Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Horák, dr
Buday, inž. Dostálek, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Špatný, Vávra.
240 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy dr Šrámek; ministři dr Engliš, dr Gažík, dr Mayr-Harting, Najman, dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso, Udržal; za ministerstvo soc. péče min. rada dr Brablec; za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel, za ministerstvo financí odb. přednosta dr Vlasák a min. rada Lukavský.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 129. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslanců čsl. nár. demokracie vyslal
do výboru rozpočtového posl. dr Reháka
za posl. inž. Nováka.
Klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické
strany středostavovské vyslal do výboru zahraničního
posl. Al. Beneše za posl. Mlčocha.
Klub poslanců "Deutsche christl.-soc. Volkspartei"
vyslal do výboru rozpočtového posl.
Zajíčka za posl. Bobka.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Tomáška, Schäfera a soudr. předsedovi
vlády a ministru veř. prací o odvrácení
hrozící stávky hornické v hnědouhelném
revíru severozápadních Čech,
posl. Schäfera, Tomáška a soudr. předsedovi
vlády a ministru veř. prací o odvrácení
hrozící stávky hornické v hnědouhelném
revíru severozápadních Čech,
posl. Bergmanna, Buřívala, Špatného,
Zeminové a druhů vládě o úpravě
poměrů některých kategorií
státně-zaměstnaneckých v důsledku
platového zákona č. 103 z r. 1926.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Dotazy:
posl. Vološina:
ministrům vnitra a financí o poskytnutí náhrady
duchovním a kantorům na Podkarpatské Rusi
a na Slovensku za koblinu zrušenou zákonem č.
290/1920 Sb. z. a n. (č. D 1016-II),
ministrům vnitra a veř. prací o platu a zaopatřovacích
požitcích (pensích) technických župních
úředníků na Podkarpatské Rusi
(č. D 1017-II);
posl. inž. Junga:
ministru železnic o poměrech na zastávce jakubčovické
na trati Suchdol-Budišov (č. D 1023-II),
ministru vnitra o zákazu vydaném frýštátskou
okr. politickou správou (č. D 1024-II),
ministru pro věci zahraniční o neudržitelných
poměrech při pohřbívání
v Č. Těšíně (č. D 1025-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1452. Zpráva výborů branného a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1413),
kterým se mění § § 2 a 5 zákona
ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích
nárocích bývalých vojenských
gážistů a § § 3 a 16 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně
některých předpisů o zaopatřovacích
požitcích vojenských osob a pozůstalých
po nich.
1463. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového k návrhu posl. Bradáče,
dr Dolanského, dr Budaye, dr Lukavského, Mlčocha,
dr Luschky, Windirsche, Stenzla, Rýpara, Špačka,
E. Vencla a druhů (tisk 1398), aby byl vydán zákon,
kterým se povoluje užití dílčích
dlužních úpisů 6%ní půjčky
města Opavy z r. 1922 v úhrnné jmenovité
hodnotě 25,000.000 Kč k ukládání
nadačních, sirotčích a podobných
kapitálů.
Předseda: Počátkem schůze byl
tiskem rozdán a současně přikázán
výboru iniciativnímu návrh.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1459. Návrh posl. Nitsche a druhů na změnu
zákona ze dne 14. dubna 1920. č. 262 Sb. z. a n.,
o dani z masa.
Předseda: Zápisy o 126. a 127. schůzi
byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin
vyIoženy, a poněvadž nebyly proti nim podány
písemné námitky, jsou schváleny podle
§u 73 jedn. řádu, byly podle téhož
paragrafu vytištěny a počátkem schůze
tiskem rozdány.
Přistoupíme k projednávání
prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru soc.-politického o vládním
návrhu (tisk 1227) zákona o ochraně domácího
trhu práce (tisk 1439).
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté
ve včerejší 128. schůzi posl. sněmovny.
Přihlášeni jsou ještě řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Tučný,
dr Stern, dr Gáti, Elstner, Schmerda;
na straně "pro" pp. posl. Eckert,
dr Wolf.
