade hospodársky
a potom i na poli politickom i kulturálnom vyplieniť
a tým zasievajú a musia zasievať zárodky
ďalšej vojny. Národnostná otázka
- a to pribili sme tu už niekoľko ráz - bola
vyriešená jedine v Sovietskej únii, avšak
nezbytným predpokladom toho bolo zdolanie kapitalistického
výrobného systému sociálnou revolúciou.
Práve tak nemožno zabezpečiť ani svetový
mier za kapitalistického spoločenského poriadku.
Pacifistické fráze sú iba pokrývkou
toho morálneho bahna, v ktorom rodia sa zárodky
vojny. Dokiaľ budeme brať za pravú mincu staré
rímske príslovie "Ak chceš mier, pripravuj
sa k vojne", dotiaľ sa vojnám nevyhneme. Len
beztriedna ľudská spoločnosť môže
zaistiť ten večný mier, predpokladom ktorého
je však sociálna revolúcia.
Proletariát má tedy cesty dve: dnešný
kapitalistický spoločenský poriadok, ktorého
trvalým a zákonitým príznakom je vojna,
alebo zničenie kapitalizmu pomocou sociálnej revolúcie.
Proletariát môže voliť len cestu druhú:
"Ak chceš mier, chystaj sa k sociálnej revolúcii."
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Listina řečnická je vyčerpána.
Rozprava o vládním prohlášení
je skončena.
Aby bylo možno vyvětrati zasedací síň,
přerušuji schůzi na 10 minut. (Schůze
přerušena v 8 hod. 58 min. večer opět
zahájena v 9 hod. 35 min. večer.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
schůzi. Budeme pokračovati v jednání
o vládním prohlášení. Slovo k
věcné poznámce vyžádali si páni
posl. dr Franke a Tomášek.
Dávám slovo p. posl. dr Frankemu.
Posl. dr Franke: Slavná sněmovno! K prohlášení
pana náměstka předsedy vlády ve věci
dovozu zbraní do Maďarska mám čest prohlásiti
jménem klubu čsl. strany nár. socialistické,
že s tímto prohlášením náš
klub souhlasí a že také pro toto prohlášení
bude hlasovati. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Důvody rázu nejen vysoce státního,
ale také ohled na cizinu, která sleduje naše
jednání a naše hlasování a která,
pánové, sleduje hlasování nejen koaličních
stran, nýbrž i stran oposičních, jsou
nám dostatečným důvodem, abychom pro
toto prohlášení, i když je učinil
náměstek předsedy vlády, proti které
jsme v nejostřejší oposici, opakuji, tyto důvody
stačí. abychom pro toto prohlášení
jasně a zřetelně se vyslovili.
Ale nejsou to pouze.(Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): důvody
rázu opravdu celostátního, celonárodního
a opravdový zřetel na zahraničí, které
nás vedou k tomu, abychom pro prohlášení
nepřátelské nám vlády a koalice
hlasovali. Je to také opravdový zřetel na
Slovensko, na jeho bezpečnost, na úplnou integritu
území československého proti každému.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
nepříteli nejen zahraničnímu,
ale také vnitřnímu, ať sedí tady
nebo tady (ukazuje na lavice komunistických a ľudových
poslanců.), ať sedí na levici nebo na pravici.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.
Výkřiky: Fuj! Hluk a pískání
na levici.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): Vážení
pánové! (Výkřiky čsl. poslanců
nár. socialistických a poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Hluk trvá.)
Posl. dr Franke (pokračuje): Na celém
světě... (Výkřiky komunistických
poslanců. Výkřiky posl. Zeminové.
Pískání a výkřiky komunistických
poslanců. Vřava.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): Vážení
pánové! Na celém světě demokratickém
hlasuje státotvorná oposice pro vládu, jde-li
o otázky rázu opravdu celostátního
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Hluk.) a zahraničně důležité.
(Hluk trvá.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): Nemůžeme
však, vážení pánové, nevysloviti
své hluboké politování nad tím,
že vůči státotvorné oposiční
straně koalice a vláda postupovaly takovým
způsobem, se kterým se neshledáme v jiných
státech. (Výborně! Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.) Jde-li
ve Francii o otázku týkající se bezpečnosti
státu, o otázku celonárodní, jde-li
o otázku zahraničně vysoce důležitou,
vláda sama považuje za svou povinnost přijíti
ke státotvorné oposici, vyložiti svoje stanovisko
a žádati o podporu této státotvorné
oposice. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.) To jste, pánové, neučinili
a my vznášíme vedle této parlamentární
formální výtky další těžkou
výtku. (Stálé výkřiky komunistických
poslanců.)
Jest jistě velice povážlivé, jestliže
k otázce, o které považovala i tato jinak velice
mlčelivá vláda za nutné promluviti,
k otázce pašování zbraní do Maďarska,
mluvilo se ve chvíli, ve které již byl znám
incident koaličního poslance dr Tuky, a pan
náměstek předsedy vlády nenašel
jediného slova, kterým by byl odpověděl
na oprávněně rozbouřené mínění
v této věci. (Výkřiky. - Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): Protestujeme
proti tomuto postupu a nemůžeme. (Trvalý
hluk a výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): spokojiti se
s jinak velice laskavým vysvětlením p. předsedy
posl. sněmovny, že jen z důvodů t. zv.
technických nedošla odpověď vlády
na interpelaci podanou naším klubem ve věci
nejen gotthardské, nýbrž i ve věci incidentu
Tukova. (Výkřiky na pravici.) Vážení
pánové! Prohlašuji jménem svého
klubu, že odmítáme s největším
rozhořčením pokus koaličních
stran, vysvětliti a omluviti případ dr Tuky
t. zv. státovědeckou filosofií. Pánové,
proti této t. zv. státovědecké filosofii
klademe nefalšovanou, neskrývanou lásku k svému
národu a protestujeme proti tomu, co j ste dosud učinili.
