Středa 25. ledna 1928

Posl. Landová-Štychová: Dámy a pánové! Vzhledem k tomu, že byla včera přerušena debata týkající se dalších výjimečných ustanovení proti dělnickému hnutí a hlavně proti politickým odpůrcům buržoasních vlád, navazuji formálně svůj referát na prohlášení vládní.

Pan posl. dr Kramář zmínil se včera v debatě k tomuto bodu - a činí tak ostatně velmi často - o osvobozeném československém národě a o odhodlání hájit dobyté svobody proti každému a za všech okolností. Jako jedna z těch, kteří se osvobozenského zápasu za války aktivně zúčastnili a byli v důsledcích toho pod policejním dozorem v přísné konfinaci, konstatuji zde: Není v Československu žádného osvobozeného národa, nýbrž jest tu jen panující česká a slovenská buržoasie, sjednocená politicky, i hospodářsky s těžkou buržoasií německou a maďarskou. (Souhlas komunistických poslanců.) Dělnictvo bez rozdílu národností je hospodářsky, politicky a kulturně soustavně utlačováno a persekuce, o jaké se starému monarchistickému Rakousku ani nezdálo, zasahuje už dnes tak daleko, že to budí znepokojení a protesty i v kruzích pokrokovějších elementů, a pokud vím, i ze samotných vládních stran. U dělnictva jinonárodního jest zvýšen všechen ten útlak i útlakem národnostním. Také poměry v soudnictví vyvolávají protesty i samotných soudců a právníků; tajné výnosy stíhají jeden druhý a mnohým zaměstnancům ve státních úřadech a institucích, pokud si zachovali trochu lidskosti a smyslu pro spravedlnost, stává se vykonávání příkazů věcí konfliktů s vlastním svědomím.

To se týká v prvé řadě úsporného systému a vůbec celého režimu ve věznicích a trestnicích. Není proto divu, že političtí vězňové na Pankráci v Praze, a to dělníci Svoboda, Frantl, Slanař a j., dále spisovatel Ivan Olbracht, redaktor Jos. Kozák, básník Dymeš a redaktor Bartoš zahájili včera dvoudenní hladovku, protestujíce tím proti vězeňskému režimu v Československu vůbec, (Hluk. - Výkřiky posl. Můni.) a demonstrujíce současně pro obnovení práv politických vězňů alespoň v té míře, jaká jim byla přiznána za absolutistického Rakouska cís. nařízením z r. 1849. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Není jistě bez významu, že jubilejní rok desetiletého trvání Československé republiky je zahajován hladovkami a protesty politických vězňů na straně jedné a dalšími zostřenými výjimečnými zákony na straně druhé. (Výkřiky posl. Jílka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Volám pana posl. Jílka k pořádku.

Posl. Landová-Štychová (pokračuje): Ať už jde o robotárny, které chystáte pro své politické odpůrce.... (Opětovné výkřiky posl. Jílka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Volám p. posl. Jílka po druhé k pořádku. (Posl. Harus: I nech si to!)

Volám pana posl. Haruse k pořádku.

Posl. Landová-Štychová (pokračuje):

jako nejvhodnější místo pro občanskou diskusi v demokratické republice, či o zákon dávající četnictvu a policii takřka neomezené právo na život vězně nebo zatčeného - v každém z nich, i když to popíráte. (Výkřiky posl. Jílka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pana posl. Jílka volám po třetí k pořádku. (Posl. Wünsch [německy]: Nerozčilujte se tam nahoře, což jste četník?)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pana posl. Wünsche volám k pořádku.

Posl. Landová-Štychová (pokračuje): jde v prvé řadě o zostřená opatření proti nepohodlným vyšetřovancům a vězňům politickým. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Landová-Štychová (pokračuje): Neboť, uvážíme-li, že mnohé, ba skoro už všechny politické delikty jsou dnes na základě libovolných výkladů zákona na ochranu republiky zbavovány svého politického charakteru, máme po desetileté zkušenosti plné právo nevěřiti v účinnost pouhého přání vysloveného ústavně-právním výborem na př. v jeho zprávě k předloze o zřízení nucených pracovních kolonií, jímž chce zdůrazniti, že se zákon netýká politických delikventů, nýbrž jsme povinni označiti je pravým jménem jako jednu z ošuntělých demokratických komedií.