Dávám slovo prvnímu řečníku,
panu posl. Eckertovi.
Posl. Eckert (německy): Slavná sněmovno!
Návrh zákona o ochraně domácího
pracovního trhu, který byl předložen
sněmovně, aby jej projednala a na něm se
usnesla, má zákonně upraviti ustanovování
cizích zaměstnanců v domácích
podnicích. Dosud musili zaměstnavatelé, kteří
chtěli přijmouti zahraniční dělníky,
míti povolení zemského úřadu
práce. Člověk musil míti zvláštní
štěstí, aby takovéto povolení
dostal a bylo vzácnější, než výhra
v třídní loterii, poněvadž se
byrokratismus, který se zahnízdil v těchto
úřadech, nedá přesvědčiti
o hospodářské nutnosti, nýbrž
rozhoduje podle chvilkové nálady. Tím, že
tyto úřady nemají náležité
znalosti o hospodářských potřebách
průmyslu, obchodu a živností, jsou vydávána
nejen nejneuvěřitelnější rozhodnutí,
nýbrž mnoho poplatníků jest také
velmi lehkomyslně těžce poškozováno.
Vedlo by to příliš daleko, kdybych měl
vylíčiti činnost těchto úřadů,
než k ilustraci uvedu přece jen jeden případ.
Loňského roku zažádal si jeden obchodník
z Mariánských Lázní u ústředního
úřadu práce v Praze o povolení, aby
směl přes lázeňskou sezonu přijmouti
cizího aranžéra výkladních skříní.
Přes to, že bylo prokázáno, že
ani okresní úřad práce nemohl přiděliti
způsobilého zaměstnance, přes to,
že žádná zdejší aranžérská
škola nemohla uvésti žádného absolventa
bez zaměstnání a že se konečně
ani na inseráty ve třech zdejších časopisech
nepřihlásili způsobilí uchazeči,
žádost byla zamítnuta. Zahraniční
dekoratér, který zatím přijel, byl
státní policií zatčen a odeslán
jako těžký zločinec. Tak se u nás
podporuje obchodník platící daně,
těžce bojující o svou existenci. Byl-li
někdo tak šťasten, že dostal povolení,
byl potrestán opět tím, že mu byly vyměřeny
nepřiměřeně vysoké poplatky.
Za každého cizince musil zaplatiti ročně
500 až 1000 Kč. Celá tato prakse zemských
úřadů práce a zemského ústředního
úřadu práce, které jsou podřízeny
ministerstvu sociální péče, byla úplně
nezákonitá, poněvadž se opírá
jen o výnos ministerstva zahraničí ze dne
27. května 1921. Jest však nezákonná
také proto. poněvadž jest v přímém
rozporu s §§ 107 a 108 úst. listiny. Nezákonitost
toho vyslovil také nejvyšší správní
soud svým rozhodnutím ze dne 25. října
1927, podle něhož zemský ústřední
úřad práce v Praze a zemské úřady
práce, jestliže připuštění
cizích státních příslušníků
činily závislým na svém povolení,
osvojily si oprávnění, které jim podle
platných právních předpisů
naprosto nepříslušelo. Ze všeho toho vysvítá,
že dlužno přece jen dávati přednost
zákonné úpravě před těmito
poměry, otevírajícími dokořán
dveře svévoli, vyhovuje-li tato úprava liberálně
potřebám hospodářským.
Se stanoviska národohospodářského
musil by býti zákon ovšem odmítnut,
poněvadž jest jisté, že překáží
mezinárodnímu vyrovnání a technickému
pokroku světa a jest na překážku praktickému
vědění a znalostem. Překáží
také dalšímu vzdělání
našeho dorostu v obchodu, průmyslu a živnostech.
