Že to nemínila vážně s příbramskými
provisionisty lidová strana, která má na
Příbramsku velkou část starých
provisionistů a vdov ve svém zajetí, ukázali
její zástupci nejen v soc.-politickém výboru,
nýbrž i zde ve sněmovně. Nejen že
hlasovali proti našemu návrhu na zařazení
příslušné položky pro pensisty
do rozpočtu na r. 1927 a 1928, ale poslanci lidové
strany vedle toho v soc.-politickém výboru r. 1926
postavili se přímo proti projednávání
komunistického návrhu, kterým měly
býti na trvalo upraveny drahotní výpomoci
hornickým provisionistům, vdovám a sirotkům.
Ale nejenom to, lidoví poslanci postavili se dokonce i
proti projednávání vlastního návrhu
a tím proti pensistům a tím i proti drahotním
výpomocím vůbec. Za tuto ničemnou
zradu spáchanou na příbramských provisionistech
nese lidová strana odpovědnost, od které
ji neochrání ani Sv. Hora, ani příbramské
kostely, kterých používá ke hříšnému
štvaní a klamání chudého příbramského
lidu. Soud a zúčtování se zrádci
lidové strany si už obstará probouzející
se příbramský chudý lid sám.
Lidová strana je také spoluodpovědna s celou
reakční vládou a vládní většinou
za zločin spáchaný na hornických provisionistech,
který dovršen je právě projednávanou
vládní předlohou o staropensistech, ze které
jsou horničtí provisionisté státních
báňských podniků vyloučeni.
Přes to, že soc.-politický výbor ve
schůzi dne 30. listopadu 1926 přijal návrh
na řešení otázky hornických provisionistů
a uložil vládě, aby do 14 dnů předložila
sněmovně návrh zákona o provisionistech
státních báňských podniků,
neučinila tak vláda až dodnes, ba naopak jako
na výsměch všem ožebračeným
a okradeným provisionistům, vdovám a sirotkům
státních báňských podniků
předložen byl sněmovně a právě
se projednává vládní návrh
zákona ne o hornických provisionistech, nýbrž
vládní návrh zákona, kterým
se o 150% zvyšují pense rakouským generálům
a rakouským četníkům, z nichž
právě nejeden rakouský generál v době
války příbramské horníky odsuzoval
k nelidským a krutým trestům jenom proto,
že nechtěli o hladu 1300 m pod zemí pracovati
bez chleba.
Dnes na Příbramsku pod Sv. Horou trpí bídou,
ba dokonce mře hlady přes 3000 hornických
provisionistů, vdov a sirotků, které odkazuje
vláda tohoto státu až na rozhodnutí
Nejvyššího soudu o jejich nárocích
na výpomoc, kam se také provisionisté obrátili,
když marně prosili o své právo na život.
Tito ubozí horničtí provisionisté
ve své bídě a zoufalství obrátili
se k soudu, kde chtějí se dovolati svého
práva na drahotní výpomoc, ale zapomněli,
že v kapitalistickém státě, kterým
je Československá republika, není soud k
ochraně chudých a hladových, nýbrž
že je tu postaven jako ochránce reakčního
režimu kapitalistického a vydřidušského
systému. Tito ubozí sedření horníci
po své 50leté poctivé práci ve své
bláhovosti ještě důvěřovali,
že se v Československé republice dovolají
svého práva, ale zatím, než započne
Nejvyšší soud o jejich nárocích
jednati, budou všichni tito ubozí staropensisté
zaopatřeni, ovšem pod chladnou příbramskou
zemí, ze které po 50 let vynášeli bohatství
a blahobyt pro ty, kteří je dnes ubíjejí
a nechávají hladem umříti. Příbramský
případ provisionistů je a zůstane
světovou ostudou. Neboť na spravedlivé volání
a prošení příbramských provisionistů
za drahotní výpomoc vydala vláda, resp. ministerstvo
veř. prací písemné prohlášení
loňského roku v březnu, které je neslýchanou
ignorantskou sprostotou, urážející lidský
cit.
Na požadavky hornických provisionistů ve vládním
prohlášení se doslova praví: "Povinnost
státu k placení příplatků provisionistům
řeší se v současné době
sporem, který zahájili u zemského civilního
soudu v Praze provisionisté příbramských
dolů. V tomto sporu zemský soud původně
rozhodl proti provisionistům, odmítnuv jejich žalobu
pro nepřípustnost pořadu práva. Druhé
žalobě rozsudkem z 25. února 1927 zemský
soud vyhověl, tento rozsudek však dosud nenabyl moci
práva. Ve sporu jde o velmi sporné právní
posouzení nároků provisionistů, kdež
konečné rozhodnutí mohou vynésti jen
vyšší soudní instance, takže nutno
vyčkati rozsudku Nejvyššího soudu, aby
po právní stránce mohly býti nároky
provisionistů bezpečně posouzeny."