Stejně pokud se týče předlohy zákona, jímž se doplňují a mění zákony o četnictvu a o sborech stráže bezpečnosti. Místo snah a akcí o všeobecné zvýšení sociální úrovně pracujících vrstev vůbec, - což by bylo nejlepším lékem proti stoupání zločinnosti, která je pouze samozřejmým důsledkem zločinných tendencí celého vašeho dosavadního společenského řádu - zavádějí se u nás balkánské poměry, kde život člověka, zejména pak život politického psance stává se méně cenným než život dobytčete. Je přece všeobecně po celém světě dnes známo, jak v balkánských zemích zbavuje se vládnoucí třída nepohodlných politických odpůrců, které nemůže podle zákona ani žalářovat ani popraviti. Jsou prostě odstřelováni při převážení z jedné věznice do jiné pro t. zv. "pokus o útěk". Ustanovení, na jichž podkladě je možno tak neomaleně zasahovati do soukromého života četnického a policejního mužstva, i pokud se týče sňatků, mají samozřejmě působiti, abyste si z toho mužstva vycepovali bezmyšlenkovité stádo jednotlivců, kteří za kousek výhody budou nuceni ke všemu. Jsou vlastně k politování tito vaši otroci, neboť není vyloučeno, že si na nich vynutíte během doby i feudální právo první noci. (Veselost. - Potlesk komunistických poslanců.)

Dámy a pánové, je pravda, že není již pro nikoho právní jistoty a ani stínu humanity v Masarykově Československu. Pravda nevítězí - nýbrž vítězí tu lež, korupce a mocenská posice v té které vládní straně.

Že nepřeháním, že jednotný, důsledný a plánovitý boj proti množícím se persekučním reformám vašim je nevyhnutelným a měl by býti pro všechny socialistické a pokrokové elementy v republice přímo povinným, o tom svědčí mnohá fakta, ať jsou to nové výjimečné zákony, ať třídní rozsudky, ať konfiskace proletářského tisku nebo vězeňský režim, ať jsou to případy z dřívějška nebo z posledních dnů.

Porovnejme, prosím, případ právě degradovaného generála Gajdy! Odvolací kárný výbor ministerstva nár. obrany uzná, že Gajda je vinen nabízením se k vojenské službě a špionáži ve prospěch sovětského Ruska, které tuto službu nepřijalo. Hned potom učiní přípravy k fašistickému státnímu převratu v Československu, uveřejňuje v "Národních Listech" nepravdivá a klamná data o svém předběžném vzdělání a své vojenské činnosti za války. Ale, pánové a dámy, to všechno není v Československu kvalifikováno jako úklad o republiku a podvod, nýbrž jenom jako porušení služebních a stavovských povinností. A proto také gen. Gajda nejde ani do vyšetřovací vazby, ani před řádný soud, ani do vězení, nýbrž je trestán tím, že jde jako civilista do pense s 45.000 Kč ročních příjmů. Věru, pánové, kdyby na rozhodujících místech seděli nejnesmiřitelnější nepřátelé tohoto státu, nemohli by svou pomstu prováděti cyničtěji, než to děláte vy.

Stejně případ posl. Dubického. Dělá to opravdu dojem, jako by se někdo staral o splnění známého proroctví prof. Masaryka o jednom státě, na který by se chodili dívati černoši z nejtemnější Afriky. Všecky zásady, o které se opírala revoluční provolání vůdce československé revoluce za hranicemi. na kterých byla zpracována washingtonská deklarace atd., jsou dnes u vás postaveny na hlavu. Tady smějí intrikovati monarchističtí spiklenci ruští proti republikánskému útvaru a dostávají podpory; tady smějí lid ohlupovati různí misionáři, ať již katoličtí nebo z "armády špásu", ale nesmějí tu na př. přednášeti ruští proletářští básníci, ani tu nesmějí recitovati ze svých děl. Věru, že ne dávný případ vypovězení ruských proletářských básníků Bezemenského, Utkina a Žarova, kteří měli minulého týdne 20. ledna recitovati v Odborovém domě na Perštýně své básně, je jednou z největších kulturních ostud republiky a je opravdu jako doklad kulturního vývoje Československé republiky velmi výmluvným úvodem do jubilejního roku. Je pro socialistické i indiferentní vrstvy poučnější než sebe lepší výklad o soumraku demokracie a pokroku v Československu.