Před válkou mohli se naši mladí lidé
naučiti znáti nejen zem a její obyvatelstvo,
jejich mravy a zvyky, nýbrž mohli se i naučiti
cizímu jazyku na místě samém a osvojiti
si množství vymožeností ciziny, aby to
pak všechno mohli opět zhodnotiti ve svém povolání
ve vlasti. Tyto momenty většinou rozhodovaly, že
naše jakostní výrobky v živnosti a průmyslu
pronikly, že z jejich hodnocení na světovém
trhu žijeme ještě dnes. Dnešnímu
dorostu jsou všechny tyto zdroje uzavřeny a ve všech
odvětvích průmyslu, obchodu a živností
ukazuje se již smutná skutečnost, že máme
sice množství sil průměrných,
ale velký nedostatek zaměstnanců kvalifikovaných.
Drastickým příkladem toho jsou povolání
souvisící s mezinárodním cizineckým
ruchem. Sem patří vedle jiných zvláště
živnosti hostinské a povolání hotelierů
v hlavních a lázeňských místech.
Co zmohou dobře míněné rady vlády,
aby se hotely v Československu vyšinuly na nejvyšší
stupeň požadavků mezinárodního
cestujícího obecenstva, co zmohou snahy hotelierů,
aby vybavili své hotely s vynaložením obrovských
peněz, když jakákoliv možnost volného
pobytu jest v cizineckém ruchu znemožněna nejnemožnějšími
šikanami našeho byrokratismu, rozkvétajícího
nejkrásnějším květem. Má-li
býti hotel řízen, aby byl hotelem prvého
řádu, vyžaduje to jen nejlépe kvalifikovaných
zaměstnanců, počínaje ředitelem,
vrchním číšníkem, vrchním
kuchařem až dolů k podomkovi. Dnes lze takovéhoto
zaměstnance jen velmi poskrovnu nalézti, poněvadž
dnes mladý hotelový zaměstnanec nemůže
se vyškoliti v cizině, především
v jazykových znalostech. Školní frančina
a školní angličtina jsou jen nuznou náhradou
za to, čemu se lze naučiti denním a osobním
stykem. Podobné poměry jsou také v průmyslu.
Žádnému rozumnému průmyslníkovi
přece ani nenapadne, aby přijal cizince - již
vzhledem k valutním poměrům - má-li
dostatečný počet náležitě
kvalifikovaných zaměstnanců domácích.
Na konec ani tento zákon nemůže zabrániti
vystěhovalectví kvalifikovaných domácích
dělníků, ale naopak velmi ztížiti
včasné přijetí nových a opatření
náhradních zaměstnanců, ne-li docela
to znemožniti, což jest totéž, jako ohroziti
zdravý vývoj průmyslu. Mimo to potřebuje
však také právě náš průmysl
kvalifikovaných cizích zaměstnanců,
aby se vyškolili zaměstnanci domácí.
Na druhé straně mohou pak opět naši
mladí lidé, a to platí také pro obchod
a živnosti, nalézti v cizině velmi cenné
další vzdělání a vyškolení.
Ostatně jest však také známo, že
mnoho zdejších lidí zůstává
v cizině trvale a že se tam domohou ve všech
možných podnicích vedoucích míst.
Nesmíme zapomínati, že se od ciziny můžeme
a musíme ještě velmi mnoho učiti, abychom
v soutěži technického a organisačního
pokroku v celém národním hospodářství
nezůstali ještě více pozadu, než
jest tomu, bohužel, již dnes. V zájmu veškerého
hospodářství dlužno litovati, že
téměř všechny státy uzavírají
svůj pracovní trh pro cizince přímo
drátěnými překážkami a
připuštění činí závislým
jen na splnění úplně středověkých
ustanovení. Tak dnes ještě, v desátém
roce míru, stále ještě máme mezi
Československem a sousedními státy pasová
visa, připomínající předbřeznového
policejního ducha a překážející
jakékoliv volnosti pobytu. Tento nešvar zvláště
ve styku s Německem, ale i s Rakouskem má pro obchodní
svět strašlivé následky. Jestliže
přijetím zákona o ochraně domácího
pracovního trhu nadešla vhodná doba a jest
tím umožněno, aby byla sjednána se sousedními
státy dohoda o zrušení pasových vis,
dáme k tomu svůj souhlas. Dáme k tomu svůj
souhlas však také proto, poněvadž tento
zákon přece jen přináší
zlepšení dnešního stavu a podle §u
13 platí jen pro dobu nepříznivého
stavu domácího pracovního trhu. Ve výborech,
které tento zákon projednávaly, podali jsme
také k tomuto a k jiným paragrafům návrhy
a většina je přijala. Zvláště
§ 8 v prováděcích ustanoveních
má býti vyložen tak, že v lázeňských
místech smějí býti po dobu sezony
přijímáni kvalifikovaní zaměstnanci
z ciziny. Také interesované hospodářské
organisace mají obdržeti náležitý
vliv na administrativní řízení podle
tohoto zákona. Vůbec u všech ústředních
úřadů a ostatních úřadů
musí dojíti platnosti náš požadavek,
že úřady jsou pro obyvatelstvo a nikoliv naopak
státní občané pro úřady.