(Potlesk poslanců čsl. strany národně
socialistické.) Prohlašuji se vším
důrazem. (Hluk. Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Franke (pokračuje): že, hlasujeme-li
pro prohlášení p. náměstka předsedy
vlády, nemáme dostatečně silných
a energických slov, kterými bychom vyjádřili
naprostou svou nedůvěru k této vládě
a většině. (Výborně! Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.
Výkřiky "fuj" a pískání
poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k poznámce p. posl. Tomáškovi.
(Trvalé výkřiky komunistických
poslanců. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka.
- Předseda zvoní.) Prosím o klid.
(Výkřiky a hluk neustávají. -
Předseda zvoní.)
Prosím o klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Prosím p. posl. Mikulíčka o klid.
(Výkřiky posl. Bechyně a Mikulíčka.)
Prosím pány o klid. (Hlučné výkřiky
poslanců strany komunistické a čsl. soc.
dem. strany dělnické. - Předseda zvoní.)
Prosím opět o klid. (Výkřiky a
hluk trvají.)
Prosím znovu o klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka,
Bechyně a dr Dérera.)
Prosím pány o klid. (Trvalé výkřiky
a hluk na levici. - Někteří komunističtí
poslanci přistupuji k lavicím čsl. poslanců
soc. demokratických. - Předseda zvoní.)
Prosím, aby páni poslanci zaujali svá místa.
(Vřava na levici trvá.)
Prosím o klid. (Vřava na levici neustává.
- Předseda zvoní.)
Prosím znovu o klid. Pana řečníka
prosím, aby se ujal slova. (Stálé výkřiky
komunistických poslanců. - Výkřiky
posl. Johanise.) Prosím znovu o klid. Prosím
pana řečníka, aby se ujal slova.
Posl. Tomášek: Mám čest
učiniti jménem klubu poslanců čsl.
strany soc. demokratické před hlasováním
toto sdělení:
Ačkoli v otázce pašovaných zbraní
do Maďarska jde o velkou záležitost míru
ve střední Evropě a o bezpečnost našeho
státu, počínala si vláda republiky
při parlamentním projednávání
této záležitosti způsobem co nejmalichernějším.
(Výkřiky posl. Hakena.)
Klub konstatuje, že vláda za vedení pana náměstka
Šrámka není schopna povznésti
se na výši situace. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Klub konstatuje dále, že vláda neměla
dosti statečnosti, aby jedině přípustným
politickým způsobem vyřídila trapnou
aféru vládního poslance Tuky. (Výkřiky
posl. Bolena.) Vedení státních věcí
nenachází se ve spolehlivých rukou, drží-li
vláda na úkor republiky posl. Tuku jenom
proto, aby neohrozila svých vnitropolitických reakcionářských
plánů. (Potlesk poslanců čsl. strany
soc. demokratické a čsl. strany nár. socialistické.)
Klub čsl. soc. demokratických poslanců nechce
vládu na této cestě následovati a
rozhodl se, že prohlášení o svatogotthardském
případu vezme na vědomi. (Veselost komunistických
poslanců.) Nejsme sice plně uspokojeni mírným
postupem vlády na mezinárodním foru, avšak
přejeme si, aby v otázce, kde běží
o mír a bezpečnost státu, padaly na váhu
před domácím i zahraničním
veřejným míněním také
hlasy socialistické oposice. (Výborně!
Potlesk čsl. poslanců soc. demokratických
a čsl. poslanců nár. socialistických.
- Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tomášek (pokračuje): Při
tom pokládáme za svou povinnost výslovně
prohlásiti, že, hlasujíce pro vládní
prohlášení v otázce tajného zbrojení
horthyovské reakce, hlasujeme právě jenom
na obranu míru a pro bezpečnost republiky... (Potlesk
čsl. poslanců soc. demokratických a nár.
socialistických. - Smích poslanců
komunistických.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tomášek (pokračuje): ...
nikoliv však pro dnešní československou
vládu. (Potlesk čsl. poslanců socialistických.)
Proti této vládě setrváme naopak
v oposici neúprosné a tvrdé. (Smích
komunistických poslanců. Výkřiky.
Potlesk čsl. poslanců soc. demokratických.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tomášek (pokračuje): Setrváme
v oposici proto, že je to vláda nepřátel
pracující třídy a vyslovené
politické, kulturní a sociální reakce.
(Potlesk čsl. poslanců soc. demokratických
a nár. socialistických.) Nemáme důvěry
k p. náměstku min. předsedy. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Tomášek (pokračuje): Nemáme
důvěry k celé vládě a neustaneme
ve svém zápase (Stálé výkřiky
komunistických poslanců.) proti ní, dokud
nepřivodíme její porážky. (Potlesk
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické
a čsl. strany nár. socialistické. - Odpor
komunistických poslanců.)