A teď se podívejme na druhý břeh a podívejme se důkladněji, ať již tu jde o známý případ soudr. Jílka a Neuratha, kde se má po prvé podle maďarského, horthyovského vzoru souditi příslušnost k III. Internacionále jako zločin a kde již v pozadí připravujete galeje, robotárny, anebo eventuelně četnickou vražednou kulku pro nenáviděné politické odpůrce. To znamená váš zákon o robotárnách a váš zákon četnický.

Anebo porovnejme s Gajdovým rozsudkem odůvodnění rozsudku nad soudr. Paufošimou, Skočkem a Michalem, jak jsem zde již o něm mluvila. Ti nenabízeli svých služeb proti Československé republice ruské vládě ke koupi, ti se nenabízeli ke špionáži, ti o sobě nelhali, jen rudý prapor odevzdali pro oddíl rudé armády jako symbol soudružské sympatie statečným ochráncům první dělnické republiky světa. A to bylo kvalifikováno jako úklad o republiku s trestem jednoho roku těžkého žaláře, zostřeného jedním postem čtvrtletně a 2000 Kč pokuty, nebo k dalšímu těžkému žaláři po jednom měsíci každému z nich, (Výkřiky poslanců strany komunistické.) a vedle toho ještě jsou odsouzeni ke ztrátě čestných práv občanských a k náhradě trestních útrat. Ale nedosti na tom. My jsme zjistili dodatečně, že ačkoliv rozsudek nad těmito soudruhy vynesen byl 3. listopadu m. r., ačkoliv odsouzení soudruzi nedostali ani vyzvání nebo upozornění, kdy mají trest nastoupiti, náhle byli policií ve svých bytech takořka přepadeni a v železech spoutaní do vězení odvezeni. (Posl. Zoufalý: Když jsem se ptal v Jihlavě, proč Paufošimu zatkli, řekl mně p. vládni rada, že mu není známo, z kterých důvodů byli zatčeni! Stalo se prý tak na příkaz z Brna!) Na vyšší rozkaz. Při zatýkání soudr. Skočka asistovalo dokonce 11 policajtů. Zatýkání dělo se takovým způsobem, že soudruzi nemohli si ani své soukromé záležitosti se svými rodinami vyříditi a připraviti se na tak dlouhou dobu své nepřítomnosti. Jsou vesměs živiteli rodin, ale ovšem, kde jde o komunistické dělníky nebo o komunistické funkcionáře, není třeba sentimentality. A prosím, kdo nám ručí za to, až bude v platnosti četnický zákon, že nebudou naši soudruzi při takových příležitostech rovnou odpravováni, jako se to soustavně děje ve fašistických zemích? (Výkřiky poslanců komunistických.)

Mluvila jsem zde také o poměrech na Pankráci, o těžce tuberkulosním Bartošovi, kterému by bylo třeba alespoň nemocniční stravy a péče. Pan ministr byl tak laskav a dal mně napsati psaní, že "na základě provedeného šetření výkon jeho trestu" - Bartošova - "se provádí přesně podle platných předpisů a že mu byly poskytnuty úlevy, o něž žádal, pokud jsou přípustný. Při nedávné inspekci věznice trestanec Bartoš na dotaz prohlásil, že má vše v pořádku a že nemá, na co by si stěžoval." Že nemá, na co by si stěžoval, by bylo potěšitelné, kdyby to tak bývalo bylo opravdu. Ale přesvědčila jsem se dne 10. ledna t. r. s právním zástupcem dr Bartoškem, že věc byla trochu jiná, než jak byla sdělena panu ministrovi. Na můj přímý dotaz prohlásil nám sám soudruh Bartoš, že o nějaké inspekci v té době na Pankráci vůbec neví. Pravil, že se jen kterýsi den náhle otevřely dvéře, kdosi vzkřikl do cely: "Máte prosbu nebo stížnost? Máte tady vši?" A než si mohl překvapený vězeň uvědomiti, že by mohl přednésti své požadavky nebo stížnost, odpověděl rychle jen na ty vši: "Ne, vši tady nemám.'' A dveře již bouchly a t. zv. inspekce již letěla o číslo dále. Tak tedy vypadají inspekce na Pankráci. Ostatně Bartoše není třeba se ptáti. Dává svým vzezřením velmi výmluvné vysvědčení pankrácké hygieně a pankrácké kuchyni. Na výtky ředitele věznice, že má právo si stěžovati a hlásiti se k raportu, odpověděl Bartoš: "Stížnosti nejsou nic platny. Najdu-li v polévce rusa, knoflík nebo hřebík, tak to vyplivnu a dál nejím, ale stěžovati si nepůjdu. Každou stížnost následuje kárná kobka a není to vůbec nic platno. Proto vězňové na Pankráci odvykli si stěžovati inspekcím a starší vězňové varují mladší přírůstky, aby nedělali si zbytečnými stížnostmi zlou vojnu."