(Potlesk poslanců něm. živnostenské
strany.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Tučný. Dávám mu
slovo.
Posl. Tučný: Slavná sněmovno!
Málokteré z dobrých sociálních
opatření, kterými se tato sněmovna
zabývala, bylo provázeno tolikerou skepsí,
jako projednávaná osnova o ochraně domácího
trhu práce. Když jsme volali po této ochraně
- a konstatuji, že volalo zaměstnanectvo v naší
republice bez rozdílu rozvrstvení podle politického
přesvědčení, bez rozdílu rozvrstvení
podle ideového založení - byli jsme si vědomi,
že odpor proti takovémuto opatření se
vyskytne, věděli jsme také dobře,
kde se tento odpor vyskytne a věděli jsme také,
jak bude tento odpor motivován. Ve svém očekávání
byli jsme překonáni pouze pasivním stanoviskem
určité skupiny, té právě, z
jejíž řad se po ochraně domácího
trhu práce také volalo a dosti vehementně
volalo. Ale my si toto pasivní stanovisko dovedeme vysvětliti.
Jestliže si je však dovedeme vysvětliti, neznamená
to ovšem, že bychom toto stanovisko také sdíleli
a že bychom se mohli tomuto stanovisku přizpůsobiti.
Naopak, v zájmu domácího zaměstnanectva
hlásíme se docela otevřeně a upřímně
k tomuto sociálnímu opatření a hned
předem, když jsme se pro toto opatření
vyslovili, odmítáme jakoukoli výtku, že
by v tom bylo něco demagogického nebo zpátečnického.
Pro nás ochrana domácího trhu práce
není pochybným heslem, kterým bychom chtěli
zalíbiti se domácím zaměstnancům
tím, že je chráníme před zatlačováním
zaměstnancem cizím a před konkurencí
levnější pracovní síly zahraniční,
nýbrž je nám nutným opatřením,
aby domácí zaměstnanec nemusil obětovati
svou existenci na prospěch cizího, nikoli z věcných
motivů a příčin, nýbrž
z příčin na hony věcnosti vzdálených,
často zlomyslných. A vidíme v této
ochraně nutné opatření také
v zájmu státním. Nikdo z nás také
při tomto sociálním opatření
nemyslel na ztěžování nebo omezování
volnosti stěhování a je v tom trochu násilné
logiky, jestliže z otázky ochrany domácího
trhu práce, při níž jde pouze o regulování
a evidenci přílivu ze zahraničí, činí
se otázka mezinárodní migrace.
Pro nás je samozřejmo, že musely tu býti
zjevy, které způsobily volání po ochraně
domácího trhu práce. (Tak jest!) Kdyby
jich tu nebylo, tato naše vláda nebyla by se asi odhodlala
k tomuto sociálnímu opatření, protože
sociální otázky jí velmi málo
leží na srdci. Musil tu býti tudíž
někdo, kdo skutečně domácí
trh práce ohrožoval. (Tak jest!) A položíme-li
si otázku, kdo ohrožoval domácí trh
práce, tož je odpověď nasnadě.
Američané to nebyli, Angličané to
také nebyli a Francouzi snad jenom v jednom úseku
našeho podnikání na západě Čech.