Tak to tedy je to, co dostali pensisté od vlády.
Tento právnický švindl odsuzuje provisionisty,
aby čekali do nekonečna. Je tomu již rok, co
leží tato věc provisionistů u Nejvyššího
soudu, a dodnes není ještě známo, kdy
dojde k jejímu projednávání. Ale jedno
je už dnes jisté, že horničtí provisionisté
nemají dostati nic, neboť musí býti
dobře krmeni přežraní páteři
a krvaví rakouští generálové.
Třeba měli zákonný nárok, horničtí
provisionisté budou čekati tak dlouho, až poslední
hornický pensista bude zaopatřen v chladné
zemi pod Svatou Horou. To je to jediné zaopatření,
kterého se dostane každému zedřenému
a vykořisťovanému dělníku v tomto
státě bez rozdílu národnosti, náboženství
a politické příslušnosti. Tomuto jedinému
zaopatření pracujícího lidu buržoasie
nebrání, ba naopak všemi prostředky
pracuje k tomu, aby se starého, zedřeného,
ku práci, tedy k vykořisťování
neschopného dělníka zbavila a dala mu zaopatření
jednou pro vždy, které ji nic nestojí. (Výkřiky.)
Hyenou dělnické třídy nejsou jen kapitalisté
a vydřiduši, ale i sám kapitalistický
stát, jako je Československá republika, která
svoji dravost a reakčnost zahaluje do demokratických
a humanitářských frází.
Provisionisté státních báňských
podniků byli vedle toho ještě i jinak okradeni,
jako byli okradeni i ostatní horničtí provisionisté
zákonem z r. 1922, č. 242 Sb. z. a n., o t. zv nestabilní
léta, anebo úrazová léta, která
jim za úraz byla připočítána
a která jim zákonem č. 242 nejsou počítána
do služební a příspěvkové
doby. Máme sta, ba tisíce hornických provisionistů,
kteří pracovali 40 let, ale mají provisi
jen za 5 let, ba dokonce podle nálezu vrchního rozhodčího
soudu bratrských pokladen byla provisionistům za
50letou práci provise snížena a dána
jim provise podle zákona z r. 1887, která činí
podle tehdejší výše 200 Kč ročně
a po odpočítání povinného příspěvku
nemocenského jen 16 Kč měsíčně.
Vdova má nárok jen na polovinu, t. j. 8 Kč
měsíčně a sirotci po 5 Kč měsíčně.
O tyto zedřené, ubídněné provisionisty,
vdovy a sirotky se tu nikdo nestará. Nikdo se nepozastaví
nad ohromnou bídou a utrpením těchto nešťastníků,
kteří si podle měšťácké
logiky zavinili bídu tím, že se nenarodili
alespoň rakouskými generály, a pak by mohli
býti ujištěni, že by pan Václav
Myslivec, poslanec lidové strany, se za ně
také přimluvil u svého šéfa,
pátera Šrámka, jako za rakouské
generály, aby místo 16 Kč měsíční
provise anebo 8 Kč vdovské pense dostali jako generálové
aspoň 55 tisíc ročně. Našel-li
se poslanec v této sněmovně, který
se nestyděl hájiti krvavé rakouské
generály, musil to býti buď poslanec korupční
strany, anebo strany jezovitské, které obě
jsou zde proto, aby hájily vrstvy majetné a všemi
prostředky potíraly a utlačovaly vrstvy chudé.
Nejsou na tom o nic lépe ani aktivní horníci
a hutníci státních báňských
podniků, neboť pracují za systému, který
byl zaveden zákonem o obchodním vedení státních
podniků z r. 1922, tedy za vlády socialistů,
kteří svou spoluprací s buržoasií
umožnili státní byrokracii úplnou a
ničím neobmezenou volnost nejen ve vykořisťování
a utlačování zaměstnanců státních
báňských podniků dvojnásobně
pokračovati, nýbrž i zaměstnance státních
báňských podniků libovolně
šikanovati, z práce je vyhazovati a nahrazovati je
dělníky práce ochotnými za každou
cenu na revers, který znamená libovolné zaměstnání
s libovolným a neslýchaně mizerným
platem, kterého se dostává dnes tak zv. horníkům
na výpomoc ve státních báňských
podnicích zaměstnaným, kteří
jsou nuceni třebas na revers poskytnuté dočasné
zaměstnání z bídy a hladu přijmouti
za každou cenu.
V důsledku zákona o obchodním vedení
státních báňských podniků,
na němž mají lví podíl dnešní
oposiční tak zv. státotvorní socialisté,
zavedeny byly takové přímo barbarské
pracovní poměry na dolech a hutích státních
podniků, že soukromí podnikatelé ve
své kapitalistické drzosti a dravosti jsou pouhými
neviňátky ve vykořisťovatelském
systému pracujících horníků
a hutníků.