V případě Bartošově mohou si zastánci a tvůrci dnešního vězeňského režimu vůbec gratulovati. Dosáhli velmi mnoho. Předně zničili poslední zbytek zdraví vězně, zlomili jeho revoluční odvahu tím, že ho zbavili důvěry v soudružskou solidaritu, ježto mu přes všechny naše zákroky a urgence o poskytnutí psacích a studijních potřeb nebylo do nedávna vyhověno, ač jeho právním zástupcům i mně bylo to přislíbeno několikráte. Konstatuji zde, že v záležitosti soudr. Bartoše intervenovala jsem od 3. září nesčetněkráte u samého p. ministra spravedlnosti s dr Gátim a s dr Bartoškem a pak u správy věznice na Pankráci s dr Polákem a teprve v minulých dvou týdnech po těchto nekonečných intervencích dosáhli jsme jen nepatrného přilepšení 1/4 litru mléka a čtvrtky chleba za 2 dny pro těžce tuberkulosního člověka. (Výkřiky komunistických poslanců.)

O té humanitě ve věznicích u nás dalo by se velmi mnoho říci. Nedávno na př. nastoupil svůj trest parlamentní zpravodaj "Rudého Práva" soudr. Josef Kozák. Také o kuriosním odůvodnění rozsudku v jeho věci jsem tu nedávno mluvila. I jeho případ stojí za porovnání s případem gen. Gajdy. Kozák za pouhý výrok, že "rozvoj československého národa je možný jen ve Svazu sovětských republik, jinak že vrátí se starý pořádek", dostává 5 měsíců žaláře, zostřených jedním postem měsíčně a Gajda pouhé snížení gáže na 45.000 ročně za vyložený fašistický úklad. (Výkřiky komunistických poslanců.) Soudr. redaktor Kozák domáhal se nejprimitivnějších práv politického vězně 72hodinovou hladovkou, hned jak nastoupil. Zahájil ji proto, že viděl, jak téměř marné je každé slovo, které se tu až dosud ve věci obnovení práv politických vězňů proneslo. Aby dostal alespoň to, co mu podle vězeňského řádu patří od prvního dne - totiž psací potřeby - a upozornil na mstivý systém, odhodlal se k hladovce, tedy k jednomu z nejtěžších protestů, jakých vězňové užívají.