Ale kdo ohrožoval domácí trh práce,
to byli naši sousedé v Rakousku, v Německu,
v Polsku a v Maďarsku. A když někdo z tohoto
opatření chce dělati otázku mezinárodní
migrace, tož je jenom potřebí postaviti proti
sobě emigraci a imigraci, abychom viděli markantní
rozdíl v našem interesu na obou těchto otázkách.
Dokud ještě nebylo v Americe prohibitivního
opatření, aby byl také regulován příliv
cizinců, byl by býval tento rozdíl mezi naší
orientací emigrační a imigrační
ještě markantnější. Ale stačí
i dnešní stav, abychom viděli, jaké
jsou ty diference a jak u nás musí býti různě
posuzována otázka emigrace a otázka imigrace.
Opatřil jsem si statistiku za třetí čtvrtletí
r. 1927 - to je tedy statistika poslední, která
je k disposici - a podle této statistiky emigrace je orientována
pořád jenom na státy zahraniční,
to se rozumí, že v prvé řadě
na státy americké. A je zajímavo, že
do zahraničních států, do Spojených
Států Amerických, do Argentiny a do Kanady
za jedno čtvrtletí bylo vydáno pasů
pro 2255 osob. Do ostatních států evropských
bylo za tutéž dobu vydáno pasů pouze
pro 1892 osob. Ti Američané a vystěhovalci
z těch zámořských států
neohrožují náš domácí trh,
poněvadž i když nemáme statistiku o imigraci,
velmi dobře víme, že z těchto států
ohrožováni nejsme a přece jenom emigrace naše
je orientována právě tam, odkud nám
nebezpečí pro náš domácí
trh práce nehrozí.
A když si uvědomíme, že to nejsou Američané,
Angličané a Francouzi, nýbrž naši
nejbližší sousedé, tož musíme
také vzíti v úvahu tu okolnost, že právě
všude kolem nás, bez výjimky jsou stejná
prohibitivní opatření jako udělala
Amerika. Proti přílivu cizinců má
opatření Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo
i bratrská Jugoslavie a to se rozumí i vzdálenější
sousedé Švýcarsko, Italie, Francie, Belgie
atd.
Jenom my jsme byli do této doby jako ostrov bez podobného
prohibitivního opatření. A jestliže
jednou jsme se odhodlali k tomu, abychom udělali stejné
prohibitivní opatření též u nás,
domnívám se, že jsme tím neporušili
zásady, která byla vyslovena na ženevské
hospodářské konferenci, poněvadž
právě tato zásada praví: Stejné
opatření, stejné zacházení
s domácími jako se zahraničními zaměstnanci.
Je také potřebí si trochu kriticky všimnouti
oné argumentace, se kterou se vystoupilo v této
sněmovně ve včerejší debatě,
když se pronášely vyhrůžky, že
naše opatření prohibitivní vyvolá
represálie ve státech, kam jsme se svou emigrací
interesováni. Bylo uváděno, že na př.
v Německu je zaměstnáváno našich
příslušníků čtyřikráte
tolik než německých u nás, a že
v Rakousku je našich příslušníků
zaměstnáváno třikráte tolik,
než je rakouských u nás. Nemáme spolehlivé
statistiky, abychom tyto údaje mohli kontrolovati. Ale
i kdyby to byla skutečně pravda, nemůžeme
to posuzovati vždy jen se stanoviska benevolence toho státu,
který trpí naše zaměstnance na svém
území, nýbrž jsou to někdy jiné
motivy, pro které jsou tam trpěni. Když se
podíváte na př. jen do Německa a všimnete
si, kde je opravdu největší počet našich
příslušníků zaměstnán,
uvidíte, že je to Rurská pánev, kde
jde o zaměstnání se značným
risikem bezpečnostním, ba o nasazování
života. Myslím, že Německo bylo své
doby velmi povděčno, když do Rurské
pánve příliv dělníků
z Československé republiky nalezlo, aby tu nebezpečnou
práci obstarávali.