Ti pánové, dnes oposiční, ale jinak
státotvorní socialisté, mají nehynoucí
zásluhy o karabáčnický systém
u báňských státních podniků
zavedením obchodního vedení státních
podniků a za zradu, které se dopustili na pracující
třídě, nejen u státních podniků,
nýbrž na pracující třídě
vůbec, kteří se dopouštěli a
budou dopouštěti i napříště
této zrady za ministerská křesla a sinekury
v kapitalistickém státě, jakým je
Československá republika, nezabrání-li
jim v tom pracující třída rázným
vystoupením.
Dnešní neslýchaný karabáčnický
systém u státních báňských
podniků jmenovitě na Příbramsku rovná
se poměrům roboty. Tento fakt je potvrzen u státních
báňských podniků na Příbramsku
tím, že zaměstnanci tohoto státního
podniku, kterých je celkem na 1.400, a které karabáčuje
9 ministerských radů a 170 popoháněčů
různé šarže s přímo perversní
rozkoší, vykonávají všechny vydřidušské
pokyny pověstného zloducha příbramského
Bartoše, který překonal svým řáděním
všechen hyenismus kapitalistických upírů.
Horníci a hutníci státních báňských
podniků na Příbramsku úpí pod
karabáčem tohoto tyrana, jak o tom svědčí
dopis od jednoho horníka, který mi byl zaslán
a který je ohromnou obžalobou celého příbramského
zlodějského režimu. (Ukazuje dopis.) Nemohu
předčítati archový a metrový
dopis, který obsahuje všechno možné, jenom
nic dobrého pro horníky, ale řeknu stručně,
že je v něm úplné popsání
všech zlodějen, kterých se na státním
majetku dopouští 9 ministerských radů
na Příbramsku. A proto musí to horníci
státních báňských podniků
v Příbrami aspoň z části okradeným
stát. podnikům nahrazovati, a to svojí prací
a mizernou mzdou. Staří horníci pracují
podle služebního řádu za vyšší
mzdu s drahotními přídavky a proto jsou soustavně
vyhazováni a dáváni do provise a nahrazováni
svými syny, kteří nastupují na místa
svých sedřených otců ne podle služebního
řádu s drahotními přídavky,
které příbramští horníci
měli hned za starého Rakouska, nýbrž
jako výpomocní horníci na revers za poloviční
plat svých otců.
Výpomocní horníci, kterých je u státních
podniků v Příbrami z 1.400 horníků
600, pracují při namáhavé a těžké
práci pod zemí za 16 a nejvýše 22 Kč
denně, bez jakýchkoliv drahotních výpomocí,
kterých požívají horníci staří,
pracující podle služebního řádu.
Pracovní a služební poměry jakož
i životní poměry na Příbramsku
jsou neslýchané: kde na př. r. 1890 pracovalo
na státních dolech na 6.000 horníků,
dnes pracuje na 1.400 horníků. Starobylé
Březové Hory jako sídlo horníků
rok od roku upadá, nejen pokud se týče počtu
obyvatelstva, jenž poklesl právě letošního
roku o 1/3, nýbrž
i tím, že nejen se nestaví, nýbrž
ještě na 50 domů tam ubylo. To jest přímo
živelní pohroma a katastrofa příbramského
kraje, který odumírá, a to vinou neschopných
ministerských radů. Nedostatku práce na Příbramsku,
nouze, hladu a bídy jest právě využíváno
státními byrokraty na Příbramsku k
vydřidušskému systému, který
je prováděn podle zákona z r. 1922, č.
404 Sb. z. a n., podle kterého byla ze státních
podniků na Příbramsku udělána
středověká robotárna. Zoufalý
výkřik horníků, příbramské
to bídy, ozývá se právě nyní
v době, kdy na severu a v jiných oblastech hornických
projevilo se v důsledku stoupající drahoty
spontánní hnutí za zvýšení
mezd. Volají proto i příbramští
horníci za zvýšení mezd, které
jim poněkud lidsky cítící člověk
nemůže odepříti. Výpomocní
horníci na Příbramsku byli okradeni o drahotní
přídavky zrovna takovým způsobem,
jako byli okradeni provisionisté příbramských
státních podniků, a proto společně
volají po nápravě, které se mohou
domoci jen za podpory celé pracující třídy.
Vládním návrhem o staropensistech neodstraňuje
se stará křivda, spáchaná na staropensistech.
Staropensisté nemají býti tímto návrhem
zrovnoceněni a zrovnoprávněni. Řada
pensistů je z tohoto návrhu vyloučena, zejména
ona část nejubožejších z ubohých,
sedřených hornických provisionistů,
jakož i jiných pensistů zaměstnaneckých
nižších kategorií, ať státních
či soukromých.