A jedním z nejkřiklavějších protějšků Gajdova případu je poslední případ českého spisovatele Ivana Olbrachta. Jeden z těch odvážných, kteří za války podepsali známý historický projev českých spisovatelů, syn velmi známého českého spisovatele Antala Staška (Výkřiky.), místo aby svých konexí společenských využil ke kariéře v Československé republice, zůstal dole s utlačenými, s nimi zakládá komunistickou stranu a pracuje v redakci "Rudého Práva". Tento člověk spáchal "strašný" zločin. Loni o výročí Leninovy smrti byla v "Rudém Právu" uveřejněna z Leninova sborníku z r. 1917 před tím nekonfiskovaná stať "Rady člověka stojícího stranou". Redaktor Olbracht dostal jako odpovědný redaktor pro zanedbání redaktorské péče 1 měsíc žaláře s posty a 1000 Kč pokuty. Když nastoupil trest, poznal na vlastní kůži, jak jest s delikventem zacházeno, než dostane celu a než dostane své číslo v kriminále. V zeleném "antonu" jsou vězňové umístěni v jakýchsi těsných pouzdrech, kde každý sám uzamčen může jen nepohnutě stát a jakž takž lapat ústy a nosem vzduch, který stěží prochází hustě zamřížovaným otvorem asi ve výši obličeje stojícího vězně. Je to velmi hygienické zařízení a vynálezce by měl dostat diplom idiota. Na Pankráci od první chvíle pocítí vězeň dobrodiní Englišova úsporného systému, jeho racionalisace v Československé republice. Nedostane oběd v budově zemského trestního soudu na Karlově náměstí, poněvadž je odvážen příliš brzy, a nedostane ho také na Pankráci při nastoupení, poněvadž zde už jsou po obědě. Tím se hodně ušetří a lze za to přilepšovat pánům poslancům v rozpočtovém výboru na kuřivu a cukrlátkách. Aby se vězni jeho cela lépe líbila, strčí ho na uvítanou nejdříve do korekce, o níž jsem zde již jednou mluvila. Také soudruh Olbracht líčí tuto sklepní místnost jako hnusnou špinavou díru, páchnoucí stuchlinou a lidskými výměty. Lože bylo podle jeho líčení tak odporně špinavé starými i čerstvými skvrnami všech možných lidských výmětů, že se raději rozhodl celých těch 24 hodin stát a chodit, než by si byl do toho jen usednul. Za tu dobu získal si obnovení revmatických oteklin kloubů. "Nejde o mne," prohlásil soudruh Olbracht, "ale jde o všechny, kteří tu už byli a kteří přijdou po mně, ať už jsou političtí delikventi nebo ne, neboť tak snížiti člověka, tak hluboce ho snížiti pod úroveň dobytčete, to není trest, to je nejnižší druh msty, to je bestialita." A já bych řekla, pánové, že je to již spíše perverse, specialita buržoasní justice a vašeho mstivého kárného systému. (Výkřiky posl. Haruse a Bolena.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pana posl. Haruse volám k pořádku. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Posl. Landová-Štychová (pokračuje): Na Pankráci sedí též proletářský básník Dymeš, který je též spolupracovníkem "Práva Lidu", odsouzený pro jednu svou revoluční básničku. Ten prohlásil: "Díval jsem se na revoluční zápas dělnictva dříve spíš jako snílek a romantik, sympatisující s utlačenými. Pankrác ze mne ukovala revolucionáře za ně i za sebe." Také jemu byly dlouho odpírány psací a studijní potřeby přes jasné znění vězeňského řádu, který přikazuje, aby vězni nebylo ubližováno na zdraví, který přikazuje, aby vězni byla poskytnuta během výkonu trestu možnost zachovati si svou pracovní schopnost, aby se mohl po skončení trestu vrátiti ke svému zaměstnání. A tu nutno zdůrazniti, že pro dělníka, pracujícího perem, znamená odnětí psacích potřeb, novin a příslušné literatury skutečné ohrožení jeho výdělečné schopnosti, a tudíž i jeho čestné existence.

Proto, pánové a dámy, včera a dnes všichni ať dělníci rukou neb dělníci mozkem solidárně protestují a dovolávají se jednak lidských práv pro všechny nešťastné proletářské oběti kapitalistického řádu na Pankráci, jednak i svých vlastních práv jako vězňové političtí a na tyto požadavky upozorňují celou socialistickou a pokrokovou veřejnost hladovkou.

Hladovka je jistě jedním z nejkrajnějších prostředků protestu a sebeobrany vězňů. Upozorňuji pány a paní poslance na brožuru generálního sekretáře rumunské Ligy pro lidská práva Costa Foru, vydanou pod názvem "Z rumunských žalářů", kde autor líčí průběh takové hladovky. (Výkřiky komunistických poslanců.) Jestliže se tedy i političtí vězňové na Pankráci odhodlali k tomuto způsobu protestu, znamená to, že je největší čas, aby byly stanoveny řádné občanské kontrolní komise věznic a trestnic v Československu, které by fungovaly jako létací komise bez předchozího ohlášení, poněvadž, co je to platné, když mi dá pan ministr povolení k návštěvě věznic a tam se to všechno na tu chvíli vymydlí a vymyje a já potom tu všední skutečnost nevidím.

Dosavadní zařízení a zejména fakt, že ani členům zákonodárných sborů není dovolena prohlídka trestnic a kárných ústavů bez předchozího povolení ministerstva, nasvědčuje jen, že se za zdmi trestnic a věznic dějí věci, které se štítí denního světla a které nesnesou sebe mírnější kritiky. Dnes je pravdou, že kapitalisticko-klerikální vláda u nás chce přetrumfnouti Mussoliniho, Horthyho, Bratianu, Pilsudského, Ljapčeva i ostatní. Vaše vláda chce ukázati tomuto světu, že lze v kriminále nepohodlné lidi utýrati méně nevkusným a křiklavým způsobem než jsou fašistická a moderní americká mučidla.