Když se podíváme naproti tomu, jak vypadá
imigrace k nám, jak vypadají obory působnosti,
do kterých cítíme my značný
příliv cizinců, poznáme, ba je to
přímo hmatatelné, že u nás nejde
ani tak o ochranu dělnictva jako o ochranu zaměstnanců
s vyššími pracovními úkony. U nás
to jde od ředitele a správce továrny až
po posledního technického a komerčního
úředníka, až do těch korespondentů
a volontérů. Tak docházíme k takovým
zajímavým zjevům, že máme u nás
průmyslové podniky, ve kterých skutečně
technického a komerčního úředníka
z domácích zaměstnanců není.
(Tak jest!)
Račte si představiti, slavná sněmovno,
malé město Dvůr Králové n.
Lab. Dva textilní podniky zaměstnávají
92 cizinců. Pouze 2 textilní podniky! Všech
těchto 92 cizinců je zaměstnáno na
úřednických místech jako korespondenti,
úředníci techničtí a komerční
a přirozeně také jako volontéři.
Je ovšem mezi nimi také 6 korespondentů domácích
a právě ti vidí - myslím, že
tam byli úmyslně vzati jen proto, aby viděli,
jak se cení práce domácích zaměstnanců
a jak se cení práce zaměstnance cizího
- jak jsou po stránce platové a vůbec oceňováni
a posuzováni oproti cizincům a mají v těch
továrnách hotové peklo, poněvadž
se cítí skutečnými popelkami oproti
cizincům.
Když se podíváte na naše doly, na Kladensko
- a kladenský revír je v srdci Čech když
se podíváte do ostravsko-karvínského
revíru a do severského revíru - techničtí
úředníci, inženýři, závodní
atd. - zaměstnanci cizí. Podívejme se do
kovoprůmyslových podniků. Inženýři,
závodní a ovšem i techničtí úředníci
- zaměstnanci cizí. To je ve Vítkovicích,
v Bohumíně - a zejména v Bohumíně.
To je v butovické vozovce, která je zaměstnána
na dodávkách pro ministerstvo železnic. Měl
jsem nedávno příležitost, abych upozornil
ministerstvo železnic, které vyšlo butovické
vozovce benevolentně vstříc, že jí
určilo klíč pro zaměstnávání
cizích a domácích technických úředníků,
aby si všimlo, zda po podepsání té úmluvy
bude ten klíč také dodržován,
a vidělo, jak je respektován dobrodinec, který
udržuje existenci toho podniku. Bohužel, nedostal jsem
odpovědi.
Ale máme ještě zajímavější
zjevy. V Povrlech u Ústí n. L. je malá továrnička
mědikovecká, která nezaměstnává
ani celých 200 zaměstnanců. A z těch
je, slavná sněmovno, 127 říšských
Němců. (Slyšte!) A když se Národní
jednota severočeská obrátila s dotazem na
centrální úřad práce, na Zemský
úřad práce, aby jí vysvětlil
benevolenci našich úřadů, se kterou
se povoluje zaměstnávání cizích
příslušníků, nedostala na tento
nevysvětlitelný zjev odpovědi. Ale ještě
nevysvětlitelnějším zjevem pro nás
je, že tato továrna, která zaměstnává
dvě třetiny příslušníků
cizích států, existuje a pracuje skorem výlučně
na státních objednávkách. (Slyšte!)
Nejčernější obraz máme na
očích, když se podíváme, jak
je u nás postaráno o zaměstnání
domácích příslušníků
v chemickém průmyslu. Jakmile jsme u chemického
průmyslu, musíme jako u těch pohraničních
průmyslových podniků, míti na paměti,
jak je to na výsost důležitá otázka
pro stát, aby měl v evidenci, kdo ovládá
tyto podniky. Kdybychom vzali statistiku chemického průmyslu
u nás, viděli bychom, že se tam pomalu domácí
technický úředník ani neuplatní.
A teď stojíme před otázkou: nač
máme vysokou školu technickou a co má technický
dorost u nás dělat, když se mu nedává
možnost, aby v domácích průmyslových
podnicích byl zaměstnán? Nebezpečí
se zvýšilo zejména od té doby, co zahraniční
koncerny zabírají domácí podnik za
podnikem a co český průmysl dostává
se do jejich majetku a tím také do jejich správy.
Zaměstnanci pražské karlínské
Křižíkovky už dnes mohou mluviti o tom,
jak se zachoval k domácím zaměstnancům
nový majitel, firma Siemens. Ale zejména o tom mohou
mluviti zaměstnanci přeloučského Zenitu,
kde už jedna třetina domácích zaměstnanců,
a to právě zase technických sil, úřednických
sil, byla zaměněna říšskými
Němci, které si nový majitel, firma Siemens,
povolala z Německa. (Slyšte!)
A dokonce u nás vidíme i takové zajímavé
zjevy, že si stěžují naši zahradníci
- a to nejen samostatní, t. j. zaměstnavatelé,
nýbrž i pomocníci - že nebudou míti
u nás pomalu co dělat a že se nebudou moci
uplatnit, protože je k nám neregulovaný a nekontrolovaný
příliv zahradníků z balkánských
států. A když se naši zahradníci
obrátili se stížností na povolané
instituce, dostali lakonickou odpověď: Buďte
rádi, že se od těch cizích zahradníků
něčemu naučíte. (Slyšte!)
Ale já se domnívám, že kdybychom
i nevím jak chtěli respektovat odbornou vyspělost
balkánských zahradníků, není
možno přiznat, že by vyspělost našich
domácích byla pod úrovní balkánských.
Ale, bohužel, i v tomto oboru shledáváme se
s těmito ironickými zjevy.
Jeden z pánů řečníků
dovolával se včera usnesení ženevské
hospodářské konference, na které byla
právě prohlášena zásada, aby
se s cizími příslušníky u nás
zacházelo stejně jako s domácími.
Druhý z pánů řečníků
myslím, že to byl p. kol. Schubert - poukazoval
však na to, že opatření, která
činíme v tomto zákoně na ochranu domácího
trhu práce, jsou nekonečně mírnější
než ona, které učinily státy kolem nás.
Myslím tedy, že tu bude určitá disparita
a že nebude do důsledků dodržováno
usnesení ženevské hospodářské
konference, poněvadž neoplácíme okolním
a zahraničním státům stejně,
jak ony k nám volají. Ale já bych, slavná
sněmovno, byl první, který by protestoval
proti tomu, kdyby se u nás ochrana domácího
trhu práce prováděla tak brutálním
způsobem, jako se provádí ve státech
jiných.
Máme v naší osnově opatření,
že musejí býti respektovány nejen ohledy
na domácí trh práce, nýbrž i
ohled na rodinné poměry a řada jiných
okolností. Je to tak respektováno v těch
státech, kde jsou zaměstnáváni naši
příslušníci? Byl jsem loňského
roku v srpnu požádán o pomoc v jednom případě,
kde 18 let ve Vídni zaměstnaná česká
švadlena šla v letní době na 14denní
dovolenou ke svým příbuzným do Čech,
a když se vrátila z této dovolené, byla
z Vídně prostě vypovězena. (Hlasy:
Skandál!) Pozastavil jsem se nad tímto případem
a řekl jsem si: to ještě není koruna
toho briskního provádění ochrany domácího
trhu práce.
Ale 22. ledna letošního roku při zájezdu
do Vídně byl jsem informován o případě,
který opravdu člověka pobouří.
Domácí, ve Vídni usedlý český
živnostník poslal svého syna po skončení
vánoční sezony k příbuzným
do Čech na 3 týdny, a když se jeho vlastní
syn z této dovolené z Čech do Vídně
vrátil, bylo jeho otci zakázáno, aby syna
mohl u sebe zaměstnávati. (Hlasy: Skandál!)
To už je, pravda, případ, který
jde přes meze pomyslitelné přísnosti
při provádění ochrany domácího
trhu práce. Kdyby se měl tento zákon u nás
prováděti se stejnou brutalitou, jako se provádí
jinde, opakuji znovu, byl bych první, který by proti
tomu protestoval.