Bez podstatné změny, kterou navrhuje komunistická
strana svými návrhy, byl by zákon pro staropensisty
nepřijatelný a proto, budou-li zamítnuty
naše pozměňovací návrhy, stane
se vládní návrh zákona o staropensistech
pro náš klub, jehož jménem zde mluvím,
nepřijatelným.
Žádáme úplné zrovnoprávnění
všech pensistů jak státních, tak veřejných.
Žádáme úplné jejich zaopatření,
jakož i úplné zaopatření práce
neschopných dělníků, a to na účet
státu a podnikatelů. (Tak jest!)
Za tento požadavek všech vykořisťovaných
a utlačovaných strana komunistická bojovala
a bude bojovati všemi prostředky až k úplnému
vítězství, které nastane odstraněním
kapitalistických řádů, které
jsou překážkou k zabezpečení
pracující třídy měst a venkova.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Přerušuji
projednávání tohoto odstavce a pořadu
schůze vůbec a učiním ještě
některá presidiální sdělení.
Nemocí omluvili se pp. posl. Procházka, posl.
dr Zadina.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslanců republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu vyslal do výboru rozpočtového
posl. dr Hnídka za posl. Machníka.
Předseda: Mezi schůzí byly tiskem
rozdány odpovědi.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1447. Odpověď min. spravedlnosti na interp. posl.
Můni a soudr. o konfiskaci časopisu "Rudé
Právo" v Praze v listopadu 1927 (tisk 1435).
1460. Odpověď vlády na interp. posl. Zeminové,
Bergmanna, Špatného a druhů o neustálém
zvyšování cen cukru kartelem cukrovarnickým
a úplné netečnosti vlády k libovůli
kartelů a k bursovní spekulaci (tisk 1423).
1461. Odpověď min. nár. obrany na interp. posl.
Majora, Čulena a soudr. o týrání vojáka
Ludevíta Moravčíka od horského dělostřeleckého
pluku v Báňské Bystřici (tisk 1424).
1462. Odpověď vlády na interp. posl. Tučného
a druhů o zaopatření osob přestárlých
(tisk 1441) a posl. Tayerle a soudr. o sociálním
zabezpečení osob přestárlých
(tisk 1434).
1464. Odpověď vlády na interp. posl. Tomáška
a soudr. o oficielních prohlášeních
kardinála primase Maďarska Serédiho (tisk 1440)
a na interpelaci posl. dr Franke a druhů o projevu arcibiskupa
ostřihomského kardinála Serédiho (tisk
1449).
1465. Odpověď vlády na interp. posl. Stivína,
de Witte a soudr. o stavu jednání československé
vlády s Vatikánem (tisk 1443).
1466. Odpověď min. veř. prací na interp.
posl. Špatného a druhů, jakož i na interp.
posl. inž. Nečase a soudr. o jmenování
silniční rady (tisk 1442 a 1450).
1467. Odpověď vlády na interp. posl. de Witte,
Stivína a soudr. o stavu jednání československé
vlády s Vatikánem (tisk 1444).
Předseda: Mezi schůzí byla tiskem
rozdána Těsnopisecká zpráva o 125.
schůzi posl. sněmovny.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra v pátek dne 10. února
t. r. v 10 hod. dopol. s
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 1411) zákona o příplatcích některým
státním a jiným veř. zaměstnancům
ve výslužbě a pozůstalým po takových
zaměstnancích zemřelých v činné
službě nebo ve výslužbě (tisk 1448).
2. Zpráva výborů branného a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 1413),
kterým se mění §§ 2 a 5 zákona
ze dne 19. března 1920, č. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích
nárocích bývalých vojenských
gážistů a §§ 3 a 16 zákona
ze dne 22. prosince 1924, č. 288 Sb. z. a n., o změně
některých předpisů o zaopatřovacích
požitcích vojenských osob a pozůstalých
po nich (tisk 1452).
3. Druhé čtení osnovy zákona o ochraně
domácího trhu práce (tisk 1439).
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu na Kr. Vinohradech v trestní věci posl.
Haruse (tisk 1271).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu ve Strakonicích v trestní věci
posl. Školy (tisk 1272).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Podbořanech v trestní věci posl.
Haiplicka a Zoufalého (tisk 1273).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
v trestní věci posl. Sedorjaka (tisk 1274).
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
v trestní věci posl. Sedorjaka (tisk 1275).
9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
okr. súdu v Olomúci v trestné veci posl.
Mlčocha (tisk 1306).
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze v trestní věci posl. Bergmanna
(tisk 1307).
11. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
okr. súdu v Čadci v trestné veci posl. dr
Kubiša (tisk 1308).
Jsou nějaké námitky proti tomuto mému
návrhu? (Nebyly.)
Není jich, návrh můj je přijat. (Výkřiky
posl. Mikulíčka a posl. Hlinky.)
Končím schůzi.