Protože většina proletářských politických vězňů má následkem podvýživy a přepracování buď slabé plíce anebo už počínající tuberkulosu, stačí na ně prostě vaše vězeňská strava, hygiena a korekce, aby je za pár měsíců úplně dobila. Naše věznice a žaláře v Československu se specialisují na umořování proletářských politických vězňů tuberkulosou. Dejte, pánové, lékařsky prohlédnouti uvězněné dělníky z doby stavební stávky, a to soudr. Frantla a Slanaře, kteří jsou na Pankráci, kteří o sobě praví, že se nemají nejhůř. a poznáte, že mám pravdu, že z jejich vpadlých očí a žlutavých tváří se šklebí počátky tuberkulosy. Protože jsou dělníci vydáni na svobodě blahodárným účinkům vašeho pořádku, nevědí dnes opravdu sami, co si mají vybrati, co je horší, zda ta vaše blahoslavená svoboda nebo ty vaše kriminály.

Buržoasii je ovšem i v kriminále dobře. Časem posloužím vám, pánové a dámy, doklady, že výsady, které za absolutistického Rakouska byly přiznávány jen politickým vězňům, na př. vlastní šaty, prádlo, vlastní stravování atd., to všechno v demokratické republice jest politickým vězňům odňato, ale za to je to plnou měrou poskytováno vlasteneckým buržoasním švindléřů m, podvodníkům a korupčníkům. (Souhlas komunistických poslanců.) Dvojí loket platí všude. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Chci zde zejména socialistický tisk upozorniti na tento fakt a nutnost, aby socialistické. strany pozorněji sledovaly závažné příčiny hladovky pankráckých politických vězňů. (Výkřiky posl. Mondoka.)

Pánové a dámy! Mám zde ještě dva velmi zajímavé a poučné případy, které pánům žurnalistům, zejména z "Českého Slova" a "Práva Lidu" poslouží k poznání, proč jsou komunističtí dělníci zavíráni. Ne proto, jak píše pan Vaněk ve včerejším "Večerníku Českého Slova", že by bezmyšlenkovitě předčítali radikální, pobuřlivé a tudíž trestné výroky, napsané prý komunistickými poslanci, kteří jsou zvyklí na imunitu a proto prý mluví, jak je to napadne. Víte sami dobře, kolik jste již vydali komunistických poslanců, kolik imunitek tu máte, že je to již vaší politickou ostudou, která se stala světoznámou. Tedy ne proto jsou komunističtí dělníci zavíráni, nýbrž proto, že jsou komunisty, a já vám uvedu doklad:

Mám zde dva velmi zajímavé a pro reformistický tisk poučné případy ze soudní praxe, týkající se téhož deliktu. Stalo se totiž, že komunistický dělník František Haller ze Semil uvedl ve svém referátě citát z řeči prof. Masaryka, pronesené r. 1906 v Kroměříži na táboru lidu. Zněl takto: "Celý stát se musí socialisovati, má-li dělník dojíti svého práva, jež mu náleží"; a dělník soudr. Haller k tomu dodal, že dnes, kdy takový stát socialistický v Rusku stal se skutkem, srovnává jej p. president Masaryk s Vaškem, který stojí na hnoji a práská bičem. Soudr. Haller byl udán, že se tímto dopustil urážky presidenta, a byl odsouzen na 14 dní do žaláře s jedním postem nepodmínečně. (Výkřiky komunistických poslanců.)

A nyní poslyšte dále: Naproti tomu 13. března 1927 přineslo "Právo Lidu" zprávu o jakési fašistické schůzi v Táboře, kde byl ostře napadán president Masaryk, takže legionář Kapoun proti tomu protestoval. Tento legionář byl udán pro rušení schůze a odsouzen podle "Prügelpatentu" k 200 Kč pokuty nebo 14 dnům vězení. (Výkřiky komunistických poslanců.) Z toho tedy lze souditi, že fašista v Československé republice smí presidentu republiky vynadati, a kdo se opováží ho v tom rušiti, je trestán. Naproti tomu komunista nesmí se presidenta dotknouti sebe věcnější kritikou, jinak je rovněž trestán pro urážku téhož presidenta, kterému fašista smí beztrestně vynadati. (Výkřiky.)

Ale to není ještě vrcholem vtipnosti třídní justice. Komunistický dělník může se dostati do vězení i za takovýchto okolností: Nedávno, ke konci r. 1927, ve Vašar-Ut, okres Dunajská Středa, dostal soudr. Mondok Gabor 5 dnů vězení nebo 100 Kč pokuty za rušení veřejného pokoje proto, že na svém dvorečku dětem pro radost nafoukl papírový sáček a bouchl jím. Byla by se snad rozsypala republika. (Výkřiky posl. Bolena.) Sama jsem se, pánové, zdráhala uvěřiti tomu a šla jsem tuto věc vyšetřiti. Bylo mně to doloženo všemi dokumenty, které se při takovýchto věcech vyskytují. (Výkřiky posl. Bolena.) A já k tomu připomínám: Jsou-li tyto věci na denním pořádku dnes, jaké rozsudky budou následovati po odhlasování dalších výjimečných zákonů, jaký osud očekává všechny ty z politických. vězňů, na které se účinnost těchto zákonů bude vztahovati? (Výkřiky posl. Bolena.) Jestliže dnes vězňové hladoví a strádají zimou, jestliže dnes političtí vězňové jichž povoláním je na př. žurnalistika a činnost literární nebo vědecká, jen s největšími obtížemi a po nesčetných intervencích dosahují možnosti duševní práce ve svém oboru (Výkřiky posl. Můni.), ač jim to vězeňský řád přiznává, jestliže už nyní podle prokázaných fakt jsou vězňové nebo ti, kdož jsou zatčeni, vyslýcháni pomocí bití, co bude pak, až vejdou v platnost další výjimečné zákony, kdy četnictvo a policie bude míti takořka neobmezenou moc nad životy svých svěřenců vězňů nebo zatčených a kdy, pokud se robotáren týče, nebude vůbec žádná občanská kontrola nebo návštěva možná? Proto otázka velkého jednotného boje za obnovu práv politických vězňů, boje, kterého by se měly účastniti masy všech socialistických stran, stala se dnes právě otázkou svrchované důležitosti a naléhavosti.

Bývá zvykem, pánové a dámy, slaviti dny mimořádného státního významu mimo jiné amnestií politických vězňů. Já ovšem pochybuji, že by Švehlova vláda něco podobného kabinetu presidentově dovolila. Naopak, vládní úřady soustavně potlačují každý projev, byť i jen o pouhé úlevy, jak o tom svědčí konfiskace plakátu "Rudé Pomoci", který si vám tuto dovoluji předkládati (ukazuje plakát).

Prosím vás, pánové, hledejte na tomto plakátě něco, co by se musilo konfiskovati s ohledem na zachování veřejného pokoje. Je tam mříž, za ní vězeň, umlčený vězeňským režimem - jak je to pravda - na vlajícím rudém šátečku jsou hesla, která kvitovati musí nejen každý komunista a socialista, nýbrž i každý lidsky cítící člověk, totiž: "Pryč s fašistickým vězeňským režimem! Lidská práva proletářským politickým vězňům! MOPR."

To znamená: Mezinárodní Rudá Pomoc jako tlumočník zajatců buržoasních žalářů volá tu za ně ke všem socialistickým a pokrokovým živlům ve státě bez rozdílu stran o společnou jednotnou plánovitou akci: proti výjimečným reakčním zákonům, pro všeobecné zlepšení vězeňského režimu, zvýšení stravního výměrku na 7 Kč denně a veškerá hygienická opatření ve vězeňských celách i budovách všech trestnic a věznic v Československé republice, pro obnovení práv politických vězňů a pro zavedení občanské kontroly ve všech trestnicích a podobných institucích.

Volání Rudé Pomoci nevyznělo na plano přes všechny konfiskace a nesmírné škody, které jí dnešní persekuční praxe způsobuje a jimiž její samaritánská činnost je ochromována. První, kdo reagoval, byla komunistická strana, která jako vždy i tentokráte projevila pohotovost k těmto akcím. Také masy nekomunistického dělnictva a část pokrokových intelektuálů připojují se k aktivní účasti, jak svědčí souhlasné projevy ať v denním tisku nebo na veřejných shromážděních. Komunistická strana rovněž důtklivě vyzývá s tohoto místa všechny socialistické strany, aby se otevřeně připojily k tomuto zápasu proletářských politických vězňů a podepřely jej svojí solidární a aktivní pomocí nejen zde, nýbrž i mimo parlament. Neboť proti třídní justici a třídní solidaritě buržoasie a reakce musí nezbytně býti postavena třídní solidarita a pohotovost proletariátu bez rozdílu stran. (Potlesk poslanců komunistických.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Major. Uděluj i mu slovo.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP